Skip to main content

Full text of "Slovanský přehled"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



p 5lcuj -70 . SíO 



IglIJBlIiaiiilliBlIlIliBlIiBliiBlIialliilliBlIiBlIiBlI iBljl 

1 



Harvard College 
Library 




FROM THE FUND BEQUBATBED BY 

Archibald Cary Coolidge 

Classofl887 

PROFESSOR OF HISTORY 
190S-19M 

DIRECTOR OF THE UNIVERSITY LIBRARY 
1910-1918 



m 



m 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
1 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
i 
1 




f v 




SBORNÍK STATÍ, DOPISŮV A ZPRÁV ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 



BBDAKTOB 



ADOLF ČERNÝ 



BOČHÍK U. 



8 28 TT08RAI>VÍXI A 1 KAPKOU 



V PRAZE 1900 

KNIHTISKÁRNA F, ŠIMÁČEK, NAKLADATELÉ 



/ 

HARVARD COLLEGE LIBRARY 

THE GIF! OF 
ARCHIBALD CARY COOLIDGE 



Na rj^iid toboto roČnikn přispěla Česká Akademie pro Tědj, sloyesnost a amSni 
y Praze podporou 600 K. 

Yelkerá pr&ya yyhrazena. 



o b s a h. 



a t a t i. 

JUan Á. : Lit^atam bulhunki r. 189d 800 

Baud^wimotó ée CůmUmm^ JBofMMJÍife: HalUtl saáláal • pémo rriAB • til 

B^iianúvskáí K F.: LatMrmtarm maká f. 1838 278 

Černý Ada^i Y 4doU Bmí» IC, 7% 11$ 

— Fmrtíéek ňaboř • . 99 

^ Jubilema R 8iankÍQíwÍBae 892 

— K <i«iae* ah«d7 rwko-polské « . . ilft 

— Kmkcyv^iké sjeedj m ilomotti 466 

^ LJtoratmim ližiokoirhitká r. 18t9 •» 480 

Dasetfé^a^GifUú^ta £<íjSa: ^íbábáéké InnŠkf" w Habií 18 

fVotUO Ir^n: L«át Ukrajinka 161 

— Literatura 13 kraji tiiko- muká r. 1899 476 

HoesícJc f^rd^Mnd; LHerttmi poMá r. 1809 98á 

Ileéié FV.: Č«akoBbv«ká TzÉjeniiost t dKWglfeh áobáah 170 

— Proftenm-^&kare. (1800—1900) 866 

JacorskU Jttl.: Fv&kmoro juhilnm t ruské tttcrataře 226 

JovanoeiČ Z0ubomir: Srbska Ktawtara r. 1809 884 

JL K: SmetaDá^ Dalibor ir FvtroliradS 268 

Kuba Lmětjikz Dt^imy s Dalmaeie 186 

KtKd^of)a Zofhii Žodató himtí tlovioflké 462 

Micki^uHcg WladmkLw: Karolina JaémsokoTB 119 

MUakmíič Jotipi titoratara ehorratská r. 1899 886 

NkdtírU Imbori O kofób«e aároda sloTaiiBkélio 1, 79 

R, R. : litofatura atoveniki r. 1899 448 

Sadič Stjepan: Trojí hDati y Chorvatskv. (Dom, Glaa, Život) ÍÍI 

Boivod4t Jarodaiv; O mgkýok 4«oliobor«oh 40^ 458 

Řtiáa Jot. : Emaiiael Tonaer 872 

XL mský arebaoologický sjasd r Eijevé 20, 86 

Sehor Fr. : MMopiut na haHdské Bust (Z pozAst. rukopisů) 822 

Štépánék Karel : Alekeéj Konstantinovič Tolstoj a jeho trilogie . • . • 122 

Tnnlío Ipan: VlaSi a Slované 812 

Wagner O. t Boroe a Polici 176 

— „Epbraim& Breite" 876 

íláic ÍV.: Literatura alovinské r. 1899 297 

Vi9sar AurtU: Aieksander Swi^tochoTTski 880 

ŽdmchowaM M.\ Po sieidě slovanských noTinii^ r KrakorS 91 

Z ěasopisft a knih. 

ITáfodiiovtnf pom$r7 t Pf imoří. Befentje A. Pravda 28 

taktika Kaimbů. Eef. A. Pravda 80 



IV Obsah. 



Potomci Polabských 81oTanů y HanoTerskn. Bef. A. Černý 184 

£. Cbojecki o české literatuře. Bel A. Černý 22S 

Ze floTanské poeiie-i^ 

^^ t,, [(108 ukásky.) 

Jp^chtin Aleis^ líikolojetič: D^é vrcholků. — Divná noc. — List. — 

Fctiiatenec. (Z rnštiDy přel. Pavla Maternoy&) d5 

Jttiko Biwůn: Z „Obrazů'' I.^IIL (Ze sloTinBtiny přel. Jaromír Bo- 

recký) 212 

Mette Lrttgoiin: Vzpomínky I. — V. — Tam venku je sníh. (Přel. ze slo- 

víuMídj Jarom. Bo řecký). S6S 

Ercnj^eiié StZtýe Straiimir: Eli I Eli! lamft azavtani?! — Lucida inter- 

T«Ua, — Poslední Adam. (Přel. z chorvatBtinj JiříBubín)... 7 

Utewqýtuiki Andrej: Vesele pln jme! I. — in. — Jeseň. — Norec. ^ 
Z „Úryvků* I.— IV. — Bůže. — Tam oa vlnách. — Tak sníme. 
(Z [joI sliny. přeL Fr. Kvapil) 129 

Freěérn Fr,: Pod oknem. — Kam? — K rozchodu. — Pžvci. — Z ga- 

£eL X.-V. (Ze slovinštiny přel. Jarom. Borecký) 209 

Fne^iycki Zenon (Miríam): Zašlým dnům. — Serenada. — V tvých 
řaiE^ch očích. — V snech. — V co věřit? — Noc. (Z polštiny přel. 
Fr. Kvapil) 806 

Sydd Lucyan: Vstaž, písni! — V nspaném lese. — Z polí. — Měsíčná 

noť. — Večery I., II. — V parkiu (Z polštiny přeloiil Fr. Kvapil) 454 

Tetfnojer Kaeimiere: Mé dnŠe Paní. — Jak Šťastní, kteří milnjí. — 
Z iécb slZ| jež pro mne mhlily Tvoje oči. — Podzimní tišina. — 
V iioci^ — Zapadlá jezera. — V mlčení. (Z polštiny přel. Pavla 
Maternová) 484 

TJuUev Ftdor Ivawmčx fionmraky. — Noc svatá v obzor nebes vyply- 
nula. — Noční hlasy. — Poledne. — Tam v zástnpě. ^- Zadumán 
sedilo iám a sám. »- Slzy vy lidské, — Chtěla by duše hvězdou 
být. — ó, prorocká ty dnŠe má! — Chudobné ty vísky. — Nad davy 
lidu temnými. — Bozumem Buska nepojmeš. — Dvě jednoty. — 
BloT&nům. — Hus na hranicL (Přel. z ruštiny F« Táborský) . . . 401 

Ukrojivka Zeéa: Večerní chvíle. — Vězeň. — Na Člunu. — Melodie 
I. — IV, — Matka nevolnice. — Bomance. — Chvíle zoufání. — Na 
potí j^ ti. » Proč nejsiy slovo. (Z rusínštiny přel. Bůžena Je- 
seBfiká) 163 

VaMOV Ivan: Sova. — Práce. — Popatřte na nás jen I (Z bulharStiny 

plel. Vlád. Šak) 267 

ZupůnHé Oton: Albertina. — Párek. — Verše. — Hi! — Nemocné 
růže. — Giny. — Starý Eiš. (Ze slovinštiny pfel. Jarom. Bo- 
, re^ký) ^ 865 

Žviav:»kt Jerev: jiváyxti, — Černé oČi. — Najády. — Život I. — V, — 

^ I ObDÍvá řeka. — A la Boticelli. (Z polštiny přel. Fr. Kvapil) . . 449 

. Dopisy: 

Z BnlharBka {Dr, A. Bdlan) 104, 195 

Z Chorvatska (jS^. Bodió) 480 

Z Itálie (Z) 488 

Z Korutan {F, Stečán) 190 

Z Kriijmy {A. Dermotá) 1 192, 327, 884 

Z Krakova JlřomKoZda Baudouin de Courtenay) 188, 882 

Z LtiS^ice {ÍMiičan) 42, 877 

Z FbtTohT&áu (Letopieec) 148, 186, 285, 269, 426 

Z Poznané (K Womowekii 147 

Slované jifaií (8. Badiá) 86 



r 



Obsah. 



Stnna 

Ze Srbska (Argu8) 144, 198, 882 

Ze StjTBka slovinského (JPodrávský) 881 

Z YariaTy {Aur. Wiisar) 39, 272 

Rozhledy a zpráTy. 

Číslo 1.: Proces Národ. Novin. Položeni slovenského Sasopisectva. 
Tábor lidu ve Sv. MiknláSi. — Z Inžické fikoly. — Utisk poznaň- 
ských Poláků. Z mského Polska. Polské memorandum na konferenci 
míra. Pomník J. Slowackého. Sjezd polských Sen. — List Lva Tol- 
stého prof« M. Zdziechowskémn. — Bnská moderna. Památka A. N. 
SadiSčeva a I. I. Lažečnikova. Neznámé dopisy A. S. Pnfikina. f N. 
J. Grot. Beforma střed. Školství v Bnsku. Výroky K. P. Pobědono- 
sceva. — Sjezd rasínských akademiků; otázka rnsínské university. 
Jubileum ObSéestva Kaékovského. Církevní spory mezi Busíny a Bn- 
muny v Bukovině. Zákaz maloruStiny na kijevském sjezde. Spolek 
přátel maloruské hudby. Museum Tarnovského. — Jubileum Zmaje 
Jovana Jovanoviče. f ^» M. Jovanovié. — Illustrační část Nady. — 
Srbfikor bulharský spor v Makedonii. Bída v Bodopech. Vliv ruské 
literatury na bulharskou. Bibliografie bulharská • . • • • 46 

Číslo 2. : Zakládání pěveckých jednot slovenských. Maďarisace dětí. ~~ 
Z lužické Školy. Oprava pravopisu. — Z obecného Školství v ruském 
Polsku. Novoje Yremja o ústupcích Polákům. Brosurka Čiěerinova. 
j^ntrzenka**, vládní list pro lid. Divadlo pro lid. Památník A. Mi- 
ckiewieze ve Vilně. W. Dzieduszycki. Chopinův veěer. — Z Buska: 
Z universit. Výchova šlechtické mládeže. Samospráva. Nedostatek 
fikol. Beforma městského stavu. Literárně umělecký kroužek v Moskvě. 
Komitét gramotnosti. — Uctění památky Ševěenkovy. — Slovinské 
záložny v Korutanech. — Vilim Korajac. Odhalení pomníku A. Nem- 
diéovi 106 

Číslo 8. : Maďarská vláda proti slovenské hospodyňské škole. Bisku- 
pové ve službách maďarisace. Vystěhovalectví. — P. Jakub Herrmann, 
Inžický mecenáš. — Lidové divadlo ve Varšavě. Vyučování polštině 
na středních školách. Jubileum university Jagiellonské. Sjezd pol- 
ských historiků. — Uctění památky A. A. Gríg^ijeva a I. L. Ni- 
kitína. Jubileum G. A. Džanšijeva a P. V. Šejna. Přípravy k uctění 
památky Gogolovy. Literární fond. BozpuŠtění právnické společnosti 
moskevské. Pronásledování professorů. — Busíni na universitě černo- 
▼ecké. Ukrajinsko- rasínská lidová universita. — Strossmayerovo ju- 
bilenm. Glas-Psiac. Lovor. — Nidifor Dučič. Je- li Tesla Maďar? 
Stoleté narozeniny J. Hadžiče. — f J. P. Drobnjak. — Slavnost 
sinčiveská. f Janko Pajk 149 

Číslo 4. : Nový proces Národních Novin. — Nové časopisy slovenské. 
— Peštský „slovenský<< tisk. Bída pešfských Slováků. — f Šmolka. 
Ý £. Chojecki Polská veřejnost o shodě polskočeské. Návštěva aka- 
demiků krakovských. Večer Grabowského. Dvojí „Oáwiata**. Nové 
revise a zatýkání ve Varšavě. Jubilejní dar Sienkiewiczovi. — M. 
Gorkij. Oprava kalendáře. Hmotné postavení učitelstva. Počet časo- 
pÍ8Ů« Sektáři. — Busíni v Uhrách a Bukovině. Ze Školství. Spor 
o maloruský jazyk. Sbírky na nár. malgr. podniky. BroŠurka Ba- 
diá>va . 20a 

Číslo 5. : Hromadné odsouzení slovenských intelligentů. Slováci ve 
Vídni. — Zatýkání ve Varšavě. Vystěhovalectví v Haliči. K dějinám 
vzájemnosti českopolské. — Busové o Kijevském sjezde. Bovise 
soudního zřízení. Beforma středních Škol. Z obecného školství ru- 
ského. Nemocnice. Sibiřská dráha. — Politická a organisační práce 
haliČdcých Busínů. — Oprava bulharského pravopisu. Bulharské 
osady v Malé Asii. „Letopisy'^ K. VeUčkova. — Národopisná hranice 
Slovanů a Vlachů v rakouském Přímoří 241 



'^ 



Yl Obsah. 



Č itlo 6.: Vl&da BzélloTa a SloY&ci. Výstava českého Teřejnaho tiská 
T PaříÉí. — Oslaya pam&tky Chopinory. — ládocré knihoroj ▼ Buski*. 

— Hospodářské pomérj rasínského lida r HalSčx. ylIliUtt Uknýina*. 

^- Dr. Benjamin Ipavie. Preiernúy pomník 27S 

Číslo 7.: ÍEorrapco na BloTenskn. — f J. Lskszycki. f J. Kenig. 
t K. Miodnieki. Ceny, vypsaná nalladktrfbkoo firmon. Vyučování 
poUtiné i» flMiÉM ihiiMHii v IniivfBtYi WoUkém lirovriié demoa- 
»traott -— Smská caMniti. — Spor • malonStimL Baiínká vnsnníta 
Bnk^tinifcá Sm Bvint t Wíéakýok stMnleli itilÉrik. Ftím » ti» 
lánf líáo. Samka samoapráini aa pra^rén PodDÍp«. f ^ Tuite&yJL 

— Drniitwa sv, JerojMi. 2 koqiodářské kOfanoa dswirsiikéw flpa- 

fena ekorvalAá opfosfeei f ^- Zefrlm — Dr. CL Kiak 848 

Číslo Ek: lifcvth na tyvioriaí nriMiii na stíM. tkai iea^ahi. SofM- 
Bký khd^ v Fraati. — OaM aa ny^ybrií psannatA palabUÍBj. — Ja- 
bileJDÍ slasTMaS nahwsitgr krakemká. Bjaad kialsriků paMýi*. IÍ$mé 
T zAtoiftpotoe^ Udon^ Mritgr. Oéwiata^ Propatttkií latdsnýciu Dv&ka 
do Kaliia. — Badký sjaai isatadaieký. IfaU vIípv Tulatéia, Svak 
MjflL P. Ia Lavreir. 1* R MHJkcrr. — Z ěínoosti Ssok; tev. mbl 
gevíeaka. 2e ikolstai laaCnskábu: JaM ka sparftm o. makm^ jai;^ 
-- SLovinoi a volby tenlriié. -— Matíoa ekotvalriiá, — Škilstvi aa 

^ Černé Haše 896 

^ i 8 1 o a: Pře^sasafi oalaftků SafinFikovýdk. — HoepadAiské flaiiaaatti»- 
néni M aw waa fca. — Júítisemttíam. Umneněmk Sorii pro íhímIoipí»-> 
skon vzéjemaoik aa Moravě. Ůvkafllovanská jarota K odnaassai 
25 davaaskýek aávadovaft. Slevaadci U^. — f Jaa Bartka. — 
Fomir takepolal^. Stevaosti kiakovd^ Vaier B. GrabofrskAoi 
^Žyeía^. JabiWam A. BOatihkaimara f 0. £<agana. f A. W^asydskL 
^ finála Mriiýck baaH stadenadqM^ Hlad. Vystibavalactvi Draka, 
a Motfkvy k paraké kraaiá. f V. P. Praokraianskij. f ▼• P- YaeiHar. 
N. I. Karijev. Millionová oena. — Spolky camSdélců na Malé Bosi 
Káklad aa eavětné aila kattě. BaaÍBŮ. Zemský kraáitní spalak Hovs^. 
Ruská spodStelna ▼ Čemovieiak. Opatfeoí prali vyslihor?alaeiri ba- 
kovinikéka Isáa. Přednáikj pro Md. — Bledni Ijadi. Sibid ckkavní 

^ hodnoitářL 484 

Číslo 10.: Slovanriký vačar v HodoiiÍD& OdTáiesl slovaorikýish dilí. 
literárná eeay. SloTáas v Americe. — Sjaad lékafA palakýck. — 
Vyilí šaoeki kar^ t Moskvé. Spolek láility nailasinýeli ian. Badial- 
ufci. Prdmyskyvé ikoly. Z tiskových paairů. -f F. A. Bakaoia. Slsir. 
jnnskij Včk. Dnchoborei. — Meekevské VMemeali e Šavteakovt 
Ulice ěaačeakwa va Lvově. Sivevayj Knijer o Maloraaaek. MaloraM 
vystěbanOcL — ^(Moavtaaje* Macbrisaca oharv. adstirfek jmaa. . . 498 

Slovanský klab v Praze 28^ 



Kj 

t 



Pamidky a OBámMii tpisá* 

ASkerc Aut.: Nove poezija (r.) 268 

€ar Marko: Hk3 po^HO npHUOpje. (Argus) 208 

Crawford Virginia M.: Studiea in forei^a literatuře. (G.) 262 

'^ertkov A. a V.: CTy^eH^ecKoe sBEaceme 1899 ro/^a. ( — ch) .... 845 

iiÍDflkí Jakub: Ze žiwfenja. {Adolf Óemý) 169 

£1jas2 fiadzikowski Stanislaw: Z folklorys^ki slowackie^^ . . . 261 

— Wftlery: Korony króléw poUkích 251 

— Ubiory v Polsce i u s^iadów w wieku XIV. 261 

Florinskij T.: HtcBoabEo cnowb o KajíopyccBoiCB asasoA ((J.) . . 348 
Grabowski Bronislaw: Jaroslaw Vrchlický i jego dramat -Bar 

Kocliba" (d) 804 

Chronika — XpoHlKa TOB. ÍM. IIIeBHeHRa. {—ck) 492 

Idea przewodnía powstaá polskich. (---d^) . 894 



r 



títaúi. VU 



Btmi*. 

i«nsa Yácslay: Stará Praha, (dt) 68 

KačanoYBkij V. Y.: HcTopifl CepóÍH &h hojiobhhbi XIV. ji^o BOHi^a 

XV. KbKa (Sk.) 260 

Koslowski W. M : Misya KoSeinezki do Paryža w r. 1798. (-d—) . 252 

Krak G.: Ant. Aikere. (— r— ) . . « Bá^ 

CnlakoTskij Jal : Kapra EsponeňoKoft GapMaTÍH no IlToaeiien. 

(JT. KadUc) «2 

btkin V. N.: YmoÚnEiffh HCTOpii pycoBaro iipasa nepioaa mnepÍK. 

(X KadUc) 1«8 

Lager Louia: Basaes ei filavas. (— r— ) ^0 

— Motice anr Tévangéliaire alavon de BeimB dit: Text da aaoyre. (— r^ Xi9 
Loria Giovanni: Boris Godunoy. (Ů.) 42 

— Fiori stranierL (jŮ.) . ^ 42 

XeňiíkoT M. O.: KpHTa^ecKie o^epKH. (/. Folivka) i49 

KiederleXxibor: StaroTéké zprávy o zarnépisn východní Eiwmff m 

zřetelem na zemé slovanské. {K. Kadhc) 41 

If o vak o v i é S. : CpncKa K&Hra, kohh irooaaBmi a ^eraoiiH y XIX. bokv. 

(/. FoUvha) \ 490 

OatremerJean D*: La Pologne et la paix generále. ( — ď— ) • • « 252 
Fokrovskij V.: B. T. BdbJíHHCRiň KasPh KpHTHKB m ooBffMiWifc 

iCTopÍH HOBoft pyccBoň jinrepaTypii. [Šk.) 250 

f reieren F.: Poezije. Uredil L. Pintar. (C.) 8á7 

Instí mnělci. (&) 421 

6uiii sobie. (P. Mateřnavá) 402 

fiemerád J.: ttlovanská bibliografie lékařská. (Ch.) 4S8 

Sebniir-Peplowski St. ; Opowieáci historyczue. (22. ) 156 

— Szkice historyczne. (M.) 156 

Cipovskij V. V.: H. M. KapaMaiiKb. (—ch) 342 

4okol Joa.: U&me se raskyl Č.) 908 

fiprawa polaka v opinii Buropy. (ÓJ) 446 

Brém a o S.: HBROBa caasa. (P-a) 447 

inehevyč V.: rynyjaiHHHa. (tí.) 845 

Tetmaj er Kaz. : Melancholia. (P. Jlfaíemomi) ... 155 

— Poezye IV. (P. Matemová) 484 

Tobolka Z. V.: Styky krále čeékSko ^řího z Poděbrad s králem pol- 
ským Eazimirem. (— r— ) .. 158 

Tretiak J. : Miedziany ježdziee Paszkina. (JI PoUoká) 488 

Tarsyma M. : Nadbrzežne fale. (d) 62 

Tyl J. K.: Sscb Tjcfh. Přel. I. M. Ivakin a L I. Hylák 394 

Wasilewski Z. : Pomník Kickiewicza w Warszawie. (6,) 155 

VeličkoTK.: Soneiy. Přel. VI. Šak. (— r— ) 804 

Vengerov S. A. : OcHOBHua nepřu HcropÍH HOffbftmeň pyccBoft jh- 

lepaTypH. (P. M. Haškovec) 206 

V o 1 k o v N. V. : Ki ECTopÍH pyccRoň Kovie^ia, {J, Polívka) . . « . 341 

Vrchlický Jar. : Legenda o éw. Prokopie. PřeL Pr. Kr«ek. (a). 803 
Zanavikatis A. J.: Statistiqne des livres Lithuaniens et Appel de 

la Nation Lithaanien. {J. Zw(Uý) 157 

Zawiliáski B. : Siowacy, ich žycie i literatura, (ď.) 251 

Zeleáska W.: Horoskop. ((J.) : . . . 394 

Polská literatura historická a filosofická r. 1899. (F. Hóeaick) 440 

Z raské literatury. (Sk.) 111 

Ze srbské literatury. (Verus) 68, 160 

DiTadlOy hudba. 

Smetanův Dalibor t Petrohrade. (K. K,) 258 

Pohostinské hry p{. H. Harcello-Paliiiské. (— r— ) 347 

RoH£ pévci v Praze, (-r— ) 448 



^ 



ÍPOÍ Obsah. 

Uměni Týtvamá. 

ÝfttAWf obrazů J, Brandta a niskýcli nmSleů 448 

Tyobrazeni. 

ApuchtiD A. N 65 

Bartko J 487 

CiĚerio B. . , . 416 

GrigoroviíS D. V 285 

Grot N. J. , . .68 

HeTFuiaiin Jukub P 160 

Karéjev NI.,, 489 

KranjíeTkí 8. S , 7 

Marcello-PalmaUa H 847 

FTZdBmycki Zonon 806 

Eamult Stefan 81 

Kydel L. . . , • 454 

Éj&hoT Fr 100 

Sieukiewica H. 892 

tmolka Fr 202 

wi^tockowaki AL 880 

Tintffov F. 1 401 

Tonaer Em, 872 

Ukrajinka Leéa , , 161 

Vazov I 267 

Zdziechowaki M, 90 

EupaueiĚ 866 

ŽDlawfiki J 449 

V údolí Eesie . , 21 

Reiíauka v nár, kroji 82 

MUdA zóna z Rasre 88 

Kovy mfltiřní dům v Badyšíně 877 

Pomník Kopernikiiv v Krakove 469 

Mapka: 

Nirodopisoá rakouského Přímoři • 29 



'íi 



í' 



Si ^ i ' 



a;.;- -f. á i. 



TOju^r -' 



ŘÍJEN 



Slovanský 



roCnik n. 

ČÍSLO 1. 



PŘEHLED 



\>m^-^m^m^^^^^^^^ 



í\)^v^ví•.\>"c^.\!''.^^.^/'.^^^^^^ 




k^S$^gí^g^Sg^í^^^Sí?^í 






SBORNÍK STATÍ, DOPISÚV A ZPRÁV 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 

KKDAKTOU 

ADOLF ČERNÝ 



Adminiitrace » expedice 

▼ knihtiskárué F. ŘimáftkoréT Prase, JerucelémakA 
alico 6 11. 

Vyoháxf Ttdy prrnlho pitka ▼ mMci, ▼yjím^je trpeq • itifl 

Pfedplfttná (i ■ polt. risilkoa) 

do Tlech zemi RakouBko-Uh(^r«ki, Buiny * Herce- 
gOTiny bI. 3 jo, do Némecka t\. 8*5 » ( := « m*rek), 
do Srbska b1. 8-8n (7-20 f^aiikA), do eal^^ho (istalnniu 
■tarého i nového trňta el. S-Sm (7 So frarikA, S rul»la). 
Cena jednotlÍTÓho tefcita ^o kr. 



V PRAZE 1899 
KNIHTISKÁKNA F. í^IMÁCKK, NAKi-\n\n:M'; 




HARVARD COl i eCE LIBRARY 

THt CilřT OF 
ARCHIBALO CARY COOLIOGfi 




lOiiOMOiiOMOHOiiOiiOriOiiOiiOiiOMOMOiiOMOiiOiiOMOiiOiiOnOMO) 



OBSAH. 



Ze slovanské poesie. 

(Ukázka 1.— 3.) Strtna 

JiŤi Bubin: Z nové poesie chorvatské. Silvije Stratimir Kranjčevíč. Eli! 

E!i! lama azávtani?! — Lucirla intervalla. — Poslední Adam . . 7 

Stati. 

Lubor Niederle: O kolébce národa slovanského 1 

Dr Zoffa Daszyúska: „Rolnické kroužky'' v Haliči 13 

Adolf Černý: V údolí Resle. (8 vyobrazením) 16 

Sjezdy: XI. ruský archaeologický sjezd v Kljevé 23 

Čedadský sjezd na památku Pavla Diákona 26 

II. sjezd slovanských novinářů v Krakově . . 28 

Z časopisu a kuih. 

Národnostní poměry v Přfmoří. Keferuje A. Pravda. (8 mapkou) .... 28 
Statistika Kašubů. (Stefan KamuH: Statjstyka ludnoscí Kasznbskiej.) 

Referuje ř»r 30 

Dopisy. 

Jiinf Slované. {Štěpán Eadié) 36 

Z Varšavy. {Aureli }Viszar) 3^ 

Z Lužice. (Liižicafi) 42 

Rozhledy a zprávy. 
Slované severozápadní : 

Proces Národ. Novin. Položení slovenskólio časopisectva. Tábor lido 

ve Sv. MikuláSi. {K. Kálal) 40 

? lužické Školy. {(\) 48 

Utisk' poznaňských Poláků. Z ruského Polska. Polské memorandum na 

konferenci míru. Pomník J. Slowackóho. Sjezd polských žen. {€.) 49 

Liat Lva Tolstého prof. Zdziechowskómu. (Č.) 51 

Slované východní: 

Ruská moderna. Památka A. N. Radisceva a 1. I. LažeSnikova. 
Neznámé dopisy A. 8. Puškina. (Sk.) f N. J. Grot. Reforma 
střed. Školství v Rusku. Výroky K. P. Pobčdonosceva. ((\) . . 61 

Sjezd rusfnských akademikil; otázka rusínskó university. Jubileum 
ObSčestva Kačkovského. Církevní spory mezi Riisíny a Rumuny 
v Bukovině. Zákaz maloriis*tiny na kijevském sjezde. Spolek 
přátel maloruské hudby. Museum Taruovskélio. (7ťř.) .... '^>3 

Jihoslované : 

Jubileum Zmaje Jovana Jovanovioe. f V. M. Jovanóvii'. (Tř 

Illnstrační ékst Nady . &8 

Srbsko- bulharský spor v Makedonii. Bída v Kodopech. Vliv r 

iiteratwy na bulharskou. Bibli ^^ralie bulharská, [Kurz) . 58 

CPokračorAní na 8. ttranč obálky.) 






Račte laskavě přečísti a 
uvážiti ! 



Na prahu 11. ročníku Slovanského Přehledu 

obracíme se znova k české veřejnosti, aby 

"nedala zaniknouti Jedinému orgánu^ věnova' 
nému šíření myšlenky slovanské v»ájetn/no8ti, 

založené na podrobném a pravdivém poznání života, poměrů a kul- 
turních i národních snažení všech kmenů slovanských. Právě 
9^yn4jší těiká tloba nutí nás Slovany k těsn^šíniu 
semknutí svých řad, i jest nyní více než kdykoli 
jindy zapotřebí, abychom se navzájem poznávali — 
ponévadž bez pravého poznání není důvěry, a bez důvěry nemůže 
býti opravdového, hlubokého přilnutí, po jakém toužili všichni 
nositelé myšlenky slovanské. 

Bylo by hanbou irt^o nás, ml nichž přec my- 
šlenka slovanské vzájemnosti vyšla, kdybychmn 
právě v této důleiité chvíli dali zaniknouti Jedi- 
nému orgánUf myšlence té zasvěcenému* 

Že Slovanský Přehled úkol svůj svědomitě a zdárně plní, 
o tom prošel svorný hlas takřka veškerým tiskem domácím i slo- 
vanským; řadu posudků neobyčejně lichotivých otiskli jsme na 
obálkách I. ročníku, a musili bychom naplniti celý sešit Slovan- 
nkého Přehledu^ kdybychom chtěli pohromadě vytisknouti 
i všecky ostatní příznivé posudky o něm. Uvádíme zde jen dva 
hlasy, které svou závažností svědčí o tom, že Slovanský Přehled 
Jde cestou pravou, a že by se mu mělo dostati v jeho zajisté 
nikoli lehké práci podpory nejhojnější a nejvydatnější. 

Je to především spontánní projev 

Poláka, 

prof. Maryana Zdziechowského, jejž učinil veřejně na 
krakovském sjezde slovanských novinám, kdež v delší české řeči 
o Slovanském Přehlede a jeho redaktoru pronesl tato slova : 



„Zvláštního povzbuzení dodává nám vědomí. .. 
že Adolf CW*if//, oživen velkou ideou dušev^íího 
svazku Slovanů na xákloilé vi^ájetnné úcty a spra-- 
vedlnosti, vede v tmn sniéi*u svůj Slovanský J*re- 
hled. Pravé zde, na tomto sjexdé novi^iárů^ sluší 
se uznati cenu i významu tohoU} časopisu. Setká- 
vají se v něm zástupci všech Slovanů, pohlí- 
žející na sebe mnohdy nedftvěřivě, ba často 
přímo nepřátelsky. Ale šlechetný takt redaktora 
dovede spojiti všechny tyto lidi — atakvmalém 
se uskutečňuje ve Slovanském JPřekledé idea 
3Iickiewiczova o národě českém jako smiřovateli 
sporů slovanských.'' 

To jest zajisté uznání tak vzácné, jakého zřídka kdy dostává 
se časopisu hned po první jeho roční pouti. 

A vedle něho klademe v celém znění 

ruskýhlas 

o Slovanském Přehlede, posudek, uveřejněný v Živé Sta- 
Hne, vědeckém časopise, v odborném světě svrchované váženém, 
jehož redaktorem jest známý V. I. Lamanskij. V posledmm 
(2.) sešitě tohoto orgánu „Imperatorskago russkago geografi- 
českago obščestva" na str. 271—272. čteme doslova: 

„Slavnosti, pořádané českým národem v červnu minulého 
roku na památku sté ročnice narození F. Palackého, které 
vyvolaly v české populární i vědecké literatuře celou řadu 
publikací, přímo či nepřímo sloučených s jménem historio- 
grafa, obohatily český periodický tisk časopisem, Jejz 
uvítá každý upřímný přítel Slovatistva. Míníme 
Slovanský JPřehled, jenž od října minulého roku počal 
v Praze vycházeti pod redakcí známého Adolfa Černého. 

Ačkoliv myšlenka, vydávati orgán Slovanstva jako 
jediného ethnografického celku jest stará jako 
slavistika sama,*) přece všecky pokusy v tom směru osudně 
končívaly nezdarem. Připomínáme jen osud českého „Slovan- 
ského Sborníku" (Jelínkova) nebo našeho Slavjanskago Obo- 
zrěnija (Budilovičova), které přes to, že měly program široký 
a že se v nich siičastnili mnozí zástupci slovanské vědy, velmi 
záhy po svém založení zanikly tísnivou lhostejností obecen- 
stva. Ačkoli takový výsledek byl konečně zcela přirozený pří 
krajním stupni politické i kulturní rozdrobenosti, v níž se 
nacházejí slovanské národnosti, přece vedl k velmi nessi- 
mistickým závěrům o možnosti literární vy- 
mezí nimi. 



*) Jak známo, již Dobrovský vydával v Praze sborníky Slav, 
Slovanku (1814), Yénované slavistice v áirokém smyslu slov * 



Na štěstí takový závěr objevil 8e předčasným. 
Pražské slavnosti k uctění ^Otce českého národa*', jimž účast 
zástupců v^ech, velkých i malých slovanských kmenů dodala 
všeslovanského rázu, ukázaly, že při všech různostech ná- 
rodně-politických a kulturních snažení slovanských národův 
mají tito národové i společné zájmy, na jejichž 
základě jest jakási duševní jednota možná. Ony 
ukázaly i cestu k takovému sjednocení — nestranné 
poznání druh druha dle hesla Paláci ého: „Svoji k svému, 
a vidy dU pravdy.^ 

JPan Černi/ stojí úplně na výši Hvélio úkolu. Vě- 
decky vzdělaný ethnograf, autor pozoruhodného badání o „My- 
thických bytostech lužických Srbů", proniknutý nejlep- 
stmi tradicemi velikých apoštolů slovanského pro- 
buzeni, dovede sloučiti ve svém časopise seriosnost 
vědeckého orgánu s mno/iostrannosti a zajima' 
vostí popuZámilio listu. Vedle statí národopisných 
v úzkém smyslu slova, jako jsou na př. „Texty písní srbo- 
chorvatských pod vlivem nápěvů" (L. Kuby), .Uherští Rusíni" 
(Hnaeuka), .Italští Slovinci** (Trinka). „Z Bosny" (Třeštíka), 
čtentf zde najde i články rázu publicistického, jako 
.Slováci a koruna sv. Štěpána** (Baudouina de Courtenay), 
i črty z dějin umění: „Nejnovější malířství polské (Le- 
wandowského). i — v počtu zvláŘf hojném — stati z hi- 
storie literatury. V posledním oddíle setkáváme se ne- 
toliko 8 celou řadou literárních charakteristik rozličných 
koryfeů slovanské poesie: ťuškina (Máchala), Mickiewicze 
(Vrchlického), Zmaje Jovanoviče i^Hudce), jsou zde netoliko 
studie o jednotlivých otázkách historie slovanských literatur: 
.0 rukopise Knih póutuictva*" (Wl. Mickiewicze), „Světová 
popularita Tolstého" (Doroševiče), „U hrobu Julia Slowackého" 
(Kvapila), „Dva slovanšti básníci samoukové**, srovnávací 
charakteristika Kokova a Ghládka (Quisa), „K padesátému 
výročí smrti Bělinského'' (Štěpánka) — ale i důkladné 
přehledy nejdůležitějších zjevů slovanských 
literatur za minulý rok. V každém čísle nacházíme 
bomě toho ukázky ze slovanské poesie v českém 
překlade, kteréž dohromady tvoří malou slo- 
vanskou anthologii. Dodáme-li konečně, že stálým od- 
dílem časopisu jsou dopisy ze všech hlavních kultur- 
ních středisk Slovanstva, kriticko-bibliografické 
úvahy o slovanských knihách i dosti podrobná 
kronika události ve slovanském světě, úplně 
pochopíme Jednomyslný ohlas, jejž v západním a 
JthqsUnHxnském tisku vyvolal velkodušný podnik 
p. Černého.'' 

Těmito dvěma vážnými hlasy vystižen jest celý program 
SIOTaaBkého Přehledu, i. nepotřebujeme ho dále rozvinovati. Jest 



ostatně týž, jak jsme si jej vytkli hned na počátku své pouti a 
jak jej vystihl prof. Zdziechowski : pracovati pro myšlenku dušev- 
ního svaaku všech Slovanů na eáMadě vm jemné údy a spravedl- 
nosti^ a tedy na odklade pravdivého vzájemného poznáni. Od 
tohoto programu neustoupíme, v jeho smyslu budeme pracovati 
i v budoucností — ovšem neučini-Ii lhostejnost obecenstva další 
vydávání listu nemožným. Redakce i nakladatelstvo £iní vše možné 
ke zdokonalení listu, o čemž nové svědectví vydává bohaté a krásné 
vypravené první číslo druhého ročníku — ale ovdem až do kraj- 
nosti by obětí přinášeti nemohly. I obracejí se ku všem 
přátelům myšlenky slovanské a kevšem lidem dobré 
vůle; aby působili k rozšíření Slovanského Přehledu 
a přispěli tak k jeho zachránění. Při neobyčejné 
své láci mohl a měl by Slovanský Přehled snadno 
proniknouti do všech vrstev našeho národa. Obracíme 
se zejména také ke svým krajanům, usídleným mezi 
bratry slovanskými, aby sami se na Slovanský Přehled před- 
platili a hleděli jej ve svém okolí rozšířiti, tak aby se stal skutečně 
orgánem všeslovanským, po čemž svorně volají přečetné hlasy 
v celém Slovanstvě. 

. Ač bude Slovanský Přehled letos bohatěji vypraven po stránce 
typografické i illustrační, přece zůstane předplatné jeho nezmě- 
něno, totiž: do všech zemí Rakousko-Uherska, Bosny a Herce- 
goviny zl. 3*20, do Německa zL 3*50 (6 marek), do Srbska zl. 3*60 
(7-20 franků), do celého ostatního starého i nového světa zl. 3-80 
(7*30 franků, 3 ruble) i s poštovní zásilkou. — Cena jednotlivého 
scíšitu 40 kr. 

Objednávky přijímá a vyřizuje každé řádné knihkupectví 
jakož i 



knihtiskárna F. SIMAGEK, nakladatelé 

v Praze, Jeruzalémská ulice Č. 11. 



Kákl. TlMtáím. — Tiakem F. dim&6k« t Praxe, 



U NíEDřlRLE: 

O kolébce národa slovanského. 

Jeden ze základních kamena budovy nejstarších déjin národa 
slovanského tvoří najisto statioi-ení původních sídel a střediska, z néhož 
se Slo?ané rozSířiii do svého bytu historického. Odpověď na otázku, 
kde iolo prvotní sídlo a středisko by [o, jest svrchované d&ležita, neboť, 
jak Eřejmo, změníme-li toto východisko, položíme-li kolébku do jedné 
oebo do dnihé končiny, od prvé třebas dosti vzdálené, pak ovšem změ- 
níme r mnohéna celý výsledný obraz prvotního rozvoje a rozchodu 
Slovanň. A tak, ačkoliv řeSeni této otázky daleko je té positivní jistoty, 
po nli pátráme v dějinách, přece každý, kdokoliv se obírá studiem 
slovanských starožitností, každý, kdo chce vykládati počátky positivní 
historie slovanského národa, nevyhne se a nemůže se vyhnouti tomu, 
abjr si mezi jiným i na otázku po původní vlasti Slovanů nedal od-» 
poTéd, nebo lépe řečeno neuvédomil si, kde bylo centrum jejich histo- 
rického rozchodu. Jak jsme pravili, je při rozeno, že různá mínění 

tomto východisku raéni v podstatě mnoho na celém obrazu počátků 
historie slovanské. Jinak vypadne tato historie, byla-li kolébka kdesi 
u DnĚpm, jinak, byla-li na př. na středním a dolním Dunaji, 

Prese vdechnu důležitost věci, pres to^ že téměř není knihy, jedna- 
jící o slovanských starožilnosteeh, je2 by se jí vyhnula, otázka po vlasti 
Slovanů není dosud rozřeSena a spor mezi raznými náhledy stále otevřen. 

1 na leloSním archeologickém sjezdu v Kíjevě povstal spor o ně- 
která data a úryvky prvotných déjin slovanských, ale spor nemohl býti 
refen proto, že právě ve východisku, v odpovědi na otázku vlasti slo- 
vanské shody nebylo. 

Mám proto za včasné, celou otázku blfže vyložiti a ukázati, jaká 
máme k rozhodnutí data positivní, jaká pravděpodobná, co dlužno za- 
mítnouti, co je podkladem pevnýtn, oo pouhou kombinací. Obmezené 
místo a ráz Slovanského Přehledu nedovoluje mi ovšem do otázky 
podrobněji zajíti. Vyhnu se proto předem nadobro známé sporné otázce, 
byia-li kolébka arijských kmenu vůbec v Evropě nebo v Asii a chci 
vyjiti jen z Evropy, jakožto z půdy, na níž rozčlenili se Indoevropané 
v jednotlivé národy, ař už jicíi prvotní společné rodiště bylo v Asii, 
nebo, jak sám soudím, v Evropě. Proto Laké pustím se zřetele všechny 
vjklady, jež se snažily předvésti nám asijskou kolébku Slovanů, a vedle 
ní í cesty, kterými se odtud brali do svých evropských sídel histo- 

chr na př. novější theorie A. Někrasova nebo V. M. Florinského, 

rším nehledě,') 



*) A. NikraBov (MtcTo nepaonagaj&Haro o6oco6;ieHÍfl cjias. ujieMCHn. 
lít 1879J vyvÁdí Slovany z Annenitj přes M. Asii do Evropy (srv. Ja- 
í Archív IV. 695), přičemž mu za ddkaa k tomu slouží Heneti paflagonští 

*"iaí alovaaatJQy b řečtiuou, Florimkémii opět kolébkou Slovanů bylo 



L. Niederle: 



Předmětem a úlohou této stati bude pouze vyložiti, v kterých asi 
končinách Evropy seděli Slované, než se rozeSli a definitivně rozpadli 
na radil histuHckfch národů slovanských, jinf mi slovy, kde byla jejich 
evropská kolébka. 

Za druhé pak, abych i zde se vyhnul zabřednutí, chci se ve svém 
vf kladu omeziti jen na konstatováni, že ze vdech theorií, jež dnes mohou 
vzaty bfti v úvahu, dvě jsou přede všemi vážný a důležitý: jedna, 
která vlast Slovanů klade na sever od Karpat směrem k střednímu a 
hornímu Dně pra, druhá, která jí klade na jih Karpat k střednímu a 
dolníma Dunaji. Tyto dvě theorie chci vyložiti a oceniti, jiné pomíjím.*) 
Jaké má každá z nich pro sebe důvody, jaké slabé stránky, vysvitne 
z vfkladti následujícího. 



Přistupujeme- li k řešení dané otázky, vidíme před sebou dva 
druhy dokladů: 

1, data ukazující na určité vf^chodisko Slovanů, k nimž patří 
zprávy historické, zapsané ovšem v dobách vzdálených od doby, kdy 
se rozchod poéal a v celku dokonal; 

2. data řádu druhého, pomocná, čerpaná z kombinací různých 
pramenů, nebo data vzatá z jiných nedokázaných, ale více méně pravdě- 
podobně konstruovaných theorií. Data tato mohou ovšem teprve v druhé 
íadě přijití k platnosti. Nicméně nelze jim váhy upírati, zejména tehdy, 
jestliže z různých pramenů vycházejíce, dospíváme k stejným závěrům. 
Sem patří data, čerpaná z historické nomenklatury zemí, nebo výsledky 
studia nmteriaía anthropologického, data čerpaná ze slovanských písní 
lidových a pod. 

Tím se nám methodický postup výkladu podává sám sebou. Po 
prvních dokladech, z nichž možno hledati odpověď na otázku po 
prvotním sídle Slovanů, ohlédneme se ve zprávách historických. 

Za hlavní směrodatný doklad uvádí se tu především zpráva 
letopisu z v. Nestorova o kolébce Slovanů na Dunaji. 
Letopisee vyloživ počátek národů vůbec a rozchod jich od věže ba- 
bylonské, píše dále v kap. III.: »Po mnozěch^ že vremjaněch^B sěH 
3utB Sloveni po Dunajevi, gdě jestb nyně ugorbska zemlja i bolgarbska. 
I úVh LěcL^^ Slověn'B razidoša sja po zemlě i prozvaSa sja imeny 
svoimi . . , Volchom^ bo naSedáem^B na Sloveni na dunajskija, 
i sědšemií v nícht i nasiljaáčemt imt. Sloveni že ovi přišedše sědoša 
na VisiĚ i prozvaša sja Ljachove etc. . . .« 



@?dinifeeí atbirské, kraj minussinský proti torna kolébkou GermanA. 0<ltud 
I-iiáli přea Ural a oblast fiaakou do Evropy (IlepBOÓUTHue CjiaBHue. ToMCicB 
1894, I. 5ÍÍ ueI). 

'^) Zdtí mám předevSím na mysli onu velkou řadu dosud četných a usi- 
lovná avé lheon«i hájících autochthonistA, jimž Slované už od pradávna sedéli 
v největší Čistí evých pozdějších sídel historických, pak ony theorie, jež kladly 
koláljkn Slovanů na Balkán nebo do Germanie, nebo zase na východ k Donu 
a Volze a pod. 



o kolébce n&roda slovanského. 



Přjpojfme-li k lomu ješté další zprávy letopisu o apoštolu Andro* 
mkm a Favlori (k. XX.), kde se také hovoří o Illyriku, jakožto pů- 
vudním sídle Slovanu, spojování jména Illyrik se Slovany, a pak vy- 
pravování o příchodu Uhrů y kap. XIX., kde se opět dí o Uhrách 
isédjachn bo tu preže Sloveni i Volochove prijaša zemlju Slovenbsku«'), 
máme tu zajisté před sehou přímé svědectví nejvážnějšího letopisu 
slovanského o tom, že rozchod Slovanů, a to nejen Slovanů jižních, nýhrž 
i Sluvanů Ceskfchj polských a ruských vyšel od dolního Dunaje, 
z končin, kde byla za času letopisce >země uherská a bu]harská«. 

Toto svědectví letopisu zv. Nestorova opakuje se dále i v ně- 
klerjch pozdějších letopisech polských, tak u Boguphala (>scribitur 
in retuši] ssiiD i B co dici bus, quod Pannonia sit mater et origo omnium 
Slavomcanim nationura* ed. Bielowski, 11. 468), Dlugoše (Hist. Pol. 
L poí. * primům Pannoniam primam et veterem Slavorum sedem, pa- 
rentem et alumnam< etc, ed. Herbult I, 1. p. 5). Podobnou narážku 
na stará sidla Slovanů v Pannonii a Bulharsku má už i Kadlubek 
(1. p. 6, ed. Przezdziecki). 

Zprávy těchto letopisů bývají brány za základ, na němž budují 
svoji tbeorii přívrženci podunajské kolébky Slovanů.*) A zdálo 
by se vskutku na prvý pohled, že doklady tyto musí rozhodnouti ve 
prospěch these o dunajské kolébce. Ale není tomu tak. Předně se proti 



^) Cituji dle novébo vydání letopisu z r. 1897 dlo lavrentijevského ruko- 
^Uu. poH^oého ftrcheografíekou komissí v Petrohradě. 

*) Theorii o kolébce podunajské přijímá dnes s reservou Ivan P. FUevič 
(yrop. JPyct H CDíiaauHwe a* Heio Bonpocu. VarSava, 1894 p. 23), nejvíce pak 
I Rtiíů hájí ji Dm. Samokvasov (Tpy/íM VIII. apx. cbtzjí.Sk bi MocKst IV. 
\iQ, IX, cLtíií^a B^ Ba.iH-b. II, IIpoT. 40 a jinde), od něhož ji převzal na pr. 
M. Léopardov (O iia^ajit C.iaBaHO-PycH, Kico^ 1892, 32), Ň, Zagoskin (Hct. 
npaBa pve. iiapo^^a. I. 319). U nás hlavně Dr. J. Fič (Pam. arch. XIV. 610, 
XV. 19.7; XVI I. 3^5, 538, Dějiny ruské I. 4). Dle Samokvasova přeSli Slované 
od jihu nn sever Karpat teprve v II. stol. po Kr. (po válce DakA s Trajanem), 
díť) Piííj jest vůlknu otizkou, byli-li Slované mezi Karpaty a Připjatí při po- 
ohodjí Gotht\ k Černému moři (Pam. XVII. 365;. To je jistě chybné, Fileviě 
voudí na přechod dAvný. Dr. Píě se kromě toho chybně dovolával pro své mi- 
Déaí o dunuj^ké koléi^ue autority Šafaříkovy. Šafařík v otázce té jasno neměl, 
on hoTofe o vlastí Bl ovanu, má pravidlem na mysli už kraj prvního jejich toz- 
chodit^ rozkládající se od Baltu až k Jaderskému moři, ale z některých míst 
v Suro^itQostdch jo pf^ce vidno, že byl proti východisku všech Slovanů z Po- 
dunují (irv. proti Saro^vieckému SI. St. I. 301). 

Před nimi ji přijímali F. Sipovskij (Po^Haa CTapHHa Cn6. 1887' 2( ), 
M. Drinov (3acejienie CajiK. non. CjiaBflHaMH p. 83), A. Kirkor (Slov. Sborník 
h 15), Kiiktíljevié-Sakcinski (Rad. 1873, 98), F. Bački (Arkiv za pov. jugosl. 
1857, p, 237, pozdéji jinak), Ed. Boguslaxcski (Hist. Slow., I. 88) a j. 

Tak£ Kopitar byl kdysi veden svojí pannonskou theorií k podobnému 
mfnéaf. jak vídímo zřejmě z listů Dobrovského z r. 1810 (Jagičův Archiv V. 
Í06, 307, 314, 450). Dobrovský se rozhodně proti tomu postavil. L. c. p. 460 
píle: ^pAnnon. Dodhu Stammsitz der Slaven! Nicht moglich! Nicht einmal 
die dadH<!he oder moe^ieche Donau''. A p. 814: „Slaven sind Slaven und haben 
iltbi^te YerwítTidsi^^tift mít den Llthanern. Also muss man sie hinter dieson 
«cheij^ em oder hinter dem Dneper." V stati „Uber die alt. Sitze der Slaven** 
iUmm Landet-gesch. h p. XIX) kladl kolébku k Visle. Schlózerovi sahala ko- 
4bks ZQ severu uiezi Dunaj, Tisu a Karpaty (Nestor 77). 

1* 



L. Niederle: 



uveileíiým zprávám letopisným namítlo ne bezdůvodně se strany za- 
stamnl druhé theorie, že zprávy ty nepocházejí ze skutečné staré tradice 
lidové, ale z tradice umélé, kterou utvořil křesťanský klérus jihoslovanskf . 
Jako nejspíše z týchž pramenů povstala knižní tradice o autochthonosti 
Jihoslovanů, ač není o tom pochyby, že tito přišli na Balkán, tak asi 
povstala i tato povést o dunajské (illyrské) kolébce všech Slovanů, a 
knižní literaturou církevní přešla pak i na sever do Ruska a Polska.^) 
OíUud ji čerpal asi letopisec, odtud i polští kronikáři (vetustissimi eo- 
dices), není-li to jen docela jejich vfmysl. Za doby historické žil 
u Dunaje kmen, jenž se zval Sloveny, a to jim bylo dalším vítaným 
dokladem pro výklaíi o původu všech Slovanů z Podunají. 

Nemohu však říci, že by byl kdo tímto výkladem, jinak možným, 
prokázal vskutku knižný, resp. umélý původ uvedené tradice. Otázku, je-li 
to umílé, či stará tradice lidová, mám za nerozrešenou®). Nicméné ne- 
přikládám zprávám letopisů rozhodující váhy z jiných důvodů. Předně 
i kdyby povést letopisu vskutku byla lidová, kdyby ji byl letopisec 
znal a slyšel z úst lidu, musíme již z předu uznati, že není povést 
taková nikdy nic věrohodného, zejména ne něco, co by šlo cenou 
srovnávat se zprávou historickou. Ohlédněme se jen po podobných tra- 
dicích jiných národů, na př. fteků, Italů! Co v nich je prokázaných 
nepravd! Tím méně je však věrohodná, stojí-li ještě řada jiných váž- 
nějších dat proti ní. A tomu tak jest. 

V době historické vidíme Slovany rozsazeny ve valné části vý- 
chodní, střední a jižní Evropy, při čemž hranice slovanské oblasti za- 
sahovaly po jistou dobu na západě i za Labe a Sálu, za pohoří Šu- 
má vské^ a odtud čarou na jih až k Benátsku, na severu a východe 
do oblasti velkých severních jezer ruských, reky Volhy, Oky a Donu, 
a to už koncem I, tisíceletí. ZároveĎ však z pramenů historických je 
nám anámo, že ve veliké části tohoto ohromného území neseděli Slo- 
vané odedávna, nýbrž že se do něho během I. tisíciletí po Kr. na- 
stěhovali. Odmítám předem všechny theorie tak zv. autochthonistů, jimž 
v celé nebo v největší části této oblasti sedí Slované ode dávna, — 
a připouštím jen, že datum přistěhování je na různých stranách sporné. 
PřisLéhavání samé, na základě dat historických, popříti nelze, a tu, vy- 
mýtime^li z historické oblasti Slovanů kraje, do nichž Slované později 
přišli, v nichž neseděli od počátků svého samostatného bytí, přiblížíme 
se patrně. k hrubým rysům území, v němž bylo i prvotní východisko 
a vlastní kolébka Slovanů. 

Kraje, do nichž se Slované nesporné přistěhovali a jež dlužno 
vymýtiti, jsou pak najisto polabská a pooderská Germanie, Cechy, Mo- 
rava, horní Podunají a kraje východních Alp, na jihu kraje Krasu, 



*) Tak soudí na př už Karamzin (Hct. roc. pocc. I 2), pak Zeuss 
(Deat^chea 602), Eóssler (SitzuDgsber. Akad., Wien 1873, p. 126), Drinov (3a- 
ce.ieHÍe 36), Maretic (Slaveni u davnini 29), Sobolevskij (Xpy^H VIII. apx. 
c-bli^ř^íi IV. 139). Lambin (cf. }K M. H. II. 1879. č. 206 p. 148 nsl ), a i sám 
Perivolfj ač uznával za vlast Slovanů colou střední Evropu (CiaBHHe I. 6;., 

^J Nemohu se také pouStěti do bližšího rozboru výkladů zde podaných. 



r 



o kolébce národa slovAnského. 5 

j 

I celý vlastnf Balkán, na severi| a východu pak oblast jezer finských a 
srrcliu jmenovaných ruských řek. Tím zbývá nám kraj rozložený po 
obou stranách Karpat, z poloviny na jih v Podunají, z poloviny na 
fierer mezi Vislou a Dněprem a územím kmenů baltských. 

A tu, uvážíme-li prvé zprávy historické, jež nám ukazují na směr 
slěhování jednotlivých slovanských kmenů do končin rozložených mimo 
lulo oblast, a uvážíme-li zároveň, v kterých končinách právě uvedeného 
kraje prvé zprávy historické uvádějí Slovany a v kterých kmeny cizí, 
jež se Slovany ve spojeni důvodně uvésti nemůžeme, tu všechny tyto 
tři momenty svědčí mnohem spíde pru vlast Slovanů na severu hor 
karpatských. 

Na to svědčí předně směry, v jakývíh se na úsvitě historie po- 
hybují vpřed kmeny slovanské. Nemohu zacházeti v podrobnosti, ale 
pohlížíme-li na ně, vidíme, že východisko jejich mnohem spíše bylo na 
severu. A při tom uvažme zejména význam Karpat! Karpatské hřbety 
byly, jak vidíme z celé historie, pohybům národů velikou překážkou. 
Kdyby byla ležela kolébka a centrum, z něhož se Sířil národ slovanský, 
na Dunaji, pak bychom vůči této mocné překážce přirozeně očekávali, 
že se v první době hlavní proud a rozvoj Slovanů obrátí volnějším 
směrem jižním. Zatím však objevuje se nám na počátku historie opak: 
na Dunaji a na Balkáně není nic slovanského, naproti 
iomu první zprávy historické, jež máme, znají Slovany 
(Vendy) už daleko na severu mezi mořem Baltickým, 
Karpaty a mořem Černým. 

Pro mne není pochyby, že první veliký rozvoj Slovanů dál se 
na sever od Karpat, ne na jih. Kdežto staré historie na Balkáně, 
v Podunají a na jižní straně Karpat předvádějí řadu kmenů původu 
illyrského, thráckého (getodáckého), pak i gallského, sarmatského atd., 
tedy kmenů neslo vanskfch'), vidíme, ostavíme-li stranou do jisté míry 
sporné údaje Herodotovy o Budinech a Neurech (ač je mám sám za 
kmeny pravděpodobně slovanské), že tři hlavní zprávy z I. — II. sto- 
letí po Kr. o končinách na východ Visly a na sever od Karpat uvádějí 
zde nevývratné národ slovanský: zpráva Tacitova osidlech Venedů 
mezi Finy a Peuciny (Germ. 46), zpráva Pliniova o Venedech za 
řekou Vislou (N. H. 4.97) a Ptolemaiova o Venedech mezi mořem 
baltickým a horami venedskými, t. j. Karpaty (Geogr. III. 5. 5, 19). 
Sem ostatně neváhám sám připojiti i starší zprávu Cornelia Nepota, 
zachovanou u Mely (III. 45), o Indech (= Vindech) zahnaných bouří 
k břehům západní Germanie, neboť ji lze jen tak rozumně vyložiti. 

Zkrátka, první historické zprávy z doby, kdy o Slovanech jižně 

''arpat není zmínky, znají již velký národ Venedů-Slovanů na severu 

)r. A na ty končiny ukazují i nejdůležitější zprávy z doby pozdější. 

ik na př. ze známého svědectví Jordána a Prokopia ®) vidno, že 

^) Jedině průkaz o slovanakosti Dakd a Gotů mohl by tento dAvod zvrk- 
^ a průkaz ten se po dnes nezdařil (nepřihlížeje ovšem k pozdějh'ma yýznama 
loby římské jmen DakA a GetA). 

■j Jordauís Get. 6j Prokopioa IV, 4. 



L. Kiederle: O kolébce n&roda sloranského. 



autoři ti představovali si vlastní sídla Slovana v kraji na sever od 
Karpat a moře Černého. A jestliže se pro podunajskou theoríi dovolává 
kdo výše uvedenfch přímých zpráv z letopisů, můžeme se proti tomu 
dovolati pro drahou theoríi jinfch dvou přímých udání, jisté vážnéjších» 
Jest lo především vysoce důležitá zpráva kosmografa ravenn- 
ského, učeného zemépisce, znéjící: > sexta ut hora noctis Scytharum 
est patria, unde Sclavinorum exorta est prosapia,< a ukazující přímo^ 
že Skythie byla východiskem Slovanů ^), Pro mne má zpráva tato cenu 
rozliodné y^i&í než tradice letopisná; tato má na sobe ráz báje, ona 
zprávy historické. Kosmograf byl bližší době, kdy Slované zaplavovali 
Evropu, než letopisec kijevský nebo polStí kronikáři; jeho zpráva čini 
dojem sdélení positivního, ne mlhavé povésti lidové. 

Také druhý doklad, jejž poskytuje jeSté tak zv. anonym ba- 
vorský, není bez ceny. Neboř ve své zprávě o zemi Zeruianů, af už ji 
dlužno vyložiti na Serbii zakarpatskou nebo na Sarmatii, výslovně po- 
dotýká, že všichni slovanští kmenové sami tvrdí, že odtamtud vyšli ^^)« 

Tak stojí proti sobě svědectví historická, jež lze uvésti ve prospěch 
obou theorií. Už na základě jich přidávám se rozhodně k mínění, které 
vlast a východisko Slovanů hledá v kraji na sever od Karpat pólo- 
jteném. Jeli na zprávě letopisu kijevského a letopisů polských něco 
positivního, může to býti po mém mínění jen to, že — část sever- 
ních Slovanů, kteří už před narozením Kristovým pronikli průsmyky 
karpatskými, dnešní uherskou Rusí a Slovenskem k Dunaji, musila 
zp^t couvnouti před nátlakem jednak kmenů gallských ke Karpatům 
se tlačících (sídla jejich jsou zde historicky prokázána), jednak řím- 
ských vojsk ve válkách dáckých. Tímto částečným ústupem z Podunajř, 
o nGmž se pamět snadno mohla zachovat, dán byl snad podnět k po- 
vstání svrchu uvedené tradici, k níž pak všichni Slované byli při- 
poutáni.**) To mohlo také přispěti k časnému rozšíření jména Dunaje 
mezi severními Slovany, o němž se ihned zmíníme. To jediné bych 
připustil. Na celé Slovanstvo se zpráva letopisu vztahovati nemůže. 

(Dokončeni.) 



') BaveDnatíB Anonymi Cosmographia el Guidonis Gflographia ed. M. Piuder^ 
et O. Parthey. Berolin. 18G0, p. 28, I. c. 12. 

^*) . . . „qaod tantum est regnnm ut ex eo cunctae g^ntes Scianornm exortae 
eiut et oríginem, siout affírmant, ducant.^ (Bielowski Mon. Pol. I. IL) 

"*) Cf. iV. JBarsov, OnepKH hct. reorp. 72, 74. R. 1837. N. Naděidin vy- 
ktáclal Nestorova zprávu z tradice o tom, že to větev ruská, vyfilá z dne&nl 
Uherské Rusi (OnHXt hct. reorp., p. 65 nsl ). Proti Naděždinu už tehdy Kunih^ 
vjstoupil (Berufung der schw. Rodsen. Petersburg 1844 p. 169). 




Jiří Rubín: Z nové poesie cliorvatsk^. 



JIŘÍ RUBÍN : 

Z nové poesie chorvatské. 

Silvije Stratimir Kranjčevid. 

Nejsilnější tóny v současné poesii chor- 
vatské ozývají se ze Sarajeva, kde v redakci 
illusirované Nady hned od jejího založeni 
před pěti lety pracuje básník Kranjěevié, muž 
plný temperamentu, který společně s hloubkou 
jeho názoru životniho a vřelostí citu dodává 
jeho poesii onoho význačného pro ni rázu, 
v němž slySíte elegícké tóny houslí vedle váž- 
ných zvuků varhan, popladného volání polnic 
a hřmící hloubky tuby. Nejhlubší básně jeho 
mívají vlastně ráz pouhých improvisací, ale 
tím jest jejich dojem jen bezprostřednější. 
Vystoupil r. 1885 ve dvacátém roku svého 
věku (narodilť se 17. února 1865 v Senji 
v chorvatském Přímoří) knihou Bugar- 

aWje StraUmir K«njíeTÍc'. ^[""l^ - » ^Y^^ f, j^"^ všeobecně i nej- 

mladší generací, uznáván za nejryzejší a nej- 
silnější talent básnický v literatuře chorvatské 
našich dnfi. Minulého roku vydala Matica hrvatska jeho Izabrane 
pjesme, z nichž jsme volili níže položené ukázky. (Srovnej, co o něm 
bylo napsáno v přehledu literatury chorvatské za r, 1898 v I. roč 
Slov. Přehledu na str. 497.) 



Elit Elit lama azávtani?! 

On umřel na Golgoté — leč za koho vzut b dráhj ? 
Jest obě< dokonána — vSak pozdé-h', Či zÁhy? 

On umřel na Golgotě a světem létlo chvění, 
té dávné od oběti vSak dosud plodu není. 

A krev vytekla mnohá a srdce umlknulo -^ 
ó, takové již nikdy se v hrudi nepohnulo . . . 

A věkové již prošli dalecí, strašní, temní, 

krev dávno, dávno uschla, jež tekla v spáry zemní, 

V svém poskvrněném Šatě jde historie stále, 

my, co být nebi blíŽP, jsme od nebtj vždy ^ dále! 

I padlo na Golgotě již dřevo s uschlou krví, 

hřeb z něho ukrad* Člověk — to jeho čin byl prvý! 

Za volnost, za bratrství a lidstva lepSí chvíli 
pak bezbožníci tanec krvavý zahájili ~~ 



Jiří Rubín: 



y pfed tlapa jich se hnala, zuřivou y&Átd Stvan4: 
pMj zabíjíme, Bože, v5e pro Tebe — Hosana!'' 

M mrtvo na Golgotě, a z tajuplné strany 
Híil fítr: Eli! Eli! lamti azávtnni? 

A Hii země z pod kříže, jež novou krev vždy střebá, 
zní nářky milioniů: Ó, spravedlnost! chleba! 

Ó* vjvedli jste z robství nás, z cirku, od hyeny 
a lidstvu kynuli jste křesťanské do arény. 

A. zd& na měkkých ložích a ve zlatě i v slávě, 
pod korunou i mitrou na blahobytné hlavě 

jstQ vy i paní bílé, jichž vděk vám rozkoS chystá, 
si ve hledišti světa vSe vzali první místa! 

A díváte se na hru, již strast a bída skládá, 

kde člověčenstvo v mukách jak Oa pod křížem padá! 

ŽalAře temné zříte, v nich pláč a skřípot zuby, 
když takoví jsou lidé: buď zemři nebo ubij! 

I nahé dívky zříte — a soudce sjt se mraěi; 

ó, Uké stud by měly — však hlad za nimi kráčí! 

I hanbu zříte, bídu, i násilí, lest smělou, 
i lež i vzdechy těžké, i mnohou slzu vřelou. 

A z hahna toho středu, kde hemží se to plazem, 
křiž týěí se a s něho se Kristus dívá na zem. 

Zrí, černější vždy dnové jak v lidstva táhnou lány, 
i loiikDÍ: Eli! Eli! lumíi azavtani! 

KR^Armo pjsný oblouk i mramor Pantheonu, 
i střevíc, zlatem tkaný, i varhan zvuk a zvond! 

A nadarmo dým vonný se vznáší nad oltáře, 
nadarmo démant září z koruny, na tiaře! 

Aili, Golgota je pusta a z tajuplné strany 
lká TÍtr: Eli! Eli! lama uzávUni?! 



Lucida inferyalla. 

Co to? — Ach, toť je kyvadlo líné, 

čas mi nad hlavou měří 

Zřím oknem, kterak se vodopád leskne, 

juk svíci by velkou muě vznítil. 

Ach, mra — 

a hlava má kasem ledu , 

kdes v bezedno padá, padá 

A to je smrt? 

Ó, kterak něžně andělé boží 

mě na křídlech spouštějí v zemi ! 

Bez bolu, bez žalu klesají údy 

do vlhké, studené hlíny. 

Věru, že nikdy tak sladce jsem v Žití 

dosud nesemknul oČi — — 



z nové poesie chorratské. 



Nade muou, vidím, ó, dobře Tidím, 

vítr 8Í pohrává lehce 

se slsoa lidskoa, a lidskými řeČmi, 

8 ponurým za mrtvé žalmem. 

A j& cde njnt blaženě ležím 

a sloQch&m, co vzduchem víří, 

v§e sladieji zuí mnS hlubokým snSním, 

než o svatbě veselým svatům . . . 

... Na africké, pusté, horké oaso 

lebka se bezmasá bělá, 

a ěemými písmeny na čele stojí 

veliké: „Benedictus!'' 

Kdysi jsehi bádal latinská slova, 

dnes jen mlčím a mlčím, 

jen vím, že jest onen na holé lebce 

nejlepSí rukopis světa! 

A to jsem knězi ráno dnes říkal, 

vsak nechtěl chápat, Či nemoh\ 

i tvrdil, že ve&keru moudrost blaženství 

četl jen na — papíru ! 

Zatím vrak — ve hrobě — kde já teď ležím, 

není různosti myslí — — 

A Bůh ví, ona hlava tu vedle 

snad hlava knížecí bude I 

O, vy byste se divili věru, 
v jakém tu sousedství ležím! 
Zde dole u nás jest podnebí jiné, 
a názory obzvláHní velmi! 

Vzhůru, můj kníže, na zemi, v žití 

já jsem tvou držíval hlavu; 
nyní mně záplat za lásku láskou, 
nuže, ttď noji mně podrž! 

DrolíS se, brachu; nejsi ni k tomu, 

třeba tu solidní stavby! 

Pevnější byla koruna čela, 

nežli tvé čelo samo 1 

Já jsem i tady jinaký člověk, 

z pevnější zbudován látky; 

můj prostor není Sirsí, než já jsem, 

vSak já jej docela plním ! 

Na zemi jsem kdys kovářem býval, 

nad touto vrstvou hlíny ; 

konal jsem vSecko, Čas jsem tím ztrácel, 

koniny kul jsem i peníz. 

Světu jsem kul ty dva fstěŽejní pojmy, 

dvě křídla na nohy Štěstí, 

a v korunu psal jsem: Bublinu \izte 

ze pěny zlatého mýdla! 

— Abych víak pravdu pověděl ryzí: 

ten nápis ode mne není. 

Já nasel jej toliko v zbytečné knize, 

svět ji zve Historií. 

Knihu tu věky dvě bohyně psaly: 

Pravdou z nich první se zvala, 



■^ 



10 Jiří Rubín: 



oapsaué čísti Spravedlnost mSla, 
Tlak usnula při prrním listé I 

Z té knihy hřmi to a straSlivým jekem 
píseň vesmíra kazí; 
než jak mi divno, od srdce divno, 
sem k nám hlas nevník& jeji. 
Blažené zde jest království pouze, 
a smrt zde n^mým jest vrátným ; 
zde dřímon i orel, i bélostn^^ holub, 
a holub spí na křídle orla. 

Sem také já jsem se uložil k spánku 
tich, bez žalu, bez bolu, strasti: 
NesIySím ptáka, nevidím světla, 
jen hloub vždy nořím se v mraky. 
A tamto zřím ve dveřích veliké noci 
jakýsi zjev jak se bělá; 
a k nohám jeho bleskem hned padám - 
buď pozdraven, veliký Budho ! 



Poslední Adam. 

Ta ji-ítá, nikdy neviděná ústa, 

jež ve pravěku k žiti povelela: 

„Buď světlo !« — a den zaplál v mlhoví, 

ta jistá, nikdy neviděná úste 

již oněměla; krev, jež bujně vřela 

kdys v žilách světa, zmrzlá stojí, hustá, 

a země jest jak balvan ledový . . . 

VýS Světlonoš zří znaven ▼ příští, 

tvář v husté mraky halí, 

zpod řajs,, jež zlatým světlem zářívaly, 

se -ledne slzy valným proudem prýští. 

Bez zvonu za mrtvé, bez svíce víry 

mrou bozi, světlo, vesmír Sirý .^. 

-7 Ojí 8 bohem, Febe! — huěí proudy Geje, 

oj, 8 bohem, Gejo ! — pozdrav jeho let*, 
a němé Fátum velkou rakev sbíjí 
a z ledu tká jim závoj do zásvětí. 

Mrou boá! div, jak rychle hynou etíuy, 
jež bázeň spředla, lest Či popud jiný, 
af u vod Nilu, v stínu Himaláje, 
či v písku pouStě, na Olympu Štítu, 
at byl to Moloch nebo vila báje; 
když člověk nebesa si tvořil v třpytu •— 
Od, věčný VSeduch, nikdy nepoznaDý, 
jen usmíval se z přetajemné strany. 

Mrou bozi — jako mlha nad rovinou, 
mrou — jako v jitřní zoři prchá sen, 
mrou — jako myšlenky nám v smrti hynou, 
a s nimi Člověk odsouzen! 

Kdo svíjejí se v bolesti a křeČi 

tam na ledě, kde bujela kdys tráva? 



z nové poesie chonratské. 11 



Smrt za nimi jde lavinoa vždy vStSi, 
již posledního sněhem sasypává, 
on sbytkem deeha jeité dýchá v dlani 
a žije poslední již kapkon krve ,* 
kde vSeeka božstyi padla v nmiráni, 
on žit chce jako prrel 

Vrch, údol, moře, ponit i plodnou líchn, 
rie pohřbil led a srornal v hroznou pl&ni — 
a on tu sám v hrobovém, strašném tichu 
žít posledního dne chce do skonání I 
A kdo to dožil hrozný tento po věk, 
bj ve hrob zíral tvorů miriadám? 
Bnad bůh? Ne, slabý, poslední to človék, 
na márách svéta zmírající Adam. 

A tady padl! V těle tuhnou žíly 

a pěst se svírá v křečovitém ruchu, 

hruď vyhublá se vzpírá ze v&l síly — 

é, vzduchu! vzduchu! vzduchu! 

On nechce umřít, nechce! nechce! nechce! 

A( zemrou bozi, vesmír nekonečný, 

at umře v8e — on neodejde lehce, 

vzdor v hrudi nese věčný. 

On, poslední jenž z Titanů tu zbude, 

poslední strážce promethejské vatry 

se ptá, jenž přežil všecky svoje bratry: 

proč nirvána ta vSudo? 

On, mrtvé o bohy jenž nohu vzpírá, 

on — elegik vesmíra! 

— — Achy kde jsou luhy, jichž víc nezří oko, 

jich krásy kde so taji? 

Tropické palmy, čnící převysoko, 

a hvězdy bílé na obloze v máji, 

a bystré řeky, jak by perly tekly, 

a moře silné, jediné a samo, 

obláčky lehké, jež se nebem vlekly ? . . . 

Znikly ... Eamo? 

A slavík malý, stříbrný svit luny, 
a vřelá krev a radost ze života, 
a polibky a tajné citů struny — 

kde jest jejich nota? 
A radost sladká, jíž vše raduje se, 
a bujnost mládí, jíŽ je vSecko zpito, 
a věčný svátek, kdy v&e miluje se — 

kde to skryto? 

Kde celá historie, vlhká krví, 

a rovnost, volnost, bratrská kde shoda ? 

Kde sen, že Člověk vkročí v nebe prvý 

a bohu ruku podá? 

Kde všecko jest, co rájem tady slulo, 

co člověk stvořil, skropiv dřív svým zoojeir, 

kam edenské se carství propadnulo, 

v němž sám byl vSeho zdrojem? 

TecT věčný led! A v těle tuhnou žíly 

a pěst se svírá v křečovitém ruchu, 



^ 



12 Jiří Rubín: Z nové poesie chorvatské. 



hruď vyhnbU se vzpírá ze vSÍ síly — 

i\i vzduchu! vzduchu!, vzduchu! 

On nechce umrit, norbce ! nechce ! nechce ! 

Át zemrou bozi, vesmír nekonečný; 

v něm vzdorné lidstvo volá -^ nejde lehce — 

duch protestu v něm věčný! 

I ptá se : kde jest, co zde rájem slulo, 

co ČJověk stvořil, skropiv dřív svým znojem, 

kam edeoské se CArstvi propadnulo, 

v rtěmž sám byl všeho zdrojem?! 

V té chvíli mlžné, dálné od pAlaoci 

eom k rovníku se balvan ledu valí, 

sníh prachem vzlétá a led praská mocí 

a v tříst se všecko halí. 

A v mračna sněhu jasnou záři lije 

z. hladkého ledu čnící zlatý kříŽ, 

Bil ad 8 chrámu Petrova či S3 Sofije 

jej atrhla v^eničící ledu tiž. 

Jej strhla, snad tomu již tisfcletí, 

B& střechy hrdé, kam až pták jen vzlétá, 

u přivlekla jej ve sněhové změti 

v hrob posledního Adama — a světa. 

A Uednim vzínachem ruky 

uu chopil kříž, však již mu tuhnou žíly, 

u z hrudi poslední ston smrtné muky 

60 vydral mu v té chvíli, 

a lUta jeho zkřivila se němá 

u trpký úsměv beznaděje, bolu; 

R. hlava klesá na tvrdý led dolů, 

juk otázka, jež odpovědi nemá. 

Ta trpká křeč — jak výtka bnŽ!iké záři 

již tuhne na poslední lidské tváří. 

A v muži, jehož umíraly síly, 

celého lidstva život shas* a znik* — 

vlitk nežli ztuhnul, v poslední své chvíli 

v led ještó nehtem vyryl — otazník! 

— — A padá sníh a vrstvou rychle kryje 

zimk poslední z všech, psaných lidskou rukou, 

v iiemž poslední a vzdorné svědectví je, 

že na zeoni byl Člověk se svou mukou ! 

A padá sníh, vše v jeho běli zniká, 

ve volkých vločkách s oblaků se snáší 

a krjje znak pod nehtem nebožtíka — 

a nad tím výš a výše vždy se vznáší 

}iík pomník světa, že ho více není, 

HÍ k nebi hora sněhu v bílém skvění! 

A pod ní spí vše lidské sny a slova, 

\*iO co tu bylo a co zniklo v ledu 

uik nadarmo, tak marně, beze sledu, 

i.ež nový chaos začne vířit — znova ! 




r 



Dr. Z. DAszyiíska: „Bulnieké kroužky** v Haliéí. 13 



Dr. ZOFJA DASZYNSKA: 

,,Rolnioké kroužky" v Hali6i. 

(Kólka rolnicze.) 

Jádro haličského lidu tvoří obyvatelé volní, nejčastěji drobní ma- 
jetníci, jež by těžko bylo zařaditi dle obvyklé stupnice společenské. 
Není to jeSté proletariát, když má v držení pfidu, ale z majetku svého 
z pravidla nemůže se uživiti, nedovede jím tak hospodařiti, aby mu 
dával velikf užitek. Jako hospodářské položení vesničana haličského 
jest neurčité, tak i duSevní a mravní jeho bytost jsou nepopsané listy, 
které čekají kulturních vlivů. Učiniti z něho občana, Poláka, jenž by 
se neodnárodnil, ani kdyby i dlouho přebýval v cizině, toť nutným 
úkolem naSí demokratické intelligence; cíle toho dosáhne však jen tehdy, 
bude-lí zároveň míti na zřeteli také zlepšení hospodářského postavení. 
Jinak bída obrací mysl vší silou k nejnižším potřebám, vytvořuje plíseň 
z těžká odstranitelnou, poněvadž složenou z předsudků, zatomnělosti 
a chudoby. Kdo chce povznésti lid, musí se starati o všecky projevy 
a potřeby jeho bytu a říditi je rovnoměrně. 

• Takový účel obraly si »ro]nické kroužky* (kótka rolnicze), 
trvající od podzimku r. 1882. Účelem kroužku jest práce o povznesení 
blahobytu, vzdělání i mravnosti lidu, při čemž spolupůsobí intelligence, 
většinou učitelé, kněží a jiní, ovšem i sami rolníci, tvořící místní spolky. 
Koncem r. 1898 počítalo se 1350 »kroužkŮ€, které měly přes 68.000 
členu; pouze r. 1897 založeno bylo ve 36 okresích 71 nových »kroužků< 
se 2257 členy. V anglických poměrech byla by to čísla nepatrná, v Ha- 
liči, kde je tak obtížno učiniti krok ku předu, jest 58000 členů počet 
velmi znamenitý, svědčící, že > kroužky* nastoupily cestu pravou a 
místním potřebám přiměřenou. První místo v činnosti » kroužků* za- 
ujímá zakládání čítáren, knihoven a hospod křesťanských, které by lid 
odervaly od krčem. Každé nově povstalé >Kólko< obdrží od hlavní 
správy (Zarz^du Glównego), jehož sídlo jest ve Lvově, malý zá- 
klad knihovny, knihy a časopisy lidové, polské neb rusínské, vyhovující 
účel&m spolku. Do r. 1897 rozesláno tím způsobem 41.357 knížek. 
Orgán spolku, >Przewodnik«, snaží se především Sířiti vědomosti 
z oboru polního hospodářství, zahradnictví, poučovati o zásadách úvěru, 
vylučuje však úplně politiku, čímž se podstatné liší od jiných lidových 
listů, kteréž jsou vždy orgánem určité politické strany. 

Neméně důležitým prostředkem k šíření osvěty jsou rozhovory 
a hlasité předčítání v > kroužcích*; uvážímeli, jaké množství rolni- 
ckého lidu v Haliči neumí dosud čísti, uznáme důležitost a nutnost 
ohoto druhn činnosti. » Kroužky < v osadách podměstských, kde jest 
byvatelstvo vzdělanější, zakládají dosti sporé knihovny (v čemž jim 
okolí Krakova pomáhá >Towarzystwo szkoly ludowej>), předplácejí 
lačný počet časopisů (při čemž se jim roční příspěvek 1 koruny od 



u 



Dr. Z. Daszjnska: 



člena nikterak nezdá vysokým), pořádají populární přednášky a večírky, 
slovem jsou lidu kromě čítárny i universitou. 

Činnost osvdtná neobmezuje se však pouze na takovéto povšechné 
vzdělávání členů. Nejdůležitějším úkolem » kroužků c jest rozšiřování 
technických vědomostí jakožto prostředku k dosažení blahobytu. Za 
tím účelem vydržuje ústřední spolek placené revisory (>lustratorycj, 
jejichž úkolem jest zakládání nových kroužků a kontrolování činnosti 
kroužků dosavadních. Přijede-li revisor do sídla místního > kroužku «, 
prohlíží obchodní knihy spolkového krámku a potom společně se shro- 
mážděnými hospodáři prohlíží jejich hospodářství. Dobře řízená hospo- 
dářství slouží za vzor, při hospodářství nedobře aneb nedbale vedeném 
naskytuje se příležitost k poučení, jak by mělo býti. Při tom sám revisor 
vyzvídá, jaký jest směr hospodářství ve vsi a jaké jsou hlavní jeho ne- 
dostatky nebo potřeby, k čemuž přizpůsobuje své výklady z oboru rol- 
nictví, dobytkářství, sadařství, zahradnictví atd. K těmto výkladům shro- 
mažďuje se často na několik set posluchačů, tak že na př. r. 1897 
čerpalo z nich poučení 19.123 hospodářů. Objížďky dohlížitelů stávají 
se i vážným prostředkem k poznávání země — škoda jen, že zprávy 
j^ich nejsou obšírnější; mohla by z nich míti prospěch i širší ve- 
řejnost mimo hlavní správu stojící a nestýkající se tak blízce s ven- 
kovským lidem. 

Obchodní činnost >kroužků« se každým rokem utěšeněji rozvíjí. 
Počet obchodů, jimi založených, přestoupil nyní již 1000, a investo- 
vaný v nich kapitál, většinou rolnický, činí přes million zlatých. Krámky 
rolnických kroužků mají nahraditi židovské kramáře, i jsou opatřeny 
netoliko předměty denních potřeb, ale i výrobky železářskými, zbožím 
loketním atd. V novější době sprostředkují i koupě semen, umělých 
hnojiv, hospodářského nářadí a strojů atd. Roční obrat takových krámků 
v lidnatějších vsích nebo v městečkách dostupuje desettisíců (někdy 
i 50.000). Z tohoto obchodu jsou židé úplně vyloučeni, nebof stanovy 
spolkové dovolují toliko přijímání křesťanů za členy; tento odstavec 
při panující škodlivé převaze židů ve všech obratech obchodních na 
vsi jest úplně odůvodněn. V obchodech spolkových nejde pouze o zá- 
chranu lidu před výziskem a vyděračstvím, ale i o to, aby v lidu 
vzbudily zájem pro obchod a přivykly jej k jeho vedení. Zisk z ob- 
chodu obrací se buď na zúročení údělů, buď na společné potřeby a 
cíle členů »kroužku«, jako jest pořízení vlastního domu, stříkaček 
a jiného nářadí požárního, hospodářského nářadí atd. Ku vzdělání 
starostů (správců, »kierowników*) místních » kroužků* založen v Czer- 
nichově u Krakova čtyřměsíční obchodní kurs, z něhož r. 1897 vyšlo 
16 žáků. 

Obchody » rolnických kroužků* musejí se přizpůsobovati velmi 
ještě primitivním poměrům haličské vsi, tedy netoliko opatřovati se 
zbožím dle potřeb členů, ale často vésli i obchod výměnný. Za peníze 
slouží v tom případě vejce, a to v tak valném množství, že na př. 
rolnický kroužek v Lakách Górnych (Horních Lukách), jenž má vlastní 
obchod, přijal za 3Va roku místo peněz za zboží — za 10.700 zl. 
vajec, jež prodal s výdělkem 530 zl. 



^Rolnické kroužky'' y Haliči. 15 

Věidí obchody, které mají obyčejná vlastní domy, nezidtně vysta- 
Tené členy kroužku na zakoupeném pozemku, snaží se dostati do srf ch 
rukou obchod obilní, což by mělo pro rolnictvo nesmírné blahodárný 
vfznam. Jak praví zpráva za minulf rok, > obchody rolnických kroužků 
jsou rozsévači zdravách pojmů hospodářs»kých i společenských, a polem 
svorného spolupůsobení rolnictva s místní intelligencLc 

Nejnovéjdím pokrokem jest zakládání spolkových, mlékáren, 
pekáren, cihelen a podobných podniků. Při rozdrobenosti selských po- 
zemků jeví se nezbytným vedení hospodářství intensivního, pokud možná 
průmyslové obchodního. Jednou z nejlepších a na snadé jsoucích cest 
jest mlékařství, kteréž si lze v těsné jizbě vesnické stěží představiti. 
Proto dobře řízená mlékařská družstva, zvládtě tam, kde vzdálenost 
od města nepřipouští odbyt čerstvého mléka, stávají se skutečnou pod- 
porou vesnických hospodářství. Dosud jest mlékařských družstev 6, 
kteráž — rovněž jako obchody, o nichž právě byla řeč — jsou vy- 
držována rolnictvem. 

Nutným doplňkem místních obchodů jsou hlavní sklady zboží 
v Novém S%czu, Rzeszově, Sokalu, Tlumaczu, Czortkově a Tamově. 
V Krakově a ve Lvově jsou ústřední obchodní družstva rol- 
nických kroužků (Zwi^zki handlowe kolek rolniczych), která se nyní 
ujala zcentralisování celé činnosti obchodní. Je to důležitý pokrok, 
poněvadž pouze takováto zcentralisovaná činnost může vytvořiti specia- 
iisaci velkoobchodu, odstraniti soukromé prostřednictví a říditi do jisté 
míry koupi venkovanů, jakož i usnadniti jim odbyt jejich plodin. 

Kroužky rolnické podporují dále energicky zakládání záložen 
systému RaiíTeisenova, na něž zemský sněm povolil letos dosti značnou 
částku (20.000 zl. ročně). K tomu účelu i k účelům hospodářským 
vyžaduje správa jejich značných úvěrů, nezbytných na zálohy jedno- 
tlivým kroužkům. Dosud získáno 25.000 zl., ale dle rozpočtu je to 
sotva polovice nezbytného úvěru. 

Vynasnažila jsem se v stručných rysech vylíčiti jednu z našich 
nejsympatičtějších a nejprospěšnějších institucí. Působnost její jest již 
na dobré cestě. Stále rostoucí počet členů dokazuje, že vyhovuje po- 
třebám lidu haličského, a podpora se strany sněmu a hospodářských 
spolků ukazuje, že si dobyla i v kruzích vládnoucích uznání práva 
byta. Stav lidu haličského (polského či rusínského) musí 
konečně dnes již státi se předmětem péče lepší části 
intelligence i kruhů vládnoucích, neboť se toho hromovým 
hlasem domáhá. Doufejme, že za nějakých 30 let bude v té příčině 
lépe — a není pochybnosti, že stane-li se tak, velkou zásluhu o to 
bude míti instituce »kótek rolniczych«. 



1 



10 Adolf Černý; 

ADOLF ČEBNÝ: ^. 

V údolt Resie. 

Na jaře minulého roka hledal jsem zdraví pod italským nebem. 
Vg svém cestovním plánu měl jsem pevně ustanoveno, že na zpáteční 
cestě zastavím se u hrstky Slovanů v údolí Resie, kteří mě vábili již 
od rady let — od té doby totiž, co jsem navázal přátelské styky se 
specialistou v bádání jazyka i života Resianů, professorem J. Bau- 
douincm de Courtenay, zejména pak od své návštěvy u něho v Derpté 
(nynějším Jurjevě) r. 1889. Dlouho nesplňovala se moje touha, abych 
se na vlastní oči přesvědčil o životě této zajímavé hrstky Slovanů se 
v ero italských, o nichž první tištěná zpráva vůbec objevila se u nás, 
a to r. 1806 v Dobrovského Slavíně.*) Když jsem psal o nich článek 
do předloňských Květů,*) netušil jsem ještě, že jest vlastně přípravou 
k dávno toužené návštěvě u nich — až tu loňská choroba mě k nim 
z nenadání přivedla. 

Již v Benátkách měl jsem příležitost prohloubiti svoje vědomosti 
o Resjanech. Nesetkal jsem se tu sic ješlě se žádným příslušníkem 
této haluzky slovanské, ale navštívil jsem slečnu Ellu de Schoultz- 
Adaíewskou, která se již od let zabývá podrobným studiem melodií 
resijských. Uveřejnila 27 nápěvů, zaznamenaných v letech 1883 a 1887, 
v díle prof. Baudouina de Courtenay^) a připravuje důkladnou studii 
zejména o rhytmické a deklamační stránce písní resijských, kterou 
liodiá uveřejniti v některé revui francouzské nebo vlašské. 

Z Benátek zajel jsem si do Videmu, kde přebývá nejlepší nyní 
domácí znalec severoitalských Slovinců, vážený spolupracovník naSeho 
časopisu, prof. Ivan Trinko, kromě něho jiný italský Slovinec, píšící 
vlaésky o svých krajanech, totiž prof. Dr. Fr. Musoni. *) Pohříchu však 
jsem nikoho z nich ve Videmu nezastihl, a tak jsem se druhého dne 
vydal na další cestu do Resie. Bylo to na boží hod velkonoční dne 
10, dubna 1898. 

Po poledni k jedné hodině přijel jsem do Resiutty, kterou Resiané 
nazývají >Z dulíňa Bila* nebo >tá na Bíle«,*) městečka furlanského 



*j Uveřojnil tu A. Pišely řl&aeček „Ueber die Slaven im Thale Resia", 
etr, 120—127. 

') „Resiané, Slované severoitalští'', Květy 1897, str. 826, 451. 

^i Maxepiajiu ;íJifl iohchocjiobhhckou ^l^^eKTOJiorÍH h BTHorpa»ÍH. 
I. Pe3LancKÍe tckcth, Materialiea zur eiidslavischen Dialektologie und Ethno- 
graphie. I. Resianische Texte. (Petrohrad, 1895.) Část VII: Tableaa synoptique 
dea chaoBons et airs de danse résíens, recueillis par Ella de Schoaltz- 
Adaííswski. (Str. 475—488.) 

*) Měl na druhém zeměpisném sjezde v Ěimě r. 1895 velmi sympathickoo, 
přec!n4aka o severoitalských Slovanech, kterou vydal tiskem pod názvem : „Salle 
coDdizíoní economiche, sociali e politiche degli Slaví in Italia*' (v ňímě, 1895). 
Viz o m v mém či. ve Květech 1897, 460. 

^) Krátkou přízvučnou slabiku značím dle Baudouina de Courtenay \ 
poněkud prodlouženou ' a rozhodně dlouhou a zároveň přízvučnou ^. 



y ddoli Beeie. 17 



pfi Ústi říčky Resie do Felly a tudíž při samém ychoda do údolí re- 
sijského. První mou starostí na nádraží bylo sehnání povoza do vlastní 
Resie. Před nádražím stál vozík, do něhož snádel stardí mnž hodně pro- 
šedivělých voQsů a bystrých, černých, v lícních kostech hluboce za- 
padlých očí poštovní balíky. Kmitli se tam i jiní lidé, patrně venkované, 
s nimiž vyměnil několik slov, jak se mi zdálo slovanských. I otázal 
jsem se ho, není-li Resian — on udiven a patrně potěěen odpověděl: 
>Ja 8^ Rozojánski* ^) a bystře na mne upřel z pod hustého obočí své 
černé zraky. Byl v tom pohledu údiv a zároveň otázka, odkud jsem, 
že se ho ptám jazykem jemu srozumitelným. Podal jsem mu hned 
roku a povídám, že jsem z Čech — a ví-ii, kde to jest. >Ó, ano,« 
odpověděl, >naSi lidé k vám jezdí do Prahy, c 

Bylo mi hned veseleji; po sklamání ve Videmu byl jsem mysli 
velmi skleslé — a tu hned po vystoupení ze železničního vozu po- 
tkávám Slovana, prostého muže, který zde v hlubokém údolí italských 
Alp ví o nás a o nadí Praze. Chutě vyskočil jsem na vozík, m&j první 
Resian usedl vedle mne, opřel o kolena ruce, v nichž držel opratě 
a bič, popohnal malého, zavalitého koníka — a vyjeli jsme z nádraží. 
Stavili jsme se jen na podtě v Resiuttě — můj Resian byl totiž vlastně 
poštovním poslem a zprostředkoval spojení Resie se světem — a pak 
filo to do kopce nad Resiuttu a po silnici vysoko nad pravým břehem 
Resie do vnitra údolí. Hluboko pod námi divoce kamenitou dolinou 
Šuměly smaragdově zelené vody Resie čili řeky Bílé, kterou Resiané 
obyčejně nazývají >Rozojánska wOda«, >Rezjánska wOda< nebo prostě 
•W6da«.^ 

>Káko máte íme vý,« ptám se svého Resíana, abych s ním za- 
hájil důvěrnější rozhovor. Dověděl jsem se tak, že se jmenuje Jozef 
Barbaríno a že jest z Bílé (vlaSsky S. Giorgio), první osady resijské 
při vstupu do údolí proti proudu Resie po jejím pravém břehu. •) 
V hovoru zjednával jsem si potřebné podrobnější informace o životě 
a vlasti Resianů — a zároveň odbýval jsem si první praktickou lekci 
resijStiny. Měl jsem Barbarina k dalSím odpovědem, ba i k souvislému 
vypravování, neboť jsem byl dychtiv slySeti zvuky resijStiny z úst 
rodilého Resiana, zejména její hluboké, temné samohlásky, kteréž tvoří 
po fonetické, zvukové stránce hlavní zvláštnost resijStiny. Jsou to samo- 

') ^ zz krátké nejasné i neb y, spíSe jakýsi pasvuk. 

*) TTpíSi místo neslabiSného „u^ (9); je to vlastnS Sistě retní „y« (jako 
anglické ^w**), kdežto naSe „v* jest retoaubní; nesluH tedj čísti „v5da^, nýbrž 
,noda* (podobně fako y bélom&tině, nebo y podřečí severovýchodních Čech na 
kond slov a slabik, na př. ve slově pravda — „praijda** ; podobná hláska oaývá 
se y témž podřečí na př. ve slovech „na ^Žici" zz na lžíci, v kterémž případe 
vlak hláskou „n** oživnje staročeské tvrdé „1^). 

*) y resijské administrativní oblasti (comnne di Besia) jsoa čtyři obce: 
Bila, K j í v a (Gkiiva), O s o j á n e (Oseacco) a Sólbica (Stolvizza). Jedno- 
tlivé Části jejich mají vSak v ústech lidu svá zvláStní jména, a tak rozeznává 
•e po pravém břehu Resie (proti prondu): Bila, Lípavac, Bávanca, Krížaca, 
Bólbiea a Koryto, po levém pak (po proudu): Osojáne, Njíva, Hozd, Las, nad 
mmi ve vyžU poloze horské Zábran a Lížtjaca, v sousedním údolí pak Učjá 
(aa loiijmenné říčce), jež náleží administrativně k obci Osojáne. 
Slomik^ přsUsd. IL 2 



18 Adolf Černý: 

hlásky o, <b, ú, y, které je téžko popiáovati. A skutečně nabfvá jimi 
resijStina prazvláštního rázu; znějí temně a dutě, jako by ani nevycházely 
z úst mluvícího, nýbrž od někoho jiného. >SlYdíme-li Resiany z daleka,* 
praví prof. Baudouin de Courtenay, > mohli bychom se někdy domnívati, 
že to hovoří hluchoněmí. c Přesvědčil jsem se, že je to přirovnání 
velmi případné. Některá slova, ve kterých se několik takových samo- 
hlásek sejde, znějí tak, jako by duněla v samé hrudi a netvořila se 
ani v hrdle. Toto zvukové zbarvení není váak ve všech dialektech 
resijských stejně nápadné, nejméně v dialekte bílském, jímž se mluví 
v Bílé a v části Lípovce; kromě něho rozeznává prof. Baudouin de 
Courtenay dialekty njívský a osojský (s učejským). Vedle toho jest 
však ještě mnoho odstínů, tak že každá takřka osada má své jazykové 
zvláštnosti. Lid je si jich dobře vědom a dobře dle nich rozeznává, 
odkud kdo jest. Sami mně uváděli příklady: v Njívě říkají »pás< (= pes), 
v Osojánech >pos«,^) v Bílé >pis«, v Sólbici >pě3« — nebo: na Rávanci 
a v Njívě počítají >tríkradwájsti«, v Sólbici »tríkradwéjsti< a v Bílé 
»tríkradwíjsti«, ale také lze slyšeti >tríkradwájsti«. 

Tím jsem se dostal k jedné zvláštnosti resijstiny, která ukazuje 
na vliv keltský, že totiž tvoří vyšší číslovky na základě soustavy dva- 
cítkové, tedy do jisté míry podobně jako frančina. Již 40 mňže se kromě 
>štrédri« říci také >dwákradwájsti«, t. j. dvakrát dvacet, 60 řekne se 
resijsky >tríkradwájstÍ€, 80 — »štírkradwájsti«. Ostatní vyšší číslovky 
tvoří se jako ve írančině přičítáním jednotek, ale také odčítáním (na př. 
78 lze říci >štírkradwájsti maúi dwá<, t. j. osmdesát bez dvou). Die 
posledních zpráv proí. Baudouina užívají tohoto způsobu počítání jen 
ženy a děti, kdežto muži počítají resijsky jen do 30, jinak vlašsky 
nebo furlansky. Přesvědčil jsem se však, že to není dosud pravidlem; 
z pohodlí a návykem školním jistě někdy a snad často užívají při po- 
čítáni číslovek vlašských, podobně jako v Lužici často se počítá ně- 
mecky. Ale proto nemizí domácí způsob počítání zde ani tam. Hned 
můj Barbarino, když jsem se ho otázal, kolik mu je let, odpověděl 
pěkně resijským způsobem: >Tríkradwůjsti anu dno Idíto* (třikrát dvacet 
a jedno léto). 

I jinak jsem s p(>těšením pozoroval, že dosud není resijština příliš 
znesvářena vlašskými slovy nebo zkomoleninami, aspoň nikterak ne 
více, než byla městská čeština, jak ji pamatuji ze svých dětských leL 
Naopak nejednou mé překvapila ryzostí slovanských výrazů a rčení, 
nemluvě ani o zachovalých starobylých tvarech mluvnických (dvojném 
čísle, jednoduchém minulém čase). 

Na důkaz tohu a jako ukázku jazyka podávám otčenáš, jak jsem 
jej zapsal v Rávanci: *°) 

Wóča náš, ky wý ste tow no^boe, svéto bódi wáše jíme, přídi 
h nán wáša krajůska, bódi zdílana wáša svéta wo Ion tát, tákoj tow 



^ . Je to jakési krátké, úsečné, ale Dejasné, zatemnélé „o". 

'") Liší se dialekticky i Dékterými doplňky textu od otčenáše, jejž jsem 
uveřejnil ve Květech dle z&znamu prof. Baadouina de Courtenay ze vsi Bílé. — 
^W** ěti,.jak již výše řečeno, jako n, „c" jako chorvatské ,ď* nebo srbské fi, 
tedy mezi „t" a „é**, ale blíže k našemu „ť". 



y údolí Besie. 1^ 



néboe pá tana zemjé. Dájte nán naS wáákidinji kruh; otpiistite nan 
dóla nááe dólhe, takoj my otpádtjamo náden dolžníkan; ne zapejíte 
nás tow tentacijón, ma vibránite nas ot húdaha, krivaha. Itáko 
io bódi. 

Jak palmo, v celém otčenáši jsou pouze dvě slova cizího (latin- 
fikého) původu — kromé toho pozorujeme oslovování Boha druhou 
•osobou množného čísla, jako v jazycích románských.^*) 

Cesta ubíhala nám za hovoru rychle a vesele; Barbarino mné 
trpělivě odpovídal na moje četné otázky, jmenoval po resíjsku před- 
měty, na něž jsem se ptal, překládal mi celé věty do resijátiny, zkrátka 
zasvěcoval mé ochotně v taje své rodné řeči i v poměry své malé 
vlasti a svfch rodáků. Činil to věe s patrným potěšením, že se o vša 
sajímám — a já zase byl jsem potěšen, že hned v prvním Resiana 
nacházím tak nvědomělého Slovana. 

Příroda byla vždy velkolepější, kameniska v údolí Resie vždy 
divočejší — a pomalu se objevilo majestátní pozadí bíle zahaleného 
»Čanýuu< (Monte Canino) s ostatními horami skupiny kaninské, rovněž 
ještě více neb méně zasněženými, jimž můj vozka dával jména: Barman^ 
Prowálo, Móroncan, Kýla, Wárda, Sart a j. Velikáni oddychovali ostrým 
dechem, jehož čipernost jsem tím více pocifoval, že jsem v Benátkách 
zažil týden přímo červencového horka. Pomalu nabýval jsem přehledu 
celé vlasti resijské — velkolepého sic alpského údolí, ale přece jen 
pouhého jediného údolí (neboť menší údolí učejské, k Resii přinále- 
žející, oblast resijskou již o mnoho nezvětšuje). Podivně mne při tom 
dojímalo pomyšlení, že tak nepatrné území (celkem jen 119*8 km^) 
jest celou vlastí svérázného celku jazykového i národopisného; nebof 
at jest jazyk resijský jakkoli blízek slovinštině, ať se třeba uzná za 
její nářečí, ať se vůbec Resiané připočtou k italským Slovincům — 
v2dy přece mají tolik zvláštností a osobitostí, že i v tom rámci budou 
zajímavou, zcela svou jednotkou, ostře od ostatního celku oddělenou, 
tak jako vlast jejich oddělena jest mohutnými hradbami od ostat- 
ního světa. 

Rozhlížel jsem se po kamenitých, pře vysokých stráních, porostlých 
do jisté výše jen sporadicky nízkými borovicemi (»brína«), smrky (smo- 
roka) a jalovcem (»smulíka<), mezi nimiž tu a tam červenala se >steja« 
(druh vřesu), shlížel jsem dolů ke kamenitému korytu Rozojánské 
Wody — a dokonale jsem chápal, že synové tohoto úchvatného jinak 
údolí nenacházejí ve své vlasti obživy, že jsou nutností vyháněni za 
chlebem do šírého světa, ale rovněž jsem chápal, proč přece vždy jako 
tažní ptáci vracejí se zpět do té velkolepé přírody, na ten kus kame- 
nité půdy v majestátním rámci hor, jejž nazývají svojí vlastí. 

Ale k tomu thematu se ještě vrátím. 

Asi po půldruhé hodině jízdy blížili jsme se k první osadě re- 
sijské — ke vsi Bílé neboli Šan Džorči (dle vlaského S. Giorgio). Silnice, 
která dosud stále mírně vystupovala, náhle se snížila — a tu pojednou 

**) O jiných zvláštnostech resijštiny nemohu se zde siřiti, i odkazuji 
čtenáře na svůj Článek ve Květech, kde jsem o nich pojednal. 

2* 



20 Adolf Černý : V údolí Besie. 

nad námi se objevil Šan Džorč jako néjakf^ středovéký hrad. Šedá 
jeho kostelní věž s nízkou střechou, óídící nejspíde dojem zadlé hradní 
bafity, 8 popředím divoce rozházených skalisk a balvanů po oboa 
stranách náhle zase vystupující silnice, působila na mne mocnou roman- 
tikou, kterou sesiloval jedtd klenutý most, po němž jsme vjížděli do 
Bílé jako do hradu. 

Učiněný obrázek pro krajináře takových romantických nálad. 

Bila (a s ní vSecky ostatní resijskó osady) má charakter severo- 
italských vsí vůbec. Po dřevě ani stopy, malebných chat dřevěných, 
slámou krytých, k zemi přikrčených marně bys tu hledal — vSecka 
obydlí stavěna jsou z vápence, a jsou to domy většinou po patro 
nebo i po dvě patra, tísnící se k sobě skoro jako ve městech; jen 
uzoučké uličky je od sebe dělí. Malebnost dřeva nahrazuje šedavý- 
nádech často neohozených zdí a střechy nízké, prejzové, silně pře- 
čnívající. 

V Bílé vydával Barbarino některé zásilky podtovní — a té pří- 
letitosti užili obyvatelé obce, aby si prohlédli cizího společníka Bar- 
barinova. 

Za vsí poprvé jsem spatřil obdělané pozemky — a poprvé nabyl 
jsem pojmu o tom, jak chudé výživy poskytuje tu p&da domorodcům. 
Teprv od Bílé počínaje tvoří se uprostřed boků alpského údolí stupeň 
planiny, aspoA poněkud vhodné k hospodářskému zpracování. Na tomto 
stupni po obou březích ří^ky, ale většinou po pravém břehu, nacházejí 
se resijské osady a při nich chudé jejich pozemky. Obraz je takovýto: 
dole mezi balvany plyne a tříStí se Rozojánska Wdda, od ní vystopuji 
kamenité, zcela neplodné a neobdělatelné stráaé do značné výěe, nad 
nimiž je vystupování přerušeno neširokou vodorovnou plochou, stupněm, 
na němž se nacházejí resijské vsi a jejich polnosti; odtud pak již vy- 
stupují hory, hradby údolí, s řídkými borovými a jinými jehličnatými 
porostlinami v nižSích a s pastvinami ve vySSích polohách; nad těmi 
ovSem zase jsou pusté skaliny a po případě sníh a led. 

Příroda tedy neposkytuje Resianům mnoho — a toho mála, co 
se jim zde urodí, musejí si perně zasloužiti, poněvadž i ve středním 
pásu při obdělávání půdy jest jim zápasiti s kamením, kteréž zne- 
možňuje užívání pluhu. Ani jména jeho neznají,' marně byste se po* 
něm ptali; dostalo by se vám za odpověď: >Njfve se kopájo wsě z lo- 
pato.* Hlavní plodinou polní jest kukuřice (žýto), vedle níž se šije 
také žito (ráž ^% pohanka (jéjda) a něco pšenice (pšynýca), kromě toho- 
pěstují se hlavně brambory (krumpíř), řípa (rdépa), bob (bubýée), hrách- 
(hráhiče), tykev (kogóče) a různá zelenina. Také naše ovocné stromy 
se tu sázejí: jábline, hrflSke, čcéšpline (švestky), črcéhe, čríSúe. Z té pří'- 
činy, že půda nestačí na výživu obyvatelstva, ubírá se každoročně nej- 
větší část mužů za výdělkem do světa. Jen na léto vracejí se ke svýn» 
rodinám, a teprve v pozdějším věku usazují se trvale ve vlasti, žijíce 
z úspor a ze skrovného užitku svých pozemků. Odcházejí za výdělkem 



^'*) Krátké, sražené á v tomto slovS jest vlastni jakýsi nejasný zvnk^ 
«08Í jako bnibarské ík. 




t f 




I 






I 



o 

•o 

> 



'vtc-í'.^"^- 



22 Adolf Černý: V údolí Resie. 

do různých končin Rakousko-Uherska, do Němec, ba i do Francie — 
a proto mnozí mezi nimi kromé vlaštiny a farlanštiny mluví obstojná 
i některon ze slovanských řečí, německy, maďarsky nebo i francouzsky. 
Barbarino na pr. při svých výkladech resijátiny pomáhal tam, kde jsem 
nerozuměl, buď vlaStinou nebo němčinou. Rozhled po světě zvyšuj e- 
netoliko jejich úroveň duševní, dodává jim sebevědomí a samostat- 
nosti — ale posiluje i jejich vědomí národní, slovanské, kteréž, jak 
jsem s velikým potěšením shledal, jest u nich značně vyvinuto, o čemž> 
hned se rozepíSi. 

Do Rávance, hlavního středu celé Resie, přijeli jsme asi ve 
3 hodiny. Ubytoval jsem se na doporučení prof. Baudouina u hostin- 
flkého Lýpy, kterýž se svou chotí (vážnou a ráznou ženou, bývalou 
místní učitelkou) a dcerou (nynější učitelkou v Rávanci) srdečné se 
mne ujal, jakmile se dověděl, že jsem přítel prof. Baudouina a že 
přináším od něho pozdrav. Hned také se roznesla pověst po vsi, že 
jsem přijel — a ovšem, jak to bývá, různě se soudilo, kdo jsem. 
Někteří niínili, že jsem sám prof. Baudouin, jiní, že jsem jeho bratr 
nebo nějaký příbuzný. Ale ze všeho bylo patrno, že jest prof. Bau- 
douin de Courtenay v Resii osobností velice populární, ač u mnohých 
ne dosti jasnou, ba zejména u mladších dosti mythickou. V očích 
Yšec^ stál však nesmírně vysoko proto, že se jediný ze všech cizinou 
naučil dokonale resijsky. A není prý také divu, že se naučil, když. 
neustále a všecko zapisoval, cokoli slyšel. »To smo my sa smd;jeli,< 
poznamenala k tomu jedna žena. Baudouinovo vydání resijského kate- 
chismu, jež rozdal některým svým vyprávěčům, chovají jako draho- 
cennou památku. Přicházeli ke mně i lidé se žádostí, abych jim tu 
knížku také zaopatřil. 

Záhy utvořil se kol mne kruh mužů, kteří všichni společné 
8 mými domácími snažili se poučiti mne o Resii a resijštině. Za nej- 
lepší výklady poměrů resijských a jazyka vděčím hospodyni naší, paní 
Lýpové — nejochotnějším pomocníkem a prostředníkem při mých studiích 
národopisných pak mně byl starý, poctivý Džuwán Batíšta Fef, usazenf 
>ta na Líštjacechc 

Nejpotěšitelnější zkušeností, kterou jsem učinil hned v této první 
své společnosti resijské a pak i při svých ostatních stycích v Resii,. 
bylo poznání sihiě vyvinutého uvědomění národního a slovan- 
ského u těchto zapomenutých, jako se světa ztracených Slovanů. 

>My ný s6mo Láške, my somo Slavínske, Rozojánuvi,< 
nadšeně prohlásil v rozhovoru muž středního stáří za živého souhlasu 
ostatních, kteří k tomu ještě dodávali, že chtějí Slovany zůstati. 

A žena jedna při jiném rozhovoru posteskla si: Naši muži, když 
sa napijí vína, připíjejí » Živili Sloveni* — ale což je to plátno, když 
jsme > láške < (t. j., když jsme pod vlašskou vládou). 

(Dokonfiení.) 



Sjezdy: Archaeologický v Kijevě. 23 

Sjezdy. 
XI. ruský archaeologioký sjezd v Kijevd. 

Od 1. do 21. srpna ruského data konal se roka letošního v Ki- 
jevé XI. sjezd ruských archaeologů, kterf v nejednom ohledá vynikal 
Dad sjezdy minulé. 

Ruské sjezdy archaeologieké, konané v různých větSích, hlavné 
universitních méstech ruských, mají již svoji značnou a významnou 
historii, plnou práce a positivních výsledků. Myšlenku těchto sjezdů 
pojal znamenitý archaeolog ruský, duše ruské archaeologie v letech 
60.— 70., hrabe Alexej Sergějevič Uvarov. Když r. 1864 založena 
carská společnost archaeologická v Moskvé, jejíž předsedou se stal a 
zůstal do své smrti Uvarov, učiněn byl s jeho strany hned z počátku 
návrh na pořádání periodických sjezdů ruských archaeologů; návrh 
byl přijat, a již po péti letech r. 1869 sešel se první sjezd v Moskvě, 
dodělal se pěkných výsledků, vydal své >Trudy« a ustanovil čas a místo 
sjezdu druhého. Podnik brzy se dostal do stálých klidných kolejí, 
a sjezdy se aZ podnes opětovaly vždy každý třeli rok. Druhý se 
konal r. 1871 v Petrohradě, třetí r. 1874 v Kijevě (letošní slavil tím 
zároveň 251etou památku prvního sjezdu kijevského), čtvrtý r. 1878 
v Kazani, pátý r. 1881 v Tiílisu, šestý r. 1884 v Oděse (při tom se 
hrabě Uvarov naposled účastnil, zemřel téhož roku v zimě), sedmý 
r. 1887 v Jaroslavi, osmý r. 1890 v Moskvě, devátý r. 1893 ve Vilně, 
desátý r. 1896 v Rize a jedenáctý letos opět v Kijevě. O jednání 
Všech sjezdů vydány byly bohaté a obsáhlé svazky >Trudů<. 

Význam sjezdů pro rozvoj ruské slavistiky je veliký, a to hlavně 
tím, že programm jich nevázal se jen na úzké pole archaeologie v užším 
slova smyslu (archaeologie předhistorické a historické), nýbrž pojímal, 
v sobě i studium slovanské linguistiky, ethnologie, staré historie poli- 
tické i kulturní, Tývoj náboženství, dějiny ruského umění a všechny jiné 
pomocné nauky historické, čímž se stalo, že sjezdy nebyly jen schů- 
zemi archaeologů, nýbrž všech těch, kteří se vůbec zajímali o některou 
stránku historického vývoje národů slovanských, hlavně ovšem ruského. 

Je přirozeno, že bohatostí programmu i účastenstvím pozdější 
sjezdy vynikaly nad starší, pokud to ovšem dovolovaly různé pod- 
mínky měst, v nichž se sjezd právě konal. Letošní sjezd kijevský vy- 
nikal však nad jiné nejen bohatostí práce, a nejen tím, že za půdu 
mu sloužil Kijev, město historicky přeparoátné, město, jež svojí uni- 
versitou i dnes stojí v popředí rozvoji vědecké práce ruské — ale i tím, 
že se při něm stal první pokus o všeslovanský sjezd učený. 

Přijížděli sice už v dřívějších letech na tyto čistě ruské sjezdy 
občas i účastníci z ciziny, na př. z Francie Rambaud, Leger, baron 
de Baye, hrabě de Fleury a j., z Německa Virchow, Heger, Grempler, 
a také tu a tam i účastníci z jiných zemí slovanských, — ale letos 
poprvé byl učený svět slovanský oíficialně pozván v míře rozsáhlé tím, 



24 fljMdj: Arohaeologieký ▼ EijevS. 

že byl^ pozvány slovanské university, akademie a jiné védecké ústavy 
a rnooho jednotlivců, a letos poprvé pozvání tomu vyhověla celá řada 
badatelů i korporací, jež vyslaly tam svoje delegáty. ^) D&sledkem tohoto 
usnesení bylo dále i vřadéní nové sekce v sestavení sjezdových prací, 
tsekce starožitností západních a jižních Slovan ů<, 
v níž vedle jazyka ruského officialné povoleny i referáty 
ve vdech slovanskf^ch spisovných jazycích. Pů- 
vodcem této myšlenky je známý přítel náš a Slovanů všech, prof. 
Timofej D. FJorinskij ; jemu náleží ostatné v prvé řadě zásluha 
nejen o myělenku, nýbrž i o provedení. Zůstalf i při sjezdu rádcem 
a vůdcem vSech slovanských hostL Vedle něho pak vdichni slovanští 
hosté s vděčností vipomenou i služeb a laskavostí prof. M. N. Spe- 
ranského. 

Ovšem i tato nová významná stránka kijevského sjezdu nebyla 
hezB stínu -— zaneseného na sjezd neblahou maloruskou otázkou. 
Nechci se o příiSinách a podrobnostech v tomto stručném referátu Sířiti, 
ale nemohu zatajiti aspoň politování, že se nepodařilo k účasti vědecké 
získati i badately rusínské; vinu toho nenese ovšem komitét, nýbrž 
vlivy jiné.*) — 

Trvání sjezdu vyměřeno bylo na tři tfdny, na dobu bez odporu 
přfliá dlouhou. Bylať sice doba celá rozvržena tak, že na práce vědecké 
v sekcích připadnouti měly dvě neděle a na exkurse archaeologické 
jedna, ale i tak je to mnoho. Dva týdny na vše bylo by dost, neboť 
by Úo i v kratší době práci intensivněji časově sdružit a spojit. Také 
mnozí účastníci nebyli s to po celou dobu sjezdu v Kijevě setrvat 

První týden byl cele věnován jednak administrativnímu uspořádání 
sjezdu a vítání hostí, ') jednak pracím vědeckým. Otevření sjezdu stalo 
se slavnostním způsobem v aule universitní (kde se konalo i pak nej- 
více přednášek) dne 1. srpna (ruského, našeho 13.). Sjezd zahájen byl 
delegovaným k tomu od vlády popečitelem učebného okruhu VI. Velja- 
minovem-Zernovem a gubernátorem generálem M. N. Dragomirovem. 
Obvyklý host ruských archaeologických sjezdů velký kníže Sergej 



') Z Čech delegovala universita Seská prof. L. Niederla a J. Polívka, 
Česká Akademie prof. J. Čelakovského a J. PíČe, Společnost přátel starožitností 
p. P, PapáČka, Ólomoaeké maseum si. M. Wanklovu, Včela Čáslavská Dra. 
Filipa. Vedle nich účastnili se je&té sjezdu prof. Dr. J. Máchal, Dr. K. Kadlec 
a nki básník J. Zeyer, archaeologuvé ředitel J. Felcmann a V. Vaoěk, z Cechd 
kíj&vBkých obětavý p. O. Červený a Č. Chvojka, o jehož výstavě dále bude řeč. 
Z Půláků přítomen byl Pr. F. Kopera za akademii krakovskoa, pak prof. Pta- 
QiLki a A. Jablonowéki. Sarajevské museum a Srby bosenské zastupovali dvorní 
radil Eonst. Hormann a Dr. Čiro Truhelka (jinak ze Srbů a Chorvatd uikdo 
nepfí&el). Bulharská vysoká škola vyslala za své delegáty prof. L. Miletiče, 
I. Si^manova. B. Coneva a V. Zlatarského. Čechů bylo tedy poměrně nejvíce. 
Z Němců přítomen byl kustos Fr. Heger z Vídně a Dr. Čihak z Královce, 
£ Maďarů Dr. J. ^ankó jakožto delegát Národního musea peštského. 

*) Viz o tom v rubrice „Rozhledy a zprávy". Red. 

') Tu slnSí vzpomenouti zejména večora, pořádaného na počest slovan- 
ských hostí dne 6. srpna v sále kupeckého sadu. Za účastenství asi 150 hostí 
vystřídána byla řada prípitků v řeči ruské, srbské a České. Z Cechů měl delii 
významnou řeč prof. Čelakovský. Vedle něho mluvili ještě prof. Niederle a Pič. 



r 



Sjeadj: Archfteologieký y KijevS. 25 

Álexandrovič scházel tentokráte, nemoha se účastnit pro dvorní smutek 
za semrelého následníka trůnu. Z řečí proneseních zajímalo zejména 
srdečné a taktní uvítání hostí generálem Dragomirovem. ^) Za před- 
sedkyni sjezdu^) již den před tím na schůzi všech delegátů zvolena 
byla hraběnka Praskovja S. U v a r o v a, dáma vzácného vědění a 
ÍDlelligence, právě tak jako obdivuhodné enei^ie a vytrvalosti. 

Jako byl kdysi manžel její hrabě Alexej Uvarov duSí archaeo- 
logické práce v Rusku, speciálně pak dudí sjezdů — tak se stala hra- 
běnka, přejavši od něho ideu i lásku k ní, dudí posledních sjezdů. 
Byla již několikráte zvolena předsedkyní. Jsou sice proudy, které 
vzpírají se tomuto dědictví, a znám vskutku muže v Petrohradě nebo 
T Moskvě, kteří by se v plné míře hodili na předsednícké křeslo 
sjezdů — ale o tom pochybuji, zdali by se našel druhf^ předseda, 
jenž by energií a vytrvalostí dovedl zastínit hraběnku Uvarovu. 

A nyní k vědecké činnosti sjezdu! 

Referátů čteno bylo tak veliké množství, že v přehledu psaném 
pro >Slovanskf Přehled* není možno jimi se podrobněji obírati. Spo- 
kojím se proto uvedením důležitějších nebo zajímavějších zasedání 
a výkladů. 

První schůze dne 2. srpna, za jejíž čestného předsedu zvolen 
byl pro£ i. Niederle, vyplněna byla referáty obou bosenskfch de- 
legátů, kteří vůbec se sjezdu účastnili vynikajícím způsobem. K, Hor- 
minn mluvil o středověkách náhrobcích knížat bosenskfch, Gj Truhdka 
podal přehled dosavadních výsledků předhístorické archaeologie bosenské. 
Třetí referát o výkopech kurhanů v záp. Volyni četl prof. F. Anto- 
notič, jeden z nejlepších raských archaeologů. — Týž den konala se 
odpoledne i schůze archeografícké sekce s přednáškami prof. D, Cvě- 
tajeva, A, Lvova a A. Bajevského o ruských archivech, a sekce pro 
dějiny umění s přednáškou M, Istomina o freskách XVII. a XVIII. 
stoL v chrámech jihozápadní Rusi. 

Dne 3. srpna v sekci církevních starožitností za předsednictví 
A. Lebeděva podal zejména V. Ščepkin důležitý referát o malířské 
Škole (ikonopisné) ve Velkém Novgorodě, večer pak v sekci pro staro- 
žitnosti právní za čestného předsedání prof. J. (jelákovského četl 

*) DragooniroY pravil: ^C% oxpa^HUBirL ^yscTBOJirB npHB^bTCTsyio Bi 
ucjrb HJieH0B'b cfb'hz]ifi. HHocxpaHHuxit rocTeá HaniHX'b h ocoÓbhho npe^cTa- 
BHTejieá po^cTBeHHuz'b Hasrb cjiaBflHCKHX'^ uapoAOB'b. TojibKo oón^euie na 
nojrb HaysH Mo:KeT'B paasHTB xy Ky;]bTypHyio cBH3b Me>KAy OT^^tjibHUBin 
Bapo^HocraMH, ROTopafl cnocoÓHa ycTaHOBHTb /Q)y3Ke.iio6HUH h cojiH^apHua 
OTHomeHifl Me»e/^ rpyanaMH o6pa30BaiiHHX'b jno^ea pa3;iH4Hb[X'b Hai^ioHa.ib- 
TOcrefi.** 

*) Za stálé předsedy jedenácti sekcí zvoleni byli: v I. sekci předhist. 
irehaeologie D. AnuČin, v II. sekci starožitností zeměpisných a národopibných 
D. Balalěj, v III. sekci dSjin umění A. Kirpičnikov, v IV. sekci starož. sou- 
kromých a veřejných F. Fortinskij, v V. sekci starožitností církevních N. Po- 
krovskij, v VI. sekci linguisticko-literární N. Petrov, v VII. sekci starožitností 
byzantských a klassických I. Kulakovskij, v VIII. sekci starožitností záp. a již. 
Movanů VI. Lamanskij, v IX. sekci východních starožitností VI. Veljaminov- 
íeraov, v X. sekci archaeografičké P. Golubovskij. 



20 Sjezdy: Čedndský Pavla Diákona. 

G. Brmčenlco referát o » přítomnech lidech* starého ruského soudnictví 
a pro i. P. Golubovský zajímavý referát o tom, kdy počala se vojska 
v Rusku chránit tábory, při čemž se rozvinula debata o to, je-li slovo 
to přejato na Rus z válečnictví husitského, či bylo-li v Rusi už dříve 
známo, před dobou husitskou. (Dokouftcni.) 



Čedadský sjezd na památku Pavla Diákona. 

Od 3. do 8. září konal se v malém, avšak starém městečku 
C e d a d u (vlašsky C i v i d a 1 e, u starých Forum Julii ') sjezd na 
oslavu llOOIeté památky smrti longobardského historika Pavla 
Diákona, jenž se v tomto severoitalském městečku mezi 1. 720 
až 725 narodil. Čedad leží takřka na samém národnostním rozhraní 
fiirlansko-slovenském, sám je sice už furlanský, ale se sousedními 
svatopetrskými Slovinci jest v živém denním styku. 

Piwel Diákon (Paulus Diaconus čili Paulus Warnefridus) žil pft- 
vodné na dvoru furlanského vévody Ratchisa v Gedadu, později, když 
byl Ratchis zvolen za krále longobardského, odebral se i Pavel Diákon 
s jeho dvorem do Pavle; odtud pak odešel do neapolského kláštera 
Montecassino, vstoupiv do řádu benediktinův. Když Karel Veliký po- 
razil posledního longobardského krále Desideria a tím vyvrátil longo- 
hardské království, pozval a vzal s sebou do Francie slavného mnicha, 
kterf však se r. 785 zase vrátil do Montecassina a zde r. 799 zemřel. 
Nejznámější z jeho děl jsou Historia Longobardorum, Hi- 
storia Romana a Gesta Episcoporum Mettensium, 
Pro diíjiny slovanské obzvláštní důležitost má Historia Longobardorum, 
poněvadž v ní Pavel Diákon mluví o příchodu Slovinc&v do Furlanska 
a o bojích, které s nimi vedli Longobardi. 

U příležitosti 1100. výročí smrti tohoto muže uspořádán byl 
v Čedadu historický sjezd, k němuž byli zavčas pozváni vynikající 
učenci, university, akademie a jiné vědecké ústavy evropské. Přihlásil 
se veliký počet učencův a přes sto vědeckých institucí a korporací. 
Z historiků a jiných učenců, kteří se sjezdu osobně súčastnili, buďtež 
uvedeni: univ. prof. Cipolla, Bertolini, Luzzatto, Olivi, Tamassia a j.r 
P. Amelli a jiní benediktini z Montecassina a z Istrie, prof. Wolf, 
Puschi, Zamboni, Bigoni a rada jiných vynikajících Vlachů, Angličan 
Th, Hodgkin, ze Slovanů prof. Dr. J. Baudouin de Gourtenay, prof- 
BogiSiú a zástupci Matice Slovinské prof. Rutar, Laharnar i archivář 
Koblar, dále Maďaři Dr. Marki a O vary. Němci Wiegand, Riegl, Luschin 
von Ebengreuth, Vettach'-*), Hartmann a j. 

K té příležitosti vyšlo tiskem kolem 15 děl, týkajících se více 



*) Viz mapku „Slované v severní Itálii'' na str 227. minalého roČníka 
Stov, Přebledu. 

^) Jenž se však s&m považnje za Vlacha; žije v Terstu. 



Sjezdy: Čedadský Pavla Diákona. 27 

neb méně Pavla Diákona a Longobardů. Mezi nimi studie prof. Rutara 
jednala >0 důležitosti historie Pavla Diákona pro 
SIovince« (O vážnosti zgodovine Pavla Dijakona za Slovence). 

Kromě toho čteno bylo v zasedáních několik vědeckých rozprav 
Zasedání vůbec měla ráz důstojný a čistě mezinárodní, ačkoli zejména 
Vlaái z rakouského Přímoří by byli rádi dali výraz svým politickým 
tendencím a vtiskli sjezdu směr protislovanský. Na bankete, jejž prvního 
dne uspořádalo město na počest účastníků sjezdu, chtěli prý italianissimi 
z Terstu a Gorice pronésti přípitky protislovanské, ale byli přemluveni, 
aby toho nečinili. Naproti tomu předseda provinciální rady (consiglio 
provinciale), Mantica, výslovně vytknul, že vlaSlí Slované dosavad žili 
s Vlachy v úplné shodě, i vyslovil přání, aby to potrvalo i v bu- 
doucnosti. 

Z vědeckých rozprav uvádíme pojednání proí. J. Baiidouina de 
Courtenay >0 jazykové i ethnografické příslušnosti 
fnrlanských (italských) Slovanů«, přednesené v posledním 
sezení (5. září) čistou vladtinou (Suli' appartenenza linguistica ed etno- 
gralica degli Slavi del Friuli). Napřed odůvodnil autor, že mluví na 
tomto sjezde o Slovincích, poněvadž Pavel Diákon jich obšírně vzpomíná 
na nejednom místě své Hist. Longobardorum. Politiky se ve své roz- 
pravě nebude dotýkati, poněvadž tou se on nezabývá, jsa pouze 
učencem a nestranným přítelem ryzí pravdy. Po tomto úvodě vykládal 
theorii o původa jména Slavi, jež dali Slovanům vlastně Římané — 
podobně jako > panslavismus* vymyslili vlastně nepřátelé Slovanstva 
a nikoU Slované sami; nebo, jak prof. Baudouin doslova pravil, > po- 
dobné jako protislovanslví jest stálým vyrabitelem t. zv. panslavismu* 
(lantislavismo ě produttore continuo del cosi detto >panslavismo<). 
Prof. Baudouin má za pravděpodobný výklad, že jméno » Slavi* od- 
rodili si JŘímané z četných osobních jmen slovanských, vycházejících 
na »-slav< ; ten se jmenoval Jaro slav, onen Stáni slav, jiný Bori- 
slav atd. — vdichni tedy byli » slavi «, i počali tak Římané ony kmeny, 
z nichž lidé takových jmen pocházeli, hromadně nazývati. Poněvadž pak 
Slované dávali Římanům nejvíce otroků, přeneseno pomalu toto Římany 
utvořené jméno na nevolné pracovníky, otroky — >sclavi«. Jméno 
> Slavi < tedy není původně slovanské, i užívalo se ho s počátku jen 
u Slovanů na západní národopisné hranici slovanské poblíž Římanů 
a jiných cizích národů, kdežto Slované, sídlící dále od této hranice, 
měli toliko zvláštní jména kmenová. Teprve postupem času přijato 
bylo samými Slovany, i užívá se ho nyní celým vědeckým světem pro 
viecky kmeny slovanské, k nimž náležejí také italští Slovinci. — Potom 
nejlepší znalec nářečí italských Slovinců vykládal podrobněji o těchto 
nářečích, dle nichž rozeznává v Itálii Resiany, Slovince terské, na- 
dilské (čiU svatopetrské) a iderské (čili starohorské). 

V témž zasedání předložil prof. Rutar sVůj výše jmenovaný spis. 
italský Slovinec prof. Dr. F. Musoni pak vykládal úryvek z Hist 
Longobardorum, týkající se Slovanů — tak že celé toto poslední za- 
sedání mělo takřk£^ ryze slovanský charakter, ačkoli to nebylo vhod 



28 II. Bjezii sloTanských noTÍniřd ▼ Krakova. 

některým pánům, kteří by byli rádi proměnili v politickou demonstraci, 
co mělo býti a vskutkn bylo yědeckým sjezdem. 

O jiných přednáškách se nezmiňuji, poněvadž se netýkaly věcí 
slovanských. Ani o veřejných slavnostech, spojených se sjezdem; jen 
připomínám, že slavnosti čedadské přivábily sem také množství ital- 
ských i rakouských Slovinců. Na jednom domě vlál dokonce po vSecky 
dni sjezdu slovinský prapor, aniž se kdo nad ním pozastavil, čemuž 
jsem se nemálo divil. 

Ve Vi dému, 14. září. ivák trinko. 



II. sjezd slovanských novinářů v Krakove. 

v dnech 22. — 26. září konán byl v Krakově druhý sjezd slo- 
vanských novinářů, jenž pokračoval v práci, počaté na loňském sjezde 
pražském. Pro svůj význam absolutní i proto, že konán byl v době 
nad jiné důležité pro nás a pro dalěí rozvoj slovanské otázky v Ra- 
kousku vůbec, zasluhuje obšírnější úvahy, než na jakou by nám stačilo 
místo v poslední chvíli před uzavřením čísla. Z té příčiny odkládáme 
referát o sjezde i pozoruhodnou úvahu prof. M. Zdziechovského, kterou 
jsme v posledním okamžiku obdrželi, do příštího seěitu. 



Z časopisů a knih. 

Xárodnostni poměry y rakouském FřimořL 

>S horník České společnosti zeměvědnéc přinesl 
v č. 7. letošního (V.) ročníku velmi instruktivní článek Zd. Lepaře 
> Národopisné poměry v rakouském Pří moří, < doprovozený mapkou. ^) 
Již pouhý pohled na mapku poučuje o tom, na jak nepřirozené půdě 
spočívá privilegované postavení Vlachů přímořských proti ohromné čí- 
selné převaze slovanského obyvatelstva. K tomu vyjímáme ze článku 
samého několik velmi poučných dat. Ze tří zemí rakouského Přímoří 
mají Vladi pouze v území města Terstu věUinu skoro tříčtvrti- 
novou, avdak i tu přestávají pouze na městě, kdežto venkov je téměř 
ryze slovinský (toliko ve Skedenji mají Vlaši čtvrtinovou menšinu). 
V G o r i c k u omezují se Vlaši na 4 okresy hejtmanství gradiStského, 
vybíhajíce z něho jenom přes velkou osadu Ločnik do území města 
Gorice, jež zabírají celé. V obcích slovinských nemají významnějších 

*) Mapku ta nám redakce s laskavým povolením antorovým ochotně 
propůjčila. 



r 



z časopisů a knih: Národnostní pomSiy ▼ rakouském Přímoří. 



29 



meodin (vyjma Nabrežinn, Sv. Kříž a Sistjana, obce vesměs při moři). 
Czemí slovinské v Goricku možno tedy nazvati národné čistým, naopak 




2 f^el slovinský zasahuje na několika místech do vladského. Ze všech 
SSosad gorických (139 politických obcí) jest 1 osada (smíšená) ně- 
Dícká (Russiz inferiore, 85 Něm., 39 Vlachů), 115 vlašských (9 smí- 
iafch) a 427 slovinských (6 smíšených); z celkové plochy zabírají 



80 Z časopisů a koih: 



Vlaši asi 630 ^•/w^ Slovinci 2290 ktn^. — V Istrii těžko jest mlu- 
viti o nějakém ryzím území národnostním. VJaái zaujímají skoro všecko 
západní pobřeží istrijské (ba v okresích bujském a motovunském za- 
sahují dosti hluboko do nitrozemí), poněvadž tu jest většina istrijských 
mĚst; i jinde v Istrii a na ostrovech shledáváme se ve městech s oby- 
vatelstvem vlašským. Vůbec lze říci, že v Istrii patří celkem města 
Vlachům, venkov Slovanům (ze všech Vlachů islrijských žije 717,i ve 
městech). Stanoviti rozhraní mezi Vlachy a obyvatelátvem slavonským 
není snadno; spisovatel provádí to ve svém článku podrobně, v čemž 
ho ovšem nemůžeme sledovati. Rozhraní mezi Slovinci a Chorvaty 
paLrno jest na mapce. Zcela správně spisovatel zamítá odlišování Srbů 
od Chorvatů v Istrii, což činí zejména Němci, udávajíce hlavně na zá- 
ptidé v sousedství Italů 50 — 60.000 Srbů. » Protože však rozdíl mezi 
Charváty a Srby vůbec není ani přesně stanoven, mimo to pak hlav- 
ního dělidla, totiž náboženství, nelze tu použiti, ježlo všichni Slované 
istiijátí, vyjma pravoslavné potomky černohorských osadníků ve vsi 
Peroji u Pulje (49 kat., 218 prav.) přiznávají se k církvi římsko- 
katolické, není příčiny, proč by se v Istrii měl dělati zvláště rozdíl 
mezi Srby a Charváty.* Pestrost a promíšenost národnostních poměrů 
isidjských, ale při tom přece převaha obyvatelstva slovanského, vynikne 
z těchto čísel: Z 592 osad jest 80 vlašských (z těch 35 smíšených), 
176 slovinských (5 smíšených), 334 chorvatské (30 smíšených), 1 (smí- 
řená) rumunská (osada Berdo, kde žije 465 rumunských Cičů vedle 
112 Chorvatů) a 1 s poměrnou většinou německou (Opatije — Abbazia). 
Z celého území istrijského zaujímají Vlaši asi 10ÍX) km^, Slovinci 
700 km" a Chorvati 3237 km^. — Číselně jest v Goricku Slovinců 
135.020 čili 6313%, Chorvatů 60 čili 0037o, Vlachů 76.514 čili 
35-787o, Němců 2195 čili l-037o ; v Istrii jest Slovinců 44.418 
(■ili 14197o» Chorvatů 140.713 čili 4555%. Slovanů vůbec tedy 
185-131 čili 59-74%, Vlachů 118.027 čili 38067o, Němců 5904 čili 
197o, jiných 491 čili 0-307o; v území města Terstu Slovinců 
27.725 čili 20-48"/„ (avšak na venkově samém 91 9770), Chorvatů 
404 čili 0-307o, Vlachů 100.039 čili 73-877o, Němců 7107 čili 
5 257o; ^ ^^^^^ Přímon úhrnem Slovinců 207.163 čili 31-437o, 
Cliorvatů 141.177 čih 21-417o, Slovanů celkem tedy 348.340 čili 
5:^-847o, Vlachů 294.580 čili 44-667„, Němců 15.206 čili 2-317o» 
jjiiích 1144 čili 0197o. — 

Čísla tato vzata jsou z vládní statistiky dle sčítání z r. 1890, 
vtí skutečnosti tedy jistě jest procento Slovanů v Přímoří mnohem ještě 
vyáší. A nyní vedle těchto čísel položme práva většiny slovanské a 
menšiny vlašské! Z parallely této vysvitne teprve smutný stav spra- 
vedlnosti v této říši, z ní teprve poznáme, jak velice privilegovaným 
národem jsou na jihu Vlachové proti slovanské většině, z ní teprve 
padne ostré světlo na zpupnost vlašskou ve sněmích gorickém a terst- 
ském, na boje o slovinskou školu v Goricku nebo na nedávné ještě 
boje o chorvatské gymnasium v Pažině! 



Statistika KaSabAv. 



31 




6t6fan Hamalt. 



Statistika Kašubův. 

STEFAN RAMULT: Statystyka ludnošci Kaszúbékiej. Z map^ etno- 
grafíczD/i Ka82ub. Kraków. Nákladem Akademii Umiej^tnoáci. 1899. Str. 290. 

Stefan Ramutt jest noúmorný a nadšený 
badatel KaSubův, slovanský horovatel, že by se 
málo naSlo jemu rovných v celém Slovanstvě, 
při tom v3ak muž, stojící na půdé skutečnosti 
a vyzbrojený prostředky vědy, nikoli tedy sní- 
lek, budující přeludy z mlhy a vetru. D&kazem 
toho jest kniha, jejíž titul jsme položili v čelo 
těchto řádku. Připojuje se k staráímu dílu Ra- 
muřtovu z r. 1893, >Slowniku j§zyka po- 
morskiego czyli kaszubskiego<, i jest 
takové váhy, že misto pouhého referátu podáváme 
z ní obšírnější výtah. Kromě Mukovy > Statistiky 
lužiskich Serbow* není v celé slovanské lite- 
ratuře díla jí podobného. Jako tam lužický 
spisovatel podnikl na vlastní pěst sčítání Luži- 
ckých Srbů, tak zde Ramuit podnikl podobnou 
velikou práci u KaSubfi. Popudem k oběma 
pracím byly stejné okolnosti: nespolehlivost a 
tendenční nesprávnost německé statistiky, dle niž těžko bylo odhad- 
nouti skutečný počet jak Lužických Srbů, tak KaSubů. ^) Ramult sám 
píše v předmluvě, kterak za dětských let pídil se po knížce, z níž by 
se dověděl, kolik vlastně jest KaSubův, a kterak se z jednoho pramene 
dovídal, že jich jest 100.000, z jiného pak, že jich zbývají jen 3000. 
Později, když dospěl, poznal, že hledání jeho jest marné, i čekal, až 
někdo takovou knížku napíše; a když darmo čekal — pustil se do 
práce sám. Výsledkem sedmileté, vytrvalé jeho práce jest •Staty- 
styka ludnošci kaszubskiej*, která 1. určuje hranice země- 
pisného rozšíření lidu kaSubského a 2. stanoví jeho početnou sílu; oba 
tyto cíle sleduje také připojená národopisná mapa Kašub, naznačujíc 
nejen zeměpisné rozšíření, ale i hustotu obyvatelstva kašubského. 
V práci své nikterak nemohl se opírali o předchůdce, poněvadž jich 
prostě neměl; dosavadní zprávy o rozšíření Kašubuv byly kusé a po- 
vrchní, tak že o skutečném rozšíření a počtu jich nikdo neměl pravého 
ponětí, V určování hranice národnostní chybovalo se často o celé 
okresy a v počtu o desettisíce! A tak nezbývalo, než sám se vydat 
ode vsi ke vsi a zjišťovat všude na místě poměry národnostní, zjed- 
návat si spolehlivých informací z míst, jichž nemohl sám navštíviti, 
rozesílati proto množství dotazníků, psáti na sta a sta dopisů, obdržené 
zprávy srovnávati a stvrzovati — zkrátka konati sám práci, kterou 
jinak vykonává celý rozvětvený apparát úřednický. 

') Kamnlt podává klasický doklad toho, jak falešné jsou údaje úřední 
sUtístiky pruské. R. 1890 adávala úřední statistika v okresu puckém 2 52'"o 
Poláků a 65-1 8Vj Ka^ubáv — ale za necelý rok tatáž statistika, (tentokrát 
ikolni) udávala Poláků S4-38V„ a KaSubů 34-88%! 



82 



Z časopiaft a knih: 



Výsledky této práce v hlavních rysech podati jest úkolem těchto 
řádků. 

Nyndjdí sídla KaSnbův přiléhají k moři Baltickémn na prostranství 
mezi ústím Nového Portn (Neufahrwasser), přístavního mésta Gdaňská, 
na východě — až k ústí říčky Lupy na západě (výtoku z jezera Gar- 
deúského). Prostor, zalidněný výhradné anebo převážně obyvatelstvem 
kadubským, obsahuje asi 100 čtverečných mil, avdak asi ješt6 na pro* 
storu právě tak rozsáhlém mají KaSubové větdí neb nepalrn&jSi men- 
šiny. Veškerá sídla kaSubská rozložena jsou v 11 okresích; jsou to 
(jmenovány od severu k jihu) okresy: pucký (Puck, při stejnojmenné 
mořské zátoce), vejherovský (Wejherowo), kartuzský (Kartuzy), 
na východě k němu přilehlé okresy gdaĎský horní (gdaáaki górski, 
Gdaúsk) a gdaúský městský, dále k jihu od kartuzského okresy 
koácierský (Koácierzyna), na západ od něho bytovský (Bytów}, 
na jih od obou okresy chojnický (C hoj nice) a czhichovský (Czlu- 
chowo),. konečně při moři na západ od puckého okresy Igborskf 
(L^borg) a slupský (Siupsk). 

Většinu obyvatelstva tvoří KaSubové pouze ve 3 okresích, a to 
v okr. puckém, kartuském a vejherovském, tedy ve 3 okresícb nejse- 
vernějších ^ co do počtu však jest jich nejvíce v okresích kartuském, 
vejherovském a chojnickém, kdežto pucký jest na místě čtvrtém. To 
vysvitne z těchto dvou tabulek, z nichž prvá seřaďuje okresy dle pro- 
centové síly obyvatelstva kašubského, druhá pak dle absolutního počtp. 



Okres pucký . . 
kartuzský . 
vejherovský 
chojnický . 
koécierský . 
gdaúský horní 
bytovský . 
czhichovský 
l§borský . 
síupský . . 
gdaúský městský 



B. 



Okres kartuzský . . . 
vejherovský . . 
chojnický . . . 
pucký .... 
koécierský . . 
czluchovský . . 
gdaúský horní . 
» městský 
síupský .... 
bytovský . . . 
l§borský . . , 



76B07o KaSubův 
75 24 > 
66-79 » 
44-89 » 
37-78 > 
26 26 » 
20-28 > 
18-46 > 

9 72> 

4-92 > 

4-50 » 

45.284 Kašubův 

27.930 

23.680 

18609 

17.530 

11.976 

10.519 

5.419 

4.860 

4.797 

4.227 



r 



Statistika Kalubdv. 



3» 



Úhrnný počet Kaštibů v těchto jedenácti okresích činí 
174.831 duSí, z čehož přes čtvrtina připadá na jediný okres kartuzskf ^ 
skoro polovina pak na tri severní okresy: pucký, vejherovský a kar- 
tuzský — jsou to tedy patrně nejryzejší okresy kaSubské. 

Vyznáním náboženským jsou Kadubové valnou většinou 
katolíci; evangelíků jest jen asi Šestnáctá část čili 67o veškerého počtu 
KaSnbů. Poměr obou vyznání v jedenácti okresích kaSubských, čili 
(pro krátkost) na Kašubech (což jest vSak pojem ethnografícký a nikoli 
zeměpisnf) vysvitne z této tabulky: 



1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 



Okres 



Katolfkd 



Evaoge- 
h'ků 



pucký 

vejherovský .... 
kartuzský .... 
gdaňský horní . . 

> městský 
koécierský .... 
chojnický .... 
czluchovský . . . 
l^borský ..... 

bytovský 

slupský 

Celkem 



18.164 

26.989 

43.991 

10.303 

4.933 

17.134 

23.322 

11.662 

3.179 

4.285 

860 



164.812 



455 
941 

1.293 
216 
486 
396 
358 
314 

1.048 
512 

4.000 



10.019 



Úbniem 



18.609 

27.930 

45.284 

10.519 

5.419 

17.630 

23.680 

11.976 

4.227 

4.797 

4.860 



174.831 



KaSubové vyznání evangelického bydlí hromadně hlavně na Po- 
moří, a to v okresích l^borském a slupském, v posledním dokonce 
mají většinu. Jsou to t. z v. »Kabatkové« nad jezerem Lebským. 
Mluví-li se o kaSubských evangelících, obyčejně se myslí jen na tyto 
Kabátky, ale na vSecky ostatní tisíce kaSubských evangelíků se za- 
pomíná. V ostatních totiž okresích, kde jsou evangelíci celkem v ne- 
patrné menšině, říká se jim prostě >lutrové< — a všichni >lutrové« 
jsou tu považováni za Němce: >co luter, to Niemiec*, čímž vylučuje 
se neprávem z počtu KaSubův několik tisíc lidí původu kašubského. 
Podobně zase KaSubové vyznání katolického nazýváni bývají Poláky, poně- 
vadž v katolických kostelích panuje jazyk polský, tak jako v evangelických 
německý; dle toho říká se tam > polská víra< a > německá víra«, což 
jsou synonyma katolicismu a protestantismu. S takovým zaměňováním 
dvou různých pojmů, totiž vyznání a mateřské řeči, při čemž staví se 
vyznání na první místo jako znak národní, setkáváme se i jinde, na př. 
ve východní Haliči, kde latinníci (katolíci obřadu římského) nazýváni jsou 
Poláky a uniti Rusíny, byť oni neuměli slova polského a tito rusínského. 

Řeč kaSubská jest mateřským jazykem hlavně vesnických oby- 
vatelů na KaSubech. Ale i ve městech žije mnoho KaSubův, na př. 
v Pučku a Vejherově, v Koécierzyně dokonce KaSubi mají většinu. Na 



84 Z Časopisů a knih : 



vtísnickh mluví kaSubsky nejen vrstvy nejchudší, totiž vlastníci drob- 
nfch hospodářství, chalupníei, podruhové a čeleď, nýbrž i střední třída, 
tak zv. >gburzy« a drobná šlechta. Jest i hrstka menších priimyslníků, 
řemeslníkův a kupctí, mluvících kašubsky, ba i někteří úředníci po- 
kládají sťi za Kašuby a ve svých domácnostech mluví pouze kaSubsky; 
zajímavo také jest, že při úředním sčítání r. 1890 přihlásilo se 11 kněží 
za Kaátiby; ovšem kněží původu kašubského, kteří se však zapsali do 
rubriky polské či německé nebo dokonce oboujazyčné, jest mnohem 
vlče. Vgude, kde mají Kašubové většinu, jest řeč kai^ubská také Ja- 
zykem obcovacím, tak že i Němci, žijící mezi Kašuby, jsou nuceni jí 
se naučiti. Naproti tomu v osadách napolo smíšených vyplývá na povrch 
němči na^ kdežto kašubština ustupuje na místo podřízené. Jsou i vsi, 
kde jest dobrá polovina obyvatelstva kaSubská — a přece poseděv 
nékoiik hodin v hospodě přísahal bys, že jsi v osadě ryze německé. 
Zcela jako v tak mnohých osadách dolnolužických! Veřejný ráz, jak 
ovšem pod pruským panstvím jinak si nelze mysliti, jest úplně německý: 
němčinu panuje na dráze, na poště, ve všech úřadech, v nápisech 
úředních i soukromých atd. A tak by se povrchnímu pozorovateli mohlo 
zdáti, že jsou Kašuby ještě více poněmčené, než tomu ve skutečnosti 
jest. lído chce na Kašubech slyšeti kaSubsky, musí zajíti pod střechy 
vesnických chat, musí hledati Kašuby na polích a lukách při práci, 
nebo na hladinách nesčetných jezer a jezírek kašubských či na vlnách 
Baltu, kdež rybáci >robi^ na ryby*. Kdo sedí jen v mořských lázních 
fiopolákfch, ten ovšem Kašubů nepozná, ačkoli Sopoty leží na samém 
prali u ryze kašubského kraje. 

V k o s t e 1 í c h katolických káže se většinou polsky, někde polsky 
a německy, v L^borgu, Bytové, Chojnicích, v kostelích gdaňských a 
jeStO v několika jiných farnostech téměř výlučně německy, nářečím 
kašubským nikde. Podobně v evangelických kostelích vládne zase něm- 
čina. Koncem minulého století zaznívala kašubština nejméně ve 20 ko- 
stelích evangelických na Pomoří. Pastoři kázali každé neděle kašubsky 
nebo polsky — ale náhle ústřední církevní úřady berlínské počaly 
užívání polštiny a kašubštiny v evangelických kostelích omezovati, 
soustavné snižovali počet kázání kašubských či polských — až je 
docela nahradily kázáními pouze německými . . . Jen ještě v kostele 
gíowezyekém v okrese síupském na Pomoří několikrát do roka konají 
se kázáni kašubská — jinak všude již zaznívá němčina . . . Zcela táž 
praxe, jaká se provádí v Dolní Lužici . . . 

Tolik o vlastním kraji kašubském. 

Kromě tohoto ethnografického území kašubského bydlí však ještě 
ni noho Kašubů roztroušeně na Pomoří, mnoho jich jest rozptýleno i po 
jinýííh krajích německých, ba i v jiných státech evropských, tak že úhrnný 
jíočet Kaštibú v Evropě dle sčítání a odhadu Raraitítova jest 200.217 
duSí; z nich jcíst 186.776 katolíků a 13.442 vyznání evangelického. 

Znamenitý počet Kašubů, skoro tak veliký, jako na Kašubech 
tamýcli^ jest usazen v Americe; jest jich tam celkem 130.700 (121.986 



Statistika KaSabův. 35 



katolíků, 8714 evangelíků), tak že celkem všech. Kašubů. v Evropě 
i v Americe jest 330.917, z nichž jest katolíků 308.761, evangelíků 
22.156. Do Ameriky stěhují se Kašubové již půl století. Největší část 
jich usazuje se v Sjednocených Státech Severoamerických (90.700), 
kromě toho stěhují se do Kanady (25.000) a do BrasiHe (15.000). 
Ze států Unie Severoamerické nejvíce Kašuhů jest ve státech Illinois 
a Wisconsin (po 30.000). V nové vlasti zabývají se hlavně rolnictvím 
a rybářstvím. Mnoho jich pracuje v továrnách a v závodech průmyslo- 
TÝch, poměrně velmi málo v dolech. 

Zajímavá jest historie Kašubů na poloostrově Jones Island, 
Tyčnívajicím do jezera Michiganského nedaleko Milwaukee. > Přistěho- 
valci kašubští, usadivši se na liduprázdném, písečném pruhu země, 
o nějž se nikdo nehlásil, utvořili tam hned jakési samostatné panstvíčko 
a nikomu neplatili daní. Tento stav trval dlouhá léta, až při regulaci 
místních poměrů připojena byla zemička kašubská k městu Milwaukee 
se zachováním majetkových práv, nabytých Kašuby „právem prvenství". 
Ale r. 1895 železářské společnosti „Illinois Steel", která má na blízku 
veliké slévárny, zachtělo se půlostrůvku kašubského, i byl jí také na 
její zakročeni první soudní instancí přiznán. Ale ukázalo se, že s Ka- 
Saby nejsou žerty; ozbrojivše se kyji a sekerami, postavili se na obranu 
STfch práv a vetřelce vítězně odrazili. Záležitost šla potom k vyšší 
instanci, i získali Kašubové aspoň tolik, že vykonání rozsudku první 
instance bylo zadrženo. Další osudy této historie nejsou mi dosud známy, < 
píše p. Ramuřt, > poznamenávám toliko, že pro Kašuby vyslovil se skoro 
celý tisk americký, což na druhé polokouli znamená velmi mnoho. < 

Do Ameriky přesídlil se před několikanácti lety také jediný básník 
kašubský, vedle nebožtíka Floryana CenOvy (f 1881) vlastně jediný 
spisovatel kašubský v tomto století, Hieronim Derdowski (čili ka- 
finbsky Jarosz Derdowsči, narozený v Przytarni v okr. chojnickém), 
od něhož pochází několik větších básní výpravných ze života kašub- 
ského (O Panu C^orlinsčim, co do Pucka poe seče jachot — Ka- 
széba poed Widnem — JasieJc z kniei) a několik drobnějších básní 
kašubských, rozptýlených po časopisech polských. V Americe usadil 
se ve Winoně (v Minesotě) a vydává časopis Wiarus Polski, v němž 
také tu a tam otiskuje články a veršíky kašubské. Roku 1897 vydal 
novou knížečku kašubskou, sbírku přísloví s názvem Nórcyk kaszubsái 
ábo koruszk é jedna maca jqdrny prowdé (Pokladnička kašubská 
čili korec a hrnec jadrné pravdy); první to knížečka kašubská, vydaná 
na druhé polokouli. — 

O budoucím osudu Kašubů ve staré vlasti vyslovuje se 
p. Ramult takto: >Lid kašubský na Kašubech, ač jsou podmínky jeho 
života duševního nad pomyšlení těžké a smutné, neztratí, doufám, nikdy 
své osobitosti. Padnou ještě sta a tisíce Pomořanů pod sekerou cizí 
kultury, tisíce jich vydají se do světa, hledajíce lepšího osudu, ale na 
jejich místě stanou nové zástupy, neboř ten lid, žijící ve vzácné čistotě 
obyčejů, rozmnožuje se mnohem rychleji a žije déle, nežli jeho sou- 
sedé. Tohk věků, tolik nepříznivých činitelů pracovalo o jeho vyhlazení, 

3* 



S6 Dopisy : 

I — "~~ — — — ^ — " 

a přece se udržel, udrží se tedy asi i nadále a mluva kaSubská bude 
zaznívati nad Baltem do věků dlouhých i nej pozdějších, jako tam za- 
znívala před tisíciletími ...«*) a, pravda. 



DOPISY. 
Jižní Slované. 

(SloTÍnci nevědí si rady. — Chorvaté doufají a organisnjí se — proti 
SrbAm. — Srbovo nezoufají a pozdvihuji se — proti Chorvalúm. — B a 1- 

h a ř i pracují.) 

U nás Slovanů není nic nového, nevíme-li si rady. Charakteristikou 
nadí politiky bylo vždy kolísání a neurčitost, přecházející jednou ve 
fantastickou megalomanii a ztrácející se podruhé v úzkoprsém provin- 
ciálním vlastenectví. 

Těžké položení Slovinců změnilo se v poslední době tak značné 
k horšímu, že bez fráse možno říci: jde o jejich bytí neb nebytí. 
Zuřivost německá v Gelji a opovrhování vlaáské v Terstu jsou jeu 
malfmi doklady systematické útoěnosti německé a nevyléčitelné zpup- 
nosti italské. 

Slovinští vlastenci hledají pomoc trojí cestou: Jedni prohlaSuji 
Krajinu národním střediskem slovinským a upevĎují Lublaň jako ne- 
dobylelnou tvrz národní; druzí domlouvají jménem slovanské vzájem- 
nosti českým a polským poslancům, by jednou chopili se slovinské 
věci jako své vlastní; třetí staví se na stanovisko státního práva chor- 
vatského a ve Velikém Chorvatsku vidí jistou spásu. Jsou vSak ještě 
jiní, a těch není málo, kteří praví netečně: Velké ryby vždy hltaly malé. 

Soustředění Slovinců kol Lublaně byl by přesný a dosažitelný 
cíl, jemu však příčí se okolnost, že těžce lze pomysliti sobě, aby Prí- 
moří s Terstem přilnulo k alpskému Slovinsku. Měli by tedy vlastenci^ 
kteří počítají jen se slovinským národem, vytknouti jiné středisko: 
Terst totiž, a dorozuměti se aspoň s isterskými Chorvaty, by takovéto 
Slovinsko tvořilo pěkný přirozený celek, sestavený z jižního Štýrska, 
z jižních Korutan, z Krajiny, Gorice a Gradisky, Istrie a nynějšího 
Terstského obvodu. Program druhých, totiž pouhé spoléhání na jiné, 
není vlastně programem. Těm, kteří tak rozhodně stojí na státním 
právu chorvatském, mělo by se ukázati na nerozlučitelnou spojitost tohoto 
práva s korunou svatoStěpánskou, pod kterou tak krásně kvete strom 
ústavní svobody maďarské! A konečně praktickým rozumcům, kteří 
národy přirovnávají k rybám, dlužno by bylo připomenouti zkušenosti 
vědy, že právě velká zvířata mizejí znenáhla s povrchu země. 

Kdyby se však u Slovincův a u malých slovanských národů 
vůbec tolik myslilo, kolik se cítí, tolik pracovalo, kolik se mluví, a 



') V české literatare máme o Kasabech práci E, Jelínka: Zapome- 
nutý kont slovanský (1894); kromě toho avádíme článek 8t. Wtnda- 
hiewicze „O KaSubech v zátoce packé" (Slov. Sborník 1885) a Jo8, ZubaUého 
ČI. .Ka&nbové^ v Ottově Slovníka Naučném. 



Jižní Slované. 87 



tolik počítalo, kolik se fantasuje, nebylo by těch čtyř druh& slorin- 
skfch ylastencův, nýbrž by vdichni Slovinci tvořili jeden dik, opírajíce 
se z á r o v e ň o lid slovinský! o svazek českopolský i o bratrství chor- 
vatské, počítajíce vždy a všude nejen s překážkami malého národa, 
nýbrž i s vnitřními krisemi u národa velkých. Doba je kritická a ne- 
bezpečí vyžadaje brzkého rozhodnutí: Nepochopí-li Slovinci, že mají 
postapovati všude a ve všem svorné jako národ, a že strannické roz- 
díly mají ponechati mocnějším sousedům svým, ocitne se národ slo- 
vinský najednou, dříve však než myslíme, rozdělen na tolik panství, 
kolik jest nyní z něho uděláno provincií. V tom případě velké ryby 
mohly by pohltiti malou . . . 

V Chorvatsku stopuje se s velkým zájmem těžký boj Slo- 
vincův a v celém tisku možno se dočísti rozhořčených protestů proti 
divokým projevům německé panovačnosti a italské zpupnosti. Přes to, 
že politikové chorvatští stále poukazují na nebezpečí německého pro- 
nikání na Balkáně a na nesnesitelnost poměrů pod panstvím italským 
a maďarským, nebyla politická nálada v Chorvatsku již dávno tak 
spokojená a veselá. Všude slyšeti jen jásání a volání po ještě pevnější 
oiiganisaci. 

Radost nad vítězstvím v Istrii — v Pažině právě otevřelo se 
chorvatské gymnasium — jest upřímná, a volební úspěch v Dubrovníku 
a Koloru — tyto dvě obce, dříve italsko-srbské, staly se chorvat- 
skými — uspokojuje chorvatské vlastence zcela přirozeně: Bylof pa- 
nování Italův (spojených s katolickými Srby) v obci Dubrovnické a 
Kotorské jednou z největších skvrn na chorvatském rázu Dalmácie. 

To však není hlavní příčinou spokojenosti chorvatských vlastene- 
ckých kruhů, nýbrž je to změna vládního systému v Bosně-Hercegovině. 
Tento systém, vtělený v panu Kallayovi, proslul již dávno svojí diplo- 
matickou obratností a svou reklamní činností. V poslední době však 
vyznamenal se tím, že konečně po dvaceti letech povoleno užívání 
jména chorvatského několika zpěváckým spolkům a zároveň dán pokyn 
Srbům, že jejich snažení po národní církevní autonomii bude příště 
pokládáno za velezrádu. 

»Nyní přišla vhodná chvíle, abychom pokořili Srby,« pomyslili 
« mnozí > vlastenčíc chorvatští, i jsou pro odhození veškerých ohledů 
a pro škrtání veškerých ústupků »velezrádným Srbům*. Vždyť v Běle- 
hradě řádí Milan, Cetinje se pojí s Německem a blíží k Turecku, 
zatím co ruka páně Kallayova zasadila smrtelnou ránu Srbstvu Bosny- 
Hercegoviny. A jako kdysi jásali Srbové v době řádění Stambulova, 
tak těší se Chorvaté, že »ten Piemont přece jednou úplně zbankrotuje*. 

Ale Srbové si nezoufají. Cítí v sobě ještě dosti síly, by vy- 
dobyli svých práv — v Chorvatsku. Pod protekcí maďaronské zá- 
hřebské vlády organisuje se zvláštní srbské hnutí ve východním Chor- 
vatsku (úředně v Slavonii) a v té části Chorvatska, jež byla kdysi 
vojenskou hranicí. Hnutí má za účel — především dosáhnouti uznání 
srbského praporu (bělo-modro-červeného, kdežto chorvatský jest červeno- 




88 Dopisy : 

bělo-modrý) v »trojjednicÍ€! Pro Srby totiž Chorvatsko neexistuje, 
jmenují je důsledně »trojednica<, t. j. trojjediné království. Dále má 
kyrylice býti prohlášena rovnoprávnou s latinkou a zaručena školní 
a církevní autonomie proti násilnostem — chorvatským. V dobé tedy> 
kdy Milan a jeho strůjci podkopávají veškery základy zdárného a svo- 
bodného vývoje Srbska, jež tak hrdinsky a s tolikými oběťmi byla 
osvobozeno ode jha ottomanského, v době, kdy maďarská vláda utlumuje 
nejmenší příznak národního srbského uvědomění v Uhrách, v době, kdy 
v Bosně-Hercegovině srbský element jest vydán na pospas starým 
klevetám a novému pronásledování — v tom okamžiku srbské národní 
hnutí žádá uvolněni v Chorvatsku od Chorvátů, kteří stejně jako oni 
otročí Maďarům. Výmluvnéjšího dokladu pro politickou nevyspělost 
jižních Slovanů dějiny nepodaly . . . 

Mýlili bychom se však, kdybychom považovali všechny jižní Slo- 
vany za stejně nepřipravené pro velké zápasy národohospodářské, jež 
staly se nevyhnutelnými po tak nenadálém sesílení hohenzollernského 
Pruska. Šťastnou výjimku, ač ne úplně, tvoří Bulhaři. 

Všeobecně se myslí, že Bulhaři osvobodili se poslední a na jejich 
politickou obratnost pohlíženo zpravidla s udivením. Zapomínáme pří 
tom, že již počátkem tohoto století v Rumunsku a v Rusku, zvláště 
v Oděse, působila velmi pokročilá a velmi bohatá emigrace bulharská, 
bez hluku sic, avšak s tím větším úspěchem. 

Potom otužili se Bulhaři a vyspěli politicky ve velkém národním 
hnuti proti řeckému kněžstvu nazv. íanarioty a proti řeckému patri- 
archátu v letech šedesátých a sedmdesátých. Dějiny tohoto boje měly 
by býti známy všem ostatním malým Slovanům a býti jim poučením, 
jak národní svornost a prozíravost bez ohledu na počet může do- 
sáhnouti nejskvělejších výsledků. 

Konečně třeba uvážiti, že Bulhaři byli vždy nejvíce vzdáleni 
rozkladných vlivů naší polovzdělanosti německé a naší aristokratické 
domýšlivosti měSCácké. Ač jimi opovrhovali nejen Řekové, Turci a Ru- 
muni, nýbrž i srbská jntelligence — přece Bulhaři byli a jsou nej- 
pracovitějším a nejstřízlivějším živlem na Balkáně. 

Také jejich nově utvořená intelligence přináší z ostatní Evropy 
prvky rozkladu na místo elementů osvěty, ale její vliv přece není tak 
zhoubný jako u ostatních jižních Slovanů, jelikož Bulhaři z pravidla 
přinášejí z ciziny odborné technické vzdělání, jež přivádí je ve styk 
se skutečným národním ■životem, kromě toho rodina bulharská stojf 
na tak pevných mravních a hospodářských základech, že jimi tak 
snadno neotřese ni strannická agitace, ni úřednická libovůle. 

Proto přes všechny vnitřní krise a pokusy zevnějších zápletek 
Bulharsko se stále organisuje hospodářsky, literárně i politicky. Zvlášté 
hospodářský a politický bulharský program zasluhuje povšimnutí. Nyní 
upozorníme jen na to, že Bulharsko nešlo cestou megalomanské politiky 
ni ftecka, ni Srbska, žádajíc upřímně ne přivtělení, nýbrž samospráva 
Makedonie, dobře vědouc, že nanejvýš nespořádané poměry Řecka a 
Srbska zabrání každé trvalé jejich agitaci v Makedonii. 

Zaznamenati dlužno ke konci ještě dva fakty, jichž význam po- 



z Varšavy. 39 

střehne každý čtenář sám: Protivy, jež se jevily mezi Bulhary make- 
donskými a Bulhary z Bulharska, zmenšují se stále; propast však mezi 
trůnem Koburgův a celým národem bulharským tak se rozšířila, že 
jistě ji nepřeklene ani nový sĎatek knížete Ferdinanda s velkokněžnou 
niskoa Jak patmo, není to zrovna skvělé s trůny na Balkáně 

V Praze, 20. září. štépán badiO. 

Z VarSavy. 

(Vyařováni polštině na středních školách v království. — Zpráva „Kraje'' a její 
účinky v různých vrstvách polské společnosti. — Nařízení Cbnsurniho komi- 
tétu. — Dějiny vyučování polStině na středních školách. — Carské rozhodnutí 
nepotvrzeno Apuchtinem. — Apuchtin Samovládce. — Učebné knihy, učitelé, 
některé fakty. — Vyučování polštině v novém Školním roce.) 

V 34r. Čísle petrohradského »Kraje« ze dne 1. září t. r. uveřejněna 
byla tato informace: > Dovídáme se, že přičiněním kurátora varšavského 
okrahu školního, jejž vřele podporoval kn. Imeretinskij, stanou se proni- 
kavé změny u vyučování polštině na středních školách v království pol- 
ském. Vyučování ve všech třídách bude se díti polsky. Polštině bude se 
vyučovati dle zvláštního plánu a bude předmětem povinným; jazyk polský 
stane se jedním z hlavních předmětů na školách středních. Jazyku 
polskému má se vyučovati ve všech třídácii. V nižších 4 třídách bude 
se vykládati grammatika, ve vyšších historie literatury. Rozsah osnovy 
bude se rovnati asi osnově jazyka ruského.* 

Zpráva tato okamžitě dostala se do listů zahraničních a vzbudila 
sensaci a údiv zejména v tisku, Polákům nepřátelském. Také ruské 
noviny začaly komentovati zprávu >Krajec — toliko neugodové kruhy 
v kongresovce pohlížejí na zprávu nedůvěřivě a skepticky, poněvadž 
byly již nejednou zprávami >Krajec sklamány. Důkazem toho, že zpráva 
ta jest předčasná, může býti fakt, že varšavský censurní 
komitét po dorozumění s kn. Imeretinským nedovolil varšav- 
ským listům zprávy té otisknouti — ba i p. L. Straszewiczovi, 
autorovi obšírného průvodu, připojeného v » Kraji « ke jmenované zprávě, 
zakázal otisknouti ji v >Kurjerze Polskim«, jehož jest p. Straszewicz 
redaktorem. Učitelé polštiny ve varšavských gymnasiích 
nic o té reformě nevědí, i nařídili žákům dle rozkazu svých 
ředitelů (opírajících se o nařízení kurátora školního okresu varšavského 
všem školám státním i soukromým ze dne ^^/ai června 1896, č. 6223), 
aby si k polštině opatřili »Wypisy€ Dubrovského, nejbídnější učebnici 
pod sluncem, přeplněnou chybami a nepolskými obraty.^) 

Aby mohli čtenáři Slovanského Přehledu pochopiti nedůvěru kruhů 
polských v otázce obmýšlené reformy vyučování polštině na školách 
středních v království, načrtnu v krátkosti historii toho předmětu, po- 
čínaje rokem 1860., totiž dobou, kdy se vyučovalo polštině jako jiným 
předmětům po polsku dle přesné osnovy. Povinných hodin jazyka pol- 
ského, rozdělených na 7 tříd, bylo na gymnasiích týdně 24, na nižších, 

*) Wypisy polskie dla (!) čwiczenia si? w przekladach z jezyka polskiego 
na ruski uložone przez P. Dubrowskieg^o. 



' '«?:.» 



40 Dopisy : 

čtyřtřídnřch gymnasiích (progymnasiích) 15. Učebná osnova obsahovala 
grammatiku, stylistiku a celou historii literatury. R. 1874 vdak snížen 
počet tf denních hodin toho předmětu ve vySších gymnasiích na 12, 
jež rozděleny do prvních 6 tříd, v nižších gymnasiích pak zmenšen na 
8 hodin — kromě toho zařaděna polština mezí předměty nepovinné. 
Učebné knihy však předpisovány nebyly, i z&staven jich v^bor učitelům 
polštiny. Po několika letech rozhodl car Alexandr II. zlepšiti stav ja- 
zyka polského ve školách rozmnožením počtu hodin v gymnasiích i pro- 
gymnasiích (nižších gymn.) a ustanovením stolice řeči neb historie lite- 
ratury polské na varšavské universitě. Nenadálá smrt carova však pře- 
kazila zavedení obmýšlené reformy, kterou uskutečnil teprve Alexandr IIL, 
povoliv potřebný náklad na zřízení stolice literatury nebo řeči polské 
na universitě varšavské ode dne 1. ledna 1882*) a na rozmnožení 
hodin vyučování jazyka polského na gymnasiích a školách reálných 
varšavského okresu školního.^) Avšak reforma tato přes »nej- 
vyšší v&li< nevešla v život ve školním okrese ( >naukovém 
okruhu «) varšavském, pro nějž speciálně byla určena, neboť, jak s na- 
dšením praví Počitatels, autor knížky, vydané r. 1890 v Moskvě pod 
názvem >Ke dni jubilea A. L. Apuchtinac (Ko /^hh) lOÓHJieH A. .1. 
AnyxTHHa), >zlo, které by mohlo vzniknouti z rozmnožení počtu hodin 
(jazyka polského), bylo částečně paralysováno A. L. Apuchtinem pomocí 
různých prostředkův administračních*.*) V dokumente carem stvrzeném 
jest řeč o rozmnožení počtu hodin jazyka polského 
v gymnasiích vůbec, zatím v gymnasiích ženských a soukromých 
ústavech vyučovacích nebyl počet hodin toho předmětu zvýšen, v sou- 
kromých dívčích pensionátech pak ponecháno po 3 hodinách polštiny 
jen proto, že takový jich počet byl od poslední reorganisace škol v krá- 
lovství. Za krátko však školní inspektor města Varšavy rozeslal dívčím 
pensionátům tento cirkulář ze dne 12. října 1894, č. 5011: » Jazyk 
polský. Hodin tohoto jazyka budiž v každé třídě počínaje od přípravné 
a konče třídou šestou, po dvou čili celkem 14 za týden. Počet 
hodin jazyka polského v kterékoli třídě žádným způ- 
sobem nesmí býti rozmnožen.**) A nyní popatřme, jak byla 
vyplněna vůle carská v mužských gymnasiích. Hodin jazyka polského 
na gymnasiích bylo do té doby 12, a kromě toho v třídě přípravné 
2 hodiny, nenáležející však do počtu hodin gymnasijních. Aby počet 
gymnasijních hodin polštiny (bez přípravky) dle carského nařízení 
uveden byl na roven s počtem hodiny frančiny nebo němčiny, mělo 
býti přidáno 7 hodin (do 19 hodin) — avšak místo toho přidány 
v prvních 6 třídách celkem toliko 4 hodiny a k nim připočteny 2 ho- 

') IIpaBHTeJEbCTBeHHBifi 6d^CTHHK'B č 39. ze dne 20. února (4. břez.) 1882. 
») IIpaBHT. BtCT. 6, G4. ze dne 24. břez. (5. dub.) 1882. 
•) Bpe;^'^, KOTopuH Morb npoH3oňTH OT-B yeejiHHeHiH hkcjísl ypoKOB'B 
(ncubCKaro nauKa), óhurh OTqacTH napa.iH30BaH'B A. JI. AnyxTUKuwb no* 

Cpe^CTBOM^L pasIlUXl a^^HHHCXpaTHBHUXl Mtp-b. (Ko /^HK) lOÓHJieH nflTH/^e- 

cflTHJitTHeM ciyacÓH A. JI. AnyxTHHa, none^HTejia BapinaBCRaro yHeónaro 
OKpyra. CocxaBHJi-B JIoiHTaTBJíB. Moskva 1890, str. 9.) 

^) Tedy de facto jmisto zvýšení počta hodin, nařízeného carem, pan 
inspektor ze své moci tento počet snížil! 



z VarSavy. 41 

diny z přípravky, rozmnožené jedté jednou hodinou, a tak umele a 
ovS«m úskočné docíleno celkového počtu 19 hodin! V Gz^stochově pak 
TŮle carská vůbec nebyla vykonána do 11. září 18951 

Na varšavské universitě pak na základě téhož nařízení cara 
Alexandra IIL z r. 1882 utvořena kathedra literatury polské, a tehdejší 
ddkanové university, Poláci, zvolili jednohlasně za kandidáta pro tu 
stolici znamenitého kritika a historika literatury polské, Petra Chmielow- 
ského, jehož volbu car také potvrdil. Teprv po několika měsících doSlo 
o tom Chmielowského úřední vyřízení, v němž od něho žádáno, aby 
podepsal deklaraci, že bude přednášeti v jazyku ruském. Chmielowski 
ovšem nepřistoupil na tento požadavek a tím také se vzdal stolice — 
a přec § 662. svazku XI. »Sbírky zákon&« praví, že >přednášky jazyka 
polského i literatury, jakož i nových jazyků cizích mohou lektoři jich 
konali ve svých jazycích mateřskýchcj Ejhle, jak vůli cara samovládce 
vyplňují jeho věrní služebníci I 

Jaký byl v posledních letech stav učitelstva polštiny na 23 
gymnasiích, progymnasiích a školách reálných v království polském, 
o tom nás poučuje úřední » Památník varšavského okruhu naukového* 
2 r. 1894. Dle tohoto pramene vyučovalo polštině toliko 10 učitelů, 
majících approbaci pro ten předmět, ze 13 ostatních bylo sice 6 s akade- 
mickým vzděláním, ale nefilologů, 4 pak měli vzdělání sotva elementárně. 
Charakteristickým faktem jest, že na nižším gymnasiu pultuském vy- 
učoval polštině Rus, student moskevské duchovní akademie. 

V osnově (programe) z r. 1868, posledním, jenž byl vládou po- 
tvrzen a dosud odvolán nebyl, čili který jest dosud skutečně závazný, 
není připomenuto, že by se mělo učiti polštině pouze z knih, naří- 
zených školními úřady, i zůstavena tedy volba učebnic učitelům. 
V § 1538 svazku XI. »Sbírky zákonů* pak stojí, že >o volbě učebnic 
rozhoduje paedagogická rada školy, a že je smí vybírati pouze z knih, 
schválených ministerstvem osvěty*. Ale Apuchtin vydal 12. (24.) června 
r. 1896 cirkulář č. 6223 všem státním i soukromým školám, že se 
při vyučování polštině smí užívati pouze Výpisův Dubrovského, 
o nichž byla nahoře řeč a které ministerstvem vyučování 
pro školy schváleny nejsou! Týž kurátor oznámil školám dne 
15. července 1884 (č. 11328), že departement osvěty nařídil dne 
30. června 1884 (č. 9312), aby se zavedly k vyučování polštině 
Wypisy Wierzbowského — ale za několik let potom učitel 
státní realky W., jenž navrhoval, aby se tato učebnice nadále podržela, 
obdržel za to výstrahu, že bude za trest přeložen na nižší gymnasium 
piňczowské •), i byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů na vyznamenání 
řádem. Učitel obchodní školy Gh. za užívání téže učebnice byl na čas 
sesazen, načež obdržel rozkaz, aby užíval pouze Výpisů Dubrovského. 
Jeitelka II. ženského gymnasia, si. J., za to, že přednášela také o lite- 
•ataře polské, obdržela přísnou důtku a rozkaz, aby příště se žákyněmi 
pouze překládala z polštiny do ruštiny dle Výpisů Dubrovského. Učitel 



•) Patrně to je jakýsi deportační ústav — byU tam loňského roku z trestá 
leložen přítel ČeehA, prof. Bronishiw Qrabowjki. 



42 



Dopisy : 



soukromé školy Górského, p. N., byl sesazen proto, že žáci jeho znali 
také literaturu polskou. Jsou to fakta pravdě nepodobná — a přece 
do písmene pravdivá! 

Patrno z nich, že místo zdokonalení a rozhojnění přednášek ja- 
zyka polského, jak je nařizoval ukaž carský, byly místními or- 
gány vládními obmezovány a do dnešního dne náležejí 
mezi předměty nepovinné. Jazyk polský přednáší se po 
rusku v hodinách ranních od 8 do 9 nebo v hodinách posledních 
dle týchž bídných učebnic Dubrovského, určených 
k překládání z polštiny do ruštiny. 

Tak vypadá ve skutečnosti vyučování jazyku pol- 
skému na školách našich v novém školním roce. 



AUBBLI WISZAS. 



Z Lužice. 

(XXV, Hlowna skhadžowanlta serbskeje stadowaceje mlolžÍDy. — Slavoost bý- 
valých ů(<astuíkd skhadžowanek. — Towarstwo pomocy.) 

Letošní XXV. »Hlowna skhadiowanka serbskeje stu- 
dowaceje mlodžinyc odbývala se ve dnech 5., 6. a 7. srpna 
v Khróscicích, jež r. 1874 hostily skhadžowanku první. Ano, 25 let 
již tomu, co se každoročně o letních prázdninách studující naše mládež 
schází se všech stran malé, tím však milovanější své vlasti, aby navzájem 
se poznávala, porokovala si o svých záležitostech a zároveň aby lid 
naklonila svým ideálům. 

Je v tom cosi neskonale pohnutlivého, pozorujeme-li tak ten náš 
hnětený a uspávaný lid, jak chvatným krokem pospíchá ke schůzi své 
omladiny, v niž skládá své naděje. V jejím středu chce vstřebati osvě- 
žující mízy uvědomění národního, utužiti se v lásce k rodnému jazyku 
a k mravům po otcích zděděným, zahřáti se na horoucím teple nadšení, 
sálajícího z mladistvých čel. On po trampotách všedních dnů pociťuje 
potřebu, užiti národního svátku. 

Připomenouti dlužno, že skhadžowankám neobcují snad pouze po- 
sluchači vysokých škol, nýbrž i žáci škol středních bez rozdílu. I při- 
cházejí všichni skládat účty sobě a shromážděnému množství — jak 
se učili mezi sebou čísti a psáti mateřským svým jazykem. Škola jím 
toho nepodává. V Budyšíně aspoň na gymnasiu i na obou učitelských 
ústavech lužičtině jsou věnovány dvě hodiny, ovšem hodiny zcela mimo- 
řádné, rázu soukromého, určené pouze pro rodilé Srby. Ale to už je 
také všecko. Nikde jinde ani této skrovné výhody není. V Prusku, kde 
našinců sídlí 100.000, tedy dvě třetiny všech lužických Srbů, toliko 
v Chotěbuzi po několik roků na gymnasiu vyučováno také trochu jazyku 
domorodého lidu; r. 1887 však rozhodující kruhy i od té trochy ohledu 
k nám ustoupily. 

Lid náš to všecko dobře ví, i cítí radost, slyší-li na >skhadžo- 
wance*, že přes to mládež jeho nezahálí, nezapomíná svého původu — 
ale cvičí a učí se sama soukromě, bez pomoci zevní, bez učitele. Náš 
lid zná i překážky, jež se jeho dorostu kladou i v těchto soukromých 



z Lužice. 43 



stycích jeStě v cestu — a proto svou mládež miluje, putuje na její 
skhadžowanky, aby tam vyslechnul sliby, že z ní nevyjdou odrodilci, 
jaké by rád z ní vychoval vládnoucí systém, nýbrž že z ní vyrůslají 
srbští učitelé, srbští knéží, srbští lékaři a advokáti — ano advo- 
káti, zastanci utlačovaných . . . 

Letošní skhadžowanka byla zvlášť hojně navštívena; studujících 
napočetl jsem 30, hostů z blízka a z dáli bylo do set. Neobyčejnou 
tuto návštěvu lze tím vysvětliti, že skhadžowanka byla přece jaksi 
jubilejní, a pak, že byla pořádána v samém středu katolických Srbů, 
ze všech Srbů nejuvědomělejších. ^) 

Schůze dle ustáleného již obyčeje zahájena byla naší hymnou 
>Hišče Serbstwo njezhubjene*, načež právník GólC srdečně uvítal pří- 
tomné, zvláště spolky, některé vynikající osoby a >naše lube knjenje 
a knježny w pýše narodneje drasty« (naše milé paní a dívky v zdobě 
národního kroje); zároveň navrhl znění telegrafických pozdravů Dr. Arnoštu 
Makoví, Alfonsu Parczewskému v Kališi a Adolfu Černému v Praze. 

Než se přešlo k rokování, uvítal studenty poslanec na saském 
snému, statkář Michal Kokla-Lisak, jménem Khrósčic a místního spolku 
>Jednoty€. Vítal je do kraje dosud neporušeného, v němž podnes užívá 
se vdude a ve všem národního jazyka, kde podnes také se udržel lužický 
národní kroj — i žádal studenty, aby povždy věrně stáli při tomto 
lidu jako naši patriarchové Smoleř a Hórnik. 

Podobnou apostrofou k studentstvu a lidu srbskému 'vyzněla 
slavnostní řeč gymnasisty Bryla z pražské »Serbowky«, jenž význačnými 
rysy vylíčil dějiny dosavadních >skhadžowanek«. 

Potom jako obyčejně podávány zprávy o činnosti jednotlivých 
spolků studentských : Serbowky v Praze, Sorabije v Lipsku, budy- 
Šinských gymnasistů, soustředěných v známé Societas slavica 
Budissinensis, a rovněž budyšínské WJady. Zvláště tato výroční 
zpráva chovanců katolického učitelského ústavu se nám zamlouvala. 
Stmčná, ůsečná, skorém skoupá slovy — ale tím obsažnější. Čtlo se, 
psalo se, zařizována knihovna, získán diplom Matice Srbské (složením 
daru 100 marek na Matiční dům). Na důkaz spolkové činnosti referent 
Jan Andricki předložil první ročníky rukopisné »Wlady«, sestávající 
z » denníku* o společných cvičeních a z » Klasů*, v nichž se ukládají 
literární pokusy členů. Rukopisná >Wiada« zařízena jest podle vzoru 
»Serbowky«, jež má nyní už pres padesát svazků. Podobného rázu 
byly i všechny ostatní zprávy. Sklamal by se tedy, kdo by byl v Khrós- 
éicích očekával luštění nějakých velikých problémů. Ani v akademických 
spolcích, jakými jsou u nás Lipská >Sorabije<, částečně i tSerbowka* 
a dolnolužický >Zwěstk«, nebývá jiného hesla, než: »Zdokonalujme se 
v mateřštině, studujme domácí dějiny a literaturu*. Diktují to naše 
poměry. Málo potěšující zprávu mohl podati jediný přítomný zástupce 
budySínských gymnasistův — a úplným mlčením se přihlásili chovanci 
evang. učitelského ústavu v Budyšíně. Nevyslali vůbec nikoho. Chápeme, 
neboť ředitel jmenovaného ústavu dovede stíhat vinníky, ba ani špe- 

*) Přir. Ad, Černého „U lužických katolíků", Světozor roč. XXXI., str. 99 a d. 



44 Dopisy: 

hovat se neostýchá. Loni o skhadžowance poslal své zvédj do Wjelkowa — 
ale studenti už byli o vesnici dále a zpívali si před rodným domem 
Handrije Zejleře.*) — Zarážející byla abstinence Dolno- 
1 n ž i č an ů, kteří neposlali ani řádky. Jak pozddji js!ne zjistili, neblahý 
tento fakt spočíval na nedorozumění. Přece vSak toho lze jen litovat. 
Už se svazek s Dolními Lužičany hezky klížil — 6i to snad byl opravdu 
jen klíh?') — Z rozpravy Serbowky zvláštní zmínky zasluhuje pře- 
mSna stanov v tom směru, že členové, i kdyby za příčinou studií boho- 
sloveckých odvoláni byli z Prahy, přece zůstanou členy pražského spolku. 
Jak obecně známo, následkem listopadových bouří byli vSichni theologové 
z Prahy náhle, telegraficky povoláni do Mohuče. Dávné přání nadich 
milých sousedů, aby lužický seminář v Praze se shroutil, pomalu již 
se vyplňovalo. Letos ovšem — pro nedostatek peněz v pokladně mini- 
sterské — několik bohoslovců v Praze zase ponecháno. Ale průlom 
do tradice přece učiněn, a řečená přeměna stanov tím jen nabýyá 
praktické váhy. 

Následovaly volby. Za předsedu (»Wowneho staršeho«) zvolen 
Pawot Knježk, člen pražské >Serbowk[< a tedy katolík, za prvního 
místopředsedu (>podstaršeho<) evangelík Waltař Wičaz, člen lipské 
»Sorabije«, a místo druhého místopředsedy reservováno pro Dolnoluži- 
čana; tak se pravidelně v hodnostech střídají dva Hornolužičané obou 
vyznání, a jeden Dolnolužičan. — Za místo příští skhadžowanky zvo- 
leno Slepo, vesnice na samém rozhraní Lužice Horní a Dolní. Snad 
právě tato okolnost přispěje, aby se obě zase trochu sblížily. Tuto volbu 
pokládáme rozhodně za šťastnou, ač-li naše záměry nepřetne pověstná 
pruská policie. Jinak tam našim studujícím dobrým patronem bude 
místní farář M. Handrik, čímž by byl zdar příštího jejich sjezdu úplně 
zajištěn. 

Na konci schůze mluvili ještě k mládeži někteří vlastenci (kanovník 
Skala, redaktor Katol. Posla, místní farář Wornař a kaplan 
Andricki, redaktor Lužice), načež schůze uzavřena zpěvem hymny 
>Naše Serbstwo z procha wstawa« — a pak sbírkou na Matiční dům, 
jež vynesla 51 marek. 

Večer byl koncert, jejž řídil mladý skladatel Jiří Stodeúk, učitel 
v Radwoři. Přivezl si s sebou z Radwoře na řebrinových vozech 
celý sbor lidových pěvců a pěvkyň v národním kroji, zkrátka celý 
spolek »Meju*. Program byl velice pečlivě sestaven; líbily se zejména 
národní písně ve výborné úpravě Dra. J. Pilka, dále skvostné terzetto 



') Je to týž pán, jenž svého ^su v „AUdeutsche BUetter** zle se horSil 
na budyŠínského purkmistra, jak se mohl sůfatsniti slavnosti položení základ- 
ního kamene Matičního domu — a tím podporovati slovanskou propagandu na 
„urdeutsch" pddě. V téže asi době rozepsal se proti srbským bohoslužbám 
v Drážďanech, jeŽ se tam čtyřikrát do roka (!) konají už od r. 1848. — Není 
těžko se domysliti, jak asi takový vyznavač zpupných hesel pověstné hakaty 
počíná si proti lužickým žákům, jimž ostatně vSemožně stěžuje přístup do ústavu, 
o Čemž jindy více. 

') Srovnej, co o lužickém životě studentském napsal Ad, Černý v „Rdz- 
ných listech o Lužici'' (Matice Lidu 1894, č. 8). 



r 



z Lužice. 45 

Bjarnata Rrawce >Při jězoro« a nová skladba Síodeákova. ^) Škoda, 
že studenti nepřipojili ke koncertu aspoň malé divadelní představení, 
jako jindy bfvávalo! 

výborové schůzi, která v sobotu předcházela vlastní skhadžo- 
wance, nebudeme se raději Sířiti, poněvadž se mimo vlastní úkoly za- 
bývala také urovnáním neshod mezi studentstvem. Uznáváme, že není 
snadno slučovati mládež národa mnohonásob rozštěpeného: politicky, 
jazykově i nábožensky (a tento poslední rozdíl v Lužici nejvíce 
padá na váhu) — ale svornosti jest u nán více než kdekoli jinde za- 
potřebí. Vzpomeňme, co vykonalo svorné, společnou myšlenkou nadšené 
studentstvo v době prvních skhadžowanek: vydávalo Lípu Srbskou, 
sbíralo na Zejlefovy spisy, na Mat. d&m, příchodem studentů na prázd- 
Diny jako by náš línf vzduch se byl oživoval vířením bubnů kadetů 
a adeptů národního našeho vojska. Nyní však již po drahnou dobu jaksi 
vše je ospalé. Kdysi vydáno heslo: Každých deset roků almanach — 
a k desátému výročí skhadžowanek skutečně vyšel pěkný almanach. 
Přiblížilo se výročí druhé, a vydání almanachu druhého odloženo na 
letošek. — Ale ani letošek ničeho nevydal. Také na Zejlerovy spisy 
poslední stovky se splácejí velice ztěžka ... A k tomu drahé ty 
svazky kdesi na půdě tlí a práchnivějí. Kdo je má šířiti mezi lid, 
ne-li vydavatelé — studující? Ale dost již stesků. Bylo nám slavně 
slibováno, že jubileem vzešly červánky nového období skhadžowanek 
a studentstva vůbec. Doufejme tedy! — 

Doplněním jubilea byl »doswjedžeú bywšich skhadžo- 
wankarjowc, k němuž 30. srpna na střelnici v Budyšíně se sešlo 
přes 30 bývalých účastníků skhadžowanek a zástupců nynější generace. 
Za odpoledního slavnostního oběda zase proneseno řadou řečníků, 
starých i nejmladších, mnohé srdečné a upřímné slovo. Jubilanti byli 
přítomni čtyři, mezi nimi náš poeta Jakub Bart Cišinski. Žel, že darmo 
jsme hledali těch zakladatelů více, zejména drahou hlavu Dra. Arnošta 
Muky. Neradi také jsme postrádali přítomnosti A. Černého a A. Par- 
czewského, kteří po dlouhou řadu let věrně naše skhadžowanky navště- 
vovali. — Slavnost zakončena večer zase koncertem, na němž pro- 
vedeny skladby Krawcovy a Kocorovy. Skromná otázka: Nebylo by 
záhodno i v tomto oboru podívat se jednou také za náš uzounký obzor — 
do pokladů hudby slovanské? 

1 tento koncert připravila a řídila šťastná a energická ruka Sío- 
deákova — i napadne vám hned poznámka: Zase totéž jméno! Ano, 
vedoucí osoba byla táž, jako vůbec u nás spočívá vedení na bedrech 
několika málo jednotlivců; ale přece tu byly súčastněny i jiné osoby. 
Vedle radwořských zpěvaček v národním kroji, které si p. Slodeúk 
zase přivezl, působily také některé dámy budyšínské a z nejbližšího 



') Vlastenecký tento nčitel odchází pravé do Knkowa, na dAležitou posici na 
jazjkovém pomezí, kdež jej očekávají úkoly veliké. Také tam nalezne zpév&cký 
spolek, i přejeme mu, áhj b ním docílil podobných úspěchů, jako s radwořskoa 
»Hejí«, kteii právě jeho vedením si vydobyla prvního místa mezi naSimi zpě- 
vAckými spolky. »Serbflke spéwařske towařstwo w Pančicach« (a Knkowa) — 
BÍlně ndmSÍ. 



tý^y- 



46 



Dopisy. Rozhledy a zprávy. 



okolí, a mezi pány bylo i šest učitelů budyšfnských. Ovšem málo kde 
dříve slyáeli jste o nich, obyčejné čekali Slodeňkň z venkova, aby jim 
v Budyšíně vypravili pěveckou slavnost. 

Jedlé na néco při té příležitosti ukážeme. V Budyšíné, kde nade 
děti šmahem se němčí, jest učitelů našinců nazbyt — kdežto na ven- 
kově se nám jich pomalu nedostává. Je v tom ironie. Vfše stýskali 
jsme si na nepříznivý panující systém, . že nám naše hochy důsledné 
nepřijímají do učitelského ústavu — a učitelé, jež šťastně máme, zase 
důsledně nám prchají do měst. Jdou-li do Budyšína, budiž; aspoň tam 
budují naši representaci — ale co pro Boha žene srbského učitele 
do Lipska, do Drážďan, ano i do nejzapadlejších hnízd německých ? . . . 
Jedině to, že jim tam kyne stejná nebo i vyšší odměna za práci ovšem 
snadnější, než je u nás ve škole tak zv. utrakvistické. 

Trpké stížnosti na toto nevlastenecké počínání národního našeho 
učitelstva slyšeli jsme na XIX. výroční schůzi Towařstwa Po- 
mocy za studowacych Serbov, jež se letos sešla 24. května 
v Budyšíně. VždyC tíž páni uprchlíci (málem bych byl řekl přeběhlíci) 
do nedávná vesměs brali podpory tohoto spolku! — — Towařstwo 
Pomocy za čas svého trvání již udělilo 10.260 mk. rozličných podpor, 
jen loňského roku vydalo 800 mk. 14 žadatelům, z nichž je polovice 
budoucích učitelů. Towařstwo Pomocy zkoušelo již rozličné prostředky, 
jak tu odpomoci; tak předkládalo obdarovaným revers, že se zavazují 
peníz, jejž berou, pokládati za národní půjčku, kterouž později dárci, 
národu, zase vrátí. Ale nic to nepomohlo. Ani členy spolku někdejší 
jeho chráněnci se nestávají! Zda jest jim líto příspěvku (1 marky) — 
či se snad stydí ? . . . 

Tak tedy končím dnešní svůj dopis nepříliš vesele . . . 

15. září 1899. LužičAN. 



Rozhledy a zprávy. 



(Proces Národ. Novíd. Položení slovenského časopisectva. Tábor lidu ve Sv. 
Mikuláii. — Z lužické školy. — Útisk poznaňských Poláků. Z ruského Polska. 
Polské memorandum na konferenci míra. Pomník J. Slowackého. Sjezd pol- 
ských žen. — List Lva Tolstého prof. M. Zdziecbowskému. — Ruská moderoa. 
Památka A. N. Badiščeva a I. I. Lažečnikova. Neznámé dopisy A. S. Pn&kina. 
t N. J. Grot. Reforma střed. Školství v Rusku. Výroky K, P. Pobědonosceva. -- 
Sjezd rusínských akademiků ; otázka rusínské university. Jubileum Obščestva 
Kačkovského. Církevní spory mezi Rusíny a Rumuny v Bukovině. Zákaz 
maloruStiny na kijevském sjezde. Spolek přátel malornské hudby. Museum 
Tarnovského. — Jubileum Zmaje Jovana Jovanoviée. -j- V. M. Jovanovid. — 
Illustrační čásf Nady. — Srbsko-bulharský spor v Makedonii. Bída v Rodopech. 
Vliv ruské literatury na bulharskou. Bibliografie bulharská.) 

Slované severozápadní. 

Ze Slovenska přicházejí povždy zprávy o nezákonnostech a bez- 
příkladném násilí; tentokráte můžeme koustatovati aspoň malinké ulehčení, 
jehož původ sluší hledati v osobS předsedy uherdkého ministerstva, Kolomana 
Szélla. Ponejprv zpozorovali jsme poměrně lidštějšího dneha vlády při procesu 



r 



Rozhledy a zprávy. 47 



Nár. NoTÍn pro otisk citátu z BHudoainovA článku „Slováci a koruna bv. Ště- 
pána*, uveřejněného v minulém ročníku tohoto časopisu. K citátu se pi^ihlásil 
Jos. ŠknUéty. Obávali jsme se, že bude odsouzen na rok, snad i na dva, neboť 
při dosavadním směru ma<fari3ačním ani soud se neohlížel po zákonu a spra- 
vedlnosti, nýbrž soudil dle pokynů a ducha vlády. Bánffy měl v úmyslu Nár. 
Noviny zničit, i nebylo by se stalo nic neobyčejného, kdyby byli odsoudili 
Škaltétyho i na dva roky. Zatím odsouzen ponze na 3 nedéle 'j A tak toho roku 
byli uvězněni tři redaktoři Nár. Novin, totiž Pietor (jemuž bylo králem vě- 
zeni o dva měsíce zkráceno), Žiak a Šknltéty. Žiak není již v redakci. Nár. 
Noviny vycházejí nyní zase jen třikráte týduě a jsou finančně velmi passivní. 
U nás, bohužel, nemají slovenské časopisy téměř žádné podpory. Nár. Noviny 
na př. nemají n nás ani padesát odběratelův, jako bychom nemóii na sta besed 
a kaváren. A kolik odbérateldv u nás mají Slovenské poblady, kolik Klas 
nebo Slovenské listy? Slováci trpce si stěžují: „Dojeli jsme na Žurnalistický 
sjezd do Prahy a žadonili za podporu svých časopisů, ale bez výsledku^. U nás 
se sice namítá, že na př. Nár. Noviny málo si všímají českého života, že se 
neopírají o nás, o český život — ale to není pro nás omluvou. Čech je star&í 
a blovák mladSí bratr; chybí-li mladší, nenásledaje z toho, že má i star&í 
chybovati — ba starší povinen jest o mlaď^ího pečovati i tenkráte, když mladSí 
o péči jeho nestojí. V té příčině musí nastati obrat : musíme slovenské 
Časopisy u nás udomácniti, aby nám Slovensko nebylo „zámořskou 
krajinou **, jak pravil rod. Salva na sjezde žurnalistů r 1898. Mají- li naSe be- 
sedy a kavárny za povinnost vykládati ve svých místnostech různé krajinské 
listy z Cech i Moravy, jest rovněž tak jejich povinností předpláceti Časopisy 
slovenské. Bráníme se proti tomu, když někteří učenci odtrhují Slováky od 
nás — ale sami Činíme totéž, nekupujíce jejich knih a nepřodplácejíce jejich 
Časopisů, jako by Slováci nebyli Částí kmene Českoslovetiského a spisovná řeč 
jejich nářečím jazyka našeho. — Poněkud mírnějšího ducha uherské vlády po- 
znati lze také z toho, že Slovákům povoluje lidová shromáždění. Tak 
zvaná lidová strana (politická straua klerikální), řízená z Pešti, pořádala sice 
v posledních letech schůze i na Slovensku, ale ty měly cíle nejvíce klerikální, 
V letních irěsících tohoto roku pořádány byly schůze v duchu národním, 
jakých Slovensko nezažilo od r. 1848. Széll nastoupil s heslem: zákon, právo 
a spravedlnost. To vzbudilo v Slovácích malinkou aspoň naději; důvěrníci ná- 
roda sesli se v květnu ku poradě, v níž se usnesli pořádati veliká lidová shro- 
máždění a hned také umluvili program a resoluce. V Tisovci shromážděni po- 
voleno nebylo, za to povoleno první v Modře, druhé v Turč. Sv. Martině, třetí 
v Senici a čtvrté v Lipt. Sv. Mikuláši. Posledního jsem se dno 23. Července 
s&častnil. Sešlo se a^i na 5000 lidu městského i vesnického pod košatými lipami 
za městem — v blízké úřední budově ukryto bylo 18 četníků. Dr. Burian po- 
jednal o reformě volebního práva sněmovního i stoličného, o právě shromažďo- 
vacím a spolčovacím a o reformě adminjstrace. £v. farář Cimrák o hospodář- 
ských a potravních spolcích. Ev. farář Cobrda o revisi tak zv. církevně politi- 
ckých zákonů. Dr. Stodola o národnostním zákoně z r. 1868. Red. Salva měl 
promluviti o školství, ale služný mu odňal slovo. Ev. farář Kutlík mluvil o po- 
třebách stavu rolnického. Prvý řečník mluvil pro volební právo co nejširší, 
pro hlasování tajné, dále aby byla zabezpečena čistota voleb (známo, že v Uhrách 
zjednávají se mandáty podplácením, opíjením a bajonety), aby právo shromažďo- 

*) Red. Škultéty stál před porotou pešťskou 12. června; slovenský re- 
daktor totiž, byt psal na př. ve Sv. Martině, náleží pod tiskový soud pešfský, 
přichází před porotu, složenou z Maďarů nebo maďaronů. Poněvadž referát 
o článku prof. Baudouina de Courtenay obsažen byl ve 4 Číslech Národních 
Novin, obžalován byl autor referátu pro čtyři přestupky! Maďarští porotci do- 
stali tody 12 otázek, o každé části referátu 3, jako by šlo o Čtyři různé články. 
Otázky zněly: 1. obsahuje -li článek pobuřování proti maďarské národnosti, 2. 
paal-li jej obžalovaný, a 3. je-li obžalovaný vinen. Pouze při třetí části referátu 
(o Memorandu slovenském z r. 1861) oipověděli porotci, že nepobuřuje proti Ma- 
darílm a že tedy jest obžalovaný nevinen ; pro všecky ostatní části svéh o referátu 
uznán vinným, i odsouzen na tři neděle do vězení a k pokutě 150 z I. Bed. 



48 



Rozhledy a zprávy. 



vací a apoléovací bylo zaračeno zákonem (dosud je tu toliko ministerské luiři- 
»ení), aby ůj^nici stolični a obecni nemohli býti voleni do výbora. Dr. Stodola 
pádnými slovy dokazoval, že se národnostní zákon z r. 1868 (dílo to Deákovo) 
neplní, že zvlá&tě se nedopřává práva jazyku slovenskému před soudy a stolič- 
nými úřady. Žečníci mluvili věcné a úpravně, lid byl oduSevnělý, pln doufání, 
řečníkům přiUkoval trefně» bluěně a směle. Vládní zástupce (služný) seděl 
8 řeěniky na tribuně a kouřil; nedovolil pronésti slova „žid", i užíval řeSník 
(Cimrák) výroku „kupčík" nebo ,,přistěhovalec". Rovněž nedovolil vysloviti 
„Slovák" nebo „slovenský", poněvadž prý to není shromáždění národní, 
nýbrž „shromáždění voličův a lidu". Na Slovensku tedy není Slovákův! Sxlvovi, 
majícímu mluviti o fikole slovenské, bylo těžko nevysloviti „Slovák" nebo » slo- 
venský", kterýmiž slovy tou měrou popudil služného, že mu maďarským vý- 
křikem slovo odňal. Ev. farář Kutlík, aby nebyl v řeči od služného přerušován, 
říkal místo Slovák — „Lipták" (t. j. obyvatel Liptovské stolice) nebo „naSioec*, 
a místo slovenská řeč — „náS mateřský jazyk Španělský, iulský" a zakončil : 
„No predsa ináč němóžem : my nie sme ani Španielci, ani Taliáni, ale Slo- 
váci." Obecenstvo se služnému vysmívalo a vyvolávalo naň na př.: »Voď sd 
oni tiež Slovák!" — Na Staré Ture a v Nov. Městě n. Váhem služný schůzí 
lidových nedovolil, ale ministerstvo zákaz jeho zruSilo — úkaz to na Slovensku 
neobyčejně řídký, takřka neslýchaný. ^) K, Kálcd, 



Dolnolužické Školy prohlížel koncem Školního roku sám pmský 
ministr kultu Dr. Bosse a byl dle Srbských Novin „se vsím, co viděl a slySel, 
velmi spokojen a napomínal učitele, aby dále tak pokračovali". Věříme, £e se 
mu líbila dolnolužická Škola, založená na principu poněmčovacím ! — Velmi 
smutně se nás dotkla zpráva týdenníku „Pomhaj Bóh", že bylo i ve Školách 
saské Lužice dětem zakázáno rozmlouvati v přestávkách srbsky! Jak z po- 
sledního (38.) čísla Srbských Novin vidím, zpráva, jejíž pravdivost se potvrdila, 
vzbudila v lidu srbském rozhořčení, jehož ohlasem jest dopis hospodáře srb- 
ského, jejž Serbske Nowiny uveřejňují a z něhož podáváme charakteristická 
místa: „Právem táže se náS srbský lid: ,Č/m jsme si toho zasloužili? Není zde 
nikoho, kdo by naše stesky na pravém místě přednesl?' Od svých rodičů jsme 
se dověděli, v srbských knihách a časopisech čteme, že jsme my Srbové za 
svoji věrnost k vrchnosti v těžkých Časech právo dostali, že se naie děti 
v naSich Školách netoliko smí, ale mají vyučovati pomocí mateřské řeči, a Že 
se má do jisté míry i srbské řeči uČiti ... A nyní mají se naSe děti v naŽich 
Školách učit zapírati mateřskou řeč a s ní naSi srbskou národnost? . . . Srbské 
matky, srbStí otcové, smíme klidně přihlížeti, jak se naSim dětem ve Školách 
přikazuje mateřskou řeČí opovrhovati? Nikdy! Nemohli bychom to zodpověděti 
před Bohem ani před svým svědomím . . . Jsem obyčejný člověk a paeda^ogice 
nerozumím, to vSak dovedu posouditi. Že tím musí trpěti vážnost učitelova a 
povstávati pochybnosti v dětském srdci. Na jedné straně se učí : Cti otce svého 
i matku svou — a na druhé se jim zakazuje v drahé mateřské řeči rozmlou- 
vati! . . . My vypravujeme svým dětem s hrdostí, jak si nás Srbů na králov- 
ském dvoře váží, kterak se náS král jako princ lužické srbStině učil, tak že 
dovede se srbským člověkem srbsky promluviti, kterak jeStě dnes členevé krá- 
lovské rodiny srbsky se uČí — a naSe děti se nutí, aby svou mateřskou řeČí 
opovrhovaly! . . . Udusí- li se vrozená láska k mateřské řeči a k národnosti, vy- 
trhnou se i city věrnosti a lásky k církvi, králi a vlasti. To je tak jisto, jako 
amen v kostele. Poněvadž to poznáváme, jest naSÍ svatou povinností, abychom 
mluvili proti tomuto nejnovějšímu kroku v naSich Školách. Kde jsou vůdcové 
Srbů, aby dali výraz naií žalosti na pravém místě?" — Jak nás zpráva sama 
zarmoutila, tak nás potěSil tento hlas, kterýž jest důkazem živého národního 



') Toužili jsme přinésti zvláStní referát o schůzích slovenské mládeže, 
ale nedostali jsme ho ani v poslední chvíli. Místo něho přineseme Článek 
z péra slovenského o celém mladém hnutí, jehož orgánem jest „Hlas". 

Bed. 



^ ^ 



Rozhledy a zprAvy. 49 



Tédomí srbského lidu v Sasko ! Takový lid nedá se ndnpati . . . Jsme dyohtívi 
bližfiíeh zpráv o celé záležitosti a jejím daliím vývoji. 

K této smtitoé múŽeoie připojiti jiaou potě&itelnějSi zpráva z InŽické 
ikoly. Od té doby, co byla rozprodána Horníkova „Prřnja čitanka za serbske 
bitholske wnče^nje w Horuje j ŽiuSiey'', neměly drobné srbské děti v katolické 
Lo2ÍGÍ čítanky, i něily se srbky Čísti — bez čítanky. Dne 28. srpna schválilo' 
10 uěitelfl katolických Skol kameneckého a bndyiiínského okresn, kteří se sesli 
T Khróséicích, novou první čítanka srbskoa, sestavenou učitelem 8y- 
mankem. Schůzi byl přítomen také kamenecký školní inspektor, jenŽ slíbil, že 
&'tanka ministerstva doporučí, jakmile bude tiStěna. Č, 

* 

Z Poznaňská docházejí stále zprávy o větším vždy obmezování prár 
juyka polského. Nemůžeme zaznamenávati jednotlivých případů, kterých jest 
množství a jež dohromady ukazují V ostrém světle brutálnou bezohlednost 
pruské vlády, s jakou vystupuje proti „pruským poddaným polského jazyka^. 
ProD&sledování polských redaktorů, zákazy polských slavností nebo užívání 
polStiny při veřejných shromážděních a podobné líbeznosti jsou takřka na 
denním pořádka. Solí v očích germanisujicím orgánům vládním jest zejména 
domácí, soukromé vyučování polštině, jež pronásleduje takovým způsobem, že 
Tzdáleného pozorovatele pojímá ážas, kterak jest cosi podobného možno na 
schjlku XIX. století. Měli jsme v I. ročníku o té věci dopis z Poznané. Ne- 
nySřitelným dokladem tohoto počínání pruských úřadů je tento fakt: „Land- 
ratk' okresu bydgoStského vydal v^nos, jimž zakázal — chlapci Josefu G. 
v Gorzeni učiti děti čtení a psaní polskému doma u otce I Otci pohrozil po- 
kutou 160 marek, kdyby to synkovi svému dále dovoloval, leč by si podal 
iádost o povolení soukromé školy I — Nesnesitelné chikany podobného druha 
přiměly ženy polské ke svolání „sjezdu matek polských^; kromě toho svolán 
bjl koncem Června „obecný sjezd** z celého Poznaňská za příčinou porokování 
o nynějším položení Poláků v Prusku a projevení protestu proti počínání vlád- 
ních úřadů. O obou přineseme dopis, jejž jsme tentokrát pro nedostatek místa 
byli nuceni odložiti. 

Ani v ruském Polsku se zatím nic nezměnilo na prospěch Poláků. 
„Kraj'' sice před nedávném přinesl zprávu o dvón úlevách, totiž 1. že se bude 
na středních školách v království polském vyučovati polStině po polskn a ni- 
koli po rusku, že se i osnova učebná jazyka polského rozšíří i počet hodin 
rozmnoží, jakož i že se polština stane předmětem povinným, a 2. že bude do- 
voleno Polákům na Litvě, Volyni a Podolí kupovati pozemky do 60 desjatin. 
Avšak na počátku školního roku se ukázalo, že ve vyučování polštině zůstane 
Tse pfí starém, tedy že se zase bude učiti polštině v království polském po 
msku (ač by to nebyl tak přílišný ústupek, kdyby se smělo učiti polštině po 
polsku, tak jako se skutečně uČí němčině po němečku a frančině po fran- 
couzská), tedy že zpráva byla při nejmenším předčasná — a druhá úleva vrací 
80 jen k tomu, co bylo dovoleno výnosem generálního gnbernátora vilenského 
r. 1884, ale zase týmž úřadem r. 1891 zrušeno I Ale budiž, byl to přec jen 
krůček ke spravedlnosti — kdyby se skutečně prováděl. A tu při dosavadní 
libovdli administrativních orgánů ruských třeba jest vyčkati, co přinese praxe. 
Zatím takové zprávy nemění celkové nálady, která jest stále velice stísněná. 
V březnu zatčení redaktoři propuštěni sice po složení vysokých kaucí po delším 
vězněni na svobodu, ale budoucí osud jejich jest nejistý, aČ jim žádné viny 
nikdo nedokázal. Nowodworski již není redaktorem Kurýra Varšavského — 
redakce musela si zvoliti jiného chefredaktora a předložiti jeho volbu ke schvá- 
lení! Jest jím nyní známý spisovatel Adam Plug. O příznivějším proudu do- 
konce nesvědčí bezpodstatné zastavení lidového Časopisu „Zoře^ na 6 měsíců, 
eož může list zničiti — a také patrně úřadům běží o zničení listu, věnovaného 
poučování lidu. Příčinou zákazu byl prostý omyl sazeče, jenž při lámáni sazby 
umístil jistou zpráva z Petrohradu mezi zprávy zahraničně ; zástupce redaktorův 
to přehlédl — a za to stihl list trest, který se může rovnati jeho zničení. 
Útěchou redaktorovi může býti • tědomí, Že se svobodomyslnějším listům ruským 
nevede lépe ... 

BloTuukt přehled. II. 4 



K^, 
*. 



fiO 



Rozhledy u zprávy. 



Stesky Poláků na počínání vlád pruské a raské přednesl Dr. Lewa- 
kowski na veřejném shromáždění v Haaga v době konference mim, tedy pfed 
tváří Evropy; zároveň rozesláno zástupcům mocností na konferenci v Haaga 
a předním zahraničním i slovanským listAm memorandum „LaPologne 
etlaconférenee internationale de la Haye^, jimž měla býti 
obrácena pozornost k polské otázce ve spojení s evropskou politikou. Memo- 
randum předvádí důstojným zpilsobem fakta, svědčící dle slov jeho o tom, že 
^cílem obou tfichto vlád (pruské i ruské) jest zničeni kultury a národnosti 
polské". Hluboce pravdivé jest místo: „Směšné jest tvrzení, že vláda nepro- 
následuje jazyka, když usiluje zamknouti jej v těsný rámec života rodinného, 
vylučujíc jej ze sféry života veřejného a politického. Múže-li se velký národ, 
mající velkou literaturu, jenž pracoval pro civilisaci ve vSech oborech lidového 
mySlení, múže-li se takový národ spřáteliti se životem v poměrech, do jakých 
by se sotva dal vuutiti nárůdek několikatisícový, nemající ani skutečného JH- 
9yka literárního, leČ jen pouhé nářečí?*^ Memorandum končí slovy: „Bez roz- 
řešení otázky polské, vyhovující potřebám a právům národa polského, nemůže 
se ustáliti mír, má li být založen na spravedlnosti a nikoli na přesile zbrojné.'* 

Památce Julia Slowackého věnuje se v poslední dobČ v Polsku nVe 
pozornosti — po padesáti letech pomalu dochází geniální pěvec Beniowského 
porozumění a uznání, jehož dávno se ma melo dostati. Vítězí tu velkost, která 
shodami okolností byla zastíněna a pokryta vodami neporozumění a takřka 
zapomnění, ale která na konec vySla vítězem, jako vSecko skutečně velké. 
V listech polských objevuje se nyní plno článků a studií o Slowackém — a 
16. září odhaleu mu první pomník ! Postavil jej p. Józ«^f Koácielski, bývalý po- 
slanec na německé říšské radě, autor několika kusů dramatických — ve svém 
vlastním parku v Miloslavi u Hnězdna Pan Koéeielski je totiž zároveíi boha- 
tým člověkem — a díky této náhodě stanul první pomník Slowackého, dílo 
sochaře Wladyslava Marcinkowského. Odhulení pomníku bylo také slavností 
jedinou svého drnhu. Nebylo slavností veřejnou — a přec náleží do jisté míry 
veřejnosti. Pan Koácielski sezval si totiž na 30J vynikajících hostí, mezi nimiž 
vedle vysoké aristokratie byli četní polští literáti, umělci a učenci. Mluvili 
kníže Z Izislaw Czartoryski, Henryk Sienkiewicz, Wl. Spasowioz a jiní — a 
řeči jejich dodali celé slavnosti veřeiiiého zájmu Řeč Spasowiczova, v níŽ 
příliš chladně kritisoval dílo Slowackého, vzbudila dokonce odpor a odpovědi 
v časopisectvě. 

y Zakopaném pořádán byl v polovici srpna prvý sjezd polských 
ž e n na iniciativu si. Marie Siedlecké z Krakova. Prvního dne mluvila hlavně 
známá spisovatelka, paní Walerja Marenné, jež vidí cíl ženské otázky v „sou- 
činnosti muže a ženy při utváření rodiny a společností**. Druhého dne předná- 
šela paní Marie Wyslouchová, známá také z překladů z češtiny, o ženě ve- 
snické na základě vlastního pozorování i sebraných faktů Výsledkem přednášky, 
přijaté 8 velkým nadšením, bylo snesení, aby se ziložil list pro vesnické ženy 
jakož i by se pořádaly po vsích přednášky pro ženy o domácím hospodářství, 
vychování dětí, hygieně, dějinách vlasti a pod. Téhož dne věnována ještě hlavní 
pozornost ženskému školství, třetího dne pak referovala paní Dr. Z. Daszyilika- 
Goliúska o příčinách nepatrnosti ženpkóho výdělku. Sjezd se usnesl sloučiti 
všecky ženské spolky v ústřední haličskou jednotu žen, podati petici o rozší- 
ření práv universitních posluchaček v Haliči, zakládati v haličských městech 
družstva konsumentek, zakládali školy domácích prací a domácího hospodářství 
v nejširším smyslu slova. 

V prvním sešitě loňského ročníku ohlásili jsme. Že na poduět Sien- 
kiewiczův vezděno má býti bronzové poprsí E. Jelínka pod pamětní 
deskou jeho v dolině Strqžyské u Zakopaného. Stalo se tak skutečně letos a 
27. července bylo poprsí při tiché slavnosti odevzdáno veřejnosti. „Okázalé 
biavnosti ani řečí nebylo,'' psal Sienkiewicz redaktoru tohoto listu. „Šlo o věc 
a nikoli o slova. Ostatně vlastní slavnost s řečmi odbyla se přede dvěma léty 
při odhalení desky." Poláci tím podali nový důkaz vděčnosti k velkému horo- 
vateli pro shodu Česko-polskou a k velkému idealistovi slovanskému vůbec. 

* Č, 



r 



Bozhledy a zprávy. 51* 



V poftlednim Čísle I. ročníku přinesli jsme dopis o krakovská oslavě pa* 
mitky Paškinovy. Z onoho shromáždění poslán byl Lvu N. Tolstěma 
irtneoasský telegram, podepsaný professory Morawským, Sokolowským a Zdzie- 
ehowským, tohoto znění : ^^Shromáždění k oslavě ročnice PuSki- 
noTj pozdravují velikého spisovatele a hlubokého my- 
ilitele, jehož dílo jest nejspanilejším výrazem ducha 
rmkébo. Sláva apoStolu spravedlnosti I*' Telegram v&ak .byl 
nejspíSe na hranici zachycen — Tolstému aspoň dodán nebyl; oensura ruská 
patrně pochopila, že telegramem vzdává se čest Rusku Tolstojovskémn 
» nikoli úřednímu. Prof . Maryan Zdziechowski vsak zároveň psal 
Telkému starci, i obdržel koncem srpna od TolstéJhO dopis, jejž otiskujeme 
celý v překlade: „Odpusfte mně, prosím, rozmilý Marianě Edmunde viči, že 
jsem tak dlouho neodpovídal na Vás milý dopis. Telegrairu, jejž Jste mi 
Te svém listě vypsal, jsem neobdržel, ale z toho, jak Jste mi jej opsal, přece 
sevemně vzbudily tytéž city vděčnosti a obzvláStní ra- 
dostí duševního sblížení, které isem vždy míval ve sty- 
cích s Poláky Srdečně Vám děkuji, a vyřiďte moje díky Sokolowskému 
i Morawskému. — Moje styky s Vámi jsou pro mne velmi památný a zdsta- 
vily ve mně nejkrásnější vzpomínky. Článkem svým i rozhovory 
dopomohl Jste mně k vědomému duševnímu sblížení s Po- 
láky, po němž jsem vždy cítil neuvědomělou touhu. — Ne- 
odpoTÍdál jsem Vám dosud, poněvadž předně každým rokem více a více při- 
bývá práce a méně a méně jest sil, a za druhé, poněvadž jsem byl těžko ne- 
mocen a teprvtt v těchto dnech jsem se zotavil. Přeju Vám vŠeho dobrého. 
Lev Tolstoj." — Článkem, o němž Tolstoj píše, jest míněna bro&ura prof. M. 
Zdzíecbowského, Pejmrio3HO-nojinTH?ecRÍe H/íeajiH no.ibCKaro o(5mecTBa, kterou 
^dal r. 1896 -v Lipsku pod pseudonymem M. Ur sin a k niž Tolstoj na- 
psal předmluvu, vyvolanou dopisem Zdzíecbowského ; předmluva ta 
ifl stane vždy památným dokumentem v historii sporu (kéŽ 
sblíženi!) rusko-polskéh o. Č, 



Slované východní, 

Raská moderna skupená kol časopisu „Mip'b HCRyccTBa^ zaprotestovala 
silně proti zpAsobu officielní oslavy stého výroČi narození PuSkinova. Prohlásila, 
žs nemůže sůčastniti se těchto hlučných a vesolých slavností v době, kdy část 
ruského lidu trpí hladem a krajním nedostatkem. Svůj hold velikému duchu 
prvního básníka ruského projevila tím způsobem, že vydala k tomuto jubileu 
zrláitní svazek svého'' Časopisu s pěknými reprodukcemi obrazů z minulého sto- 
letí a 8 textem Merežkovského, Minského, Sologuba aRoza- 
nova. Zajímavá jest předevSím stát Minského, jenž mluví o demonicko- 
tragickém živlu v umění. Potírání pseudosvatých ideálů lidských činí prý bas- 
ilika goniálním. Homér jest největším básníkem, poněvadž opěvoval vzpouru 
Achillům. Tento ňek postavil se proti zájmům své vlasti a tím stal se vzno- 
snou postavou. Puikín jest velikým proto, že jeho genius měl v sobě drtící 
živel. Jeho hrdina Oněgin chce právě to, čeho nemůže dosíci. Odmítne mladou 
dívku, když mu obětuje svoji lásku a miluje ji, když jest mu nepřístupnou 
jako Tšma žena jiného. Puškin naučil ruské pěvce pohlížeti na svět pod úhlem 
esthetiky, ale nikoliv morálky. Dle Minského básník má řečmi svými znepo- 
kojovati a rozplameňovati lidď, ale nemá býti bojovníkem a kazatelem, nemá 
poučovati, nýbrž býti pouze výrazem vůle boží, přijímati dojmy světa se vSím 
dobrem i zlým tak, jak je Bůh stvořil a k životu povolal. 

Jak viděti, jsou to věty vytržeoé z kodexu zákonů vSeobecně platných 
^ nejmladší školy evropských modernistů. U Rusů jest rozdíl ten, že ke škole 
této hlásí se dospělí literáti a básníci, kteří opnstili staré ideály a jali se hle- 
dati nových cest s jasnými uměleckými a filosofickými názory. Není to tedy 
hříčka mladistvého vrtochu, kryjícího se často populárními hesly. Vystoupili 
2 materíalisticko-utilitární většiny ruské republiky spisovatelské, aby zabývali 

4* 



52 Kozhledy s zpráv j. 



f 



aa Bvétovými problémy. Tím MU se od strany liberálťl ruskj^cb, kteří přiblížejí 
T první řade k potřebám života ruského. Ale ani llberálové ruStí nejson |)ed- 
noeeni a rozpadají se na dvě veliké a nepřátelské skupiny, na skupinu marxistů 
a národníka. Každá z téchto skupin má pak rovněž své zástu}>ce v krásném 
písemnictví. Hlavním kritikem národníků jest Michajlovskij, program 
marxistů hájí a prohlubují Struve a Tugan Baranovskij. V povídce 
|iřipDJil se k nim mladý talent M. Q o r k i j *} 

Liberální listy vzpomínají 150. výročí narozeni „prsního publicisty m- 
skébo" A. N. B a d i S Č e v a, autora proslulého „Cestopisu z Petrohradu do 
Moskvy^. Radiščev byl stoupencem zásad francouzských myslitelů z konce 
minulého století a ve svém cestopise vystoupil ostře na obranu svobody a práva 
lidu. Snaha jeho zdála se tehdy státu nebezpečna a Radiřčev kruté za ri od- 
pykal. První vydání jeho „Cestopisu** bylo spáleno a prodané výlisky ukonfi- 
ikovány u soukromých osob. Teprve před třiceti lety vydán tento zsjímavý 
spis v obmezeném poČtu výtisků. Dnes jeho odvážné ideály jsou z větší Čásii 
uskutečněny a ostré výpady jeho pozbyly své přikresli, tak že jest na Čase, 
aby tento důležitý dokument pro kulturní dějiny ruské společnosti koncem mi' 
Dulého století byl znova vydán. Svého času nebylo v Rusku jediného intelli- 
gentniho člověka, jenž by neznal znamenitého cestopisu Radičševova. 

Za příčinou 80tého výročí smrti I. I. Lažečnikova vyskytlo se nS- 
kolik důtklivých hlasů, upozorňujících na smutný stav jeho hrobu v Novodé- 
Ti^im klášteře v Moskvě. Tato neúcta k ruskému romanopisci, zvanému kdysi 
Waltrem Scottem, jest naprosto neodůvodněna, neboC nynější pokolení ruské 
jii v útlém mládí vzdělávalo se na „historických" románech Lažečnikova, uná- 
šejte se jeho dobrosrdečným, upřímným idealismem, pro nějž horliví čtenáři 
posud odpouštějí mu jeho bezpřikladué anachronismy a jiné vady. V Rašku 
existuje též jakási společnost pro udržování hrobů spisovatelů a zasloužilých 
mužů ruských, ale zdá se, že existence ta jeví se jen na výročních schůzích, 
jako již bohužel tak mnohdy se stává. 

„Russkij Yéstnik** přinesl několik nových, dosud uetiŠtěných dopisů A. 
S. Fuíkina a celou řadu jeho kreseb! Veliký básník, jak známo, měl zá- 
libu Črtati po stranách svých rukopisů hlavy známých osob neb příběhy, jež 
líeil svým geniálním pérem. Krep.by tyto nemají ceny umělecké, ale za to ve 
větiině případů podávají cenné charakteristické příspěvky ku stavu básníkovy 
duše v době jeho tvorby a nejednou překvapují případnou charakteristikou^ 
svojí životností a pravdou. Z dopisů obrací na sebe pozornost list básníkův 
k Vjazemskému, ve kterém se vší vnitřní zlobou a neuávistí útočí na censuru. 
Mezi jiným praví tato památná slova : „Děkuji za snůpku ceusuře, ale nestojí 
ani za to: jest hanba, že nejšlechetnější třída lidu, třída myslící, buď torna 
jakkoliv, podrobena jest svévoli zbabělého hlupce. Smějeme se, ale bylo by, 
zdá se, lépe vážně chopiti se Birukových ; jest na čase dodati váhy svému mí- 
uéní a přinutiti vládu, aby si vážila našeho hlasu: pohrdání k ruským spiso- 
vatelům jest nesnesitelné. Uvažuj o tom ve volné chvíli a spojíme se. Dejte 
nám censuru přísnou, ale ne nesmyslnou.^ Sk, 

Ruská věda filosofická utrpěla těžkou ztrátu úmrtím Nikolaje Jakoví e- 
Vlče Grota, jenž 4. června náhle skonal na svém statku Kočetose v charkovské 
gubernii v plné mužné síle; narodiiC se 80 dubna 1852 v Helsiogforsu. Působil 
při něžínském „Historicko- filologickém institute*', po dvouletém pobyta za hra- 
nicemi byl r. 1883 jmenován univ. professorem v Odése a r. 18':í6 v Moskvě. 
Zde obrovskou, přímo eruptivní činností svou přivedl k znamenitému rozkvětu 
Psichologičeskoe ObŠčestvo (ncHXO.iorH«iecKoe 06mecTBo), i redigoval (s A. A. 
Abrikosovem) jeho vědecký, v odborných kruzích velice vážený orgán V o- 
prosy filosofii i psichologii (BoupocLi ^HJioco4>iu H ncHXOJiorlH). Jeho 
lilerární vědecká činnost byla velmi bohatá, tak že v omezeném rámci našeho 
listu nemůžeme jeho prací podrobně vypočítávati. Uvádíme z nich jmenovité 

♦) Srovnej, co o něm napsal V. DoroŠevič v přehledu ruské literatury 
sa í^k 1898 v L roč. Slovanského Přehledu na str. 328. 



r^ 



Bozhledy a zprávy. 



63 




Kikolaj Jakovlevié Grot. 



aspoň některé: Filosofie cítění ▼ její historii a hlar- 
nich rysech (1879— ISSO), K otázce o klassifíkaei 
věd (1884), O duSi ve vztahu k současnému učení 
o síle (18H6), O významu filosofie Schopenhanerovy 
(1888), Životní úkoly psychologie (1890), Mravni 
ideály naSeho věku — Friedrich Nitsche a Lev Tol- 
stoj (1893), Pojmy o dnSi a psychické energii v psy- 
chologii (1897), atd. V jeho rozvoji jsou patrný dvé 
periody, v nichž jest viditelný pi^echod od positi- 
vismn a realismu k idealismu, od předpokladů reali* 
stického monismu k dualistickému názoru světa, jejŠ 
sám nazýval monodoalismem. V posledních fásích 
svého rozvoje byl přesvědčen zastancem svobody 
lidské vůle, a v ethickýeh svých názorech v mnohém 
se bl/žil Tolstému, jenž na néj vůbec měl nepopira- 
telný vliv. Jako professor byl neobyčejné oblíben, po- 
něvadž přednášky jeho působily siiggestivni siloQ 
hlubokého přesvědčení a způsobem svým prostě uchva- 
covaly, 

V Rusku připravuje se reforma středního 
školství. Ministr osvěty rozeslal kurátorům okruhů 
naukových okružník, jejž uveřejnilo Novoe Vremja 
v é 8440 ze dne 8. září. Okružník vychází od stesků paedagogův i rodičů, 
- z nichž uvádí jmenovitě „byrokratický ráz střední Školy, suchou formalistiku 
a Qirtvoiti její, neupřímný poměr mezi učitelstvem a žactvem, nedostHtek ohledu 
na ittdividnalitu žákovu, pomíjení vychování tělesného a mravního, přiliSnotk 
bpeciHlisaci SkoIy od nejnižších tříd, kteráž odsuzuje děti k určitým druhům 
povolání dřivé, než se objeví vlastuí jejich náklonnost a nadání k jistým za- 
městnáním, přetěžování žáků přílíSný rozsah, věnovaný starým jazykům, no* 
dostatečný dnSevní rozvoj absolventů Skol středních a tedy nedostatečnou jejich 
způsobilost ke studiím universitním^ atd. Ministr sice praví, že jest v těchto 
stescích jistě mnoho přehnaoého, ale že přece nemůže neuznati, že jsou do 
jisté míry pravdivé! I vyžaduje si dobré zd4ní od vynikajících paedagogů, po- 
něvadž zamýSlí v zimě svolati do Petrohradu zvláUní komisi, která by vypra- 
covala reorganisační návrh. Každý kurátor má do této komise jmenovati 2—4 
nejznamenitější paedagogy svého okruhu. HoBoe BpeMfl k tomu poznamenává, 
Že by do této komise měli býti přizváni i publicisté a literáti, kteří se o tuto 
otázka zajímali a svými Články a pojednáními vlastně svolání komise uspíSili. 

Zaznamenáváme výroky vrchního prokurátora svatého synodu, E. P. 
Pobědonoseeva, které učinil ku zpravodaji vídeňské Neue Freie Presse, 
poněvadž jsou význačné pro úřední Rusko, které se u nás tak rádo pro bia- 
Saje a přijímá za Rusko vůbec, a pro něž se u nás Smahem horuje. Pobědo- 
noscev, osoba v Rusku nesmírně vlivná, řekl, že jsme ve vleku německé kul- 
tary, že řídící kruhy ruské pohlížejí na snahy české naprosto lhostejně a že 
Čechové nemají práva dovolávati se domnélé ruské ochrany. Zdali nyní, po 
těchto výrocích vSemocného Pobědonoseeva, jenž je zosobněním nynéjsíh" úřed- 
ního Ruska, bude se u nás Činiti rozdíl mezi vládním absolutismem v Rusku, 
aezi ruským klerikalismem, mezi ruskými činovníky v uniformách, v kutnách 
i v civilu — a mezi velikým ruským národem, velkými jeho muži, skutečným, 
duševním Ruskem, které stojí v odporu proti Rusku, representovanému PobÓ- 
donoscevem, ale jehož odpor malomocně rozbíjí se o absolutismus, centralismus, 
byrokratismus, kiorikalismus a všecky ty -ismy, proti nimž se sami bouříme, 
ale jež schvalujeme tam, kde vládnou Pobědouoscevovó? — — U. 



Dne 13. července letoSního roku sjela se do Lvova akademická raládei 
rnsínská, rozptýlená na vSech vysokých Školách Pi^edlitavska, aby porokovala 
o naléhavé potřebě rusinské university. Sjezdu obcovalo 449 akade- 
mikův a 57 abiturientů. Bohoslovci, jimž církevní úřady vůbec zakázaly účast 



1 



S4 Rozhledy a zprávy. 



na sjezde, poslali osvědčení, jimi sHbují, £e budon s ostatními PolidAroě po- 
stupovati ve vymáhání vlastní rusínské university. Sjezd zahájil medik HarmHtij, 
klada ve svém proslovu ddraz na velký význam této stndeatské akce. Proti 
požadavku samostatné university rnsfneké se sice namítá vá, Že by uemSIa do- 
statečný počet rusínských studujících, ale to je námitka lichá, o čemž svědči 
již imposantní počot úČastníkA sjezdu; kromě toho nesmí býti přehlédnuto, Ž9 
k frekvenci rusínské university přispěla hy hojnou měrou taká Ukrajina, jejíž 
Akademická ml/idež navštěvuje tou dobou university velkoruské. Ostatně Basíni 
•Činí nárok na několik nových gymnasií v Haliči i na Bukovině, jejíchž dorost, 
po řadě let, by stačil k naplnění vlastní university. Pro hrstku židů na 
Bukovině zřízenu před lety německá universita ▼ Čer- 
novcícb, i jest zajisté spravedlivo, aby také S% millionu 
-Malorusd dána byla vlastní universita. Lvovskou universitu za- 
ložil r. 1784 císař Josef II., a o tři léta později deknitem dvorní kanceláře za- 
loženo ve Lvově rusínské lyceum věd bohosloveckých a filosofických. Později, 
r. 1805, universita zrušena a obnovena teprve za císaře Františka I. r. 1817. 
Veškeré prednáfiky daly se tehdy oviem jen německy. R. 1848 vláda byla na- 
oena k jistým ůstupkdm na Ivovské universitě ve prospěch polštiny i rusínstiny. 
Pokud &Io o Busíny, zřízena na fakultě bohoslovecké rusínská kathedra pasto- 
rálky a za rok potom přednášeny rusíosky dogmatika, katechetika a methodika, 
ač od r. 1858 přednášky z dogmatiky daly se opět po latině. Na fakultě filoso- 
fické povolena r. 1849 stolice rusínské řeči a literatury a konečně r. 1899 sto- 
lice maloruských dějin. Na fakultě právnické rusínské přednášky o řádě civilním 
a řádě i právu trestním datují se od r. 1862, rusínské přednášky o právu ci- 
vilním pak od r. 1870. Návrh na úpravu jazykových poměrů v Haliči, podaný 
zemskému sněmu r. 1869 Jnl. Lavrovským, náméstkem zemského maršálka, měl 
v zápětí tak zv. „uhodovou** anketu ze 7 Rusfndv a tolikéž Polákův, dle jejíhož 
usnesení přednášky na Ivovské universitě měly býti polské i rusínské. Busínští 
Členové ankety (Ilnyckij, Lavrovskij, Pavlikov, ťetruševyč, Vaohůanyn, Šara- 
nevyč a Suškevyč) podali pak sněmu pamětní spis, ve kterém žádají za tři 
stolice s vyučovacím jazykem rusínským, a to na právnické fakultě pro všecky 
předměty, z nichž skládají se státní zkoušky soudcovské, na filosofické fakultě 
j>ak pro jazyk a literaturu maloruskou, filosofii, klassickou filologii, všeobecné 
dějiny, dějiny Haliče, mathematiku, fysiku a vědy přírodní. Sněm však r. 1871 
těchto požadavků nepřijal. Kusínům vyhrazeny pouze stolice trestního práva 
a rusínské řeči i literatury, nejnověji pak povoleny také stolice maloruských 
dějin a (letoškem počínajíc) stolice jazyka i literatury církevně slovanské. Ru- 
sínská mládež akademická domáhala se na sjezdech r. 1880 a 1834 zřízení ně- 
kolika nových stolic, jakož i zavedení rusínského úřadování pro rusínské akade- 
miky. V tom směru působila téŽ rusínská delegace na říšské radě a loňského 
roku i „Naukové tovarystvo iraeuy Ševčenka^ v memoriálu, podaném ministerstvu 
-osvěty, žádalo za rusínské stolice na všech fakultách Ivovské university. Nyní 
přednáší se na jmenované universitě rusíosky: na fakultě bohoslovecké pasto- 
rálka a pedagogika, na právnické právo civilní a trestní, na filosofické malo- 
ruská řeč a literatura, maloruská historie a jazyk i literatura církevně slovanská. 
Císařským nařízením z r. 1871, dle něhož měli býti na lvovskou univeráitu 
tlosazováni za professory osoby kvalifikované pro přednášky v jedné z obou 
zemských řečí, změněna tato universita v utrakvistickou. NeŽ ve skutečnosti 
takovou není. Dále ministerským reskriptem z r. 1864 přiznáno posluchačům 
sice právo skládati veškeré státní zkoušky též v rusínštlně, ale to stává se 
illasorním, ježto není dotyčných rusínských stolic. Rigorosa lze arci též sklá- 
-dati rusínsky, avšak jen potud, jsou-li rusínstiny mocni zkoušející. Rovněž 
•habilitace je dovolena v rusínštiné, ale kandidát musí předložiti německé po- 
jednání a jen výklad k němu mů^e přednésti rusínsky. Co se tkne řeči úřadů 
universitních, ministerský reskrípt z r. 1871 nařizuje přijímati podání polská 
i rusínská a v těch jazycích je také vyřizovati. Teprve císařské nařízení z r. 1879 
zavádí na lvovskou universitu polštinu pro vnitrní i vnější úřadování. Rusíni 
0i stěžují, že od r. 1871 na žádné z fakult neotevřena nově ni jediná kathedra 
rusínská kromě historické a letos církevně slovanské, Že posud nekonala se ni 
•jediná inangurace v řeči rusínské, že nemohou obdržeti místa v žádném úřadě 



Rozhledy a správy. 66 



luuvenitním a žo roBÍai^tÍDa od r. 1879 jo ve vDÍtřuí i vtiéjsí správě iiniTorsity 
popelkoQ. — Sjezd vyzněl resolací, ve kteréž rusinšií studnjící 1. žádají ote- 
vření rufiínské university ve Lvově, 2. usnáSejí se podati v té příčině memoriál 
ministerstvu vyuěť>váuí a 3. obracejí se k veškeré represoataci ru^inské, aby 
jejich žáď st se viii energií podporovala. — MeniorÍHl, vzpomenutý ve 2. bodu 
resolnce, byl také hned sdělán, všemi přítomnými podepsán a poslán ministerstvu 
vyníování. 

Haličská Rns oslavila ve Lvově dne 7 září t. r. 25 1 e t é výročí z a*' 
ložení „Ob&čestva Kafkovské ho". Slavnost počala bohoslniboU* 
a s ní spojenon panichidon za zemřelé členy spolku v cerkvi Uspenské, načeŽ 
veSkeří účastnici odebrali se do dvoran Národního domu. Stařičký předseda 
Običestva B. A. Didyckij uvítav shromážděné navrhl za předsedu Jos. Krasi- 
ckébo, kněze z Dernova, za místopředsedy pak notáře II. Savčiuského z Belza 
a rolníka Vas. Tetrova z Podmichajla. Obšírný referát o činnosti ObŠčestva za 
minulý rok přednesl kněz K. Sennyk z Berožnice Královské. Z něho vidno, že 
spolek konal jenerální shromáždění loňského roku v Samboře a k oslavě za-. 
Uadatele ObŠČestva NaumovyČe vydal knížku o jeho životě a literární činnosti- 
z péra O. A Mončalovského. Kromě toho připravnje k vydáni veškeré jeho 
prlce, roztroubené po časopisech Kalendáře na r. 1899 vytiskl spolek pro své 
cleny 6500 exemplářů a ze svých starších zásob knižných podělil vedlo jistého 
poé(u chudých osad též rusínské kolonie v Americe. Na schůze členů selských 
títáreu spolkových centrální výbor vysílá z pravidla delegáta, aby na místě 
lezDsl působení a prospěch těchto venkovských středisk osvětových, nebo po- 
radil v příčině ochotnických představení, jaká zejména dobou poslední již i na 
vsích se ujímají, buď zase podal vysvětlení o vedení selských záložen a ob<'cných 
sýpek. Obsčestvo vydalo stanovy selských záložen a posílá je na požádání 
idarma. Filiálky Obščestva konaly v uplynulém roce po jedné aŽ několika 
valných schůzích a některé z nich pořádaly večírky na památku zrušení roboty, 
jiné opět poučné přednášky, a tu tam sebraly mezi svými Čleuy peněžité obnosy 
oa zřízeni burs pro žactvo středoškolské. Stavebnímu fondu vlastní budovy 
Obšéestva ve Lvově neznámý dobrodinec věnoval loni 2000 zl , je tudíž naděje, 
poplynou-Ii příspěvky jako posud, že ObšČestvu bude moci přikročiti k stavbě 
vlastního domu. Příjem Obščestva včetně se stavebním fondem činil v minulém 
roce 1G.121 zl., vydání 6 Of.O zl. Členové Obščestva dostávají ročně 12 rusín- 
skýeh knížek za příspěvek 1 zl. Posledně vydaná knížka jest po řadě již 28 k 
Na slavnosti řečnili rolníci Prok. Hrendžola a Dam Zacharjak, kněz Vas. Di- 
vidak a advokát Dr. V. T. Dudykevyč. Odpoledne pak proudili zástupové lidu 
Ba Vysoký Zámek Ivovský, aby súčastnili se lidových zábnv a divadelního před- 
stavení „Svataně na Hončarivci**. — „Obsčestvo M. Kačko vského" bylo založeno 
r. 1874 v Kolomyji knězem a spisovatelem Naumovyčem, tamním unit. kaplanem 
11. Šaško vskim a pozdějším redaktorem Ru.-ské Rndy koloinyjbké Mich Bilousem, 
a to právě v době, kdy rusínská literatura v Haliči počala se rozvíjeti, zejména 
již vycházely pro lid knížky Ivovské „Prosvity", spolku s novým Obšéestvem 
stěžejního. Současně vydávány pastýřské listy metropolity Jos. SembratovyČe 
proti pijanstvi, kdežto misionáři střídmosti, vesměs unitští duchovni (na př. 
Zalozeckij, Moch, Strutynskij, MardarovyČ a j.) objížděli venkov, varujíce 
v kázáních před pitím kořalky. Vskutku také lid v několika vesnicích odpřisáhl 
zlržeti se pití lihovin. První protikořaleční misie konána v Pobereži u Stani- 
slavova. NanmovyČ, jenž tehdy vydával Russkou Kidu a Nauku, směřoval k za- 
ražení spolku, který by dle přikladu již Činné „Prosvity** vydával populární knížky 
pro lid a šíře takto mezi ním osvětu, napomáhal k povznesení jeho blahobytu. 
Stanovy nového spolku vyhotovil Naumovyč se Suško vským. Z vést o novém 
spolku přijata příznivě a přetřásána ve Slově. Ustavující shromáždění konalo 
w v Kolomyji r. 1874 u přítomnosti 800 osob, z poloviny vesničanů. Nechybělo 
viak ani pochybovačů, kteří místo aby přiložili ruku k dílu, hleděli na spolek 
a Qf důvěrou a stranili se ho. K tomuto shromáždění vyslali deleg;\ty Kusská 
Kada, Národní Dům a Haličsko-ruská Matice. Pozdravné telegramy došly od 
^Prosvity** a Ivovské Stauropihije. Za prvního místopředsedu zvolen jeden ze 
skladatelův, Mich. Bilous. Po roce Obsčestvo mělo již 2500 Členů, dnes jich 
^ít4 GcOO. Každý člen, vstupuje do Obščestva, zavazoval se získati ObšČestvu 



^ 



66 Rozhledy a Kpr&vj. 



Boyé Sleoj, bIovbod i přikUdem odvraceti lid od pití kořalkj a působiti k za- 
kládání flpolkd fltřidmoatí, seUkých čítáren, zjednávati jim 6Ieny a pf^oáseti 
▼ nich o vScech užitečných. Dále se zavazoval založiti si vlastní ovoenon ákolkn: 
▼ypésténé &třpy mél buď rozdati mezi lid, buď je zpeněžiti co nejlevněji a vy- 
sazovati jimi veřejné cesty, stránS a vůbec místa pustá. Kromě toho mSl býti 
každému vzorem práce, pořádkn, čistoty a spořivosti, konečně slovem i činem 
povzbuzovati k návStěvě iikoly. — Tolik pro dnes. PodrobnějSÍ vylíčení 25leté 
činnosti „Obfičestva Kačkovského" a jeho mateře „Prosvity'' odkládáme do 
čísel pozdějších. 

Ve spolku přátel maloruské hudby, jenž ustaviti se má ve Lvově pod 
jménem Sojuz prijateliv matoruskoji muzyky, soustředily by se 
posa vadní rusínské kroužky pěvecké i hudební, skladatelé i pěvci. Tento 
ústřední spolek obral by si za úkol: pečovati o populární učebnice hudby a 
zpěvu, vydávati církevní i světské hudebniny maloruské, dáti poČin k reorga- 
Aisaci přednáSek o zpěvu a hudbě ve Ikolách národních, středních a v bursách 
ďakovských i žkolniob. Dále chce pěstovati hudbu orchesirálaí ve vét&ích spol- 
cích hudebních, chorech měŽtanských i selských a předevfiím v bursách pro 
ďaky a Školních. K ustavující schůzi zvou v novinách hudební skladatelé V. 
liafuk, M. Kopka a předseda Ivovského pěveckého spolku „Bojana'', prof. V. 
ŠuehevyČ. Pozvání končí větou: Naži bratři Čechové boj o svou národní exi- 
stenci provázeli lidovou písní, zkusme i my jíti jejich Žlépějemi a napišme si 
také české heslo : Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti t 

V červnu t. r. zemřelý majitel ukrajinsko-historíckého Musea v Kijevě, 
Ťasyl y. Tarnovskij odkázal závětí vetkeré své sbírky, známé pod jménem 
„Musea Tarnovského^, zemstvu Černigovskému. Tarnovskij, vUstenec 
ukrajinský, vládl sln&ným jměním a udržuje přátelské styky se Ševčenkem 
pídil se po jeho rukopisech, pracích malířských a kresbách, slovem po všem, 
co kdysi Sevčenkovi náleželo nebo s jeho osobou přišlo do styku. Tato sbírka 
památek po Ševčenkovi již sama by naplnila síň. Prvotně Tarnovskij mínil vě- 
novati své museum Kijevu, kamŽ je převezl ze svého venkovského sídla po 
svém ovdovění, kdy zároveň prodal své statky. Museum mělo podržeti svůj 
ukrajinský ráz a ni jediný předmět neměl býti z něho odstraněn. Než proti 
. vlemu nadání jej zdědilo zemstvo Čeruigovské a po přání Taruovskéuo mělo 
býti umístěDo v Černigově v historickém domě Mazepově na břehu Desny, 
v němž chován posud archiv. LeČ dům ten ukázal se býti malým a pro umí- 
stění sbírek nevhodným. Zatím co se vyjednávalo o umístění musea, byl 
zemstvu podán protest proti jeho přijetí v majetek zemstva, a do té doby není 
známo, jak o protestu a tím o osudu musea rozhodne ministerstvo. -^ Musejní 
katalog, vydaný nákladem Tarnovskébo, uvádí 2693 předměty, 400 z doby před- 
historícké, 1828 z doby velkokníŽecí a 863 z doby kozácké; z této pocházejí 
ikonostas, obrazy svatých od malířů ukrajinských, portréty hetmaoův a osob 
historických, meč Bohd. Chmelnického, hetmanské bulavy a zbraně, sbírka 
rytin, staré tisky z ukrajinských tiskáren a j. ZvláStní oddělení tvoří výSe vzpo- 
menuté památky po Ševčenkovi. 

Církevní spory mezi R u si ny a B u m u ny na B nko v i ně 
dospěly již tak daleko, Že černovický metropolita byl na tamním nádraží při 
odjezdu do Vídně insultován rumunskými akademiky. Za předchůdců nynějiího 
metropolity pravoslavná církev bukovioská stala se v rukou Rumunů rumuni- 
sační zbraní proti Rusíaům. Rumunští biskupové nejprve vyhostili Rusíny 
z vyi^ších církevních stanoviSC, pak porumunUěno niži^í duchovenstvo, jehož 
posléze mělo býti použito k porumunstění rusínského lidu. Vrcholu tyto snahy 
dosáhly za předešlého metropolity Moraria. Za něho Rusíni vzdalovali se studií 
bohosloveckých, a kdo se jim věnovali, byli Rusíny pouze dle jména. Postup 
Rumunů byl chytře promyšlen, neboť vyvolavíe nespokojenost Rusínů, prohla- 
šovali ji za odboj proti církvi. Po nastolení nynějšího metropolity Arkadia 
provádí se spravedlnost k oběma národům, ale Rumuni z obavy, že tím po- 
zbudou dřívější nadvlády a vlivu v pravoslavné církvi, staví se utištěnými a 
veřejně bijí na poplach, jako by byl v nebezpečí historicky národní charakter 
církve, rozuměj rumunský, nebof tato, ač jest dcerou církve moldavské, nemá 



Rozhledy a zprávy. 57 



prjf na dile zůstati rumunskou. Za rumamsační éry předeSlého metropolity 
áonzoTini na mBÍoské fary knězi rnmunfití, kteří se nedovedli s lidem smlu- 
TÍti, B následkem toho pravoslavné duchovenstvo posbavilo se veškerého vlivu 
u lid. Nový metropolita pak po útoku na svou osobu, vyplynuvším ze záfití 
pro jebo spravedlnost k obSma kmenům, vydal pastýřský smírný list Napraví- li 
se jím hlavy Rumunův, jest ovSem pochybná. 

Ka letofiní archeologický sjezd v KijevS nebyly připuštěny ru- 
fiínské předuáSky příslušníků vesměs haličských a bukoví nských, aě irope- 
ratonký archeologický spolek v Moskvě vyslovil se p r o ětení ruaínských refe- 
ritfl. Předsedkyně dostala telegrafickou zprávu o zákaze dne 17. července (stár. 
kalend.), o Čemž bylo z komitétu sjezdového vyrozuměno „Naukové Tovary- 
alTo imeny ĚevČenka" ve Lvově. Následkem toho rusínští účastníci sjezdu, 
^lenoré jmenovaného „Tovarystva*, nasvá místa resignovali. Po té bylo znova 
ukroceno u ministerstva v Petrohradě ; ministr vnitřních záležitostí ve srozumění 
I ministrem osvěty pak rozhodl, že se sice rnsínské přednášky povolují, ale jen 
v zavřených schůzích u přítomnosti ne více než 25 účastníků sjezdu, čili s vy- 
loučením širšího obecenstva! Toto ponižující rozhodo utí ovšem nemohlo uspo- 
kojiti maloruské referenty, kteří proto setrvali na své resignaci . O předehře 
xákazu vypráví prof. J. Polívka v 40. č. Ďasu toto: „V přípravném komitétu 
kijevském rdzuila se mínění o přípustnosti maloruštiny, prof. Fiorinskij vy- 
«toopil jmenovité rozhodně proti připuštění maloruštiny a střetl se proto tak 
ostře 8 předsednictvem sjezdu, že složil před zahájením sjezdu hodnost delegáta 
kijevské university.^ S rnsínské strany byla přichystána pro sjezd řada vědeckých 
rozprav, které nyní vyjdou souborně nákladem „Naukov. Tovar. Ševčenkova^ ve 
Lvové. ^Literaturno-naukovyj Vistnyk^ poukazuje na § 29 pravidel archeologických 
sjezdd, v němž se praví, že „učený komitét může ustanoviti zvláštní zasedání 
▼ jazjce francouzském, německém a v jižních i západních jazycích slovanských. ** 
Mmisterstvo patrně se drželo litery tohoto odstavce, jehož ostří proti Malo- 
nisém jest očividné. „Liter -nauk. Yistnyk'* dobře praví v té příčině: „Proč by 
referáty a debaty na ruských sjezdech při zachování úřední řeči ruské nemohly 
te konali ve všech slovanských jazycích? Tušíme, že by nikdo z toho neměl 
tkody, ani že by nevzešlo nijaké nedorozumění, nebo( učení archeologové a hi- 
Btorikové, účastníci takých sjezdů, musí přece rozuměti slovanským jazykům, 
aspoň těm, v nichž jest jim čísti vědecké práce svého oboru. A klá- ti v pra- 
tidlech chytrou klausuli, že připouštějí se na sjezd v zásadě nikoli všecky slo- 
vanské řeči, ale jen některé z nich, že připouští se na př. horoolužičtina, dolno 
lažictina i nářečí slovenské, ale nikoli maloruština, tof skutečně nedůstojná 
kra.** Trpkost této poznámky pochopíme, uvážíme-li, Že maloruštinou mluví na 
30 milionů Ukrajinců v Rusku (S7 mil.) i v Rakousko Uhersku. „Svět** p. Ko- 
KarovAv zaujal v té otázce stanovisko, jaké důsledně v podobných otázkách za- 
chovává. Spravedlivé odpovědi dostalo se mu od S. Petersburgských Vědomostí, 
jož mimo jiné psaly: „Mimochodem řečeno, bylo by na čase vzíti z oběhu název 
,akrajnofíP. Podobně jako mezi Francouzi nemůže býti frankofílův, mezi Po- 
Uky polonofilův atd., tak není ani ukrajinofílův, nýbrž jsou pouze Ukrajinci 
(Malomsové), úplně určitá jednotka ethnická s určitými právy historickými 
a kaUumfmi. Svět nazývá bohatý a krásný jazyk plemene maloruského ,směŠ- 
nim, umělým, utvořeným k vůli politice, nesmyslnou míchanicí slov, jíŽ neroz- 
umí ani lid v Haliči ani v našich maloruských guberniích.' A přece při ny- 
néjsím stupni vzdělanosti v Rusku mužík kostromský sotva co rozumí z Článků 
Světa, z Čehož však Svět jistě nebude usuzovati, že by jazyk jeho úvodníků 
byl umělý, bláznovský a nesmyslný." — Každým zpásobem v zájmu poctivé 
a žádoucí slovanské shody litujeme toho, co se úplně zbytečně 
• tálo na kijevském sjezde. Nikomu to neprospělo — ale uškodilo to 
dosavadnímu poměru rusko- ukrajinskému, v němž bylo již tak dost hořkosti. 
Takov/m způsobem, bohužel, otázku slovanské vzájemnosti a shody nerozřeŠíme. 

Řř. 



1 



58 Ro zhled j a zprávy. 



Jihoslované. 

Své letoSoi zprávy o významných událostech a srbského národa zaéaeme 
jabileemčO lete literami Činnosti Zrn aje JovanaJovano- 
V i (^ e, o níž psáno bylo již v I. roř. (str. 467 a násl.) naSebo časopisn. Událost 
tato oslavovala se velkolepým ipAsobem v Záhřebe, a braly na ni Živé účasten- 
ství nejširší kruhy národa srbského. Mezi jinými gratulovali básníkovi nejen 
srbská král. Akademie v Bělehradě, Srbská Matice v Novém Sadě, a jiné kor- 
porace srbské, nýbrž i král uherská Akademie věd a peštská universita. Za 
příčinou jubilea došlo vsak bohužel k nemilým časopifceckým kontroversím srb- 
ským na jedné straně a chorvatský n na strané druhé. Část chorvatského tisku 
nelibě nebla, že oslava básníka srbského děla se ve hlavním středisku cfaorvat- 
tském, a to způsobem, který vykládán byl za nevhodný. Došlo s jisté strany 
chorvatské i k takovým veřejným projevům, kterých dlužno v zájmu dobré 
shody obou částí jednoho vlastně národa jen litovati. Vždyť oslavován tu 
byl básník a nikoli politik, a to básník, který žil a žije v nejlepší shodě 
8 předními repr^^sentanty literatury chorvatské, jak o tom svědčila účast técbto 
kiuhú při oslavě. Na paměť Zmaiova juV>ilea vydala srbská tiskárna v Záhřebe 
nejlepší básně jubilantovy Dj ulici i Djuliéi uveoci (str. XII a 207). 
Brankové Kolo uveřejnilo pak (v čís. 80. a násl.) seznam nejrozšířenějších 
Zmajových písní, na něž složen byl nápěv. 

Dne 1/13. srpna zemřel v Šabci v Srbsku Vladimír M. Jovanovic 
jeden z nejnadanějších básníků srbských — realista — ve věku 41 roku. Smrt 
vyprostila jej z pozemských útrap; bylť po celé poslední čtyry roky duševně 
pomaten. Již jako posluchač veliké školy (university) v Bělehradě psával básně, 
které uveřejňovány byly v Javoru a Stražílovn. Předností poesie jeho bvl bás- 
nický vzlet, horoucí lAska k vlasti, elegantní forma, zdravý humor i satira a 
filosofický názor o životě. Vydal sbírky: Lepe tudjinke (1888) a cykly Iz pre- 
stuuiókog života a Iz bračnog života (1892). V Otadžbiuě vyšla jeho epická 
báseň Dobrovoljac. Překládal také, a to neobyčejně obratně. Dokladem jost 
sbírka Krancuski Parnas, která podává výb^r z předních básníků francouzských. 

Veru9, 
'Y zájmu dobré věci popřávároe místa těmto řádkům: Inteligence chor- 
vatská i srbská těžce nese, že přední její ilustrovaný list „Nadá**, tištěný pro 
Srby kyrilici a pro- Chorvaty latinkou, přináší ponejvíce práce německých ma- 
lířú, a to mnohdy, ba většinou, již jen přebraný brak pochybné ceny. Nelze 
se tomn diviti — vžáyt redaktorem illustrované části listu jest Prnšák Arndt, 
malíř zvířat. Práce slovanských umělců zaraduje do listu, jen když jest k tomu 
donucen. Jak vypadají výjevy z domácího života, kreslené človékem, který 
nejen že noní Bgurálním malířem, ale vůbec nezná ani korrektně kresliti, lze 
si snadno pomysliti. Tu potom o správnosti kroje, typu atd. nemůže býti řeči. 
Ale nedosti na tom ; pan Arndt zve si z Berlína ještě jiné nedouky, jako Liobe- 
weina, Horst Schulze a j., kteří svými plody plní naši „Nadu**! Litujeme, že 
tím hyzdi textovou část listu, výborně redigovanou básuíkem Silvijem Kranj- 
čevicem. Bylo by již na čase, aby p. dvoruí rada Horman jako Cnorvat po- 
mýšlel brzy na nového ilustrátora z kruhů domácích anebo vůbec slovan- 
ských, a to dříve, než mu nynější Arndt „Nadu" ubije 

* 

Srbsko-bulharský spor v Makedonii přetřásá stále tisk jak 
srbský a bulharský, tak cizí. Z novějších úvah a projevů v té příčině zasluhují 
pozornosti zvláště: Dra. M. G. Milován o viče (bývalého srbského ministra 
spravedlnosti) „Srbi i B ugar i" (Bělehrad 1S98), P. Milj uková „Srbsko- 
bulgarskito otnošeuija po makedouskija vopros** ^Bi^girakí 
Pregled 18'J9), úvaha o brošuř^í Dra. Milovanoviče v „Period. Spisaniji** iSofi* 
1898; a „Beitrage zur Ethnographio der Balkán halbinsel'* 
od Rit'h. vou M?icha (v Petermann's Mitthmlungen 1899). Miljukov rozeznává 
ve vývoji srbských snah o získáni* Makedonie 5 období, a to : 1. dobu velké 
myšlenky jihoslovanské v letech šedesátých po restauraci Obrenovičův, kdy se 
Srbsko cítilo puvolaným hráti na Balkáně úiolm Piemontu mezi Slovany ; 



Rozhledy a zprávj, 69 



3. dobu po rusko- turecké v&lce, kdy e ddvodd národnostních bojovalo vejinénn 
kompensace o rozSiřeui svých hranic na ujma sjednoceného Bulharska, a po 
nezdaru Milanovy výpravy u Slivnice 3. dobu, nejnovéjSí, kdy nečiní jiř< n4- 
rokd na Makedonii ani pod praporem jiboslovanské jednoty, ani pod záminkou 
kompcusace na poloostrově, nýbrž touží po moři na jihu pro sebezachování — 
bez ohledu na to. je li Makedonie srbská či bulharská. Sebevražednou hrozbu 
Hilovanovičovu, že Srbsko, nedosáhne- li moře, bude nuceno vrhnont se do ná- 
mče Madarám, Bulhaři právem odbývají řízně Pokud se týČe síly jednotlivých 
národností ve svatoitěpánském Bulharsku, na kolik se prostírá v dnuSním Tu- 
recku, Mach snaží se ji poněkud stanoviti počtem tamějších^ Skol, jichž mají 
tíU, majetní a ůtoění Bulhaři 726, patriarchátem podporovaní Uekové 517, slabí 
Srbové 79 a Bumnni 49. 

Vzdělá vatelný a výpomocný spolek „Rodopska Iskra^ ▼ Čepelaru sebrav po- 
třebná data vydal brosurku „Pominek v Rodopito" (Obživa v Rodopech), 
dle které v tomto hornatém kraji jihobulharském pauuje vSeobecně strašná bída. 
Na mnohých místech Živi se lid po větSinu roku býlím; z jara r. 1808 v ně^ 
kterých vesnicích mřeli lidé skutečně hladem. Za poroby turecké nikdy prý 
tam takové poměry nepanovaly. Dnes prý se zahostila bída na vSech stranách. 
Nové Časy po osvobození přinesly životní změny, které s nevědomostí lidu způ- 
sobily v obživě jeho hrozný přdvrat. Hlavní prameny lidového výdělku v Ro- 
dopských horách, výroba „aby' (prostého sukna) a chov dobytka (skotu) skoro 
úplně zanikly. Domácí průmysl „abový** zničily evropské továrny svými mo- 
derními (a poměrně ničemnými) výrobky. Pomáci (mohamedánStí Bulhaři), úřady 
i ostatním lidem utiskovaní, hromadně opouštějí kraj. Ostatně se tvrdí, že chu- 
doba za vládá v Bulharsku napořád, a Že nemá- li Bulharsko přijíti úplně na 
mizinu, třeba proti všeobecnému neduhu užiti všude týchž lékdv: nápravy 
v životě politickém (utlumení strannických bojů), zvýšení lidového vzdělání, 
povzneseni úvěru, zlepšeni cest (bez kterých železnice málo lidu prospívají) a j. 
Jistě také by šlo národnímu hospodářství balhnrskému lépe k duhu, kdyby 
mladá intelligence bulharská, horující namnoze o „moderních'' utopiích národo- 
hospodářův evropských i amerických, a plovoucí v proudech pře rozmanitých 
vrdeckých i nevědeckýcti, uměleckých i neuměleckých „-ismův** — obrátila 
horlivý zřetel ke skutečným, elementárním životním potřebám a otázkám bul- 
harského lidu a státu. ^- Dokladem uvedených (dle bulharské zprávy „úžas- 
ných*^) poměrů jest i smutná obchodní bilance bulharského státu za r 1898 a 
za L Čtvrtletí r. 1899 (dle dat, uveřejněných statistickou kanceláří). Za I. Čtvrt- 
letí činil r. 1897 dovoz 18*8 mil. franků, vývoz 20*8 mil. fr., r. 18f)8 dovoz 
15-7 mil fr., vývoz 14 mil. fr., r. 1899 dovoz 16*9 mil. fr., vývoz 11*9 mil. fr. 
Příčinou toho kromě neobyčejných živelních pohrom v minulých dvou letech jest 
hlavně finanční státní krise. 

Zaznamenáváme důkladnou a zajímavou stát Iv. D. ŠiŠmanova o ruském 
vlivu na bulh. literaturu (Btlgarski Pregled, 1 899). — Po poučném 
dvodé o vzájemném vlivu kultur národních vůbec, kde uvádí samorostlost, pů- 
vodnost jistých národních kultur a jejich záslužnost o jiné kultury ua pří- 
slaiuon míru, sleduje ruský vliv na bulharský duševní život, národní probuzení, 
na písemnictví náboženské, vědecké, školní, na poesii, na Školství atd. od konce 
XViL stol. až po dobu nejnovější, ukazuje na cesty a prostředky vlivu toho 
jakož i na osoby vliv ten sprostredkující neb zadržující. Vliv ruské literatury 
jest až podnes v Bulharsku veliký, a to právem, nebo£ „skrze ni stanou se 
Bulhaři snadněji účastnými osvěty evropské''. Stát svou zavírá autor slovy: 
„Po všem tom nejsme- liž povinni vzdáti všecku čest oněm, kteří v rozhodném 
okamžiku našeho vývoje otevřeli nám bohaté zdroje ruského písemnictví a ja- 
zyka? Není-liž pravdou, že jako kdysi řecké školy otevřely nám pro začátek 
obzory Širší, než jakých poskytovaly slovanské dušné „cely", tak ruská škola 
otevřela nám prvně moderní život a uvedla nás mezi vzdělané národy? — 
Nepřim toho, Že by se tak nebylo mohlo státi snad i prostřednictvím některéhr> 
jazyka jiného. Srbové děkují za mnoho svému blízkému so'<)sed8tví s Němci. 
Byl by se vSak rozvoj náš dokonal tak brzo, kdybychom nebyli využitkovali 
ochotné pomoci ruského národa, jenž otevřel naší mládeži své školy a poskytnul 



€0 Rozhledy a zpr&vj. UmSní, vědn. 

k Toluému použití veškeru svou bohatě rozvitou literaturu ? Že jazyk uíA ná- 
sledkem toho sblížení zaačaé utrpěl, neváží priliS mnoho proti té blahé sku- 
tečnosti, že nám otevřelo celý nový svět. — Vidím-ii, že dnes gymnasista náS 
je B to, aby rozuměl nejen svým polornsky psaným uěebuicím, ale aby i četl 
v orig^inále nejkrásnější plody ruské literntury, aby těžil i z výtečných ruských 
překladův evropských klassikův, aby sledoval rozvoj vědecké mySlenky po 
celém světě a plul vůbec s proudem v&eho, co hýbe duSí, — a pomyslím si, 
jnk nopoměrně omezenější byl ná& školský obzor, když nejen ruských knih 
jame nečetli, ale ani jazyku svých učebuic nerozuměli; zřim-li dále, že právě 
ti z tiaiich novějších nadaných spisovatelů, kteří nejvíce děkují ruskému vy- 
chování a nejlépe znají ruský jazyk ^- nejméně proti svému jazyku hřeší; 
sinaiaenám-li konečně, že smysl pro ryzost jazyka místo aby ochaboval, naopak 
víc a. více v nových pokoleních se vzmáhá a že jazyk nአ— buďsi dnes už 
jakýkoli — celkem je mnohem čistší, nežli na počátku ruského vlivu, » ne- 
moha nepřiznati, že vliv ten byl vůbec svrchovauě blahouosuý . . . ." 

O bulharské bibliografii pracuje prof Dr. A 1 e k s. T h e o d o r o v, za- 
jtetá nejlepší znalec bulharské literatury a také její výborný historik (B-B^garska 

litf^ratura, 1896). 

O prvním bulharském knihopise! Iv. V. Š o p o v u, jenž udržoval styky 
i ti našimi literáty kolem polovice tohoto století, četli jsme nedávno zprávu, že 
zemřel asi r. 1853 v Praze a pochován byl na Olšanském hřbitově. Pátrání po 
jtího hrobě zůstalo prý vŠak marným. Knrz. 



Umén(| véda. 



LOUIS LEGER: Russes et Slaves. Etudes politiqies et littéraires. 
IIP sárie. Paris.^ Hachette 1899. 8*. 

Znamenitý slavista francouzský, profossor na Collégo de France p. Louis 
Leger, vydal třetí řadu svých studií o Slovanech vůbec a o Rusech zvláŠf. Po- 
jed rmv svazkem prvním o významu Slovanstva vzhledem k civilisaoi, o utvoření 
ae tiárodnosti ruské, o počátcích slovesnosti téhož velenároda, o ženě a spo- 
Jetíuosti ruské v století XVI., o Bulharsku, národu srbském a básníku pausla- 
vis^Qiti, t. j. našem Kollárovi, probrav ve svazku druhém iutelloktnální vývoj 
Eliška, promluviv tam o Vizin;>vi, Kateřině II. a pamatovav opětně i jiných 
kmenů slovanských, Bulharů, Poláků (Črtami o Mickiewiczovi a Niemcewiczovi) 
& Čuchů, pokračuje nyní způsobem obdobným a hlavní zřetel k Rusku obraceje 
nezapomíná přes to ani Poláků ani nás, jež má rád a jichž jazykem hovoří 
^iů nacích skoro k nerozeznání. Ve svých studiích Leger sleduje dvojí účel: 
politiuký a literární. Prvnímu věnovány jsou tentokr/it úvahy o věcech ruských 
téméř úplně. Myélenka, prospěti spojenectví fraucouzsko-ruskému prohloubením 
vzájemnosti na základě bližšího obapolného seznámení, tlačí se všude na po- 
vrtúi i mile působí při tom upřímnost, s jakou Leger nerozpakuje se poukazovat 
i tiii stíny a po líci odhrnovat i rub. Ve stati „Předchůdce^ mluví o Alexandru 
NikolujeviČi Radiščevu, který připravoval za Kateřiny sémě vzešlé za cara 
Osvoboditele, lámaje kopí proti nevolnictví svou smyšlenou po vzoru Sternově 
a ideami francouzských filosofů naplněnou „Cestou z Petrohradu do Moskvy** 
(ITírQj, za niž k smrti odsouzen a z milosti na Sibiř vyhnán. Druhá slat líčí bez 
oIjhIu dojmy ruských cestovatelů po Francii; spisovatel vybírá schválně takové 
hlnsy, jež neměly potuchy, že by jim kdy Francouz naslouchal. „Velice za* 
bývai jsem se vždy otázkou poznati, co Rusové smýšlejí o nás na dně své 
diist^, kdy hovoří nebo píší mezi sebou, 8 jistotou, že se jim nerozumí. Vedle 
pravdy oficielní je vždy ještě jiná pravda, která bývá někdy daleko pravdivější.** 
S bodrou otevřeností neváhá tu horlivý přeborník sblížení větve románské 
Ji vgtví slovanskou citovati úsudky cestovatelů, jako básníka komického a saiy- 



r^^ 



Umění, ySda. 61 



rického Viziúa, dějepisce Karamzina, vojáka BataSkova, i promíeh&vuti je anek- 
dotami vlastní zkušeností ze styku s lidem. Padne mnohý &Ieh sem i tam, ale 
výsledek je dobrý. Leger shledává, že Francouz má ▼ Rusovi přítele, jemuž 
to jde od srdce a kotvi v samém nitra. Památní spis knížete Espera Espero- 
viée Ucbtomského „Východní cesta J, V. careviČeř (ruské vydání v Petrohradě, 
franconzaké v Paříži 1893 — 99, 2 sv. s uměleckými kresbami Karazinovými) 
uvdává Legerovi příležitost rozSířiti se o názorech ruských na východní otázku, 
o jejich pochopeni života i potřeb asijských národd, o jich snášelivosti nábo- 
ženské, a mezi řádky slyŽíte jako vz *ál«»né odzvánění vlivu anglickému. „Od ny- 
nějška lze 8oi:diti bez nerozvážnosti, že cesta carevičova ^potomního MikuláSo II ) 
do oblasti asijských nebyla prostým zábavním výletem". V ělánku „Vyučováni 
ruština autor uvádí příklady dosavadních redostatkd jeho, domáhá se nápravy 
ft radí, jak je rozšii^iti. Místem vhodným nezdají se mu býti lycea, nýbrž uni- 
versity, navštěvované posluchači již ducha zralého, majícími schopnosti a také 
TÍve pokdy, věnovati se studiu tak jemnému, oblomeDými methodou práce. I vy- 
soké ikoly provincie měly by m^ti stolice nejen pro jazyk ruský, ale i ostatní 
řeči slovanské. Obsáhlejší pojednání věnováno Adamu Mickiewiczovi a doplněno 
jehé srovnáním s Pnskinem, takže oba velicí jubilanti slovanského světa v knize 
nalézají svAj zdařile vystižený profil. Krátký na množství látky, ale přehledně, 
prozíravě a vřele psaný jest článek o současné literatuře České. Rukopisy 
Z a K uznává bývalý nadšený jich překladatel (1866) dnes již za falsifíkáty. 
Yétsina nej/.vnčnéjších našich jmen musí se spokojiti pouhou zmínkou; poměrně 
nejvíce a dobře promluveno o Vrchlickém. Charakteristický je výrok: „Ome 
zený rámec této studie nutí mne vynechati mnoho jmen. Jsou to básníci, kterých 
jsem nikdy nečetl; jsou tu i jiní, které bych se střehl čísti. Maeterlinck a 
Mallarmé utvořili školu až na březích Vltavy; nemohu nikdy rozuměti jejich 
díldm francouzsky, pochopil bych ještě méně plody jejich českých žákův." Upřímně 
řečeno, jako vůbec otevřenost a uehledanost a nepokrytost dodává řízný přízvuk 
všem těmto essay ím, psaným zkušeností dobytou cestami, důkladným vzděláním 
odborným, širokým rozhledem, duchem bystrým a slohem, který svou elegancí 
a srsivostí nezapře francouzského původ j. — r — 

Starověké zprávy o zeměpisu východní Evropy se zřetelem 
na země slovanské. Příspěvkem k poznání nejstarších déjin slovanských 
podává Dr. LUBOR NIEDERLE. V Praze 1809. (Rozpravy České Akademie. 
Třída I, roč. VIII, č. 1.) Str. 125. 

V novém svém spise nás autor seznamuje se zeměpisnými zprávami 
starověkých spisovatelů o krajích východní Evropy, pokud mají význam pro 
nejstarší dějiny slovanské. Z knihy zřejmá jest snaha autorova postaviti vědo- 
mosti o slovanské minulosti na pevnou basi. Poznatky archeologické mu nedo- 
stačují, potřebuje opory zeměpisu. Souhlasíme úplně s prvou větou, kterou po- 
číná svůj spis: „Jen tehdy možno a větší jistotou oceňovati a vykládati hrubé 
Tjtj počátků dějin slovanských, jež namnoze hovoří jen o lokalisaci a pohybech 
jednotlivých kmenů, o koncentrování prvních ethnologických a kulturních 
středisk na určitá místa, když rozumíme obrazu territoria, v něž starověcí spi- 
sovatelé vkládali své ethnologické zprávy.^ 

V úvodě vypočítává autor starověké spisovatele, kteří podávají potřebné 
pro jeho účel zeměpisné zprávy, a oceňuje při tom jejich význam i věrohodnost. 
Podobně jako Šafařík přikládá i Niederle velikou důležitost zprávám Klaudia 
Ptolemaia, podaným ve spise Geógrafíké Hyfégésis, a nesouhlasí tedy s Miillen- 
hoftím, který v díle svém Deutsche Alterthumskunde Ptolemaia příkře odsoudil. 
Na konci úvodu uvádí spisovatel obšírnou literaturu, které k práci své použil. 

Kniha má Čtyry kapitoly : I. Umístěni a povaha kraje ; II. Břehy mořské, 
jezera a řeky; IIL Hory; IV. Starověké osady. Nejrozsáhlejší jest kapitola 
dmhá, v níž ae vykládají starověké zprávy o Pontu Enxínn (Černém moři) a 
Sarmatském Šili Skytském moři (Baltickém moři), o jejich březích, zálivech a 
ostrovech. Zprávu Ptolemaiovu o zálivu Venedském (v Baltickém moři) pokládá 
Niederle tak jako dávno už před ním Šafařík za jeden z dokladů, Že Slované 
dloaho před Kristem byli usazeni na březích Baltického moře na východ od 
Visly. Obšírně mluví se též o řekách evropské Sarmatie, a to na základě všech 



63 Uměn/, věda. 

starověkých spisovatelů. Podobně i o hordtvu Správný bude asi výklad Nits- 
derlfiv — a totožný jest výklad prof. Kalakovského v práci niŽe uvedené — , 
£e hory Yenedské, o niebŽ mluví Ptolemaios, nejsou nic jiného než Karpaty^ 
Ve zprávách o osadách ve vnitru Skjthie a Sarmatie vidí a^tor prvá historická 
svědectví o velikých osadáob slovanských, potvrzená později archeologickými 
nálezy. Spis op itřen jest rejstříkem jmen, což zvláStě slu&i vytknouti. 

Zásluhou nového Niederlova díla jest, Že jsou v něm sebrány výsledky 
bohaté literatury, vykládají(*í starověké zprávy o zeměpisu východní Evropy. 
Škoda, že autor nedovrlil nevSední cenu díla svého jednodbchými mapkami, 
které by přispěly k názornosti. Byly by staěily aspoň dvě prosté mapy, jedna 
dle Herodota, drnhá dle Ptolemaia. db. karel kadlbc. 

lOJIlAffB KYJIAKOBCKIĚ, Kapia EeponeHCKOĚ Cspmetíh 
no PToaeMBio. IIpRBtTCTBie XI. ApxeoaorHqecKojwy cbts^. KieB-L 1899 
4*. Str. 31. S mapou. 

Jak již z titulního listu viděti, vydal prof. kijevské university Jnlian 
Kiilakovskij nadepsané dílo jakožto pozdravný dar k XI. archeologickému 
sjezdu. Práce souvisí úzce s uvedenou právě knihou prof Niederla. Rozdíl jest 
pouze v tom, že Niederle probírá ve spise svém zprávy videch starověkých 
autorů o zeměpise Východní Evropy (evropské Sarmatie), kdežto Kulakovskij 
přestává pouze na výklada zpráv Klaudia Ptolemaia. 

Práce prof Kulakovského má kromě předmluvy dvě kapitoly. V prvé 
mluví se v&eobecné o zeměpisu Ptolemaiově, kdežto ve druhé probírá se po- 
drobně mapa evropské Sarmatie. Vypočítávají se tam (a applikují se nynější 
názvy) jména řek a hor, uvádějí se jednotlivá plemena jakož i osady známé 
starověkým autorům. 

V příloze srovnal spisovatel zeměpisné šířky některých bodd mapy Pto- 
lemaiovy se současnými daty, obdrženými na základě přesných astronomických 
výpočtů nové doby. 

Velikou předností práce Kulakovského jest pěkná mapa, sestavená podle 
údajů Ptolemaiových. Spisy Niederla i Kulakovského dobře se doplňují a mohou 
co nejvřeleji býti doporučeny. db. kabel kadlec. 

MARYA TURZYMA: Nadbrzežne fale. Lvov 1899. Nákladem Towarzj- 
stwa wydawniczego. Str. 177 v 8". 

Máme před sebou první knížku spisovatelky, jejíž jméno (vlastně pseudo- 
nym) Čítali J8me dosud zejména ve varšavské Pravdě. Povíme bez obalu, že 
jsme knížku přeČtli s upřímným potěšením. Knížka obsahuje deset čísel, kterých 
nelze nazvati novelkami nebo povídkami v běžném slova smyslu. Jsou to jakési 
neverŠované poetické improvisace, často sice nejasné, tu a tam skreslené, někdy 
námětů příliš jednoduchých — ale vždy svědčící o ryzím poetickém vzletu 
autorčině, o duŠi zimuičně hledající cestu ke světlu a kráse, o péru nadaném 
Ruggestivní silou slova. Hlásí se tu k slovu nepopiratelný talent, který sice 
teprve si hledá cestu, který v tom hledání schází třeba na scestí (jako v po- 
divné fantasii „O skrzydlatej duszy"), neznaje pravé míry v užívání uměleckých 
prostředků, který vŠak některými kusy utvrzuje v nás naději, že se propracuje 
k něčemu svému a umělecky sladěnému. Důkazem toho jest nám na př. kresba 
„Mía Maria'', v níž nám jen trochu obyčejné zakončení kalí dojem pěkného 
celku. Každým způsobem jsme zvědavi na další rozvoj paní Turzymy. C. 

GIOVANNI LORI A: BoriS GodunOY. Poema drammatico russo di 
Alessandro S. Puskin. Prima traduzione italiana in versi. Feltra 1899. Premiata 
tipografia Panfilo Castaldi Str. 200. Cena 2 liry. 

TÝŽ: Fiori strahieri. (Versioni libere). Feltre 1899. Nakl. týž. Str. 246. 
Cena 2 liry 

Jubileum Paškinovo mělo ohlas i ve vlašské literatuře. Jsou to obě 
uvedené knížky, zejména první z nich, překlad „Borise Godunova''. Ale i ve 
druhé jest Puškin zastoupen překladem „Kavkazského jatce''. Druhá knížka 
jest jakýsi poetický quodlibet z luhů evropské poesie. Výběr jest zcela ná- 
hodný, o nějako soustavnosti nemůže být řeči, tím méně o poměrné úplnosti 
a úměrnosti. Ze slovanských literatur je ta zastoupena poesie srbochor- 
V a t s k á čtyřmi čísly, mezi nimiž je*| po jedné básni z FVeradovice a knížete 



UmSoí, Yéd«. 63 



Nikoly (Ouam, onamo!), slovinská osmi čísly (p^ti b&foSmi Ivana Tríoka, 
jednou Petra Podríekj, rovněž italského Slovince, jednoa Gregorčicovon a jednou 
písni n&rodní), polská jedinou znělkou Mickiewiczovou a ruská (kromě 
^Kavkazského jatce*') sedmi básněmi velkokníže^e Konstantina Konstantí novice 
a po jedné z Minajeva, ápuehtiaa, Sěrmonova, Vjazemskébo, Surikova, A. Tol- 
8tého, Lermontova a Davidova. Překladj jsou při v&í volnosti dosti věrné, 
pracované s patrnou láskou, i přáli bychom si, aby p. Loria nezůstal jen pří 
uieh. Snad v následujícím nějakém avasečku „Cizích květů'' sáhne také k české 
poesii, z níž v tomto svasku nenachásíme ni jediné ukázky. Možná, Že 'pří- 
tomná kníáka jest zárodkem řady jiných, jež ponesou názvy: „Fiori boemi", 
„If^orí polacei" atd., jež by se mohly státi pojítkem mezí poesií slovanskou a 
vlašskou. Č 

Stará Praha. 100 akvarellů VÁCSLAVA JAN8Y. Popisuje Jan Herain. 
^.Českého umění **, sbírky uměleckých děl, dílo I. Pořádá a vlastním nákladem 
vydává ^Bedřich Kočí v Praze, Františkovo nábřeží č. 14 n. 

Řádky tyto adresovány jsou nejširšíma kruhu čtenářstva Slovanského 
Přehledu, tedy nejen Českým, ale vůbec slovanským jeho čtenářům — ač zdán- 
livě dílo, jemuž je věnujeme, nespadá přesně v obor na&eho listu. Ale jen 
zdánlivě. Dílo, jež ohlazujeme, jest dokonalostí svého provedení tak mimo- 
řádným zjevem v' oboru reprodukčního umění slovanského, že zasluhuje pozor- 
nosti celého slovanského světa < — kteréž v&ak zasluhuje jiŽ pro vnitrní svůj 
obsah, jsouc vénováno jedné z nejpamátnějších a nejkrásnějších metropolí slo- 
vanských, staroslavné Praze. Štětec mistra J a n s y v dokonalých akvarelech, 
plných pravdivé nálady, zachytil nejmalebnější pohiody naší Prahy, umělecké 
reprodukce Vilímovy vystihují malby Jansovy s takovou dokonalostí^ Že činí 
dojem originálů, a nad jiné povolané péro Heraínovo poskytuje obrazům zua< 
lecký průvod. Řada těchto mistťných obrazů Jansových jest vlastně živým, 
hlasitým a nejvýmlu vnějším protestem proti novodobému barbarství, jež se 
všemožně přičiňuje učiniti z naší krásné, malebné Prahy — ameríkánsky stří- 
zlivou sít rovných h rovnoběžných ulic, protínajících se v pravých úhlech a se- 
stavených z Činžáků k (zbláznění moderních. Slovný výraz tomuto protestu 
dal A. Klášterský v úvodní ^básni „Stsré Praze**. Přáli bychom si, aby se 
tento krásný a silný protest rozlétl v tisících exemplářích nejen po našem 
českém, ale po celém slovanském světe — aby hlásal krásu naší Prahy a uka- 
zoval všade, co nám chce ničiti lidská omezenost a zištnost. Zásluha o to, že 
mohl tento silný a krásný protest postaven býti na očí celému světu, náleží 
mladému, podnikavému nakladateli Bedřichu Kočímu, jenž se nemohl Šfastněji 
uvésti, než učinil vydáním tohoto díla. Je to dílo neobyčejně nákladné, nále- 
žela k jeho podniknutí veliká odvaha — ale i veliká láska k věci. Podnikatel 
jeho zasluhuje tedy netoliko plného uznání, nýbrž, a to hlavně, vydatné pod- 
pory. Dílo pro jeho vnitřní cenu a dokonalost doporučujemo co nejvřeleji. 
(První sešit s jednou skvostnou barevnou reprodukcí stojí 75 kr., ostatní se- 
šity se 4 podobnými reprodukcemi budou po 2 zl. 50 kr. ; celkem vyjde 
26 sešitů). Č. 

Ze srbské literatury. Za poslední měiíce zaznamenati můžeme několik 
vynikajících literárních novinek, a to v oboru krásného písemnictví i ve vědě. 
Čeda Mijatovié, jeden z předních srbských belletristů, dokončil v Brankové 
Kole historickou povídku (z doby boje na Kosovu) „Kněz Gradoje od Orlova 
grada' a otiskl ji téŽ separátně. Povídka jest prý jen úvodním dílem většího 
historického románu. Knize Gradoje jest pravým typem srbského hrdiny. Voj- 
voda Řadič, v jehož vojsku jest kníže Gradoje, nepřivedl své vojsko vČas na 
Kosovo pole a ze žalu nad tím si vzal život, jmenovav svým nástupcem kní- 
žete Gradoje. Nový vůdce chce vésti vojsko do boje, avšak šlechta se tomu 
protiví. Jde tudíž Gradoje na Kosovo se svým vnukem Bořivojem a sluhou 
Bisti vorem a tam zahyne. 

V Bělehradě vydán byl z fondu Ilije M, Kolnrce román SvetoUka P. 
Bat^oviée, mladého, záhy zemřelého belletristy, „Seoska uČiteljica". O hodnosti 
románu svědčí již ta okolnost, Že poctěn byl cenou Matice Srbské. O románu 
jeho ^Go^ski car" psáno bylo v I. roč. Slov. přehl. 



64 VmM, vřda. 

Od Milivoje Sirahinióe (psetidonyin) vjlla, to Kjeoo y» %, rydiaí bágeú 
Objavljenje. Poprvé vySla báseň tato r. 1883 a 1884 v Dubrovnikíi v lUcě Slo- 
▼inac, a to I. a II. díl. Nyni doplnéoa byla báseň IIL dílam, a prvá dva díLy 
byly přepracovány. Básníkovi byla vzorem Dantova Božská komeclie, použitá 
na srbsko poměry. Báseň sabývá se s vyfiSího hlediska a objektivt]€ dříví] li 
i novéj&f historii Jíhoslovanů : Slovincd, Chorvatd, Srbd a Bulh&rd* 

Srpska književna xadrnga, spolek založený v r. 1B92 v BélehrAdá 
za účelem vydáváni laciných knih srbských, belletristických i pou^oých, púva4' 
nich i překladů, zve na předplaceni osmého ,,kola'' knih. Každé kolo má 7 — S 
knih. Členem „dobrodincem'' státi se může, kdo zapUti jednou pro vždy 
(nebo ve třech lhůtách) 150 dinárů (75 zl.), zakladatelem, kdo platí dvAcet let 
po 10 dinárech (5 zl.), přispěvatelem, kdo plati ročně po 6 dinárech (3 £l.). 
Každý rok vyjde jedno „kolo^ knih. 

Také z vřdecké literatury zaznamenati můžeme několik npísů. Srbská 
král. Akademie vydala dilo Dabrovnik i osmansko carstvo^ jež sapsal Z^/a 
A:n. Vojnovic. Dosud vySla prvá kniha: Od první smlouvy b Portoa do osvojení 
Hercegoviny (1365 — 1482). — Mnoho hluku nadělala Gramatik li i Ejtilbtika 
hrvatskoga ili srpskoga kojiževnoga jezika, napsaná profeanrem záhřebské tmi- 
versity a akademikem Tornou Maretiéetn, Ačkoli jest to prá<?a vUitně chťir- 
vataká, sluší ji poěítati jiŽ dle titulu také do literatury srbském Dílo vyvoUIo 
řadu recensí a kritik, z nichž uvésti sluSí zvláště další recensi Dra, A. Radi^j 
ve Vienci a ostrou kritiku srbskou Živanovidovu v Brankové Kole. Na ne^ 
oprávněné výtky Živanoví<$ovy podal Mareticf odpověď rovněž v Branková Kole. 

Bělehradský Trgovinski Qlasnik uveřejnil tyto dvě zajímavá v^det-ké 
práce: Trgovački centri i putevi po srpskoj zemlji u sredajěm veku i n ttirako 
doba (Obchodní střediska a cesty v srbské zemi v středním věku a za turecké 
doby) od J. ErdeJjanavióe a Ř. T, Nikolice, pak Meniěno právo (Směnečné 
právo) od advokáta Gjoky Karajovanovice. Prvá práce odměněna byla 400 di- 
náry, prvou vidovdanskou cenou Bělehradské obce (15 července 1898). Ooé 
rozpravy vyjdou bezpochyby též o sobě. 

U paifížské firmy A. Rousseau vyšla počátkem tohoto roku doktorská 
dissertace M, J. Spálajkovióe La Bosnie et THerzégovine. Étude d*histoire di- 
plomatíque et droit intemational. (Stran XLIII a 343; cena 8 franků.) Dílo 
toto, které vyznamenáno bylo minulého roku právnickou fakultou v Paříží, 
uvádíme nejen proto, že autorem jest Srb, nýbrž i proto, že zabývá se poměry 
srbskými. 

Ve zprávě gymnasia krále Alexandra I. za rok 1898/99 uveřejnil Jovan 
N. Tomic historickou studii O ustanku Srba u Banatu 1594 godine, v níž se 
přihlíží nejen k poměrům srbským, nýbrž i k současným poměrům sousedních 
zemí. — 

Krásné dílo připravují mniŠi svatoborského monastýra sv. Jana Zlato- 
ústého. Pracují o obšírném ruském a srbském popisu všech klášterů v srbských 
zemích: v Srbsku, Bosně, Hercegovině, Černé Hoře, Starém Srbsku, Makedonii, 
Srěmu, v Bačce, Banátu, Slavonii, Chorvatsku a Dalmácii. Patriarcha srbský 
Qeorgije nařídil již, aby připravován byl veškeren materiál pro popis klášterů 
v patriarcháte srbském, a archimandrita Níkifor Dučič materiál ten zpracuje. 

Neradi zmiňujeme se v tomto stručném přehledu o dvou broŠurách, které 
mezi Chorvaty a Srby nadělaly a snad ještě nadělají mnoho zlé krve. V jedné 
pod názvem Dva hrvatska mučenika — 80. aprila 1671 (UstriŠci iz hrvatske 
istorije) dokazuje redaktor Srpskéfao Qlasu, známý žurnalista Dr. Aleksa Lj. 
Mitroviéy že národní chorvatští hrdinové P. Zrinský a Krsto Frankopau nebyli 
hrdiny, uýbrž zbabělci a egoisty, kterým při vzbouření r. 1671 nešlo o zájmy 
národní, nýbrž o vlastní sobecké cíle. Sám jeden srbský kritik praví : „Poznato 
inače rodoljubivo pero dra Mitrovica bilo je ovom prilikom na krivu putu.** 
Ye druhé brošuře Jagič prema SrpstvuiHrvatstvu (otisk ze zá- 
hřebského Obzora č. 166) útočí se na prof. Jagíče pro kritiku Šurminovy 
Povjesti književnosti hrvatske i srpske, kterou uveřejnil Jagič v bělehradském 
Déle. YBRUS. 



Uméuí, véda. 
Pnudky a oznamy: stran* 

Loiliq.Leg^er: Russes et Slaves. (—»'--) 60 

Lubor Niederle: Staročeské zprávy o zeměpisu východaí £Tropy 

se zřetelem na zemo slovansko. {K. Kadlec) ••..••.. 61 
Jiil. Kulakovskij: Kapra EepoueňcKOH CapstaTÍH no IIto- 

.losiero. (A'. Kadlec) ,62 

Mary a Turzyma: Nadbrzežoe fale. (Č.) ... 62 

Giovanai Loria: Boris Godunov. (Č.) • 62 

Týž: Fiori stranieri. (Č,) 62 

V&cslav JaDsa: Storá Praha. (Č.) 63 

Xe srbské literatury. (Vems) 63 

Vyobrazeni. 

1. S. 8. Kranjčeyic (s autografém) • 7 

2. V ůdoH Resie: Rivanca, v pozadí Caoýn 21 

3. 8. RamuH 31 

4. N. J. Grot . 58 

Mapy: 

]. Národopisná mapka rakouského Přímoři 29 

Toto číslo jest o celý arch silnéjšf. 



Listárna. 

Dopisy, týkající se redakce, Icnihy k oznámeni a časopisy 
na Týménn zasílány buďtež piúmo redaktoru (Praha, Pštrossova 

188-.ÍL). 

Rukopisů nevracíme; zvláštními dopisy odpovídati nemůžeme. 

F. V. V Ch. Básník má lepší věci, než Jste vybral; i proti překladu 
máme námitky. Dvě řísla bychom vybrali, ale musíme se prve dohovořiti se 
spisovatelem, který připravuje celou authologii z dotyčné poesie a jenž nám 
slíbil ukázky i ní, — 



Messieurs l^s Direcfeurs des reviies, journaux et autreá 
périodiques qui sont en échange avec le „Slovanský Pře- 
hled", sont instamment priés de vouloir bien adresser leurs 
publications á Mr. Adolf Černi/, Praha (Praffue), 
Pštrossova 188—11. 



Spisy redakci zaslané. 

Starověké zprávy o zeměpisu východní Evropy se zřetelem 
na ze mé slovanské. Příspěvkem k poznání nejstarších déjin slot 
vanských podává Dr. Lubor Niederle. V Praze 1899. (Rozpravy České 
Akademie. Třída I., roč. Vlil., é. i.) 

Pomník Mickiewicza \v Warszawie 1897 — 189S. Skreslil Zygmunt \Va- 
silewski, czlonek-sekrelarz komitétu budowy. Varšava 1899, nákladem 
komitétu. 

Politisches aus Bosnicn undHerzegowina. Uebersetzung aus dem 
Buche „Zwanzig Jahre Culturarbeit-. Unsere Reise durch Bosnicn und 
Herfegowina JUDr. Km. hyk, Max Hájek, Tranz Kť>nig, Abceordnete des 
Oesterr. Reichsrathcs und des Bohm. Landtages. Vídeíi 1899, nakladatel 
R. Kamus & Co. 



Odpowicdž Dr. Gubrynowiczowí w obronie katalogu íbiorów Mickiewi- 
czowskich v Rappersvvylu. Napisat Hcnrjk Bukowskt. Lvov 1899, nákl. 
vlastním. 

Finliindja. Wedíug zbiorowego dzieta autonSw fínskich i rosyjskich opracowht 
Boledlaw Koskowski. Vařiva 1899, nákladem »GUsuh. 

Štanistaw Befza: Na lagun^cli. (\\ adanic 2. illustrowanc.) Varšava i8q). 
Nakl. Gebeihner i Wolf. 

I,a morale poliiique en Russic II o ji h T Ji 4 ť c K a a u p a b c T B e HH o r t i. 
Bi» Pocciii. HauHCíuTb Bjia;^HcjiaBT> Kapor<cKÍii. IlepeBo,'^'!. erb iio.ii. 
CKaro. Praha (1 899), nákl. autora. 

Nieznane zabytki pismienn ictwa polskiego. Wydal Dr. Bolesta\\ 
Erzepkí. I. Kazania niedzíelne i š\vii|teczne nieznanego autora. Spi«ane 
okoio roku ibbb. Poznaň 1S90, nákladem Towarzystwa pizyjaciól nauk, 

Hcnryk Sicnkievvicz : P i s m a. Tom VII. — IX. Bez dogmatu. Varšava 1899. 
Bezplatný dodatek Tygodníka lllustrowane^o 

Štanislaw SchnOr Pcptonski: Opowiešci historyczne. Lvov 1S99, nakl. 
H. Altcnberg. 

*ryž: Szkice historyczne. Lvov 1900, nakl. týž. 

Bibljografja pism Aleksandra Swi^tochowskiego 1867 — 189? 
Žebrat i uložyi Stefan Demby Krakov 1899, n-^kladem vlastním. 

Upomínka na jubileum Jo s. Ig. Kraszewského v Krakove 
roku 1879. Od Ant. Ohalíka. (Zvláštní otisk z památníku jubilejní 
slavnosti akad. »Majalcs««.) V Praze 1899, nákl vlastním. 

yKpaÍHCbKo-pyctKHH yiií no paifTCT. IIoMaTKOBa KHH^KKa nepuioro Biia 
cTy^í^HTÍB yKpaíHuTu-PycJiiiin b( ix biicuihx iiikíji Abctphí b cnpaBH 
ocHOBaiiH yKpaiiicbKO p}ciiKoro yníBep^jiTeTy. 3i6paB i BH;\aB MHxaň.io 
Kpyiue.ibHHi^bKHH. Lvov 1899, nákl. sjezdového komititu. Cena i K. 

Korony królów polskich Opisat Walery Kljasz Radzikowski. Z ry- 
šunkami. Poznaň 1899. 

Statistika lietuviszkq knygi{ atspaustu Prusu ose nuo 1864 m. 
iki pabaigai 1896 m. Suraszó A. Joras Zanavikutis Statistique des 
livr«:s liihuaniens imprimés en Prusse de Tan 1864 jusqu'a la fin de Tan 
1896, et Apel de la nation Lithuanienne. Livré á rimpriroerie 
en 1897 ct imprimé en 1^98. Tilsit (Prusse orifntale). 

Stará Praha. 100 akvareliú Vácslava Jansy. Popisuje Jan Herain. vČeského 
uroén{«; sbírky uměleckých dél, dílo I. Pořádá a vlastním nákladem vy- 
dává Bedřich Kočí v Praze, Františkovo nábřeží^ č 14 nové. Sešit i., cena 
75 kr. ; ostatní sešity po 2 zl. 5o kr ; celkem vyjde 26 sešitů. Snížená 
subskripční cena celého díla 5o zl., jež lze spláceti v měsíčních lhůtách 
po 5 zl. (nebo najednou 45 zl ). 

Ma^a BnójiHOTeKa. CBecK-a 1, JoBan IIpoTnh : IIIapeHH ni.iyHi^H, 
lynopiicTHiKe i]j;)THi^e. — CsecKa 2. JI,. B. OM*iHKyc: Diajeota, 
cJiHKe, i^pTHi^e H npHuoBHJeTKe. (I.) — CBccKa 8. A. II. HexoB: II pH- 
n o B e T K e, npeseo Be.;ba MHpocaB.;beBHh. (L) V Mostaru 1899. Vyda- 
ratelé a nakladatelé Paber a Kisic. Cena svazečku 12 kr. 



Pisatele šity klenky slovanské PJ^osímefjoiby 
v knihu svých znániých hledéJi Slovanskému JPře- 
hledu získávati odběratelih aby jej žádali v kaváV" 
náeh, hesedAch, čtenářských spolcích a pod. řrosítnc 
dále odběratel e^jiaseho listu, aby si neobtěžovali ozná- 
miti nám na přiloženéni lístku adressy svých zná- 

^^iilý^^l^^lí/^^^ J^'l^'^^^^^ TWoAř/ Slovanský Přehled zaslati 
na ukázku. 



Y7d»Tatttl B. áitnádak. _ Titkem ť. iiiui*k» t Prac«. 






LISTOPAD 



Slovanský 



ročník ií. 

ČÍSLO 2. 



WM^WWi^Sí2(x:W-&'i'^i^''< 



PŘEHLED 









SBORNÍK STATÍ, DOPISIIV A ZiM^W 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 



REDAKTOR 



ADOLF ČERNÝ 



A Irii.ni-traoť a expediop 

▼ kuihtíškáru*'' F. šiniářkovn v Praž**, Jfr'iza^'iii?ká 

uííce č 11. 
Vychází Tžily iirvxíího lútkii v nit'<íei, vyjíinajV grj>«.n a září. 
PíH.ll'latnL' (i 8 i>ost. zásilkou) 

Jo vSech ZťMií Kakou-íko-Uhcrťkii, Bo^iiy a líerce- 

govuiy zl. 3-2' I, do Xťiirckft %\. o-í' • í r 6 marek), 
lo Srbí.<a řl. VOn (7 i!') fraiikU), do cel-'ho optatuílio 

biurťho i nového faw-ta zi. ?y^'\ (7'3i ťrank^i, 3 rubl*'*. 

• 'pTia ;ťdnotlivf''}io sešitu 4" kr. 



V PRAZE 18D9 
KNIHTISKÁRNA F. SI.MACKK, N\K!.\b\Ti;! 




HARVARD COLLEGE LIBRARY 

THE Glí- 1 Of 
ARCHIBALD CARY COOL»DGE 



,a.íí^^=s>5ií^x^v;!j/ iiC-^^^^^^íSir^-r-j 



# 




lOMOMOiiOnOJiOiiOnOiiOiiOnOiiOn OMOiiOuOuOiiOMOnOMOiiQnOi 



OBSAH. 



Ze slovanské poesie. 

(Ukázka 4.-7.) Suan» 

i^(t/a Jfa^/;^o;á. Z ruské poesie. Aiekséj Níkolajevič Apuchtin Dvé 

vrcholků. Divná, noc. List. Pomatenec 66 

Stati. 

X2(6or JV/eť/^r/e: O kolébce národa slovanského. (Dokonč ) 7'^ 

Adolf Černý: V údolí Resie. iPokrar.) Se dvěma vyobrazeními 79 

Sjezdy: XI. ruský archaeoloaický sjezd v Kijevé. (Dokonč.) 85 

Druhý sjezd slovanských novinářů v Krakově • 88 

l^iof. Maryan Zdziechoicski: Po sjezde slovanských novinářfl v Krakove. 

Otevřený list redaktoru Slovanského Přehledu 91 

Adolf Černý: František Řehoř. (8 podobiznou) ^^ 

Dopisy. 
Z Bulharska. {l>r. A. Balan 104 

Rozhledy a zprávy. 
Slované severozápadní : 

Zakládáni pěveckých jednot slovenských. Maďarisace dét{ .... 106 

Z lužické školy. Oprava pravopisní 107 

Z obecného Školství v ruském Polsku. Novoje Vremja o ústupcích 
Polákům. Brosurka Čičeriaova. „Jutrzenka**, vl&dní list pro 
lid. Divadlo pro lid. Památník A. Mickiewicze ve Vilně. f W. 
DzieduBzycki. Chopinův veřer 108 

Slované východní: 

Z Ruska: Z universit. Výchova Šlechtické mládeže. Samospráva. 
Nedostatek škol. Reforma městského stavu. Literárně umělecký 
kroužek v Moskvě. Komitét gramotnosti 109 

Uctění památky Šovcenkovy lil 

Jihoslované : 

Slovinské záložny v Korutanech 111 

f Vilím Korajac. Odhalení pomníku A. Nemčirovi 111 

Uměui, véda. 
Posudky a oznamy: strana 

Z ruské literatury. (Šk.) 111 

(Pokračování na 8. ttrané ob&lky.) 




um 




SlúVHBikétmi Pf^bJeifu dosUlii ie na poi^átko druhé j^lio rot>n{ 
(KMti QftdRiini vMého tivfláni v českém i sloveiiíik^m tisku. Z ^etnfch 
\ú$9& urádítfie dneji aupoň tyto člyri: 



fi!*I.Ak 



Iv 



Obíor tilifárni a umělecltý v dsb 1! tiapsai: 

Slovanský Přahled, ftbirtuk ainU, tla|ibův a z\wáv il*^ iitiila 

^vimý AdolftHu r:Hivjiti íi vydávaný h\ kinváékmu, 
rocrník. Hoíhiik prYtu' {fiijS síran na 3 ^í^ 20 kr,) 
I il jtocttvy kuN fn-áce. VMahnt slovanští národové, zejménH mcrjiáí* 
. dfiti liouiťvnal^ aápas i> existenci, v Slov- Přolilodií dwéli hoj- 
!ío íía»loupení, Nékteré ^ téchto statí, í^>racQVunfch oíliiorníky dobře 
' I jako \m pt ótánek Jarui Bíindouina do f loiirtcníiy o SÍ<> 
Ivnna Friinkii o lit*?rnluře ukrujinsko-riisfnskť), obezna- 
jí 4S vbtsUi^ n {Híílstatoii veákťíríthfř novodobého duševního v ý vojt* 
, Kdo kdo íicfiuiiiĚ tjjsnúvíi píiitné služby, jež <^a^opis prokít/.tijě 
iititífou poztiíivánf ae kmenA sbví*nský(>b> 

-í j0 biHnnw ^ínsoptsti hmnírm. ^H+^kli jsmt?, ipniví 

rořnfk) hnod pH />abdjeiní listu, že dobK* víniií 

mmi nioiií'. niíni bude pb>uii. iMInili jsm*; lím úskalí pted- 

M^bo, íjskaií, skrývnjíd m v paléívých n smutných dlážkách 

h Jčdno úskuH jsm** však pH svém nadřeni pro véc pod- 

'* úskalí m^íhh* í*e noJHpí§e státi na^í lodi osiid- 

- .^ , . f^st Víihíjríosii i krnhů duAevn*5 bl Izkýeh snnháTu 

lu aneb takových, ktori^ by mely býti naSirn snahání hUt- 

:..i,u liiostejiioal téžce ohrožovala existenci Slovanskíiho Přehledu, 

:Ub jeho práci a hroiiía mu hmoliiym zničením. Bylo sapolfwbí 

1 Tř sil íi velkých obélí, aby lo<í naSo byla zncbovílim 



Kil pnibu druhého ro^^níkii ?stojinae o lutu trpkou xkuSenost bo^ 
.— ale rydáváiiiě se na dalát poof v pewém pře&védée^ní, i^ 

hun obéli véd dubré a potf-tibím. Zlroakotáraě-li druhým nxíníkein 

pfúčtoúikdi Ihostejnošll, bud^í to pHmfm dŮkaaom* Íq §lQVaiiSÍm 



tlitá^tthrí Jen na rtech ^ ale že dosud (za celé století!) ne- 
pte-^lo do srdce a neproměnilo se v krev a kosli.* 

Aby tento důkaz se nepoflařil, srdeeně přejeme vydavatelstvu 
i ól^ecenstvu. 

Národní Politika v č. 279. ze dne 8. října psala: 

Slovanský Přehled. Pod tímto názvem vychází již na druhý 
rok nakladatelstvím firmy F. Šimáčkovy > Sborník statí, dopisů a zpráv 
ze života slovanského « redakcí Adolfa Černého. Tálo dvé jména > Slo- 
vanský Přehlede a Adolí Černý mela by postačiti, aby tvnto mésíčník 
byl jednou z nejrozšířenějších řevní v českém čtenářstvu^ jakožto 
jediný orgán výhradně věnovaný pospolitostí slovanské, jehož re- 
daktor ručí za výbornou jeho jakost, A nein-li naše slovanské 
nadšení a bratrství báehorkoa^ niasí niěsíeník Adol/a 
Černélío také skateené bt/ti v rakou ka:^dého íntelif/enť 
ního Ceeha. Zatim sotva obrátíme obálku říjnového sešitu Slovan- 
ského Přehledu, shledáme se s několika listy poplašné červené barvy 
s posláním nakladatelství pod záhlavím: »Raéte laskavé přečísti a uvá- 
žiti !€ I sotva véříme řádkům těmto: nakladatel obrací se k české ve- 
řejnosti, aby nedala zaniknouti jedinému orgánu, věnovanému šíření 
myšlenky slovanské vzájemnosti . . .« Z dalších nápadněji tišléných slov 
zalehne nám v uši výkřik: >Bylo by hanbou pro nás ...ta jsme ze 
svých domněnek, české veřejnosti lichotících rozčarováni! Zdá se, ze 
aě to hanba je, když právě v nynější d>bě, která je zapsána v pa- 
mětech naších sjezdem slovayiskýrh žurnnlistu o slavností Palackého 
v Praze^ odvetným sjezdem v Krakově, výletem akademické mládeže 
české do Celje, že v době, ve kteréž nutno, ahy slovanské ruce v této 
řfsi pevným vzájemným uchopením a sevřením utvořily nerozhorné 
kolo, postrádáme za zevními doklady slovanské pospolitosti také 
doklad hloubky těchto citth o níž víme, že v českém lidu jest. Hloubka 
tato zajisté nejpřesvědčivěji by se jevila hlavně tím, kdt/bf/ aS7o- 
(vanskt/ Pí'eli1ed byl co nejro:^sířenějsínt msoplsein 
český ni, kdyby se niu vedle nxnání tisku a kritlkon 
dostalo něco více praktiekélio a existeněního uznáni 
se strany českého obecenstva JakoUo orydnu slovanské 
vzájemnosti, za jaký nejpovola néjsínii autovitanii slo- 
vanskýnií uznán a profilásen jest. Stalo se tak především 
z úst Poláka prof. Maryana Zdziechowského na krakovském sjezdu 
slovanských novinářů, který v česky pronesené řeči Slovanský Přehled 
^ jeho redaktora obmyslil nejlichotivějšími slovy. Nad míru cenným 
jest pak úsudek známého professora V. I. Lamanského, ruského sla- 
visty, který v časopise >2ivá Starina* věnoval Slovanskému Přehledu 
d^lší stať jakožto časopisu, jejž uvítá každý přítel Slovanstva, jakožto 
órgániJ, který jest schopen přivoditi duševní jednotu mezi Slovany podle 
'šlová Palackého: > Svoji k svému, vždy dle pravd y.€ Přestáváme na 
tomto místě při vřelém tomto doporučení, nezabývajíce se podrobné 
'^výtečným obsahem prvního čísla lí. ročníku, i zveme českou veřejnost, 






Hlia Národa 



27ÍJ téhož tinv pnnv^sl it*tiiu (jiii^tjtkk: 



Slovanský Přehledl sbomik siatí, dopisa a z^tthy z^ il 

Jrtiia (tíuvan^kí'hQ, zahájU za o^védóeni* redakce Adolfa ŮerniHio 

Ipráfé vydatiýin dsk^m {irmím druhý roc^nik »vé zá«]u:Sí\é čini^osti. 

iBfío bf bLňht^Jvy domnívati si.s že ideu slavirisk/; vsájemnosli spadu? 

|«afh ' i.i+h"* rta^eho pru^iní^DÍL N<ri>udefiie-li o ni pracovat 

[ň j M»tí-li ííe o ni starřií, sloTtínílíé vzájemnosti mozt 

.i: II rmniiiy ní*budtí. Proto íí rsidoslí vítáme í^.a30pÍ3, jenř* 7.a 

iiítol vylkl SI Sířeíií my.-^lenky slovanské vzájemmisti, žalo- 

m a pravdivém poznání íivotn^ pomi^ni a kutlunifcli 

1 II Mi;i/.fní vfttíťti kmufiň slovíinskfrK. Nel>or bex známo^li 

ijýU ueiniiže. A Jsm^s tt* upéi ríiy f^erliavé, ktuří iit*oiUi?4t*jÍL'0 

" vtíhk':! rtidiny .iloianske, vxtyrujčiíKí 

I r^- . . ,,i mezi nč^mi muitové, kteří neáislHce 

aai ob^ti, pracojt nezištné o vHkatef-nént krási)^ myšlenky 

H..X. M :3l«iv»ny vospol^kf seznámiti je s jejíeli k(ilttirními vym<í2©noslrio, 

UhUtHi je vdliii sebe a milovali. Kolem Slovanského Přehledu 

draží se pUni a osvědčeni pracovnici a znatelé Slovanitva a 

ttám ostatním jest jen podporovati jejich vzácnou snaho a uká- 

»ti jiným, jak Cechové dovedou býti nositeli idec Vjcájemnosti 

Sloviinrikr Mepatriiá mi-iú pudpv>ni bude nám vrácena s ližitlteni 

«iii ym. — iVvni pravé vyílé čisto Sbvnnskétia Píehltídy ry- 

ii*k^ J4I* Kh^iiiností tíik zjijfniavoslí nx^ého obsahu* Ze slovanská pi>esie 

Hftliíiimií v ném Iři ukázk} básní S. S I ra t i mi ra K r a n j í^ o v i <^ o, 

.1 nťjsiliiejí^ilia liilentu básnifkého v dat*ánl literatuře cliar* 

L.ubiir ^u^diírle počíná lu uveřejňovati důkladnou »tať, 

4U kutébec! národa slo vanskelio*; Dra, Z. Uaszyňská líCi 

:ír,r.,.t TúlnickÝcli kroužků^ pobk|cli, majících za ůóel otepliti 

^'iiii boapcdaískoa i osvétovoii Alevo ne^AmolnJch iHd;; od 

\ a Iti poutíivé psaná stať »V údol i Resie* (s vy- 

t^r Dalázanie v Cíflie tomto referáty o í^jezderli v 2t»mífíii 

slti \l ruský a r c li a o t* I o g i c k ý sjezd v K y j e v *% 

I Ci^ '^ . _ ^ sjezd napa m á í k u P a v la D i u k o v a; A. P r u v d a 

f^r*nije o aárodtiostnítíb pomí^rech v HrímoH (s mupkou) u o alalistUie 

is»jíinttíéhíj Dánldbu slovímsskélio Kaánttó, již pnvcnů a bože váedi po- 

mďcrk sestavil imdáený slovímsky pracovnik Sloťan l^att^idt. Konoi^nifi 

JSOU tr lomto C-Mu piVvwdnl dopií?y; Jižní Slovane, z Vrtr^ftvy, 

1 L u í t r T' . k te ré O ( e n á i e in tor m yj 1 sp i il e I d i v é o lu mé jš i c 1 1 porn éree h ; 

ííil rozblťdy a zprAvy, týkající se Slovanů seven>zApadnícli, 

?t' . Jílioslovanů, líonefiné v nibricu Uméní a véda zázname- 

m, lité hlerárni a uméliíekj ruclL Mrmo ta ůislo toto přinftif 

piíkuiíjiu S* KranjC-evtée, S, Huinuíia n N\ J. iWnVd — Slovanský 

Přehkd V uplynulém ročníku podal skvélý důkaz oprávnénosti 

tvé existence. Jméno A, CttrmhOf vjluttmUQ mí^ktA funiérú slovan- 



akýeh rtič*í nám za to, že druhý jeho roóník udržen bude na stejné 
výSi a můžeme proto čtenářstvu svému vřele doporučiti výborný tento 
časopis, jenž za peníz skutečně levný (předplatné na rok čini pouze 
zl. 3*20) podává nám hojnost poučných a zajímavých zpráv a dat ze 
života národA slovanských, kterých bychom si jinak jenom těžko anebo 
vůbec ani opatřiti nemohli. 

Slovenský HlaS přinesl ve 3. čísle II. ročníku nadšený, skoro 
desetislránkový referát o I. ročníku Slovanského Přehledu, z néhož 
vyjímáme aspoň tato místa: 

Slovanský Přehled je krásné panoptikum celého Siavianstva. 
Dívať sa do nebo, nado všetko nám Slovákom je přepotřebná vec . . . 
Načúvajme tikot srdca bratrov našich, by aj ono lak bilo. Či to nenie 
povinnosť každého Slováka, Slaviana? Tejto tvojej povinnosti, skoro 
bych povedal, zadosf učiníš, keď budeš čítať, študovat' Slovanský 
Přehled. Zdá sa ti snáíF, že preháňam ? O nie! Najmenej tridsať 
vlakových slovanských denníkov a časopisov s najvačšou pochvalou 
v osobitných článkoch vychvalovalo prvé čísla tohoto časopisu, ale to 
by mne všetko neimponovalo, kebych prvý ročník sám nebol dokladné 
prešludoval. Redaktor Ůerný tuším viacej odokryl nežli Rontgen, bo 
on v tých desiatich svazkách odohral nie kosti materiálně lež duiu 
slovanských národov v roku 1898. 2e nepreháůam, dokážem z pře- 
hradu časopisu. Nechcem byť priliž stručným, tým by som sa prehreSil, 
ale myslím, že časopis, ktorý si všimly i maďarské časopisy a 
věnovaly mu články, zaslúži od nás Slovákov trocha váčSej 
pozornosti, nežli Dreyfus, Transvaal atd. a nie len pre jeho 
sympatie oproti nám ale i pře vecnú cenu umělecká, literárnu, pře jeho 
kulturný i spoločenský význam v Slovanstvo. 

. . . Srdečné odporúčam časopis. 3 20 zl. za 507 husto tlačených 
stráň, takého obsahu, to nenie peniaz, každý intelligentný Slovák by ho 
mal študovať. V žiadnej knihe tak rozmanitého materiálu ne- 
najdeš, každý článok je krásnou majolikou tak systematične 
vloženou, že z celého vzkrsne živý obraz siavianstva. Cítíd 
okolo seba mohutných duchov siavianstva .... 



KákiHdeni vlaatufoi. ^ Tlukem V. Šiiuá6ka v Praso. 



PAVLA MATERNOYÁ: 



Z ruské poesie. 

Alekséj Nikolajevi£ Apuobtin. 
(1840-J893.) 




Akkalj NikolajeriS Ápuchtín. 



Básník Apuchtin jest jedním z nej- 
oddanéjších ctitelův a následovníků 
musy Paškinovy v méné už zvuCné 
rozhlaholených nivách poesie ruské 
z druhé poloviny století. Vzdé laním 
svjm (1846—69), odchován zcelti pod 
vlivem genia Pudkinpva a poněkud 
i LermoDtova v přátelské společnosti 
Feta a Turgeněva, v časných literárních 
stycích s Baratynským, Majkovem a 
Ijutčevem ssál dychtivou duší ovzduáf 
mladého tehda ruského realismu. Ze 
své vlastní individuality přinesl jemnou 
melancholii cítění takřka již moderního, 
zvlálť v erotice působivou a dotýkající 
se dneSního čtenáře zcela sympaLhicky, 
Z Francouzů Alfred de Musset a André 
Gbénier měli jakýsi naň vliv; jiných 
poetů francouzských nemiloval a ostat- 
Dích literatur evropských vůbec sobe nevšímal. Ruská příroda, ruské 
moÉDÍ, ruský život vůbec jediné jej zajímaly. Nékteré básně jeho 
^a virtuosné zachycené obrázky psychologické, v některých zbarrao- 
nisorauá nálada psychická i krajinná působí kouzlem naprosto vý- 
aUíQého uméleckého podání. Nepsal mnoho, nepracoval do áiroka, 
hranil se vysoko a čistě. Za Života svého (1840 až 1893) nenáležel 
k žádnému táboru literárnímu, jakož ani života politického a veřej- 
ného vůbec nikterak se nesůčastnil. Narozen 15. listopadu v městě 
Bolchové gub. orlovské strávil celé mládí až do 12. roku pod ve- 
dením i učením něžné a neobyčejné vzdělané mateře. Rodem i smý- 
šlením Šlechtic, nedůtklivý aristokrat nemiloval Sumu veřejného života, 
k lidu a jeho poesii nikdy se neschýlil za příkladem mistra a miláčka 
"''" PuSkina. Gogol se mu protivil, zdál se mu vulgárním. Za to ctil 
Tolstého (z let Šedesátých a sedmdesátých) a Dostojevského. Již 
oce vzdal se nadobro státní služby a uchýlil se v ústraní 
ikromého, věnovaného úplně zájmům literárním. Po málu 
..Ivenfch na vesnici usídlil se r. 1864 v Petrohradě, odkud 
levzdálíl, vyjímaje krátké cesty po městech ruských a dvojt 
o ciziny. Poprvé léčil v naSich Karlových Varech svoji chorobu; 
deUí cesta byla přes Německo a jižní Francii do Itálie, Vliv 

lEkf přehled. IL 5 



>'M 



66 Prtvla MaterDová: 



obojí té česly na básníka byl jen pranepatrný a zanechal i v poesii 
jeho málo stop. Zdraví jeho od malička bylo chatrné, a choroba ne> 
vyléčitelná (dusnost), jež několik let před smrtí v zápětí měla vodná- 
ielnost, obrožovala celý jeho vět To bylo též hlavní příčinou básníkovy 
osamocenosti a jeho vzdalování se veškeré veřejností. V soukromých 
společnostech přátel svých, v úzkých kroužcích vybrané známé spo- 
lečnosti býval jakožto ostrovtipný pozorovatel a humorem oplývající 
společník nevyrovnatelným. Přátelé jeho jej zbožňovali. Jeho nadšený 
kult čistého umění s jedné strany, jeho úzkostlivá přísnost umělecká 
k sobĚ samému se strany druhé nedovolovaly mu dlouho a dlouho 
vystupovati na veřejnost se svými pracemi, ač verše jeho budily po- 
zornost a pronikaly bez jeho přičinění do tisku již za let lycejních. 
Dbal krásy a čistoty formy jako nejvyššího příkazu v umění, a pro 
hndebnosi ruského verše měl smysl zcela hodný nadšeného epigona 
Puškinova. Jako žil docela, osaměle, v ústraní tiché pracovny své jako 
ztrat-en v šumu sídelního města, tak i práce jeho dlouho veřejnosti 
zadržované kolovaly pouze v přepisech v rukou důvěrných přátel a 
ctitelů, jichž kruh však během let stále se šířil a jejichž naléhání, aby 
konečnĚ své práce souborem tisku svěřil, bylo stále důtklivějSí. Teprve 
málo let před smrtí, r. 1886, došly jeho poesie souborného vydání; 
od té doby, doplněny nemnohými pracemi jeho prosaickými, dočkaly se 
vydání třetího. Prosou psal teprve v posledních svých letech, a to 
romány: »Z archivu hraběnky M.<, >Denník Pavlíka Dolského< a >Mezi 
2 í volem a smrtí «. Zanechal též prosaické práce nedokončené. Z básní 
nejvíce vynikají jemné kresby psychologické: »Pomatenec<, >List«, 
i2 papírii prokurátora <, >Před operací <, » Stáří «, »Rok v klášteře*. 
Z lyrických některé jsou pravé sonáty citového vznícení, probírající se 
hlubokými akkordy žárlivosti a milostné vášně se zvláštní virtuositou 
a nejcastěji v obestření nálad melancholických a resignovaných. 

Souborné vydání spisů jeho vyšlo posledně v Petrohradě u Su- 
vorina s předmluvou M. Čajkovského. Z ukázek, které připojujeme 
íjiné přinesly letošní »Květy« v červenci a v srpnu), báseň »Poma- 
lenec*, jak nám soukromě sděleno, hledána je zvláště deklamátory 
a v salonech ruských často se přednáší. 



Tvé vrcholků. 

Vy nejvySši dva vrcholky, jež v azur zvedá klen — 
k vám z chládku svého balkonu se dívám zamyšlen. 

Tak teskně jaksi hledíte . . . Mám z&viděti vám? 

K vám toho záchvěv nedojde, co mukou, plesem nám! 

Ach, marně v siná nebesa svůj upíráte zrak: 
j30u bez soucitu; hrdá jsou a nelítostná tak! 

A snad čekáte na bouřku? 8nad při ní v objetí 
dvé bratří z dávné odluky si v ústret poletí? 

Ke, vám se nelze setkati! Jen vítr zakvílí, 

jím větev z listí drána jsouc se k družce nachýlí — 




LITI, 



X ruské poesio. ^7 



lei chvilka táž ji strhne zpět a odkloni ji v ráz — 
Uk zákon k&že uezměuDý, jenž podmanil i nás . . . 

6, Tétve tiché, ^esklivé, můj pozdrav budiž vám! 
Xdo jako \j Ink vy^nko — sAm mosf být a sám! 



Divná noc. 

Ó^ roi^ ánes v liSi zas, ty noci prosincová, 
ty dávno minnLV )ifo{! jevi& se mi znuva 
4 ^irkl níí mno tak j^ik tenkrát, teskná zas? 

To bylo dávno už, kdes na stanici, v Čas, 

kdy na vlak ^akal j&am. A znova vzpomínám si, 

jak vřel tam samovar, krb praskal, hledě kamsi 

v noc ven Jak kouřil jsem, bít slyšel hodiny, 

jež chraptéíy. Poa stiskal z dědiny. 

Kdoa chrápal blízko mne. Tu v onom zamyšleni 

— simd mdloba byla to, snad jakés zapomnění — 

vle ztÍ(!hlOf zamlklo, vne zmrtvělo kol v klid. 

V ddm jako vymreSý lil měsíc mrtvý svit. 

Mue doutník vypadl V ty chvíle se mi zdálo, 

íe nhhl& z nitra mi sq žití odervalo, 

a VRB jjioai zapomoěl: kdo jsem i co jsem chtěl. 

Jjík nebyl bych to já, jak jiný kdos by měl 

Be vlaku jiného v té smutné dočkat štaci, 

tie já. Leč kdo jen? Odkud pocestní a jací? — 

Vlak nejdt meškal pe, leč já již neměl chvat, 

A Jedno bylo ml, %q nepřijede snad . . . 

Jak pov^t^l podt ten, jak minul, nevím ani; 

mně télko Je i teď naň pouhé vzpomínání. 

Á léta minula. Svýoh drahých do mohyl 

jsem mnoho citu vzdal a mlčky pohřebil, 

xla, strastí, zrady svár, dnů všedních příboj stálý 

se stopou vris^ak zlých v mé srdce vrýhovaly, 

tíž zknienosti mé mi leží na duši, 

a znova sedím skm v 8vé štace záhluSi. 

Já na vlak necekám nechť jen se mimo řítí! 

Nechvím se, netí^fm . . . Nesnesitelné žíti! 



L i s f , 



Ai apatříte můj list, vím, Vy se podivíte; 

vSftk neprala jaem Vám — už kdy! 
A V4m je to as jediuí, myslím si. 
Kde nyní žijete 11 kdo se veselíte, 

kdy luzaý Jih V/is obechvěl — 
n£ nejspíše Jaté na mne zapomněl. 
I jA n?. byla na tom^ jsapomníti; 
leě zvláštní náhoda — a v ráz 
mi z íera zailýth dnů se Vaše tahy nití, 
a mooí kouzelnou Jste n mne zas. 



^ Pavla Maternoyá: 



Dnes, že jsem práyS kolem jela, 

J9em laSla náhodou k N. N. 

Ta při Saji jsem kněžnu uviděla, 

8 jdi byl Jste kd js tak znám . . . tak ďú věren. 

I semámili nás; mj dvě, tři slova k sob^ 

jsme pronesly, vsak s napjetím jsme obe 

se v sebe vpily zraky. Pohled náS 

zrak zrakem proniknout chtěl na dno du£e &i. 

Mně chtělo se ji na Sij klesnout v bolu 
a dlouho sobě poplakat s ní spolu 1 
Mně chtělo se ji říci : Já to vim, 
co tebe hněte. Já ti rozumím. 
Vždyf obě stejný cit nás mučí, hryze v daSi^ 
a já krok za krokem bych mohla provázet, 
— bych nebála se jen, že příIiS tě to v^rulí -^ 
tvé rozervané da&e vznět. 

Tys prvně na plesu se setkala s nfm asi ; 

tys nepoznala muže posavad, 

jenž tak by byl pln mužné krásy, 

hrd ale něžný přec a vtipný, nechat mlád, 

I počal přijíždět, vždy uctiv, zamilován, 

a tak, aě pevnou chtěla's být, 

on posléz zvítězil; ten zápas vybojeván, 

i nezbylo ti než se podrobit. 

Dny Štěstí minuly jak luzné sněni 

a jiný, smutný nastal čas . . . 

Ó, žárlivých dny slz, dny hněvu, roztrpěoní — 

kdo snadno c<soh' by zapomenout vás? 

Když vyMa jsi mu v ústret bez hrdosti 

vSe promíjejíc láskou svou, 
on zřel jen přetvářku v tvé oddanosti 

a zval tě komediantkou. 
Když nastal večer pak, kdy shledat jste ee méli^ 
a v ticho celý pohřížil se dům, 
jak skráně žhly, jak ruce se ti chvěly, 
kdy sedla^s k oknu patříc k nebesům! 
Tu smutně věsíc hlavinku svou mladou, 
kryt zvedfii záclon, do tmy upřen zrak -^ 
až do svítání prosedela^s tak; 
a v ulici se tměly domy řadou. 
Zvuk každý lovil dychtivě tvAj sloch, 
neb, dobře různíc kol i kopyt ruch, 
již rozeznala's vozy zvykem. 
A slySl Teď b'íž ... a blíže . . . Snad! , , , 
Kdos zastavil teď rázem podle vrat. 
Jak skočila jsi jedním okamžikem! 

Ke dveřím běžíš Pouhý klam! 

Ach klam, jen klam, jen klam ! Jak pálí naděj lich& E 

A zase chvíle jdou a hynou prostřed ticha, 

jen teskných luceren se do tmy třese plam, 

a líný hodin chod jak jindy nepospíchá, 

mžik zdlouba za mžikem se ztrácí v náruč tm&m. 

A takto prošla noc a zakypěl ruch prvý. 

Tu padla*s na lože a do podušek líc 

jsi s pláčem zarývala, s žárem v krvi, 

svým hořem, hněvem, láskou zmírajíc . . . 

Leč ze všeho, co píši, ani slova 
jsem neřekla jí. Hovor nevzrušen 



z ruské poesie. 69 



jftk plyoul, Tlelio dotekl se jen, 

M jméno, která pro nka tolik chová, 

jsme cbráoilj bo vyslovit. 
pAk nihle v^a^^U tiseií. odmlčeni, 
a kit^žkiik vataU. V rozloučení 
Jí Kspoů stbkeni raky sdélit cit 
jaem práhla^ mohlo přitelství se spřísti . . . 
Ni»£ ve mžik tý± jaem tolik nenávisti 

řlla v o^icli jejích £ mužných, 
ie každý dalif bíe^ mi na rtu ztich\ 
^iťacli jal mne cihly; \ú. se uklonila, 
a ona ký^la; mlíky lly jsme obě. — '— 

Hleď, a Vi/ Jsem načala 8vůj dopis TobS — 

ríhk flkondit takto -^ dochází mi sila. 

Chci Tobě fíc, že stále, beze změn 

jsem jako dnibdy Tvou a Tvojí jen, 

íL ze JHem sťitatna láakou k Tobě ; 

že ÍBoa, kterou přivineš Ty k sobS 

a milajeďT byf byl to mžik, 

už na vždy je a zcela ve Tvé moci, 
£e vzpommka ji Btálá stihá dnem i nocí 
jak krytý kat, Jak milý panovník. 
Že odaoodí ji svět — ne, to jí neodvrátí! 
Ty chtěj -^ a svět í svoji rodinu 
jak žalář opuutí v touš pro Té hodinu 
a avojí potojm ai štěstím bude zváti. 

GroS poslední dk » radostí, 
by sm^Ia b^t Tvou robou, služkou, 
achj věrným psem Tvým, DianuSkou, 
jií is lásky hladíš, bijea zs zlosti. 

Noc, rozčilení — hle, co vlivů chví se skryto 
v mém Usté k Vám, Teď z rána vSak 

mi jeho směinost bije v zrak . . . 
A zas jej roztrhat mí přen jen jaksi líto. 
Nu^ nechat letí k Vátu od břehů Něvy v dál — 
a byí jen proto snad. byate se rozhněval. 
Vidyf což Vám po láace^ jež toužíc z dálky hledí? 
Vám leda bouří krev ta vedle, jíž Jste jist. 

I vězte; necbcL odpovědi 

ni na lásku ni na tsvůj list. 
Tás ka^ždý citu svas jen tísníval, se zdá mi; 
a psaní? Odpověď? I Bože, jaký brak! 
To íiatě po niaku — ttus bývá vtipným tak — 
Jste zkrátka zvával: ^žsoské krámy". 



P. S, 



Pomatenec. 

Nuf přistupte^ jsem rád. Jan beze strachu dál, 
a sedněte, čí projděte se sálem — 
i amíte, soiíte! Víte sic — jsem král — — 
"ridyt celý národ vyvolil mne králem — 
než to mi jedno je. Mog už se zprotivily 

ty vSeeky pozdravy, ty pocty, poklony . . . 

Já dnem i nocí píSii zákony, 

chci blahu poddnných ... to vyčerpává síly. 



70 Pavla Matemová: 



Jak libí 86 vám sídelní má mSsto? 

Jste moínk z daleka? Vsak počkejte - co jest to? 

Ty vlasy — čelo — nos — ty oči — tyhle rtv — — 

tn tvář znám odněkud, však vypadlo mně jméno. 

Kdy, kde jsem viděl Vás? . . . Ach, Máio — to jsi Ty? 

Ó, miláčka ty milj, má drahá, moje Seno! 
Nu, obejmi mne, pojď! Jsk nfasten jsem, jak rád! 

A Kolja! Vítej! Hodný*8 brat. 
Vy ani nevíte, jak s vámi chvilka hezká, 

jak lehko je mi teď . . . VSak, Mary, co je Tobě ? — 
Jak jsi se spadla jen . . . A oČi — bolí dneska? 

Pojď, sedneme si blíže k sobě, 
a povídej mi . . . Olja zdráva? roste? 

O, Bože! Co bych dal, můj skvoste, 
smět pocelovat tČ a přimknout ke hrudi! 

Viď, Ty ji přivedeš ? Vsak ne, ne, nevoď jí, 

jen rozpláče se zas a nepozná mne, 
víS, jako jednou už . . . A proČ pak pláčeS teď? 
I přestaň! Chlapík jsem, mně řekl doktor, hleď, 

— a já mu věřím, on tak dobře zná mne — , 

že jen to recidiva jest, 
že brzy mine vše, jen trpěliv být musím. 

O, jsem, jsem trpěliv . . . Než buď si, zač ten trest? 
Jsem jistě trpěliv. — Než proč to vSe, co zkusím? 
Že děd bjl zaehv.Acen i otec ... Že už dva . . . 
Že tímto přízrakem mne strašili nŽ dítě? 
Nu, a co ze všeho ? Což nemoh* aspoň já 
být kletbou ušetřen, jež rvala nás tak lítě? 
C# pěkných prošlo let, a žili jsme tak Šfastně, 
tak krásně pospolu, a vše se na nás smálo . . . 

A kdy to začalo? Jak stalo se to vlastně? 

Vím, šli jsme do poli a žito v chrpách stálo . . . 



Chrpy, chrpy, modráČky . . . 
Co jich prokvítalo z pole . . . 
My k ním zašli na lá^ky, 
trhali je malé Ole. 

Olja třepe r' kniim, 
s břehu hází kvítky vonná, 
— Táti, — křičí, — chrpu má 
pluje — pluje . . . neutone ? — 

Na ruku jsem Olja bral, 
díval se jí v modré oři, 
nožky její celo val. 
A ta voda, jak se tečí . . . 

Jak je tomu dávno tak . . . 

Jak těch muk mých dlouho bude ? 

Všude chrp až do oblak 

chrpy žluté, modré, rudé. 

Vidíš? tam jsou na stěně; 

se střechy — slyš — lezou tiše, 

běží, běží ztřeštěně, 

po mně lezou výš a výše • . . 



z ruské poesie. 



71 



Slyšíš ? Teď se cbechtajt . . . 
Bože, za^. jen, zač tu muku . . 
Ma&o, aí mne nechají — * 
zachraĎi spas mne — dej mi ruku . 

Pozdě! UŽ se prodraly, 
jako zuď jsou mezi n&mi, 
do hlavy se schovaly, 
píchají mne korunkami. 

Prsa se mi rozskočí . . . 
VSudo chrpy . . . Kam se dějn? 
Směji se mi do očí . . . 
Cha, cha, cha I I j& se sméju ! •— 



Ostatně — co vy zde ? Těch návStěv nž mám dost . . . 
A kdo vás poslal sem se dívat, jak se bavím ? 
Jste smělí, — drzí jste, — to za mou laskavost . . . 

Vssk ji\ jsem kr&l — a j/l se s vámi spravím! 
Dost dlouho v zajetí mne máte v žaláři . . . 
A proto za blázna jste krále prohlásili ! 

V^ak já vám dokážu, že sti to nezdaří. 

Tak slyšte: Ty*s má žena a ty svak, můj n^ilý ! 

Nu — mám rozum či ne? — Jsem krůt, vSak spravedliv 
já dám Tě popravit. Ha, přísnost má Té drti? 
Což naplat, milá má, už dávno na Tvdj vliv 
si národ stěžuje n žádá si Tvé smrti ! 

Ač, ovsem, možno je, že zmírním přísný sond 
a příklad památný své dobroty dám všude . . . 
Ne, neplač, neumřel. Trest smrti? Nebuď bloud, 
tot hloupost . . . UtiS se, v&ak uvidím, jak bude . . . 
Hej, lidé, stráže! Kdokoli -- 
pryč se vsím tím ! Pryč s nimi vSemi ! 
A příště — král jen komu dovolí ; 
ať neohlášen nikdo nevejde mi! 



1890. 



^_^^. ^^í^^ij^^e^ 



12 L. Niederle: 



L. NIEDERLE: 



O kolébce národa slovanského. 

(Dokončení.) 

Mimo důvody čerpané z historie uvádéjí se ve sporu obou 
theorií jeáté jiné důvody pomocné, řádu druhého, jichž jsme už napřed 
vzpomenuli. 

Nejdůležilějšfm z těchto důvodů, jejž postavil na př. prof. Píč 
po bok zprávám letopisů ve prospěch kolébky podunajské, je řada do- 
kladů toho, že se jméno řeky Dunaj vyskytuje dosti hojné 
v písních národů slovanských, a to nejen v srbských a slovenských, 
ale i v písních větví, které u Dunaje nikdy nebydhly, u Poláků, Malo- 
rusů a Bélorusů. Rovněž tak se opakuje jméno Dunaj i v topografické 
nomenklatuře krajin některých kmenů slovanských, jejichž sídla vzdá- 
léna jsou více méně od Dunaje. Tak poukazuje prof. Fič dle Šembery 
na >řeku Dunaj ve Vitebsku a v Litvě, na Dunajec v Haliči, na osady 
Dunice, Dunajovice, Dunajice, Dunovice v jižních Čechách, dvojí Duna- 
jovico a rybník Ďunava na Moravě a ves Dunajev na Slovensku «, 
Bogusíawski na osady Dunajowce, Dunajec a Dunajki v Slowniku geo- 
graficzném. ') Všechno to je některým zastancům dunajské kolébky do- 
kladem, že upomínka na Dunaj mohía zůstati v paměti slovanských 
kmenů jen z té doby, kdy ještě podle slov letopisu seděli všichni na 
středním a dolním Dunaji pohromadě. Je jim to vážným důkazem 
správnosti dunajské theorie. 

Vyjděme předem od toho, že podle Miklosiche a jiných není 
Dunaj slovo vSeslovanské. Kdyby písně, o něž se zde jedná,*) byly 
vskutku písně pocházející z dob starých, z doby, v níž kmen polský, 
ruský neměl ještě přímých styků s Dunajem, a kdyby bylo vůbec 
možno prokázati nemožnost těchto styků před dobou historickou, pak 
by tyto doklady najisto vážně svědčily pro někdejší obývání Poláků 
a Rusů u středního Dunaje. Ale těchto podmínek zde není. 

Připustil jsem napřed při výkladu zprávy Nestorovy, že jméno 
Dunaje mohlo se dostati na sever prostřednictvím té části Slovanů, 
kteří již před Kr. pronikli ze severu do Uher a odtud jednak Gally, 
jednak Římany po válkách dáckýeh tlačeni byli zpět do Zakarpatí. To 
připouštím za jediný možný výklad. Ale i bez něho nemohu důkaz 
ze jména Dunaje tak, jak jej na př. prof. Píč předvádí, uznati za 
správný. Zajisté že písně, o něž jde, nemusí pocházeti a nepo- 
cházejí také z doby staré — aspoň důkazu pro to nemáme. Povstaly 
asi vesměs v době historické, když se už zatím buď všichni zakarpatští 

') Píč, Arch. Výzkum 1893, p. V. nsl., Bogualawskiy Hiatorya Slowian 
)899, II. 48. 

') Příklady uvádět nemusím. Sry. výčet v uvedené pr&ci prof. Pice 
(Výzkum, p. V. nsl.) ze sbírky Erbena, Čelakovského, Kollára, Sušila a hlavně 
z Holovackého, Šejna a Čubinského, hlavně však Článek Jagiéilo (Duaav- 
Dunaj in der. slav. Volkspoesie Arch. f si. Phil , I. 299). 



n 



o kolébce n&roda slovanakého. 73 

-■I < II ■ .^ ■ . ■ — - 11 I ■■! I M II II 

kmenové slovanští sami setkali na válečných výpravách s Dunajem, 
nebo kdy aspoĎ pověst o Dunaji, o této největší řece středoevropské, 
dostala se tradicí') a literaturou knižnou do fondu védéní lidového 
v představě reky veliké, řeky xať i^oj^íiv, *) Kolik se vyskytuje v tra- 
dicích a pohádkách slovanských podobných dokladu, z nichž vidíme, 
jak se lidové vědění zmocnilo pojmů, jež domovině kmene byly vlastně 
cizí a vzdálené! Kolikráte asi po veUkých bojích s Avary, Maďary a 
s Turky, po bojích, jež podnikala vojska česká, polská i ruská, v y právo - 
Tovali účastníci doma o Dunaji, řece, k níž se koncentrovalo tolik 
strategických plánů, u níž se tolik krve prolilo! 

Proto, jestliže dnes v národních písních českých, polských a 
ruských vyskytuje se občas jméno Dunaje — není a nemůže to 
býtižádným důkazem pro správnost theorie o po- 
dunajské kolébce Slovanů, neboC nelze prokázati, že zmínka 
ta přešla do písně z upomínky na sídla prvotná, odkudž prý Slované 
už dávno před Kr. byli vytlačeni. Na konec pak jméno Dunaje 
v písních moravských a uherských Slováků a Rusů, jež 
také prof. Píč uvádí, nesvědčí už zhola o ničem, jak ne- 
potřebuji ani blíže vykládat. Sídla jejich sousedí se samou řekou. 

Totéž platí i pro uvedené doklady topografické. I zde z části 
mohla teprve pozdější tradice dáti podnět k označení řeky jménem, 
odvozeným od vlastního Dunaje^) — nemámeC žádného dokladu, že 
by byly uvedené řeky tak sluly už v době Kristově, — z části pak 
je pochybno, patří-li uváděná jména vůbec sem, jsou-li to deriváty 
jména Dunaje a nepocházejí-li od kořene domácího, původu jiného. 
Jíoravské Dunajovice nejsou zase daleko od Dunaje vzdáleny. 

To, co jsem pověděl, stačí mi k úplnému zamítnutí důkazu vza- 
lébo ze jména Dunaje, a netřeba ani, abychom se ještě dovolávali 
ZDámého výkladu MúllenhoíTova o tom, že již slovanské 'jméno Dunaj, 
DunavB samo o sobě svědčí, že si je Slované neutvořili, ani nepřijali 
přímo od dunajských Keltů, ale teprve později od Gothů. *) Nechci 
ostatně zde rozbírat, je-li vskutku jen tento výklad MúUenhofFův možný. 
Přijali jej naši první slavisté. '^) Kdyby ale šel vyložit ze slavolitevštiny 
{což ostatně dosud nikomu se nezdařilo) jako apellativum plynoucí 
vody vůbec, ztratily by uvedené doklady ještě více na ceně. 

Další doklady v otázce kolébky Slovanů bývají čerpány z topo- 
grafické nomenklatury vůbec a platívají za důkaz velmi 
vážný. Nemohu však opět přičítati jim rozhodující ceny, a to z důvodů 
následujících. 

'> Nepochybuji, £e i za doby předkristové zvěst o Dunaji, jenž tvořil 
vž tehdy jednu z nejhlavnějších obchodních drah v střední 
Bvropě, pronikala Často i k Slovaadm zakarpatským. 

*) SrV. uvedený Článek Jagiéúv, p. 310 asi. 

*) Lid, jenž o Dunaji tolik sly&el, přirozenS jméno přenáSel na řeky 
STého kraje, nebo jiné podobné Jméno par analogiam pozmónil. 

") MúUenhoff, D. A. II. 362 nsl. Z. f. d. Alterth. XX p. 26. 

^) Jagió, Archiv f. si. Phil. I. 299; Néhring (Mitth. schles. Ges. f. 
Volkskunde 1894/6, 18). Srv. i Mikloskh (Fremdworter, p. 13, Etym. W. 
4. v. DnnavB). 



74 L. Nied«rle: 

Omylem se soudivá, že se nomenklatura země nemění, že názvy 
feky jezer a hor dědí se od pokolení na pokolení, od národa k národa, 
a jest to svědectvím povrchního, nemethodického nazírání, jestliže se na 
př. doklad if několika málo jmen rázu slovanského, zachované z doby 
římské, uvádějí za pr&kaz slovanské pravlasti z důvodu, že prý je tato 
nomenklatura svědkem prvního osídlení. Tak na př. vyslovil se obhájce 
kolébky dunajské na letošním sjezdu kijevském. 

Tomu tak není. O části a místy snad i o větóí části nomen- 
klatury možno a priori připustit, že se v ní uchovává původní názvo- 
sloví přes různé změny obyvatelstva, ale my pravidlem v speciálních 
případech nejsme s to to prokázat. Proto z historické nomenklatury 
nelze soudit na původní, zejména ne tam, kde víme, že byla. 
odedávna míšení a pohyby ethnologické! Očividný 
doklad poskytuje nám na př. historické názvosloví Malé Asie nebo Bal- 
kánu. To platí po výtce i o Uhrách. Ze staré nomenklatury 
doby římské souditi, jako- činí prof. Pič, na původní slovanské obyva- 
telstvo země, je nesprávné, tím nesprávnější, že vlastně vedle několika 
málo slov rázu slovanského máme před sebou velkou řadu jmen rázu 
neslo vanského nebo původu zcela temného. Stará nomenklatura slo- 
vanská v Uhrách je jen vtroušena v cizí a svědčí jenom, že Slované 
už před římskou dobou pronikli sem od severu, ne že tam byla jejich 
kolébka. 

Stejně nelze na př. po mém soudu uváděl zbytky finského názvo- 
sloví v centrálních krajích Ruska (v levém Podněpří) na doklad původ- 
ního finského osídlení. I zde se musíme postaviti zatím .na stanovisko 
negativní. To, že podnes je zde zachováno v slovanské nomenklatuře 
jisté kvantum názvů finských, svědčí jen, že tam Finové dříve secftli, 
ale byli-li tam ode dávna původním obyvatelstvem a sami, nevyiiskli-li 
i oni odtamtud na svém postupu od Volhy k západu jiné starší oby- 
vatelstvo, při čemž byla původní sporá nomenklatura z části pofinšténa^ 
z Části doplněna — ta část, jejíž stopy podnes vidíme v opětné zá- 
plavě slovanské — kdo to ví, kdo může nyní rozhodnout? Proto dnes 
nesmíme vycházet z principu, dle něhož otázka o původu a šířeni 
se Slovanů může býti řešena jen studiem jazyka země. Jesili Slo- 
vané, přišedše na Balkán, v krátké době tak silně poslovanStili názvo- 
sloví, mohli to podobně dokázati jiní, na př. Finové v středním Rusku. 
Nechci tímto výkladem snad dokazovat, že i zde byli před Finy Slo- 
vané, ale dím jen, že otázku praobyvatelstva krajů na levém břeha 
Dněpru nelze rozřešiti jenom a jen tak snadně z nomenklatury. 

Dokladů z nomenklatury můžeme užiti nejvýše jen jako dokladů 
pomocných, a to zejména tehdy, jedná-li se o kraj s názvoslovím re- 
lativně čistým, rázu jednotného a víme-li při tom, že osídlení kraje 
bylo, pokud historie vykládá, relativně stálé,' že se neměnilo. Jen lam 
s jistou pravděpodobností můžeme říci: to jest patrně ode dávna slo- 
vanský, nebo finský, německý kraj. A tu přihlédneme- li k oběma naSino 
sporným územím a hledáme li, kde že je relativně čistší, jednolitější a 
hojnější stará nomenklatura slovanská, tu jí nenajdeme v Uhrách^ 
v Podunají, ale opět na severu Karpat od Visly na 



o kolébce nknim slovanského. 75 

východ k Dnépru, v Podolí, Volyni, Haliči a Polska. 
Na čistotu zdejdího slovanského názvosloví a2 Naddždin poukical 
a znovu ji pěkně vyložil Ivan FileviC. ®) 

A tak i tento pomocný dftvod svědčí mnohem spíše pro vlast na 
severu Karpat nežli pro Podanají. 

Mohl bych se na konec dovolat i výsledkfi zkoumání anthropo- 
logických, jež dle mého mínění také samy umísťují středisko a východisko 
Slovanů spíše na severu, u Baltu, než na jihu u Dunaje. Ale ne- 
činím tak proto, že mínění toto nevystoupilo dosud z rámce pouhé 
theorie, jež ostatně setkala se i s odporem. Důkaz odsud vzatf neměl 
by dosti váhy. Ale my ho nepotřebujeme. 

Pro mne stačí výsledek právě vyložené úvahy, abych thesi 
o dunajské kolébce, jak ji hájíSamokvasov, Leopardov, 
Boguslawski, Píčaj., zamítl a za kolébku Slovanů a tím 
i za východ i.sko dalšího jich šíření přijal severní kraj 
zakarpatský. A výsledek tento nepokládám jen za theorii, nýbrž za 
thesi historicky odůvodněnou. 



Vymeziti však blíže hranice této původní slovanské vlasti ^) v Za- 
karpatí je nejvýše nesnadné, z části i nemožné a předčasné. Data 
svrchu uvedená svědčí sice na Zakarpatí, ale kde hranice byly, nám 
neudávají. Nicméně lze přece něco přibližně stanovit na základě nomen- 
klatury topografické a některých zpráv historických. 

Historická nomenklatura zakarpatských končin není sice ještě 
mnoho probádána, '") ale to, co je, stačilo by přece zhruba na sta- 
novení oblasti sídel slovanských, kdyby nám snesená data nevykládala 
jen stav historický. Ale společné sídlení kmenů slovanských na jednom 
území spadá do doby před historické, — a na tu soudit z dat histo- 
rické nomenklatury je nejen odvážné, nýbrž najisto i chybné. A na 
toto negativní stanovisko musíme se postavit zejména všude, kde se 
jedná o pohraničná území dvou velkých ethnologických oblastí,, 
jako v Rusku proti Litevcům-LotySům, proti Finům a v ruském pásmu 

») Filemc HcT. /^pesiiefi PycH I. 89, 122. Nadeždin, Odbiti hct 
reorpa^ÍH p. 65 (1837). 

'; Zde opakuji, co rozumím tento původní vlastí, kolébkou Slovanů. 
Kdybychom tím měli na mysli místo, kde se nalézalo centrnm protoslovanskýclř 
dialektů t celkové aríjaké oblasti, pak bylo toto malé poměrné místo nej- 
tpíie kdesi na Dněpra; neboC představíme- li si nejpřirozeněji vzájemné rozložení 
center pozdějších indoevropských n&rodů v společné jich pravlasti evropské, 
ipsd4 centrnm Indoiranů do východní Rusi, centrum baltské k moři baltickému, 
centrum geriranské k dolnímu Labi a 0€ře a centrnm Protoslovanů kdesi mezi 
ně a finskoa oblast severní, tedy asi nejspíše k Doěpru. M/loi ale při výkladu- 
o kolébce na mysli celý kraj, v n^mž se Slované rozvinuli po osamocení od 
sousedních Induevropanů a po jich odchodu. 

*•) Srv. poučnou staf Fileviée O paspaóOTKt reorpa*. HOMeHK.iaiypH 
M. 1899, p. 2 nsl. 



76 L. Niederle: 



jižnim. Prevládají-li dnes severně od Připjati a na DnnS Utavsko-lo- 
tyšskó názvy, a je-li i v guberniích moskevské, iver^ké, smolenské 
dosti názvů finských, je-li v jižních guberniích nonienklaturd z valné 
dásti cizí — svědčí to pouze, že v území tom po deUÍ di^bii žili kma- 
nové litevsko-lotyStí, finští, turečtí, tatarští atd., ale nepodává to dů- 
kazu, že tomu tak bylo ode dávna, že na př. prvotní áfrecií Slovanů 
po odchodu Indoiranů, Thraků, Illyrů atd. nezasáhlo ui dáva^ v tyto 
končiny, z nichž však zase před početím historie ustďupLti musilo po- 
stupu Finů nebo Turkotataru. * ') 

Majíce to na paměti, smíme ovšem dat, vzatfch z geografické 
nomenklatury, užívati jen s největší reservou. Totéž v celku platí 
i o datech zpráv historických. Jsou řídké a k tomu vykládají 
o stavu oblasti slovanské na počátku historie, kdy se bylo zatím pro- 
vedlo jistě několik větších pohybů a změn stavu původního. 

S právě vyloženou příslušnou reservou můžeme ai původní slo- 
vanskou oblast v Zakarpatí zhruba vymeziti asi takto. Na jih o* 
západu bylo nejspíše přirozenou hranicí horstvo Karpatské. Jednotlivé 
výstřelky kmenů u hor sedících tlačily se asi velmi brzy skrze 
schůdné průsmyky na jižní svahy horstva, ba, domnívám se^ že již 
v době predkristové i pořičí jednotlivj^ch řek odtud k Djnaji te- 
koucích vroubena byla osadami slovanskými **), — ale přes to plnému, 
širokému postupu Slovanů na jih tvořily Karpaty asi dlouho přiro- 
zenou překážku a tím i přirozenou jižní hranici staré vlaati slovanské. 

Na západě hranice sahala asi k Visle, a na středním toku 
udržela se až do počátku dob historických. Souditi tak amfme z toho, 
že staré zprávy historické řeku Vislu souhlasné označují za hranici 
světa germánského a sarmatského, *•) a z toho, že není podnes žád- 
ného rozhodného důvodu, na základě jehož bychom oprávněně smělí 
v původní oblast slovanskou zahrnovati i kraj východní Germanie mezt 
Vislou a Labem. Na dolním Labi a Odře bylo nejápíSe centrum, 
z něhož se šířil národ germánský. Jen tolik bychom mohli připustit, 
že Slované ode dávna ovládali oběma břehy Visly, jak by svědčilo 
přejetí jména původu asi slovanského od Germanů. ^*} Na horním toku 
ostatně reku brzy překročili a posunuli se i dále na západ. 

To jsou jediné dvě určitější hranice staré vlasti slovanské. Sever, 
východ a jihovýchod je mnohem nejistější. 

Pokud se severu týká, prof. A. Kočubinskij snažil &e nedávno 
dokázati, že oblast mezi Připjatí, Berezinou, horním Narevem a Bugem 



") Srv. co o tom dí dobře HruševsJcij (Hct. VEpaHiiH^ I. i^9). 

'') Srv. muji předoáSku oa arch. sjezdu KijoTském (ref. v Cea. Číís. bíat. 
1899, ř. 6). Z ČáuBti uveřejněna jest v III. svazku TovarySatvA, v/danům l^toi 
Oávaldem v Rnžomberku. 

*'; V Agrippově popisu v Dimens. prov. 19. 8, u Plmia IV. 81, Pomp, 
Mely III. 3, 33, Ptolemaia VIII. 10, 12, III. 6, I, IIÍ. 8, Mark Her. 11. 31, 
36, 37, 88, aoon. hypotypose (Latylev, Scythica, I. 294), Jordána 3, 5, 

»•) Uznal i MúlUnhoJt, D. A. II. 208. 



o kolébce národa BloTanflkého. 77 

je ode dávna liteyskoiL Výsledky jeho však nejsou bez pochybností. **) 
Nicméně myslím, že asi v celku vskutku hranice původního osídlení 
slovanského proti pruskému, litevskému a lotyšskému táhla se bassinem 
Připjati a Bereziny. Ostatně o staré hranici mezi těmito dvěma ná- 
rody nelze téměř hovoJHt Bylif si v době, o niž zde běží, totiž v době 
p redhistorické, jedtě tak blízci, že patrně musíme přijmouti 
existenci širokého pásu přechodního, zaujímajícího snad právě bassin 
pripjatský. Bařinatý ráz tohoto pásu sám především svým fysikálním 
rázem tvořil hranici a přispěl také k pozdějšímu diíTencování obou ná- 
rodů. Ale bylo by čhybno vykládati, že končiny oblasti pripjatské a be- 
rezinské byly snad v starších dobách vůbec nehostinný a neobydleny. 

2e tomu tak nebylo, na př. v gubernii minské, svědčí statistika 
archeologa Tatura, jenž množství tamějších kurhanů odhadl na 30.000 a 
k tomu na 1000 hradišf. "•) 

Ostatně sluší podotknouti, že se oblast litevská původně na se- 
veru Slovanů táhla dosti daleko k východu, stýkajíc se tam na široké 
čáře se světem finským. Zde na severu byli dle linguistických bádání 
po delší dobu Slované odděleni od Finů tímto výběžkem oblasti li- 
tevské. *^ Dnes území na horním Dněpru vykazuje již dosti finské 
nomenklatury, a hranice její jde dle Barsova asi ku Smolensku. **) 
Z toho by šlo soudit, že Dněpr od Smolenska na jih byl ode dávna 
slovanský*. 

Ale jak daleko na v f c h o d od Dněpru sahala původní oblast 
Slovanů, kde byly hranice její proti Finům středovolžským, to dnes 
nemožno povědět Nomenklatura zde nepodává žádných bezpečnějších 
dat, historie také ne. Z té víme pouze, že Slované před dobou letopisu 
měli už osazený okovský les, že seděli na horním toku Volhy i Oky, 
a že i v poříčí Donu musilo býti husté osídlení slovanské, nebof 
arabští cestovatelé zovou Don řekou slovanskou. '') Kdy se sem však 



'•) A, Kočubinskij, Teppnxopia ;^OHCTop. .Ihtbh 5KMHII. 1897. 
Hhb. 60. Srv. referát Briicknera ve Věstníku si. stnr. I. 125. 

*•) Tpy/^H IX. apx. cBts^^a B-BBiuibHt. T. n. lIpoT. 115. O Kypranaxs 
MaHCKoft ry6. 

") A. Pogodin soudí z lin^istických ddrodd, že stará oblasC slo- 
Tanská yAbec byla oddělena od íinsicé kmeny Hterskými. (H3'b ^^peantámeK 
HCT. jiBTOBCKaro DjiemenH. BtcTHHinb apx. Ch6. 1898, p. 68—75.) Na severa 
možno si to dobře představiti. Jest vskutku několik zo&mek, z nicbŽ dlužno 
■oiiditi, £e Litevci sahali hlouběji do kraje Krivičd. Hdřo jest s hranicí vý- 
chodní, proti Findm na střední Volze. Bjlo-li vsak zde vskutku odděleni, pak 
bjchom na východě oblasti slovanské mezi pořiěím středního Dněpru a oblastí 
finskon ■ centrem na Volze přijmouti museli buď pás kmend cizích (iránských) ? 
anebo pás území relativně pustého, jímž by styky slavofínské uvedeny byly 
na míra velmi malou. S posledním výkladem mohU by se pak ve spojení 
nvésti zpráva Herodotova u bezlidných pustinách, Jež se rozkládaly nad zemí 
Bodinú, Nenrd, Melaichlainil a Androfagil. (Her. IV. 17, 18, 20, 22, 123, 125), 
i posa vadní relativní nedostatek hrobů starSího rázu v těchto koněinácb. 

'•) Barsav, OqepKH 173. 

*•) Barsov^ OnepiCH 147, 149. Gólubovskijy Uenentvvi . . . YHne. Hae. 
Kievhé 1883. Hhb. p. 19 nsl. Srv. i zprávu Prokopiovu o Antech nad mořem 
asovským. 



78 L Niederle: O koléhoo niroda slovanského. 

Slované doptali, je nejisto. Zde ještě mnoho zb^vá práce detailní. Sám 
bych z něktorfch menSích důvodů neváhal souditi, že Slované již 
v prvotním svém rozvoji rozšířili se na vfchod Dněpru, a to tak, že 
v obvod vlasti slovanské smíme aspoň čítati oblast Desny. Teprve pří- 
boj turko tatarsky smyl zde starší slovanský ráz kraje. Desna sama je 
jméno slovanské, tak asi jako Pripjať. 

Jak hluboko sahala vlast Slovanů na j i h směrem k Černému 
moři, nelze také stanoviti. Dle všeho celá dnešní Volyň spadala v ni, 
ale hranice jižní v Podolí a gubernii kijevské jsou nejisté. Domnívám 
se však, že Slované zasáhli dosti hluboko po Dněstru a Buhu (snad 
i Dněpru) k Černému moři. Domnívám se, že v Pliniově a Ptolemaiově 
řece Buges (Buces, Bvxog\ přenesené vysvětlitelným omylem k azov- 
skému moři, smíme viděti graecisovaný tvar slovanského Bugu, že 
Bonva&évíjg je graecisovaný název slavoUtevský, *") a to by ovšem ukazo- 
valo, že se ftekové stýkali na dolním toku těchto řek se Slovany a od 
nich zaslechli i domácí jich názvy. Také Herodotovi Kalií pidí, správně 
Karpidi, jsou spíše Slované než jiný kmen. To vše by mi svědčilo, že 
už za dob velmi dávných Slované pronikli dosti hluboko směrem 
k moři, že později přišlí Skythové zaujali zde na Dněstru a Bugu jen 
neširoký pás pobřežní, — a že tedy už první rozvoj Slovanů Sel dosti 
daleko tím směrem. Nemáme aspoň jiný národ, kterým bychom oblasť 
Dněstru a Bugu vyplnili po době, kdy se jihoevropští Arijové od Slo- 
vanů oddělili a odešli na Balkán. Ale ovšem celé toto vymezení hranic 
na severu, východě a jihovýchodě jest jenom hypothetické. 

Dle tohoto výkladu rozkládala se prvotní kolébka Slovanův od 
střední Visly na východ k Dněpru a do poříčí Desny, od pásma hor 
karpatských pak na sever ku Smolensku; možno však, že původní 
oblasť ještě tak vysoko nesahala. O reservě, s jakou jsme tuto oblasť 
vymezili, mluviU jsme nahoře. Hranice tedy nejsou určité. Že by byli 
však Finové původně seděli v těchto končinách, nebo aspoň ve vý- 
chodní její polovině, jak chtěl Europaeus a po něm ještě jiní, — pro 
to nepodává přesvědčivého dokladu žádná nauka. 



l^) 8rv. Niederle, Starověké zprávy o východuí Evropě 70, 8 4. (Rez 

pravý České Akademie tř, I. roč. VIII. ě. 1. Praha 1899). Jméno Dněpr není 

rázu slovanského a přišlo v užíváni patrně z úst kočovníků, kteří v době 
historické ovládli jeho dolní tok až k prahům. 



A'1olf Černý* V údolí Resio. 79 



ADOLF ČEBNÝ: 



V údolí Resie. 

(PokradovAni.) 

Furlance, jak již prof. Baudouin de Gourtenay ve svfch spisech 
konstatoval, hluboce nenávidí a jimi opovrhují, majíce je za náramné 
obmezence a hlupáky. >My Resiané,« vykládal mi jeden, > naučíme se 
mluvit rusky, polsky, rumunsky, německy a b&h ví jak, ale Furlanec 
nedovede jinak otevřít úst než furlansky.« Všichni se smíchem po- 
takovali, jeden z horkokrevnéjáích pak vyskočil a horlil, jako by mluvil 
přímo k nějakému Furlanci, provázeje svou řeč živými posunky a po- 
hyby: >My Resiané jsme Slované, ale vy Furlanci jste jen vlaStí ba- 
stardi* (wy sta Furlanske, bastarda wy láški). 

Po seznání váech okolností na místě soudím, že si Resiané za- 
chovají svoji slovanskost i v budoucnosti — aspoň o pofurlanátění 
(nebof o to by tu mohlo jíti) nejbližších generací nemůže býti řeči. 
Již přirozená odloučenost a uzavřenost Resie velice přispívá k zacho* 
vání jejich svéráznosti — od furlanske Resiutty k nejbližší osadě re- 
sijské jest skoro půldruhé hodiny jízdy, a na váech ostatních stranách 
jest Resie ohrazena vysokými horami. Kromě toho tvoří Resie i samo- 
statný celek správní, ba i církevní — odpor jejich pak proti Furlancům 
a uvědomění národní, posilované cestami synů Resie do jiných zemí 
slovanských, jest jim vnitřní posilou. A tak při veškerém vlivu centra- 
lisačního systému italského, při vlivu vlaštiny ve škole a v úřadech 
státních i samosprávných, při nevyhnutelném styku s furlanskými sou- 
sedy v Resiuttě — při všem tom zůstávají Slovany doma, v rodině, 
zachovávají si nevědomě i "vědomě svoji kmenovou svéráznost, jako by 
všech těch vlivů ani nebylo. 

Resiany mezi sebou neslyšel jsem jinak mluvit než resijsky. 
Zejména na to kladu váhu, že to platí v plné míře i o mužské mládeži, 
na jejíž povlaštění nebo pofurlanšténí mohla by míti silný vliv vojenská 
služba, i o dětech, které se vychovávají ve vlašské škole. 

Škol jest v Resii celkem pět: dvě v Rávanci, chlapecká a dívčí, 
a po jedné v Bílé, Osojánech a Sólbici. Dívky v Rávanci vyučuje 
Resianka, dcera hostinského Lýpy, chlapce učitel, rodilý Furlanec, 
který však (po dvouletém pobytu v Rávanci) již poněkud rozumí 
resijsky. V Sólbici jest učitelkou Resianka, pocházející z Njívy, v Bílé 
mají učitelku Furlanku z Gemony, která však umí trochu resijsky, 
v Osojánech konečně jest učitelka, vdaná za Resiana, která dobře 
resijsky mluví. Celkem tedy jsou v přítomné chvíli školy resijské ob- 
sazeny učitelskými silami, které mohou aspoň s počátku vyučovati na 
základě nebo spíše pomocí mateřštiny dítek; jen chlapci v Rávanci 
nemají té výhody a jsou v plné míře vydáni obtížím cizojazyčné školy. 
Avšak i tam, kde z nutnosti utíká se učitel nebo učitelka s počátku 
k mateřštině dítek, jest vyučování školní celou svojí osnovou i cílem 



80 Adolf Černý: 

výhradné vlašské. Pouze náboženství vyučuje se částečné resijsky. 
Materštiné dítek nevénuje se pozornost pražádná, ani hodina týdenné není 
vénována resijskérau čtení nebo psaní. Dodáme-li k tomu, že Rcsiané 
nikdy žádné literatury neméli,^') že tedy nemohli a nemohou se učit 
čísti a psáti na bibli, jako naSi předkové anebo jako Lužičtí Srbové 
v Dolní Lužici — nebude nám divno, že psáti resijsky nikdo nedovede 
a že tedy na př. listy píší Resiané jen vlašsky. 

Ve škole tedy nemá resijština mista — ale v chráme dosud 
zaznívá: kázání jsou jen resijská. Káže farář (plaván), rodilý Slovinec 
z okresu svatopetrského (z Dreky), kdežto kaplan, rodilý Furlanec ale 
nikoli odpůrce slovanskosti Resianů, pouze sloužívá mše a zpovídá, 
ovšem furlansky nebo vlašsky. Resijsky zpovídá farář a z ochoty 
i lásky k rodákům také Don Stefano Valente, rodilý Resian, který 
tráví nyní již řadu let na odpočinku v Bílé. Za mého pobytu v Resii 
však byl v Rávanci, ponévadž byla doba velikonoční, kdy bylo za- 
potřebí jeho pomoci. V Rávanci totiž jest farní >církou«; filiální ko- 
stelíky jsou v Bílé, Njívé, Osojánech a Sólbici, kromé toho jest kaple 
na planiné Karnici. 

Hned prvního dne byl jsem přítomen prosté resijské pobožnosti. 
Odpočinuv si totiž ve společnosti Resianů, kteří se kol mne shromáždili 
v Lýpové hostinci >Alla stella ď oro<, a vyhledav na faře Dona 
Stefana Valente, vydal jsem se do Osoján, které mne vábily svojí 
malebnou polohou na protéjší strané údolí. V malebnosti závodí s nimi 
sousední Njíva, kterou jsem navštívil později. Sráznou kamenitou cestou 
sestupoval jsem dolů k Sumné Resii; sestupování trvalo mně hezky 
dlouho, neboť jsem se co chvíli, zastavoval nemoha se nabažiti pohledu 
na krásné ležící Osojáne a Njívu, nad nimiž v řade hor majestátné se 
týčil zasněžený Mazec a více v popředí na právo Tólsti wórh. Přes 
Resii vede kamenný most o dvou obloucích, za nímž, jen několik 
kroků na levo, klene se jediný oblouk menšího můstku přes přítok 
Resie, nazvaný prosté >Pót6k<. A pak již stoupá hrozné kamenitá 
cesta nahoru k Osojánům; jest ohrazena po obou stranách kamenným 
plotem, prosté narovnaným z vápencových kusů, jako to shledáváme 
vůbec v těch částech severní Itálie nebo na př. i v Dalmácii. Připadá 
člověku, jako by kráčel samými zříceninami — illuse je tím vétší^ 
pomníte-li, že skutečné na každé pídi těchto končin kráčíte vlastně po 
sřícené minulosti 

Když jsem vystoupil nahoru do Osoján, nebylo již do večera 
daleko. Na samém počátku vesnice stojí vysoká, zděná zvonice (zvonýkX 
a několik kroků za ní nepatrný kostelík. Zazníval z něho zpěv do 
tichého podvečera, v němž tušiti bylo již večerní stíny; slavnostní 
zamlklost svátečního podvečera, neznámý nápěv kostelní písně, vychá- 
zející z temného vnitřku kostelíka, pocit mé osamělosti v tomto vzdáleném 



*') Jedinými písemnými památkami resijskýmí jsou dva rukopisy katdchisma, 
oba z minulého století, kteréž si patrně sestavili kněží ku své potřebě. Njní 
se nacházejí v rukou prof. Baudouioa de Courtenaj, jenž je také oba vydal 
tiskem (PestaHCKiň KaxHXHSHC, 1875; II catechismo resiano, 1894; pak v cito- 
vané knize resijských materíald). 



v ůdoli Beaie. 



81 



alpském údolí — v5e to dohromady volalo v mé dudi k životu cosi 
dávno zapomenutého, néco, co bych se marné snažil definovati. Vkročil 
jsem do seSeřené lodi kostelíka, ozařované kromé usínajícího světla 
denního jen věčnou lampou. V lavicích sedělo několik, asi deset, 
patnáct dívek, zpívajících nějakou nábožnou píseĎ. S počátku nemohl 
jsem rozeznati, zpívají-li vlašsky nebo slovansky, pouze dosti jednoduchý, 
nápěv hlásil se o dojem v mé duSi. Ale již za krátko zachytil jsem 
některé výrazy nepochybně slovanské — a hned mi bylo veseleji. Ku 
podivu, jak se dosti elegická moje nálada tím objevem rozjasnila. 
Přečkal jsem celý zpěv a vycházel jsem z kostelíka s odcházejícími 
dívkami. Na prahu chrámovém opustila je pobožnost a přidružila se 
k nim zvědavost Neodcházely, nýbrž kupily se ve skupiny a šuSkaly 
o cizinci. Přiblížil jsem se k nedaleké trojici dívek a ptám se, jakou 
píseň to zpívaly. Hned byly kol mne i všecky ostatní jejich di-užky. 
A již jsem si zapisoval píseĎ, kterou mi dívky střídavě zpívaly a zase 
diktovaly. Všecky se předstihovaly v ochotě, ale dívky, které jsem 
původně oslovil, žárlivě ostatní okřikovaly: »Mňčita!« (Mlčte!) Byk to 
píseň o umučení Páně s klassicky stručným úvodem o jeho životě; 
jazyk jeví mnoho vlivů kostelního jazyka slovinského i vlašského. Píseň 
jest velmi dlouhá, podávám z ní tedy na ukázku jen úvod:^^) 

ZdlouAa. 



J)9 ' vica Ma-ri-ja, Vy máti bo- ijá , pro-siie xíá nasJéžuša. 



Devíca Maríja, vy mali božjá, 

prosíte zá nas Jé£aia, 

Jéža&a, ná&aha Ldspada, 

tí, ka talýko nas amáP^) . 

JéžnSa yý stoe dojila, 

z wtíimi róki ha převila ; 

maé týmpa vý stCB p&tela 

a JéžnSa doržat žívaha. 

yj stce ha bila zubila, 

mné týmpa vý stce ha jiskala, 

stoe ba naldbzla tnw cerkvé 

tími tckni 8 a p j ě n c moŽmí. 

8 i won bci&to valýky k o n t ě n t, 

lu vyde&toc (?) tami s a p j é n e, 

koj a na mdešce Sce dw&nijst lít. 

Vis {isto p 6 p o 1 an wÚčaše, 

aa bojaša d i š é p n 1 e. 



Panno Maria, máti boží, 

proste za nás Ježíše, 

Ježíše, našeho Pána, 

jenž tolik nás miluje! 

JeŽí&e vy jste kojila, 

svýma rukama ho převíjela; 

mneho času jste trpěla, 

byste ho šachovala při životě. 

Vy jste jej byla ztratila, 

dlouho (mnoho Času) jste jej hledala, 

nalezla jste jej ve chrámě 

mezi mudrci (moudrými muŽi). 

To byla pro vás veliká radost, 

spatřiti jej mezi mudrci, 

když mu nebylo jeStě dvanáct let. 

Veškerý lid on učil, 

chodil s učenníky, 



'*) V uvedených textech resijských nemá i moci změkčovací, nesluš/ 
tedy čísti na př. „máti", nýbrž „maty". Proto tam, kde jest skutečně měkkost, 
označujeme ji hláskou j (na př. Njíva — ve výslovnosti opravdu jako bychom 
to j slytoli). Píšeme tak dle zásad slovinského a chorvatského pravopisu ; českého 
pravopisu nemohli jsme tu užiti, poněvadž písmene y potřebovali jsme k ozna- 
čeni zcela zvláštního, resijského hlubokého y, 

'*) Proloženým tiskem (jako zde „ama") označena jsou slova původu 
Tl&Sského. 

SloTanOc^ přehled. II. G 



82 



Adolf Černý; 



an dílaSe m i r 4 k o I e, 
an mórtve živé dilaSe, 
po svita iiČaSe mué judi. 
O vý, Maríja ▼ 6 r d j i n a! 



koual divy, 

mrtvé křísil, 

po svStS uJSil množství lidu. 

Ó, vy, Maria viryina! . . . 



Na poslední řádky písně padal mně již soumrak, tak že jsem 
text sotva dopsal. Také nás ke konci již rušili hoSi, kteří se během 
zapisování přiblížili a děvčata škádlili. 




Resianka v národním kroji. 



Takřka za úplného temna doklopftal jsem se zpět do Rávance. 
Paní Lf pová zavedla mne do kuchyně k ohništi — a věru že tu bylo 
příjemně; od Ganfnu a Múzece, bělohlavfch velikánů, táhnul již do 
údolí citelný chlad. Příjemně se to sedělo v družném kruhu u ohniště 
s nohama na podezdívce, na níž vesele praskal oheň, stravující celá 
velká polena pod kotlem, v němž nám hospodyně připravovala yeěeři. 
Vystupující dým, pokud nemohl unikati dymníkem, hledal si pod za- 
íazeným stropem cestu ke skulinám oken anebo dveřmi. 

Kolem jedenácté doprovázela mne paní Lýpová do mé ložnice, 
v níž se mi spalo, jako bych byl někde u nás na venkově; našel jsem 



y údolí Resie. 



83 



tam, co jsem nenašel nikde v lUlii a čehož jsem za chladných nocí 
často citelně postrádal — peřiny; a to peřiny, nabité peřím k prasknutí, 
zcela jako na vsi u nás. Hospodyně popřála mi dobré noci a odcházela 
Táinfm, trochu líné kolíbavým krokem. Jen mi ve dveřích jedté připo- 
menula: >Zadd;jt(B se tas nútra« (zavřete se z vnitřku). 

Tak skončil první můj den v Resii. — 

Druhého dne z rána bylo v Rávanci živo: se vdech stran scházeli 




3lladá žena z Resie. 



se pobožní Resiané do kostela.'^) Na návsi či spíše náměstí (neboť 
Rávanca a vůbec váecky os»idy resijské činí spíše dojem městeček) 
pod velikou lipou a zvláště na prostranství před kostelem černalo 
a pestřilo se lidem. Ovšem jen do služeb božích a pak zase po skon- 
čených pobožnostech, kdy nastalo nakupování u kramářů, kteří na holé 
zemi rozložili dřeváky (coůkline), hlinéné nádobí, koše, drobné hospo- 
dářské nářadí, střižné zboží a jiné věci. 



'•) V Resii, jako na Bdn&tsku vůbec, mají o velikonocích tři zasvěcené 
íny: ,,v(Blýkanu6" (boží hod), „driihi prázuik" (pondělí) a ,,tréťi práznik". 



84 Adolf Černý : V ůdoH Resie. 

Vmísil jsem se mezi lid, poněvadž jsem zpozoroval několik 
Resianek v starodávném národním kroji, jenž jest na vymizení. Nosí 
jej vétáinou již jen starší ženy, a to hlavně jen na větší výroční svátky. 
Dojem velice jednoduchého, skoro přísného kroje jest ponurý, podobné 
jako kroje katolických Hornolužičanek. Působí to černá barva, která 
v něm výlučně panuje; ni jediná část jeho není jiné- barvy. Zdá se 
vám, jako by všecky ženy v tomto kroji náležely nějakému řádu 
mmšek. Skládá se ze dvou částí. Nejdříve se obléká »džůpa<, >djakéta« 
čili >pet«, to jest krátký živůtek, zapjatý z předu na knoflíčky, s rukávy 
dlouhými, v zápěstí ohrnutými. Přes něj obleče se »čamažót«, to jest 
sukné, spojená s jakýmsi životem bez rukávů, v předu a zadu až 
k pasu otevřeným; jsou to spíše jakési široké šle, jež drží sukni a 
oblékají se přes ramena; mezi nimi v předu viděti jest knoflíčky spodní 
»džťipy«. Na >čamažót€ ovíjí se asi tři metry dlouhý, černý »pás«, 
jenž dělí celý svrchní oděv ve dvě části: horní jest »čamažót« v užším 
smyslu, dolní část jmenuje se >kótula< (sukně). Pás ovíjí se vysoko, 
tak že nad ním zbývá život (čamažót) jen velmi krátký. Sukně ozdo- 
bena jest nad koleny asi na 4 prsty širokým, nabíraným záhybem, 
jdoucím kolem do kola. Hlavu kryje rovněž černý »facoldbt< (šátek), 
zavázaný prostě pod bradou. Za dřívějších dob bývala pokrývkou 
ženské hlavy >péča«, kterou Sreznevskij **) popisuje takto: »Zvláště se 
mi ííbí péča, výborně podvázaná na stranu, tak že leh jen napolo 
kryje; po odkryté pravé straně hlavy visí široké konce pentle. Dodává 
obličeji jakési lehkosti a smělosti. < Nyní již znají v Resii sotva jméno 
tohi>lo úboru; ptal jsem se po něm, ale nedovedl mi ho nikdo ani 
popsati. Říkali mi jen někteří, že o tom od starších lidí slýchali, že za 
starých dob nosívaly ženy »wornáča«, to jest sukni se životem a rukávy 
v celku, a na hlavě >péču«. Bylo to prý »prad dwá čentenárja lít< 
(před 200 lety) — zajímavý to doklad, jak krátká jest pamět lidu a jak 
nepřesná a přehnaná jsou jeho ponětí o vzdálenosti časové do minulosti. 
Sreznevskij viděl peču ještě r. 1840, a lid po padesáti, šedesáti letech 
klade její užívání již do minulosti dvoustaleté. Upadla tak rychle 
v úplné zapomenutí^ že prof. Baudouin, který přec zajíždí do Resie 
již od r. 1872, nic o ní neslyšel a nezaznamenal. Je to podobný úkaz, 
jako vymizení lužické '>tarakawy« (hudebního nástroje dechového), 
jejíž vyobrazení měl ještě Smoleř ve své slavné sbírce lužickosrbských 
písní, po níž však marně již se pídili sběratelé koncem let osmdesátých 
a jejíž jediný exemplář vypátrán byl teprve při obecném ruchu sběratelském, 
předcházejícím výstavu drážďanskou r. 1896. Tyto dva nápadné pří- 
klady ukazují, jak svrchovaně na čase byl zvýšený ruch národopisný" 
posledních let a jak jest zapotřebí, aby neochaboval, nýbrž aby naopak 
siíil a šířil se po všech vlastech slovanských. 

(DokonfienL) 



'*) Viz tri dopisy I. Sreznevského, vytistěué v Časopise Českého 
MuB&um 1811 ua str. 341—314 pod záhlavím „Zpráva o Rezianecb^. 



Sjezdy: Archaeologický v Kijevě. 86 



Sjezdy. 
XI. ruský archaeologický sjezd v Kijevé. 

(Dokoné.) 

Dne 4.^ srpna v oddělení VI. vzbudily velkf zájem zejména před- 
nááka F. Ščepkina o dialektickém dělení jazyků staroslovanského 
a bulharského (s čilou debattou se strany Bulharů) a referát J. Ka- 
manina o rozvoji jihoruského písma v době od XV. do XVIII. století. 
V oddělení XI. za předsednictví A. Jablonowďkého D. Bagalěj vykládal 
o vfznamu historického materiálu pro archaeologii a večer v II. sekci 
věnováno bylo několik přednáSek speciální historií Ukrajiny a několika 
starých letopisnfch měst. 

Dne 6. srpna zasedalo opět oddělení archaeografické, vedle něho 
pak sekce III., v níž prof. BezesJcula vykládal o výsledcích řecké historie 
ea posledních 26 let, B. Farmakovahij o pracích ruského archaeolo- 
gíckého ústavu v Carihradě a K. Hormann o římském táboru v Mo- 
garelu. Odpoledne v zasedání sekce I., kdy na místo nedostavivšího se 
jen. Brandenburga předsedal prof. Píč, četl Fr, Heger zajímavý referát 
o některých starožitnostech kavkazských, a K, Sizov velký zájem 
i velkou debattu vzbudil svou zprávou o zvláštním druhu kurhanů, 
odkrytých jím v smolenské gubernii. Současně zasedala sekce V. cír- 
kevních starožitností, kde z přednáSek zajímala hlavně zpráva V, Su- 
slova o prvotní podobě kijevského soboru sv. Sofie. 

Dne 6. srpna (ve svátek) nebylo zasedání sekcí, za to uspořádán 
hromadný výlet do lavry pečerské. 

Dne 7. srpna za předsednictví prof. J. Polívky otevřeno bylo 
první zasedání nově zřízeného oddílu starožitností západních a jižních 
Slovanů. Oba zde přednesené referáty vzbudily čilý rozhovor. Prof. 
Sobolevskij vykládal o nových církevně slovanských textech původu 
domněle moravského, prof. Niederle pak podal nový archaeologický 
doklad pro theorii, dle níž Slované od severu přes Karpaty vstoupili 
do Uher už před dobou Kr. nar. Odpoledne v sekci I. měli zajímavé 
přednášky prof. Antanovič o kamenné době gubernie volyňské a generál 
N. Brandenburg o praobyvatelích kijevského kraje — zatím co ve 
vedlejší síni za předsednictví T. Florinského zájem českých členů 
ijezda poutal především referát prof. jurjevské university A, Jasiňského 
o středověkém agrárním ústroji v Cechách. V první schůzi podal jeStě 
Dr. Kadlec záslužný návrh na vydání sborníku všech zpráv byzan- 
tinských, týkajících se Slovanů, jenž odkázán ruské Akademii k provedení. 

Večer vyplněn zasedáním sekce II. a přednáškami prof. N. Da- 
ikeviče o původu jihoruského kozáctva a D. Evarnického o topografii 
záporožských sičí. 

8. srpna vedle sekce církevní v oddělení jazykovém přednáSel 
Á. Sobolevskij o starých slovanských výtvorech básnických, N, Da- 
iievič o Iliju Muromci za předsednictví M. Sokolova. 



86 Sjeady: Archaeologický v Kijev?, 1 

9. srpna v sekci předhistorické vynikala nejvíce zpráva P, Mih 
jukova o nově odkrytých starožitnostech makedonskych a docenta 
A. Pogodina výklad o starých stycích Indoevropanů s Finy (předseda 
gen. Brandenburg), v sekci historicko-geografické vyplnén byl čas Lfemi 
doklady, mezi nimiž Ščerbinův pojednával o posledních sledech koza- 
ctva v Ukrajině (předseda Th. MiSčenko). 

10. srpna v XI. sekci archaeografícké jednalo se opét o refonné 
ruských archivů (D. Samokvasov), v sekci III. pod předsednictvím 
Ghanénka E. von Stern vyložil význam keramiky pro kal tura éerito- 
mořských kolonií a V, Suslov periodu úpadku ruského stavitelství^ 
v sekci I. pak pod předsednictvím hr. A. Bobrinského prosloveny byly 
tři přednášky archaeologícké rázu speciálnějšího. V tý2 den zasedala 
i sekce orientální. 

Dne 11. srpna vedle sekce V. (církevní) v sekci VL (jazyk a písem- 
nictví) D. Abramovič vykládal o otázce činnosti Nestora letopisce 
(předseda P. Vladimirov), v sekci VII. (starožitnosti záp. a již. Slovanů) 
za předsednictví L. Miletiče podával pro nás velmi zajímavý referát 
T. Florinshij o původě a jménu moravských Valachů, háje jejich 
původ slovanský; VI. Lamanskij pak o Alanech-Jasech v MuUansku. 
Téhož dne konala se archeologická exkurse sjezdu dolů po Dněpru, j 

Dne 12. srpna vedle XI. sekce archaeografieké konalo se v IL " 
někoHk speciálních přednášek, v III. pak za předsednictví Sterna zajímal 
hlavně referát Dra. Kopery o polských uměleckých památkách ve 
sbírkách ruských, v I. předhistorické referáty Gami^euka a Kulakov- 
ského, rázu však speciálního (předseda VI. Sizov). 

13. srpna předneseny byly v téže sekci (prédseda prof. Vese^ 
lovsky) tři důležité přednášky slč. Melnikové o slovanských ícurhanech 
volyĎské gubernie, N. Béljaševského o exkursi do Polska a A. Po- 
krovského o tělesném rázu Slovanů z kurhanů volyňskýcli. Téhož dne 
v sekci VI. prof. P. Vladimirov měl zajímavý referát o vlivu apokryfů 
na umění, na tradici literární i lidovou; ostatní přednášky byly spéci* 
alní, tak jako večerní přednášky sekce VII. a IV. 
^ 14. srpna pořádán byl městem čestný rout, po němž následovala 
důkladná prohlídka Starého města kijevského. 

16. srpna v městském museu vykládali prof. Arniaševskij a 
F. Chvojka o svých nálezech, jež vzbudí teprve velký interess, až 
vejdou v známost archaeologické veřejnosti evropské; večer v universitě 
zajímal reíeral F. Ljaskoronského o nálezech římských mincí v pořičí 
Dněpru. 

Dne 17. srpna v II. sekci podal prof. V. Kordt velice důležitý 
obzor vývoje kartografie Ruska na základě kollekce, jež byla po celý 
sjezd vyložena v knihovně universitní. Th. Knauer po divokých 
stezkách etymologie dospěl k výkladu, že staré slovanské jméno Volhy 
bylo Ronsa, Rusa a od toho že vzešlo i jméno kraje Pycb. V sekci I. bylo 
několik odborných přednášek, v sekci IV. speciální doklady o starém 
bytu právním v Rusku. 

Dne 18. v sekci XI. jednáno opět o archivech, v sekci II. o ně* 
kolika detailních otázkách staré ruské geografie, večer pak ve vše- 



Sjezdy: Archaeolo^ický v KijevS. 87 

ab€cném sedéní vynikla zejména přednáška prof. A. MarJcjeviče 
o zácbrané starfch památek v Rusku. Na konec velkf zájem způsobila 
hr Uvarová návrhem, aby ruská vláda byla vyzvána zřizovati na 
niakfch universitách stolice pro archaeologii, tak jako u2 existují 
T západní Evropě, Návrh byl přijat jednohlasné. 

Dne 19, v zasedání komitétu ustanoveno za místo budoucího 
XII, sjezdu zvoliti Charkov (pro Varšavu nenadeSel dosud vhodnf 
éSiS), a večer slavnostním způsobem po Antonovičovu a Kamaninovu 
o^enůní v f sta v ustrojených při sjezde a po závěrečném obzoru prací 
sjezdem vykonanÝch, jejž podala hraběnka Uvarová, sjezd byl za- 
končen, — 

V tomto obrazu vědecké činnosti přihlíželi jsme ovSem jenom 
k zajíciavějsf nebo důležitější části přednádek. Velká část jich zůstala 
sde z nedostatku místa pominuta."") Ale už to, co předvedeno, svědčí 
o velkém vf známu, Jaký měl letoění sjezd, a o velké práci u příležitosti 
jeho vykonané. 

Referát náS byl by však kusý, kdybychom se nezmínili ještě 
o velkém poučení, které poskytovalo několik se sjezdem spojených 
výstavek* 

Byla to předem výstava starožitností předhistorických v universitě, 
KoKekce tato, stálý universitní majetek, byla u příležitosti sjezdu velmi 
rozhojněna hlavně slč. Melnikovou, jež měla také vedle prof. Anto- 
Doviče hlavní zásluliu o její uspořádání. Nové výkopy slečniny byly 
velmi cennými příspěvky k poznání starého bytu Slovanů. 

O universitní sbírce map jsme se již zmínili. Spořádal ji hlavně 
prof, Kordt s V. Ljaskoronským. Největší však zájem vzbudila na rychlo 
vystavená kollekce v městském museu. Budova městského musea forem 
trocha těžkých nebude ještě hned dokončena, ale podařilo se aspoĎ 
jakž takž upraviti několik síní, v nichž předvedli své předhistorickó 
sijírky hlavně pp. Chaněko a Chvojka. Pan Chaněnko, jenž i jiné své 
fltaroíitné poklady, uložené ve vlastním svém domě, otevřel členům 
sjezdu se váí ochotou, vystavil zde zejména nové a překrásné výkopy 
z kurhanů skythských. Pan Chvojka — Cech rodem i myslí — svÍ 
vfkopy z okolí Kijeva. Výkopy tyto Cekají teprve svého vědeckého 
oceíiéní, ale směle je můžeme prohlásiti za jedny z nejdůležitějších 
mskfoh náíezů. Osvětlují neobyčejně zajímavé stránky života a kultury 
atarých obyvatelů Kijevska, dle všeho starých Slovanů z dob prvních 
jejicii styků s koloniemi jižními. Píle a svědomitost p. Chvojky je 
obdlvahodná, a rádi se dodatečně připojujeme k ovaci, již mu členové 
sjezdu učinili pfi návštěvě této sbírky. 

JeStě jiné sbírky soukromé byly přístupny po dobu sjezdu 
a v nejednom ohledu zajímavý, tak zejména museum kijevské duchovní 
akademie, museum pečerské lavry a sbírka J. A. Chojnovského. Ale na 
ty referát už nestačí. 



•) vy tah j 26 vSeeh uveřejněny jsou zatím v předběžné sjezdové publikaci 
pod tiiQlem IlasiicTia XI apxeoji. c-Btsja b-b Klest 1—20 aBrycxa 1899 r. 
i^tnn 231.J 



68 Sjezdy: Slovanských novln&řd v Krakově. 

Celkem vzato, dojmy, jež si CeStí Členové odnesli ze sjezdu, byly 
nejlepší. Sjezd přes některé nedostatky na počátku poskytoval obraz 
neúmorné práce organisaCní a také neúmomého vědeckého snažení. 
Poučení bylo na všech stranách, krásnfch Vzorů práce rýze vědecké 
celá facía. Dm. Anučin, VI. Antonovič, VI. Sizov, J. Kulakovskij a j. 
mezi archaeology, N. Veselovskij, N. DaSkevič, P. Miljukov, VI. La- 
manskij, A. Jasinskij, P. Golubovskij, V. Kordt, D. Bagalěj mezi histo- 
riky, A. Sobolevskij, M. Speranskij, P. Lavrov, V. Ščepkin. J Kamanin, 
P. Vladimirov, T. Fterinskij mezi pěstiteli slovanské linguistiky a lite- 
ratury a jiných více — všichni ti, nehledě ovšem k vynikajícím zá- 
sLupcňm jiných Slovanů, závodili prací vědeckou a závodili také laska- 
vostí k svým slovanským hostům. Ti zajisté si neodnesou dojem 
(zejména ne my Cechové), že by intelligentní Rusko nemělo pro nás 
cit a porozumění. Referentu aspoň zůstane pobyt v Kijevě na vždy 
v milé paměti. 

Bude nyní na nás, abychom při nejbližší vhodné příležitosti 
fiíejnfni mohli odplatit. Doufejme, že se tak v brzku stane. x. 



Druhý sjezd slovanských novinářů v Krakove. 

Loňský sjezd slovanských novinářů v Praze měl veškeré ne- 
výhody nově se začínajícího díla: bylo mu přemáhati obtíže nezkude- 
nosti a nejasnosti, jichž příčinou bylo, že šlo především o pokus, 
jehož výsledku nikdo jist býti nemohl. Za to letošní sjezd v Krakově 
neooiesil se již pouze na informace, jež byly především obsahem sjezdu 
pražského, nezůstal státi na přáních, jež vyslovil předešlý sjezd, nýbrž 
vystoupil již s požadavky i návrhy positivními, vymezil slovanskému 
časopisectvu jasně povinnosti. Pohnutá doba, v níž se konal, pád 
minislerstva Thunova a očekávání vnitřních změn v říši dodaly mu 
přirozené mimořádné důležitosti. 

Sjezd konal se ve dnech 23. až 25. září a súčastnil se ho velký 
počet zástupců slovanského časopisectva z Rakousko- Uherska. Nejvíce 
zastoupeni byli Poláci a Češi, potom Chorvati — Rusíni se vůbec 
k sjezdu nepřihlásili, trvajíce dále při své nedůvěřivosti ke všemu, co 
od Poláků vychází, nedůvěřivosti a odporu, jimž se nedovedou vyhnouti 
i když jde o věc dobrou, i o věc k jejich prospěchu směřující. Chor- 
vaté a Slováci na sjezd přijeli, ba Hurban-Vajanský přihlásil se s re- 
ferátem »0 vzájemnosti slovanského časopisectva*, ale zákaz policie 
znemožnil jim, jako občanům Translajtanie, aby činně sůčastnili se 
jednáni sjezdu, tak že nuceni byli zůstati jen hosty jeho. Sjezd 
proto musel upustiti od původního úmyslu, aby prvním předsedou 
zvolen byl Slovák. Zvoleni byli: předsedou redaktor »Politik< p, Emil 
Bretter, prvním místopředsedou posl. p. Juraj Biankini, druhým p. Platon 
Koslecki, veterán žurnalistů polských. 



Sjezdy: Slovanských novinářá v Krakově. 89 

Prvý den byl hned vyvrcholením sjezdu v polemice o poměru 
polsko-rnském a způsobu, jak se k němu slovanské a zejména české 
listy slaví. Polemika ta, jež mela zvláštní důležitost pro pomér česko- 
polský, rozvinula se po referátu red. Czasu, p. Dra. Ant. Beauprého, 
a jim navržené resoluci : 

1. Slovanský tisk má směřovati k tomu, aby vyvinul a udržel 
se pocit solidarity mezi slovanskými národy, na základě národní 
individuality. 2. V zápasech, jež jednotliví národové o svou jsoucnost 
národní i politickou vedou, jest povinností slovanského tisku podporovati 
solidárně národ, jemuž hrozí nebezpečenství. 3. Ve sporech, jež jsou 
mezi jednotlivými slovanskými národy, má slovanský tisk — zejména 
tisk národů, které nejsou ve sporu přímo sůčastněny — zachovávati 
stanovisko nestranné, nezávislé od časového kolísání běžné politiky, 
a má vždy vystupovati na obranu strany, jíž děje se křivda. 

Pan proí. Maryan Zdziechowski upozornil na důležitost třetího 
odstavce resoluce a obrátil se k zástupcům českého tisku, žádaje, aby 
řídili se touto zásadou ve sporu ruskopolském, aby vystupovali na 
obranu národa polského, jemuž se křivda děje, aby posuzovali podstatu 
boje toho tak, jak ji posuzují pokrokoví a spravedliví Rusové sami. 
Ostřeji ve věci té vystoupil člen redakce Samostatnosti, p. Jaroslav 
Rozvoda, který přímo obviňoval Národní Listy ze strannictví v posu- 
zování sporu ruskopolského, ze zatajování pravdy a klamání českého 
čtenářstva, i vyzval přítomné zástupce tohoto listu, aby příště dle této 
resoluce také jednali. Jemu odpověděl zástupce Národních Listů p. Ja- 
romír Hrubý, odmítaje polemiku a vysvětluje při jiné příležitosti české 
msofilství. ^) Dr. Eugen Barwiňski poukázal na potřebu, aby časopisectvo 
slovanské bralo v ochranu i Rusíny (Malorusy), jež Rusko dusí. Debaty 
sůčastnili se ještě pp. Hovorka, Hořica, Podgornik, dr. Danielak i Beaupré. 
Resoluce byla po té jednomyslně přijata. 

Red. Beaupré přednesl také resoluci p. Hurbana-Vajanského: 

L Vzájemnost časopisectva slovanského má býti prak- 
tická: a) Mají se posílati redakční výtisky. Každý větší ústřední 
orgán má dostávati všechny hlavnější časopisy darmo, výměnou. 
h) Slovanské časopisy mají býti doporučovány bohatším rodákům, aby 
se šířila znalost slovanských jazyků a vědomosti o poměrech slovanských 
národův, i aby se upevňoval finanční stav časopisův. c) Má se zavésti 
stálé dopisování mezi časopisy. — IL Vzájemnost má býti duševní: 
a) Má plynouti z ideje společného původu rodového, i kulturního všech 
slovanských národů bez výjimky. 6) Mají býti literatury jednotlivých 
národů rozšiřovány a popularisovány oznamováním, překlady, posudky 
a úvahami. — I tato resoluce přijata byla jednomyslně. 

Druhého dne podával p. Prokop Grégr zprávu o postupu jednání 
o zřízení slovanské informační kanceláře, jež konalo se dle usnesení 
pražského sjezdu, načež podal resoluci, v níž » Sjezd slovanských novi- 
nářů* uznává zřízení informační korrespondenční kanceláře za věc 
nevyhnutelnou a navrhuje, aby ustanoveny byly v jednotlivých slo- 

') Viz následnjící článek. licd 



m 



Sjiůxáji Sbvanikjřuh aoTÍfiářd v Krakově. 



vanských zemích výbory, jež by udržovaly styky vzájemné, zorgani- 
sovaly ve své zemi dopisování a vypracovaly návrhy pro příští sjezd. 
Diskuse súčastnili se pp. Hopsas, Podgornik, Hrabf, Hořica, Beaupré, 
Konopiňski, Merunovi^, a přijato bylo, že jednotliví národové mohou 
zatím zříditi si své inTormať^ní kanceláře. Pan Hopsas prohlásil, že má 
sám iimysl věc provésti v KrakovÉ. 

Druhf referát, o zíi!ožení orgií nu německého nebo francouzského, 

kterj^ by hájil práv národ& 
slovanských, podal posl. p. 
Sokotowski. Pan prof. Bía- 
ryan Zdziechowski při té pří- 
ležitosti upozornil na > Slo- 
vanský Přehled «, vřele jej 
doporučuje. Pan Alfred Szcze- 
paňski přimlouvá se, aby or- 
ganisace slovanských žurna- 
list&v přistoupily k mezi- 
národnímu svazků žurnalisti- 
ckému, čímž by nabyly vlivu 
na informace velkého tisku 
světového. Návrhy byly po 
debatě přijaty. 

Téhož dne večer byl 
uspořádán banket, kde pro- 
neseno bylo velké množství 
přípilkův. Vynikající význam 
měl deldí český přípitek prof. 
Zdziechowského , věnovaný 
poměru polskoruskému a če- 
skopolskému. Vynikající pro- 
fessor krakovské universit^% 
jenž kdysi věnoval obšírnou 
studii Máchovi a českému by- 
ronismu, *) končil svoji vý- 
znamnou řeč takto: >Vejménu 
věci slovanské přáli bychom 
si viděli jífcítou vzájemnost, jistý soucit s našimi utrpeními. Nemůžete 
ovšem tiik cititi, jako my, ale byli bychom spokojeni, kdybyste zaujali 
ono stanovisko ^pi-avedlivýcli soudců, o němž pro Čechy snil Mickiewicz. 
Jijou Rusové spravedliví a ztiamenilí silon myšlenky, věhlasem i význa- 
mem — velikí Lev Tolstoj především, Vladimír Solovjev, Pypin, Cičerin — 
jichž my Poláci vysoce si vážíme, i přáli bychom si od vás, abyste tak 
jako oni soudili o našem poměru k Rusku. Na tom záleží trvalost česko- 
poského i siovanskopolákčljo svazku, — Naději, ba jistotu ve splnění 
tĚchto našich iuží^b dávají nám li četní a šlechetní z vašeho středu, 
kteří v těžkých utrpeních posilovah nás almužnou dobrého slova . . . 




M. ^J^iechowaki. 



Přeložil ji dn teJtiuy jiroť. Volu riiík 



M. Zdxiechowski : Po sjezde slovanských novinářd y KrakovS. 91 

S Úctou i vděčnosti pohlížíme k památce V. Štalce, B. Jablonského, 
vzácného E. Jelínka. Ale zvláštního povzbuzení dodává nám védomí, 
2e dědictví po něm převzal Adolf Černf, a že, oživen velkou ideou 
dodevního svazku Slovanů na základě vzájemné úcty a spravedlnosti, 
vede v tom směru svůj Slovansk}^ Přehled. Právě zde, na tomto sjezde 
DoviDářů sluSí se uznati cenu i význam tohoto časopisu. Setkávají se 
v něm zástupci všech Slovanů, pohlížející na sebe nedůvěřivě, ba často 
přímo nepřátelsky. Ale Šlechetný takt redaktora dovede spojiti věecky 
tyto lidi — a tak v malém se uskutečňuje ve Slov. Přehlede idea 
Mickiewiczova o národě českém jako smiřovateli sporů slovanských. 
Rozšíření těchto ideji vzájemné úcty, křesťanské pravdy a spravedlnosti 
proti veškerým křivdám, které na Slovanech páSí Němci, Maďaři, Vlafii 
nebo i Slované sami, bude měřítkem pokroku otázky duSevniho sblíženi 
S4ovanů. I vznáSím připitek ke cti slovanské žurnalistiky, pracující 
v tomto směru.* *) 

Třetího dne referoval p. Fr. Hovorka, red. Hlasu Národa, 
o utvořeni » Svazku slovanských žurnalistův v monarchii habsburské*. 
Přijat byl jeho návrh, aby zvolen byl výbor, který by vypracoval 
stanovy a provedl zřízení svazku. Po diskusi, jíž súčastnili se pp. 
Podgomik a Chyliňski, ustanoveno bylo nevoliti výbor na sjezdu, jelikož 
někteří národové nejsou zastoupeni, nebo jen slabě, i aby volba dvou 
delegátů z každého národa vykonala se později a věc se svěřila před- 
sednictvu sjezdu. Po té ustanoveno bylo, že se má příští sjezd konati 
v Záhřebe, a sjezd byl ukončen. 

Kéž by jen věci na něm přijaté byly uskutečněny s tou horli- 
vostí, s níž byly přijaty resoluce. Kéž by slovanský tisk také jednal 
přesně a svědomitě dle zásad, jimž dán na sjezde jednomyslný souhlas. 
Věci slovanské přineslo by to velký prospěch, přivedlo by ji dále než 
mlhavé, nejasné sny *a nespravedlivé nadržování mocným, kteréž po- 
čínání nás ani mravné nepovznáší, ani úcty nám nikde nezjednává. 



(Otevřený list redaktoru Slovanského Přehledu.) 

Po sjezde slovanských novinářů v Krakově. 

z dojmů slovanofila. 

Milý pane Adolfe! 

Dle daného slibu přičiním se věrně a upřímně podati Vám zprávu 
o svfch dojmech v době sjezdu slovanských novinářů v Krakově. 

Nazývám je »dojmy slovanofila*, neboť slovanofilem z instinktu 
byl jsem takřka od dětinství, tento instinkt pak se proměnil u vědomou 
snahu již v době studií universitních v Petrohradě a Dorpaté. 

') Úplné zněni řeČi prof. M. Zdziechowského přioesU Politik 29. září 
a Hlae lí&roda 1. října. NArodoí Listy podaly jen výtah prvé její části, nikoli 
▼uk části drahé. 



92 M. Zdziechowski : 



OFšem jako Polák pokládal jsem otázku poměru polskoruského 
za nejdůležitější a nejpilnější, její rozřešení za nezbytnou podmínku 
iiakutečnění duševní jednoty Slovana. V možnost pak smírného ukon- 
čení odvěkých sporův obou národů věřil jsem vroucně díky přá- 
telským stykům s kruhy mládeže ruské, oživené vznešenými ideály, 
ještě více pak vlivem přednášek některých rozumných a šlechetně 
smýálejíeích professorů. Mezi nimi byl vzácný Orest Miller, dědic 
prvních slavjanoíilů ruských a věrný strážce jejich duševního dě- 
dictví, jež tehdy Ivan Aksakov — bohužel se zdarem — přeměňoval 
v niCilelský, nihilistický panrusism. Hrdým a šfastným jsem se cítil, 
odkryv příbuzné znaky mezi ruským slavjanofilstvím a ideály naší 
poesie messianické, a výsledky svých pozorování, z nichž vyrostla po- 
zdéjí první moje práce,*) shrnul jsem tehdáž v referáte pro historicko- 
literární seminář prof. Viskovatova. — Zároveň překvapoval mne ge- 
niální názor Mickiewiczův o poslání národa českého jako spravedlivého 
smírce ve sporech slovanských — názor, jejž náš věStecVyslovil v před- 
náškách o literatuře slovanské, proniknut živostí i silou citů slovanských 
o Čechů i velikostí jejich práce v tom směru. V hluboké významnosti 
této myšlenky Mickiewiczovy utvrzoval mě a od té doby i utvrzuje 
takřka každý den, neboť vždy patrněji vidíme, že Čechové jsou je- 
diným národem slovanským, nemajícím nepřátel mezi Slovany — a tedy 
jediným národem, schopným nestrannného soudu — věc to, která 
byla zcela správně uváděna nyní na sjezde krakovském. 

Ale tyto slovanské sny setkávaly se od samého poěátku s množ- 
alvfm sklamání. Vycházelo to z toho, že monopol slavjanofilství při- 
vlastňovali si v Rusku lidé, jež jeden z nejznamenitějších současných 
ufenců slovanských právem nazval slovanofagy. První slavjanofilové 
ruSti — ' Kirějevšlí, Chomjakov, Konst. Aksakov — bezprostředně Slo- 
vanstva se nedotýkali, je zajímalo především Rusko, a pouze theore- 
ticky odůvodĎovali duševní převahu Slovanů u srovnání se západní 
Evropou a jejich dějinné poslání. S druhé strany první učení sla- 
visté v Rusku — Sreznevskij, Bodjanskij, Grigorovič, Preis — jako 
odchovanci doby romantické, rozněcovali se pro lidovou poesii slo- 
vaníkou, idealisovali prvotní idyllický byt našich praotcův, na pole 
politiky však nevstupovali. Ale mladí spolupracovníci těch i oněch za- 
vedli slavjanofilstvo v koleje výlučného kultu dějových základů 
Rufjka, kultu, který s sebou přiváděl nejen bezohledné prohlášení zlým 
viecko, co stálo v jakémkoli rozporu s pravoslavím a ruskostí, ale 
i nevyhnutelnost boje na smrt a nutnost zničení tohoto zla. Nebudu 
zrle mluviti o vášnivé propagandě Ivana Aksakova, který v sloupcích 
své *Rasi< ve jménu Krista a křesťanského poslání Ruska neúnavně 
hlásal jako povinnost Ruska — vyhubení národa polského, nakaženého 
hnilobou katolicismu; poznamenám pouze, že mladé pokolení slavist&v 
a professorů slovanských jazyků bylo vychováno prof. Lamanským, a 
ten, důsledně stavě ve svých přednáškách a spisech proti Západu již 



*) Mesyanisci i Slowianofile. Szkice z p?ych')logii narodów 
Bl'wnukkicb, Kraków, 1888. 



Po 8J(4zdě slovanských noyinářd v Krakově. 98 

nikoli slovanský, nýbrž řecko-slovanský Východ, zaváděl jakýsi impe- 
ríalism a centralisaci, vylučující samostatný rozvoj individualismů ná-^ 
rodních. Hlásaje r. 1879 v orgáne Katkovové, > Ruském Věstníku c^ 
nevyhnutelnost porudtění Polska, neváhal označiti Židy a Němce z krá- 
lovství Polského za spojence Ruska v této vdcil , . . Poněvadž pak 
tito lidé z tábora Aksakova nebo Lamanského, kolikrátkoliv byla řeč 
o západním a jižním Slovanstvu, hlučně dávali na jevo svou nenávist 
k Němcům, dobyli si tím pohříchu jisté populárnosti ve světě slo- 
vanském, jíž si nedovedli získati učenci vySdího a ušlechtilejšího rázu, 
jako na př. Pypin, který hájí princip samostatnélio rozvoje národů a 
nikoli centralisace. Minulého roku byl p. Lamanskij spolu se dvěma 
svými žáky, pp. Fiorinským a Grotem, v Praze na slavnosti Palackého, 
Žáci jeho cnluvili málo a nic významného nepřenesli, učitel pak jejich 
mlčel, neboť neměl, jak soudím, co říci: sklíčen — pokud vím — tou 
morální spoustou, kterou v ruských svědomích způsobila nauka jeho 
a jeho přívržencův, ochladí značně a snad úplně ve svém dřívějším 
nisifíkačním blouznění. 

Za to mluvil a mnoho mluvil pan Komarov. Jeho červená 
stuha a jenerálský titul působily na obraznost přítomných, nadšeným 
potleskem provázeno každé jeho slovo, spatřován v něm bezmála 
ofEcialní zástupce Ruska. Avšak zdali věděli shromáždění Slované, 
komu tleskali ? . . . Názory p. Komarovovy jsou nejhorší směsicí Katko- 
vovského kultu státu jako jediné svatosti se slovanofílstvím Aksakova, 
vylučujícím ze Slovanstva katolické Slovany. Ve svém listě neúnavně 
hlásá nutnost rusifíkování všech jiných národností, poddaných státu 
ruskému, vždy a ve všem větří polskou intriku, bije na poplach při 
každém vlídnějším slově o Polsku, které se objeví v ruském tisku, 
konečně nepřestávaje na laurech, dobytých výpravami proti Polsku, ne- 
váhal před několika lety vášnivě vystoupiti proti nebezpečí, hrozícímu 
prý celistvosti říše se strany budhismu, vyznávaného několika tisíci 
Burjatů v Sibiři! Vedle toho neustále rozněcuje ve svých čtenářích 
nenávist proti Němcům a právě tím získává si sympathie ve světě 
slovanském, jenž se pohříchu málo stará o jeho názory o Polsku a vůbec 
o poměru národů poddaných k panujícím. V Praze namířil tento pán 
děla svoje proti Němcům a ve velké řeči, která se stala kulminačním 
bodem sjezdu, nebot ji noviny roznesly po celém světě, připomínal 
bitvu u Gríinwaldu, povzbuzuje k novému křížovému tažení proti Němcům, 
ke shodě, k zapomenutí malicherných sporů vnitřních (»kde musíme 
míti velké společné dílo na zřeteli, není místa mluviti o malicherných 
sporech*). Čili: otázka polská jest bezvýznamná malichernost, nebo 
jinými slovy: dejte se nám spolknout, bratří Poláci, sic jinak vás 
spolknou Němci. Ale na sjezde panovala atmosféra společenské srdeč* 
nosli a vzájemných ústupků, pročež nikdo z posluchačů nechtěl ze 
slov páně Komarovových odvozovati takového důsledku. Pan Spasowicz, 
navazuje svoji odpověď na slova Riegrova v Moskvě r. 1867, mluvil 
o kráse slovanské harmonie, složené ze samostatně rozvinutých indi- 
vidualit národních, řídících se zásadou: nečiň jinému, co tobě 
ne mil o; p. Alfred Szczepaňski pak, pochopiv slova p. Komárova jako 



94 M. Zdziechow8ki : 



uznáni práva byta každého národa, pravil ve svém připitku: >Beni 
jenerála Komárova za slovo a očekávám, že celé ruské novinářstvo půjde 
za tímto šlechetném heslem spravedlnosti pro národy utiskované, aby 
bylo zadost učiněno spravedlnosti. « 

A co pan Komarov na to? Ve své zajímavé zprávé o slavnosti 
Palackého (BtCTHHECB Eepoau^ říjen 1898) konstatoval p. Spasowicz, 
že skoro v téže chvíli, kdy jenerál si připíjel s Poláky v Praze (20. června, 
čili 8. dle ruského kalendáře), jeho »Svět< (dne 22. téhož měsíce, čili 
10. dle ruského kalendáře) přetisknul odpověď Moskevských Vědo mosti 
z r. 1867 na památný přípitek Riegrův, v níž Katkov dokazoval, že 
» zarputilá nenávist « k idei polské jest povinností každého Rusa, k pře- 
tisku tomu pak byla připojena poznámka redakce »Světa<, že » sotva 
lze věřiti, že by to bylo napsáno před 30 lety, neboť takovou měrou 
čidí z toho současnost I « Nedosti na tom, v čísle ze dne 21. (9.) června 
uveřejněna byla nadšená korrespondence z Vilna o pomníku Muravěva. 

A nyní? Právě dovídám se z »Kraje<, že před několika dny, 
kdy se novináři slovanští sjížděli do Krakova, >Svět< vytiskl prudkf 
článek proti jakémukoli dorozumění s Poláky! Ne se smiřovati, nýbrž 
rusiíikovatíl Třeba jest, dle slov p. Komárova, jednou přece jíž dát 
pokoj se vším > smiřováním « a postavit celou věc na základ zákona, 
tvrdého, určitého, silného zákona, vylučujícího úplně všeliké »přátelské 
dorozumívání «. A v Praze minulého roku, z nevědomosti či hlupoty, při- 
píjel p. Ante Jakič, Chorvat, jenerálu Komárovu jako »představiteli pravé 
slovanské myšlenky, pravé slovanské žurnalistiky « I! Ó, ubohá vzá- 
jemnosti slovanská! 

Promiňte, milý pane, že tak dlouho Vás nudím věcí dobře Vám 
známou, neboť jste sám byl účastníkem loňské slavno3ti Palackého; 
činím to však proto, že vidím úzkou souvislost mezi tehdejším sjezdem 
novinářů v Praze a nynějším v Krakově. V Praze měl jsem tehdáž 
řeč, v níž právě jsem uváděl názor Mickiewiczův na poslání Čechů jako 
spravedlivých, myšlenkou křesťanskou oživených prostředníků a smírčích 
ve sporech slovanských. Názor ten uváděl jsem ve spojení jednak 
s dějinnými ideály Čechů, kteří po několik věků slovem i zbraní bojovali 
za uskutečnění dokonalé společnosti křesťanské na zemi, jednak s celou 
politickou činností Palackého, jenž neustávaje od své veliké a šlechetné 
práce, kterou hájil zásady oprávnění každého národu k samostatnému 
rozvoji, právě z toho důvodu pronesl památná slova, že bychom musili 
Rakousko utvořiti, kdyby ho nebylo. Avšak slova moje přešla nepozo- 
rovaně, nebylo jim porozuměno, neboť mysli české hypnotisovala čer- 
vená stuha jenerála Komárova. Nedal jsem se však odstrašiti i umínU 
jsem si, že tu věc přivedu k řeči roku následujícího. Dovolte mi tedy 
vysvětliti, proč tak neobyčejnou váhu připisuji myšlence Mickiewiczově. 

Veřejné mínění jest mocí, s kterou musí počítati i nejmocnější 
vladaři. V Rusku toto veřejné mínění demoralisují orgány pp. Komárova, 
Gringmutha, Suvorina a mnohých jiných, vytrvale a se zuřivou urput- 
ností volajíce po bezohledném porušCování všech poddaných národů 
Ruska. Nihilistický Sovinismus těch pánův, díky tomu, jak jsem řekl, 
že často a pyšně napadají Němce, dochází sympathického ohlasu jak 



Po sjezdd slovaiukých novin^ifů v Krakově. 95 

V Slovanslvě (ovSem vyjímaje Polsko) tak ve Francii. To dodává 
p. Komárovu i jeho spojencům síly, založené na přesvědčení, že každf 
jejich krok provází potlesk Francie, a že stačí pokynouti prstem, aby 
celé Slovanstvo vrhlo se v náruč Ruska. A skutečně politika vyhlazovací, 
hlásaná »Světemc, >Moskevským'i Vědomostmi« a jinými podobnými 
listy, nesetkala se dosud takřka se žádným odporem ve Francii ani 
u Slovanů — ačkoli tento protest musí býti zdvižen v zájmu samého 
Raška, v zájmu Slovanstva i celé lidskosti. Výsledky nebudou náhlé, 
ale mohou býti veliké, neboť klidný odpor ve Francii a v zemích Slo- 
vanských, zdvižený ve jménu pravdy a spravedlnosti proti ěovinistickému 
tisku ruskému, podetne mu křídla a odejme mu sebevědomí. Následkem 
toho vzmůže se význam i vliv té dosti četné a filechetné žurnalistiky 
ruské, která s větší neb menSí silou bojuje proti snahám poruSťovacím 
a bt^QÍ potlačených. To zase usnadní vítězství dobrých prvků ducha 
niského a konečně způsobí v společnosti ruské mravní převrat, z něhož 
přímo získá vzájemnost slovanská: neboť se zlepší osud Polska, sesílí 
se vztahy, spojující vděčné Polsko s Čechy, a v očích Ruska vzroste 
mravní váha Čech. Dosud »v představě Rusově Čech a každý (vyjma 
Poláky) ,bratříček Slovan* (tím pohrdlivým jménem navykli si je pře- 
křtívat) je dotěrným žebrákem, pokorně prosícím o podporu a nabíze- 
jícím navzájem své služby, víru i svědomí. Potom žasnouce spatří 
Rusové, že ti domnělí žebráci bez důstojnosti a síly — jsou hlasateli 
pravdy a těmi smírčími soudci, jakými prával si je viděti Mickiewicz, 
a na budoucí sjezd slovanský přijdou místo Komárova a jemu podobných 
ti nejlepší a nejšlechetnější z Rusů, kteří hlásají ve své domovině spra- 
vedlnost, řečníce na obranu utiskovaných. A ten sjezd, stane-li se 
skutkem, bude opravdovým triumfem české idey ve světě slovanském.*^) 

Veden těmito myšlenkami navrhl jsem hned prvního dne k reso- 
lucím velmi dobrého referátu p. Beaupré >0 úkolech tisku slovanského* 
opravu toho smyslu, že v posuzování poměrů mezi národy slovanskými 
novinářstvo má uznávati > přirozené právo každého národa k samostat- 
nému rozvoji, každého jazyka ku panování v rozmanitých oborech 
veřejného života tam, kde toho jazyka užívá celek obyvatelstva.* Za 
hlavní důvod uvedl jsem nesprávné úsudky Slovanů o poměrech polsko- 
ruských, vykládal jsem, jako jsem výše učinil, ohromný význam a pal- 
čivou nutnost změny stanoviska tisku v té příčině, odvolával jsem se 
na to, že nejlepší představitelé vědy, literatury a publicistiky v Rusku 
počínaje od velkého Lva Tolstého souhlasně povstávají proti morální 
nákaze, šířené listy toho druhu, jako je »Svét« a >Moskevské Vědo- 
moslic, uvedl jsem řadu novin a časopisů opačného směru, konečně 
přečetl jsem příslušné místo z klassického díla znamenitého učence 
a myslitele Čičerina o politice. 

Po mně ujal se slova p. Rozvoda. Ten mne předstihl značně, 
i mohu o jeho řeči říci, že se stala nejvýznačnější událostí sjezdu. 

*; Cituji zde výňatek z článku krakovského ,.Žycia'* (1898, č. 9) Wza- 
jemnosc czeskopolska, jejž podal pražský „Čas" (v Č. 30. téhož roku) 
v českém překlade. 



96 



M. Zdziechnwski : 



S prudkostí a tónem, v némž patrno bylo Šlechetné, leč váánivé roz- 
horlení, povstal proti oné části českého tisku, která klame národ soli- 
darisujíc se s ruském Sovinismem; ne dosti na tom: vyzval přítomné 
spolupracovníky Národních Listů, aby vysvětlili svoje přehnané ruso- 
Hlství. Nejsprávnější v jeho slovech byl v^rok, 2e vzájemnost slovanská 
bude budovou bez základů, pouhou komedií, dokud při naSich setkáních 
budeme se vyhýbati dráždiv^m strunám. Clara pacta faciunt amicos. 
V témž duchu, ale tónem mírnějším, jejž nám jako hospodářům kázal 
společenský takt, mlavil pan Danielak, poslanec strany lidové, dále 
Rusín pan £. Barviúski^ Slovem, byl jsem předstižen. Přes to moje 
oprava při hlasování padla, což však nikterak nepokládám za porážku. 
Jest mi uspokojením již to, že otázkou slovanských úsudkův o Polsku 
a Rusku bylo hnuto a že byla postavena do náležitého světla, konečné 
že resoluce p. Beauprého i bez mé opravy jest dosti jasná a zavazuje 
některé listy slovanské ke změně stanoviska ve věci, která se nás 
nejblíže dotýká. 

Druhého dne měl jsem znova příležitost hnouti toutéž záležitostí 
na bankete, hleděl jsem tam — abych užil triviálního rčení — při- 
tlačiti slovanské spolubesedníky ke zdi vysloviv přání, aby slovanský 
tisk soudil o věcech polských v Rusku aspoĎ tak, jako o nich píSe 
a soudí poctivý tisk ruský. Od toho záleží trvalost slovanských citů 
v Polsku. Sila každého poctivého slova se strany Slovanů jest taková, 
že, třeba uplynula 32 léta od slovanského sjezdu v Moskvě, přece dosud 
zní v Rusku ohlas tehdejěí krásné řeči Riegrovy, dosud se na ni od- 
volávají jako na důkaz, že otázka polská není Slovanstvu lhostejná. — 
Bezprostřední odpovědi na to jsem neobdržel. Nepovstal žádný z těoh, 
jimž tato slova přímo platila, a neřekl shromážděným, že to, co jest 
mým přáním, jest i jejich přáním, a že nevešla-li dosud solidárnost 
českého tisku s poctivým tiskem ruským ve skutek, stane se to za 
krátko. Taková odpověď, obsahující v sobě závazek, měla by význam 
neobyčejný, vydala by před celým světem svědectví, že jest mezi 
Polskou a Čechy skutečná harmonie . . . Přes to netajím se tím, že 
mě nesmírně těší sympathický referát Národních Listů (26. a 27. září) 
o této mé řeči. Rád bych v tom spatřoval předpověď, že pojítkem 
mezi námi a Čechy stane se společné uznání onoho poctivého a šle- 
chetného Ruska, které žádá spravedlnosti, jdouc za hlasem takových 
vůdcův, jako jsou Čičerin nebo Vladimír Solovjev. 

Tedy ačkoli, jak jsem řekl, neobdrželi jsme na svoje vyzvání 
odpovědi přímé, takové, jaké bychom si přáli, přece byli nuceni i Čechové 
vysloviti se o otázce, kterou jsme položili. Učinili tak pp. Hořica a Jaromír 
Hrubý. Dobře nám známý a všeobecně u nás vážený, sympathický nám 
poslanec p. Hořica mluvil svým srdečným, působivým zápalem o nutnosti 
udržováni shody polskočeské, která >jest faktem tak vynikající důleži- 
tosti, že ji chápou i v Rusku*. Ale k tomu řečník dodal, že Rusko, dobý- 
vající dnes ohromných území v Asii, málo dbá o malé slovanské národy, 
a že proto >my Čechové nemůžeme se zabývati^ dalekými slovanskými 
problémy*. Vyvozuji z toho, že prostřednictví české v poměru polsko- 
ruském pokládá řečník za věc dalekou, nemající nyní významu. Proti 



I^*^^ 



Po sjpzdž slovAnsliých novínArň v Krakovíí. 97 

tomu protestuji. Jest pravda, že pozornost ruské společnosti obrací se 
6ím dál více k dalekému vzchodu, vedle čehož p&lostrov Balkánskf^, 
Cařihrad, Slovanstvo, slovem vše to, čím dosud veřejnost ruskou 
zaméstnával učenci směru Lamanského i političtí kříklouní druhu 
Komárova, ustupuje do pozadí. Ale z toho nenásleduje, že by Rusko 
*málo dbalo o malé národy slovanské*, a zdá- li se tak, tedy jen proto, 
26 Rasové jsou přesvědčeni, že nyní není ve Slovanstvě nikoho, koho 
by bylo hodno poslouchati, že každý hlas o Rusku a záležitostech 
Ruska jse týkajících bude tam pouze prázdným ohlasem hlučných frázi 
Komárova. Více takových listů, jako jest Váš, pane Adolfe, a jsem jist, 
že počnou v Rusku pilně naslouchati tomu, co se u Vás mluví, a že 
vážnost Vaáe vzroste v dvojnásob. — Ke konci snažil se p. Hořica 
obrátiti naši pozornost na Němce, správně uváděje, že Čechové jsou 
nejvíce vysunutou přední stráží Slovanstva, a padne-li ta^ že přijde 
řada na Poláky; »naáe bytí* — ► dokazoval — »záleží od podpory 
Poláků, ale rovněž tak bytí Poláků bez opory o silný národ český jest 
fantasií*. Dobrá. Ale nesmíme zapomenout, a i Čechové musí míti na 
paměti, že jest nám bojovati nejen s pruským hakatismem, ale i s haka- 
tismem ruským, že pp. Komarov a Gringmuth nejsou k nám ani dost 
málo laskavější než pp. Hennemann, Kennemann a Tiedemann, o tolik však 
nebezpečnější, že hakatismus pruský tiskne poměrně malou část Polska, 
kdežto štvaním hakatismu ruského trpí ohromná většina národa našeho. 
Podobná obsahem byla řeč p. Hrubého, pro polské posluchače, 
neobeznámené dostatečně s věcmi slovanskými, velice významná tím, 
že řečník velmi určitě a důrazně vyložil podstatu českého rusoíilství. 
>Jsme rusoíily,c pravil, ^poněvadž na počátku tohoto století, když se 
v Čechách probudilo národní vědomí a hledali js ue opory pro svůj 
potlačený národ, neviděli jsme nikde jinde přátel, než v jediném tehdy 
nezávislém národě slovanském, v národě ruském* . . . >Ale naše city 
k Rusům, « krásně dodal řečník, »byly úplně nezištné, nežádali jsme nic 
za ně, a proto se za ně nemusíme stydět* . . . >tím spíše* — dokládal 
v další části své řeči — » že rovněž tak jsme i polonoíily i srboíily, ba že 
jsme nezapomněli ani nejmenšího, zapomínaného nárůdku slovanského, Lu- 
žiéanů, ve sporech' pak slovanských nikdy jsme nechválili, když těžká 
nika bratra Slovana dopadla na hlavu mladšího bratra* ... Tu se 
p. Hrnbý odvolal na r. 1863, a té části jeho řeči nenacházím v »Czase*. 
V tomto odvolání, jakož vůbec v celé jeho řeči, shledávám jedno 
z oněch nedopovězení, která žádným způsobem nemohou přispěli k utu- 
žení svazku národa polského s jinjmi národy slovanskými. Povstání 
r. 1863 bylo Síleným bludem s naší strany, ale onen nešťastný rok 
trvá u nás dosud ve svých následcích, trest, který nás za něj stihl, 
nebyl náhlý, ale byl zvětšován takřka každým rokem. Na př. varšavská 
Szkoia Glówna proměněna byla v ruskou universitu teprve r. 1869, 
vehnání pak jazyka polského z korrespondence soukromých institucí 
stalo se skutkem teprve v posledních letech. Panující nyní monarcha 
ovSem osvobodil Poláky od kontribuce, která byla na Litvě a Rusi 
uložena všem majetníkům usedlostí původu polského, proslýchá se také, 
íe prý vyučování jazyku polskému na gymnasiích království — ale 

Bloraniky přehled. II. 7 



98 M> Zdziechowski : Po sjezde slovanských novin&řd v Krakově. 

pouze vyučování tomuto předmětu — má se díti po polsku 
a nikoli po rusku, jako tomu jest od dob Apuchtinových, ale třeba jest 
věděti, jak se proto bouří ona část ruského tisku, jejíž hlas zní nej- 
hlučněji. Prohřešil se tedy p. Hrubý v nejdůležitější části své řeči ne 
dostatkem preeisování. 

Objevily se tedy v té příčině neshody mezi řečníky polskými 
a českÝmij objevily se jiné ještě odpory, blíže a bezprostředněji se 
týkající nynější politiky. Na př. P. Biankini volal v oimivé jako obyčejně 
řed na bimketě, že odvolání jazykových nařízení mělo by se považovati 
za easus belJí, lituje pak, že v nynější době nikoli právo, nýbrž ulice, 
křiky pouliční zdají se převládati, neváhal dodati, že kdyby mělo sku- 
tečně dojíti na tuto vládu ulice, tož aC i Slované jdou na ulici a 
» křičí — ne ze zpupnosti a drzosti, ale z nutnosti.* Naproti tomu po 
něm povstal prof. VI. L. Jaworski a proslovil řeč přímo opačnou, nebof 
připíjeje pravici kladl důraz na prvek stálosti a umírněnosti u Poláků, 
kteří pouze na těchto základech vcházejí ve svazky, řídíce se rozumem 
a nikoli eitem, umírněnosti a ne šovinismem. — Vedle toho byly ještě 
jiné nedostatky, nezaviněné účastníky. Především následkem hrubého 
becpráví scházelo v jednání sjezdu účastensví milých hostí slovenských 
i ehorvatikých. Byli tu sic Rusíni, ale nebylo spolupracovníků rusín- 
skjch listů; nebylo Srbů; Slovinec přijel tohko jeden; nebylo konečně 
zástupců lišku varšavského, ač by bývalo dobře, aby byli mlčeli výrai 
svědky na sjezde. Konečně ještě poznamenávám, že máme mezi sebou 
vynikající znalce Slovanstva, jejichž účastenství bylo nezbytné, ale kteří 
se skvĚli svou nepřítomností. K nim počítám především dra. Felixe 
Koneczného; je to nadaný historik a zároveň publicista směru katolicko- 
domokraUí-kého, při tom výborný znalec jazyka, literatury a současných 
pomĚiů českých; praví se, že na něho komitét zapomněl. 

Pres to vše mám za to, že výsledek sjezdu jest kladný. Především 
pru to, že na něm bylo hnuto záležitostí, ze všech slovanských otázek 
nejdůležilější, o niž nebylo možno zavaditi loňského roku v Praze pro 
přítomnost p. Komárova a jeho přátel. V Krakově bylo o ní mluveno 
při každé příležitosti. Pěkně v tom směru mluvili také předseda Liberat 
Zajqczkowíiki při otevření a poslanec August Sjkóřowski v přípitku 
Slovákunj. Pokračováním úředních rozprav prý v tom ohledu byly 
soukromé schůze společenské v redakci Nové Reformy i v Grand Hotelu, 
na u'uAi'1 jsem však, bohužel, nebyl. Účastníci jich, jak jsem slyšel, 
došli líitn prý k srdečnému dorozumění a naši lidé přikládají těmto 
důvěrným rozmluvám největší význam. 

Dosud panoval ve slovanském světě předsudek, vytýkající nám 
Polákům lhostejnost ke Slovanstvu. Sjezd novinářů jest prvním slovan- 
ským sjezdem, jenž se v Krakově konal, nepřihlížíme-li k loňské 
návštěvě poslanců českých a dalmatských. Tím tedy hlubší jest jeho 
význam. Ostře jej vyznačovala hesla spravedlnosti a úcty ke každé 
indiviilualilě národní — a dobře se tak stalo, tím spíše, že se sjezd 
konal ve městě, které jest živým pomníkem minulosti národa, jenž 
bývá počítán k nejvíce individualistickým na svělě. Vybujení individua- 
lismu vtisklo pečeť všem zjevům našeho dějinného života, bylo pra- 



Za F. Řehořem. 99 



menem našich nedtéstí i nadich triumfů, dalo nám smutné paměti 
liberum veto, ale i naši messianickou poesii, která vzletem velikých 
nadšení stvořila nejvyšší ideál mravní, jaký znají dějiny poesie, ideál 
jednotky, povznášející se cestou utrpení, cestou mystických povznesení 
modlitby a svatfch činů lásky i posvěcení a2 k jednotě s Bohem. 
Hlabokým procítěním dobrých stránek naší minulosti vyznačovala se 
reě p. Š. Mazzury, který tím procítěním nejsilněji uchvátil naše srdce. 
>Myslím — pravil — že národ s takovou minulostí byl k tomu po- 
volán, aby při rozhodování vážných, aktualných otázek rozhodujícím 
zpfisobem spolupracoval, c Slova tato stanou se skutkem, stanou-li ná- 
rodové slovanští v Rakousku v boji, jejž vedeme na západě i na 
vfchodé o zachováni naší individuálnosti, na naší straně s tak vřelým 
srdcem, jaké my jim toužíme přinésti v jejich bojích proti 
jejich nepřátelům. 

V lom směru pracujte vytrvale, milý pane; Bůh Vám to zaplať — 
kéž Vaše ideje přinesou hojné ovoce ve Vašem národě. 

V Krakově, 29. září. pbof. majitan zdzieohowbki. 



František Řehoř. 



Slovanský Přehled zahájil teprve druhou svoji roční pouť — 
ale již také zaznamenává druhou ztrátu v řadách svých spolupracovníků. 
První odešel Fr. Lene, jehož dopisy z Korutan slibovaly, že se propracuje 
na specialistu ve věcech slovinských — po něm shasl dne 6. září, tedy 
v den vydání 1. čísla tohoto ročníku našeho listu, František Řehoř. 
Shasl jako svíce nenadálým zavanulím dechu smrti. Všichni jsme 
viděli, že jest jeho života na mále, že pomalu dohorívá, ale tak 
náhlého uhasnutí jeho nikdo se nenadal. V poledne prvního pátku 
měsíce září přinášel jsem mu svěží 1. číslo Slovanského Přehledu, 
těšil jsem se, jak se rozjasní tvář chorého přítele — a zatím našel jsem 
jen příšerné obrysy ztuhlého těla pod bílým prostěradlem a tvář 
přítelovu zledovělou, neoživenou jediným paprskem duše. V rysech jejích 
bylo již jen zamyšlení smrti . . . 

fiehoř náležel k nejvěrnějším a nejnadšenějším našim spolu- 
pracovníkům. Vznik časopisu našeho sledoval s nadšením přímo zimničným. 
V prvních vývěscích >Slovanského Přehledu « probíral se s radostí, 
kterou bychom nejraději nazvali otcovskou. Jako málo kdo v takové 
míře želel zániku Jelínkova > Sborníku*, tak jisté málo kdo tak upřímně 
vítal Slovanský Přehled, jako Řehoř. Před vydáním každého čísla vážil 
několik cest k redaktorovi, aby vyzvěděl, co bude obsahem nového 
čísla, i aby se pokochal čerstvé tištěnými archy. Nebylo čísla našeho 



100 



Za F. Řehořem. 



listu bez jeho příspěvků; 
vedl soustavné a s láskou 
pozornost našich čtenářů 
k životu a snahám bratří 
Malorusů — a byl by dospěl 
k podrobnějším a prohlou- 
benějším pracím pro náš 
lišt, kdyby bývala jeho 
nemoc vzala obrat k lep- 
šímu. Zatím se obrátila 
k nejhoršímu . . . Ovšem 
smrt byla mu vysvobozením 
z útrap, které byly údělem 
jeho života a jmenovaly se 
nemoc, nouze, bída, křivda, 
zneuznání, podceňování, a 
to lidmi, kteří neměli ponětí 
o jeho práci a jejím výz- 
namu — avšak táž smrt 
připravila jej také o nejčistší 
radost z poctivé, neobyčejně 
svědomité a obětavé práce, 
jejíž ovoce teprve mělo 
uzráti . . . 

Řehoř nerad odcházel. 
Vyslovovával se sice pessi- 
misticky o svém zdraví, ale 
to patrně jen v řídkých 
chvílích; jinak nikdy se nevzdával naděje v uzdravení a vždycky měl 
plno plánů. V hovorech se mnou povždy měl pro mne plno zdravotních 
rad: doporučoval mně pití kefíru, radil mně, abych k osvěžení mozku 
jídal na noc pravidelně jablko (které bylo tuze často jedinou jeho 
večeří — tak skvěle bylo o jeho existenci postaráno!) — a v noci, 
když se probudím, abych si vějířem rozháněl kyselinu uhličitou, která 
se dýcháním nade mnou nahromadí. V jeho kapesních knížkách poznám- 
kových i na jednotlivých listech plno jest záznamů pozorování vlastní 
choroby, jež sděloval s prof. Chodounským, který jej po dlouhá léta 
léčil s největší péčí a láskou. Na rubu drobné obálky, nalezené mezi 
papíry na jeho stolku, načrtáno jest tužkou jeho písmem: >Já trpím 
tím plicním hnisavým kalarrem jak pes, nohy sotva vleku a mluvit 
nemohu.* Patrně si tak postěžoval někomu, kdo jej navštívil, když 
mu bylo nejhůře . . . Choroba jeho vlekla se od února r. 1890, kdy 
stižen byl zánětem plic a pohrudnice. Tehdáž byl nad svým stavem 
opravdu zoufalý; v listo z té doby, před svým pobytem rožnovským, 
psal mi: >Mám ještě sílu látky o íluculech, Bojcích, Lemcíc-ii a Rusínech 
nižin, že jen k vůli ní, sbírané po celé desítiletí, bych si přál života. 
Činí to zdrcující dojem, viděti se sklácena uprostřed činnosti, k níž lnul 
jsem celou svou duší a srdcem!* . . . 




František Řehoř. 



Za F. jlehořem. 101 



Nebyl sice jedtě t^hdáž oderván od své činnosti, ale byl v ní 
od té doby ochromen — život jeho čím dál více, zejména v posledních 
třech letech, byl jen živořením. Chystal se k vétdím pracím národopisným, 
k nimž sebral velké množství látky, ale pro útrapy své choroby sq 
k nim nedostal. A tak máme od ného jen řadu článků a pojednání, 
rozptýlených po nejrůznějších časopisech posledních dvaceti let, v nichž 
uloženo jest veliké množství cenné látky národopisné, které vSak přece 
netvoří dohromady léch celků, k jichž sepsání se ftehoř připravoval, 
jak o tom nejednou ke svým přátelům se vyslovoval, ústně i písemně. 
Již v listě z ledna 1892 nacházím takovou zmínku; psalť mi tehdy 
Řehoř: >Sbírám látku pro prvý svazek ,Svátky a dny pořadím dle 
unit kalendáře^ Mnoho svátků jsem již popsal, avďak pro vydání sou- 
borné musím tytp předělávati, poněvadž se chci drželi methody přesně 
vědecké. K vypracování však tak brzy nedojde — odkládám zúmyslně, 
jen aby práce vypadla jak nejúplnější. Vzácné látky chovám již pro 
teď hojné. O tisk se míním ucházeti buď u C. Matice, nebo u Akademie. < 

Články jeho, jimiž si pojistil čestné místo ve slovanské ethnografíi, 
druží se vniterně v několik skupin, z nichž vysvítá, jaké plány měl 
ftehoř^ do budoucnosti; kdyby se dle nich sebraly a vydaly, teprve by 
se objevilo, jakou velikou práci i při svém chatrném zdraví vykonal. 

Předně Jsou tu povšechné črty zeměpisné, cestovní a 
národopisné:^) Horstvo, vodstvo a podnebí rusínské Haliče (SI. Sb, 
1883), Procházka rusínskou vsí (S. XVIII.), Z rusínské vesnice (též), 
Hajdamáci v ^Karpatech (Z. P. II), Pokutí (SI. Sb. 1887), V Žiravce 
(K. 1889), Po bukovinské hranici (S. XXVI.), Z cest po haličské Rusi 
(S. XXVIII.), Ze Zarohyzna do Stanislavova (Z. P. XIV.). K nim 
náležejí přehledné články, psané pro Ottův Slovník Naučný, jako: 
Bukovina, Bezkydy a j. 

Největší část jeho článků spadá do vzpomenutého již kalendáře 
výročních obyčejů a pověr, jenž by se z nich dal sestaviti 
a doplniti z pozůstalých rukopisů buď hotovými již statěmi nebo 
sebranými materiály. Je tu především kalendářík z národního života 
Bojkův (Z. P. XII.) a pak články: Nový rok na haličské Rusi (S. XXL), 
Jordán haličských Rusínů (S. XIX.), Fedorovyča (S. XXXIL), Velikonoce 
na haličské Rusi (K. 1887), Neděle květná (Z. P. III.), Rusínské hajilky 
(t. j. velikonoční zábavy dívek, jež jsou předmětem i následujících 
článků, Z. P. XIII.), Z hajilek rusínských děvčat (La. 1889), Zelman 
Z. P. IV.), Krivoj tanec (U D. K. 1894), Kostrub a Roman (též 1891), 
Velikonoční zábavy rusínských chlapců (R, 1887), Na rusínském hřbitově 
o velikonocích (S. XXIX.), Neděle prvá po veliké noci a rachmanský 
VelykdeĎ (SI. Sb. 1887), Den Jiřího a noc čarodějnic (K. 1888), Den 
svatojanský (Z. P. III.), V době rusalek (SI. Sb. 1886), Dva dny 
z rusínského kalendáře (Makoveja, Spása, N. L. 1899, 261), Praznyk 

*) Zkratky ZDamenají tyto časopisy: Slovanský Sborník (SI. SI).), Světozor 
(S.), ZlaU Praha (Z P.). Květy (K), Osvěta (O.), Ruch (R ), Lumír (L), Časopis 
Musea krAl. Českého (Č. M.). Vesna (V.), Dámské Besedy, příloh i Nových 
PařUských Mod (D. B ), U doraAcího krbu, příloha Nových Mod lU D. K.), 
Zábavné Listy (Z. L ), Lada (La ), NArodní Listy (N. L.), Sokol (Sok.). 






102 Za F. ňebořem. 



(S. XXXI.), Památce dušiček (Z. P. L), S\r. Mikoláše na haličské Rusi 
(L. XXVI.), Vánoce na haličské Rusi (R. 1886), Malanka (S. XXÍV.). 

Předmétem další skupiny Řehořových studií jsou obyčeje, spojené 
g významnými dobami lidského života: narozením, svatbou a smrtí. 
Kromé čfónků Na rusínských krtinách (Z. P. IV^), Na rusínském pohřbu 
(S. XXL) a Na rusínském hřbitove v Haliči (S. XXII.) všecky ostatní 
pnhiížejí k obyčej &m svatebním: Svatba Lemků v Karpatech 
(D, B. 1897), Rusínská svatba z okolí Lvova (též, 1895), Milostné 
plělky haličskoruských děvčat (S. XXIII.), Z haličskoruských úvah před- 
svatebních (L. XVI.), Rusínské námluvy v Haliči (Z. P., V.), Zasnoubení 
a ohláSky u Rusínů v Haliči (Z. P. VIII.), Rusínské zvaní na svatbu 
{K. 1894), Šlub (Ž. P. VIII.), Poklin v pana (S. XXIII), Družčiny 
(Z. L. 1891), Vývod (V., IX.), Po sňatku (U D. K. 1892), Prsten 
(La. 1891). Jak patrno, vedle kalendáře jest svatba propracována 
nejpodrobněji. 

Kromě toho zabýval se Řehoř lidovou léčbou, k níž sebral 
mnolio materiálu; sem spadají tři pojednání: Lidová léčba u haličských 
Malorusů (C. M. 1891), Úvod k podomní léčbě rusínské (Z. P. XL), 
Úroky u Rusínů v Haliči (SI. Sb. 1887). 

Jak hd rusínský pohlíží na přírodu, bylo dalším předmětem 
Ktihorova studia, jemuž věnoval články: Z ethnografického přírodopisu 
haličské Rusi (Z. P. VI.), Ptacto v národním životě Rusínů (R. 1886), 
Kuří dvůr (Z. P. XI.), Husy a kachny v podání haličských Rusínů 
(U D. K. 1894), Kukačka v národním životě hali&kých Rusínů 
(SI. Sb, 1885), Plazi a obojživelníci v podání hal. Rusů (O. 1888). 

Když jsem počal tisknouti své >Mythiske bytosče řužiskich 
Sťrbovv*, říkal mi, že připraví podobné dílo o bájeslovných před- 
stavách Rusínů. Sebral k němu také množství materiálu, uveřejnil 
však z něho pouze tyto články: Gert (Z. P. XIL), Haličskoruský to- 
pL^ínyk (S. XXXI.), Chovanec (L. XXV.), Vlkodlak v podání haličských 
Ruiínů (L. XVIII.), Neprosti (S. XXIL). 

Krojům lidovým věnoval mnoho pozornosti na svých cestách 
abératelských; ze článků jeho odnášejí se k nim tyto: Šperky kar- 
patských Huculek (Z. P., V.), Paráda hlav děvčat na Pokutí (La. 1889), 
Maloruské děvče z HaUče (Z. P. XI.). 

Konečně přihlížel i k sociálním poměrům rusínským v pří- 
tomnosti a minulosti, k zaměstnání lidu, k jeho duševní i mravní 
povaze atd. Sem spadají články: Pán a chlop v rusínské vsi v Haliči 
(S, XVIL), Šlechta chodačková (Z. P. III.), Židé v HaHči (O. 1892), 
Ze života židův mezi Rusíny (S. XVÍ.). — Rusíni v domácím hospo- 
dářství (SI. Sb. 1883), Rusínský zahrodnyk (Z. P., I.), O včelách 
a včelaření u Rusínů (V. 1889, Vlil.), Lití chrámových voskovic 
u Rusínů (Zprávy stálé výstavy a tržnice řemeslných výrobků v Praze, 
\L 1894), Jurko Škryblak a něco o jeho řezbách (Z. P., V.), Výzbroj 
a kovové ozdoby Huculův (Z. P. V.). — Z haličskoruských typů: 
Pokrytka (Z. R, X.), Maznyk (S. XXIV.), Did (L. XVIL). — Tabák 
(Z. P. VIII.), Spor o výhon (R. X.). — Hry rusínské (Sok. 1898—9). 

Podal jsem tu pokud možná podrobný výčet Řehořových článků 



WF^^^^ 



Za F. Řehořem. 108 



národopísnfch, aby jasné vystoupila velikost jeho práce, v tom sméru 
vykonané. K této literární činnosti národopisné druží se jeho činnost 
sbératelská, jejíž ovocem jest bohaté oddélení rusínské v Náprstkové 
Museu, Průmyslovém Museu a z poslední doby i podobné oddélení 
v Národopisném Museu Českoslovanském. Sbírání bylo jeho vášní, 
již vénoval mnoho penéz a zdraví — ač se mu obojího stejné nedo* 
stávalo. Ale byl již takovým obétavým nadšencem. Když si mně 
stéžovával na nedostatečný plat, jenž mu byl za jeho úřední práci 
vyméřen, a na to, že je stále odmršfován se svfmi žádostmi o lepší 
místo, říkával: > Vždyť já bych to nechtél pro sebe, já bych ročné kolik 
set ušetřil — a to by se všichni podívali, jaké sbírky bych za to 
pražským museím pořídili* ... 

Vedle své činnosti národopisné i jinak se snažil přibližovati nám 
život rusinský a vůbec navazovati spojení mezi námi a Rusíny. Psal 
články v národním ruchu rusínském nebo všeobecné zajímavé články 
o vécech rusínských, jako byly v I. roč. Slovanského Přehledu •Ru- 
sínská Sič ve Vídnic a »Jubilejní slavnosti rusínské* i starší jeho 
články: Vznik a rozvoj rusínského divadla (SI. Sb. 1886), Lvovská 
Stavropihija (Z. P. IV.), Markijan Šaškevič (S. XX.), Něco o původu 
jména Rus (V. X.), Roksolana (R. 1886), Nastaáa (R. 1888). Hlavně 
však snažil se vystavěti most ke vzájemnému poznání způsobem, jejž 
svého času zejména Hanka prováděl: sestavováním co nejúplnější 
knihovny maloruské, již celou daroval bibliotéce Musea království 
Českého. Byl to na jeho poměry dar víc než královský. Zásluhou 
ňehorovou máme nyní v museu krásné oddělení maloruské, o jehož 
soustavné doplĎování a pokračování měli by Malorusové sami stále 
pečovati na uctění památky Řehořovy. Jako posílali časopisy a všecky 
své publikace jemu, tak by je měli dále posílati knihovně musejní. 
Řehoř však nepřestával pouze na tom — on také naopak staral se 
o to, aby i české knihy šly do knihoven rusínskýcb, i opatřil sám 
slušné české knihovny •Prosvite* a jinfm osvětným spolkům ru- 
sínským. 

Taková byla činnost Řehořova. 

Životopisná data jeho jsou velice skrovná. Narodil se 16. pros. 
1857 ve Stéžerách u Hradce Králové, v kterémž městě absolvoval 
také reálku r. 1877. Od té doby trávil v Haliči mezi Rusíny, kde , 
otec jeho právě tehdy najal statek a kde příbuzní jeho dosud hospodaří. 
Po desítiletém pobytu toužil po návratu do Čech, a to do Prahy, 
ale nepodařilo se mu to až r. 1893 pomocí Náprstkovou. Od toho 
roku působil v městské knihovně pražské. Bylo však již pozdě; ne- 
přišel do Prahy již onen čilý Řehoř, jenž mne navštívil v Hradci 
za svého jedenáctiměsíčního pobytu v Čechách r. 1889, nýbrž pouhá 
jeho zřícenina, člověk trápený hroznou nemocí, která jej mohla každou 
chvíli sklátiti . . . Tak se děje u nás. Necháme nejlepší své lidi uštvati 
9e v zápasech o skývu, a než se o ně »postaráme«, bývá již 
pozdě . . . 

Slovanský Přehled bude těžce postrádati svého pilného spolu- 
pracovníka, jehož místo na dlouhý čas asi zůstane v naší literatuře 



^^ 



104 Dopisy : 



prázdné. Pocítí to zejména Ottův Slovník Naučný, v němž Řehoř 
vzorné obstarával část maloruskou; véčná Skoda pro ten podnik, že 
nemohl v něm úlohy své skončiti. 

Jdk Rusíni byli zprávou o jeho smrti dotčeni, o tom svědčilo 
množství telegrafických projevů, zaslaných redakci SI. Přehledu i museu 
Ná^rstkovu, jakož i posmrtné vzpomínky ve váech rusínskjch listech. 

Želela ho veřejnost dvou národů i četní přátelé osobní, odedelf 
r něm nejen muž velkých zásluh a ryzí idealista, ale i vzácný charakter 
a milý člověk a druh. 

Pero ni Tobi zemjja! ... adolf Obbný. 



DOPISY. 
Z Bulharska. 

(Fiímaíni kriee. — Jubileum Marina Dřínová. — Z literatary: I. Vazov ml£i; 
nové spisy Veličkova a Chriatova. — Divadeluí noviaky.) 

Veřejná mysl v Bulharsku posud jest u vysoké míře zaujata 
otázkou státní krise finanční. Jak známo, vláda přededlého mini- 
alerstva Stoilova • octla se ke konci loňského roku ve velk J^ch peněžitých 
nesnázíclu Aby si pojistila parlamentní podporu své rekrutované strany 
Mmi'odn\'j podnikla zejména rozsáhlé stavby drah, na něž vdak neměla 
hotových peněz; i spolehla se na půjčky od ústava hlavně německých. 
Leč v ttíto politice podniků počínala si došli neobratně a falešně. Kdežto 
v důvodech pro tyto podniky vláda brojila proti hospodářskému vlivu 
N^niců, eímž získávala u »sobranije* schválení svých předloh — obra- 
cela se o půjčky k týmž Němcům, jimž se proto nedůstojně kořila. 
Výíilodkem toho byly nepříznivé pro zemi a národ smlouvy o konversi 
veškerffli dluhů bulharského státu a nájem bulharské trati orientální 
dráhy na 59 let. Smlouvy tyto, uzavřené s konsorciem cizozemských 
bank s rakouskou Liinderbankou v čele, byly předloženy ke schválení 
národnímu sobraniji v prosinci minulého roku a přivodily neočekávaně 
pád ministerstva Stoilova 18. ledna 1899. Na jeho místo dosazeno 
mimo sobranije ministerstvo Grekova, kteréž hned musilo hledati pomoc 
vzrůstajícím nesnázím státu i bulharského obchodu vůbec. Počátkem 
dubna joho plnomocní členové, ministrové financí a obchodu, uzavřeli 
novou 8mlouvu zdánlivé na jiných základech s týmž bankovním kon- 
sorciem. Shromáždění, svolané po nových dubnových volbách, mělo 
rozhodnouti o smlouvách konversních a půjčkových i vytknouti, jak by 
stát mohl uniknouti předpovídanému krachu. A právě tylo otázky, 
stačili totiž ministerstvo Grekova a jeho národní shromáždění na 
vykonání své úlohy, v jakém poměru stojí k sobě staré a nové smlouvy, 
jak ůelili nebezpečí německého hospodářského vlivu v Bulharsku, ne- 
trčlo-li by se apelovati na vlasteneckou obětavost bulharských poplat- 
níků atd,, — vše to dohromady v různém osvětlení strannických, Spalné 



z Bulharska. 105 



informovaných a neodbornicky řízených novin bulharských hýbá a otřásá 
míněním obecenslva od konce minulého roku až podnes. Vláda uznává 
sice, že nebyla s to vybojovati na Němcích néco lepšího, nežli pravé 
uzavřené smlouvy, ale dodává, že vinou váeho jest hospodářská vý- 
střednost minulého kabinetu, i hrozí národu státním bankrotem. Každá 
z politických stran pak hledí z těchto nesnází nynějšího kabinetu 
kořistiti pro sebe, ujiáfujíc veřejnost, že by odpomohla nouzi ve smyslu 
nejvýhodnějších přání národa, kdyby sama byla u vládního kormidla. 
V eioncím obecenstvu každý soudí, jak mu napovídá jeho politický list 
a ^zájem vlastní bezpečnosti. A tak se to kroutí a točí v orgánech 
veřejného mínění až k přesycení, aniž by se mohlo říci, na které 
strané jest více pravdy a upřímnosti. Ze všech veřejných projevů jedině 
zasluhuje úcty dobrozdání spolku bulharských architektů a inženýrů, 
svědčící vůbec proti smlouvám vlády Grekova. Tato vláda zatím v nově 
vypsaných volbách v měsíci září získala silným nátlakem 38 nových 
členů pro svoji stranu i bude pDmocí poslušné vládní strany v sobraniji 
vládnouti vesele dál způsobem, jakým vládla dosud. A Bulharsko za 
to bude platit Lánderbance ... 

Za hluku novinářskýth rozprav o finančních smlouvách státu, 
o chování se nového ministerstva v záležitostech jmenování nových 
úředníků a řízení nových voleb parlamentních odbyla se v Sofii 
11./23. dubna oslava SOleté činnosti vědecko-literární bulharského 
učence Marina Drinova, professora charkovské university. Skorém 
20 odborných spolků a redakcí literárně-vědeckých časopisů bulharských 
sestavilo ze svých zástupců jubilejní výbor, kterýž měl uspořádati 
slavnost skrovnou, ale úplně oceňující zásluhy oslavencovy o bulharskou 
védu a národ. Na žádost výboru svolala Bulharská společnost literární 
slavnostní schůzi v místnostech > Slovanské Besedy*, v níž dva 
členové společnosti vylíčili veškeru činnost Drinova: činnost jeho ve- 
řejnou se zřetelem i na činnost literární společnosti, jejížto předním 
členem býval oslavenec až do poslední války ruskoturecké (nyní patří 
mezi její členy čestné); dále činnost Drinova vědecko-literární na poli 
domácí a jihoslovanské historie a bulharské literatury. Bylo pozor uhodno, 
že slavnostní schůze se nesúčastnili členové společnosti, požívající 
zvučného jména v naší pěkné literatuře, kteří té chvíle jakožto členové 
bývalého kabinetu bojují v řadách novinářských dryáčníkův! Ke konci 
schůze prohlásil předseda ministerstva, že kníže bulharský udíh' Drinovu 
rád občanských zásluh první třídy, že stát zakládá stálé stipendium 
Drinovské na historická studia v cizině, a že hlavní město bulharské 
pamětlivo jsouc toho, že přičiněním Drinova stala se Sofie politickým 
střediskem Bulharska, označuje jeho jménem jednu z městských ulic. 

Literatura bulharská v prvním pololetí tohoto roku získala velmi 
málo dobrého a pěkného; přibyl jen značný počet chatrných překladů 
dobrých i méně dobrých spisů cizích a četné pokusy původní nej- 
všednějšího druhu co do myšlenek i formy. Od Vazová pořád ještě 
nemáme nic. Jeho bývalý soudruh v politice a literatuře, nyní protivník 
politický, Konstantin Veličkov, vydal první svou knihu básnickou, 
sbírku to sonetův, líčících dojmy nedávného vyhnance politického 



106 Dopisy. Rozhledy a zprávy. 

v Gařihrade a v Itálii (^I](apHrpa^CKH cohcth^). Mladý básnik Kiríl 
Christov uveřejnil ji2 třetí sbírku básni náladových pod názvem. 
^Benepen cbHKH^ (Stíny večerní). Autor jest spoluredaktorem literár- 
ního časopisu „MHCBJíb^; ale z toho mu sotva kyne zabezpečení výživy^ 
neboť spisovatelství u nás dlouho jedtč nebude samostatným stavem 
Proto mu dřívější vláda pojistila malou službu v statistickém ústavu, 
aby se dále mohl vzdělávati a literárně pracovati. AvSak nynější vláda 
odepřela Christovu službu, i kdo ví, kdy zase bulharský knihopis 
zaznamená od něho novou prácí, která by byla daldím stupněm rozvoje 
a pokroku jeho básnického nadání. 

Hned po nastoupení nynější vlády bulharské byla provedena změna 
řídícího výboru divadelního. Pohnutkou byla okolnost, že před 
tím se skládal výbor z členů, umění divadelnímu nevalně rozumějících 
anebo takových, kteří i na jeviště přenášeli své choutky strannické. 
Avšak sestavení nového výboru dokázalo, že vlastním účelem změny 
bylo — zaopatření dvou osob, které nikdy ničeho nenapsaly a jejichžto 
jména nevzbuzují žádné záruky ve prospěch divadla. Jedině volba 
třetího člena dopadla dle našich poměrů dobře, a snad mělo býti jeho 
jméno zástěrou k dosazení i zmíněných dvou nepovolaných osob. Tento 
třetí člen dal bulharskému divadlu novinku, která se 16. května poprvé 
provozovala na jevišti » Slovanské Besedy <. Ilija Milarov, vychovanec 
vysokých Skol záhřebských, dle akademických studií právník, dle ve- 
řejné činnosti kritik historický a literární, nyní ředitel Sofijské knihovny 
národní, napsal pětiaktovou tragédii >Apoštol< (Auoctoji-b), jejížto- 
látku čerpal z výjevů bulharských snah revolučních a povstání r. 1876. 
Autor měl půdu již připravenou, neboť tato látka byla již rozmanitě 
zpracována našimi prosaiky; Milarov měl ji jen poeticky zachytiti 
a umělecky zpracovati. Novinka páně Milarovova přijata byla s velkým 
nadšením, což jest pochopitelno i z povahy samého děje. 

V Soíii, v říjnu 1899. Dr. a. balan. 



Rozhledy a zprávy. 

(Zakl&dání piveckj^ch jednot slovenských. Maďarísace dětí. — Z laŽické Školy. 
Oprava pravopisu. — Zobacuébo školství v ruském polsku. Novoje Vremja o ústap- 
cích Polákům. BroSarka Čičerinova. „Jutrzenka", vládní list pro lid. Divadlo pro 
lid. Památník A. Mickiewicze ve Vilné. W. Dziedaszycki. Chopinův večer — 
Z Ruska : Z universit. Výchova Šlechtické mládeže. Samospráva. Nedostatek skol.. 
Reforma městského stavu. Literárně umělecký kroužek v Moskvě. Komitét gra- 
motnosti. — Uctění památky Ševčenkovy. — Slovinské záložny y Koruta> 
nech. — Vilím Korajac. Odhaleni pomníku A. Nemiicovi.) 

Slované západní. 

O martinských slavnostech na začátku srpna rokovalo so v důvěrné 
poradě také o zakládáni slovenských zpěváckých spolků, jež by snad 
nynějií vláda povolila. Výsledek porady byl kladný, i učiněno hned přísluSné 
vyzváni k národu, v Kár. Novinách a ve Slovenských Listech pak podány hned 
návrhy stanov slovenských jednot ku pěstováni slovenského zpěvá. (Pěvecké 



Rozhledy a zprávy. 



107 



jeduoty mohly by ov&em b^ti jedoím z prostředků buditeUkých, jako byly 
a nás — ale jen j e d n i m z prostředků, a to jeitě ráda podřízenějšího. Nestačí 
jen zpívat, třeba jest jinak pracovati k duSevnímn a bospodářskéma povznesení 
spícího Slovenska. Bed,) 

Čtenářům naiim je známo, kterak před lety, od roka 1873, odváželi 
Maďaři slovenské děti do území maďarského, aby je tam zcela pomaďařili a 
jimi rozmnožili svůj národ. Činili to pod rouškou humanity : brali sirotky 
a děti chudobných rodičů, říkali, že je dají do zámožných rodin, kde 
bndoQ přijaty za vlastni, kde se vyučí řemeslu nebo i vystuduji a snad i děditi 
budoa. V této činnosti proslul „kulturní*^ maďarsUý spolok, činností svou 
Sehnlrereinn podobný a od Slováků Femka zvaný. NeSCastné děti získané od 
rodičů ůskočué, mnohdy násilné — i četníci byli nápomocni — v cizím domově 
ponejvíce zpustly, mnohé zapomněly svá roduá jména a nejeden synek místo 
slibovaných studií pásl svině. Nad takovýmto způsobem maďarisace ustrnula 
tehdáž bezmála celá Evropa, až se toho Femka ulekla a ve své činnosti ustala. 
Ale nyní zase převzal tento úkol Feoiky uharjký ministr vnitra. Na začátkn 
října t. r. ozoámil maďarský časopis Uugvári Kozlony, že ministr vnitra stará 
se o 103 opu&téué slovenské děti. Župan Treučínské stolice prý ho prosí, aby 
103 hladové děti z jiho stolice darmo zaopatřil v zámožných maďarských krajích. 
Déti prý strádají hladem a nikdo se o ně nestará. Proto miniitr rozeslal oběžníky 
županům po středních a dolních Uhrách, žádaje jich, aby děti umístili ve svých 
stolicích v maďkrských rodinách, kde by se jim dostalo výchovy vlastenecké 
(totiž maďarské). Ministr poukazuje ua výsledky dosavadního přesídlování; 
r. 1873 nasIy prý 491 trenčínské déti na dolních Uhrách druhé rodiče, kteří 
z nich vychovali dobré Maďary; téhož dobrodiní prý r. 1887 doMo 191 tren- 
čínských dětí. — Celkem však bylo odvezeno mnohem více dětí; napočítal jsem 
jich ze slovenského pramene bezmála tisíc, a to ze stolipe treučínské, oravské 
a liptovské. Slovenské Listy, podávajíce tuto strašnou zprávu, končí výkřikem: 
„Beru nám jich, lebo nám jich idú zmaďarčit! Preto voláme úpěnlivým hlasom 
k vsetkým humánnym srdciam tejto vlasti: zastaňte nás před touto hrdzou od- 
cndzovania nasej vlastnej krve, našich dětí!'' ... K. Kálal. 

Z Lužice již v 1. čísle přinesli jsme potěšitelnou zprávu o nové 
Symankově první čítance pro lidové školy. Že čítanka koneČaČ k velko- 
nocům vyjde, je&t zásluhou čilého „Swobodneho zjeduoceiistwa katholskich 
wučerjow serbskeje Lužicy**. Po podobném sdružení evangelického učitelstva 
lužickosrbského marně se dosud volalo; u příležitosti jubilejního shromáždění 
Matice Srbské r. 1897 znova přišla ta otázka na přetřen, přítomní evangeličtí 
učitelé slíbili, že po příkladě učitelů katolických založí „Konferencu serbskich 
ewangelskich wučerjow sakskeje Lužicy" — ale od těch dob zase celá věc 
usnula, škoda, velká škoda pro lužickou školu, v níž dalo by se i v rámci 
dosavadních zákonů skoUkých vlastenecky působiti, kdyby bylo dosti národního 
uvědomění a solidárnosti v učitelstvu. Udržovati, po případě buditi a vzpružovati 
takové včdomí mělo by býti úkolem žádoucího sdružení evangelického učitelstva. 
Takové sdružení bylo by oporou slabým, neodhodlaným a chvéjným — vědomí. 
Že 8 nimi jdou všichni ostatní soudruzi, dodalo by odvahy k národní práci ve 
škole i mnohým, kteří nyní se obávají v tom směru pracovati, aby nevzbudili 
nelibost na vyšších místech. Tolik mimochodem; srdečně bychom si přáli, 
abychom co nevidět mohli referovati o «kutcích Žádoucí „Jednoty srbských 
evangelických učitelů". — Nová první čítanka pro 1. a 2. Školní rok katolických 
škol iužickosrbákých v Sasku nachází se již v tisku; po ní následovati budo 
II. díl pro 3. a 4. školní rok. Čítanka má jednu velkou přednost významu ne 
čistě paedagogického, nýbrž hlavně literárního a národního. Bude v ní totiž 
učiněn další, a to velice radikální krok ku sjednocení lužického pravo- 
pisu a spisovného jazyka. V I. roč. Slovanského Prohledu referovali jsme 
(na str. 442) o návrhu téže Jeduoty katolických učitelů, učiněném v té pííčiuo 
na valné hromadě spolku sv. Cyril l;i a Methoděje. Tehdy pokroKový návrh 
katolických učitelů, učiněný v duchu Horníkově, k naší veliké lítosti padl 
Učitelstvo nyní zcela důsledné provedo svůj návrh v nové čítance, kteráž budu 
tištěna v čisté spisovné řeči, tedy bt>z dinlekt-ckých zvláštností dosavadní 



JOS 



Uozbledy a zprkvy. 



kmolickoirbíiké literatury, a pravopisem t. zv, aualogpickýin, jímŽ se tiikne na 
př. „Lužica"' H „Časopis Maéicy Serbctkeje**. Pravopisu toho bade užito ddsledně 
uetotiko v piumé latinském, ale i ve švabaoha. Tak bude rá,zem zlomen odpor 
proti pravo|iiau knih, ti&téoýcU Švabachem. V čítance nebade se tisknouti: 
ífi, pft^d^a, ť^íta, cja«, f(^ifd^ta — nýbrž prostě: tři, přaja, ccta, éaiS, šišfa. Potom, 
když budou ae tomuto pravopisu učiti děti ve škole, nebude moci ani n^* 
IhoUki Pu&il^ dlouho odporovati — a za katolíky budou pak nuceni i evangelíci 
zr^formpvalí podobné svAj zpátečnický pravopis knih, tištěných švabachem. 
A lak kuaes^oé ve XX. století dojď) k jednotě pravopisu a spisovné řeČi, o niž 
se celé etoletí XIX. marně přičiňovalol č. 



Petrohradský ^^''^J^ přinesl zprAvu o reformě obecných škol 
v kríilovstvi Polském. Dosud bylo týdenních hodin vyučovacích 34, 
nyní jich bude 36. Jazyku polskému byly dosud věnovány 3 hodiny (po jodné 
v kíizdéiD oddélení), dle nového nařízeni zvýšen počet jich na 6 — alo zároveň 
zvýéeii počut hodin ruštiny ze 6 na 12! ZAstal tedy poměr polštiny k ruštině 
týž — g uěJHkém „ústupku** ve prospěch polštiny nemůže tedy býti ře(*i. A nota 
bone : Jazykem vyučovacím zůstane i příště v polských 
školách ruština (s výjimkou hodin polštiny a náboženství;. Ostatni 
zméjiy vůbec nespadají v otázku poměru ruskopolského: počtům věnováno nyui 
8 hodin mitito dosavadních pěti, déjinám Ruska 1 místo 2, rovněž tak zeměpisn 
Hušku, „nauce o věcech'* 1 místo 4, psaní 2 místo 5, kreslení 1 místo 2, 
zpěvu 2 mibio ], náboženství 2 jako dříve, a tělocvik úplně vypuštěn. 

Tak vypadá „ústupek*' Polákům ve Škole obecné ; jak vypadá na střední 
skoltt, vjfličU uáš varšavský dopisovatel již v 1. čísle. O „ústupcích" Polákům 
vůbec íiapiialo Novoje Vremja tato pamětihodná slova: „Poláci nejsou jako 
kd)íit titípráteli Buska^ dnes jsou poddanými říše ruské. Od poddaných pak lze 
oéekávAii ne ,dorozuměníS nýbrž poddání a poslušenství. Úmluva s poddanými 
může míli potize charakter zákona. Dobrodušná lehko věrnost ruská vydala již 
ovuce ijii pádě finské. Jest pochybné, zda bychom chtěli sbírati podobné plody 
z uivy pnlská.'* To jest přímo adressováno ugodovcům polským a všem, kdoŽ 
dauťaji, '£i5 raeká vláda učiní Polákům nějaké ústupky. Zde jest iasně řečeno: 
Zádiiti útttupky, žádné dorozumívání — Poláci mají se bez výhrad poddati 
a poí^^DuchHii. 

jEjot] bobudík také spravedlivější hlasy ruské, jakým jest Čičerinova 
broltiikřv no^ibCKÍH H espencKiň soiipocH, o níž obšírnější zprávu podAme 
přiátě. i"Mhňcliu nedochá^Ojí tyto hlaay vlídného sluchu u rozhodujících kruhů — 
důkazým tuhy hned jest okolnost, že brošurka CiČerinova musila vyjíti za 
hraalceaú! 

Jíikým způsobem chce se vláda dohodnouti s Poláky, ukazuje případ se 
„Zoří*, o j«jiiiiž neodůvoduěuém zastavení jsme se předešle zmínili. Nyní vy- 
chází na jtivo, proč vláda tak učinila: chtěla prostě „Zoři" zničiti, aby na její 
místo SHina muhla lidu vpašovati svůj vládní časopis „ku poučeni lidu**, jejŽ 
pouue od Lijvého roku vydávati pod názvem „Jití^enka'* (Jutr ženka). Jií sám 
název, lakj ka sjnonymuí s názvem zastaveného listu, jest volen tak, aby svedl 
ť^tenikm ^Zoítí*^ k domněnce, že v „Jitřence" vlastně ožil bývalý jejich orgáu. 
Ucel Ijisiu jujt zceU průsvitný — bude to vládni list, který pod zástěrou šíření 
oflvéty budii v lidu pracovati pro záměry vlády. Poláci mohou bj^ti spokojeni : 
vláda skutĚJLQě uznává potřeba jazyka polského — ovšem ne jako jazyka vy- 
uČovatrilio Vtó školách, nýbrž jako prostředku k dosažení svých záměru. 

„Jiitrzeuka" přistupuje k jiným osvětným činům vlády ruské v Polsku, 
kteréž ^u \h%k záhy zvrhly v pouhé prostředky k dosažení vláduích cílů. Jsou 
10 Vtírtíjiití lidové knihovny a t. z v. kuratoria střídmosti. Jest patrno, že vláda 
ptiíitupuje podle promyšleného plánu. Možná, že do tohoto pláuu náleží také 
„lidové divadlo", jeŽ má býti ve Varšavě zř/zeno. Kdyby tomu nebylo 
tak^ byla by to instituce, kterou bychom musili jen vítati. Kusů pro takové 
divadlo ttylo by v polské literatuře dramatické do-statek; z Korzeniowského, 
Fredry^ Aucayťe, Baiackého a j. dal by se sestaviti pěkný repertoir lidového 
iiivadU, Každým způsobem budeme jeho rozvoj bedlivě stopovati. 



Rozhledy a zprávy. 109 



Ilickiewiczovi dostalo se pomníku to VilnS. Aby se čtenAfj 
xbjteČné nedivili, že vláda, která loňského roku tak rozdráždila Poláky v noj- 
hlubších citech pomníkem MnravSvovým, snad uznala svou chybu a dovotiU 
postaviti v témž městě pomník básníka Litvy — dodáváme, že nejde o pomník 
▼efejný, o jakémž za daných poměrů nemohlo by býti řeSi, nýbrž o potihý 
pimátník v chrámě, dle obvyklého zpAsobu v kostelích polských. Památníků 
nebo náhrobkd takových jsou polské chrámy plny, o vezdění jich rozhodují 
OTsem úřady církevní. K takovýmto náhrobkům náleží také Mickiewiozův pa- 
mátník ve vilenské kathedrále. Pořízen byl z prostředků soukromých; ozdobou 
JAho jost poprsí básníkovo od M. Gnjského, kdežto péknou část architektonicko ti 
navrhl T. Stryjeáski. Na desce jest nápis: Adamovi Mickiewiczovi 1798 + 1898. 
Dne 21. září zemřel v Zarzeczu u Jaroslavi hrabě Wtodzimieris 
Dsieduszyckit zakladatel „Musea imienia Dziednezyckich** ve Lvové, 
jez r. 1880 daroval zemi. Základem musea byly sbírky ornitologické, k nimi 
později připojil sbírky numismatické, ethnogrMfícké a velkou knihovnu. Ddkladiiý 
popis musea vydal v díle „Muzeum imienia Dzieduszyckich we Lwow^ie'', jehox 
▼yslo YII částí ; poslední, věnovaná sbírkám národopisu rusínského, má název „Hii- 
eolszczyzna''. Kromě toho vydal zvěčnělý tyto spisky: „Lužae myáli rzucgno 
ludziom dobrej woli** (1872), „Galicja i wystawa w Wieduiu** (1878), „Nasa^ 
iwierzj|ta kr^gowe stale i w^drowne" (1876). Byl horlivým podporovatelem 
rachu průnayslového (byl zakladatelem a po několik let předsedou Ivovského 
prům. musea, přičinil se o pořádání zemské výstavy haliČsKé r. 1877), mece- 
nášem podniků vědeckých, muž v každém ohledu ušlechtilý. 

Hudební odbor „Klubu mladých** uspořádal dne 16. října v konviktskéirs 
sále Chopinův večer v paměC padesátého výročí smrti geniálního skladatel it 
polského, syna doby, jež rodila Mickiewicze, Slovvacké a podobné vulké IÍ'Ík 
Chopinovo jméno rozSířilo se ještě více světem než jména jejich, kouzlo jeho 
skladeb proniklo i tam, kam neproniká kouzlo slova. Polský básník t6ai\ 
zvítězil mnohem rychleji než jeho slavní krajané, budující velkolepý chr^in 
polské poesie na počátku tohoto století — hudební básně jeho jsou ode dávna 
již majetkem celého vzdělaného světa. Je tedy jen přirozeno, že i u nás vyplynal:i 
apontanně jeho oslava. Vyrojilo se plno článků, vzpomínek a feuilletonů — 
t Klub mladých uspořádal velezdařilý večer, složený pouze ze skladeb Chopí 
nových. Vytýkati by se mu jen mohlo, že nebyl na něm Chopin vsestrann^S 
cbarakterisován — ale i to, co bylo v program pojato a výborně podáno, bylu 
důstojnou oslavou geniálního polského básníka tónů, jejž Poláci ztratili přo^l 
padesáti lety, téhož roku, kdy odešel jim Juliusz Slowacki, osudem svým 
v mnohém podobný Chopinovi, jen ne — v uznání. V té příčině byl Chopin 
nepoměrně ifastnějSí než básník Beniowského. * ú. 



Slované východní. 

Universitní bouře, jež z jara zaehvátily několik hlavních universit rti- 
ských, vyvolaly řadu opatření se strany vlády. Nyní vydalo ministerstvo národu f 
osvěty dodatky ke svým nařízením. Ve zvláštním cirkuláři poukazuje ministr 
k toiLU, že jest třeba, aby professoři a studující pěstovali bližší styky. Styky tyt^ 
mají se prý díti ovšem jen na půdě učebných potřeb. Jako na hlavní prostředek 
k dosažení tohoto cíle ukazuje cirkulář na širokou organisaci praktických kur^^ú , 
pokad to dovolují stávající poměry. Tam, kde tyto praktické kurdy již byly 
zavedeny, třeba jen obrátiti zřetel na jejich rozšíření a pravidelné pěstování ^ 
aby každý posluchač měl při nich účastenství. Na fakultách právnických mají 
býti rovněž zavedeny podobné praktické kursy, k čemuž ministerstvo slibujo 
opatřiti prostředky. Reformy mají se uvésti v život tímto semestrem. Ministr 
projevuje v cirkuláři přesvědčení, že učitel, jenž obmezuje se pouze na čtení 
Bvých lekcí a nepřičiňuje se o sblížení s posluchači, koná jen malou Část svých 
povinností. Dále doporučuje ministr, aby studenti zakládali vzdélávac-í kroužky 
» součinnosti professorů, kde by mohly se čísti a posuzovati studentské referáty ^ 
dále hudební a pěvecké sbory a pod. Všechny tyto kroužky mají býti však 
řízeny a vedeny tak, aby postihovaly své bezprostřední cíle a nezvrhly se v or- 



f 



110 Rozhledy a zprávy. 



ganisace, protivící se s&koudm akademickým. Proto prý poi^t člend kroužkd 
těch musí býti stauoveu 8 ohledem na to, abj každý člen moiil míti aktivní 
a váiné ůěaetenství y éinnosti sváho kroažka, při čemž volba pořadatehl má 
se díti se svláitai obesřelostí. Na podpora kronžků mdže se použiti částek za 
Školních prosttodkA Konečně ministr vidí jedaťm z hlavních prostředků pro 
sblížení professord s poslaehači studentské penslonátj. Zde prý stadentatvo může 
býti u&etřeno Škodlivých vlivů vnějžích a při dobré orgaoisaci Ise při tom dosíci 
úplného vzájemného sblížení. Ministerdtvo hodlá k tomuto cíli vSnovati zn^mouité 
Bumy. K uskutečnéní myšlenky navrhnje téŽ, aby ustanovily se zvláStní komitéty 
z professorA a místních zástupců společnosti za předsednictví kurátora učebného 
okruhu, které by po případě mohly zahájiti též sbírky ve prospěch takovýchto 
pensionátu. 

Současně s těmito cirkuláři potvrzena byla pravidla, týkající se výchovy 
a vzdéláui Šlechtické mládeže. V podstatě jeví se zde týž systém 
pensionátů a internátů, jež mají býti zřizovány při stávajících již Školách, 
ovSem že pouze pro Šlechtice Mladík dostane byt, stravu, odév, prádlo, obuv 
a vSecky učebné pomůcky. Finanční stránku věci obstará Šlechta dotyčné gu- 
bernie se schválením ministerstva osvěty, vnitra a financí. Stát poskytne v pří- 
padě potřeby buď podporu nebo subvenci. Tím otázka o zaopatření Šlechtické 
mládeže v čas studii značně posunuta ku pře.lu, aČ vSem požadavkům Šlechty 
nebylo vyhověno. 

Od Nového roku počne vycházeti při národohospodářském de^iartementě 
ministerstva vnitra důležitý dvonměsíčník BtcTHHKb aesiCKaro R ropo^CKaro 
X03HÍICTBa, věnovaný záležitostem městské správy a národního hospodářství 
ruského Orgán jesb sice podnikem officielním, nicméně oČekávS se od něho 
značná Činnost ve prospěch a k objasnění městské i venkovské samo- 
správy. Chystaný soukromý orgán se stejným programem, který chtěla vy- 
dávati moskevská gobernská správa zemská, nebyl ministerstvem povolen I 

Začátkem nového Školního roku scSel se značný počet stížností na ne- 
dostatek skol a místností pro ně. Ohromný počet rodičů nemohl uskutečniti 
své přání, aby dítky jejich přijaty byly do ústavů. Zároveň v listech vyskytly 
he četné výtky městským zastupitelstvům, že liknavé chovají se k otázkám 
vzděláni mládeže. Staly se případy, že o jedno uprázdněné místo žákovské 
ve Školo ucházelo se až 30 kandidátů! 

V rozhodujících kruzích vypracován jest projekt o reformě měst- 
ského stavu. Organisace těchto stavů zůstávala netknuta od dob Petra Veli- 
kého a Kateřiny II. Reformy Alexandra II. změnily veSkerý základ ruského života, 
ale stavy městské zůstaly jimi netknuty. Nynějlií reforma zruSt stav kupecký, 
měSfanský a řemeslnicko-cechovuí, které byly od sebe administrativně přísně 
odděleny, a spojí je vSochny v jediný stav městských obyvatelů. Tím odpadnou 
zvláštní správní organisace těchto stavů a administrativní manipulace bude valně 
zjednodušena. 

Letošního podzimu vstoupí v Moskvě do života literárně umělecký 
kroužek. Má se stAti neutrální půdou pro každého pra^^ovníka, jemuž rozvoj lit.- 
uměleckého vkusu fbývalé residenco a dosavadního srlce ruské říše není lho- 
stejným. Správa kroužku zaručí každému směru plné uplatnění. Budou do ní 
povoláni Ziistupci literatury, hudebního i divadelní iio světa, jakož i umělci 
výtvarní. 

Výkaz o činnosti moskevského komitétu gramotnosti zar. 1896 
až 1897 ukazuje blahodárný rozkvět této užitečné instituce. Účelem komitétu jest 
síření osvěty a užitečných kaih v lidu. Z výkazu sí dovídáme, že za r. 1896 
bylo rozdířeuo přes óO.ÓOO knih. Utěšená byla též činnost ivlá^tnícU kommissí. 
Do 247 vesnických škol byly poslány Školní knihovny v coně 4.605*81 rublů. 
Podobně poslány knihovny do 85 městských akol nedělních, kdežto 11 mo3kev- 
ským školám nedělním poskytnuta značná podpora hmotná. Kommiise pro prodej 
levných knih otevřela knihkupectví na 4(3 místech. K podnětu knihovní kommÍ8«e 
a za jejího spolupůsobení věnovala jednotlivá zemstva selské spaloěnosti a 
někteří jednotlivci na čítárny pro dospělé přes 20.000 rublů. Kommisse snma 
k tomu účelu přispěla 22.000 rub. S tfimito prostředky bylo možno založiti 
čítárny ve 282 venkovských obcích a kromě toho 31 poskytnuta podpora. 



Rozbledj a zprávjr. Umfaí, věda. 111 

V r. 1897 bylo rozesláDO 145 knihoven v cenS přes 3165 rub. Nedělním školám 
posl^tnuto 121 knihoven. K témto výmlaTním faktAm třeba jenom dodati, 2e 
činnost komitétn gramotnosti valně jest paralysována a stísněna novým řádem, 
ustanoveným pro ni r. 1895. Bývalý řád poskytoval mn mnohem více volnosti 
a daleko Itráí pole činnosti. Šk. 

Městská rada v Černigově schválila, aby ulice, v jejímž jednom hotel a 
přebýval r. 1847 básník Taras Ševěenko, byla přezvána ulicí Ševěenkovoa. Je 
to první toho jména na Ukrajině. Za to kdyi^ nedávno ^Nauk. tovar. Šověen 
kovo** tře Lvově žádalo tamní městskon radu o místo pro SevěenkAv pomník 
v ulici, kde zmíněný spolek se zakonpil, žádost zamítnuta z důvodu, Žo by se 
podobná stavba ▼ oné ulici náležitě neuplatnila, ač právě vyhlídnuté místo 
podobá ze spíie náměstí, majíc v pozadí je&tě prostorný sad. Řř. 



Jihoslované. 

Celovecký „Mir" přináší zajímavou zprávu o slovinských zá- 
ložnách v Korutanech. Slovenských „posojilnio^ jest nyní v Korutanech 20, 
z nichž 18 s ručením neobmezeným, 2 s obmezeným. Všecky náležejí ke 
,Zvezi slovenskih posojilnic^ v Celji. Koncem r. 1898 měly 6242 Členy s 8183 
podíly, kteréž s nevyzdviženými úroky a dividendami představovaly sumu 
123.492 zl. 48 kr.; reservní fond činil 61.282 zl. 77 kr.; z&loženských vkladd 
s kapitál iso váný mi úroky bylo 1,527.616 zl. 72 kr.; čistého výtěžku měly 
11.695 zl 21 kr. 

Dne 19. září zemřel v Zemnni Vilim Korajac, chorvatský satirik 
a humorista, známý pode jménem — „iljuika". Narodil se 27. května 1839 
v Kaptolu, r. 1862 byl vysvěcen, r. 1863— -1878 byl professorem v djakovském 
semin&ři a od té doby farářem v Zemuni. Vystoupil r. 1867, napsav „Dvie 
ěudne promenádě" a »Lov na sjedečkc"; r. 186S napsal ^Šijaka'', r. 1877 pak 
známé „Auvergnanske senátore**. Humor a satira slučovaly se v jeho péře 
v dokonalý celek. „ Auvergustí senátoři** bylí vsak posledním jeho dílem tolioto 
dmhu, nepřihlížíme-li k jeho satirickým feuilletonám. Od r. 1868 vrhl se na 
pole paedagogiky. R. 1876 vyšel 1. svazek jeho „Filozoíije hrvatďko-srpskich 
poslovica**, jejíž daUí 2 svazky zůstavil v rukopise. 

Dne 20. září odhalen byl v Križevcích pomník Antunu Nemčicovi, 
básníku z doby illyrismu, na padesátiletou pamět jeho smrti (zemřel 5. zířl 
1849 jako notář v Križevcích); pomník jest dílem chorvatského sochaře Valdece, 
jehož práce v zimní umělecké výstavě v Záhřebe budily zaslouženou pozornost. 
Dasevní pomník básníku dob bnditelsk^ch postavila loňského roku Matica 
Hrvatska vydáním jeho vybraných prací („Izabrana djela Antuna Nemčiča"), 
jimž předeslal cenný literárně- historický úvod nniv. prof. Milivoj Šrepel. 
A. NemČič (Gostovinski) narodil se 14. ledna 1813 na statku Eddě v somodjské 
šupě v Uhrách; dětství své poziěji vyJíčil v „Brsljanima života". V dobách 
filosofických a právnických studií v Záhřebe seznámil se s politickým básníkem 
T. Blaikem (f 1846) a stal se pomocníkem Gajovým. Begovič r. 1851 vydal 
jeho „Pjesme**. Roku 1845 po své italské cestě vydal „Putositnice", první 
cestopisný pokns literatury iílyrské; od něho pochází také prvý pokus chor- 
vatského románu (nedokončený „Udos Ijudski^). Č. 



U m ě n í| věda. 

z ruské literatury. O ruském dekudtíntismu přinesli jsme ji/. přdio'?le 
sikolik řádek. Velmi pďkué a zároveň přísné oceuění jeho podáv/i kul ba 
Mich. Stoljarova dTioji,hi o ^eKa/^enTCTB* (Charkov 1899). Spiso- 
vateli netanulo na mysli úplné objasněni a dějiny dekadentismu, nýbrž obrátil 
hlavní pozornost jen na určité jeho stránky. Tak na př. pomíjí základní otázku, 



112 Umění, věda. 



kterak mohlo se státi, že nalezl pdda n spisovateld, kteří vzdělali le pa vzorecli 
slavné školy raských dachA Z lut čtyřicátých, hledících na nmění jako na úkol 
životní, sloužících poetickýma idealismu a zároveň mrarním potřebám společnosti 
a honosících se při tom neobyčejnou výší nmělecké techniky. Připisuje vznik 
ruského dttkadeoti;irau v první řade vlivům zahraničným, vidí v ném nicméně 
též stopy starých ikol — klassicismu a romantismu. Nietsche není v přímém 
poměru s vlastním dekadentismem v literatuře a umění, jenž jest nezávislým 
a mnohem širším zjevem filosofického odmítáni přítomnosti a hledání bu- 
doucnosti. Pravda jest pouze, že nejnovější dekadentismus snaží se opříti 
se o něho a hledá v něm ospravedlnění svých mravních a literárních hnus- 
ností. Dekadentské povahy v životě demonstruje autor ve zvláštním rozboru 
Ibsenovy „Heddy Gablerové^ a „Čejky** Čechova. Lásku dekadent« vidí vtělenu 
v poesii Apollona Korinfského. Projevy lásky té jsou prý pouhým blábolením 
člověka stíženého erotomanií, nenrasthenika, otravujícího se morfiem. Filosofii 
ruského dekadentismu pěstoval v první řadě nedávno zaniklý „Sěvernyj Věstnik*^! 
B>Ia to filosofie nejvyšší samolibosti, potírající ,|buržoasii**, kterou se rozumělo 
cosi žneš varující ho svatost idealismu a překážejícího svobodo individuální 
myšlenky. Hrdé heslo „smělost myšlenky** sloužilo prý jenom drzosti, a domnělý 
idealismu s byl jen mrtvou frasí. 

Petrohradský zeměpisuý spolek odhodlal se k velkolepému podniku prozkou- 
mati systematicky lidovou poesii ruskou, kterak zachovala se dosud v ústech 
lidu, a pořádá za tím účelem vědecké výpravy do různých^krajd Buska. Nyní 
objevil se na knihkupeckém trhu plod jedné z těchto výprav, sborník íl'bcRE 
pyccKaro napo/^a. Písně byly zapsány ve vologodské. vjatské a kostromské 
gubernii F. M. Istominem^ nápěvy poznamenal S. M, Ljapunov. Cenný 
u důkladný sborník přináší 278 písní a 265 nápěvů vedle znaéného bohatství 
ma'eriálu národopisného a folkloristického. I v oblasti národní poesie oba 
badatelé spatřují úpadek starobylosti, ač některé písně, jmenovitě koledy, dýší 
ovzduším dávno minulých století. 

Životní příběhy vynikajícího zástupce Jihoslovanů líčí kniha J. P. Roga- 
noviče KpHSKaHH^^ a ero ^hjioco^íh Hai^ioHajiHSMa (Kazaň 
1899). O osudech Križaničových bylo u nás několikráte psáno. Roganovič učinil 
si úkolem vylíčiti nejen příběhy jeho vnějšího života, ale přihlédnouti též 
k filosofickému podkladu učení tohoto prvního vSeslovanského idealisty a mučenníka. 
Vidí v něm vzor zápasníka a trpitele za ideu, jež měla slou^^iti těm, kteří ho 
pronásledovali. Své skvělé nadání a vynikající rozum zasvětil myšlence pan- 
slavismu, hodlaje již v XVII. století skloniti Rusko k úloze ochránce potlačených 
Slovanů, ale byl trpce sklamán a odpykal své skvělé plány po zdokonalení 
Ruska patnáctiletým pobytem na Sibiři. Dávno před Petrem usiloval o reformy, 
jež měly uvésti Rus do rodiny evropských národů a ani ve vlastním vyhnanství 
nevzdával se svých světlých nadějí. Ve vynikajícím díle svém „Politika" trpce 
želí, že Rusko zůstává pozadu a že obyvatelstvo svojí hrubostí mravů poskytuje 
příležitost k posměchu, tak že Olearius odvážil se dokonce napsati o Rusku 
tato potupná slova: „Rusové jsou dobytek a oslové od přírody a neučiní nic 
dobrého, nebudou-li holemi a klacky k tomu přivedeni**. Križanič již tehdy 
viděl ve slovanském plemeni, jež vstoupilo nejpozději na historické kolbiště, 
nejlepší zAruku a schopnost spojiti rozdrobenou civilisnci evropskou, a v Rusku 
rád by byl spatřil ochráůkyni tohoto velkolepého iikolu. 

V belletrii vzbudily obecný zájem H^HJiJiiflB^ Iip03'b P. J, Ná- 
krochina (Petrohrad, 1809). Kniha obsahuje deset povídek, nesoucích místy ráz 
pouhých skizz, ale vesměs prodchnutých teplem vřelého citu a soucitem k trpícím. 
Sám název knihy zdá se vlastně ironií, neboC v pracích p. Nakrochiua jest 
nemálo tragického. Ale zdařilé lyrické popisy a jmenovitě silný humor autorův 
dodávají těmto prostým tragickým událostem zvláštního sytého světla. Mnohé 
listy uvítaly knihu p. Nakrochina jako cenný projev nového silného a mnoho- 
slibného talentu a jako vzácný kvítek ruského humoru, o němž se myslilo již, 
že nadobro vymizel z literární nivy ruské. 



Vyobrazení. 

5. A. N. Apuchtin (s autografdm) 65 

6. Resiankavnárodnímkroji •. . . 32 

7. Mladá žena z Resie 83 

8. M. Zdziechowski 90 

a Fr. Řehoř IW 



Listárna. 

Dopisy, týkající se redakce, knihy k oznámení a časopisy 
na Týménu zasílány buďtež přímo redaktoru (Praha, Pátrossova 
188-11.). 

Rakopisů nevracíme ; zvláštními dopisy odpovídati nemůžeme. 

Břeclava M. W. Málo dopisů tak srdečně mne potěšilo, jako Váš. 
Včřte, že podobné zjevy jsou, bohužel, tuze řídké ! Národní snahy lužické 
můžete podporovati různým způsobem. Lužičtí Srbové mají hlavně 3 instituce, 
které zasluhují veškeré podpory ostatního Slovanstva. Je to hornolužická 
^Macica Serbska", dolnolužický její odbor a „Towařstwo pomocy za studowa- 
cych Serbow**. Můžete se státi členem kteréhokoli z těchto důležitých spolků. 
Roéní příspěvek v Maticí Srbské jest 2 zl. 40 kr. a dostanete za něj 2 sešity 
matičního časopisu i jiné spisy, jež Matice vydává. Adressovatí račte; Prof. Dr. 
Ernst Mucke, Freiberg (Sasko). Příspěvek v doluolužickó Matici je«t 60 kr., 
adressa: H. Jordán, učitel v Popojcích (Papitz, Post Kunnersdorf b. Cottbus, 
Preussen, Niederlausitz). Rovněž takový příspěvek jest ve spolku na podporu 
studujících Srbů; adressa: P. Jakub Skala, kanovník scholastik v Budyšíné 
{Bautzen) v Sasku. Matice vystavěla si nový dům (zatím polovici), ale ovšem 
byla nucena si na stavbu vypůjčiti; dluh splácí se ze sbírek. Slované měli by 
v té příčině na Matici lužickosrbskou co nejvíce pamatovati. Dary ze zemí 
Českých sbírám já, ale můžete dar svůj zaslati také přímo Dr. Mukovi do 
Freiberka. Matice má pěknoa slovanskou knihovnu, jíž byste mohla darovati 
České knihy. Adressa knihovníkova*. Seminaroberlehrer K. A. Fiedler, Bautzen 
(Sasko). Z časopisů lužických (jest (jich 8) mohla byste odebírati „Lužicu", 
zábavné poučný měsíčník, jejž by měli Slované co nejvíce předpláceti, aby po- 
mohli luz. Srbům jej udržeti. Adressa nakladatele i administrátora: Canonicus 
Pfarrer Jakob Herrmann, Ostro b. Panschwitz (Sachsen), Předplatné jeat ve- 
lice nízké, 2 zl. ročně. Z knih doporučuji Vám především „Handrija Zejlerja 
Zhromadý.ene spisy" (4 svaz.), které vydali lužičtí studenti vlastním nákladem. 
Pak spisy básníka J. (/išinského (Kniha sonettow, Na Hrod/išku, Formy, Při- 
roda a wutroba, Serbske zynki, Ze žiwjenja)^ překlad Babičky Bož. Němcové 
(Naša wowka) a j. Adressa: Marko Smoleř-Schmaler, knihtiskař v Budyšíně 
(bautzen) v Sasku. Mezi svými známými mohla byste zejména působiti k tomu, 
aby pamatovali na luž. Srby dary na Matiční dům. Máte li jeŠtě nějaký dotaz, 
zodpovím jej ochotné. Těší mne, že slova 81. Přehledu padla u Vás na půdu 
tak úrodnou. Kéž by měl Přehled množství tak ideálních Čtenářů I 



Spisy redakci zaslané. 

Notice surTévangéliaire slaven de Reims dit: Texte du 

sacre. Par Louis Leger, professeur au CoUége de France. Reims, 

F. Michaud, 19. rue du Cadran-Saint Piorre. Prague, Fr. Rivnáé. 

Příkopy 24.— 1899. 
Ze žiwjenja. Basnje Jakuba C-išinskeho. BudyŠin 1899. Z nakladom basni- 

kowyra. M. Smolerjec knihiciŠcernja. 
BopHCL ^HMepnii-B : II o .i b c k i h ii e b p e ň c k i h b o n p o c m. O ruliTT» 

ua OTKpi.iTwa inicbMa H. K. PeHiieiiKaMihWi. Berlín 1S99. Nakl. IIiig.> 

Steinitz Cena 1 ml:. 
J. S. Machar: Magdalena. Przeljžyl z czeskiogo Adam M ski. Z przeilmo\vn 

A. Laugego. Warszawa 1900 Naklidem Uodakcji „Glosu". 



L 11 II T o K T, B O c II O M H H a H i ;i flo liOBo;^ý CTojtTHeii rí);:íOBiuiiHU co ,lH>f 
l)0yK7^euiH AByxT* BejiHqafiiUHxt c.ianHHCKHx-L ^^pj^aeii-Ho^TOB-b: A ^slmu 
AI H u K o B H q a H A. C. II y ui k h ii a. íT:qanie KHiiasiiaro Mara^Hiia 
B. <3^ Bopo;^;iHMa bt> Ka;iaHii. Kazaň 1899. 

Slownik jt;zyka polskiego uio/ony pod redakcjc^ J. Karlowicza, 
A. Kryiískiego i W. Niedzwiedzkiego. Zeszyt 5. Warszawa 1899. Ná- 
kladem přenu meratorów. Cena předplatní 10 rub. Adressa administrace 
Slovnika: Warezawn, Szpitalna No.. 10. 



1 




Knihovnám 

spolkovým, obecním, učitelským ] soukromým 

doporučujeme 

I. ročník Slovanského Pf ehledn, 

jeuž obsahuje články 

ěeskýťh spisovatelů: J. Horoekého, A. Čeruélio, J. Hudce, L. Kubyy. 

F. Kvapila, J. V. Lei^a, J. Máchala, L. Qnise, F. Řehoře, K. .<t*>prtnka. 

F. TAborskélio, .1. Třestíka a J. Vrchlického; 
Rusa : V. DnruŠevico ; 
RusinŮ : J. Frauka a V. Hnafuka; 
Poláků: J. Baudouina de ťourtenny. Komnaldy Baudonin de Courtenay, 

P. Chmielowského, S K. L^wau lo\\>kýho a W. Mickiewicze; 
Slováka: V. Srobára; 
SlovillCŮ: I. Triiika a F. Vidire; 
SrbochorvatŮ: 1) llij<'o a M. Marianovir^; 
Bulhara: A. iialana ; 
dalo ó!f ukázel: Z'' shnan^^kť pofsif^ čotné pi\vodní dopi^tj ze všech kondiu 

slovauskych, lejtráiij, quáry zo života Slovanil, řadu podohizen, 

m"i>k;/ atd. 

HT" Cena 3 zl. 20 kr. ^^Q 




l^řátele íh f/sfen/it/ slf^rmiské prosíme, oby 
v Icriflm srf/r/i rjiKnnf/c/i Itlníéli Síovímskému l^řc- 
/tfr^hf ::ísh(fraŤí iHllnrftttlU^ alnj Jej žádali v karár-- 
Hái'h\ hrsrffffc/f. rtcnářshf/c/f sj)oí<'irIt a }>oih l^rosíni^ 
(iálr oiíhřrafrh* našeho Usfa, afnj si arobtězoraU oxuá- 
nnti náin (afrrssif srf/ch r:tiánu/c/i^ Jimž bf/cboni7Ho/ffi 
SionntsLf/ Pí-r/tícd xaslati aa akáxka. 



\ y.lav^it. 1 ]'.. 



Ti.'k«'m K SítTt Wka v Pra?.o 



-V 



PROSINEC 



Slovanský 



roCnik ir. 

ČÍSLO 3. 



PŘEHLED 









SBORNÍK STATÍ, DOPISIIV A ZPRÁV 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 

HEDAKTOH 

ADOLF ČERNÝ 



Administrace a expedice 

▼ kiiibtiskAniř F. Sini&íkovó v Praze, J('ruzal(''niakíi 
ulice 6 11. 

Vychází vždy prYufho pátku ▼ luésíci, vyjfiiwijť 8rj'on a Eílřl, 

Předplatné (i s y^oIX. íánilkou) 

do vSecli zemí Rakousko-Uhorska, Jíopiiy a llorcp- 
goviny zl 3 20. do Néiiiř-oka zl. 3'5i) (z: 6 marek), 
do Srbska zl. 3-60 (720 franka\ do eclrho OBtalnílu* 
starého i nového avéta zl. y-So (.7150 franku, .'í ruble). 
Cena jťdnotlivího Sť&itu 40 kr 



V PRA2E 1899 

KNMirnSKÁRNA F. í>IMÁťKK, NAKLÁDATI 1 l' 



HARVARD COl lEGE ».IBRARY 

THt sríFT OF 
ARCHtBALD CARY COOtIDGE 




lOiiOMOiiOnOJiOi rOiiOiiOMOnOiiOMOiiOiiOiiOKOiiOiiOiiOMOHOKOi 



OBSAH. 



Ze slovanské poesie. 

(Ukózka 8. — 19.) Strana 

Fr. Kvapil: Z polské poesie. Andrzej Niemojewski. Vesele plujme ! 1.— III 
Jo^eň. líorec. Z „Úryvků". I.— IV. Ri1ž«í. Tam na vln&cli . . . 
Tak sníme .....' 129 

Stati. 

Adolf Černý: V údolí Resie. (Dokonč.) US 

Wlad^fslaw Mickievic:: Karolina Jaenischova 119 

A'. Šťřpáiiek: Aieksěj Konstantinovič Toistoj a jeho trilogie . . 122 

Ludvík Kuba: Oojmy z Dalmácie 135 

Dopisy. 

2 Petrohradu (Letopistc) 143 

Ze Srbska. (Argus) 144 

Z Poznaně. {Kazimierz Wojnoivskij 147 

Rozhledy a zprávy. 
Slované severozápadní : 

Maďarská vlAda proti slovenská hospod} ňské čkole. Hiskupové \o 

službách madřirisHco. Vystěhovalectví 149 

P. Jakub U^irrniHun, lužicUý mecenáš 150 

Lidové divadlo ve Varšavo. Vyučování polštině na stře'lníuh ško- 
lách. Jubileum university Jugiellouské. S^ezd polských historikA 150 

Slované východní: 

Uctění památky A. A. Grif^orieva a I. L. Nikitina. Jubilenm G. A. 
D/ansijeva a P. V. Sojna. Přípravy k uctění pam&tky Gogo- 
lovy. Literární fond. K'zpuštěni právnické společnosti mo- 
skevské. Prouáíledování professorů 151 

Kusíni na universitě černovecké. Ukrajinsko rusinská lidová uui* 

versita , 162 

Jihoslované : 

Strossmayerovo jubilíMim. Gias-r.iac. Lovor 153 

Nirifor DirM<'. Jtí-li Ttí.sla Maďar V Stuleté narozeniny J. Uadži('o 

t J. P. Drobnjak 154 

Slavnost sinťiveská. -j- JaL Uo Tajk . 155 

ImíMií, Vťdti. 
Posudky a oznamy: 

Z. Wasile\v3k i : Pomník Michiewicza vv Warsíawie I8í'7 — 9S. (C ) 155 
Kazimierz Przer wa Te t majer: Mclaucholia. (i\ iíaM'HOVii) 165 

CPokračováuI na S. strané oLAIky.) 



ADOLF ČEBKÝ: 

V údoH Resie. 

(Do]Hm4«iil.) 

Nezapomenutelnf m stalo se mi odpoledne téhož pondělí velikonoc- 
niho. Záhy po obédě vydali jsme se s ochotným Batištou Fefem a svakem 
mého hostinského, Luidži Vergalínem, do Njívy k muzice. 

Njiva sama jest osada velice zajímavá, jako stvořená pro malíře. 
Domy jsou vesmés neomítnuté, tak že jim šedivé zdivo dodává rázu 
starohylosti; dojem ten zvydnjí kamenné, zhusta napolo pobořené ploty 
zahrádek a dvorů před staveními, tak že ulice, vlastné uličky, jdou 
vesmés mezi takovými zdmi, jimiž jsou obydlí do ulice ohrazena jako 
zdmi hradebními. 

>Odteríja Pdekova« již byla oživena, když jsme vstoupili. Přinesli 
Bám >6emého« vína v nizoučkých hliněných džbánečcích, a hned se 
k nám přiblížil >citirávac« (houslista), jenž měl zvuky svých houslí 
obveselili shromažďující se mládež. Choval se ke mně velice přátelsky 
a koUegialně, když poznal, že také jeho umění rozumím. Za krátko 
zasedl v »sále< na pódiu ještě se dvěma soudruhy a spustil k tanci; 
hrál nejen rukama, ale i hlavou, nohama, zkrátka celým tělem, po- 
hyblivým jako rtuf, jako by tím chtěl tančící povzbuditi k bujnější 
veselosti. Při tom se stále ohlížel po mně, co říkám jeho umění. Ale 
moji pozornost brzo cele upoutal tanec resijský, o němž se zmi- 
ňuje již Sreznevskij, nazývaje jej >Resiankou«; já jsem se však tohoto 
názvu nemohl dopátrati; všichni mně na moje otázky, jak se ten tanec 
nazývá, odpovídali, že nemá jména, že se pouze říká > plesat rozo- 
jánski« (tančili resijský). Tančí jej zejména o výročních slavnostech, 
zvláště na ostatky (»zapůst«), kdy se tanečníci i tanečnice k němu 
vyzdobí hedvábnými šátky a stuhami. Poctivý m&j Fef velmi si resijský 
tanec chválil, řka, že není hříšný jako jiné tance, poněvadž hoch 
a dívka tančí každý zvlášť, nedržíce se v objetí. 

Tančiti může hbo volné množství tanečníků, kteří proti sobě stojí 
ve dvou řadách: v jedné hoši, ve druhé dívky. Z pravidla tančí hoch 
proti dvěma dívkám, může však tančiti také jen s jednou tanečnicí. 
Dívky si při tanci sukně lehce nadržují, hoši mívají jednu nebo obě 
ruce opřené v bok. Popisovati tanec ten podrobně bylo by velmi ne- 
snadno; je to jen jakési poskakování, chvílemi prosté procházení proti 
sobě. Tančí- li hoch se dvěma dívkami, tančí mezi nimi prosté ku předu 
a zase zpět na své místo, podobně jako se tančí ve čtverylce. Dívky 
při tom obrátí se nejprve proti sobě, tančí pak ku předu proti svému 
tanečníku, uprostřed dráhy otočí se na celé kolo a na původním místě 
tanečníkově odvrátí se od sebe. Podobně tančí zase nazpět na svá 
místa (viz diagram a). Některé tanečnice neotáčely se uprostřed 
dráhy, nýbrž při postupu proti tanečníkovi otočily se hned na svém 
misld, při návratu pak hned na místě tanečníkově. Tančí-li jediná 

Sloraaaký přehled. II. 8 



114 



Adolf Černý; 



dívka, postupuje proti tanečníkovi napřed po levé šírané jeho dráhy, 
přelantí na pravou stranu téže dráhy, a když se tanečník vrací, tančí 
2as(^ r.i původní své místo. Při celém tanci obrací se třikrát na půl 
kola, čímž opisuje křivku, naznačenou na diagramu 6; silnější část 
křivky naznačuje tanec dívčin proti tanečníkovi, slabší pak návrat její 
na původní místo, zatím co tanečník přímou čarou rovněž se na 
původní své místo vrací. 

Tanec — aspoň pozorujeme-li jej déle — 
činí dojem dosti jednotvámý^, poněvadž pro- 
plétání tanečníků děje se neustále týmž přes- 
ném způsobem; avšak nelze upříti, že po- 
hyby tanečnic, vyhýbajících se s cudně na- 
chýlenými hlavami a se sklopenýma očima 
v pravidelných křivkách svým tanečníkům, 
jsou velmi vnadné. Celý tanec zdá se vlastně 
symbolicky naznačovati touhu hocha po dívce, 
jenž se snaží uchvátiti buď již vyvolenou 
dívku nebo jednu z obou dívek cestou přímou a prudkou — ale dívky 
mu stále stydlivě unikají, vyhýbajíce se mu obratně a hledíce uniknouti 
jeho roztoužené náruči. Každým způsobem má resijský tanec ráz velice 
starobylý. 

S tancem úplně souhlasný, parallelní ráz mají melodie taneční. 
Jako tanečníci rozděleni jsou ve dvě řady a jako jejich tanec skládá se 
z obdobného a přece od sebe rozdílného postupu proti sobě dívek 
a hoiliů — tak i melodie taneční skládají se ze dvou (delších či kratších, 
čtyř nebo osmitaktových) částí, složením svým celkem sobě podobných 
anebo identických, ale různících se od sebe výškou polohy. Nižší poloha 
jako by naznačovala hocha, poloha o celou kvintu vyšší pak dívku. 
Jinak jsou i melodie podobně jako sám tanec velmi jednoduché, sklá- 
dané v taktech dvoučtvrtních a pohybující se tempem velice rychlým. 
Celkem činí dosti podobný dojem jako běloruské >lavónychy«. Kladu 
zde na ukázku jednu z nich: 



u 




, Iklmi ryehfc 






Podobně jednoduché svým složením jsou i melodie resijských 
písní, ba vůbec resijské písně, texty i nápěvy. Textem jsou to 
pouhé popěvky, většinou beze vší ceny poetické. Forma jejich jest 
velice jednoduchá; skládají se vesměs ze čtyřstopých jambiekých veršů. 
Schéma resijského verše je tedy nezměnitelně stále totéž: 

Toto pravidlo je tak mocné, že i noví lidoví básníci samukové 
nebo improvisátoři veršují pouze na toto schéma, jak uvidíme níže 
a jak toho příklad podal proř. Baudouin de Courtenay ve svých 



v údolí Besie. 



115 



materiálech (srov. na př. č. 576). K tomuto jednosteJDému schématu ' 
veršovému přiléhá rovněž jednostejné schéma nápěvu. Každý nápěv 
typické resijskó lidové písně skládá se ze dvou pětiětvrtních taktů, 
z nichž první má předrážku a druhý přirozeně jest o ni kratší. Jde 
nyní o rozložení čtyř jambických stop na pět čtvrtí melodie — v čemž 
spočívá celá jrůznost nápěvů. Tato stejnost rhythinických schémat textů 
i nápěvů působí, že melodie resijských písní na první poslechnutí 
a celkovým svým rázem -podobají se sobě takřka jako vejce vejci. 
A přece tolik jest různých variantů melodických, "^olik jest resijských 
písní toho druhu vůbec. ^•) Uvádím za příklad některé písně, které 
jsem zapsal v Njívě (první 4) a Rávanci (poslední):") 



i 



Andanft. 



li-pa md rta njí-vaJko.cia li-pa má na. tfjiva-sktL . 



Da lípa má na DJívaSka! 
na mi plaiála pří nii přít, 
*na njan horob Rce 10^ bojdb. 



Ach, 2 Njívy krásná dívka má! 
mn§ líbí vála se vždy dřív, 
a nyní, nyní jeŠtě víc. 



-r . F I I ' ^ ^ ^ 

Ta pri nu-iiia ci Hra , la prina-iiia ciíi- rá 



Th prínatíta citir^! 

kako na l^po citirá 

ve to ti jíspe Pdékove ; 

me mlé tu málo frájine, 

ma koj ta wrídno na diová, 

koj lipa mé tu bála oý! 

£ méj ja bon folávala, 

ka fórS na bó, koe ja ne vín."j 



Ó, housle, housle proklaté^ 
jak ony hrají překrásně, 
aj, v této jizbé Pákové; 
vsak malou radost z toho mám, 
mně bez ceny to, k ničemu, 
můj milý k tanci nepřijel ! 
Ot nikterak se nemýlím, 
že bnde as, kde nevím já. 






^ 



i^ 



E 



-É=^=i:r. 



Ko mé je fá ' la /i -po me , ko me Je la -fa fť po tne . 



Ko mě je tdsla lípo me, 
Bi mela stúw faJtybihow; 
DJ(n, kole na me nýéa vád, 
nen dw& mijárja vasajá.'*; 



Když chtíval mne radj krasavec, 
jsem mívala sto trápení; 
teď, kdy mne milý nechce víc, 
mám dva tisíce radostí. 



'•j Bylo by lze sestaviti i pravidelné vzorce různého podklá'lání čtyi- 
Btopých jambd pod pdtiČtvrtní takty, ale to nemůže býti úkolem všeobecně iu- 
formatirního článkn. 

''; Ačkoli dle toho, Že v ní přichází g místo „h", nepochází vlastno 
I R&vaoce, nýbrž z Bílé nebo Lípovce. 

*•) Poslední ver&o nejsou dosti jasný; překládám je ted7 ve smyslu, 
jenž se mi zdá nejvíce pravděpodobným. Doslovně vůbec některých míst nelzo 
řřekUdati. ^ f f ^ - ^ 

") Ta zpívaly dívky jeStě 2 verSe, podobné prvnímu dvojverSí, ale se 
smyslem nedosti jasným. Také se brzo zdá, jako by zpíval hoch o dívče, a zaso 

8* 



116 



Adolf ČorDý: 




Tx/frina-U - ťa (i • pa má , ía prinaU. - i<ť li per md- 



T% pHp^títo lipA má! 
koj wks na jdb parbájala, 
lée Sk8do na mi ddblala; 
sa méaa na mírítala, 
no més ja si ji 6éjala, - 
da nh ní eifij parhájawat — 
bpjdb na je parhájala. 



Ton proklát/ mdj krasavec! 
kdjŽ ke mně chodil na Mky, 
mné tehda jenom ikodil tím; 
on lista ttosaslonlil si, 
pifoe TŠak jse^m list mu posílila, 
že nemas( jiŽ chodit k nim — 
a on pak chodil jeStě Wcl 



•'■/ta ma My -sý-na- wa, o núfto ma Mt/- /if-HC-wa . 



ó, nuna ma MySýnawat 
nutě wstanýtoe ta gor&, 
ke wáSa róžica izdde. 
Š<5e no bočo (ja) don popět, 
baj za nikár to mublo bět. 
O, hdéri me Myšýnave! 
to Skoda tMga jímaná, 
kn ni 80 senče výmana. 



Ó, kmotro má Myiinová! 

přec vstaňte, yzhAra, nespSte, 

když vafie růžička (esdceruika) je zde. 

Chci jeSté jednu láhev pít, 

byf z toho nemSIo co být. 

Ó, dcerky mé My Si nové! 

je Skoda toho jména vám, 

když jité jak doSky hubené. 



Tyto a jiné písničky střídavě nané zpívaly a zase diktovaly dívky, 
které proto obdtavé opustily taneční veselí. Byly to z počátku Djudíta 
Beloni a Maríja Kod (Kosova), záhy vdak přidružilo se k nim dívek 
tolik, že jsem jimi byl se všech stran obklopen. Opřeny o stůl dívaly 
se mi do písma z předu i se stran, ba jiné zcela bez rozpaků opíraly 
se mi o ramena, aby dobře viděly tajemné ty puntíčky a čárky, jimiž 
jsem si znamenal nápěvy. V horlivosti své hned ta, hned ona se ptala: 
»Ste rivál ?« (Skončil jste?), »ste intendál?€ (rozuměl jste?), anebo 
okřikla drobotinu: >Múčita!« S milou drobotinou byl kříž. Připletlo se 
plno drobnfch děvčátek, a když pozorovala, že si zapisuji jména zpě- 
vaček, chtěla také, abych je zapsal. Škemraly ty drobné hlavičky, dokud 
jsem jim nevyhověl. Ale tím jsem si pokoje nevykoupil. Báh ví, kdo 
jim co napovídal — najednou začaly se milé holčičky ke mně trousit 
jedna po druhé, oči plny slz, a plačky mne prosily: >Razbrídte mel« 
(vyškrtněte mne) . . . 

Den, který mně přinesl tolik zajímavostí, skončil zase besedou 
v kuchyni u ohniště.*®) 

naopak, což platí i o jiných písních resijských, na př. o předešlé i následující. 

„Vůbec," píše prof. Baudouin, „resijskó písně jsou tvrdý oříšek!'' 

'*) Resiaoé nazývají kuchyni „tuw chýše*' způsobem velmi starobylým. 

Připomíná to doby, kdy měl vnitřek cbýže jedinou místnost a neměl tedy jiného 
jména, neŽ celá chýŽe. Později, když se oddělily 
uvuitř světnice, zůsttil název „chýŽe'' zbylému 
vnitřku — v Besii aspoň ěásti jeho, kuchyni. V Lu- 
žici nazývá se dosud síň: „kběža**, dolnoluiicky 
„wjaža" — jiného názvu pro ni není. Vedlej&í plánek 
naznačuje prosté základní rozdělení přízemku resij- 
ského stavení, ktoré se sbodaje úplně s obvyklým 





i ohnifitéi 

tQw ctýie 

síň 





v MoH RěBie. 



117 



Tfetího dne poznal jsem jeSté jednu zajímavost Resie. ITavdtÍYil 
jsem verdovce samouka, Ferdinanda Trankona, v jeho >o3téríji« na 
námMí v Rávand. Stardf muS, bodně již prošedivělého plnovousu, 
bfvalf obchodník jako vSiehni takřka Resiané, uvítal mne s patmf m 
potědením« Věděl sice, že jsem v Resii, ale sám ovSem nepřišel ke 
mně, poněvadž jsem bydlil u jeho konkurenta. Velmi ochotně diktoval 
mi na požádání ílěkteré svoje písně (skládáť jen písně ke tpěvu) 
a zpíval jejich nápěvy, které také sám složil HužStí pr^ rádi jeho 
písně zpívají — ale některé dovedou zpívati jedině s nim, poněvadž 
jim nápěv působí obtíže. A tak v >odteríji< Trankonově písně jeho 
i s nápěvy povstávají — a v ní také hlavně se zpívají, když se muži 
při »ěerném< víně rozjaří. Vliv národních písní a popěvků jest na 
věech výtvorech Trankonovfch patrný; lidové písně resijské byly mu 
jediným vzorem, i vzal od nich nejen rozměr, ale větAinou i druh 
a způsob zpracování látky atd. To zejména platí o jeho písních 
milostných, jako je tato: 



To dubrS rÍFao, t5 ka dlo: 
koj to bo sátra Š pfil dodí, 
ja <f6tt tit rýdcĚt, koe na jofe, 
ta preusítíta róžiea.**) 

Ty |1 me di5bro cákala, 
sa 15 ka sowa pravila, 
da t$, ka víwa ja na tý, 
li jůdi ko ni myslí jo. 

Káko sánce loépo grí, 
no lípa má na ]obp5 dí, 
da naeó vaéérje na njf, 
<Si já ni priden je naldbst. 

O, dábro Yé^er, róžica ! 
nacó ja al parSál izddb, 
por dá to b<Sde táj to dd;, 
(leboj da) dj8 leboj da neb. 



To svatá pravda, co ta dím: 
jak bode žftra poledue, 
já půjda popatHt, kde dlí 
ten proklatý máj kvíteček. 

T7*8 přece na mne čekala, 
to proto, že jsme j^klí si, 
nám jedno žef, oo lidé dt 
o tom, co víme já a tj.^^) 

Jak slánce hřeje překrásně, 
tak krása moje krásné dí, 
že nechce jisti večeře, 
když nepřijda k ní na táčkj. 

Ó, dobrý večer, růžičko! 
Dnes přiSel jsem k vám navečer, 
af stane se, co býti má: 
buď tak anebo tak.**) 



Zvláátním spojením citu lásky k domovině a k dívce jest tato 
Trankonova píseň: •*) 



Koj w6n na w6rh ja si parSál, 
ja si polédnul tá na sob, 
je mákoj skála ano rób; 



Když na vrch hory při Sel jsem, 
já rozhlédl se tam i sem, 
hle, vSade skála jen a tes; 



sákladním rozdělením středoevropského obydlí. V delfií stěně nachází se vchod 
do sině, odtnd se přímo vchází do kachyně (taw chýSe) a po stranách do světnic 
(které ovSem bývají jeSté dále děleny). 

") Přívlastek j^proklatý* jest patrně oblíbeným výrazem záliby a něžnosti. 
Milon nazývá Trankon zcela v dacha národní písně bad „růžičkou^, „kvítečkem" 
(r ó i i e a) anebo prostě „krásnon**, krásou, krasavicí (I í p a). V národních po- 
pěvcích, jak jsme vý&e pozorovali, také milá milému říká n^lp^^< 

*^ Zde v překladu jsem přesmykl poslední dva verSe k vůli srozumí tel- 
nosti. Doslovně sní to nejasně: „Že to, co víme já a ty, lidé tak nemyslL" 

'*) Doslovně: buď ano nebo ne. 

^*) V jiném znění uvedl ji prof. Baudouin de Courtenay ve své přednáSce 
O CjiaBflHax'b Bi HxajnH. Trankon ji později patrně doplnil — a teprve tímto 
doplněním povstalo zvláštní ono vnitřní spojení, které nás na písni zajímá. 






lig Adolf Černý: V ůdoU Resie. 



ja ii poRdnul iiů'ar dno, jA pohleděl jsem v údolí, 

je .inákoj w5d« anu pród — Um voda jen a balvany — 

tu kě tadáma lípa ma. 5?* ™°J^ krásky domov jest, 

O, lípa moja Rézíja, O, krAsňá meje Resie, 

ke lípa mó sta wrédila.1 ' mou mil on jež jjsi zrodila! 

Ma bftj ne bilo mátere, Nebýti tebe -r- mateře, 

ps lípa mé ne rawhawat my dva bychoni se neměli ! '^j 

A jeftté jednu Tratikonovu píseň uvádím, která byla složena yo: 
válečném roce 1866: 

Póti me dé par Hadice, Má cesta jde kol Hadix:ťi, 

flolzá mi á'6 po lánitah, a slzy tekou po tvářích, 

ko taw Tomjéě me mawo jtět. když v Tolmezzo my máme jit. 

Ko. spět na názed cówa přít, Až zase nazpět přijdeme 

baj zá nikár to m(Jblo bět, by< k ničema to Udbylo, 

numer je Činkwánta dój — mé Číslo padesát a ď^-é — *•) 

baj sam ja vdbdoel vsej, zakój! jen kdybych věděl aspoň, proě! 

O, máti má, máti mojá! ó, máti moje, máti má! 

mate vcbdoet makoj vý, vy jenom víte jediná, 

zakój vy ste ma wrédilal proŠ jste mne vychovávala I 

Zní lo tuze málo hrdinsky — ale za to je v tom nevédomj- 
protest proti celému zřízení války a nucené služby vojenské, připomína- 
jící nade písně toho druhu. Jen že v naSich zaznívá druhdy přímo uuiě- 
lecky přiostřená, horká, bolestná irpnie — kdežto u resijského samouka 
tekou jen slzy, ozývají se elegické nářky, a jen otázka: »proč a nač to 
v8e?« naznačuje vnitřní odpor a protest proti hrozné povinnosti* — 

Přiblížila se chvíle mého odjezdu. Rád bych byl se jedtě podíval 
do Sólbice, rád bych se byl vydal do Učje, vůbec bych si byl přál 
ztráviti v Resii deldí dobu — ale okolnosti nutily mhé k odjezdu. 
S novými svými známými loučil jsem se srdečné jako se starými 
přáteli. Dostavili se všichni, když zahrčel Barbarinův vozík před 
Lýpovým hostincem; přišel Puška kostelník i jiní známí — přibelhal 
se i Batíšta Fef, podávaje mi z daleka ruku se slovy: >Ja si paršěl 
was pástit z Búhon« (přišel jsem vám dát s Bobem). Mtisil jsem všem 
najisto slíbit, že přijedu v létě na »za Šmarno míSo«, (Nanebevzetí 
Panny Marie, 15. srpna), to jest v nejhlučnějáf výrgční svátek Resie, 
kdy všichni po světě rozptýlení Resiané sejdou se domů ke svým ro- 
dinám, a kdy se celá Resie raduje ze shledání. Vždyf není takřka 
domu v Resii, který by neměl někoho ve světě! 

Slíbil jsem najisto, ale nepřijel jsem; osud jinak určil. Zemřel 
Edvard Jelínek — a dědictví jeho volalo mne jinam. Ani letps nedostal 
jsem se do Resie — doufám však, že ještě se tam podívám. Zatím 
podávám tuto črtu, která snad přivábí několik českých turistů do velko- 
lepého údolí pod Canýnem, kde si uhájili a bohdá i v budoucnosti 
uhájí svoji národní svéráznost bodří slovanští Resiané. 



*') Doslovně: Kdyby nebylo mateře, pak krásky, mé (lípa mě) bychom 
neměli (duál). Slovy „lípa mč" odlučuje se od milé, myslí toliko na ni sama, 
ale hned na to se s ní slovy, „ne mdébawa** zase slučuje v jedinou d\rojici 
společných citCl 

. ^^) Putrně číslo pluku, k uěmnž byl poeta odveden. 



r 



WtadysUw Mickiewicz: Karolina Jaenischova. lid 



WLADY8LAW MICKIEWICZ; 

Karolina Jaenischova/) 

v papírech Adama Mickiewicze kromě dvou listů Karoliny Jaeni- 
schovy, uveřejněných r. 1890, naSla se její podobizna a kadeř jejích 
vlasd. Na kadeři slečna Jaenischova napsala: 

Though many a gifted mind I meet, 
Tliough many a friend I see, 
To live with tbem is far less sweet, 
Than to remember the. ') 

Vzpomínky tak drahé mladému jejímu srdci zůstaly též potěchou 
let její staroby; 2. července 1890 psala mi: » Cítíc se trochu lépe po 
seslabení, které mi znemožĎovalo každé soustředění myšlenek a skoro 
každý pohyb, posílám Vám něco, čeho se nenadějete. Je to kousek 
papíru, jejž jsem měla dávno za ztracený; nadla jsem jej mezi starými 



*) Jméno Karoliny Jaeniscbovy úzce jest spojeno s Mickiewiczovým po- 
bytem moskevským, postava její pak n&leží k nejsympatbiétSjsím ženským 
sjevOra, jež kdy básníkům zářily. Je to zjev tak světlý s čistý, že plně za- 
elahnje nesmrtelnosti, kterou ma pojití aje spojeni se jménem velkého básníka 
Litvy. Karolina JaenÍ9cbova pocházela z německé rodiny ; byla to dívka vysoce 
rzdělaná, vládla plynně několika jazyky, malovala a byla i básnicky nadána. To 
opjspiie k ní přivábilo Mickiewicze, jeuŽ ji asi poznal a kněžny Volkoňské; 
tehdáž bylo Karolině 19 let. Mickiewicz nabídl se, že ji bude učiti politině. 
Za krátko vyvinul se mezi oběma mladými lidmi poměr hluboké lásky, tak že 
Mickiewicz pomýSIel na to, aby učinil Karolinu svou chotí. Nedošlo vSak k tomu 
z příčiny, kterou na sklonku svého života Karolina objasnila synu básníkova, 
autoru tohoto článku, v listě ze dne 20. dubna 1890: „Starší bratr mého otco, 
jenž měl v drženi veškeré jmění naSí rodiny, prohlásil, dojde li k uzavření toho 
sňatku, že vydědí mého otce. Byla bych jej odsoudila k životu v těžké potřebě 
a nedostatku. Otec mdj byl by pro mne tu obět učinil, avšak nemohla jsem jí 
přijmouti. Učinila jsem, jak mně kázala povinnost. Ten, jenž mě miloval, p >- 
chopil rovněž, Že nebylo možno, abych se rozmýšlela. Strávili jsme společně 
jesté několik dní, posledních dní duševního svazku. Odjel. Večer před odjezdem 
DApsala isem mu svůj druhý list. VSe bylo skončeno. Nespatřili jsme se již 
nikdy . . J^ Viděli se posledně 18. dubna 1829. Karolina provdala se sice po- 
zději r. 1838 za ruského novellistu Pavlova, leč nikoli šťastně; na Mickiewicze 
však nezapomněla do své smrti. Ještě jako stařenka 82letá psala synu Mickie- 
wiczovu, Vladislavovi : „Vzpomínka na tu lásku jest pro mne podnes štěstím. 
Čas. na ttístě aby mou lásku oslabil, ještě ji sesílil. Ta nevyhladitelná upo- 
mínka zachovala mladost mému srdci, které sama se obdivoji.'' Před rozchodem 
8 Mickiewiczem proložila Konráda Wallenroda do němčiny, ale překlad ten se 
zlratíl; Humboldt odevzdal jej Ooethovi, co se s ním dále stalo, není známo. 
Ještě r. 1890 uveřejnila Karolina německý překlad „Tří Budrysovců". O zají- 
mavé, nadmíru ušlechtilé této ženě a jejím poměru k Miekiewiczovi obšírněji 
86 rozepsal Fr. KvapU ve či. „Adam Mickiewicz v Moskvě" (Květy 1899, 
8tr. 237 — 245). Tím spíše budou českého Čtenáře zajímati nové drobné příspěvky 
k poznání tohoto poměru, jež podává v tomto článku nejstarší syn básníkův. 
Wladysiaw. Eed. 

^) A.Č mnoho nadaných duchů potkávám, ač mnoho přátel vidím, žíti 
8 nimi daleko méně jest sladko, než vzpomínati na Tebe. 



120 



Wladys}«w líiekiewiei: 



papíry. Je to nový autograf, ^) zajímavf jako doklad, že Vád otec mival 
ve vyhnanstvi chvíle dobrého humoru, vyvolaného vědomím Tfdého 
soucitu obklopujících jej osob. Přečetla jsem se vzrušením veselou tu 
kratochvíli. € 

Rukopis Mickiewiczův, napsaný po francouzsku, odnádí se k ja- 
kési partii Šachu. Má název napoleoaský : »První bulletin velké 
armády. Dán na p oli á acho vn ím 26. b ře zna (r. 1827). 

» Spěcháme Vadí královské ospalé a lenivé Milosti podati zprávu 
o rozhodném a velkém vítézství, jehož pravé dobylo vojsko Jeho krá- 
lovské Milosti krále Černého, Vašeho vémého spojence, nad vojsky 
Bílých, jež vedl osobně Alexandr Vinevitinov. Potkali jsme se včera 
s nepřítelem o dvanácté na jeho vlastní zemi. Obě armády, aby každá 
náležitě mohla rozvinouti své síly, zaujaly výšiny zvané: pokoje Aleksa. 
Z počátku udržována hustá střelba vycliloubání, sebechvály a žert&. 
Od času k času puštěn nějaký vtip, posměšek nebo jiná kule hrubého 
kalibru. 

»0 půl páté dáno heslo válečné. Jízda naše, uchvácená prudkou 
a nerozvážnou odvahou, byla nenadále obklíčena a zaskočena. Nepřítel, 
maje v úctě rytířské její udatenství, nabízel jí čestnou kapitulaci. Ale 
ta hrstka bojovníků byla odhodlána raději zemříti, než by byla přijala 
mír anebo příměřL Byli porubáni do jednoho. Jeho královská Milost 
Černá uložila půldrubahodinný smutek. 

>V krátce však se naskytla příležitost odvety. Přesně o Šesté 
začala bitva na celé čáře našich posicí. Jízda nepřátelská, podporovaná 
děly západní věže, zaskočila síly naše na levém křídle a rozbila řady 
naší pěchoty. Kozák z bílého pluku již již dorážel na našeho krále. 
Na štěstí rytíř králův, konající službu jeho jenerálního adjutanta, vrhl 
se na kozáka a sfal mu hlavu před očima Jeho kcálovskó Milosti. 
Událost tato, na oko malé váhy, překlonila misku vítězství. Pěchota 
naše rychlým krokem postoupila, dobyla zákopů, obklíčila věže a obrátila 
proti nepříteli vlastni jeho děla. Bojiště bylo té chvíle jevištěm řeži 
a bezpříkladného zmatku. Nepřítel bránil se hrdinsky, hynul a ue- 
poddával se. 

>Za několik hodin nalezen byl král Bílých mezi padlými. Bylo 
ho lze snadno poznati po vysokém vzrůstu, obrovské jeho tělo pokrý- 
valo dva palce země. 

>Vítězství své však jsme draze zaplatili. Nejrozmanitější důstoj- 
níci jsou v počtu raněných, mezi nimi i rytíř králův. Jeho královská 
Milost utrpěla ránu šavlí do tváře, i byl přenesen do zámku Žofíina. 
Šlechetná paní věnovala mu největší péči a pomocí kouska vosku při- 
lepila nos vznešeného raněného. K večeru Jeho královská Milost cítila 



') PrvDÍm a\Uografem, jejž jspin dostal, byl list Mickiewiozdy panu Jaeai- 
sobovi (viz nulj „Zywot Adama Mickiewicza*', Poznaň 1892, díl I. 
8tr. 272). Pozn. aut. — Proklad jeho podal Fr. Kvapil ve Kvéfceoh 1899, 
8tr. 241 Pozn. red. 



^-j^*^ 



KurDlÍDS JiieiMfohova. 121 



86 již docela zd^va, převzala nanovo vůdcovství svého vojska a ve 
dvoQ bitvách úplné snicíla neslavné zástupy Gercka.< 

Není téžko domysliti se p&vodu tohoto ftertovného vypravování. 
Slečna Karolina pro přílid hasnou hodinu nedostavila se do společnosti, 
a tu jí Miekiewicz podal žertovný raport o sehrané partii Sachn. Jest 
znám i jiný úryvek toho druhu, jenž se nalezl v papírech Františka 
Maiewského. ^) Patrné Miekiewicz pro své niské přátele improvisoval 
po francoQzskii netoliko ústné, ale pisenmé. 

Kromé tohoto žertíkn Miekiewicz Karoliné nikdy nepsal. Jen otci 
jejimu psal dvakráte. List, jejž mn poslal z Petrohradu kolem 1. února 
r. 1818, otiskl jsem (jak jsem již výše v poznámce uvedl) ve svém 
díle »Žywot Adama Mickiewicza<. Na konci listu zmiňuje se Miekiewicz 
sídefiné o Karoliné, chvále její pokroky v poUtiné. »Jako bfvalý její 
nčitei toho jazyka jsem hrdf na takovou žačku. Pooévadž knihy, jichž 
se užívá ptí elementámých studiích, rychle se opotřebují, prosím, abyste 
riál odevzdati slečné Karoliné dva nové polské svazečky. AC mi dá 
Táménou za né knihu, v které se naučila polsky čísti, bude mi dražií. 
Míli vydání pařížská a londtnská.< 

Podobnou, ač drobnéjSí poznámku Činí na konci lístku, psaného 
panu Jaenischovi patrné za pobytu moskevského, v némž se ho táže 
po zdraví paní Jaenischové: 

>Pane, doufám, že se zdraví Panino polepdilo. Baďte tak laskav 
říci nékolik slov o jejím stavu mému sluhovi. Promiňte mi, že Vás 
obtéžuji tou korrespondencí, ale obával bych se néjakého omylu se 
strany mého hloupého posla. 

Přijmete, pane, ujidténí úcty, s jakou mám čest býti Vadím po- 
korným sluhou. 

Adam Miekiewicz. 

Pan professor polského jazyka připomíná se paméti své žačky. € 

Oviem že žačce své daroval díla svá, tehdy vydaná. Na >Sone- 
teeh Krymských « napsal jí toto vénováni: >A Mademoiselle Caroline 
de Jaenisch, Souvenir ď un ami étranger. Moscou 1828. Avril 13. « 

Na papírové obálce, do níž si zabalila tento exemplář, Karolina 
napsala jediné slovo: » Pamatuj i l€ 

Na druhém svazku pařížského vydání svých dél napsal jí Miekie- 
wicz polsky: >KaroIinie Jaenisch poáwigca jej dawny nauczyciel jazyka 
poMiego Adam Miekiewicz. St. Petersbourg 1828. D. 23. grudnia,* — 

Karolina Jaenischova vládla rovně dobře veršem némeckým i fran- 
íoazským. Cit^ který bytostí její tak hluboce otřásl, ozývá se v jedné 
( jejích pozdějších básní: 



*} „Ce qne ^mme prépére^ v II. svazku „Mélanges poBthnmes 
i' Adan Mickiewicz^ Paříž 1879. 



122 Wladyslaw Mickiewicz: Karolma Jaetiischoira . 

.:__ T . — : : :.; ■ — 

Toi sonl as 8u quello Bainte flám tu a 
.d«vait brůler dans i^e temple f^roiéf • 

et dans cé monde vide ot nion]i'| 
si DOS beaux sougeff restent yititij» 
c' est beancoup d* avoir sn sur terr^ 
rever nn bouhenr éteruel, 
ď avoir sondé le saint mystěrt^ 
et ď avoir deviné le cíel. ^) 

gnad i několik nevydaných básní Karoliny Jaenischovy tfOe se 
Miekiewicze. 

Karolina Jaenischova shasla v Ostrovici *) u Drážďan 14r. pro- 
since 1893 jako stařenka 83letá. Synovi Adamovu zůstavila kresbu 
Orlowského, představující podnapilého šlechtice, kterou obdržela darem 
od básníka, a kromě toho vlastní kopii podobizny A. Miekiewicze 
z obrazu W. Warikowicze. V listě svém, jejž mí p^ala r. 1890, zmi* 
Ďuje se ještě o dvou památkách na Miekiewicze: >Před sebou mám 
jeho podobiznu, a na mém stole malý hrneček od něho z pálené 
hlíny, na prstě nosím prstének, jejž mi daroval. * Přítelkyně její, slepna 
Belleville, položila jí do rakve s květy i zmíněný hrneček; památka 
tálo byla s tělem jejím spálena v Gotě. Prsten pak, lolikaletým no- 
šením valně otřeny, poslala si. Belleville po smrti avé přítelkyně synovi 
básníkovu . . . 



K. ŠTĚPÁNEK: 

Aleksěj Konstantinovič Tolstoj a jeho trilogie. 

v dějinách současného repertoiru ruského v poslednícli letech nej- 
význačnější událostí jest uvedení historické trilogie proslulého autora 
»knížete Stříbrného* na scénu petrohradského Malého divadla. Tri 
tragedie Tolstého, čerpané z nejvýš dramatického období ruských déjin 
od smrti Ivana Hrozného do nastolení Michala Feodoroviče, z období, 
ke kterému sáhl sám král ruských básníka svým > Borisem Godunovera*, 
a z něhož čerpána jest i látka nejoblíbenější opery ruské »Živut za 
care«, nebyly vlastně pro literární obecenstvo ruské žádnou novinkou. 
První část trilogie — >Smrt Ivana Hrozného* - — vytištěna byla r, 1866 
v první knížce >Otéčestvenných Zápisek* a rok potom těšila se zna- 
menitému úspěchu na scéně. Již tehdy kritika uznala práci za pozoru- 



^) Ty jediný jdi věděl, jaký svatý plamen ninsil liofeli ^ tom chr&mti 
ZRvi^eném ; a zůstAvají-li v tomto svrtě prázdném a ehmuroém Dal© kr&sné &uy 
marnými, je doeti, že dovedli jsme na zemi sníti o vé^uém StSstí, í.e propátmli 
jsmo to svaté tajemství a vytušili nebe. 

®) Starosrbsky Ostrovica, německy Hosterwiti, nikoli HastRn^iUt 
jak polské prameny iiv4déjí. Posn. rcd. 



K. ŠtěpAnek: Aleksěj Kon&tántmoTič Tolstoj a jebo trilogie. 123 

hodnou reprodukci, pohnuté doby, -již Tolstoj nejvíce ai oblíbil a odkud 
čerpal látku nejen k citovanému již románu, ale i k četným svým 
balladám.* Hlavní i vedlejší osoby dramatu překvapovaly tehdejší spo- 
lečnost svojí neobyčejnou životností, a jednotlivé scény již tehdy pro- 
nikly tou mérou, že Tolstoj byl obecné uznán za vynikající drama- 
tický talent. ^ 

Druhá část trilogie »Gar Feodor Ivanovic* a >Gai: Bbriá* nedo- 
slala se na scénu proto, že censura nalezla v nich jakýsi chlup. Žila 
život knižný a z&stávala na pospas literárním kritik&m. Úděl to pro 
drama zajisté ne příliš závidění hodný. Co zatím první část trilogie 
básníkovy v letech sedmdesátých dominovala vítězně na ruských scé- 
nách, zbývající dvě tragedie ustoupily do pozadí. Ustálil se o nich 
stereotypní soud : Tolstoj projevil v nich hluboké proniknutí a poznání 
líčené epochy, kterou vylíčil s onou uměleckou malebností vnější, jakou 
skvěje vyniká v ostatních svých pracích, ale při tom nedovedl se 
zhostiti společné vady všech ruských dramatiků, ktefí sáhli pro látku do 
dějin domácích, jevící se v tom, že epická stránka převládá nad drama- 
tickou. Hísto rozechvfvajících dramatických kolisi divák vidí před sebou 
radu obrazů z dávného života s dlouhými rozhovory. Následkem toho 
vane z nich archeologický a národopisný chlad, tak že jest příjemněji 
je čísti, nežli viděti na jevišti, kde jsou těžkopádné a míéty i nudné 
(Skiibičevskij, HcTopia HOBtůmeň pyc. JiHieparypu, str. 448). 

Není divu, žei za takových okolností nebylo ani chuti scénovati 
velké a obtížné tragedie, i když tlak censury povolil. Tím se také asi 
vysvětluje vzácný na Rusi fakt, že vynikající trilogie neobjevila se na 
státních divadlech, ale že musil se vyskytnouti soukromý podnikatel, 
jenž odvážil se ku smělému pokusu. Osobností touto jest zn^mý ma- 
jelník > Nového Vremene*, A. S, Suvorin. 

Pan Suvorin jest zakladatelem a hlavním akcionářem Malého čili 
Líleráraé-uméléckého divadla petrohradského. Umělecké aspirace tohoto 
slánku uměn nesly se směrem berlínského >Deutsches Theater* neba 
pařížského divadla Antpineova. Heslem správy jeho bylo odvážiti se 
tam, kam nikdo neosmělil se sáhnouti, poskytnouti podívanou, jaké 
maroě hledali diváci před ozářenou rampou ostatních divadel. Ale i při 
této snaze divadla nevedlo se valně. Deficit stíhal deficit, a jenom vy- 
trvalé obětavosti svých správců podnik děkoval za svoji další existenci. 

Náhle však se karta obrátila. Pan Suvorin rozpomenul se na 
Irilogii Tolstého, dosáhl svým vlivem, že censura odvolala své zatracení 
z ostatní části její, a stal se v předešlé saisoně rázem pánem situace. 
Trilogie Tolstého rozvlnila veškeré kruhy intelligence ruské, uvedení 
její na scénu stalo se sensační událostí, celý myslící Petrohrad pod- 
lehl mocnému dojmu této velkolepé práce, a úspěch její zvrátil úplně 
dosavadní ustálený soud, jako by nebyla schopna pravého divadelního 
života. Od té doby není jediné čelnější scény ruské, kde by historické 
postavy Tolstého nepřešly po jevišti. Pro podnik páně Suvorinův trilogie? 
Tolstého stala se ovšem zlatým hřebem. 



124 K. Št^pAsek: 

V čem Yézí tento úspdch a čím jej vysvétliti? Kořen jeho ne- 
spočívá poase v amélecké hodnotě práce samé, ale i t nyndjSí společ- 
nosti. V letech Sedesátfch paaoval na Rasi ledový o hlad ku pledftm 
krásného písemnictví. Proslnlf Pisarev důrazné obořoval ae na jeho 
zástupce, kteří nesloužili militariemn a propagandě určitých tdeí. K tomu 
sám obsah trilogie jest bližěí a srozumitelnější současnému pokolení, 
než zástupcům epochy předcházející. Svědčí o tom již sama postava 
cara Feodora Ivanovice. Tehdy, v době lidí činu, positivní práce, kdy 
mládež i dospělí nnáSeli se projevy síly, bujarosti a duševní svěžesti, 
nikdo nemohl míti porozumění pro slabomyslného, degenerovaného 
hrdinu. Oč jest nyní bližší, příbuznější a srozumitelnější dnešníma po- 
kolení lidí chorobných a přecitlivělých! Sama psychologie cara, stojí- 
cího na rozhraní zdravých smyslů, působí na ně magickou siloa a budí 
nejvyšší zájem. V tom spočívá také jedna z příčin, proč tragedie 
»Car Feodor Ioannovič« působila dojmem nejsilnějším, nepřihlížCme-li 
ovšem k okolnosti, že byla pro divadelní obecenstvo skutečnou novinkou. 

Záhadná postava první tragedie Tolsiého, car loann Hrozný, 
upoutala pozornost druhého básníka ruského L. A. Meje, jenž zabývá 
se jí ve dvou pracích, v Carské nevěstě a PskoviCánce. V prvním díle 
hrozný car jedná vlastně za scénou, a ve druhém spisovatel věnoval 
mu poměrně též málo výstupů, nicméně v obou jest přece jen hlavním 
hrdinou. Zajímavé jest stanovisko, s jakého oba básníci pohlíželi na 
svého hrdinu. Mej přihlíží více k malebné stránce jeho života, vzpo- 
míná lepších dnů jeho vladaření, kdy zvelebil a povýšil Rusko, vidí 
jeho bohatství, moc, vládu a promíjí mu ponurý konec jeho panování. 
Vedle toho zajímá jej jako hrdina milostných vášní, při čemž snaží 
se objasniti jeho přitažlivost na ženy. Přes jistou povrchnost v kresbě 
povahy loann vystupuje zde jako zajímavý car a člověk. K tomu ve 
prospěch stanoviska Mejova mluví okolnost, že lid pohlížel na něho 
týmiž očima: u lidu nebyl to pokleslý a nenáviděný tyran, za jakého 
pokládal potom na příklad Borisa Godunova. Někteří dějepisci s K. N. 
Bestuževem-Rjuminem v čele vidí v něm rovněž pouze krutého pro- 
následovatele bojarů a vyzdvihují jeho oblibu u lidu. 

Tolstoj přihlíží více k podstatě jeho temné a malomyslné duše. 
Proniknuv do samé její hloubi, podává zdařilou jeho podobiznu, dra- 
matickou analysi, plnou vzrušujících momentů, která silou svojí nestojí 
za analysi nejlepších historických kronik Shakespearových. Již zname- 
nitý Rossi, vystihnuv to náležitě svým hlubokým uměleckým citem, 
zaraduje tragedii Tolstého do svého repertoáru vedle prací Shakespea- 
rových, loann Hrozný jest bez odporu jedním z nejlepších plodů bás- 
nické íantasie Tolstého, a v celé dramatické literatuře ruské není druhé 
práce, jež by předstihovala dílo Tolstého jednolitostí, zaokrouhleností 
a uměleckou hloubkou i silou. Jediná výtka, která mohla by je stihnouti, 
jest, že obraz tento jest příliš mračný a ponurý. 

Car Feodor loannovič, jemuž Tolstoj věnoval druhou tragedií, 
v ohledu básnickém jest stejným uměleckým plodem, ač vylíčení po- 
vahy této kladlo dramatikovi ještě nesnadnější úkol, než zobrasení 



r^ 



AleksSj KonsUntínoTij Tol^toj a jebo trilogie. 12& 

jtdnodnáU podstaty ELroamóho. Feodor má mnohem složitdj^í povaha. 
Jsa produktem da^eraee, jest dufiermé chorým, ienom že doba jeho 
choroby není určitá, jest obdařen výhi6nými vhutnostmi a nalézá se 
te výinioedných okolnoatecb. Základním rysem jeho povahy jest slabá 
YÍ\% které híUSkon osada adélena byla ohromná moc, jaká jen může 
ínfú sooatředéna t rakoa smrtelníka^ Básník znesnadnil svůj úkol po- 
néksd tím, 2e ana^l se opatřiti Feodora aareoloa mravního čita, po- 
TZDámioiho jej témčř k svatosti. Historická pravda tím snad ponékad 
trpí neboť ďovék takové mravní výde sotva by strpél vedle sebe Bo- 
risa Crodonova, pravého netvora v ohledá mravním, ale za to práce 
nabfvá tím jeSté větší zajímavosti a zápas nepřátelských stran, Šajských 
8 Godonovem, nového osvétlení. Možná oatatné, že Tolstoj svým bás- 
nickým citem vystihl skatečnoa povaha carova mnohem lépe, než 
tehdejší o6itf svědkové, kteří vídali Feodora poaze nahodile a líčili jej 
jako člověka nicotného a tapého. Celé okolí carovo podobnému názoru 
poskytovalo vděěnou p&da. Za vlády otcovy Feodor ztrácel se ve stínu 
pravé tak jako ostatní, mnohem silnějdí povahy. Když se stal carem, 
dostal se pod poručnictví Godonova a své choti Ireny, kterou básník 
vylíčil jemnými a nádhernými barvami přímo podle života. Náležela 
k ženám, jež málo mluví, ale více jednají a dovedou opanovati slabé 
i silné. Mnozí mají za to, že Feodor vyznamenával se dobrotou a že 
Tolstoj svým stanoviskem stojí blízko historické pravdě. Ale buď tomu 
jakkoUv, básník i v tomto díle stál navýSi svého úkolu a podal tra- 
gedii širokého stylu, která věrné druží se po bok PuSkinovu > Borisů 
Godonova « a první části autorovy trilogie. 

Poslední část její označena jest jménem, které hraje v trilogii 
jakožto celku úlohu hlavní. Boris Godunov jest osobností historicky 
tak zajímavou, že stojí za to, aby stal se hrdinou celé trilogie, a sám 
Pužkin právem z dějin ruských zvolil si tuto postavu. Již okolnost, 
že původně nepatrný dvořan stal se panovníkem v řídi, kde zákonem 
byla zavedena dědičná posloupnost, zasluhuje zvládtní pozornosti. Jeho 
neobyčejný osud, ženoucí jej do boje se samozvancem, činícím nároky 
zákonitého dědice trůnu, činí jej ještě zajímavějším. Konečně máme 
zde ještě podivuhodný rozpor v nazírání lidu a dějepisců na tohoto 
nchvatitele trůnu. Lid pokládá ho nejenom za carovraha, ale i za nej- 
hroznějšího tyrana, za příčinu všeho neštěstí, jež přikvačilo tehda na 
Rns. Z pouhé nenávisti k němu tento lid přešel na stranu Lžidimitri- 
jovu, ačkoliv nepochyboval, že je to pouhý dobrodružný tulák, před- 
stírající carský původ. Dějepisci naopak vidí v něm moudrého, ale 
nepochopeného panovníka, jenž napravil chyby a neřesti Ivana Hroz- 
ného a povznesl Rusko na ohromnou výši. Dle nich byl Boris prvním 
panovníkem ruským podle evropského vzoru, ba prý zanášel se již 
plány, jež potom uskutečnili Petr a Kateřina. Básníkům rozpor nazí- 
rání poskytuje vábivou perspektivu, v níž Boris jeví se jím jako genius 
lepochopený lidem. A s tohoto stanoviska pohlíží na Borisa také Tolstoj, 
ič psychologicky nedovede je odůvodniti, a proto uvádí do své trilogie 
tivel nadpřirozený, zvyšující mystickou náladu jednotlivých jejích částí. 

Z počátku líčí Tolstoj Borisa jako chytrého a obratného dvo- 



126 K. Štépáoek: 

řana, snažícího se. všemi prostředky dojíti obliby carovy. Takovfm též 
asi byl. Aspoň se nerozpakoval spřáteliti se se Skuratoveni, k čemuž 
bylo potřebí jisté zmužilosti. Rovněž neodporuje pravdě, že v mládí 
blouznil asi mnohem více o blahu Ruska, kterému dobře rozuměl, než 
o vlastním j)rospěchu. Podstata otázky tofií se kolem toho, kdy Boris 
pojal myšlenku státi se carem, a provésti své plány, ku blahu říše. 
•Tolstoj klade vznik této myšlenky do doby, kdy Hrozný byl ještě na 
živu a Boris, byl jeho nepatrným dvořanem, ^by vysvětlil smělé sny 
Borisovy, utíká se k nadpřirozeným silám, ku proroctví mudrců, slibu- 
jících Borisovi carství. Tři hvězdy zatemňují dosud jeho hvězdu, a tylo 
hvězdy — loann Hrozný a jeho dva synové — musejí mu ustoupiti 
8 cesty. Dějiny obviňují Boriaa, že utratil pouze careviče Dimitrije. 
Tolstoj přičítá na jeho vrub též smrt loanna Hrozného. Z\ěděv od 
mudrců den, kdy car má zemříti, a od lékařů, 2e rozčilení mu škodí, 
vědomě jej rozzlobil a přivodil jeho smrt. Odtud počíná řada jeho 
zločinů dalších. Feodor jest v jeho rukou pouhou hříčkou, sám vypo- 
vídá a ničí své odpůrce, dává zavražditi Dimitrije a čeká pouze na 
smrt carovu, aby dosedl na trůn. 

V poslední tragedii Godunov vystupuje již jako car. Jest moudrým 
panovníkem již proto, že obnovuje styky se západem. Básník dává 
plnou vůli svým západnickým sympatiím. Lid však nerozumí carovi, 
nemiluje ho, konečně opouští ho i štěstí, sláva jeho zapadá, musf 
ustoupiti říši jinému a před smrtí zatvrzuje své srdce, maiomyslní, 
stává se krutým. 

Poněvadž změna taková nevyplývá z přirozené povahy Borisovy, 
básník pokouší se vysvětliti ji opět živlem nadpřirozeným. Objevuje se 
v jeho osudu postava klassických tragedií. Boris nabyl vlády cestou 
zločinnou, a nebe musí ho potrestati. Objevení se samozvance jest 
trestem, seslaným shora. Smrt Borisova činí dojem, jako by mystické 
síly zasáhly do běhů světa, aby obnovena byla rovnováha mezi dobrem 
a zlem a zločin došel zaslouženého trestu. Bez této nadpřirozené síly 
nesnadno bylo by vysvětliti si změny v osudech prohnaného a nesvě- 
domitého dvořana, měnícího se ke konci trilogie v moudrého a milo- 
.srdného cara. 

Ve skutečnosti Boris na trůně nebyl takovým, jakým jej líčí 
Tolstoj. Kdyby tomu bylo tak, lid byl by mu odpustil i zardousení 
Dimitrijovo. Jako car zůstane Boris týmž lstivým a mstivým usurpá- 
torem, před ničím se nerozpakojícím. Neodčinil neřestí loanna Hroz- 
•iiého, ale pokračoval v nich a potíral všemožně bojary, s tím jenom 
rozdílem, že Hrozný činil tak jako dědičný panovník, opírající se o při- 
rozenou moc, a zápasil otevřeně, veřejně popravo val a posílal do vy- 
hnanství, koho nenáviděl, kdežto Boris užíval ve svém boji prostředků 
nejhnusnějších, ba neštítil se přenésti politický zápas na pole národo- 
hospodářské. Chtěje zbaviti bojarskou oligarchii podpory v lidu, vy- 
myslil si k tomu přímo ďábelský prostředek — zavedení nevolnictvL 
Vzniklo tak množství drobných šlechticů, přirozených spojenců carových, 
kdežto bojariiiu odňata tím možnost počítati na podporu svobodného 



AleksSj KonstantínoviS.ToUtoj a jeho trilogie. 127 

lidu. Z prostých poddaných stali se skuteční otroci. Sám loann Hrozný 
nebyi schopen podobného opovržení k lidu, jenž pochopil nyní, 2e 
fiorisovi nejde o blaho vlasti, ale o prospěch osobní a vlastní pový- 
šení. Snad Boris mnohých zloóinů ani nespáchal, ale lid ve své roz- 
trpčenosti nad tímto hanebným skutkem připsal váecko na vrub člo- 
věka, jenž v jeho očích neStítil se ničeho k ukojeni svých panovačných 
choutek. Zavedení nevolnictví bylo hlavní příčinou jeho zkázy a ne- 
návisti lidu, proklínajícího jeho památku. 

Ostatiié tato historická nepřesnost, hlavní to vada celé trilogie, 
vyvážena jest krásou a poetickou cenou díla. Nadpřirozený živel, vy- 
stupující v ném na ujmu historické pravdy, působí mocné na náladu 
divákovu. 

Trilogie má však jedté jiné slabiny. Poslední její část působí 
.dojmem pouhého epilogu velikého dramatu, vlekoucího se neobyčejné 
dlouho. Tvůrčí fantasie básníkova někde jest unavena, slábne a v ně- 
kterých scénách se opakuje, ač ovšem vždycky s novými varianty a 
odstíny. P. N. Krasnov vytýká dílu Tolstého vedle zmíněných nedo- 
statků a vad ještě podstatnou neobratnost u vedení milostných scén 
(Khh«icu HeA'b^H, 1899, sv. 4). Scéna mezi Mstislavskou, jež vede 
si jako nějaká kupčicha Ostrovského, a Šachovským působí prý na 
jevišti naprosto komicky. K tomu v osobě Šachovského vydána po- 
jsměchu láska vůbec. Ale v podstatě všecko to jsou pouhé skvrny na 
slunci. Hlavním jest, že autor ve své trilogii zůstal básníkem. Umění 
básnické pomohlo mu vytvořiti plastické, jasné a úplně zaokrouhlené 
typy loanna Hrozného, Feodora loannoviče, obou Šujských a vedle 
jiných i samého Borisa Godunova, které vesměs snesou bez ujmy 
srovnání se Shakespearem. Ba mnohé scény dýší přímo náladou 
anglického mistra. Stačí uvésti pouze přípitek knížete Vasilije Šujského 
na hostině u Romanova a jeho řeč o samozvanci, případný to pendant 
k znamenité řeči Antoniově nad mrtvolou Gaesarovou. Lidovými 
massami Tolstoj nevládne sice jako Puškin, ale za to tam, kde třeba 
vylíčiti nádheru dvora, stojí na vrcholu svého umění. Dle mínění A. 
L. Sokolovského básník jediný po Puškínovi byl schopen přeložiti do 
ruštiny práce Shakespearovy: ovládá pětistopý jamb s takovou doko- 
nalostí, že verš jeho jest prostý jako prosa a melodický jako hudba. 

O veliké ceně díla Tolstého nepřímo také svědčí, že více než 
po třiceti letech nejen nezastaralo, nevybledlo, nýbrž naopak zazářilo 
novými barvami, vzbudilo všeobecný zájem a stalo se zdrojem nových 
myšlenek a hlubokých dojmů. Za takových okolností nezbývá, než si 
přáti, aby správa naší přední scény všimla si ruského díla a vy- 
konala jeho provedením nejen akt úcty k básníku samému, ale i vý- 
znamný čin na půdě slovanské vzájemnosti. Neprozradím, trvám, 
nic nového, řeknu-li, že osvědčený překladatel z klassických jazyků 
a Byrona, prof. František Krsek, chystá k tisku překlad celé trilogie 
Tolstého. 

K závěrku nebude snad od místa několik životopisných dat. 
Hrabě A. K. Tolstoj narodil se r. 1817 v Petrohradě, ale dětství ztrávil 



128 K. Štřpásek: Alekféj Koastantío^Tté ToJaloj a j«ktt trílogta. 

v sevenii eásti Ukrajiny na rodinných statcich^ c€« mék) blahodárný 
vliv na rosTOJ jeho básnického nadání. Vyrosti zde pod nážnou pád 
rodi6&, v ůplnó oeamélosti, uprostřed nádhery domácí i přírodní, a není 
divu, že za takových podniínek záhy probudila se v ném poetícká 
sniyost, je2 vekni brzo joTÍla se v náklonnosti k báanéní. 

Když byk) chlapci asi osm let, odvezli jej do Petrohradu, kde 
s jinými détmi býval společníkem carevi6e, pozdějšího cara Alexandra II 
Již tehdy rodiče brali jej s sebou na své zahraniční cesty. Takovým 
způsobem navdtívil Německo, kde poznal Goetha, jenž choval jej na 
klínd, a jmenovité Itálii, po které potom dlouho se mu stýskalo. 
Jako jinoch sedmnáctiletý podrobil se zkoudce v moskevské universitě 
a vstoupiv do státní služby, byl r. 1836 na žádost matčinu přidělen 
k ruskému vyslanectví na sněmu frankfurtském. Později sloužil při 
soukromé kanceláři carově. Za krymské války vstoupil k dobrovolni- 
ckému pluku carské rodiny a prodělal v Oděsse silnou epidemii ty- 
fovou, načež del do výslužby a od r. 1857 do své smrti byl lovčím 
carského dvora* Poslední dva roky svého života trávil částečně v lá- 
zeňských místech zabraničných, hledaje úlevy od zhoubné nemoci, jež 
sklátila jej do hrobu na oblíbeném jeho statku černigovském >Krasnyj 
Rogc dne 28. září roku 1875. 

Básnické dědictví jeho, zachované ruské literatuře, jest značné, 
neprihlížíme-li ani k jeho dramatické trilogii. Z epických básní vedle 
proslulé > Hříšnice* náleží mu ještě hojně zdařilých parafrásí národních 
bylin i písní (AleSa Popovič, Sadko, Ilja Muromec, Změj Tugarin a pod.). 
Obliba těchto motivů silně jej sbližuje s naSím Čelakovským, s nímž 
i jinak má dosti příbuzných rysů. Lyrické jeho básně staví jej do 
přední řady básníků čistého umění, k nimž mezi jinými počítá se 
Majkov, Ťutčev, Fet, Ščerbina a loni zesnulý Polonskij. Známý histo- 
rický román jeho KuasL CepeópauMŮ, čerpaný rovněž z dob loanna 
Hrozného, náleží k úhelným kamenům historické beletristiky ruské, vy- 
znamenávaje se nejen přesnou historickou pravdou, ale i uměleckou 
měrou, dodrženou od samého počátku do poslední stránky. 



Frautišek Kvapil: Z nové poesie polské. 129 



FRANTIŠEK KVAPIL: 



Z nové poesie polské. 

Andrzej NIamojewski. 



V dražind mladých básníků polských má Andrzej Niemojewski 
srou zvláštní notu. Otázky sociální, zvláStě pokud se týče dělnictva 
a poměru výroby ke kapitálu, našly v ném netoliko horlivého, leč i po- 
volaného tlumočníka. Činí tak slovy prostými, formou spíš jadrnou 
nežli ozdobnou, žádných starostí si nepřipouštěje o bohatší obrazy, 
o subtilnější odstiĎování. Nicméně praví o něm dobře Petr Chmie- 
lowski, že > nescházelo mu nikterak fantasie, ale uměl ji držeti na 
uzdě.t — A rovněž s Chmielowským souhlasiti dlužno, když o Niemo- 
jewském praví dále : 

>Vidíme jej jako spisovatele roztrpčeného útrapami nikoli svými, 
nfbr2 pospolstva, jež se nazývá lidem a který bývá předmětem vy- 
užilkování pro svou neuvědomělost a bezbrannost . . . Umění pro umění 
néoí jeho heslem ; on by toužil plamennými slovy působiti na lidi, aby 
se nezavírali ve skořepině své samolibosti, aby pochopili, a což důle- 
žitgjSí, pocítili bídu mass a starali se ji odstranit. Satira, ironie, fan- 
taste slouží mu k tomu, aby vzbudil dojmy a hnutí, jež by ve směru 
tom na lidi působily.* 

Ve snaze té charakterisuje Niemojewského i silná víra, byť časem 
vedle ní se ozval v jeho výtvorech i živý stesk, i melancholie, dokonce 
i touha po nirváně. 

Andrzej Niemojewski narodil se v Rokytnici v království Pol- 
ském 23. ledna r. 1864, na universitě v Derptě studoval práva. Lite- 
rární své práce uveřejňoval nejprve v časopisech, hlavně varšavských 
a haličských. O sobě vydal r. 1891 první sbírku svých básní s ná- 
zvem >Poezye< v Krakově ; po té následovaly >Poezye prozře (v Kra- 
kově 1891), »Poezye, serya drugat (v Krakově 1893), >Majówka< (ve 
Lvově 1895), »Podziemia«, »Luny«, »Ziemia obiecana« (v Krakově 
1895), »W ciszy wiejskiéj*, >Stolica«, »Ptaki burzy < (v Krakově 1896), 
•Listopade (ve Lvově 1896). Roku 1899 vyšel ve Varšavě autorem 
samým uspořádaný >Wyb<3r poezyi<, v němž podány všecky charakte- 
ristické živly, jimiž se vyznačuje jeho lyrika. 

Niemojewski pokusil se též se značným zdarem o drama. Jeho 
lidový kus >Familiac obdržel cenu na konkursu »Kurjera Warszaw- 



SloTtssk^ pf6hl«d. n. 



180 



Frantitek Kvapil: 



Vesele plujme! 



Na tteoM £d. WMUewtkého. 



Vesele plujme si života po vln&ch, 

vesele plujme si, vesele! 
Divě a£ vloa hřmí, vichr v loď metá strach, 

ttiralc černý osud kol nestele! 

Na vlnách, dálavách hlučnS a Šumivé 

to žit{ naSe jak utíká — 
a vlny bouří se, pění se váSnivé, 

vzpíná se, ryČi tůň veliká! 

Pí a jeme po moři lidstva ne nesměle, 
ve zmatcích divokých bez trudu, 

a někdy plachta nám zavěje vesele 
na stěžních na lodi osudů! 



11. 



Vesele vzleťme si jak ptáci svobody 

nad země, nad moře, závěje! 
Vesele vzlefrae si ! Mladý věk bez škody 
pouití se s bouřemi století v závody 

jak ptactvo křídlaté ideje! 

Vesele vzloCme si nad tlamy, ku spaní 

jež lehly bez ducha, přitmělé. 
Pod námi předsudek svět mrakem zaclání, 
uad námi slunce blesk chmury, tmu rozhání, 

vesele vzlefme si, vesele! 

Nad srdcí malých stesk, nad pochyb ěemý kryt 

my vstaňme, hrdost svém na ěele! 
Vzletíme jako pták vě&tíce jitra svit, 
věHíce lidstvu, co příStí má Vyplnit — 
vesele vzlefme si, vesele! 



ni. 



Vesele, vesele! , . . Křik plesný zahárá 
jak bouře radosti do Štěstí, do jara. 
Vesele, vesele! . . . Proě slza ve zraku, 
proč ach, to čelo proč ztopeno ve mraku? . . . 
Ta radost, v duši jež slunce je předzvěstí, 
jak růže vykvetla z tmí a bolesti. 

Kde štěstí? Marně, ach, hledá nás po chvíli, 

HŽ někdy zufuká na naše mohyly. 

Až ono ve květné přichvátá ozdobě 

tia čele lidstva — my budem již ve hrobě! 



z Dové poesie iiíoleké. 181 



JcmA, 

PřiSla b]ed& jeeeň ke mně . 
8 véncem Hsii uiách)ých v dlani, . 
přiSla ke mnS a ái jemné : 
.Pojď, tam pohřeb jde uŽ pl&fií! 

ftVitr žalné dnmky strojí, 
„smiitné písně bor již kvílí, 
^^poohováme vesnu tvoji, 
„sny tvé dáme do mohyly!'' 

NepAjdn tam mezi hroby, 
kde sbor žalobný lká děsný, 
tam, kde emntku sv^t a mdloby, 
kde y hrob kladen lidské vesny! 

Šumí bledá jeseň hlnle: 
„Nákladem v hrob jar tvých dobu 
„to list opadal tvé duse, 
-v srdci tvém hrob vedle hrobu !'^ 



Norec. 

Perly hledá, skočil v tůň, vln se zamkla vrata, 
žralok nevnikne ai tam plavce do mohyly, 
lej^ on má hmď tritona! — Námahou lví etiy 
chyť cos na dně, vyplynul . . . Byla to hret bláta ! 

Oddechl si. Ve výSi slunce v proudech zlata, 
on se vrací ke dnu zas. Hřbety vln ee slily, 
fl vlastní hrudí vede boj, prsty v kal se vpily, 
hledá — za ním tápe smrt. Hřbitovem tdň klatá ! 

Ha, dech opět dosel mu! — Z moře výs se nesa 
ělověk bledý motá se, chytit oddech chvátá . . . 
Co to ? ' Zas v hloub noří se v &íleném on spěohu ! 

£ek* bys — věštec to, jenž ir hloub národa vždy klesá 
a chce ěástku nejlep&í vydobyti z bláta — 
vypluje — jak triton jen, by zas nabral dechu! 



Z ,,UrYvfeu^^ 

I. 



Nad námi zámek modrý ze blankytn 
a slunce zlato rozléhá v svém třpytu, 
žum moře z daleka kdes duSi liýčká ... 
Nakloňme hlavy, přivřeme svá víčka! 

9* 



132 Frantíiek Kvapil: 



Kvét voní, břehy zelené kde leží, ' 
krídlatý větřík po pahorcích bě£í, 
skráň lehce SlebA, uspává a v běhu 
pro nové vťiné spěje k moře břehu . . . 

Jestliže Kristas v středu Oalileja 
měl nad jezery takové sny v žití, 
pak mamě Satan, pokon&et ho chtěje, 
mn trůn i žezlo ukazoval bytí — 
svět Qtonal mu v modrojasné hluší, 
neb hledě v nebe, měl sám nebe v du&i! 



II. 



V tvé oěi modré patřím, hochu malý . . . 
Co ony věStí? Zdaž ta zřítelnice 
jest v blankytu jak skrytá blýskaví ce 
a někdy rozjasní svět iiírou dálí? 

Neb hruď ta vzkypí bouřemi kdys věku 
a vzňata nadiením i prosta bázně 
se py&ně sřekne v&eho fitěstí vděku 
pro lidskou bídu, pro slzy a strázně ? 

Zdaž někdy rámě zvedne nad svět siný 
blesk — ortel v hrsli? Nebo srdce dělné 
své krve nachem zbrotí vlastní ěiny, 
v záměnu jméno vezmouc nesmrtelné? 

Neb jako Atlas zdvihneS světa stěny 

na bedrách snů v kraj kamsi lepSí, plednýl 

Neb upadneS jak jiní poražený 

a budeš vlastní proklínati vesny? 

Neb ierost vSední obklopí tě živá, 

ni pád ni vzlet v níž nenajde se bídné, 

kde nežli stáří borŠÍ mladost sivá, 

že sivá, hrdá, chlubná tím, Že stydne? 

Ach, plynou léta, zajdou pokolení, 
jich tváře zříme, ptáme se, co dále, 
a srdce trpí — nic se nepozmění, 
a Čekáme jen, ěekáme jen stAle ! 



III. 

AŽ ponesou mě někdy do mohyly, 
za mojí rakví pdjde klid jen milý, 
zažehná světské rozkoše zjev naši 
a starosti všo cestou rozeplaší. 

A když mě složí do hluboké země, 
temnosti, mraky přijdou na hrob ke mně,, 
poslední mukou chtí mou duši rváti, 
leč mého srdce strach už uezachvátí. 



z nové poesie polsicé. 133 



Snad země &ílic nade mnoa se vznese 
ke slunci, jak tma na smrt letíc v plese, 
neb T propast klesne temnoty zas v jařmo, 
já nebndu se pt4t jak lidstvo darmo ! 

AS naděje se laněcnje ▼ zrakn, 

zas p^deS re mrak, neb jsi vyfiel z mraku, 

a žiti blesk ▼ ráz míjející yezdy 

jest pouze Žitím padající hvězdy! 

BozkoSe není nad tifi, která v hrobě, 
když nic už ělověk nevzpomíná sobě, 
když ěelo studí mu chlad od mohyly, 
a na mohyle dumá klid jen milý . . . 



IV. 



Nuž 8 Bohem, trosky, hradby rozpukané, 
nes, vlno, loď a k dáli spějte oči, 
a komu chmura před zrakoma stane, 
aí slzy prolévá a ve hrob vkroj5í! 

Kde Zítra vstává, též se Věera valí, 
trnové věnce nezděsí Čas v muce, 
svět kříž svůj bére a zas chvátá k dáli, 
byt na něm kdys měl rozpjati své ruce! 



Růže. 



Bůže hledal Utrh' jsem něžný tvůj květ v pláni 
zvané štěstím, nesLjsem tebe v krásné nivy 
zvané mládím, génius vesny kam jde snivý 
a mhu snění nad cestu poutníkovu sklání. 

Máj spěl borem, zaSuměl písní nad mou skrání, 
jitřenek zrak na nebi svítil záduměivý, 
zdálo se mi, země v lem nebes zajde sivý, 
a jak anděl před Tvůrcem vzplane z nenadání. 

Na Šerých teď oblacích eodenního žití 
maluji ty jitřenky v temné ducha skryli, 
hledám stezky ku pláni Štěstí zadumaný. 

Každou noc sny budí mne zaSlé v tužeb síti, 
každý ium dob minulých srdce chtivě slyší 
a růžemi dávných let přikrývá své rány. 



134 Frantiiek Kvapil: Z nová poesie polské. 



Tam na vlnách • . . 



Tam Da ylaich, y ten Som, v noc Žernou vezdy 
tré oko svitem polirní mi hvSzdy, 
a bonře když i hloubi srdce vzruSÍ, 
ty& dnfie přístavem je mojí dnii. 

AS nebe hřimi a své blesky metá, 
a£ do vln loď se noří, svět se chmouří, 
}k nezlořečím zmatkům Žití, světa, 
j& nezlořečím vichrům ani bouři! 

J4 nezlořečím, Se loď mk je v kusy, 
že T tůň se hrouží vln, jde v smrti kraje, 
ach, srdce, milujíc, zdaž pt&t se musí: 
zda Štěstí trvi, neb jen s lidmi hraje? 



Tak sníme. 



Tak plynou slova nám, jak Uvy toky, 
leč T srdci na dně vír spí přehluboký, 
míříme křídly ke stnnoi, leč němě 
se nízko plazi duSe v prachn země, 
kolikrát rimě mní, že pravdu chytí, 
leč lžeme životu a nám lže žití. 

Plujeme Lidstvem: plachta nadýmá se, 
leč kolem ti&, spí zmatky světa zase; 
kolikrát bouiSs rozvíří je ▼ bolu, 
tu plachty vzpjaté klesnou opět dold, 
a naiim čindm echo dí jen klaté : 
— Bouřliví v tiii, y bouři usínáte. 

Sen zlatý duěe něk^y sbíc jen zočt -* 

že prchla zmrty<l<»at, své zvedla oči, 

jak náměsíčná vstává v noční době, 

obchází kraje, mrak jež halí v mdlobě, 

až světa hluk ji ráno zbudí ptákem 

v snu kráčející — a matným, bludným zrakem . 



Ludvík Kuba: Dojmy z Dalmácie. 185 



LUDVÍK KÚBÁ: 

Dojn^ z Dalmácie. 

Kde v Dalmácii jde cesta pfes železnou dráhu, není pohyblivých 
přehrad, jež by v čas jízdy vstupu na trať bránily, nýbrž ční tam 
pouhá tabulka s výstrahou: > Pozor na vlak!* 

Neni na tom nic divného. V Dalmácii málo je silnic a málo 
drah, m&lo se putuje po silnicích, málo vlaky jezdí, a samy tabulky 
jsou skoro zbytečný, neboť lid málo umí čísti.- 

A zrovna by se zdálo naopak, zrovna bychom myslili: zde lid 
umí čísti hned v několika jazycích, neboť výstraha: Pozor na vlak! je 
napsána ve třech řečech! Nejdříve čte se nápis 1. německý, pak 
2. italský a konečně 3. srbochorvatský. 

Pořad odpovídá úplně poměrným číslům národnosti, z nichž se 
obyvatelstvo Dalmácie skládá. Na vrchu plove 0'397o Němc& čili asi 
dva tisíce německých duší, o pravosti jejichž dalo by se hovořiti, pak 
přijdou 37o I^^IA ^^lí 16.000, kterážto úřední číslice svou lahodnou 
zaokrouhleností velice je nápadná, a vespod, jakožto element nejtěždí 
a nejzávažnější, nalézá se 96% Srbochorvatú čili 521.000 domorodých 
praobyvatelů. 

Čísla čerpána jsou z úřední statistiky z r. 1892. 

Výstražná ona tabulka byla mi v Dalmácii vždy zobrazením 
tamějěích skutečných poměrů. Vrch drží těch několik > Němců «, již 
dávati mají Dalmácii cislajtánský lak, hrstka Italů tědí se jejich přízni, 
a nadi Slované jsou ta orná půda a kamenný lom, v nfchž se oře, 
vláčí, seče, kope a bije, neboť oni poskytují zemi chléb vezdejší i její 
ostatní potřeby. 

Ten poměr nebude trvati věčně, ba ani ne dlouho. Bývalo zde 
ještě před nedávném jinak. Ještě r. 1860 bylo v Dalmácii úředně 
vše italské, jak úřady politické, tak samosprávné. Obrat zde nastal 
současně asi jako u nás, jen že daleko byl prudcí, náhlejší. Nejdříve 
praskla — r. 1861 — čilá a bujará Makarska na pobřeží, po ní 
zlomil vaz Italům vnitrozemský DernýS u hranice bosenské s oběti 
několika mrtvých, pak Sinj se přihlásila ke svému národu — a dnes 
snad není jediné vísky, jediného města, jež by se neznaly ke svému 
slovanskému původu. Když jsem zde r. 1892 bloudil, pouze dvě >ob- 
éiny« zde byly » italské*. Obě byly nepatrné, jedna z nich byla malá 
víska Nezerište na ostrově Braču; na druhou se nepamatuju. Zdali 
ještě J30u věrny italské irredentě, nevím; nemám zpráv o nich. Ubíral-li 
se proces onen stále stejnou rychlostí, je po nich dnes jistě již veta. 
Vždyť r. 1880 úředně napočítaných 6% Italů se za 10 roků seschlo 
na pouhá 3%, t. j. na pouhou třiatřicetinu všeho obyvatelstva! Jaký 
to kontrast vůči předsudku, jenž o Dalmácii dosud se udržuje, jakoby 
to byla nějaká při nejmenším poloitalská země! 

Náhlý vzrůst slovanského uvědomění je sice nápadný, ale nikoliv 



136 LadTÍk Kuba: 



záhadný. Zdravý smysl zdravého lida snadno pochopil zdravou my- 
šlenku: vrátiti se sobd samému myšlením, cítěním i konáním, a ohnivý 
jižní temperament poskytnul k tomu nadbytek paliva, aby idea rychle 
jediným plápolem vzplála a cizotu kolem sebe vyžehla nebo aspoĎ ožehla. 

Pravím ožehla, neboť když idea nebo princip na celé třebas čáre 
zvítězí, není tím ještě vše vyřízeno. Zbývá pak ještě spousta práce 
drobné, jednotlivé, jak nás cesta po Dalmácii o tom také poutí. 

Že ve městech nábřežních jsou nápisy — kromě dvoujazyčných 
úředních — skoro vesměs italské, nebudu celkem bráti v úvahu, ale 
za to uvedu, že i města vnitrozemská nečiní tu rozdílu. Ve městě 
Kninu nalezl jsem dokonce italské nápisy psané — cyrilicí: BeH^^Hxa 
KOMMecTUÓHJiH (venditácommestibili=prodej smíšeného zboží)! K smíchu! 

Stálého divadla slovanského v celé Dalmácii není, nýbrž jenom 
italské, a jen výjimečně prohodí se pec některým kusem Gunduličovým. 
Dámy o sobě s pýchou dí: jesam Hrvatica, ale hned po té dále 
mlsají — sladkou italštinu. Horliví patrioti probírají otázky své domácí 
v ohnivých hovorech — italských, píší sobě italsky, a tu teprve 
zřetelně se ukazuje, jak rychlým pochodem bralo se uvědomění 
a probuzení Dalmácie, jež dříve otevřelo národu mozek a srdce, 
nežli — ústa. Tato dále švitoří italsky, ač srdce již od let bijí všem 
slovansky! 

Vysvětlení zjevu není ovšem ještě jeho omluvou nebo dokonce 
schvalováním. Mužné jednání žádá zvyk a náklonnost osobní přemáhati, 
důslednost pak vymáhá říci B, když se vyslovilo A. 

Bývalo odpovědí na moje výtky tohoto druhu: >Blahořečíme 
Bohu, že jsme se octli pod kulturou italskou, neboť jinak bychom byli 
padli do náruče té železné panny, jež slově německá vzdělanost 
a z jejíž drápů není východu, leda by tam polapený ptáček nechal kus 
vlastního masa. A kultura itabká prošla již svým zenithem, a ze- 
jména v Dalmácii je křídlo její v té míře podlomeno, že není více 
nebezpečno. « 

•Uznávám, že němčina by byla jedem nebezpečnějším, ale proto 
nepřestává býti italština pro vás jedem vůbec. Chápu, že navykli jste 
injekci morfiové, již na vás autoři italští konají, ale nechápu, že by 
se nemělo dále proti tomu bojovat. Je pravdě podobno, že zde zajde 
italství samo sebou, ale není to jisto. Není také lhostejno, stane-li se 
lak o něco dříve nebo později. Historie potrpí si ^áda na překvapení, 
jimiž stihne národy v nedbalkách si hovící; světu z toho pojde za- 
jímavá podívaná a zábavná švanda, jejíž útraty však zaplatí nešťastný 
pecivál ... už se to v naší slovanské domácnosti vícekráte stalo . . .< 

>Non é ancora troppo lardo (není ještě zmeškáno) c s úsměvem 
přijali dalmatStí patrioti moje řeči, a na doklad, že to míní upřímně, 
pokračovali zase dále — v italštině. 

Patrno, že nutno čekati už — na pokolení příští! Toto bylo vy- 
chováno ve školách italských, těžko mu býti jiným. 



Dojmy z Dalmácie. 137 



Nemysleme si však, že braje při tom roli též známá ona lehká 
a bezstarostná jižní povaba! 

Nikoliv! Dalmaté naopak rádi by měli vrásky na ^ele a vyvolali 
si k tomu cíli starosti, ale starosti — umělé. Vytvořili si v mysli své 
vidinu devítihlavou, vyboulen^ch zraků, ohnivých jazyků, předloiihfclj 
drápů, příšerných křídel a nekonečného chvostu. A sladké svoje clolce 
far niente střídají zábavnými turnaji s vybájenou potvorou, na ni^ 
metají kopí a vypoudtéjí nejjedovatější dípy. Avšak bez účinku, neboť 
oštěpy i střely příšerou proletí, aniž by jí nejmenší /pohromy způso- 
bily! Naopak, hrozná saĎ roste a bují vzrůstajícím hněvem útočnících 
nepřátel — poněvadž je plodem pobouřené fantasie, jejíž činnost roste 
8 rozčilením horlivých bojovníků. 

Kdo by zajímavý mumrej rád viděl co nejlépe, af si zajede do 
Dnbrovníka, kde je divadlo to nejlépe inscenováno. 

Již s parníku, dříve nežli vystoupíme na pevninu, vidíme na 
stěnách domů, bud a zdí zápoliti s sebou veliké nápisy štětkami, nékdy 
pomoci patron malované: >Živila Hrvatska!< >2ivio barun Gondola!< 
Dle toho, že jedno heslo tlačí se na druhé, že jedno bývá zamazáno, 
aby drahé na troskách jeho mohlo trůn si postaviti, poznáme, že jsou 
to hesla dvou nepřátelských stran. Při procházce městem uhlídáme 
němý boj rozzuřených nápisů všady, na místech kalých i nekalých, 
podnikaný barvou, tužkou nebo tištěnými plakáty; ba ani nevinné 
aloe, jehož nádherné, přemocné listy jako les obrovských šavlí cesty, 
příkopy a břehy hojně zde okrašluje, není nekrvavého zápasu uSetreno, 
i jest mu trpělivě snášeti, když rozlícený nepřítel *tasí nůž a ^ — do 
naliých, tučných ramen nevinné byliny vítězně vřeže slova » Živio barun 
Gondola!<, aby tím rozkáceného soka ještě více podráždil, čehož vý- 
sledek je, že starý nápis přesekán a vedle umístěn nápis nový: > Živila 
Hrvat8ka!« 

Hesla bojujících stran jsme poznali, ftekneme-li jejich jmértu: 
€horvati a Srbi, pak nezbývá, než jen ještě pověděti, proč spolu 
bojují, co proti sobě mají, jaký je mezi nimi rozdíl? 

Když jim sedí v týle Ital a nad ním se vznáší zpupný něnifiík- 
cislajtánec, musí to býti cosi hrozného, co slovanské tělo odvrátilo od 
zápasu s oběma nadutci a přimělo je, že zápolí samo s sebou!? 

A tof věc nejsmutnější: zápolí spolu pro nic za nic, t.j. původně 
pro nic za nic, pro pouhou vidinu, pro zmíněné již strašidlo, jež v oéitU 
Chorvata se jmenuje posrbštění a jemuž Srb zase říká pochor- 
vatění. Pro tyto vidiny způsobili si mnohá příkořf, jež měla v zápatí 
opět další křivdy, a dnes je z toho veliká zápletka, složitá aíTaira, je-^ 
odvrací národ od nebezpečí zevního a přivádí dovnitř těla nebezpečnou 
rakovinu. 

Čtenář řekne: něco pravdy však na tom bude přec, nebof Srb 
je Srb a nikoli Chorvat, a naopak, i nutno stanovití sféru zájmů každé 
strany, aby nebylo sporu. 

Ale v tom vše vězí: kdo je Srb a kdo je Chorvat? Než jsem 
k rozvaděným bratrům jel, myslil jsem si: podle jazyka jich nerozezná.*, 



{' 



138 LudWk Kuba: 



mluyi stejně» ale kteří jsou pravoslavní, užívají písma cyňljského, jsou 
tedy Srbi, a katolíci jsou naopak Chorvalil 

Ale záležitost ta je daleko jednodušší, anebo chcete-li, složitější^ 
neboť slydime tvrdili kohosi: »Vy nejste Chorvatí, nýbrž katoličtí Srbov.é,« 
a naopak: >Vy nejste Srbové, nýbrž pravoslavní C bor váti !« 

A ukáže se posléze, že je to vde prosté — politické strannictvf. 
Podle zevních příznaků téžko co poznati, ale za to v hovoru bťzo po- 
známe, odkud vítr véje, kterého tisku stal se n^ druh obětL 

Už obyčejně na parolódi, přijíždějíce do Dalmácie, staneme se 
účastníky slovní prudké potyčky toho způsobu. Vždy slydíme totéž, 
jako zase v časopisech čteme totéž. >Vy říkáte, že jsme Srbové, a my 
jsme zatím Chorvati,« a horlivec dokazuje buď historicky nebo ná- 
božensky, dle toho zdali se mu hodí to či ono, své tvrzení. Jednou je 
někdo Chorvat, protože je katolík, a Srb, protože je pravoslavným 
a jindy je zase mnohý Chorvatem, ačkoliv je pravoslavný, a Srbem, 
ačkoliv je katolík. Při výboji nehledí se na náboženství: Jste Srby, 
ačkoliv jste katolíky a Mohamedánci, volá fanatik z jedné strany,, 
a z druhé se odpovídá: Jste Chorvaty, byť byste byli pravoslav- 
nými nebo vyznavači koránu! Při obraně je náboženství pak ovden^ 
mocnou zádtitou: >Jak bych mohl býti Chorvatem, když jsem pravo- 
slavným!* nebo naopak: >Jak bychom byli Srby, když jsme katolíky Ic 

Kdyby dnes byla doba, že by otázka Velkochorvatska nebo Velko- 
srbska byla blízka nějakému řeSení, nedivil byoh se sporu, viděl bych 
v tom sice veliké neštěstí srbochorvatského národa, ale chápal bych to. 
AvSak otázka ta je pouhým dýmem, vzbuzena byla nepřátely Slovanstva,, 
a prospěch z toho má leda ještě klérus, jednak katolický, jednak 
pravoslavný, jenž nabývá tím v národě velikého významu a vlivu. 

»V Kninu (v severní Dalmácii) bylo sídlo chorvatských králů^ 
zde bylo nalezeno tělo Zvonimíróvo, zde byl počátek království Chor- 
vatského až do invase Uherské, a také je Dalmácie většinou katolická,* 
odůvodňuje nám nauku svoji Chorvat, jenž si nás vzal stranou. 

Jinde však zase poStraistr, dříve nežli mi vydal lístek na poštovní 
povoz, mi bez veškerého bližšího seznámení dával výstrahu, abych ne- 
dbal na zdejší Chorvaty, že je zde vše srbské, a odůvodňoval to asi 
těmi slovy: 

»Jasyk dalmatský je jazyk srbský, je to nářečí hercegovské, jež 
je platné jako sjňsovné v království, v Bosně, a jež Gaj přijal i za 
chorvatský spisovný jazyk. Nářečí zábřebiského okolí naopak je kajkav- 
šiína, bHÍší slovinskému spisovnému jazyku nežli tak zvanému 
chorvatskému. Že je y Dalmácii tolik katolíků, toho příčinou je latinská 
propaganda. Pobřeží dalmatské nebylo nikdy pod Chorvatskem, re- 
publika Poljická byla samostatná, rovněž Naretva a repubUka Dubrov- 
nicka; Boka Kotorská patřila pak jednou sem, podruhé tam, nikdy však 
Chofvatům.« 

Co z toho viděti? 

Že otázka ta pro Dalmácii na základech historieko-politických, 
národopisných, ni na náboženských není luštitelna. 

Zbraně tyto jsou oboustranné, dvojsečné, a to je právě smutné,. 




Dojmy z Dalnacíe. IS^ 



2d obé politické strany užívají vSech, vždy ovšem v té způsobe, v jaké 
jim slouží. 

JedBou obé strany provolávají slavnoatné, že Ghorvatství nesto- 
tožĎují s kalolieisBMm a Srbství s pravoslavím, že v&bee otázku národ- 
nostní povznášejí nad náboženskou. To délajf chorvatské časopisy, když 
na př. mezi Mohamedány bosensko-hercegovskými propagují ideu 
chorvatskou. Když však Srbové mluví o p<^atoliéenfeh Srbech, tu jim 
je dobfý katolieism, aby jej pokládali za součást chrvatismul A ne> 
jinak si škodi strana srbská. Když se jim jedná o získání katolíků 
aneb o námluvy Mohamedánů, podkládají Srbství jenom význam ná- 
rodnostní, jakmile jim však >Chorvaté« sáhnoa na jednu ves pravo- 
slavnou, tu vše, co je pravoslavné, je srbské. 

Pokud mi známo, vychází v Dalmácii 6 politických časopisů 
slovanských, ale o boji proti italianismu nebo germanství není v nich 
ani sledu, za lo čteme v nich ve všech — nečiním výjimky — nej- 
potupnéjSÍ slova o strané opačného politického sméru, slova tak hnusná, 
že nedočteme se horších v nepřátelských nám časopisech neslovanských. 
Časopis Katolička Dalmacija, když doporučuje v insertu služby své 
knihtiskárny, chlubí se, že cyriliky nemá, což jí má u > ryzích < Chor- 
vatů býti feklamou. Crvena Hrvatska tropí si posméch ze slova > prav o- 
slavný«. Sledovati vzájemné tupení to mi nebylo možno, jednak pro 
nevyčerpatelnost látky, jednak pro lítost a rozčilení nad hrozným 
zjeven. Sám jeem osobné trpél nepříjemnostmi úžasnými, neboť na 
přiklad jaayk, jímž jsem se dorozumíval se svými společníky, nevédél 
jsem, jak pojmenovati: >dalmatským< jsem jej nazývati neehtél, >chor- 
vatským€ nazvati nedovolili Srbové, >srbským« nedovolili Chorvati, a 
naše spravedlivé sloučené adjektivum >srLK>čhorvatský< popudilo proti 
nuié jedny i drahé! 

A nikdo z mladých vlivuplných lidí se nenajde, kdo by řekl: 
vždyť je to intrika našich nepřátel, vždyť je posloucháme, vždyť straš- 
ným tím potíráním vyplňujeme jejich nejvřelejší a nejtajnější přání ! 
Vždyť potom vláda na př. musí v Boané nazývati jazyk náš jazykem 
bosenským za takových poměrů 1 

Vrcholu tragikomiky této dosahují ony polemiky novinářské, ve 
kterých se strany navzájem — bud mezi řádky nebo plnými slovy — 
vládě udávají z velezrády: že prý totiž Velkochorvati by chtěli všecky 
Srbochorvaty sloučiti pod svým náCelnictvím, a Velkosrbové zase že 
to míní naopak! 

Kam ae to dospělo! A kdyby konce, k nimž to horlivci oni přt> 
vedli, byli opravdu konci, kdyby se rozkol nešířil dále, kdyby žfra> 
vina tato přestala již působiti a jed onen sám sebe zničil! Ale tomu 
se nepodobá, k takovým nadějím není žádného důvodu, nýbrž zuřivost 
je stále větší na obou stranách, a nesmyslné divadlo trvá dále bez 
naděje na nějaký konec vůbec k veliké spokojenosti režiséra a škodo- 
libé radpeii Slovanům nepřátelského publika. To se jen směje. 

Iřro nás, jakožto lidi se slovanským citem, je svrchované bo- 
lestné viděti, kterak se tam naši lidé vysilují pro nic, pri> 
pouhé jméno. I bolestno patřiti na zaslepenost, jež nevidí v tom 



140 Ludvík Kaba: 



nastrojenost a pletichu, která v Bosně a Hercegovině proná- 
sleduje Srbství, v Dubrovníku však a v Dalmácii na- 
opak je podporuje, vyjímaje Boku pro její styk 
s Černou Horou. Nejnověji sedli Cborvati dokonce na vějičku, 
nalfčeriou jim báném chorvatským ve způsobu fonetického pravopisu, 
kterážto zásada přijata bosenskou vládou a spolu nadšeně je hájena — 
dalmatským radikálním učitelstvem! Oni nevidí, co bude míti fone- 
tjsmus za následek, že totiž každá země, majíc své odchylky jazykové,* 
bude míti pak >svůj zvládtní jazyk<, že tím bude dán podnět ke 
vzniku celé řady jihoslovanských jazyka, a staré přísloví: »děl a vládni < 
bude zaslepeným Slovanům stále neznámou nebo nepochopitelnou 
pravdou prese všechny strašné tisícileté zkušenosti! 

Hrozný stín sporu srbochorvatského pronásleduje nás po všech 
sice jihoslovanských zemích, ale v Dalmácii, následkem ohnivého jižního 
temperamentu obyvatelstva a zvláštních, pestrých tamějších poměrů 
domácích, zejména se dává nám cítiti, ba přímo otravuje nám cesto- 
vuCelské požitky překrásné této země. 

Trapná tato a na pohled složitá a nejasná záležitost dala by se 
snadno rozluštiti při jedné podmínce: vzájemné dobré v&li. Ale té 
bohužel není na jedné ani na druhé straně . . . 

Ani býti nemůže. 

Jef boj tento předně existenční otázkou časopisů, a za druhé je 
dílem — klerikálů. Biankini, redaktor N. Listu v Zadru, je kněz, sku- 
teťtnfm redaktorem Crv. Hi-vatské je kanovník. Katolička Dalmacija je 
výslovDfm orgánem hierarchie, Dubrovník a Srpski Glas jsou orgány 
pravoslavného kněžstva. 

A tito páni překážejí dobré shodě. Zejména katolické duchovenstvo 
honosí se velikým svým vzděláním a pravoslavným pohrdá. 

Za takových okolností nemůže nastati dobrá shoda, a čekati se 
mu3Í na dobu, až řízení veřejných záležitostí přejdeskle- 
rikálů na laiky. Do té doby pokoje nebude. 



Podle pravdy stručně záležitost ta vylíčena vypadá takto: 
V^c století VII. přišli Srbové a Chorvati, lidé jednoho jazyka, ale 
dvou jmen, na Balkán na vyzvání císaře řeckého Heraklia, aby tu 
zmohli Avary. 

Východní jejich část, Srbové, propadli vlivu východní církve, zá- 
padní Chorvati vlivu církve západní. Na obou koncích počaly se 
krystalisovati politické útvary, na západě katolické království Chorvatské, 
na východě pravoslavné carství Srbské s mohutnou župou Zetskou 
(Černou Horou), kníž. Záchlumím (Herceg.), král. Bosenským atd. Ono 
podlehlo Uhrům, loto Turkům, s výjimkou jediné Černé Hory. Dalmácie 
po cebu tu dobu nijakým celkem politickým nebyla, a jen severní 
její Část patřila ke království Chorvatskému. 



Dojmy z Dalmácie. 141 



Má tedy pomérné svobodnou volbu, chce- li se kloniti k pólu srb- 
skému, pravoslavnému, nebo chorvatskému, podmaněnému jednak kato- 
limmem, jednak némectvim. 

Rozhodnutí, dle mého slovanského náhledu, bylo by velice snadné — 
při správných slovanských názorech a při dobré vůli. 

Základními vétami slovanského vyznáni víry dle mých náhledů 
měly by bfti tyto body: 

My Slované jsme rozdrobeni, a proto jsme podmaněni a podma- 
ňováni, proto je naSe budoucnost v nynějších okolnostech ohrožena. 

Každé, jakékoliv spojení dvou rozštěpených větví, je přípravou 
lepSí budoucnosti, neboť značí upevnění. Proto nemá se nikdo lekati 
néjaké oběti — neboť dosavadní rozdrobenost stojí nás mnohem více. 

Chorvatská stránka v Dalmácii má za positivní cíl zbudo- 
Táni někdejšího trojjediného království Chorvatského 
Cíli připojení se k Chorvatsku. A to jakožto projev zdravé snahy po 
s I n í^ o v á n i musíme upřímně vítati. 

Srbská strana Dalmácie naopak positivního cíle nemá, 
nfbrž jen: chorvatské straně škoditi. A poněvadž program strany chor- 
vatské je uskutečnitelný, proto vláda podporuje — stranu >srbskou«. 

Výslovně prohlašuji, že z Chorvatství a Srbství kloní se sym- 
patie moje k poslednímu, poněvadž je slovansky ryzejší, a že bych 
přál myšlence spojení všeho Jihoslovanstva, jež je převahou srbským — * 
pod náCelnictvfm srbským, kdyby Srbové projevili lepší schopnost státo- 
právnou, než dosud; že však dalmatské >Srby« — vyjímaje Boku 
Kotorskou — za Srby nepokládám, nýbrž že je počítám za onu stranu 
poctivé snaze slovanské nepřátelskou, která všady ku poškození dobré 
reci vzniká a která v Dalmácii jména srbského — zneužívá a mate 
skutečné, upřímné a nepředpojaté Srby. 

Tu vizte Dubrovnické »Srby«: Jásali r. 1890 nad »svým« ví- 
tězstvím při městských volbách — a ve skutečnosti to zvítězili — 
Italové a Němci! 

Chorvatské straně mám pouze za zlé, že nestrhne s té neslo- 
vanské strany škrabošku, že dává se prodanými lidmi másti, a v omylu 
tom že snižuje se k hanění všeho, co je vskutku srbské a pravoslavné. 
Méla by se emancipovati od — sluha Říma. 

A zejména nevnášejte spor bratrovražedný do vídeňského parla- 
mentu k radosti a posměchu vší žurnalistiky a všech nepřátel Slovanstva. 

Snad se proti mým výtkám uvede, že jáou rozdíly mezi Srby a 
Chorvaty, a to ethnograíické, jazykové a jiné. Nepopírám toho, naopak 
vim ^e svých četných cest po zemích srbochorvatských, že na rozdíly 
ty jsoa ony velezajímavé země přebohatý. Ale rozdíly tyto hledati je 
TĚcí nikoliv politika a patrioty, nýbrž ethnografa, folkloristy, filologa, 
íkrátka vědy. Politik a vlastenec hledá jen to, co lid pojí — a co lid 
řozlnčuje, schválně pomíjí! A nepotřebuje na ty rozdíly příliš oči za- 
mbufovati, neboť málo tak obrovských prostranství při politické rozptý- 
kmsii je tak jazykově jednotných, jako to vidíme u zemí srbochorval- 
slt|ch: Černé hory, Dalmácie, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Sla- 
ronie, Istrie a království Srbského! 



142 Ludvík Knba; Dojttj z Dalnacie 

Pravdě budiž dán průchod, 2e více smyslu pro tuto vysokou 
iáexi jednoty mdli — Ghorvati. Stkvélá doba illyristnu bude v2dy ctí 
jejich, a jestli Gaj přijal > srbský « dialekt 2a spisovnou Ťeč chorvatskou, 
není to rytířské, vyčítati to Ghorvatftm, vždyf se tím Srb&m neblížilo, 
nfbrž naopak. Býval v Chorvatsku také čas,^ kdy se na Srbské krá- 
lovství dívali jako na Slovanský I^emont, kdy obrazem kníOete Milode 
stejně rád vlastenec Srbín jako Chorvat svou kuéu zdobil v blahé 
naději a lužbě po sjednocení. Za to o Srbech musíme řioi, £é nechá- 
peme, proč posílají se z disposiěního fondu bělehradského penise do 
Záhřebu, proč >Srbové« chorvatští drží s Maďary v Chorvatsku, proč 
v Záhřebe kalí vodu, proč pravoslavní popi nahrazují slovo pravoslavný 
za srbský a oboje stotožňují! Takovými skutky situace se nezlepSí. 

Bylo mi čaato vytknuto od Jihoslovanů, když jsem jim vf tky 
•činil: Vždyř u vás též se potýkáte: StaročeSi s Mtadočechy! 

Uvedl jsem však a uvádím zde, že to prirovná:ní bylo špatné. 
To byly strany politické a nikoliv národnostní. Podobného néco 
by bylo, kdyby se byl u nás vyvinul spor, zdali Moravani jsou Ce- 
chové. A tu nutno naěemu národu vzdáti čest, že otázce té nedal 
vzniknouti. A ještě krásnější zjev je naše chování k Slovák&m: ač se 
od nás odtrhli, neklidí náš hněv, nýbrž sympatie neutuchající pojí nás 
stále s Tatrami. Ba — abychom nezavdali nikomu nijaké příčiny 
k žalobě — dobrovolně se nazýváme národem československým, 
aby se každý u nás cítil volným, Čech, Slezan, Moravan i Slovák! 

Málo co u nás Čechů zasluhuje chvály, ale ostatní bratři Slované 
musí již odpustiti: v této příčině můžeme sloužiti za vzor. A zejména 
srbochorvatským bratřím v Dalmácii! 



»A vždyť na to nejhlavnější jste zapomněl,* řeknou obě strany. 
>Vždyi: jste zapomněl zodpověděti naše obviňování, že nás chtí Srbové 
posrbiti,* zvolají Chorvati, a Srbi rovněž nezameškají se ozvati: »Rcete 
nám, co máme dělati proti chorvatisování našinců?* 

Na to je odpověď jen jedna: jen se neohte navzájem posrbiti, 
nebo ohorvatisovati — myslíte-li, že je to možno při j e d n o t n é ná- 
rodnosti Vaší, při jediném jazyku! A zejména Srbové u2 ne- 
musí míti strachu, že je budou Chorvati chorvattsovatl: vždyf přece 
jim sami stále vyčítají, že jazyk jejich spisovný je — srbština! 

>Ale budou nám vnucovati pak katolicismI« žalují jedni, a drazí 
tutéž obavu vyslovují o pravoslaví, 

A tu jsme jinde, tu nejsme na půdě národnosti, ale náboženství. 
Ať se postarají obě strany, aby nedrželi vrch klefikálové — jak nt 
jsem řekl — a nebude snah jedněch ni druhých, nýbrž zavládne ko- 
nečně žádoucí pokoj a mír! 



Dopisy: Z Ptslrohradu. 



143 



DOPISY. 



z Petrohradu. 

(Nový míníttr ynitřiiich sáleŽitostí. — V&eobeoná poviiiDOSt &kolai. — Kniha 
6oIo?ÍDOTa. — f Petr Sokolov. — Zakončení historie stadentských nepokoj A.) 

D&ležitější událostí u nás v poslední dobé jest jmenování D. S. 
Sipjagina ministrem vnitřních záležitostí na místé dosavadního ministra 
J. L GoFemykina. Nový ministr, muž pomdrnd j«dtě mlad^, tědí se 
oi>libé ruské dlechty, jejímž důstojným představitelem jest. Před svým 
jmenováním byl p. Sipjagin ředitelem carovy kanceláře, jež přijímá 
prosby, podávané přímo carovi, a v této hodnosti měl příležitost se- 
známiti se blíže s potřebami ruského národa a s nedostatky byrokra- 
tické soustavy. Činného vůdce vnitřní politiky jest Rusku v přítomné 
chvíli snad více zapotřebí, než kdykoli jindy. VSecko, všecky stránky 
ruského života potřebují oprav, změn, zlepSení ; sám život vyzdvihuje 
a staví v popředí množství velmi důležitých otázek, především zákono- 
dárných. Nevyhnutelně třeba jest reformovati stavy, nevyhnutelno jest 
správně rozřediti dvě palčivé otázky selského života, otázku zásobování 
a stěhování — ba, těžko vypočísti vše, ěeho Rusko očekává od nového 
ministra. Hlavní vadou ministerstva Goremykinova byl nedostatek schop- 
nosti rychlé práce: všecky otázky, vyvolané za Goremykina, uvázly 
v různých komisích, které je vypracovávaly bez konce. Ministerstvo 
financí dovedlo v několika letech provésti reformu peněžního obratu, 
ministerstvo spravedlnosti provedlo revisi zákonů, ale ministerstvo vnitř- 
ních záležitostí pouze našeptávalo otázky o reformách . . . Program čin- 
nosti nového ministra není dosud znám, i nemůžeme se o něm ještě 
vysloviti. 

Otázka zavedení všeobecné povinnosti škobí, proti níž svého 
<iasa vystoupily naše ultrakonservativní orgány s p. Gringmutem v čele, 
blíží «e ke svému uskutečnění. Zemstvo za zemstvem staví tuto otázku 
v popfedí, vláda pak chová se k té věd příznivě a podporuje ji. Pravda, 
všemskou brzdu vdech naěrch dobrých podniků — nedostat^ pro- 
středků — těžko jest odstranili, ^le na školy musí se prostředky 
najíti. Nyní, kdy selské hospodářství upadá každým rokem, kdy se 
projevuje »Skolní hlad< -^ zavedení obecného vyučování jeví se liikoli 
přepychem, nýbrž nutností. Otázka školská má pro náš lid tutéž důle- 
žitost jako otázka zásobovací, od uspokojivého rozřešeni obou závisí 
jebo budoucnost Pohříchu nade úřední činnost nevyznamenává se 
energií; ti, kdož ji vedou, pohlížejí na věc s hlediska čistě formálního, 
a to zřídka kdy přináší prospěch i v jednodušších věcech, než jest 
vzdělání lidu. — 

V zasedání Akademie Nauk 19. (31.) října byla přiřčena polo- 
viíni výroční cena Puškinova skutečné výborné knize K. Golovina 
jjPycctóft poMannb H pyccKoe ofimecTBo". Je to podrobné, velezajímavé 
bádání theorie ruské literatury od časů Puákinových po naše dny, na- 



.-_ 



144 



Dopisy : 



psané živým, krásnfm jazykem. Není v něm polemické rozjitřeností, 
strannictvi nebo těndenčnosti ; je to kniha epicky klidná jako letopis. 
Zvládinf hlava knihy p. Golovinovy věnována jest ruské literární dkole 
slavjanoíilA. Překlad této knihy přispěl by k rozdíření pravdivého na- 
zíráni na ruskou literaturu. 

Z ruského uměni nic zvláštního nemohu zaznamenati, kromě 
úmrtí akvarelisty evropského jména, Petra Sokolova, jednoho z po- 
sledních příslušníků staré dkoly umělecké, nadšeného přívržence pravdy 
v umění. 

Zakončením historie studentských nepokojili (kromě oznámeného 
již ve Slov. Přehledu okružníku ministra vnitrních záležitostí) byly 
předpisy o vřadění studentů vyšších učilišf do vojska — pokutou za 
nepokoje . . . Tento krutý krok, připomínající doby Mikuláše I., ovšem 
nebyl studentstvem radostně uvítán . . . 

LSTOPISEC. 



Ze Srbska. 

(Školský a osvétDý ruch : Vládai reformy školské. — Vysoká škola. — Potřeba 

fakulty lékařské. — ZvláUní ministerské nařízení. — Hadební fikola. — Zk- 

roduk malířské akademie. — Rady vesnické učitelce. — Literární fond Dimí- 

trije M. Stamenkovi(?e.) 

V poslední době v Srbsku se mnoho pracuje o reformě školství 
a osvěty vůbec, ale celá ta práce má jakýsi náhlý, horečný ráz. Jinak 
nemůže však ani býti, když popudem veškeré činnosti nynější vlády 
jest pouze touha po udržení se a strach ze svržení. Jako se tonoucí 
chytá stébla, tak i nynější vláda v Srbsku přičiňuje se všemi možnými 
způsoby, aby dokázala své právo existence. Kojí se nadějí, že refor- 
mami nabude sympatií národa i vážnosti ciziny a doufá tím zastříti 
své politické přečiny. Třeba uznati, že v osvětovém zřízení jsou některé 
dobré novoty, zavedené podle cizích vzorů, ale je do nich pojato též 
mnoho věcí zastaralých, zpátečnických a národu srbskému úplně ne- 
potřebných. Největší vinu takových poklesků má ministr osvěty, Andra 
Djordjevič (bývalý professor právníeh věd na vysoké škole), který jest 
ve školských a paedagogických věcech naprosto neznalý a přece si při 
reformování škol vede příliš samovolně, nehledaje a nepřijímaje rad 
odborníků ... V nedávné době zreformováno obecné a střední školství, 
ustanoven stálý dozor a do obecných škol zavedeny ruční práce. Došla 
rada na reformu vysoké školy bělehradské. Má býti prohlášena za uni- 
versitu, doplněna lékařskou fakultou, které je vskutku nutně zapotřebí. 
Tuto potřebu nejlépe dokazoval se stanoviska vědeckého, národopoli- 
lického, zdravotního a hospodářského professor Dr. Milan Jovanovié- 
Batut ve své studii, kterou uveřejnil >Prosvetni Glasnik«. Dle jeho slov 
jen domácí fakulta lékařská může poskytnouti dostatečný počet lékař- 
ských sil. Nyní Srbsko má poměrně nejméně lékařů ze všech sousedních 
zemí. Vizme čísla: 



r 



Ze Srbskn. 



145 



Z e m é 



Počet 



lékařd 



obyvatelů 



km« 



1 lékař na 



obyvatelů 



km« 



Uhry . 

Chorvatsko a Slavonsko 

Rumunsko 

Bulharsko 

Bosna a Hercegovina . 
Srbsko 



4.600 
458 

1.010 
452 
166 
196 



16,110.995 
2,305.156 
5,631.443 
3,309.816 
1,591.036 
2,500.000 



282.804 
42.501 

131.020 
96.660 
51.028 
48.303 



3.680 
5.263 
5.575 
7.328 
9.642 
12.755 



62-8 
95-4 
129-7 
213-8 
309-8 
246-4 



Tedy v Srbsku připadá jeden lékař na 12.755 duší nebo na 
24624 km*, což jest pomér velmi nepříznivý. Dr. Jovanovié vypočítal, 
že nyní Srbsko irynakládá na studie každého svého lékaře 29.000 dinárů, 
kdežto studium na universitě vlastní nestálo by více než 8.600 dinárů. 
>ZískaIi bychom a udetřilí,€ píSe Dr. Jovanovió, >při každém lékaři 20.400 
dinárů. KdybycluMii z této úspory vydali na každého doma promovovaného 
mladého doktora jeStě 3.400 dinárů na jednoroční vydržování, s nimiž by 
on — takto dospél| a odborně vzdělaný — mohl navštíviti několik 
lékařských fakult v cizině a prozkoumati materiál jejich klinik, jejich 
vědecké ústavy a laboratoře; dále ještě 2.000 dinárů, aby po tom všem 
jeStě v některé naší zemské nemocnici prodlel rok studiemi, jak bez 
cizí rady a pomocí, samostatně užívati svého vědění a zkušeností: 
bylo by z toho pro něho i pro národ více prospěchu, než když celou 
fakultu v cizině absolvuje, tam složí zkoušky a pak ihned spěchá 
domů a počíná provozovati lékařskou praxi. Po těch všech vydá- 
ních zbylo by nám ještě 15.000 dinárů, a tolik, na jednoho 
posluchače počítaje, nestojí ani nejdražší lékařská 
fa ku 1 1 a. « Dr. Jovanovič podal ještě mnohem přesvědčivější důkazy 
o potřebě vlastní lékařské fakulty v Srbsku, zvláště s hlediska národe- 
politického. Ale vyplní-li se jeho slova a jak, záleží nejvíce, jak jsme 
již pravili, na vůli ministra Andry Djordjeviče a nynější srbské vlády. 

Nejlepší pak charakteristikou reformátorské způsobilosti tohoto 
ministra jest jeho nařízení, aby každý professor, učitel a žák na ulici 
pozdravoval vojenský prapor a tím prokazoval úctu králi a >otadžbině<! 
Jaký to » — ismus «, není třeba dodávati! — 

Také umění v Srbsku poslední dobou nabývá většího rozmachu. 
Iniciativou >Bělehradského zpěváckého spolku* a několika mladších 
srbských hudebníků byla založena v Bělehradě » Srbská hudební škola*, 
zárodek budoucího konservatoři a, která má za účel vyučovati zpčvu 
a hudbě, hlavně však vzdělávati dirigenty a učitele hudby. Dělí se na 
počáteční a vyšší oddíl, každj' o třech ročnících; vydržuje se pomocí, 
\terou dostává od Bělehradského zpěváckého spolku, a podporami 

BlOTUuký př6hl«d. IL 10 



146 



Dopisy : 






Si • 



jednotlivých osob a korporací. V ní jsou sučastndni nejlepdí srbStí 
hudebníci, i lze se nadíti, že první > Srbská hudební dkoIa< dom&že 
se úspěchu a vážnosti . . . 

I mahřské uméní jde ku předu. Již před nékolika lety Čech 
p. Kutlík otevřel v Bělehradě soukromou malířskou Školu, jež ukázala 
v brzku dobré výsledky. Ta dkola dostává nyní od státu značnou pod- 
poru a stojí pod dozorem ministerstva osvěty. Očekává se, že se z ní 
vyvine malířská akademie a umělecko-pr&myslová dkola. 

ftadu pěkných mydlenek přináší bělehradský >Prosvetni GlasQÍk« 
ve článku učitelky paní M. Golemovióové »Rady vesnické učitelce*. 
Spisovatelka naddenými slovy povzbuzuje srbské učitelky k obětavé 
a neúnavné práci pro národ; líčí p&vabnost vesnického života a budí 
zájem učitelek pro život na vesnici. Pěkně ukazuje, že učitelství není 
a nesmí se státi řemeslem, které jen zabezpečuje existenci. Učitelé 
a učitelky musejí býti si vědomi svého vznedeného úkolu, svého kultur- 
ního poslání a přičiniti se, aby je co nejlépe plnili. Dále spisovatelka 
poukazuje na některé důležité body v životě národním, kterých zvláStě 
učitelky by měly dbáti. Mimo jiné poučuje srbské učitelky, jak mají 
pečovati o udržení a zachování národního rázu vyšívání srbského: 
»Před 50 lety Vuk Karadžič zachránil naše slovesné národní umění, 
písně a pohádky, a počínal si při tom takto: každé písně a pohádky 
zaznamenal si dva, tři varianty, z těch vybral nejlepší a ten otiskl 
vždy s nejpřísnější věrností, nepřipojuje nikdy ničeho ze své 
hlavy, neopravuje a neokrašluje. Ba ponechal i jazykové chyby, nechtě 
jich opravovati jen proto, aby neporušil původního znění. Hle, tof nej- 
lepší rádce i pro sbírání našeho národního vyšívání!* — Při této 
zmínce o srbském vyšívání zaznamenáváme, že nedávno prof. Titelbach 
počal v Bělehradě vydávati sbírku svých barevných kreseb pod názvem 
>Srbski vez« (Srbské vyšívání). Upozorňujeme na toto vydání české od- 
borníky a vůbec každého, kdo se zajímá o národní vyšívání.*) 

Pokrok srbské literatury podporují četné nadace, svěřené Srbské 
Akademii věd a umění, Srbské Matici, Književné Zádruze atd. Nej- 
novější větší nadace jest Literární fond Dimitrije N. Stamen- 
koviée, jednoho z předních a nejváženějších srbských obchodníků. 
Odkázal akademii věd 300.000 dinárů ve zlatě, aby se z té sumy 
vydávaly knihy, psané v duchu srbském, knihy o vlasti, víře, -mrav- 
nosti a pravdě, obchodu, orbě a národním zdraví. Spisy, vydané 
z této nadace, nebudou se prodávati, nýbrž budou 
zdarma rozdíleny žákům. 

Toť hrstka zpráv z našeho osvětnébo ruchu posledních dob. Sáhl 
jsem k nim v prvním svém dopise zúmysla místo ke smutným vnitřním 
poměrům politickým, o nichž se až do přesycení mluví v denních listech 

vašich ... ^ ABGU3. 



') Obje-lnati je lze u prof. Vladimíra Titolbacba v Srbském Bělehradě 
(Beograd, Dositijeva ulica, br. 8.)- 



z Poznaně. HT 



Z Poznaně. 

{Hum 3je£(l pobkýiili žen — Spolky žen. — Germanísace mUdežOr — Předn&Skj 
pro lid. — Wiec geueralny.) 

Zákaz, vydaný vládou proti domácímu vyučování jazyku pol- 
skému vyvolal odpor polského obyvatelstva, jehož projevem byly schůze, 
velmi četné navdtíirené. V Poznani konali schůzi otcové rodin za 
ú&aslenstTÍ dávno jíž nevídaného. Také matky polské a paní, jež 
soukromě učí áéú jazyku polskému, uspořádaly schůzi, jíž účastno 
bylo na pět set osob. Projev žen ve vécech veřejných byl dosud 
a nás úkazem neobyt^ejným. Jednání schůze neslo ráz důstojného klidu, 
fíttrného živého zájmu, názory vyslovovány byly rozhodné a s pre- 
svĚdčenřm, jasné a svobodné, se znalostí véci a sebevédomím, při čemž 
T jednání projevoval se vřelý cit, schopný rozehřáti veškeré súčastnéné 
a vlíti v téžké poměry trochu svétla naděje, že vytrvalost a odhodlanost 
přemůže vSe. Ženy polské připojily se k petici, kterou přijala schůze 
otcňv: aby dovoleno bylo vyučovati soukromě a bezplatně po několika 
d^tecti člení a psaní polskému, neboť > nikdo přec netrestá těch, kteří, fí- 
diee se milosrdenstvím^ hladovící děti chlebem sytí — a ti, kdo dávají 
duševní stravu materským jazykem dětem, jež po ní baží, nic jiného 
přuc nečiní.* Petici tu odvezla do Berlína a doručila ministru zvláštní 
dfcpataee — brzo však došla odpověď na ni . . . úplně zamítavá. 

Avšak lato politika útisku a urážek přispívá k sesílení ducha 
OťJpora a budí živý zájem, vzrůst energie a rozvoj organisace. Jmenovitě 
ieny se soustřeďují v spolcích. Ještě před pěti lety bylo jediným spolkem 
2en >Towarzystwo pomocynaukowej dla dziewcz^t 
ímienia Karola Marcinkowskiego*. R. 1894 povstal spolek 
•Warta*, jehož híavním cílem jest výchova sil paedagogických a vy- 
íiíování materskému jazyku. Brzo po té založena byla »Gzytelnia 
íila kobiets jež se zdárně rozvíjí a v krátkém čase zřídila si pěknou 
knihovnu i nsporádala několik večírků, věnovaných paměti znamenitých 
polských spisovatelek. V »Gzytelni« té povstalo ohnisko duševního 
života našich žen, z ní vznikl také nedávno založený spolek zpěváčky 
>Lutnia«, v ní konají se bezplatné kursy vědecké a vyučují se dívky 
mateřskému jazyku po ukončení školy státní. Když vláda nedovoluje 
uCiti polštině dívky školní, tedy se v té příčině paní polské ujaly 
dívek školu opustivších. Paní, činné v >Gzytelni«, působí též ve spolku 
»Przytulisko«, jehož cílem jest poskytovati dětem chudiny útulek 
v době odpolední, aby mohly pod dozorem a pomocí starších osob 
se učiti, pracovati školní úkoly, najísti se atd. V posledních péli 
letech povstaly také t. zv. »Žlobki« (jesle), v nichž mohou matky, 
jdoucí do práce, zůstaviti na celý den svá nemluvňata pod pečlivou 
ochranou, při čemž opět paní jsou činný. Nedávno byly také zrefor- 
movány spolky >ferialních osad*, jež v dobé pvázdnin vysílají 
nezámožné děti na ves na čerstvý vzduch. Části těchto dětí dostává 
se umístění ve dvorech lidí milosrdných a šlechetných — jichž počet 
bohužel se nezvětšuje, nýbrž spíše jich ubývá, — částečné jsou děti 

lij* 



H8 Dopisy: 

posílány hromadné do zvláštních kolonií. Spolků k torna dli založených 
jest v Poznani pdt — a jest jich plnou měroa zapotřebí, neboť pravé 
na mládež nejusilovněji útočí pokusy germanisace ve škole i mimo 
ni, silon i zábavon. Silon, a to brutální silou; stížnosti na nelidské 
bití žactva polského uéiteli Němci se stále množí, němčina vnucuje se 
détem učiteli, neznajícími slova polského, jako ve středověku i ferulí. *) 
Na jaře učitel Němec Zaeske ve vesnici Pudliskách tak sbil slabého 
hošíka Poláka, že zemřel Učitel vymlouval se, že smrt způsobila 
zábava dítěte na výsluní před potrestáním. Případ ten byl předmětem 
interpellace poslanců ve sněme a vyfietřuje se soudně. 

Také zábavou mají býti děti germanisovány; pořádají se pro ně 
výlety s německými praporky a německým zpěvem, hry za městem za 
dozoru učitelův, večerní představení s mlhovými obrazy, výlety na 
výstavy atd. Německé spolky podporují vSe to finančně — neboť vSe 
má výslovnou tendenci germanisačnt Není divu, že tato systematická 
a horlivá činnost vlády v německé společnosti dochází úspěchu. Vídáme 
déti polské spěchající na německé slavnosti, kde je čeká hudba, zábava 
i potrava a mlsky, slýcháme je pak i zpívati německé písně. Proto 
jest tím větěí péče zapotřebí o ně i se strany polské společnosti, nutno 
působiti na jejich rodiče, buditi v nich národní vědomí polské, aby zase 
oni dětem je větěpovali. Šíření osvěty v nejSirěí vrstvy lidu, toť nej- 
důležitější pro nás úkol, nejvážnější práce. Omezování působnosti na 
intelligenci, na pěstováni věd a umění nezachrání náS národ v těžkých 
podmínkách našich, vědomí národní musí plynouti širokým a silným 
proudem, má-li účinně stavěti se na odpor snahám germanisačním. 
K tomu cíli povstalo vloni v Poznani >Towarzystwo wykřadów 
ludowych imenia Adama Mickiewicza«, v němž. mladší 
intelligence má pořádati systematické, bezplatné populární přednášky 
pro lid. V únoru a březnu t. r. konalo se již deset přednášek z dějin 
polských, z literatury a věd přírodních. Síň > Bazaru < byla přeplněna 
obecenstvem ze všech vrstev, nejvíce pak přítomno bylo řemeslníkův 
a dělníkův. Hojná účast, zřejmá touha po poučení, jevící se ve vděčném 
I)os]uchačstvu, budily naděje úspěchu, zatlačovaly smutek vyvolaný 
těžkými poměry a rostoucím útiskem, ba upevňovaly víru v budoucnost 

Dne 29. června pořádán byl v Poznani velký >wiec generalnyc 
! j rierální sněm, sjezd), jehož súčastnilo se přes 1500 lidí z různých 
krajů Poznaňská, zejména velké množství lidu rolnického, jehož řečníci 
mluvili dobře a pékné. Byla to manifestace, jíž mělo se ukázati vládě, 
z(' lid čím dál rozhodněji hlásí se k své národnosti a nabývá národ- 

I i i 10 vědomí. KAZDCIBRZ WOJNO WSXL 



*) Nedávno uvedly Noviny Ratibořské tento prikUd: „Uéitel porači) 
(•tem, aby psaly na tabulkách: Wir ^eloben, dass wir untereinander nar 
<!iut8ch sprechen werden; ein Schuft ist deijenige, der uns davon abbring^n 

iiiiichte , . . atd." 



Rozhledy a zpráTy. 149 



Rozhledy a zprávy. 

(IMAreki víkán proti slovenské hospodyňské likole. Biskupové ve slažbáeh 
mjufurúnce* Vystéhovalectvf. — P. Jakab Herrmann. Inžinký meceniS. — 
Lidové divadlo ve Varšavě. VyačovAní polStině na středních Skol&oh. Jabileum 
nuiventtj Jag^telloa^ké. Sjezd polských historiků. — Ucténi pam&tky A. A. 
Gňgúrj&vH A L L. Nikitina. Jubileom G. A. DžanSijeva a P. V. Šejna. Pří- 
pmvy k uctění pHm&tky Gogolovy. Literární fond. RozpaitSní právnické spo- 
k^aoití iro^kevflká. Pronásledování professord. — Rnsíni na universitS Černo- 
TQčké. UknijiaAko^rusínská lidová nuiversita. — Strossmayerovo jubileum. 
GUs-Fjiac. Lovor. — Nicifor Da<^é. Je-li Tesla Maďar? Stoleté narozeniny 
J Hadiieíí. — t J. P. Drobnjak. — Slavnost sinčiveská. f Janko Pajk.) 

Slované severozápadní. 

Živ^ a A^ jediný ženský spolek na Slovensku, má podle § 2. svých 
iUnov vedle jiného též úkol „zakládati dívčí vychovávací ústavy a opatrovny". 
KaabroDii£divái^ tu. celá léta asi 12.000 zl. majetku pomýšlela založiti jedno 
roéDÍ hospody ůakou ákolu a podala v březnu t. r. ministerstvu žádost za po- 
rÚQtíl Vlády uherské velmi často slovenských žádostí nevyřizují; odloží je, 
a věc je odbyta. Také Živena nedostávala odpovédi a proto na svou žádost 
npoifjeDuU^ I doatiila konečné 24. října od král. &kol. inspektora v Turč. Sv. 
Mártiaé odpověií, že ministr „ráčil osvědčit, že k prosbě spolku za povolení 
hcr&;)ť)djňske školy nelze míti zřetele^. A tak vidíme, že i Széllova vláda trvá 
ťcM DK x&sadé vlech maďarských vlád: nepustit Slováků k žádnému 
kulturaímti zdroji národnímu 

Pnvol g^infet.-^án^iy biskup Spiéské diecése na Slovensku, rozeslal v říjnu 
t r. dSkauúm svým oběžník (ov&em maďarský), v němž praví, že se s více 
i^tTfta dovldil. že tiircansko-svatomartiuský slovanský spolek sbírá po stolicích 
pdpíiy nu inemoríittdum ke králi a sněmu, jímž se dožaduje, aby řeč jednot- 
livých oárodů v zemi uherské do&la práva před soudem i správními úřady. 
Bís^kqp v^-bízL kuĚzs, aby s obezřetností a energií vykonali vŠe, co by věřící 
od tnhoto mchu zdrželo ; ruch ten vyvolali prý ti, kteří chtějí způsobiti v zemi 
cepokoj a zoaatok. ^ Vstupte tedy, prosím — píSe biskup děkanům — se spolu- 
fluchovními svého okresu ve spojení, vyzkoumejte důkladně, pokusil-li se kdo 
v oékteté obci o sbírání vzpomenutých podpisů a s jakým výsledkem, a po- 
dejte mi dle možnojiti jeStě do konc>) tohoto měsíce zprávu." 

Přední třeLia pověděti, že v Martině žádného „Slovanského spolku'^ není; 
za drahé, ani od soukromých osob nebylo memorandum sepnáno a tudíž ne- 
iiinhlo být k podpisem předloženo. „Národní noviny" uvažují: „Či taký arcipastier 
pctinjslel na avoja vlastně umieranie, na spásu vlastnej duse, na svoju zodpo- 
v^ÍDO^Í před Bc^hem, keď, zevedeoý planými cbýrami o podpisovaní prosby za 
eloveriíiniu vjfůtil sft proti řeči ludu svojho priamo cynickým obežnikom, na- 
kijtdAJúdm dncbuvným, aby holi špioni a udavači svojich veriacich! Či taký arci- 
pjiiUor pomyalet na blaho svojho okresu, na blaho církve, ba i na blaho a dó- 
ůtojnogť uborakéUo kleru?" 

Za krátko, na počátku listopadu, vydal biskup Ivánkovics v Rožňavě, 
soused Szmrecsányidv, rodem katolický Srb, oběžník, v kterém upozorňuje kněze 
na hmotný úpadek lidu n přilisoé stěhování do Ameriky. A v čem je příčina 
toho? Prý v tom, že slovenský lid neumí maďarsky a tak prý ne- 
ntiň svou prací a výrobky konknrrovati. Proto vyzývá duchovenstvo, aby vše- 
možně pečovalo o vyučování maďarštině, aby zakládalo spolky maJHrské, jme- 
novitě zpěvácké, jejichž účelem by bylo — pomaďarstění kostelního zpévu. 
A tik si tedy bídu a hlad má ^ovenský lid zaháněti maďarskými písněmi. 

Oba tito hierarchové jsou na nejméně výnosných biskupstvích, i soudí 
se na Slovensku, že si chtějí maďarisHcí dopomoci k místům tnčn(^jším. Tnk 
ío j« vůbec na Slovensku: kdo chco výše, maďarisuje a trýzní slovenský lid. 



160 



Rozbledj h zpr&yy. 



Ze Slovenska nejea Tslké množství lidn hledá si výživu za hranicemi, 
ale stěhuje se též ďo Ameriky takovou měrou, jako ze ž&dné jiné země y na&em 
1-titS; v poslední dobé. z^liútě. Sloyensko nÚeii sice od příroij k zemím 
chiidliin, ^le tižirilo bj»své děti, kdyby nebylo tak zanedbáváno. Pro madarisací 
z>%n@db4vají vlády uherská irzdélání lidu i povznesení jeho živností, čehož ná- 
uledkem jest chudobu. K tomu považme, jakých útisků jest lidu sná&eti od úifadú, 
iňk na jeho úkor ol^ohacnjí se židé, jak jest větiinou ponechán samému sobě,, 
bez átřchy a rady, nemaje vlasteneckých a úřad svůj lidsky chápajících knězi 
n učitelů, i pocbopíme, ze jistě mnoho Slováků stěhuje se za moře. aby si 
ulehčilo, aby užilo svobody. JT. Kálal. 



Ltiš^^ií^tí Srbové podali dne 9. listopadu důkazy vděčnosti muži, jenž 
milže býlí ictelli^ťíDtDÍm a zámožným svým rodákům yzorem ůČínlivého a obě- 
tavého vlastence. Ouohn due slavil na faře ve Wotrowě (Ostrove) nedaleko 
klááterJL Mariiny HvoEily 40leté jubileum svého kněžství srdeěný přítel nezapo- 
menutelného Hórnika, kanovník Jakub Herr- 
mann. Jméno jeho nemá zvlá&< vynikajícího 
zvuku v literatuře lužickosrbské — a přece je 
s ni spojeno a zasluhuje, aby ▼ Její historii bjlo 
8 vděčností uváděno. J. Herrmann již po řada 
let umožňuje vydávání jediného belletristíckébo 
měsíčníku, známé „Lužice", kteráž vychází jelio 
nákladem. Je to obět, kterou Herrmann pri- 
náh' lužické literatuře, poněvadž z nákladu vrátí 
se mu předplatným velmi málo. I „Matice 
Srbská", i „Towařstwo Pomocy za studowacych 
Serbow^, i jiné národní podniky počítají jej ke 
svým největším podporovatelům — a tak má 
srbská Lužice v Herrmannovi obětavého me- 
cenáše, jakých bychom jí přáli více, hodně 
mnoho! Kéž vzácný jnbilant zlatého srdce 
je&tě dlouhá léta . působí k dobru svých milo- 
vaných Srbů! — J. Herrmann narodil se ve 
Swinarni v katolické Horní Lužici 6. května 
1886, studoval gymnasium v Budysíně a v Praze, 
kdež také r. 1^69 skončil studia theologická 
Kaplanoval pak na různých místech, byl r. 1866 
se HRskýmí voji v Čeehiiflj a stal se r. 1869 farním administrátorem ve Wo- 
trowě, kdtí^ od r. 1871 pdsobí jako farář do dnešního dne; před několika letj 
byl kromě toho jmenov-áu kanovníkem budy&ínské kapitoly. Psal v mladších 
letech do „Lužícauft" i „Srbských Nowin" a jest stálým přispěvatelem »K»to- 
lického Foslti'' od jeho s^el ložení. C. 




P. Jakub Herruiann* 



V přtideďlém cíale dotkli jsme se zřízení polského lidového di- 
vadla ve VarHRvé íí aUhíii jsme, že budeme bedlivě stopovati jeho rozvoj, 
tím spisg^ ži) zalů^tiuo bylo institucí vládní, tak zv. „kuratoriem střídmosti.^ 
Rnako j^i^t jediným etátern v Evropě, jenž má stálé lidové divadlo ve vlastním 
am)'alii sIovr. Lidová divadla povstávají v Rusku od nedávná jako prostředky 
^Tfdx alkohol Í8i]QU pfi kuratoriích střídmosti, z jejichž důchodů jsou také vy- 
držována; nejsou ta tedy podniky, vypočtené na zisk, i jsou schopna státi se 
di\iezitýra proaEřfldkfliJi k šíření osvěty. To platí i o novém lidovém divadle 
varĚavskéni, pokud nehudsi sledovati cíle jiné, než kulturní. Vrchní správu jeho 
má v rykoii kuratorioni střídmosti, jež jmenovalo režisérem p. Dobrzaásk^ho 
a. Hvěfilo ang^íižováui potřoboých (30) sil pp. Božowskémn, Ozyžewiczowi a zná- 
mt^tntj IJtťrátn M, GnwHluwjczovi. Dne 18. listopadu zahájilo divadlo svou činnost 
pUbožáky** (Bítíilacy) L. Swíderskóho, lidovým ^dramatem starSího původu. Prv- 
DÍmu předataveaí přítomen byl sám kníže Imeretinskij, ale divadlo bylo z po- 
lovice prAzfItiá. Cítaem podáme přehled dalšího repertoáru, z něhož teprve bude 
lze posouditi prospĚsuost a cíle divadla. 



Rozhledy a zprávy. 151 



V zAleiitosti ÚBtapkd jazyka polském a ve i^koUch království Polského 
přináší «Kraj" v d. 45. zpráva, že byl koneJSne řediteldm vy&šich i nižfiích 
gymnasii rozeslán ohražník kurátora varšavského okruhu naukového, v némž 
praví, že se nepostaví proti „požadavkům zákona" a že tedy ,,nebude brániti 
uČitelťini polžtiny, aby žákům podávali vysvětlení po polsku v těch přípa- 
dech, ykterých to jest nezbytno z ohledů paedagogických'*. To 
zni bodně chladně („nebude brániti**) a jefitě k tomu nechává si p. kurátor zadní 
dvířka v poslední větě ; nebude se tedy vůbec učiti polštině po polsku, nýbrž 
pouze nebude bráněno podávati polské vysvětlení v nutných případech. Co 
v tomto okružniku zbylo z hlásané reformy? A co jeStě z toho zbude v praxi — 
ukáže budoucnost. — 

V Krakově chystají se přípravy k oslavě 5001etého jubilea univer- 
sity Jagiellonské. Dvoudenní slavnost odbude se hned po svatodušních 
svátcích; za nedlouho budou rozeslána pozvání všem universitám světa. Slav- 
nost bude zahájena položením věnců v kathedrále wawelské na hrobech zakla- 
datelů university, Kazimíra Velkého, Jadvigy a Jagielly. Po té bude v nádvoří 
Bibliotéky Jagiellonské odhalen pomník Koperníkův (od Godebského). Na pro- 
gramu jest dále představení v divadle s dialogisovanou historií založení uni- 
versity (od Deotymy) a s hudbou Želenského atd. Při té příležitosti z/olí uui- 
versita vynikající evropské učence svými doktory honoris causa. 

Na týž čas svolán bude do Krakova III. sjezd historikův pol- 
ských, jak bylo ustanoveno jiŽ na II. sjezde, konaném r. 1890 ve Lvové 
(I. pořádán byl r. 1880 v Krakově).^ Polské listy právě uveřejňují pozvání komi- 
tétu ke sjezdu, v němž se praví: „Úkolem III. sjezdu historického bude sloučiti 
a sjednotiti všecky směry práce a bádání, z jichž organického spojení lze se 
nadíti plné synthese našich dějin. Proto zveme na sjezd nejen historiky v užŠím 
smyslu, ale i archeology, historiky práva, ekonomie i poměrů sociálních, litera- 
tury, uméní atd., dále i badatele na poli zeměpisu a folkloristiky, slovem .všechny, 
jichž speciální vědomost může přispěti jakýmikoliv podrobnostmi a rysy k jas- 
nému a všestrannému obrazu naší minulosti.** Den otevření sjezdu oznámen bude 
později ; úředním jazykem sjezdovým bude polština, ale kaidému účastníku 
sjezdu jest volno mluviti svým rodným jazykem. Přihlášky referátů přijímají 
se do 1. ledna 1900, krátký obsah jich pak do 1. února, poněvadž referáty 
budou tištěny a rozeslány účastníkům sjezdu již v květnu. Vklad člena sjezdu 
sunoven jest na 5 zl. Dotazy sluší adressovatí: Prof. Vr. Ludwik Finkel, se- 
kretarz Towarzystwa historycznego. Lwów, Cbor^žczyzna 25. — C. 



Slované východní. 

Za příčinou 35Ietého výročí úmrti zapomenutého nyní kritika A p o 1 1 o n u 
AlexandroviČe Grigorjeva přinesly některé listy podrobnější zprávy 
o tomto bývalém vůdci moskevského literárního kroužku, jehož čleuy byli hiavné 
Ostrovskij, Pisemskij, Potěchin, Pečerskij a j. Grigorjev vysoce si vážil umění, 
připisuje mu vůdčí úlohu v rozvoji lidstva. Umělecká tvorba byla vŠak pro 
něho bezděčným výrouem organických, duševních sil. Proto ani se nevynasna?.!! 
své zásady jasně a přesně formulovati a systematisovati. Před několika lety 
syn jeho, nyní rovněž již zesnulý, ocenil jeho význam ve stati nazvané pří- 
padně O/pmoKÍň RpHTHRl. Na této stati založeny jsou vydaná letos brošura 
D. Michajlova a kniha Šach-Paroniance KpHTHKl-caMOÓUTHHRl. Zapomenutí 
stihá nejen osobu Grigorjeva, zástupce organické kritiky, ale i jeho spisy. Pří- 
činu vykládají někteří nejasností jeho myšlenek, ač nelze popírati, že v jeho 
dílech vyskytují se místa, napsaná s vervou nejslavnějšího kritika ruského, 
Bčlinského. Dosud vydán první díl jeho spisů. 

Voroněž oslavil památku básníka I. L. Nikitina za příčinou 751etého 
výročí ieho narození. Na hrobě básníkově sloužena panichida u přítomnosti 
žactva všech místních škol, hodnostářů městských a širokých vrstev voroněžské 
společnosti. Spisovatel I. L. Markov promluvil nad hrobem o významu básní- 
kově, jehož poctivý hlas ueumlkl, ale žije dále v písních tohoto pěvce boží 



152 Rozhledy a zprávy. 



pravdy a lidského ntrpoDÍ a jeSté dloaho bade Žíti v příštích pokoleDÍch. Na 
hrob bylo položeno množství věnců. Městská rada zádi o povoleni veřejných 
sbírek na důstojný pomník básníkův, jenž odkázal své práce rodnéma méetn. 

Moskevská intelligenee slavila jabilenm vynikajícího publicisty G r i- 
goríje Avatoviče Dian&ijeva, jenŽ již 25 let slouží veřejnosti. 
Jméno jeho spojeno úzce s redakcí Ruských Vědomostí a knihou Bnoza Be- 
ďHRHX'B pe^opMl, která položila základ k jeho literární slávě a dočkala sa 
mnoha vydáni. Jest to příruční kniha o době osvobození selského stava na 
Rusi, podávající množství zdaKlých charakteristik osobností tehdy činných a 
celou řadu historických podrobností. (Viz Slov. Přehl. I., 56.) Svého času vydal 
sborník EpaTCKOA noMon^ nocTpa^i(aBai]DírB b^ Typi^is apuAHasrb, který vy- 
nesl 53000 rublů ve prospěch pronásledovaných Arménů. 

Literární jubileum slavjl též neúnavný sběratel památek ruské národní 
tvorby, Pavel Vasiljevič Šejn (* 1826 v Mohylově na Dněpru). Náklonnost 
ke sbírání národních písní a obyčejů vznikla v něm vlivem moskevského kroažku 
Slavjanofílů, a za pomoci bratří Aksakových a Chomjakova vydal první sborník 
bylin a historických písní korsunského Újezdu v simbirské gubernii. Nostálé 
učitelské povolání značně ho podporovalo ve sběratelské činnosti. Jeho sborník 
běloruských národních písní vyznamenán byl národopisným oddělením Země- 
pisného spolku petrohradského zlatou raedaillí a od akademie prémií Uvarova. 
Od té doby nashromáždil ohromné bohatství národních památek slovesného 
uméní, připravuje je stále k tisku. 

Roku 1902 budou Rusové slaviti 50. výroěí smrti Gogolovy. Petro - 
brndské Vědomosti přimlouvají se, aby do té doby v příznivém smyslu byla 
rozřešena otázka jebo pomníku v Petrohradě, na který jest sebráno 80.000 rublů. 

ijLiterární fond^ petrohradský rozmnožen byl nedávno značným 
odkazem 40.000 rublů. Soud neuznal poslední vůli mecenáSovu za platnou, ale 
chudí příbuzní podvolili se vůli nebožtíkově a svých práv k dědictví se srekli. 
JÍHTepaTypuuň *OHji;b sleduje cíle našeho „Svatobora^. V nejbližší době oslaví 
401ete jubileum svého trvání a vydá při té příležitosti historický nárys své 
činnosti. 

Velikou pozornost vzbudilo rozpuštění právnické společnosti při 
universitě moskevské, jedné z nejstarších vědeckých společnosti ru- 
ských vabec. Podnět k tomuto příkrému opatření zavdala adreisa spolednosti, 
přečtená při oslavě Puškinově samým předsedou p. S. A. Muromcevem, kde 
činnost velikého pěvce velebí se jako vítězství ruské individuality nad rutinou 
vládního poruČwictví. 

Listy upozorňují současně na professorskou krisi v ruských 
universitách, souvisící patrně se studentskými bouřemi. Mnozí dosavadní pro- 
fessoři a docenti nezahájili letošním podzimem více přednášek. Mezi nimi na- 
lézají se učenci zvučnéiio jména, tak historik Polska, professor N. I. Karějev, 
politický národohospodář A. A. Xsajev, literární dějepisci P. I. Veinberg a S. 
A. Vengerov, auo i na slovo vzatý filosof moskevský Cuprov. Zajisté vynuceuá 
abstinence tato jest tím citelnější, že ruskou vědu zasáhly též těžké ztráty 
úmrtím vlivnplných professorů, mezí nimi i proslulého zoalce byzantských dějin 
V, G. Vasiljevského. 

Z úmrtí zaznamenáváme smrt kurátora rižského učebného okruhu a člena 
petrohradské akademie, tajného rady N. A Lavrovského, známého několika cen- 
nými pracemi o Krylovu a literárním významu Kateřiny 11., malíře P. P. So- 
kolova, vynikajícího herce A. A. Nilského a proslulého člena moskevského 
Malého divadla pí. J. N. ModvČdévy. Šk. 

* 

Po sjezde akademické mládeže, jenž vyzněl v resoluci, požadující zvláštní 
universitu niBÍuskou ve Lvově, přehlížejí Rusí ni svěsily v Haliči i Bukovině. 
„Bukovina" nedávno přinesla zajímavý článek R. Stefanovyče „Černovecká 
universita a Kusíui". Na této universitě kolísá počet rusínských studentů mezi 
27 (v letním semestru lí?99) a 50 (v let. sem. 1880/1), z nichž ještě značná 
část (kolem polovice) pochází z Haliče. Nejvíce Rusínů bývá na právnické 
fakultě, totiž mezi 9 a 23, mnohem méně na bohoslovecké a nejméně na fílo- 



Rozhledy a zprávy. 158 



soňeké. Proti Rubídúih ve znavné vStSine json Ramnai (mezi 47 — 104), NŽmci 
(tji6£i 12—54) a Židé (mezi 42—149), i poSet polských Btudoatd jest dosti vy- 
soký (r. 188l*/1 oa př. 43) — ač Rdsíaú jest v zemi pomérnS nejzaačnějsí 
procento (dle posledního séít&ní 41*77%). Příčiny toho zjeva vidí antor v clm 
dobS rusínského lidu, dAle v německém vyačovacím jazyku bukovioských gym- 
Dftsií a v soustavném odnárodňov4ní riisínské mládeže v rumunských ikoÚích 
A studentských bursách. Ale v posledních letech pozorovati lze obrat k lepšímu. 
Předně rusiuské parallelky v Černovcích usnadňují nyní rosinská mládeži vstu- 
pování do středních &kol, a pak bude rusínská bursa pro chudé studenty vy- 
chovávati nové pokolení rusínské intelligeuce v Bnkoviné 

Velice nás potěšila zpráva o přípravných krocích k založení ^Ukrs^- 
jinsko-rusínské lidové university'* jména Tarssa ŠevČenka. 
V áterý dne 7. listopadu odKyla se v místnostech „Ruské Besedy" ve Lvové 
první valná schilze v této záležitosti na podnět akademické mládeže Nákladem 
^AkademiČné Hromady" vySla knížka „VKpaiflCbEO-pyCBKHá yHíBepcEiex", 
jejíž čistý výtěžek (něco přes 150 zlatých) stal se prvním základem ke zřízení 
rusínské lidové university; diiláí prostředky opatřiti bude úkolem zvláštního 
Apolku, k jehož založení učiní potřebné kroky komise, zvolená v onom shro • 
máždění, mezi jejímiž členy nacházíme i spolupracovníka Slovanského Přehlf^du, 
Dra. L Franka. Č. 



Jihoslované. 

Choř váté oslavili dne 18. listopadu Strossmayerovo padesáti- 
leté biskupské jubileum. Jméno biskupa djakovského, neohroženého 
odpůrce prohlášení dogmatu o neomylnosti papežské, je tak zuámo a s úctou 
vyslovováno v celém slovanském světě, že by stačilo pouze zaznamenati 
íprávu o jeho jubileu, aby každý vzdělaný Slovan v duchu zaletěl k šle- 
chetnému starci v říze biskupské a poklonil se jeho zásluhám. Zejména 
zn4ma jest jeho Štědrost, s jakou podporuje národní podniky chorvatské — a 
2 éioů jeho toho druhu zase založení Jihoslovanské Akademie (jíž daroval také 
svou bohatou obrazárnu) a university chorvatské v Záhřebe. Strossmayerova 
štédrost vsak se neobmezovala pouze na Chorvaty, on náležel vždy k nejště- 
dřejším mecenáSům národních podniků srbských, slovinských i balharakých, 
tedy jihoslovanskýeh vůbec. Tím dává výraz svému politickému přesvědčení, 
jež bylo příčinou prudkého odporu proti němu tak zv. strany práva a zejména 
▼iSdce jejího, nebožtíka Ante StarČeviče — jímŽ však vysoko se povzae^l uad 
tyto své protivníky v oČích každého upřímného Slovana. On při vSem svém 
chorvatském vlastenectví a vlastně pravé proto, že je hluboce pojímal, žAdal 
vždy společný postup Chorvatů se Srby, byl vždy zastancem- jednoty obou částí 
téhož národa bez ohledu na vyznáni náboženské, ba více, on vždy byl pře- 
STťdčeným přívržencem myšlenky jednotného Jihoslovanstva, jíž postavil krásný 
pomník založením Jihoslovanské Akademie. Toto jeho vyšší, slovanské pojímání 
politiky chorvatské bylo příčinou, že proti němu povstal Starčevič, jehož prudký 
odpor proti Strossmayerovi způsobil ono neblahé třicetileté rozdvojení chorvatské 
politiky a celéhe vzdělaného světa chorvatského, jež tolik škod Ghorvatúm 
ípůsobilo — na prospěch vlivu maďarského. Strossmuyerovi, nyní již starci 
84letému (nar. se v Oseku ve Slavonii dne 4. února 18l5), může býti útěchou, 
že nejmladší pokolení přijímá myšlenku jeho za svoji . . . 

Orgánem tohoto mladého pokolení stal se po zaniknutí „Hrvat<«ké Mysli" 

* aNové Doby** — „O las ujedinjene hrvatske, srpske i slove- 
načke omladině**, jehož první 3 sešity leží před námi. Tiskne se ve Vídni 

* zodpovědným redaktorem jeho jest Fr. Podgoruik, skutečná redakce vsak 
spočívá v rukou mladých nadšenců pro jednotu Jihoslovanů. Někteří z nich 
J8ou na obálce jmenováni : jsou to majetuíci lista, Stjepan Radic a Sv. Pribi- 
čevic, vedle nich pak Milan Šrabec (Z^agreb, Tvor nicka ulioa 2a), jemuž se 
•dressují přihlášky odběratelské i zásilky redakční. Je to vlastně třetí ročník 
téhož listu, jen že vydávaný pod jiným, třotím již jménem -— nebo jinými 



154 



RozTiledy a zprkrj. 



slovy: je to třetí pokas o vyd&vání lista spojené pokrokové mUdeie jihoslo- 
raneké. Pnmi dva pokasj selhaly pro nedostatek hmotné podpory — bylo by 
si přáti, aby mladí hord pro tak sympatickou idea, jako jest myilenka jednoty 
jihoslovanské, nebyli sklaméni po třetí. MySleoka tato není vSak jedinoa vťdči 
hvězdou pokrokové mládeže jihoslovanské, jež stojí - za j^Glasem*, nýbrž jest 
vlastně poaze výslednicí mravních a sociálních snah, parallelných se snahám i 
mládeže slovenské, skapené kolem „Hlasn". NaSí a slovanské intelli^nci vůbec, 
zejména také studentstva, naskýtá se ta příležitost podati pomocnou ruku mladé 
gnneraci jihoslovanskél Předplatné na n^<M^ tf*^ P^l léta (5 sešitd) činí pouze 
1*50 zl. i se zásilkou poštovní, do Srbska a Německa 1*60 zl., do ostatních 
zemi 1*70 zl. — 

Ivan Tomasic (Zai^^reb, trg Franje Josipa, 7) oznamuje, že počne od No- 
vého roka vydávati zJibavuě poučný měsíčník „Loyor*', v němž míní uveřej- 
ňovati i dopisy o kaltumím životě Slovanů, pročež žádá, aby se n něho při- 
hlásili, kdož by byli ochotni do „Lovora^ dopisovati (ve svém rodném jazyce). 

Boční předplatné na „Lovor' bude 8 zl. Č, 

* 

Minulého měsíce slavil 501eté jubileum mniiské a 401eté jabileum lite- 
rární Činnosti archimandrít NičiforDučic (*1832 v Lugti na Trebi&nicí), saují- 
mající jedno z nejpřednějších míst mezi srbskými mnichy. Jako mnich a archi- 
mandrít súČAstnil se Dačič války v Hercegovině r. 1861, v Černé Hoře r. 1862, 
v Srbdku r. 1876 i 1878. Vydal řadu spisů a článků z obora historie, ethnografie, 
archeologie atd. Kde jen mohl, pracoval pro rozšíření osvěty a zřizování ikol; 
několikrát odmítl nabízené mu biskupství, trávě raději své dni v tiché vědecké 
práci, za kterou byl vícekrát vyznamenán, mimo jiné též členstvím srbské aka- 
demie věd. V prvním čísle našeho listu bylo zaznamenáno, že nyní arch. Dnči- 
éovi byla svěřena důležitá práce zpracování veškerého materiálu pro popis vSech 
klášterů srbrikých. — 

Když nedávno Dr. Eberth, prof. fysiky na technice v Mnichově, předná- 
šeje o vynálezích Ni koly Tesly, řekl před 700 poslachači, že je Tesla Maďar, 
upozornili tamější srbští studenti svého professora zdvořilým listem, že Tesla 
jest Srb, nikoli Maďar, projevujíce ochotu podati o tom důkazy. Po té předložili 
prof. Eberthovi překlad hlavních míst životopisu Teslova z knihy „Nikola Tesla 
a jeho vynálezy** od prof. Dj. Stanojevice (že se Tesla narodil r. 1856 ve Smil- 
jaué v Chorvatska, že otec jeho, Milatin Tesla, byl srbským duchovním a matk« 
jeho Djuka rovněž pocházela ze srbské kněžské rodiny) — prof. Eberih pak na 
počátku nejbližší přednášky opravil přede všemi posluchači svůj omjl, podě- 
koval srbským studnjicím za poačení a skončil za bouřlivé pochvaly slovy: 
„Národ, který ctí své velikány, sám zasluhuje úcty.** Věc vskutku velmi zají- 
mavá a charakteristická! — 

Matice Srbská v Novém Sadě oslavila 26 t. m. (14. dle našeho kalendáře) 
stoleté narození Jovana Hadžide (Miloše Světice), jednoho z nejzasloaži- 
Jejších srbských synů své doby. Jeho dílem jest založení Srbské Matice r. 1626, 
on utvrdil a povznesl význam srbského vyššího gymnasia v Nov. Sadě, jméno 
jeho sloučeno jest s nejvýznamnějšími momenty politické a státní historie Srbů 
uherských a v království, kde Hadžic od r. 1887 — 1846 redigoval srbský zá- 
konnik. 1 o lileraturu srbskou Hadžič-Svetic má nepopiratelné zásluhy; dlouho 
bojoval proti novému pravopisu s Vukem a DaniČicem, háje starý „slaveno- 
serbski",. ale byv poražen, snířil se s novým pravopisem a zavedl jej s ná- 
rodním jazykem do svého srbského novosadského gymnasia. Podporoval ve 
studiích mnoho srbských žáků, mezi nimi Daničice Djurn a Světozore Miletice. — 

S upřímným bolem zaznamenáváme těžkou ztrátu, již utrpěla srbská litera- 
tura smrtí mladého básníka Janiceje Pan. Drobnjaka. Jeho literární zjev měl 
všechny příznaky geniáluosti. V 16. roku svého života napsal báseň „Pustinjak* 
(tištěnou v „Gymnazijalci"), jež se krásou a jadrností svých veršů měří s vý- 
tvory nejlepších srbských básníků. V U). roce napsal ve verších drama ze srb- 
ských déjin pod názvem „Potonji despot", které se po několik let dává r běle- 
Inadakóm divadle. Neúprosná smrt skosila ten mnohoslibný talent v 25. roce mla- 
• lúho života. — Argtis. 



Roshledy a zpr&vy. tJmSiif, véda. 



155 



Dne 29. října bylo t SídČítbí slavnostnim způsobem otevřeno první obilní 
skladÍBte korntanských SlovincA, jehoŽ založení ozn&mil ná& list již v I. roč. 
{šít. 384). Zalomila je ^Prva kine&a zadraga za Sinčivas in okolico^. Slavnost 
stala se významnou n&rodní manifestací — seSloC se k ní na 2000 ú^^stníká, 
mezi niini více ne£ 1500 rolníků, eo£ je dobrým znamením pro emancipaci 
slovinského lida rolnického od německých „baaembnndů^. Tato Ů5ast slovin- 
ského lidu byla výbornou odpovědí na založení konkurreněního německého 
„bauembundu' ve Yelikovci — a důkazem, £e slovinská věc v Korutanech ne- 
bude ztracena, bude-li se neúnavně a soustavně pracovati k osvětnému a ho- 
spodéřskému povznesení lidu. 

V Lublani zemřel dne 7. listopadu v 62. roce věku gym našij ní prot Dr. 
Janko Pajk, znimý spisovatel slovinský. Zvěčnělý vydával svého ěasu 
v Mariboru zábavné a pouěné časopisy „Zoru'* a „Vestnik", psal zejména roz- 
pravy národohospodářské a r. 1872 vydal své „Izbrane spise **. V prvých letech 
srého učitelováni byl tou měrou pronásledován kruhy vládními, že se vzdal 
ůrsdn a převzal v Mariboru vedení tiskárny. Později opět se vrátil k professnře 
a působil v Kranii, Brně a ve Vídni. Loni vstoupil do výslužby a usídlil se 
v Lublani. Jeho chot, Pavlína Pájková, je také známou spisovatelkou slo- 
vinskou. (/. 



Umdníi věda. 

Pomoik Mickiewicza w Warszawie 1897—98. SkreéUi ZYQMUNT 
WASILEWSKI, czloneksekretarz komitétu budowy. Warszavra 1899. Nákladem 
komitétu budowy pomnika. Sklad glówny w ksi^garni Gebothnera i Wolffa. 
8tr 181, lex. 

Komitét, jenž se byl sestoupil za příčinou postavení pomníku Adamu 
Mickiewiczowi ve VarSavě, vydal v nádherné úpravě a s četnými illustracemi 
historii této památné akce, o níž jsme loni podali hojně zpráv. Historie ta 
vzbozDJe všecek respekt V novoročním čísle Gazety Radomské objevilo se 
první vyzvání k uctění Mickiewicze na památku sté ročnice jeho narození, jež 
vzbudilo živý ohlas v tisku varšavském; mySlenka pomníku byla poprvé vy. 
slovena v březnu (Kurjer Codzienny), 6. května vydal komitét zprávu, Že ob- 
držel povolení ke sbírkám na pomník — 14. července již byly sbírky uzavřeny t 
Celkem sebráno 235,734 rb. Oii kop. od 100.162 osob. Velmi potěsající jsou 
titto statistická data: Na 1000 darů připadá od nezámožných 791) darů (do 
1 ruble), od prostředně zámožných 199 a od boháčů 2 dary. Ostatní dějiny 
pomníku jsou čtenářům Slov. Přehledu celkem známy. Jsou to dějiny mnohem 
kratší, než budou dějiny pomníku Husova v Praze ... Č, 

EAZIMIERZ PRZEBWATETMAJER: Melancholia. S podobiznou 
autorovou. U Gebethnera a Wolffa ve WarŠavě a v Krakově 1899. 

Básník, jehož III. sbírku Poesií loni jsme s tak upřímným potěšením 
a vřelým obdivem čtenářům svým ohlašovali, vydal letos knížku drobné své 
prózy. Název, jímž autor knížku poslední nadepsal, vznáší se vlastně — ne- 
viditelný, tím více vsak cítěný — jako výraz a označení nejvlastnějšího směru 
básníkova nad celou téměř jeho poesií. A podivno, právě poslední tato sbírečka 
črt prossických, drobných obrázků ze života a pokusů dramatických zasloužila 
si nejméně svým rázem a celkovou náladou oné šeré vlajky, jež náhodou právě 
z jejího těla na žerdi sebevědomého přiznání do světa se pozvedá. Více sladkého 
dechu zkonejseného uklidnění a míru vnitřního dýše z těch stránek, více světlých 
nálad oblévá tyto obrazy než v kterékoli Tetmajerově knize předešlé, kde 
v poesiích nejednou krásně, ale neúprosně srdce krušily tóny naprostého pessi- 
mismu. V drobných několika Črtách prvního oddílu — básních to v próze 
psaných na způsob Andersenových „Povídek při měsíčku**, nebo známých Turge- 
D^vových „Básní v próze** — vyniká zvláště něhou snivé melancholie obrázek 
„Rúzďy dAle jiný „Nad potokem^', t^ „Jeřábi" (Žórawie), silným pak, vášnivým 
pozdravem Života hlásí se nadšená apostrcfa „Zené'' (Do kobietyj. „Jedna 



1 



156 Uméní, vřda. 



JS bajek" (v oddíle II.) má klidnou, zdravou ironii Olympans, 8 ásměvem shlí- 
žej iciho ua drobné strasti lidské, a „Pan" honosí se roskosným hamorem. 
prý&tícím se jasnými slsami z bědou zbrázděných tváří nad&ené bohémy spiso- 
vatelské. Horké a beznadějné stránky života tohoto zase hlubokou vrývají 
se rýhou v mysl čtoucího obě 6rty „výtvarnické" : „Bzeibiars Merten" » „Že 
wspomnien malarza", Nejjímavěj&i povídkou sbírky Je rozkolná idylka „Ksiqds 
řiotr*^ (počtená r. 1895 první cenou v literárním konkursu Czasu.*) — Ná- 
sledující v dal&ím oddílu nlMy B podrózyř jsou silně náladová zbarvené kra- 
jinové obrázky z jihu vlaského i tureckého a z Tater, při Semž výslovně j«s 
iikcentována naprostá protiva dvojího toho světa; — pro básníka Stétce a srdce 
TetAajerova skvostná příležitost ke krajinářsky i lyricky oslňujícím pai»ážím . . 
Jinak je dojem celku jaksi rozlámaný, fako rej drobných třísek z mohatného, 
ale již odplaveného kmene po silně jeStě zěeřených vlnách citu a fantasie . . . 
Poslední dvě pie^y — nebo, jak básník je nazval, „fantazye drámatyczne*' — 
jdou poslu&ně ve stopách Maeterlinckových. První z nich ^finks^ je zajímavější 
svým problémem, a byla by snad na jeviSti při dobrém provedení silně úěin- 
livou. Drubá, „Wizya okr§tu" jest založena svým účinem na tajemství, o němž 
se pouze vypravuje a jež diváka zůstavuje lhostejným, kdežto ve „Sfinksi" 
neproniknutelné tajemství nitra slepce hluchoněmého sahá přímo k duí i i pon 
hému čtenáři. Jen ona květinová dekorace je na to prosté jinak okolí a oby- 
čejnou skutečnost přilil snad exotickou. — ^Melancholia^ je jako miska 
drobných úlomků a odřezků zlata, spadalých při práci se stolu tvořícího 
umělce, mistra zlatníka, mezi něž zapadly i jeíden, dva hotové skvosty („MerUnř 
krásuě mylleuý, ale ještě nedociselovaný, „Kaiqds Piotr" sličně vypracovaný 
dle staré dobré školy), i dta řetízky moderní fazóny, pěkné práce — („Sfínks** 
a ^Wizya okrytu) — ale prosté drahocenného rázu umělecké individuality 
mistrovy. pávlá uátmrkoyá. 

STANISíiAW SCHNÚE-PEPíiOWSKl: „Opowiedci historycziie.« — 
^Szkice historyczne.*' — Lvov, 1899, 1900. Str. 230, 278. 

Schnur-ťeplowski ve svých „Opowieáciach historycznych" podává v pěkné 
a přístupné formě životopisy několika vynikajících legionistův, čině je zajíma- 
vými množstvím podrobností, hodných toho, aby byly zaznamenány. „Pierwszy 
legiouista** jest obraz jednoho z tvůrcův polských legionů v Itálii, Amilkara 
Koéminského, počátků legionův, jejich rozvoje a činův. V „Nieziomném** jest 
představena plasticky postava Kniaziewicze, statečného vojína a dobrého občana, 
jehož životopis podán jest s pozadím mnohých momentův z dějin polského 
národa, zápasu viasteneckého vojska s Targovičany. I tu mluví autor mnoho 
o legionech, zejména o legii podunajské, již velel Kniaziewicz aŽ do uzavřeni 
míru 8 Rakouskem, kdy z vojska vystoupil. Dále Čteme o výpravě proti Rusku, 
o počátku povstání r 1830, k«ly „Niezlomny" byl v Paříži jako delegát národní 
vlády, jehož úkolem bylo tam pracovati ve prospěch Polsky. „Rycerz poeta** 
seznamuje nás s legionistou Cyprianem Godebským, osobou dosti málo známou, 
8 níž však přec svázány jsou děje legionův. „Santo-Domingo* jest pěkně 
načrtnutá historie ostrova, na němž ukrutná vláda Španělů, pak neméně nelidské 
panování Francie nutily černocha, tuzemce ke vzpourám. Ve vzpouře, jež byla 
jaksi změnou revoluce francouzské, účastni byli také Poláci a vyznamenali se 
statečností a šlechetností. 

„Szkice historyczne" jsou jaksi pokračováním „Opowieéei**, popisují 
pozdější události. Kolem jednotlivých osob a jich životopisů namaloval autor 
obraz doby napoleonské, ukázky ze života emigrantův, z uherského povstání 
r. 1848 a výbuchu povstání v Poznaňsku. „Usque ad finem" jest popis výpravy 
Napoleonovy do Španělska, v němž zejména slavný útok jízdy polské u Si- 
mosiery, kde fcjzepetický se vyznamenal, vylíčen jest dosti podrobně. „Listy 
polhkiej dámy" osvětlují některé politické pdálosti evropské, důležité pro děje 
Polsky v letech 1840 — 1846. Pisatelka listů, psaných přítelkyni z různých míst 
pobytu — z Vídně, Berlína, Petrohradu, Paříže — seznamuje nás s vynikajícími 
osubaini té doby. ,,Ojciec Bern" uvádí nás do povstání uherského. Postava 

*j Překlad přinesou naŠe „Květy". 



Umění, vSda. 157 



Uemova dobře jest naSrtnata. „Parai^tniki Garczjnskiego" nastiňují vedle jeho 
žirotopisu konspirační práce v Pozoaňsku po ůpadka únorového povstání, jichi. 
výsledkem hylo povstání poznaňské. Vina nezdara jeho vidí aator hlavné 
v činnosti Miroslawského, o němŽ přináSí mnoho nových a nepochlebných správ. 
Práee Schn&ra-Peplowskébo vyznačují se pěknou formou a jsou psáňj velice 
zajímavě; jest v nich patrná snaha autorova po nestranném posuzování událostí. 

B. 

Statistika lietuviszkii knygq — Statistique des Livres Lithu- 
asieus imprímés en Prasse de V an 1864 jusqaé* k la fin de V an 1896, et 
Appel de la líation Lithuanien. Livré á r imprimeríe en 1897 et imprímé 
en 1898. Tilsit (Prusse orienUle). 

Skrovná knížečka, ani ne celých 100 stn malé 8*, k tomu s obsahetn 
z části ve čtyřech řečech se opnkujícím, ale vzbuzuje v Čtenáiú divných 
cítA a myšlenek více neŽ druhdy celé folianty. Jest to zoufalý výkřik, vychá- 
zející z národa, hladovícíbo po duševní stravě, po poučení v svém jazyce jii 
pomalu 40 let. Výkřik snad místy trochu drsný, pronikavý (na př. váude, kde 
je řeč o bývalém gen. gnbematoni, „katu^ Muravěvn) : zoufalství vsak nikdy 
neozývá se hlasem uhlazeným. Od r. 1864 Litvanům není dovoleno na Basi 
ti-ícQonti si knihy psané svým jazykem a písmem latinským, za trest, Že v po- 
sledním polském povstání stáli věrně po bok národu, s nímž dějiny je víží jíž 
od několika století. Škol litevských není — a soukromé vyučování je zapovězeuo- 
a stihá se krutými tresty, — knih litevských z doby před r. 1864 je poskrovnu, 
a národní vědomí žije, ba vzmáhá se netušenou měrou asi od posledních dvou 
desetileti i v ubohém lidu litevském: divíte se, že občas se hlásívá ke svým 
privůn? I na Buši jsou lidé, kteří uznávají, že Litvanům děje se křivda (máme 
v paměti zejména několik Článků, které o věci této vyšly před některým časem 
v Lamanskébo Živé Starině): bohužel, že rozhodující kruhy ruské k opětovaným 
prosbám litevským až posud zůstaly hluchými. Ozývají se druhdy i hlasy, — 
a kn podivu, u uás, kteří bychom měli míti smysl pro vše, co je národním 
iiti:ikováním, dostává se jim Časem i víry, — že nářky Litvanů jsou zbytečné : 
vidyt prý ruské university a vědecké ústavy samy tisknou Litvanům jejich 
Bpisy. Opravdu : petrohradská akademie a jiné ústavy vydaly Juškevičovy sbírky 
lidových písní, něco málo jiného národopisného materiálu, začátek Juškevičova 
6lovm'ku litevského, Daukazův katechismus z konce 16. st., a snad ještě jednu 
nebo druhou věb podobnou. Věci, které s povděkem přijme filolog: ale kolik 
prospěchu má z nich lid ? Také slýchati, že tisk litevský je v rukou ultramon- 
tauuieh. Pravda, vychází v Prusku mnoho knih náboženských: ale vycházeji 
i ki.ihy světského obsahu, ba i knihy a časopisy liberální, protiklerikální. 
A nenznává právě nepřítel klerikalismu, že nejúčinnější zbraní proti klerikalismu 
jest, otevříti brány poučení lidu? 

Litvané nezaložili race v klín: hrstka nadšených vlastenců stará s& 
▼sejnoiné, s obětmi hmotnými a s nebezpečím přísných trestů, o duševní potřeby 
svého lidu. Tisknou se knihy litevské přece: když ne áa Buši, tisknou se^ 
v Prasku (zejména v Tylži na hranicích pruských), v posledních letech také 
v Americe. A protože volně šířiti se knihy litevské po Buši nesmějí, dopravují 
se z ciziny přes hranice podloudně, a podloudně se prodávají i rozdávají. JeŠtě 
před nedávném na ošálení ruské policie, která po litevské knize pase jako po 
faleSném penízi, dovolovali si vlastenečtí podioudníci lite?ští malé lsti (honny 
soit qiii mal y pense): tiskli na titulní list jako místo tisku nějaké ruské město, 
podávali rok libo vol uý z doby před 1864, ba ani všemohoucí formule ^osBOJieuo 
i!^H3ypoio nescházívala na jejich „koutrafaktech". 

Spisovatel knížky naší mimo nadšený protest proti kulturnímu násilí, 
páchanému na Litvanech, vytištěný litevský, polsky, francouzsky, anglicky 
A německy, podává také bilanci litevské činnosti literární, konané v Prusku na 
prospěch lidu litevského, od r. 1864 do 1896. Spisovutel se píše A. JAN ZANA- 
IKUTIS; upozorňujeme však čtenáře, že dnešní spisovatelé litevští, pokud žijí 
' Bnsku, aneb pokud nevzdali se na dobro úmyslu, vrátiti se z ciziny někdy 
l^mů, jsou velice skromní a vydávají své spisy pod pseudonymy, jichž nositelé 
i nejbližším přátelům bývají neznámí Pan „Zauavikutis'' tedy podává poučný 



1 



158 



Uměni, yeda. 



přehled v&eho, co v Pruska litevského se D&tisklo,. s ndáním nákladu, výdajů 
hmotnj^ch a poétn prodaných exemplárů. Přehlížíme- li seznam vydaných knib 
žasneme věru, že musí se šířiti podloudně: ěteme tu tituly nejhustěji náboženské 
(Litvan jako Polák je upřímně zbožný katolík), zpěvníky, pak slabikáře, 
ěiunky, knížky pro mládež, kalendáře, sem tam nějakou báseň, sbíreěka 
lidových písní nebo pořekadel, populární spisy historické, hospodářské, mluvnic^), 
početnice a podobné slá to horné věci. Ba, litevští podloudníci konají i ruským 
úřadům samým pomocníky; r. 1886 na př. vydali úřední nařízení pro Litvany 
Suvalcké gubernie v nákladu 2000 ex : policista^ konfiskující úřední nařízení, 
nebyl by snad špatným motivem pro humoresku nebo komedii? Od r. 188i 
objevují se i časopisy v tomlo sezname: nejprve Auszra („Jitřenka'*), která 
v probouzení národního vědomí litevského nejvíce působila, pak (po jejíoi 
potlačení 1886 se strany pruské vlády) její rozliční dědicové, časopisy populárně 
poučné s tendencí národní a liberální; od r- 1890 náboženský časopis Apžvalg« 
(„Rozhleď*) a hospodářský Ukininkas („Rolník"), od r. 1896 nový měsíčník 
Tévynés sargHS („Strážce vlasti*'). V těchto časopisech jediných by časem mská 
vláda shledala slovo nepohodlné: nebylo by ho v nich, kdyby vycliázely 
na Rusi. 

Bilance této Činnosti literární je velmi čestná Vydáno od r. 1864 do 
r. 1896 v Průších neméné 3,705 250 exemplářů různých spisů (v to poČítáuy 
i Časopisy, tak že celý ročník počítán za jeden exemplář) nákladem 1,384 lUi» 
rublů. Jak jsme řekli, největším dílem v těchto číslech jsoa zastoupeny knihy 
duchovní (modlitby, zpěvníky a j), celkem 2,237 200 ex.; časopisů jest 75.900, 
elemeotárních knížek pro děti 403 5Ó0, světských knih 371.450, kalendářů 
617.200 ex. 

Stejným osudem jako Lit váné jsou stížení katoličtí inflantští Loty si (Lotyži 
z guh. livské a kurské, protestanti, pěstují svou literaturu bez překážek a s ve- 
likým úspěchem). 1 pro ty natištěno v Průších 275.500 ex. modlitebních knih 
a čítauek pro déti nákladem 139.075 rublů. J. Z. 

y^eÓHHKi* HCTopÍH pyccKaro npasa nepio^a HMnepiH 
{XVIII.H XIX CT.) B. H. JIATKHHA. C. fleTepĎyprB 1899. Stran VUI a 532, 
c-uua 3 ruble 50 kop. 

V. N. Lntkiu, profesor historie ruského prílva na universitě petrohradské, 
který se zabývá fiějiuami t. zv. periody carské (moskevské) a císařské (petro- 
hradské), vydal před krátkým Časem zpra^^ování svých universitních přednášek 
o právních dějinách XVIII. a XIX. stol. jakožto rukověť pro poslachače. Je to 
prvý tištěný pokus podati ruskou právní historii za poslední dvě století ve 
formě poněkud obšírnější. Prof. SergějeviČ věnoval sice v díle svém „JleRi^lM 
H H3Cjii^;!(0BaHÍfl'' pozornost i této době, avšak kniha jeho, tištěná v menším 
počtu exemplářů, dávno již jest rozebrána. Z ostatních tištěných učebnic historie 
ruského práva zabývá se jediný Obzor prof. Vladimirského Budanova zmí- 
něnou dobou, avšak velice stručné. Kniha prof. Latkina jest tudíŽ vítanou po- 
můckou pro každého, kdo se chce obírati dějinami ruského práva za XVIII. 
stol. a prvou polovici stol. XIX. 

Spis dělí se ua dvě části: na vnější historii čili historií pramenů a na 
liistorii vnitřní. V prvé části jedná spisovatel o zákonodárné činnosti, o ústa- 
vech, reglemeutech, separátních úkazech a o kodifikaci. Část druhá má Čtyry 
oddíly. Prvý věnován jest právu státnímu a správnímu, druhý trestnímu, třetí 
právu občanskému a čtvrtý soudnímu řízení. 

Předností učebnice prof. Latkina jest nejen jasný způsob podání, nýbrž 
i liměrnost jednotlivých oddílů. První část: vnéjší historie zaujímá pětinu celé 
knihy. Největší Část spisu (od str. 107 do 392) zabírá historie státního a správ- 
ního práva, jož dosud také nejvíce jest prozkoumána. Občanskému právu, které 
mnohem méně jest prostudováno, věnováuo jest ovšem místo menší (od str. 441 
do 509); a podobné má se véc s právem trestním (str. 393 — 440) a se soudním 
řízením (str. 510 — 532 1. Přece se nám však zdá, že o«toletí XIX. na mnohých 
místech mělo býti jeduáno více a podrobněji, dr. karel kadlec. 

Styky krále českého Jiřího z Poděbrad s králem polským 
Kazimirem. >.ipsHl Dr. ZDENĚK V. TOBOLKA., v Brně ISUS. 



Vméni, vida. 159 

Spisek nadaného mladého historika ze rzomé Skolj Gollovy zajím&. n&s 
jako průhled do vzájemnosti Sesko- polské minulých věků. Autor nkazaje, jak 
nejednoQ zdálo se, že Čechy a Polsko slijí se ye yelké tSleso státní, ale vždy 
jen na chvíli. Ochabující styky vždy znova vzpružoval spoleSný nepřítel : 
T 15. stol. nuceni Ďe&i chopiti se zbraně proti Némcdm „pro osvobozenie pravdy 
z&kona božieho a zvláSté jazyka českého i slovenského**, Poláci, aby proti ně- 
meokým rytířům uhájili půdy, jiŽ „pod záminkou víry tito chtěli osaditi". 
Ttthdy zase mluvilo se o slovanském jazyku, a zase vzrůstaly plány, blíže 
spofiti Čechy s Polskem. Po nezdaru se Zikmundem Korybutoviěem byla však 
strana polská v Čechách pohřbena, aČ ne na veky. Slovan — Čech znSlo teď 
heslo. Jiří z Poděbrad zvítězil při volbě nad Kazimírem. Proto však nestali se 
oba ílechetní králové zásadními nepřáteli. DaUí styky jejich jsou vlastním 
pfedmětem úvahy, ovládající kriticky dějinný materiál. — r — 

Hotice SUT révangéliaire slavon de Reims dit: Texte dn sacre. 

Par LOUIS LEGER. Beims, Michaud (Pragae, fiivnáě) 1899, 4*. 

Chvalně známý slavista francouzský, • prof. Louis Leger, podjal se velice 
záslužného podniku, který jménu jeho jen nového lesku dodá : ve vědeckých 
krozich vřele vítaného a všestranné podpory hodného vydání evangelia remes- 
ského (též sázavským a emauzským zvaného) v heliogravnrních snímcích. Ná- 
vštěva cara MikuláSe II. v Paříži r. 1896 osvěžila vzpomínku na vzácný ru- 
kopis. Ministr vyučování Bambaud přivézti dal jej z BemeSe a vyložil v svaté 
kapli paláce spravedlnosti vedle jiných jeStě zajímavých dokumentů slovanství 
se týkajících. Jakmile zájem opět byl probuzen, nalezl se v jednom obchodníku 
remesském i mecenáě, jehoŽ přispěním úředník městské knihovny tamní, V. Char- 
Uer, ofotografoval celý rukopis. Po exempláři věnováno carovi a knihovnám 
petrohradské, národní pařížské a. remelské. Akademie remežská dotázala se 
svého dopisujícího ělena, prof. Legera, nemohla- li by se práce Oharlierova pro- 
spěšnou učiniti vědeckému světu Leger obrátil se na Dujardina, známého svými 
reprodukcemi, a ten srovnav rukopis a ukázky Charlierovy, rozhodl, aby otisky 
předělaly se žlutým světlem v úplné přesnosti. Rukopis nastoupil znova cestu 
do Paříže a zde fotografován ve zvlá&tní síni Bibliotéky národní. Spis, jejž dnes 
oznamujeme, je k tomuto s neobyěeinou péčí připravovanému vydáni ůvodtj.u. 
Rozdělen jest na tři části: vlastní úvodní .studii, bibliografii evangeliáře a rej- 
Btřík citátů z písma, obsažených v obou dílech evangeliáře, cyrillském i hlahol - 
ském. Prof. Leger ovládá látku do nejmenších podrobností. S erudicí, vlastní 
spisovateli knihy Gyrill a Methoděj, promlouvá o liturgii slovanské v Če- 
ebách. líčí vznik, příhody a putování slavného evangelia, zaznamenává v&echny 
domněnky o něm a seznamuje své Čtenáře s nejnovějším stavem názorů. Při 
tom překvapuje svou sečtělostí, neopomínaje ani drobtů, jež jen poněkud otázky 
se dotýkají. Stejnou důkladností vyznamenává se připojená bibliografie. Nezůstá- 
váme na pochybě, že jde tu o vážnou publikaci vědeckou, která přinese ovoce. 
K dilu samému naskytne se nám bohdá je&tě se vrátiti. — r — 

Ze ži^jenja. Basuje JAKUBA ČIŠINSKEHO. BudySin 1899. Z na- 
kladom basnikowym. Str. 109 v 8*. 

S potěiením oznamujeme novou knihu Jakuba Cišinského — nový ohlas 
života ze srbské Lužice. Básník dlouho mlčel ve svém exilu po svých třech 
sbírkách — až předloni ozval se k jubileu Matice Srbské sbírkou „Serbdke 
zynki". Nová kniha podává důkaz, že se vrátil k písni, o čemž ostatně svědčily 
již poslední dva ročníky „Lužice", v nichž uložil hojuě svých veráů. Nejea 
prostý fakt, že sbírka se objevila — i vnitruí její cena způsobila nám potŠáoní. 
Stojí rozhodně výše, než „8erbske zynki'', znamená nový rozmach křídel. Aai 
opakování stereotypních obrazů a rýmů nám tu tak nevadí, jako v poslední 
sbírce, a nacházíme tu vedle starých i nektnré nové tóny, anebo aspoň sesílené. 
Jiný vzduch přinesl do básníkovy tvorby již pobyt u moře, jenž mu vynesl 
oddíl „N* sewjernym morju**; z celého cyklu zvláSř vytýkáme sice jen „Po- 
hrjebni^co bjezmioncow^ — ale ač v tom oddílu postrádáme hloubky a novosti, 
přece si ho pro básníkův rozvoj váf.íme. V poesii lužickó jsou to ovšem tóay 
Mela nové a neslýchané — avšak Cisiuski jest básník takového nadání, že se 
nesmí spokojiti miniaturním měřítkem domácích poměrů ; proto k johu výtvorům 



160 



Uměnf, rěda. 



přikládáme přísnSjSí měřítko amSleeké — a oq s&m jest svému nadání povinna, 
téhož měřítka při antokritice svých prací užívati. Silnéjsí než první oddíl jes^ 
oddíl II. „Z dmowych khwili''. Básně „Wcrj móc^, In crnce salns**, „Glossa'^. 
druhá %61o8sa'^» „Zakuzianj pták** a zejména „Wosudo pjeř!** jsou posoruhodn'> 
nábéhj k tvorbě modernějšího střihu, k níž básník jistě dospěje, zbaví -li se bvó 
náklonnosti k romantice starého rázu a k zastaralému způsobu verSování didakti- 
ckého. Od obojího nejvíce se emancipoval v nejsilnějším oddíle knihy, nazvanénv 
,.W zymicy**. Básně „Hwězda zběha so a hwézda padá", „Džiwas so, zo h\ž* 
béla wtoBy**, „SMnco za hory dže", „Jako woheá pyri róža**, „Štó ta žooa kn/. 
džen miody rjana?", „Nětk, wntroba. mi zastaň zdychowac", jsou v luži<k*? 
poesii jediné svého druhu. Stesk básníkův po otčině, jehož výrazem jest hlavu*'; 
tento oddíl, jest význačným pro celou knihu; je smíšen s trpkostí, která často- 
přefhází v ostrost satiry. Po této knize jsme znova zvědavi na daUí původní 
tvorbu básníkovu; doufejme, že jeho nová činnost překladatelská nezůsuue u^i 
ni bez blahodárného vlivu. a. čebký. 

Ze srbské literatury. Vedle Bělehradu, Nového Sadu a Záhřebu .st,l 
se v posledních letech důležitým střediskem literárním Mostar. Čilý knih 
mladých literátů z Hercegoviny a ostatních jižních krajů srbských, sdružených 
v belletristickém časopise „Zora" (vychází počátkem každého měsíce r Mosuni 
o předplatném 4 zl., pro studující 3 zl.), dobyl si jiŽ dosavadní svou prací do- 
brého jména v novější srbské literatuře. A uváží-li se všechny překážky Kal- 
layovy vlády pro volnější a širší vzlet srbské knihy vůbec v Bosně a Hercegi- 
vině, pak nám ještě více imponují soahy těch mladých mužů, aby v Mostani 
utvořili nové středisko srbské knize. Jejich práci vydatně podporuje naklada- 
telství a tiskárna Paher-Kisics, jejíž vydání jsou tak úhledná, že vskutku zna- 
menají značný pokrok tiskového umění u Srbů vůbec. Nejnovější podnik této 
tiskárny jest „Mála Bibliotéka^, která za nízkou cenu (12 kr. svazek) 
podává srbskému národu vybrané spisy domácích a cizích spisovatelů. Teato 
podnik vskutku zasluhuje největšího uznání. Mimo „svazku na nkázku**, který 
s poznámkami několika srbských literátů přinesl dle Edmonda Amiois Článek 
„Luska ke knize'', vyšly dosud 8 svazečky „Malé Bibliotéky". V prvém jesc 
iiékolik pěkných humoristických obrazů ze života od Jovana Protiée pod ná- 
zvem „Šareni Š I junci''. Umělecké a živé líčení, kořeněné zdravým hu- 
morem, zabezpečilo úspěch této práci Protičově a zároveň jest ^Malé Bibliotéce' 
dobrým doporučením. V druhém svazku jsou „Disiecta". obrazy, Črty a p>- 
vidky mladého srbského spisovatele 2>. Dj. OmČikusa. Třetí svazek přináší 
v dobrém překlade několik povídek znamenitého ruského povídkáře A. Čechova. 
V dalších svazcích vyjdou práce nejlepších srbských spisovatelů: Matavulje, 
Veselinoviče, Stevana Sremce, Braníslava Nušiče, Dragutina Ilijče a jiných. Dle 
všeho „Mála Bibliotéka" zasluhuje, abychom jí přáli nejlepšího úspěchu a vřele 
ji doporučili všem českým čtenářům, kteří se zajímají o srbskou kniha. V po- 
sledním čase počalo nakladatelstvo Paher-Kisidovo vydávati i hudebniny. 

Málokterý spisovatel svým prvým vystoupením zaujal srbský Čtenářský 
svět v té míře, jako Dalmatínec Ivo Cipjiico (jméno vlašské). Jeho pjvídky 
ve sbírce „Přímořské duše"^, umělecky založené obra-^y útrapného a těžkého 
života (lalmutských pomořanů, došly všeobecného uznání kritiky Ivo Cíppico 
již touto svojí první prací mdže se důstojně postaviti po bok Simy Matavulje, 
který dosud ze všech srbských spisovatelů nejlépe liČíl život dalmatslcých 
pomoraiiú. — 

Na poli srbského dramatu můžeme zaznamenati několik novinek. Známý 
dramatický spisovatel Miloš Cvetié napsal komedii o třech jednáních „Brada* 
(otistéuo z „Bratstva"). '— Miéa Dimitrijevičy bývalý Člen Srbského národního 
divadla, předčítal v Klubu chorvat. spisovatelů v Záhřebe svoje drama ,S a n 
Crnogorke"*, jehož děj koná se koncem 18. věku. Literáti s nadšením 
přijali toto dílo, psané plynným veršem. — „Retka sreda" nazývá se nová 
veselohra, která dle referátu Jovana Greii-á a Radivoje Vrkovce byla poctěna 
cenou Matice Srbské. Spisovatelem jest slečna Milena Simicoua, ABOtis. 



Í3L^ 



Stranft 
St Schniir-Peplowski: Opovvieí^ci historyczne. — Szkice hi- 

storycane. (R,) . 15g 

A. Jan Zanavikutis: Statistique des livres Lithuaniens et Appel 

fle la NatioD Lithuanien. (/. Zubatf/j 157 

V. N Laik i q: yqeÓHiiKt iicropiH p\ ( cK*;iro iipasR iiepio;^a 

iiMiiepiH (Jř. Kadhc\ *. 158 

Dr. Z. V. Tobolka: Styky krále čeakého Jiřího z Poděbrad 

8 králem polským Kazimírem, (-r—) 158 

Louis I/eger: Notice sur révangéliaire slnvon de Reims dit: 

Texto du eacre. (— r— ) 159 

Jakub (''isinski: Ze žiwjenja. (A Černýi . 159 

Ze srbské literatury. (Argus) 160 

Vyobrazení. 

10. P. Jakub Herrmann 160 



Listárna. 

Dopisy, týkající se redakce, knihjr k oznámení a časopisy 
na TÝménu zasílány buďtež pHmo redaktoru (Praha, Pdtrossova 

Rukopisů nevracíme ; zvláštními dopisy odpovídati nomilžeme. 

K- T F. Měsíčníky: 1. 111 a y, vychází v Uherské Skalici (SzMkolcza, 
Nyitra m.), předpl. pro stud. 2 zl. 60 kr. 2. Slovenské Po hlad v v Tur- 
čiaoskom Sv. Martine. Čísti spisy: Jar. Vléka Dějiny literatiiry slo- 
venskej, J. SmeUnaye Slovensko, Rud. Pokorného Z potulek po Slo- 
vensku; Články: K Kálala „O maďarisaci Slovenska (OsvéU 1898), J. Bau- 
doaina de Courtenay „Slováci a koruna av. Štěpána" (Slovansky Přehled, 
rod. I.). Jen vytrvejte! — Do Pešti Zpráv užijeme; dalSí budou vítány. — 

Spisy redakci zaslané. 

Kazímierz Przerwa-Tetmajer: Melancholia. (Z portrétem autora.) War- 
szawa, naklad Gebethnera i Wolffa. Kraków, O. Gobethner i sp. 1899. 

O sociálních poměrech českého studentstva. Čistý výtěžek 
připadne ve prospěch nemajetných studujících. Nákladem komitétu sdru- 
žených podpůrných spolkův a íjudův. V Praze, 1899. Ceua 15 kr. 

JUC. Jindř. Michálek, okresní tajemník v Roudnici : Jazykové zákony 
a nařízení pro království České. Závod tiskařský a vvda- 
valelský, Roudnice 1899. Cena 8 kr. 

Reskriptové dopisnice vydané týmž závodem. 

luterpelace posl ICronawettra a soudruhů o spisku : Nutnost revidovati 
process Polenský. Dokazuje prof. T. G. MasJíryk. Praha 1899. 
Nákladem „Času" na Král. Vinohradech, Divišova ul. é. IG. Ceua 10 kr 

Z folklóry sty k i Slowackiej. Pisal Dr. Stanishiw EIJa^z-RadzikowaUi. 
Lvov 1899. Nákladem Towarzystwa ludozuawczo^o. 

NakladateUtví Jana Laichtera na Král. Vinohradech oznamuje, že počne jeho 
nákladem od 15. prosince redakcí Fr. Čady, Fr. Drtiny a Fr. Krejčího 
vycházeti „Česká Mysl", časopis tilosofický, a to jako 
dvouměsíčník v sešitech o 5 arších. Předplatné činí na celý rok 4 zl , 
na půl léta 2 zl. Časopis hude přinášeti samostutué články, volné roz- 
hledy o nových jevech jednollivých oborů (rozhledy po dějinách filosolie, 
po psychologii, po noétice a logice, po ethice, po sociolog: i, po meta- 
f)-8Íce, po aesthetice, po paedago-^iue, po tilosolii náboženství;, přehledy 
časopisecké a (podobně j«ko Slovanský Přehled) pravidolnó dopisy 
o ruchu tilosofickóm a nových jevech literárních jednotlivých národů 



Hlovansk^cli, pocházejících od roferentů pokiul rpožaá domácích. Časopis 
ten druží F.e k váženým slovauským odboniýui listům toho druhu (Prze- 
glaJ Filozoíiczny, Bonpocu 'MíJiocO'!'!!! H iiCHXo;iorÍH), i vítáme jej 
upřímuě. 

Ubiory w Polsce i u síisiadów w wioku XIV. Nakresli! Walory Eljasz 
Rndzikowski. Z ryduukami na í) t?iblii-ach. ()<^<'»lnej»o zbioru czv^í' III. 
wydana z pomoc.j Akademii Uuiiejvtnoř^ci, Krakov 1890. 

CTapaaCepCia ii MaKc/^oniíi. .UcTopuKa-^Tiiorpa-MriecKoe iiacjit- 
/^OBauie Ciiupii;íona lonyeBHMíu IlepeBe.TB cl iiliMeuKaro M. 1\ lie- 
TpoBiiH'b. C. IleiepóyprB 1^9í). Tmiorpa^ia H. B. KoMapoea, Hen- 
ckíA, 136. 

Stará Praha. 100 akvarellů Vácslava Jansy. Popisuje Jan Horain. Pořádá 
a vlastním nákladem vydává liedřieh Kočí v Praze, Františkovo nábřeží 
č. 14 n. Sešit 2. Obsahuje 4 nádherné reprodukce: Melantríchova 
ulice, Před Ungeltem, Pohled z Karmelitské ulice, Hradčany z Jeleního 
příkopu. Cena sešitu 2 zl. 50 kr. ; celkem vyjdo 26 ses. V předplacení 
oelé dílo za 50 zl., jež lze spláceti měsíčné po 5 zl. Kdo zaplatí celé 
dílo najednou, obdrží je pouze za 45 zl. Jednotlivé obrazy po 75 kr. 
(postou po yO kr), ve vkusných bílých rámcích po zl. 2'JO (postou 
zl. 285). - 

O/^jeK y caaBy BJeH»iaiwi ]1>. B. Kiha.í.a /|,aii».ia Iloiponiih-Hieroma ca Ib. 
B. llpHHi;e30M Mh.ihi^om MeKMCiióypí -CípiMni^KOM. Skladba na piano 
od Miloše A. Dozele. Motítar, iMíi!) Nakl. Paber a Kisi<', ('ena 80 kr. 

Ilas^paB H3 MoCTapa, smés oblíbených uAroduích písní na piano. 
Složil Miloš A. Dozela. Mostar I8^i9. Nakl. Paher a Kisi('. Cena 80 kr. 

Mickiewicz i Fuszkin, oraz spoleczeitstwa polskie i rosy j ski e. 
Przez %* Krakov, 1890. Nákladem Zygmunta Uzaczki. 

Jean D'Outremer: La Polo^ne et la paix generále. Paris 1899 Klition 
de THumanité Nouvollo. 15, nic dos Saints- Pereš. 

Roman Zawiliiíski: Slowacy, i cli /. ycie i literatura. Z przedmown J. 
A. >\vivcickiego. Bibljoteka dziel \vyl)oro\vych No. 101. Warszawa 1899. 
Cena 40 kop. 




Přátele ínyšleuky sloviniské prosíme^ aby 
v kruhu svých xuániých hleděli Slovanském u Vře- 
hledu získáiHiti odběratelům alnj jej bádali r Jcavár- 
náehf besedách^ ěteuářských spolcích a pod. I^rosíme 
dále odběratele uaseho listu^ aby si neobtěžovali or^ná- 
Vliti nám adressy svých ^^námých^ jiin.i bychom mohli 
Slovanský Přehled :^slati na ukáxku. 



VjdavMel B. éiniAOek. — Tiakem F. Sim.íCka v Prazn. 






S 



LEDEN 



LOVANSKÝ 



ročník II. 

ČÍSLO í. 



PŘEHLED 






SBORNÍK STATÍ, DOPISLIV A ZPRÁV 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKKIU) 

REDAKTOR 

ADOLF ČERNÝ 



Administrace a expedice 

▼ ktiihtíakfiruů V. j^ixnáíkovť* y Prazf, JtTuzaU'nii<Uá 
ulico ó 11. 

VyoliAxi vždy prvního i>41 ku v ihmhíoí, vyjímaje srí tíu a záfl 

Pfedplatuf' (i s poSt. íásilkou) 

do vfioeli aemí Bukouski)-Ulií'rskíi, 13osuy a Horco- 
goviiiy zl. 8-20. do N»M'ipcka sl. S'5') (= 6 marek), 
do Srbska b1. 8'tíu (7 2>» frnnků), Uo colího ostatního 
■tarého i nového svétii í1. 3'8'' (7';i'» franků, 3 rublo. 
Cena jednotlivi^ho seňitu 40 kr. 



V PRAZE 1900 • 

KNIHTISKÁRNA F. ŠIMÁČEK, NAKI AD.VTEl.K 



HARVARD COILEGE LIBRARY 

THE Gí^-T OF 
ARCHtBALD CARY COOLIDGE 



-ni 




lOiiOHOiiOiiOnOiiOiiOnOiiOilOiiOMOllOilOMOliOilOliOilOllOliOnOi 



OBSAH. 



Ze slovanské poesie. 

(Ukázka 20.— 31.) Bm^ 

Růima Jesenská: Z nové poesie rusínské. Leia Ukrajinka. Večerní 
chvíle. Vézeň. Na Člunu. Melodie. I.— IV. Matka nevolnice. Romaooe. 
Chvíle zoufání. Na pon&ti. Proč nejsi, slovo • 163 

Stati. 

Di-. Jvan Franko: Lesa Ukrajinka 161 

Fr. IleHč: Českosiovinská vzájemnost v dřívéjiícii dobieii 170 

Dr, O. Wagner: B6rne á Polici. Příspěvek k nSmeck^mn polonofílství . 175 



Z časopisů a knih. 

Potomci Polabských Slovanů v Hanoversku. Refenije AéUAf Černý 



184 



Dopisy. 

Z Petrohradu (Letopisec) 186 

Z Krakova. iRomualda Baudouin de CourUnay) 188 

Z Korutan. (F. Svečán) 190 

Z Krajiny. (A. Dermota) 192 

Z Bulharska (Dr. A. Balan) 196 

Ze Srbska. (Argus) 198 

Rozhledy a zprávy. 
Slované severozápadní : 

Nový proces Národních Novin. Nové časopisy slovenské. Pestský 

„slovenský" tisk. Bída Delfských Slováků 200 

t Šmolka, f E. Chojecki. Polská veřejnost o shodě polskoČeské. 
Náv&těva akademiků krakovských. Večer Grabowského. Dvojí 
„Oáwiata". Nové revise a zatýkání ve VarSavč. Jubilejní dar 
Sienkiewiczovi 201 

Slované východní: 

M. Gorkij. Oprava kalendáře. Hmotné postavení učitelstva. PoČet 

časopisů. Sektáři 204 

Rusíni v Uhrách a Bukoviné. Ze školství. Spor o maloruský jazyk. 

Sbírky na nár. malor. podniky 205 

Jíhoslované : 

Brosurka Radicova 205 

(PokradoTání n« 8. ftraiii obAlky.) 



DE. IVAN FRAŠKO ; 



Lesa Ukrajinka. 

(Jleca. yKpaíHKa.) 

Leáa Ukrajinka, vlastně Lariasa KossaCova, pochází z vele- 
zaslou^iié rodiny ukrajinských spisovatelů. Jejím strýcem byl Michajlo 
Drahomanov, známý učenec a publicista, její matka, známá v ukra- 
jinské literatuře pod pseudonymem Oleny Pčilky, jest autorkou četných 

básní, povídek a několika prací 
dramatických. Rovněž její bratr 
a mladáí sestra její Oleksandra 
prokázali básnické nadání. Lesa 
narodila se 14. února r. 1872 
v městečku Zvjaheli volyňské 
gubernie v Rusku. Nechodila 
do žádné veřejné školy, ale 
dostalo se jí doma vzděláni 
gymnasijního, tak že kromě 
moderních jazykfi vládne i la- 
tinou a řečtinou. Od matky 
naučila se lásce k řeči málo- 
ruské, a žijíc na vsi pozoro* 
vála život prostého lidu a vřele 
si jej zamilovala. Psáti začala 
velmi záhy, již v jedenácti 
letech. Byvši od malička sla- 
bého zdraví, stranila se dět- 
ských zábav, i byla tak ve- 
dena k tichému pozorování a 
přemítání; proto není divu, že 
se její duše tak časně rozvila. 
Ve svých prvních pracích kráčí 
ve stopách své mateře; v jejích 
písních cítíte romantické tóny, 
jakési sentimentální rozpolo- 







Leéa Ukrajinka. 



žení, třeba v nich byly drsné ohlasy živé skutečnosti, jako na př. 
v básni »VězeĎ« (1889), v níž vylíčen jest maloruský sedlák, sedící ve 
vězení pro nezaplacenou daň; svým žalářním chlebem skrze mříže krmí 
svoji ženu a dítě na svobodě, které by bez něho zhynuly hlady. 

Ale nervy mladé, chorobné a citlivé dívky byly příliš slabé, aby 
se mohly odvážiti na prožití a líčení takových drsných scén, které 
spisovateli obyčejně působí desetkrát více trýzně, než jí vycítí čtenář. 
Proto se na nějaký čas utíká do krajin své fantasie, líčí krásu pří- 
rody, zvláště Krymu, kde několikrát pobývala, aby zachránila své 
zdraví. Tón vlastenecký neschází v jejích verších, ale její patriotisra 

SlOTBBBký přehled. IL 11 



162 I^r. Ivan Franko: Leáa Ukrajinka. 

jest na prvf pohled trochu abstraktní, íilosoíickÝ. Za takovou reakci 
choré duše proti drsné skutečnosti lze považovati značnou část básní, 
sebraných v první její knížce, jež vyšla ve Lvové r. 1893 pod ná- 
zvem »Na křídlech písní* (Ha KpHjiax niccHb). Ale je v té 
sbírce mnoho skutečných lyrických perel; zvláště od r. 1889 můžeme 
pozorovati patrný obrat v dumkách naší autorky na pole sociální, 
zkrátka řečeno: reálně národní. Dumkami svými objímá celý ukra- 
jinský národ, nezapomínajíc ani na chvíli, žeC to národ ubožáků, ne- 
volníků, národ vyssávaný a utiskovaný. Snaží se buditi v srdcích 
tohoto národa víru v lepší budoucnost i ve vlastní síly, ale při po- 
hledu na nynější hrozný stav často nemůže se zdržeti výkřiků zoufalství 
a hrdého prokletí. Ku podivu: čím více zdraví její sláblo, tím více 
sílil její duch, její slovo nabývalo vzletu a síly, forma stávala se 
prostší, průzračnější a zářivější, jako u málo kterého z žijících básníků 
ukrajinských. 

Všecky tyto přednosti v plné síle jeví se i v poslední sbírce 
jejích veršů >Dumy i mriji* (^'mh i Mpii), vydané ve Lvově 
r. 1899. Od dob Ševčenkova >Kobzara< Ukrajina nevydala krásnější 
sbírky básnických tvoreb. Nacházíme tu dvě delší práce romantického 
rázu >Davnja kazka* a >Robert Brjus<; avšak v epice netkví hlavní 
síla Leši Ukrajinky, ačkoli i v té od dob jejích epických prvotin jeví 
se patrný, veliký pokrok. Hlavní její silou jest lyrika a malba scén 
a situací na základě lyrické nálady. Zde má každé její slovo sílu a plastiku, 
zde co sloka, to mistrné stupňování básnické dráhy. Leáa Ukrajinka 
jest daleka všech formálních hraček, vší dekadentské přehnanosti; ona 
dovede se mírniti ve svých prostředcích, dovede prostými slovy vy- 
volati hluboký dojem ; v některých svých nejkrásnějších básních do- 
konce odvrhuje rým, odvrhuje všeliké řečnické příkrasy (srov. »Mpii«. 
str. 98 — 100), neboř srdce její příliš jest přeplněno citem a ona ví, 
že tento cit sám o sobě dodá síly i nejprostšímu slovu. 

Leáa Ukrajinka dala ukrajinské literatuře kromě původních básní 
i řadu zdařilých překladů z Heine a Viktora Huga (za krátko vyjde 
v »Literaturno-naukovém Vistnyku« její překlad Heineovy básně >Atta 
Trol<), mimo to pak řadu novel. Na ukrajinském jevišti bylo r. 1899 
provedeno její drama »3íbsijisl xpoHH/^a*. Neznám této práce, dosud 
netištěné, ale znaje lyrickou povahu jejího talentu nemyslím, že by se 
jí podařilo napsati opravdu divadelní drama. 



Uťlžena Jesenská: Z nové poesie rusínské. 163 



RŮŽEřf A JESENSKÁ : 



Z nové poesie rusínské. 

Leéa Ukrajinka. 

(1872.) 

Večerní chvíle. 

'Slunce již shaslo červánky svoje, 
pohlédl měsíc v okénko inoje. 
Yjsvítilo jíž hvězdnaté moře, 
usnulo vše — i usnulo hoře. 
Zahrádka voní, vyjdu si do ní, 
a< při měsíčku písně mé zvoní. 
Jak je sad krásný, tichý a milý, 
všecko zlé mizí v takové chvíli! 
Zahrádky kolem, běloučké chatky, 
slavíčků z háje plyne zpěv sladký. 
Mají tak krásně jinde i jiní. 
jak v naší rodné my ve Volyni? 
Noc obejmula chaloupky bílé, 
tak jako matka dětičky milé, 
« jarní větřík tichounce dýše, 
jak by ty dítky v sen hýčkal tise. 



Vězeň. 

i^amoten vězeň sedí v žaláři 
a bledí kolem- s žalem ve tváři: 
tu po sklopení nízkém, zakouřeném, 
tu po stěnách, kamení pošpiněném. 
A nad hlavou mn nuda rozepíná 
svá křídla sivá, široká a stinná. 

A dumka dere se v ten dálný svět, 
▼ němž nyní jarní rozvíjí se květ . . . 
„Ach, zapomeň! Jsi navždy uvězněný!" 
A dumka padá, jak pták poraněný. 
Ubohý vězeň do pláče se nedé, 
a okna ponurý a smutný sedá. 

Široké cesty před tím oknem jsou, 

lhostejní, cizí lidé po nich jdou, 

kdo jde, kdo jede — ku žaláři zírá. 

Ach, pohled chladný! Ach, jak srdce zmírá! 

A nikomu ni ve snu nenapadne, 

tam v žaláři že živá duše vadne . . . 

A cestou tou se žena ubírá, 
žal, bledost se jí tváří* prostírá — 
a nese dítě k ňadrům přitisknuté, 
v Šat selský, rozedraný obléknuté, 
jak obrázek je roztomilé, jasné 
to děcko její nešfastné a krásné. 

11* 



164 RdŽena JesenskA: 



A sotva yřseň z okna slilédnnl jícb, 

obličej jeho zbledl jako sníh. 

Ach, je to jeho nejmileJSí Žonn, 

noh, je to jeho dcerka drahocenná* 

A řekla ie^a: ^Pozdrav Bůh, m4j milýt'' 

a z očí se jí slzy vyroniljr. 

Vsak dÍTČinka — ta bjla Tese'& 
a Stébetat jak ptáček nměla : 
^Tatíčku, kde jsi ? Tady? Kakut 
Marušku polib, chytni moji rakal** 
Ubohé děcko — myslí, zažertoval 
tatíček jistč — za mříže se schoval. 

A otec dcerka za ručička vzal 

a líbal ji a slzoa políval 

„Ach ty mé dítě, srdéčko mé vřelé!'* 

A žena řekla : „Nezná jeit6 žele, 

to malé na^e neví o zln, třeba 

že druhý den již a nás není chleba. 

V neděli jeStě pro ten boží dar 

žid v nafii chudoba svdj zatal spár, 

nám prodal kráva — poslední, co zbylo . . .^ 

a další slova Stkáni udusilo; 

na chladoý kámen těžkou hlavu dala 

a hořce, zoufale bi zaplakala. 

Dětátko malé začlo naříkat 

a ti&e matku prosit, že má hlad. 

„Bnď s Bohem," řekla chmurně jeho milá, 

děfátko do okénka vysadila. 

A otec zlíbav dcemfiky své tváře 

krajíček chleba dal jí ze žaláře. 

Svůj poslední jím pohled posílal, 

on ani tenkrát v pláči nezalkal, 

a v jeho očích slzy neblýskaly, 

vSak v srdce jako kámen napadaly. 

A vězeň rukama zalomil v bola: 

„Ó, proč my dva, proČ jsme so seSli spolu I* 



Na člunu. 



Kořím se ti, 6 zázračná noci! 
Pryč 80 smutkem temných trudů v&echl 
Nezápasíra — nelze všecko zmoci — 
potápím se ve stříbrných snech. 

Lidé spí ^ i lidská zloba dřímá, 
nomá síly, noc ji zastřela, 
mír je vŠude, i mé srdce jímá, 
všecka žalost z něho zmizela. 



z nové poesie rnsíoaké. 165 



Nebo jen se 8kr7la do hluboká? 
A lm3d sase vyjde nahoru? 
Ach ne — dokud jnsno %kři z oka, 
nezapřcďme truchlýcb hovorů! 

Hleď, jak vlny stříbrem blyskotají! 
Hleď, jak nebe lazurové jes% 
vlny vAbné, což nás nelákají — 
nevolá paprslek jasných hvéisd? 



Plyne bílá loďka, vlnka zakolíbá, 
vlnka houpá tiSe, 

plyne bílá loďka, vétřík jen ji líbá, 
fiotva, sotva dýSe. 

Bílé obláčky jak křídla labntina 
nahoře tam táhnou, 

dlouhým pruliem, který hvězdy uhasíná, 
na měsíček sáhnou. 

Světlo od měsíce růžové a bílé 
dolů jasně kane, 

světlo to se míhá, blýská, a té chvíle 
jako oheň plane. 

Koráby, hlo, plují daleho tam v moří, 
rozeznám je z dáli, 

fltěžně Čern^ tenké v světlo luny noří, 
jak by v nebi stály. 

Za koráby — tam je roíslo požehnané, 
tam, kde nám ta krásná 
cestička se svítí, ohnivě kde plane 
^Stella maris^ jasná 



Na loďce jsme byli my dva sami. 
Viny kolkolem nás kolébaly, 
« tak, jak se prostor vlnil s námi, 
jemu zcela jsme se odevzdali. 

Na tebe jsem hleděla, můj bratře, 
co jsem tuSila — já neříkala, 
« čím tenkrát srdce přetékalo, 
4o vody jsem tiché pochovala. 

A snad ti to vlna prozradila — 
vSecko, co jdem snila v chvíli té? 
Ach ne, ona do hloubky to skryla 
Nech mé sny tam spáti přikryté ! 

6pí sny, srdce též ss utiSilo, 
hle, tak v oČi zřít si budeme, 
tiché moře klidu naučilo 
i to rozpoutané srdco mé ! 



166 Růžena JegenskA: 



Melodie* 



Noc tich& byla, tmavá byla. 
Já 8 tebon, druhu můj, jsem dlela 
a 8 tesknotou ti v oči zřela, 
noc tichá bjla, tmavá byla. 

A vítr smutoS v sadS vzdychal. 
Ty zpíval jsi, já sedla v tísni, 
mé srdce zachvělo se pí mí, 
a vítr smutně v sadě vzdychal. 

Daleká hvězda zazářila, 
ach, jaká žalost v du&i vznikla 
a do srdce jak nů2 mi vnikla . . . 
daleká hvězda zazářila. 



Hoří moje srdce, jiskrou zapálil je 
žhavou, vroucí jiskrou žal můj palčivý. 
A proč nezapláčn? Slzí čistým proudem- 
ach, proč neuhasím oheň stra&livý? 

Ďu^e moje pláČe, zápas bouří v du&i, 
netekou vlak slzy bujným pramenem, 
nevstoupí mi v oči slzy ty, je suSí 
smutek váSnivým svým, pradkým plamenem*. 

Chtěla bych si vyjít do dalekých polí, 
k vlhké zemi svoje líce přižohnout, 
a tak zavzlykat, Že slyšely by hvězdy,, 
že by každý z lidí musel užasnout. 

3. 

Znova vesna s nadějemi 
v chorém srdci oživují, 
zas mne touhy unášejí, 
Sfastné sny mne zaplavují. 

Vesno krásná! Milé touhy ! 
Sny mé Šťastné, vnadné, 
miluju vás, ač vím dobře, 
že jste v&ecky zrádné . . . 



Na jasné se dívám hvězdy, 
smutně se mé dumy chvějí, 
smějí se mi chladné hvězdy, 
studenou se záři smějí. 

Ach, vy hvězdy, chladné hvězdy! 
Ach, což vy jste jiné byly, 
tenkrát, když jste v moje srdce 
sladký jed v mé srdce Íily! 




z nové poesie rusfnské. 167 






'■'H 



Mafka nevolnice. 

Byl jasný, veselý den časné yesny, 
a do chaty k n&m otevřeným oknem 
hlas rozzvnČcných potoků se hrnnl, 
jež po horském se svaha dolů řití, 
a vítr Jako dítS rozpoutané 
vletěl a se stolu papíry smetl, 
a za ním létla celá skladba zvuků 
ta dávno už nám známá píseň města, 
vSak i v ní nové ozvaly se noty — 
vesniny — ty vSak nechvěly se pro nás, 
neb nezářila vesna v na&em srdci. 
A vesna, jež se za oknem tam smála, 
nám neveselé zvěsti přinášela, 
žalářní zvěsti: ten je ve vězení 
nedávno zatčen, onen zefitlel tam, 
a ten nedávno vyšel, ale chorý 
na daSi, těle, ten byl odsouzený 
v rozkvětu touhy, naděje a práce. 
Nad námi také jako mračno bouřné 
se shrnovaly moci temné hrozby. 
Taková byla ten rok u nás vesna. 
My dvě jsme seděly tak za hovora, 
já svojí družce smutně naslouchala 
a bezděky jsem třásně zaplétala 
na ubruse (ten v žaláři mé drážky 
nebožka matka kdysi vySívala); 
řeč její byla z úryvků a tichá, 
a hlas byl Žalem jemně přitlumený 
a rychle protrhal se jako struna. 
A bylo ticho v chatě, jenom nahlas, 
jak děťátko mé družky sobě hrálo, 
bičíkem mnlým náhle zapráskalo — 
na stoličku, jež stála jemu v cestě. 
Já pohleděvši na ně, pravila jsem : 
„Ba, co nám Činit? Netrápit se, drahá ! 
My svobody se více nedočkáme, 
v6ak dítě tvé se dočká dozajista! 
Co tomu říkáS, malý filosofe?'* 
Děcko se jaaně na mne podívalo 
očima rozumnýma, zvědavýma, 
a matka rychle promluvila ke mně : 
„Ba míči, ono tomu nerozumí ! 
Ach, víte, když jsem byla dítě, často 
jsem od nebožky matky slýchávala: 
,Až vyrosteS, pak budeš volná, dce-ko! 
já věřila, dokud jsem nevyrostla . . . 
Teď proto svému děcku neříkám to . . 
Jdi, jdi, mé maličké, a zase hřej si ! * 
Děcko se zase ku hře navrátilo, 
irá družka vzala šití, a já kuihu, 
náš hovor se vsak více nerozvázal. 



168 Rdžena Jesenski: 



Romance. 

Nedívej se na měsíc na jaře, 
m4 jasný mSsíc pohled hloubavý, 
je jasný mSsíc slidiS zvědavý, 
a často zřel ti se mnou do tváře 
i Časem slýchal tvoje slova 
Ty rád bys zapomněl? Dím znova: 
Nedívej se na měsíc na jaře! 

Nedívej se na břízn tracblící, 
na bříze větve smutně uvadlé, 
ti připomenou časy zapadlé 
a připomenou touhu zářící, 
jež spojila nás v čisté kráso. 
Ty rád bys zapomněl? Dím zase: 
Nedívej se na břízn truchlící ! 



Chvíle 20ufání. 

Ó, běda těm, jež svírá okov tuhý, 
jíž viděli svět z oken žalářních, 
jsou žaláře zlých čarodějnic kruhy, 
a nic a nikdy nerozlomí jich! 

O, běda očím těm, jež zvykly z mUdí zříti 
kameny šedé, vlhkou plísnň zdí, 
jim vše se ponuré zdá, n(*be chmurné býti 
i jejich svět — dvůr malý žalářní. 

Ó, běda rukám těm, joŽ zvykly v jařmu žíti 
a nosit tíži zrezavělých pout — , 
i na svobodě když svdj strašný mozol cítí, 
čím byli dřív — si musí vzpomenout. 

Ó, běda těm, jimž poctivost ptá v duši, 
z těch kdyby někdo viru v Boha měl, 
necht na nebeskou bránu vroucně basí: 
„Nám, Bože, poctivých dej nepřátel!" 

O, běda nám! Necht svědomí, čest ne&í, 
ta žalářní zeď aby klesla jou, 
iiechC padá — a nás pohřbi pod kamení: 
tam zhyneme, i řada našich jmen. 



Na poušti. 

Hospodin pravil: „Mně náloží pomsta! 
Ten, který no věří v zázraky Pána, 
uehodon zřít je. Dokud nezahyne 
poslední z vás, nevěrou otrávený, 
nevejde národ roťij v zem zaslíbenou !" 
Pán skrze svého prorok.-i tak pravil, 
a slovo boží smutně zavznívalo 
uprostřed pouště. A nAs prorok potom 
iiíi boru vystoup', aby z dálky spatřil 



z nové poesie rasinské. 160 



tu nedostižnou zaslíbenou zemi, 

a více nevrAtil se. Ule, my sami 

zAstali na té němé, Siré poaSti. 

Kam teď? Na východ Či na z&pid slunce? 

K aeveru nebo na jih ? Vftecko jedno ! 

Lehnouti tady na ten žhavý písek 

a 6ekat, čekat, aŽ přiletí vítr 

a mohyly až .nasype nám zlaté. 

YSak détí, détí, malých nemlaviiAtek, 

tSch přec je Skoda. Či se narodily, 

by v útlém věku poznnly li Ind žíxoíí 

a marnou smrtí zahynuly v poušti? 

My pískem na zdař Bůh se ubír&me 

a v naiich srdcích nevčry had dřímá, 

odválené, čisté smrti zříme v oČi. 

Čeho 80 bát? Zoufalství pálí v duši 

a jako mor so mezi lidmi vleČe 

a srdce probodá jak ostré meče. 

Je prorok mrtev. Hrom v nás může bíti. 

Kdo je náš vůdce? Daleká je spása, 

jak soumrak na pustini^ nedostižná. 

Jsme potrestáni. StrašIivJ^jŠím trestem 

Hám hrozný Adonai') nemohl trestat. 

ó, pojďnio! A< to žhavé utrpení 

potomkem našim dlouhou castu zkrátí 

až k jasné, pevné metS! 



Proč nejsi^ slovo . . . 

Proč nejsi, slovo, nejsi ocel tvrdá, 
jež v prostřed boje jiskří jasná, hrdá? 
Proč uojsi nomilostný, ostrý meč, 
jenž vrahům hlavy stíná, když je seč? 

Ty moje čistá mluvo — ukovaná, 
já z pochvy vyjmu tebe, milovaná, 
však ty krev mého srdce proliješ 
a vrahu v srdce ostří nevryjes! 

Já zostřím, nabrousím zbraň v oheň boje, 

jak stačí dovednost a síla moje, 

a pnk zas na stenu ji poeěsm — 

k útéSe druhých, s velkým smutkem svým. 

Ty, slovo, zbraní mou jen můžoŠ slouti, 
a oba nemusíme zahynouti ! 
Ty v rukou nevědomých bratři spíš 
v meč lepší ua katy se proměníš 

Zachrastí železných pout hlaholení 
a v pevnost tyranů se ozvuk vpěnf, 
setká se s jiných mečů řinkotem 
a volných, nových řeSí se hřmotem. 

Mstitelé silní zbraň si vezmou moji, 
H ní odvážně se odevzdají boji. 
O, zbrani má. služ bojovníkům všom 
lip, nežli sloužíš chorým rukám téui ! 



») Hebrejsky: Bůh. 



170 l^'*'- ntóíé: 

FR. ILESIČ : 

Českoslovinská vzájemnost v dřívějších dobách. 

Kolem r. 900 si na Danají nad ubitým Slovanem stiskli ruce 
Némec s Maďarem, a jejich pevný svazek odtrhl Slovince o(ji Čecha 
a Poláka, 2e se navzájem jíž neznali. 

Jazyk zeměpisně takto rozdělených Slovanů rozvíjel se samostatně 
a konečně dostal ráz, jímž se dnes na prvý poslech jasně liší ěeština 
nebo polština od jižní slovanštiny. Slavistika Dobrovským na počátku 
tohoto století přísně oddělila severní skapinn slovanských jazyků od 
jihovýchodních nářečí a vytkla všechny znaky, jež jasně rozlišují na př. 
češtinu od slovinčiny. 

Podrobnější bádání slovinských nářečí však ukázalo, že takové 
přísné odlišování slovinčiny od češtiny jest umělé, nepřirozené, nebot 
tytéž zvláštnosti, které by dle oné theorie vyznačovaly češtinu, nacházejí 
se také u nás. 

Jedním z hlavních sloupů, o něž se opírala ona theorie, byla 
souhlásková skupina dl ; české bělidlo, cedidlo, kadidlo zní slovinsky 
bělilo, cedilo, kadilo. Cech se > modlí < a Slovinec obyčejně >moli<. Ale 
nyní víme, že se ve slovinském Korutansku a západním Štyrsku pouze 
> modli <, a tuto formu nalézáme již v nejstarší slovinské památce, 
v t. z v. brizinských památkách z X. století; Ďurí/eipag byl na východo- 
styrské půdě někdejší Kocelovy državy, a podobně bylo ve středním 
Štyrsku domovem rodinné jméno Jei/ovnik. 

Severoslovanské >vy-< za jižní »iz-« není mezi Slovinci neznámo; 
užívají ho zejména v Korutanech, a v brizinských památkách čteš již 
»vygnan< za >izgnan«. 

>Geské« stažené formy přis voj ovacích náměstek mega, mému, 
jož mají již brizinské památky, jsou běžné v benátské Slovenii, též 
v Ziijském údolí v Korutanech, a v 16. století se nacházely v »kaj- 
kavštině*; náš učený* slovenista Stanislav Škrabec jest přesvědčen, že 
od X. do XV. století Slovinci vůbec užívali pouze oněch stažených 
forem, že se později z mega pro nominativ moj vyvinulo mojga 
a z toho obdobně k přídavnému tvaru na př. »lepiga« — mojiga 
II moj ega. (Gvetje z vrtov sv. Frančiška, II. 8. — 11.) 

Takto padly všechny opory staré genealogické theorie o příbuz- 
nosti jižních a severních Slovanů a ukázalo sej že zejména slovinský 
sever (Korutansko a Štýrsko) má ony české znaky. 

Právě ten slovinský sever má ještě mnoho jiných » českoslov in- 
ských< zvláštností. V západo-korutanských a v sousedních nářečích 
přímořských nacházíme reflex staroslovanského nosového e (§) = a, 
alespoň v jistých případech, právě jako v češtině; dále v Korutansku 
a severním slovinském Štyrsku reflektuje z e staroslovinská polohláska 
jako v češtině. Tak zvaná panonská slovinčina (ve východním Štyrsku 
a v sousedních Uhrách) nás již zvlášť pákně převádí na slovanský sever; 



Českoslovinská vzájemnost v dřívějších dob4cIai 171 

již 7. pád jednotného čísla ženského sklonění, jež tu vychází na -oir 
nebo 'Oi (z rokov, z rokou, z rokoj), nám připomíná slovácké a malo- 
ruské formy. Krásná jest harmonie mezi východní slovinčinou a če- 
štinou v užívání určitých i neurčitých přídavných jmen, o čemž jsem 
psa] do ^Archivu fůr slavische Philologie* XXL, 212. Neméné nás za- 
jímá východoStyrské změkčování souhlásky >w« před jistými suíixy, 
neboť tato zvláštnost jest vlastní též českým a slováckým nářečím, 
ZTláSlě pak polštině a maloruátiné; slyšíš-li na štýrském východě vy- 
slovovati >pow;*delek«, jistě si připomeneš tvrzení Gebauerovo (Histo- 
rická mluvnice, I. 369), že >na př. pondělek vyslovuje se obecně pon- 
dělek*. Posledním pevným mostem mezi slovinským jihem a slovan- 
ským severem nechť mi jest supinum, jehož se za našich dob na 
Slovinsku nejčistěji užívá ve východním Štyrsku, mezi druhými slovan- 
skými jazyky jest pak známo jedině češtině a lužické srbStině (v Dolní 
Lužici^). Že se právě severní slovinská nářečí blíží češtině, není 
pouhá náhoda, a diviti tomu by se mohl pouze ten, kdo si představuje 
Slovince a Čechy od věků rozdělené podunajským německomaďarským 
svazkem; naopak jest zcela nepochybno, že Slovinci již v zakarpatské 
domovině sousedili s Čechy, že se odtud současně se severními Slo- 
vany stěhovali na západ; rádi jsme si sice dosud to stěhování před- 
stavovali jaksi anachronisticky dle nynějších pomérft tak, že se nej- 
dříve Čechoslované severně pohybotali podél Karpat do nynějších 
vlastí, -- Slovinci pak na jihu po Dunaji k Alpám; ale právě jazykové 
podobnosti mezi češtinou a slovinčinou svědčí, že spojení mezi sever- 
ními Slovany a » Sloveny* (Slovinci) ani za stěhování nebylo protrháno, 
že se nestěhovali pouze podél Karpat, ale přes Karpaty. 

Počátkem sedmého století byla celá Evropa od Lombardská, Švý- 
carska, Bavorska, saské Sály a Labe na východ slovanská. V tomto 
šírém slovanském moři poprvé vykrystaHsovalo zrno, jež spojovalo 
krajiny slovinské a české; byla to mocná spojená říše Samova, mezi 
Jaderským mořem a Sudetami. Organisace její, žel, nebyla dosti pevná, 
proto Samova smrt znamenala její konec. 

Sto let později znova rostlo slovanské panství na Dunaji, Mojmír, 
Rostislav a Svatopluk bojovali za státní i církevní neodvislost své 
•Veliké Moravy*, jež sahala od dnešní Moravy přes slovácké Uhersko 
na Dunaji dále proti Tiše a na jih přes starou Panonii, ftíše Velko- 
moravská . dle toho zaujímala země české a slovinské; na Dunaji si 
můžeme mysliti přechod slovinského nářečí v české (Miklošič a Diimmler 
na základě své theorie hledali panenské Slovince též při severních 
březích Dunaje). V této českoslovinské říši působili svatí Cyril a Me- 
thoděj; český Velehrad a slovinský dvůr na Blatném jezeře byly ohnisky, 
2 nichž zářilo světlo křesťanství po šírých vlastech slovanských, na 
léto českoslovinské půdě slovanští apoštolově otevřeli slovanskému vý- 
chodu brány vzdělání a osvěty. Tato Velkomoravská říše opravňovala 
k naději, že dá Slovanům politickou, jazykovou a kulturní jednotu, — 
ale Frankové přivábiH maďarskou povodeň, jež zničila toto slovanské 

') O změkčeném w a o supinu míním podrobněji pojeiniti v „Arehivii". 



172 Fr. Ilešič: 

středisko a odtrhla severního Slovana od jeho jižního bratra; po celý 
středověk cizí živlové posanovali české hranice na sever a slovinské 
stále na jih. 

Ovšem Přemysl Otakar II. zase spojil českou zemi se slovinskou, 
ale jeho vláda, na slovinské p&dS netrvala dlouho, a ke všemu byla 
rázu více německého. 

České husitství pohnulo celou střední Evropou, jež se podivovala 
síle jeho ducha, bála se jeho zbraní a kořila se nepřemožitelnosti jeho 
vojevůdců. Rozbouřené české moře vyvrhlo mnohého junáka daleko 
za hranice vlasti, u husitské čety se svými vůdci dělaly pořádek i v cizích 
krajinách. Na Slovinsku ve středu 15. století nebylo mocnějšího pána 
nad Ulricha, hraběte celjského, a tento neměl lepšího vojevůdce nad 
Jana Vitovce Grebenského, českého husitu, jenž svému knížeti 
bránil celé ^hrabství slovinské* (groíio slovensko). Štýrsko, Chorvatsko. 
Krajinu a Korutany. Když r. 1456 Ulrich zemřel tragickou smrtí 
v Bělehradě, byl Čech Vítovec správcem slovinské země a pevně 
obléhal v celjském hradě císaře Bedřicha III., jenž si hodlal přivlastniti 
dědictví posledního celjského hraběte; Vítovec se chtěl oženiti s vdovou 
Ulríchovou a takto státi se knížetem slovinským (»knez slovenski« '), 
štěstí mu však nepřálo, i poddal se císaři a stal se jeho vojevůdcem 
a hrabětem Šternberským. Slovin^ý lid do dneška zachoval si vzpo- 
mínku na Pegama^) Vitovce a opěvá ho v národní písni, jež praví, 
že: >hudiča ima Pegam dva< (čerty má Pegam dva), čímž uznává ne- 
obyčejný jeho zjev. 

Máme však též literární důkaz, že v prvé polovici XV. století 
existoval nějaký svazek mezi zeměmi českými a slovinskými. V lycejní 
knihovně lublaňské se nachází rukopis z XV. století, v němž jest též 
píseň »Salve regina<, obsahující tolik čechismů, že jistě pochází z če- 
s kého originálu: 

Mylost yno gnada nasiga gospody, 

Pomocz dewicze, rosse mat(e)re Marie, 

Příchod sTvetega ducha, 

Trosst wssech swetnykow, 

Obchranjeaye swetega krysse 

Ta racz 6 mono yno s wamy bytí. 

Czestyeiia body, kralewa máti te mylosti, 

Zywota sladkosti yno uass trošt, 

Czestyena sy. my k tobě vpyeme 

Tuge sabae otroczy te Kwe, 

My k tebo zdychugcme, glagogicze 

Yuo placzecz te dolynye těch slss. 

Ob to, ty Tinsse odwetnycze, ty k uain 

Obrny ty mylostywe oczzy, 

Yuo Jes^ysse, seguanega sada twega 

Telessa^ ty nam prykassy po tom 

Tuyatu, o czestyta, o mylostywa, 

O sladká maty Marya. 



•1 Srov. povídka Detclovii: Pegnm iu Lambergar. 
^, l*eliaim = liuhmo. 



ČeskosloTÍnská vzájemnost v dřívějSícIi dob&ch. 17;^ 

Hermana Contracta píseň »Sal7e Regina misericordíae< byla 
v Čechách známa a zachovala se y rukopisech; z toho českého orígináhi 
povstal též polský překlad: Zdrowa królewno. matko miřosierdzia atd.*) 

Od XVI. až do počátku našeho století nebylo slySeti o zvláštních 
vztazích mezi českými a slovinskými zemdmi. Protestantismus zavedl 
slovinské reformátory do Wúrtemberska a do Saska, pouze Janeza 
barona Ungnada, tohoto znamenitého mecenáSe protestantské doby, jenž 
prospěchu jihostovanského písemnictví obětoval celý svdj majetek, na-* 
lézáme r. 1564 v Čechách, aby zde a po Něme<'ku sbíral peníze na 
tisk slovinských a srbochorvatských knih. ^) Čím méně luteránský ruch 
na Slovinsku hledal spojení s Čechy, tím více pěstoval vzájemnost 
jihoslovanskou. 

Od XVI. století do r. 1800 jest naěe slovinská literatura obsahu 
mluvnického a náboženského. Gramatikové z těch dob sice jsou si vě- 
domi sourodnosli s drahými Slovany a často vzletně hovoří o roz- 
sáhlosti slovanského území, ale to jest theoretické uvědomění učených 
hlav; na nějaké styky s ostatními Slovany věak z toho nelze souditi. 

Před sto lety studoval jazyk svého českého národa otec slavi- 
stiky, slavný Dobrovský. Když r. 1807 v mnichovské knihovně byly 
objeveny tak zvané brizinské památky, hned se jimi zabýval a ve své 
»Slovance« (1814) jim věnoval několik slov, řka, že blahopřeje 
>Krajncům<, že mají nejstarší slovanskou památku; zároveň také 
obstaral přepis naěemu Kopitaru a r. 1826 první v soukromém dopise 
s Kopitarem sdělil své myšlenky o této jazykové památce, přesvědčen 
jsa, že brizinské památky v této formě nejsou nic jiného, nežli napodo- 
beni českého originálu. 

Roku 180y dal svým rodákům vědeckou mluvnici »Lehrgebáude 
der bdhmischen Sprache< ; tato kniha byla vzorem slovinskému gramatikovi 
Metelkovi, jenž r. 1825 vydal »Lehrgebáude der slovenischenSprache*. 

Kdo jest asi onen stařec, jemuž Kopitar tak uctivě otvírá dvéře, 
jehož slovinský hřímatel tak líbezně pozdravuje ? Je to otec Dobrovský , 
jenž přichází z české Prahy, aby ve Vídni se slovinskýn& svým přítelem 
dokončil znamenité dílo: »Institutiones linguae slavicae dialecti veteris«. 
Tato fundamentální kniha jest plodem čeikoslovinské vzájemnosti, nad 
touto knihou bděla obsáhlá učenost Dobrovského a bystrost Kopitarova. 

Dobrovský a Kopitar byli tenkráte v Rakousku slovanskou akademií, 
jež snula tolik originálních plánů, dílem jeStě do dneška neuskuteč- 
něných. Co se nastarali o nové slovanské písmo! Jejich přátelství jest 
jasným důkazem českoslovinské vzájemnosti z počátku našeho století — 
na vědeckém poli. 

Když r. 1830 počal vycházeti belletristický letopis >Kranjska 
čbelica* (Krajinská včelka), složil pro něj vydavatel Miha Kastelič úvodní 
báseň >PrijatIam krajnšine< (Přátelům krajinského nářečí), kdež praví, 
že krajinská musa : 



*) Srov, Nehnnfj, Altpolnische Sprachdeakmáler, 174. 
') O protestantské hnutí n» slovAnukém jilm se též velmi zajímal král 
Maximilian IT., jemuž Trubar věnoval svá díla, prose ho o jeho ochranu. 



1 



174 Fr. Ile^ič: Českoslovíoská vz&jemnost v dřívějších dobách. 

„K Slovencam dragim revs je zbežala, 

K Varn Polcov, Serbov, Pemcov Ijub* rodoví, 

Vi KraJDce znali ste budiť, uaoti.***) 

Tím chce říci, že znovuzrození druhých slovanských národa pro- 
budilo též Slovince k novému dílu. Tento slovinský literární podnik 
našel zvlášť horlivého přímluvce v českém básníku Celakovském, jenž 
se velice příznivě vyslovil o »Obelici<, obzvláště pak o Prešernovi, 
prvém >Cbeličaru«, a tím vlastně upozornil Slovince na velikého jejich 
básníka ; třicet let byl Celakovského úsudek zakopán pod plísní jedno- 
strannosti, dokud ho v šedesátých letech neobnovili Levstik a Stritar . . .") 

V třicátých letech tohoto století nebylo ještě pravého slovinského 
střediska; >Štajerci< a Korutanci se více rozehřívali pro Záhřeb nežli 
pro Lublaň, a zvláště východoštyrští Slovinci se již svým nářečím více 
[jnkioňovali ke Gajově »chorvatské« čili »ilyrské« straně. Ve Štýrském 
Hradci měli spolek, v němž hlavní slovo vedli muži, jako Stanko 
Vraz, František Mi kloš i č, Davorin Trstenjak. Musí se 
jim přiznati, že měli v porovnání s krajinskými >Čbeličarji« a zvláště 
s Prešernem široký slovanský obzor; pěstovali též severní slo- 
vanské jazyky, a Miklošič, jenž objímal svým duchem celý slovanský 
svét, byl též zástupcem Slovínců na všeslovanském sjezde v Praze 
r. 1848. Tenkráte cizinci vyčítali Slovanům, že si navzájem neroz- 
uměli ; vždyť dvacet let před tím ještě jeden druhého knih neuměli 
Čísti — neboť Cech měl svůj pravopis, Slovinec jiný a Ghorvat opět 
jioý! Gajův »ilyrism« dosáhl alespoó toho, že mezi Ghorvaty a Slovinci 
zavedl český (Husův) pravopis — a jednota v písmě není maličkostí, 
jak dobře to předvídal náš Kopitar, když zvolal: > Dejte Slovanům 
jednotné písmo, a budou nejšťastnějším národem na světě Ic 

Příliš mnoho >panslavismu« ovšem ještě v čtyřicátých letech 
u nás nebylo, sic by nebývali k nám relegovali polské povstalce, jako 
Korýtka a jenerála Dwernického do Lublaně, aby se zde vyléčili ze 
sv»*ho revolucionářství. Významná je v té příčině prosba Gajova, aby 
jťj Korýtko nechal na pokoji se všemi dalšími návrhy, aby jeho 
Ju valní snahy neupadly v podezření. ®) 

Když se probudil ústavní život, sešli se ve Vídni slovinští a 
íiMi zástupci a počali vzájemnou slovanskou politiku . . . Avšak o tom 
ni'chť píše povolané péro! Míslo toho obrátím pozornost k jinému 
faktu: Před třemi stoletími slovinská mládež navštěvovala university 
v Tíibingách, Jeně a Wittembergu — nyní se každým rokem četněji 
obrací do Prahy, a čeští akademikové zase navštěvují naše města, aby 
jjuznali z vlastního názoru domovinu svých slovinských kollegů. 

To jest fakt velmi potěšitelný pro vzrůst a prohloubení vzájem- 
iKssLi českoslovinské. 



^) „K Slovanům ostatním ubožka se utekla, k VAm Pol&kd, Srbů, Čechů 
milé rody, Vy dovedli jaté Krajince budit, nadchnouti.'* 

*) Příspěvek k českoslovinské vzájemnosti z tó doby vyjde ve Sborníka 
Mat. Slov. za rok 1899. 

«} Srov. Ljubljanski Zvon, 1899, 472. 



r 



Dr. O. Wagner: Borne a PolAci. 175 



UR. O. WAGNER: 



BĎrne a Poláci. 

Příspěvek k německému polonofilstvíJ) 



Mezi německými spisovateli, kteří se po r. 1830 polskou otázkou 
zabývali, zaujímá Karel Ludvík Borne místo neposlední ; nebyl bás- 
níkem polských látek, aniž vydal velkého díla o událostech varšav- 
ských, zmiňoval se pouze ve svých » Pařížských listech* o Polácích, 
a přece každý, jehož práce dotkne se styků německo-polských v XIX. 
století, musí se obírati Bornem. Gbarakterisujef on německé polono- 
íilství se vSemi přednostmi a vadami. 

První žurnalista německý velkého slohu a tvůrce německého 
feuilletonu Ludvík Borne, původně Lob Baruch, narodil se pět let po 
smrti Lessingově, jemuž se břitkostí slohovou namnoze blíží, studoval 
raedicinu a práva, věnoval se, přestoupiv r. 1818 k protestantismu, 
cele dráze spisovatelské a zemřel neženat, bez veřejného postavení 
5 let po smrti velikého svého rodáka — Gothe v Paříži, kdež se byl 



') Literatura. Seherer: Geschicbte der deutschen Litteratnr. — Stern: 
Gťschicbte der poetischen Littbratur der Deutschen — Kídiczkowáki : Literatura 
polská. — Tarnowski: Wypisy. — Brandes: Borne und Heine. — Borne: 
íjpisy. — Heine: Spisy. -- Mickiewicz Wiad.: Zywot Adama Mickiewicza. — 
Kase doba. RoČ. VIL — Graetz: Geschiehte der Juden XI. — J, Honegger: 
Literatur und Cultur des neunzehnten Jahrhunderts. — Budolf Gottschall: 
Portrats und Studí en. — Emigracya Polska. Paříž 1833. — Bronikowski : Pol- 
nische Miscellen. L — Bronikowski: Meine Auswanderung aus Warschau bis 
Dresden. — Soltyk: Polen und seine Helden im letzten Freibeitskampfe. — 
Honegger: Grundsteine einer allgemeinen Cultur-Geschichte. — Bríefe -einer 
polnischen Dáme. — Uiber die polniscbe Fr«ge. Paříž, 1831. — Herbellot: 
Das Eonigreich Polen seit 1815. — « Der Feldzng der Rnssen und Polen zwiscben 
Bug und Narew. — Finis Poloniae! Weimar 1848. — Dr. Hermes: Die Griinde 
nnd Folgen des Verfalls von Polen. — Mielczynuk: Bemerkungen zu den 
Werken des Herrn Dr. R. P. Spazner. — Krakaus Fall. — Die Polen. 
BerUn 1848. — Meyieel Wblfg.: Deutsche Dichtung. — Einige Bemerkungen 
fiber die^letzte polniscbe Revolution. Berlín 1831. — Uiber ďie Tbeilungen 
Polens, Štětin 1849. — Henryk Schmidt: Dzieje Porozbiorowe Polski. — 
Anekdoten u. Ziige aus dem polnischen Freibeitskampfe. — Die grosse Woche 
der Polen. Lipsko 1831. — Dr. Ferd. Gi'egorovius: Die Idee des Polen- 
thnms. — Gaszynskii Poezje. — Boleuchtung der deutsch- polnischen Frage. 
Krakov 1848. — Dr. Mich. Holzman: Ludwig Borne. Berlín 1838. — Stra- 
szevcicz: Polen und Polinnen der Revolution. — Polens Scbicksale seit 1763. 
Stuttgart 1832. — Polen vom Jabre 1772 bis 1830. Paříž 1831. Freiburg 
1882. — Der Freiheitskampf der Polen gegen die Russen. Altenburg 1831. — 
Polens Befreiungswoche. VarSava 1831. — Anton Mauritius: Polens Litte- 
ratnr und Cultur-Epoche. Poznaň 1843. — Diplomatische Geschicbte der polni- 
achen Emigration. Stuttgart 1842. — Gutzkoio: Ludwig Borne. — Steiíímann: 
Heiue. — Herder: Spisy. — Lewicki: Zarys historyi Polski. — Shrodtmann: 
Heines Leben. — Kurtzmann: Polniscbe Literatur in Deutscbland. — Mo- 
rawski: Dzieje národu polskiego. — Lewicki: Zarys dziejów národu polskiego. 




176 Dr. O. Wagner: 



po červencové revoluci trvale usadil. Rozvoj činnosti jeho spadá v doba 
neutěšenou: filosofii panovala autorita Hegelova, politický svět ujařmen 
reakci Metternichovskou, a literatura kořila se až devotné majestátu 
jména Gothova. 

V charé uličce židovské svobodného mésta Frankfurtu strávil 
dosti nepříjemné pro vývoj sváj bezvýznamné mládí, v zářivých sa- 
lonech duchaplné Henrietty Herzovy protrpěl svou werteriada, a byv 
krátký čas policejním úředníkem svého rodidtě, zahájil s několika 
přáteli vydáváním časopisu »Wage€ svou publicistickou činnost, jež 
vrcholí v jeho slohové vynikajících >Briefe aus Parise. 

Ač pocházel z rodiny velice zámožné a vSeobecně vážené — déd 
i otec jeho byli proslulí peněžníci, tědíci se přízni panujících dvorů — 
netoužil po moci a slávě. Neměl vůle státi se Gentzem, Giirresem neb 
Halierem. Proto zavrhl skvělé nabídky Metterniehovy přes vSeliký ne- 
souhlas otcův způsobem až příkrým. Moc, vláda, kapitál, vSeliké před- 
nosti kastovnictvi lidského, ba i diktatura neb autorita umělecká nalézaly 
se na opačném pólu jeho sympathií a bývaly často předmětem jeho 
útoků. Týž muž, který udržoval na sále Passage Saumon čilé a přátelské 
styky s německými dělníky, napadal co chvíli poměry své vlasti ostrou, 
nemilosrdnou kritikou, tý2 člověk, jenž velebil vlastenecké snahy pol- 
ských židů za revoluce, posmíval se králi financí Rothschildovi a káral 
židovský kapitalismus. Takové povahy byl i nepříznivý poměr jeho 
vůči Gothovi, v základech svých vykládaný různými způsoby. Bylo 
v něm kousek Byrona, tohoto ochránce slabých. Jedinou autoritou bylo 
mu právo a pravda. > Sloužím toliko pravdě a právu* (XIL 239), na- 
psal sám o sobě, a heslem tím se také řídil. Celá jeho theorie o státu, 
tak blízká Rousseauovu >Contract social«, vychází od práva člověka, 
ba rovnoprávnost stála u něho výSe než sama svoboda. Rovnoprávnost, 
láska k lidstvu a svoboda byly cílem tužeb Bdmových, tohoto člověka 
velkého srdce a bujné obrazotvornosti. 

Srdce neobyčejné jemnosti a citlivosti a obrazotvornost neskro- 
cená jsou významnými příznaky Bornovy povahy a vtiskají i jeho 
spisům zvláštní subjektivní ráz — často až na úkor věcnosti. Tak 
na pr. plány jeho politické, jimiž se pařížské listy jen hemží, nesnesou 
téměř střízlivého posudku a stojí dojista blíže illusím naděeného snílka 
než záměrům zkoumavého politika. Ale právě ta subjektivnost jest za- 
jímavá. Jest příznakem doby. Jak mnoho vrstevníků jeho soudilo, my- 
slilo a toužilo, tak myslil také on a tak také psal. Jako Klopstockovy 
listy charakterisují kultus přátelství XVIIl. věku, tak krystallisoval poli- 
tický Sturm a Drang ve století XIX. pařížskými listy Bčmovými. Správně 
nazývá je Gutzkow náladou doby, jež nám neukazuje sice jasných 
hvězd pravdy, nýbrž častéji oblačný mlhavý obzor. Než právě ta mlha 
jedt pro dobu tak význačná! Byla to doba vášnivé touhy po svobodě, 
doba kosmopolitismu, onoho humánního směru, kde platila hodnota člo- 
věka bez ohledu na víru, jazyk a rasu. Borne také zajímají právě tak 
osudy Německa jako boje Belgičanů, utrpení Italů a hrdinství Poláků, 
poutá ho neméně hnutí demokracie francouzské, než kroky a tužby 
židovské za nabytí práv a upravení téměř středověkých poměrů. Týž 



Bornť* a Poláci. 177 



mohutný proud, kterf vytryskl Ghild Haroldovou poutí a jevil se v písních 
filhellenistickfch, týž proud, jenž zabouřil ve Wallenrodu, zračí se 
i v listech Bórnových. Téžká choroba doby i na něho působí, i jeha 
tísnila reakce tak, že hledal léku, nápravy, již konečné jediné spatřoval 
v náhlém převratu, v revoluci. Trefně nazval jej Heine parní guillo- 
tinou. Byl přesvědčen, že deset loket lnu by ozdravilo hnijící společnost 
evropskou; věřil, že svoboda musí se ukrásti (IX. 220), trpělivému 
nedá se nic, násilnému vSe. Proto provázel salvou nadáení každf' nový 
pokus po dosažení svobody, on, který přece měl nejméně nadání státi 
se politickým DieíTenbachem. Poznal, jak sám dokládá (XII. 190), otroctví, 
proto přál si tím úsilovněji svobody, neměl vlasti, proto po ní tím 
více toužil, a že otčinou jeho byla úzká ulička židovská a za ní cizina 
chladná, nepřístupná, žádal si vlasti bez mezí, celého širého Německa. 
A pouhá zmínka, že by z vlasti té jen píď se ustoupiti měla, uvedla 
ho v rozčilení až komické. Zajímavou historku vypráví o tom Heine, 
kterak u Borne shromáždění přátelé tvrdili, že v zájmu svobody bude 
nutno ustoupiti Elsasko Francii. Svým způsobem líčí pak směšnou 
Bornovu obranu vlasti, již chtěl .míti celou, celičkou, ani svých od- 
půrců Raumera a Rottka neodstupuje. 

A přece takový člověk vyhlášen vlastizrádcem: památka jeho 
pranýřována, spisy jeho zvány trním a hložím. >0n srovnáván se Shyl- 
lokem, jenž národ svůj tupil, a jeho doba dobou nejnižší korrupce.« 
Hlas bezvýznamného Menzla zanikne bez ohlasu, jest však s pohto* 
váním, že i vědec Gervinus svésti se dal k posudku křivému. 

Vždyf o vlastenectví Bomově vydávají téměř všichni biografové 
stejná svědectví. Ba i sám Heine, který svým spisem >Ludwig Borne* 
celé počínání svého bývalého přítele břitce posoudil, tvrdí o něm, že 
byl velkým vlastencem, takovým, jakého sotva kdy Germanie měla. 
Jest pravda, Borne neznal unylé, uspávavavé lásky k vlasti, nýbrž ta- 
kovou, jež i hněvu schopna: ta vřelá láska plesala i krvácela v duši 
jeho, povahou jsouc nesmělá, jako každá pravá láska, a kryjíc se často 
výrazy nespokojenosti. Dopouštělo-li se Německo zpozdilostí, tu Bčme 
zuřil, stihlo-li je neštěstí, lkal nad drahou ubohou vlastí, »tou perlou 
zemíc Nikdy nechtěl uraziti ani zlehčiti vlasti, ani snížiti lidu neb 
řeči německé, ale byl přísným vychovatelem, jenž káral ospalost svých 
krajanů. Sám srovnává se s hvězdářem, který obírá se skvrnami 
slunce a měsíce, o záři jejich nemluvě — a tak i on ukazoval chyby 
a vady svého lidu, káraje, napomínaje, varuje. Chtěl, aby národ ně- 
mecký byl prvý v Evropě, jako byl prvý v srdci jeho. 

Jako byl Bčrne upřímným Němcem, tak nezapomněl nikdy lidu, 
z něhož pošel. Sřekl se sice záhy víry otcův svých, a měl o Židech 
úsudek nepravě příznivý, též o náboženství jeho dětství málo u něho 
zmínek, ale lid židovský, za tehdejších poměrů práv občanských téměř 
nepožívající, uzavřený v ponurých uličkách ghett, našel v něm vždy 
svého zastance a upřímného přítele. Borne znal jeho chyby a řekl 
je otevřeně, přímo, ale, kde právo na jejich straně, stál věrně při nich. 
Byl židovským demokratem. Zvláštním spiskem vystoupil proti tak zv. 
>Hepp-Hepp-Stůrme«, káral vlády z liknavosti, že nezaváděly pořádku 

Sl0T«D8k^ přehled. IL 12 



178 



Dr. O. Wagaer: 



v poměry židovské, vinil plutokracii židovskou z netečnosti k ujařmeném 
spolubratřím. K bohaté třídě židovské neměl Borne vůbec žádných 
sympathií, bylať mu zástupcem kapitálu, jehož odpovědným nepřítelem 
byl právě on, syn bohaté rodiny; to raději měl a spíše uznával šlechtu 
rodovou i církevní, než peněžní. Proto také nesouhlasil se vznikem 
peněžní aristokracie francouzské, ujímaje se proti ní chudiny, jejíž 
osud mu ležel na srdci. Události lyonské dávají mu příležitost po- 
ukázati na zoufalé kroky chudých, varovati před možným bojem prole- 
tariatu proti majetku, a raditi, že ne proti chudým, ale proti chudobě 
by se mělo do pole táhnouti (XII. 215). Sám ostře vytýkal vládě, že 
pro lid nic nečiní, ana právo volební, právo zastoupení nechává výsadou 
tříd majetných, ač patří všem rovně. Jako se ujímal chudiny, jako se 
zastával žid&, lámal též kopí za Poláky. 



II. 



Povstání polské mocně rozčeřilo vlny revolučních proudů v letech 
třicátých. Šíleně smělý čin t. zv. »belwederczyků* byl jeho počátkem, 
kapitulace Modlina a téměř až malomyslné odzbrojení jeho truchlivou 
dohrou. Mezi tím řada udatných činů, množství příkladů vzácné oběta- 
vosti, nesčetné důkazy lásky k vlasti a ke svobodě. To byly světlé 
stránky polské revoluce, tak světlé, že oslnily celou Evropu. Byly ovšem 
také stránky temné a těch bylo neméně: vždyf to, že ohromné nadšení 
lidu stalo se neplodným, že celý pokus ten, svaliti kámen despotismu 
s prsou Evropy, neměl výsledku, bylo vinou bohužel z velké části 
též Poláků samých. Povstání za zmatku vzniklo, zmatkem zašlo. Ne- 
sjednocenost, liknavost, nedostatek schopností, nemírná ctižádost, ná- 
klonnost k dobrodružnému hrdinství, takové a podobné vlastnosti jevily 
se často v poměrech, kde jediné taktický klid s poUtickou obezřetností 
a železnou kázní mohly vésti k cíli. Vzájemné osočování a obviňování 
emigrantů jasným toho důkazem. V politických brušurách čteme co 
chvíli politování, že té neb oné příležitosti neužito, stesky, jak mnohý 
výborný čin neměl výsledků, mnohá znamenitá vlastnost neuplatněna. 
Ale výtky ty, ta vlastní doznání podána mírně, šetrně, jemně. Po- 
zornost čtenářova jaksi odvracována od nich. To dělo se hlavně 
upozorňováním na svatý zápal, obdivuhodné nadšení, i otiskují se 
manifesty, dojemným slohem líčí se šlechetná vzácná obětavost Potocké 
neb nadšené působení Hoffmannové, tragická smrt kněze »Logi«, ama- 
zonství Platerové, hrdinství Kminského atd. Poláci vedli si v příčině 
té vskutku obratně, politicky, rozuměli s neobyčejnou dovedností voliti 
prostíedky, jimiž se oheň posvátného nadšení opatrně živil, jitřil, stále 
udržoval. Prostředky těmi byly jednak osobní styky — »Polenzug« a 
četní vyslanci polští po místech evropských — , jednak rady broSur od 
samélio počátku událostí varšavských buď polsky nebo v jiném jazyku 
evropském vydávaných, nebo v nejkratším čase překládaných. Při vše- 
obecných sympathiích pro národ polský vznikaly též podobné spisy 
u národu jiných, obzvláště německého a francouzského. Politické bro- 



IF"*'-' 



fioroe a PoUci. 179 



aury, týkající se otázky polské, tvoří celou literaturu a jsou hlavně 
dvojí: jednak polonoíilské, jež hlavné po r. 1830 se objevují, kdež hlas 
Polákům nepříznivý zřídka se ozývá, a to ještě na pokyn reakění 
vlády, jednak ^ Polákům nepřátelské, později kolem r. 1848 literaturu 
zaplavující, ač i v té době mnohá vřelá obrana polské otázky pro- 
nesena. Společnou vlastností obou směrů jest značná subjektivnost, 
nekritičnost, jedny omlouvají, druhé kaceřují; spisky slouží stranám a 
Desou ráz svého původu. Není úkolem těchto řádků uvaj^ovati kriticky 
o těchto broSurách tou dobou horlivě rozšiřovaných a nadšeně čítaných, 
zde běží pouze o malou illustraci k proudům, k nimž patří také úvahy 
v Bomových >Briefe aus Paris «. 

Tendencí polonofilských spisů bylo vzbuditi pro věc polskou 
zájem a sympathie pokud možno nejvyšší — a to jak u lidu, tak 
hlavně v rozhodujících kruzích diplomacie evropské. Na lid bylo snadno 
působiti, sympathie dobyty již tím, že polský národ následuje příkladu 
francouzského, hrdé vztyčil prapor revoluční a že bil se za svobodu 
evropskou. Tu stačilo poukázati na několik hrdinských činů, na ob- 
divuhodnou obětavost, již Poláci v tak veliké míře dávali na jevo, aby 
nadšení toto vzplálo mohutným žárem a zachvátilo celou myslící 
Evropu. Těžší a důležitější bylo nakloniti diplomacii otázce polské, 
přesvědčiti ji o naprosto správném jednání Polákův, politicky odůvod- 
niti kroky jejich, získati pomoc evropských vlád, poukázati na důleži- 
tost Pobky a nutnost jejího znovazřízení. 

Otázkami podobnými obírá se většina poUtických rozprav z té 
doby. Sotva že prvý týden nového zřízení ve Varšavě uplynul, po- 
dány vzrušené Evropě dvě brožurky o velkém témdni polském. Jedna 
vyšla ve Varšavě 2) německy, druhá jako překlad z polštiny v Lipsku.*) 
Antor jako u většiny spisků těch nejmenován. Účelem bylo politicky 
dokázati nezbytnost revoluce polské, nadchnouti lid pro povstalce a 
upozorniti na válečnou moc Polska a tudy schopnost měřiti se s ne- 
přítelem sebe silnějším. Za příčinu revoluce pokládají oba spisovatelé, 
2e nedodržováno se strany ruské vlády usneseni vídeňského kongressu, 
dle kterých mělo býti království Polské s Ruskem spojeno konstitucí 
a míti svou zvláštní správu, k tomu cíli probírá článek po článku 
dotyčných ustanovení, ukazuje, kterak se vláda proti nim prohřešovala, 
zavádějíc censuru, dopouštějíc se přehmatů v soudnictví, týrajíc občan- 
stvo exekucemi i ohrožením osobní svobody, nedbajíc ministerské zod- 
povědnosti, prohlašujíc seděni komor tajnými, nesvolávajíc sněmů ve 
lhůtách ustanovených atd. Těmito přestupky, tou > patnáctiletou samo- 
vládou Konstantina i Novosilcova«, v té míře prý bylo roztrpčeno občan- 
stvo, že když nastalo pronásledování mládeže s pařížskou revolucí 
souhlas svůj na jevo dávající, vzchopilo se k svému osvobození, jehož 
také dosáhne při branné síle své a výtečnosti důstojníků školy Napo- 
leonovy. Tytéž důvody opakoval Bronikowski *) ve své diplomatické 

') Polena BefreinDgswoche. "Warschau 1831. 

') Die groBse Woche der Polen. Leipzig, Brockhaus 1831. Vlastně spis 
jeden na různých místech vydaný. 

*) Bronikowski: Polnische Miscellen 1. 

12* 



180 Dr. O. Wagner: 



obžalobě ruského kabinetu, připojuje ještě jinf velmi zajímavf d&vod^ 
že totiž car chtěje blaho národů evropských zničiti a pravou výpravu 
proti svobodě podniknouti, Polákům kázal zbrojiti, a tu oni, uleknuvše 
se hrozné jeho myšlenky, nešetříce obětí nebezpečí a jen blaho lidí 
před očima majíce, chopili se zbraní, jichž melo býti použito proti 
svobodě.*) Nešlo tedy o to, aby několik mladíků^) bylo zachráněno, 
nýbrž o věc daleko důležitější, nespokojenost celého národa způsobenou 
dlouholetým šlapáním jeho práv ; ano věc polská nezdála se mnohým 
důsledkem revolučních proudů na západě, nýbrž pouhým bojem za 
právo lidu, utiskovaného národa*^) — tedy zjevem ojedinělým lokálním, 
poměry domácími vyvolaným. Zdá se, 2e děje se tu odchylka k malé 
lsti, aby tím spíše docíleno pomoci evropských kabinetů, proti revo- 
lucím a priori zaujatým. 

Zakročení vlád bylo dalším odstavcem programmn zmíněných 
spisů politických, odstavcem veliké důležitosti, na němž vlastně vše 
záleželo. Herbellot kladl Francouzům na srdce, aby zakročením svým 
zachránili Polsko. Zájmy a vlastní čest prý jim káží tak učiniti, neboť 
padne-li Polsko, car obrátí se proti Francii, již stihne krutá válka ; 
a všichni národové budou viniti Francouze z bezectného egoismu, že 
nebránili Polákův, pro ně se tolik obětovavších. Polsko, jež patrio- 
tismem svým tolik sympathií získalo, již geograíickou polohou svojí 
určeno k tomu, aby bylo hradbou proti Rusku. Samostatnost Polska 
nutná pro Evropu. Jiný spisovatel obrací se s prosbou ke kabinetům, 
aby se vmísily u věc polskou ; ujišCuje, že caru nic nepomůže jeho 
boj, poněvadž dostane kraj mrtvý, vymřelý, pustý. Car prý chce 
veškery slovanské národy pod svým žezlem shromážditi, proto pod- 
poruje značnými sumami české a uhersko- slovanské učence, k tomu 
cíli chtěl také míti Polsko, ale zapomněl dbáti při tom vůle tohoto 
vznešeného a vzdělaného národa. Pozdější spisovatelé žádali z týchž- 
důvodů znovuzřízení Polska. Polsko, pravili, jest nespravedlivě nabytým 
majetkem a nebude v Evropě pokoje, dokud nebude obnoveno, znovu- 
zřízeno. Rozdělení Polska pokládáno za veliký, těžký hřích, jejž od- 
činiti jest svatou povinností národů evropských, hlavně ovšem Němců. 
Spisovatelé němečtí vytýkali svým krajanům, že pro Poláky nic ne- 
činí, že se spokojili četbou >Polenlieder«, kde měli přiložiti ruku 
k dílu a postarati se o národ Sobieského. I dějiny a kulturní poměry 
polské baví a poutají tehdejší generaci. Vykládají se i příčiny pádu 
Polsky, rozkladu jejího, ale vše to děje se mírně, šetrně, mimochodem, 
Poláci stavějí se do světla příznivého; tak na př. Hermes vytýkaje 
rozdíl mezi Rusem a Polákem, připomíná, že rozdíl ten vyvinul se 
tím, že v Polsku šlechta byla volna, kdežto v Rusku ujařmena, svo- 
boda prý vždy v Polsku domovem a povaze lidu tak hluboký ráz 
vštípila, že i v době nejprudčích bouří náboženských v království Pol- 
ském panovala úplná volnost a svoboda. Slovem, Polák byl zosob- 

*) Zbrojeni ruské urychlilo propuknutí revoluce. 

^) Na tuto věc klade mnoho obran revoluce váhu. Týká se to přísných 
nařízení zavedených v kadetiií škole varšavské, kde vlastní vzpoura propukla. 
') Uiber die polnische Frage. Paris 1831. 



Borne a Poláci. 181 



iiénou ideou svobody, a jako svoboda byla tehdy elixírem duševního 
íivola všeobecné hledaným a žádaným, byli i její representanti ve vSe- 
obecné úctě a lásce, jakou dýSí veškery spisy otázce polské věnované. 
Polská revoluce však také vyvolala ohlas jiný — nepříznivý. Takovým 
bylo mezi jinými pojednání prof. Kruga, o némž vypravuje také Bórne. 
Zajimavo jest, že také jakýsi, ovšem v Berlíně usedlý Polaje*) po- 
zvedl hlasu proti svým krajanům, aby prý napravil veiíejné mínění. 
Velebí Alexandra a zásluhy jeho o Polsko, jež on z vlastní dobré v&le 
zřídil, obnoviv i starý název > království Polské <, poukazuje na rozkvět 
školství a hospodářský stav za jeho vlády, a činí Poláky zodpovědný 
za omezování svobody. Slepé následování francouzského tisku revoluč- 
ního prý zavinilo zrušení svobody tiskové, bezúčelné deklamování 
opposiční strany přinutilo cara omeziti svobodu, korbonářství jejich a 
jiné tajné společnosti staly se příčinou tajné policie. Krátce Poláci 
vinni vším a vším. >Ubohá vlasti « končí, >kéž bys bývala měla ve 
svém klíně méně tak horlivých vlastenců!* Ještě jeden takový hlas 
zaznamenáváme, je to >Glos prawego Poláka*, 1848 ve Lvově vy- 
daný. Týž vycházeje z přesvědčení, že národ může býti šťasten bez 
politické svobody, obrací se proti těm, kteří >zíanatÍ80váni jsouce, 
chtějí revoluci prosaditi stůj co stůj bez moci válečné, ač mohou míti 
zkušenost, že r. 1830 se silným vojskem nepořídili,* napomínaje lid, 
by takovým v cestu se postavil a učinil je neškodnými. 

Jest známo, že sympathie pro Poláky zvolna ochabovaly. Tím 
ovšem byly částečně vinny bezvýsledné pokusy o revoluci i nesvorné 
počínání emigrantů samých. Vady ty byly zřejmý a neušly přísným 
posudkům, trpkému posměchu. Takovým jest předmluva k diplomati- 
•ckým dějinám emigrace, kde anonymní spisovatel na základě množství 
dokumentů probírá děje emigrace, aby poučil lidstvo nepředpojatě 
o > přehnaném, protivném nadšení*, jež Poláci vzbudili a jež je tak 
často oklamalo. Takovým jest i zpráva Heinova. 

Heine, ten duševní aristokrat bezohledné kritiky, pohlížel i na 
polské hnutí svým zorným úhlem. Znal Poláky dobře. Stýkal se s nimi 
již v Berlíně r. 1820. Tehdy psal o nich sympathicky, ač také kri- 
ticky.^) Polák Breza náležel k jeho nejlepším přátelům. Ještě v úvodě 
ke Kahldorfovu spisu >Uiber den Adel«, kde podává krátký přehled 
evropských poměrů politických, jest zmínka příznivá. Spisovateli jest, 
jako by krev z Varšavy na papír mu vstfikla. Ale pozdější zprávy 
jsou druhu jiného, jako »Memoiren v. Schnabelepowski*, báseň »Zwei 
Ritter* a konečně posudky ve spise sUiber Ludwig Borne* zaujímají 
proti Polákům stanovisko příkré a nespravedlivé. >Memoiren v. Schna- 
belepowski* patří sem jen svým začátkem, připomínajíce tehdy roz- 
množování autobiografie polské, za to báseň »Zwei Ritter* jest krutou 
satirou na život emigrantů. Jestli kde objevil se Heinův žíravý jed 
v plné síle, je to v této básni. 



•) Einige Bemerkungen uber die polnischo Revolution vou einem Polon. 
Berlin 1881. 

'j Srv. můj článek ve Veřtníku České aknd Roč. VIII. 



182 Dr. O. Wagner: 



Hrdinové básně Krapulinski a Waschlapski, kteři statečně bojo* 
váli proti moskalskému tyranství, dostali se do Paříže, vždyť 

„Leben bleiben wie das Sterben 
fKr das Vaterland ist stLez.** 

Milovali se, společný jim stůl i lože (eine Laus und eine Seele)^ 
a měli dokonce i prádlo, každý dvě košil — 

„ob sie gleich zwei edle Polen, 
Polen ans der Polakei.'' 

Při punči bez vody a cukru vzpomínali výhod ve vlasti opuštěných: 

„Hátt* ich docb hier in Paris 
Meinen BSrenpelz, den lieben 
Schlafrock und die Katzfellnachtmutz', 
Die im Vaterland geblieben.** 

Lichotili si a věstili Polsce šťastnou budoucnost, poněvadž jejich 
áeny i panny jim zrodí hrdiny, jako Sobieského, Uminského, Eskrokie- 
wicze a velkého >Eselínského«. 

Báseň by zasluhovala nejpříkřejšího odsouzení, kdyby Hamletovo 
>Mnoho shnilého ve státě dánském < neplatilo také trochu o emigraci 
a kdyby sami Poláci nebyli odtud čerpali látku satirickou. Míním 
obrázek Gaszyůského >Pan Desidery Boczko i jego síaga Pafnucy«, 
ve kterém spisovatel řízným slohem líčí typy vad emigrantských, šlech- 
tice, bývalého »s§dziego powiatowego* a >chlopa<, sluhu jeho, který 
se odtrhne a samostatným stane. Pan Boczko jest mužík suchý, dlou- 
hých knírův, malého rozumu a ještě menšího vzdělání, hrdý na své 
náčelnictví; mohl býti poslancem, kdyby prý jen o den dříve do Var- 
šavy se dostal; chtěje spasiti vlast — napsal svůj život na 2 librách 
papíru Starczewiczovi a přestupoval ze spolku do spolku, až se stal 
rozhodným demokratem, který ovšem měl vždy dvojí navštívenky, bez 
praedikátu pro demokraty a s praedikátem pro Francouze. Opačný 
pochod proměn prodělal Pafnucy. Uprchnuv od svého pána stal se 
dělníkem v sirkárně, sluhou u notáře, pak obchodním cestujícím, a 
představil se po letech jako důstojník šlechtic, jemuž car zabral za 
mihony statku, získal jmění a poddal se Czartoryskému, jehož před 
lety spolu s jinými prohlásil nepřítelem vlasti. Gaszyúski chtěl dáti 
emigraci několik ostrých šlehů. Bezvýsledné sněmování, bezvýznamné 
výzvy k národům, šarlatánští agitátoři, monografie o mnohých ne- 
patrných lidech dávají mu látku k satiře, jíž ostře kára, přísně po- 
suzuje, ale při tom miluje a žádá nápravy, zlepšení. Tato tendence 
schází básni Heineově: jeho verše dýší nenávistí, posmívá se spíše ne- 
dostatku, chudobě a sociální bídě psanců, než vadám a nešvarům 
emigranty zaviněným. 

Vážné a upřímné slovo promluvil Heine ve zmíněném spise 
o Bórnovi. Tam totiž, líče styky bývalého přítele svého s pohtickými 
uprchlíky, musil se nezbytně zmíniti též o Polácích. Učinil tak po 
svém způsobu. Vytýká totiž Bórnovi vřelý, ale jednostranný jeho zápal 
pro Poláky a při té příležitosti posuzuje celé německé polonofilství. 



Borne a PolAci. 188 



Přiznává velkf vfznam » tažení Poláků* (emigrantů — »PoIenzug<), 
lituje pouze, že Poláci déle v Německu nezůstali, byli by prf sami 
zničili sympathie, jež u Némců vzbudili. Uvádí, že Němci z pouhé 
sentimentálnosti k Polákům byli blízci učiniti revoluci, posmívá se hy- 
perbolám zpráv o jejich útrapách a tropí si úsměšky z přepjatého nad- 
šeni německého, z něhož mnoho zla mohlo pojíti. Pro budoucnost ne- 
bojí se polského vlivu — naopak Poláci prý sami sklidí símě své — 
nenávist k Rusku. A tato nenávist k Rusku jest prý jediným užitkem, 
jaké Němectví z celé té polské horečky mělo, a tato nenávist stihne 
Poláky, až jako předvoj ruský s Němci se budou měřiti. Ale k těmto 
jizlivým úsudkům připojuje Heine několik poznámek mírnících. Zdá se, 
jakoby sám uznával, že šel přes čáru spravedlnosti. Honosí se, že jeho 
srdce dávno pro Poláky bilo, a ještě před revolucí že se zastával hrdin- 
ného toho národa a posuzoval prý pouze Poláky z r. 1831 a 1832, kteří 
ze svých pralesů nevzdělaní do Paříže se řítili a tam zanikli buď 
v sekcích republikánských nebo v katolictví; kára rovněž jednání strany 
demokratické, vysílající Poláky po městech německých, aby způso- 
bili revoluci. Ale přes to věří v budoucnost Polsky. Polska nezašla, 
8 politickou existencí skutečný život není ukončen. Věří, srovnávaje 
osudy její s osudy Israele, že genius lidskosti Polsce vyšší úkoly 
určil, nežli jsou vyhrané bitvy. Než i bez toho bude jméno Polsky 
zářiti na nejstkvélejších stránkách historie Evropy. 

Takových názorů o Polácích byl Heine, bývalý přítel Bornův, toto 
své kóníiteor vyložil tendenčně ve spise, věnovaném památce jednoho 
z nejvýznačnějších polonoíilů, Bórne^^) 

Poměr mezi lidem německým a polským silně otřesen událostmi 
poznaňskými, změněn téměř nadobro rokem 1848, kde Jordán, Giskra, 
Wartensleben a jiní proti Polákům slova se ujali. Tu vyhlášena otázka 
polská za záležitost šlechty, chtějící se na úkor lidu povznésti, vy- 
loženo, že Němcům netřeba hradby proti Rusku, lid německý prý 
nemá povinností k Polsce, poněvadž do ní kulturu přinesl a k děleni 
jen proto přistoupil, aby Rusko příliš nezmohutnělo. Zodpovědnost za 
vše uvalována na Poláky. Jako dříve byli ideály lidu, předměty ovací, 
stali se předmětem nenávisti. Kde dříve nanášeny barvy intensivně 
světlé, tam zela příšerně čerň. Láska ustoupila záští. Nekritická sub- 
jektivnost vyměnila si pouze stanovisko. 

K té ohromné řadě politických a kulturních pojednání patří také 
Bomovy >Briefe aus Paris «. Nepodávají sice soustavného zpracování 
polské otázky, nýbrž jen ojedinělé zprávy, úsudky, výlevy nadšení a 
bolu, ale jsou přes to zajímavý ne tak obsahem, jako svou formou. 
Tou charaklerisují nejen Borna, ale celou tehdejší generaci. A po té 
stránce nutno si jich povšimnouti. (Dokončení.) 



'") Uiber Lndwig Borne. Str. 141—149. 



^ 



184 Z éanopisú a koih : 



Z časopisů a knih. 
Potomci Polabských Slovanů v Uanoyersku. 

v posledním, dvojitém seáité (VIL a Vlil.) varšavské »Wisřy« 
vyšel zajímavý článek >Potomkowie Síowian w Hano- 
werskim*, kter^ se celým svfm obsahem hlásí do Slovanského 
Přehledu, pročež také jej čtenářstvu svému u výtahu podáváme. Po- 
chází z péra Alfonsa Parczewského, známého vřelého přítele lužických 
Srbů a předního representanta vzájemnosti polskolužické. 

A Parczewski učinil zajímavý objev při bližším studiu výsledků 
pruského vládního sčítání lidu r. 1890.^} Tehdáž po dlouhé dobé 
zase při sčítání přihlíženo také k mateřskému jazyku. Rozumí se, že 
čísla vládní statistiky nepodávají pravého stavu rozšíření jazyků slo- 
vanských v Prusku, že zhusta » odpovědi v rubrice jazyka mateřského 
vypadly neshodné s pravdou — ad majorem Germaniae gloriam*. Tak 
na př. jisté proti pravdé velmi nízké jest číslo téčh, kteří přihlásili 
mateřský jazyk lužickosrbský (»wendisch€). Tím podivnější jest, že 
daleko od nynější lužickosrbské oblasti, v okrese liichovském 
v Hanoversku 585 osob (258 mužů a 327 ženských) p ř i- 
h 1 á s il o za s v ou mateřštinu >vend1ckou€ řeč, takže 
by připadalo 206 » Vendů* na 1000 obyvatelů toho okresu. Par- 
czewski soudí zcela správně, že těmito » Vendy* v Hanoversku ne- 
mohou býti lužičtí Srbové. Okres liichovský, poměrně velmi řídce 
zalidněný (39 obyv. na km^), nikterak nenáleží k těm okresům, do 
nichž se obrací proud dělnické dočasné emigrace na polní neb jinou 
práci, nelze ledy nikterak připustiti, že by tam mohlo býti přes půl 
tisíce dělníků z ryze lužického kraje. Rovněž absolutně nic není známo 
o nějaké selské emigraci z Lužice do Hanoverska. ^Obyvatelstvo tedy,* 
uzavírá spisovatel, >o němž mluvíme, musí býti a jest zcela nepo- 
chybně obyvatelstvem ode dávna na místě usedlým, domácím. Ale 
odkud se vzali a z které doby pocházejí tito Vendové na levém břehu 
Labe, nepříliš daleko od Hamburka?* 

Na tuto otázku Parczewski odpovídá, že jsou to potomci 
někdejších Drevanů, jichž zbytky zachovaly se právě zde 
v Hanoversku nejdéle z celého vyhynulého Slovanstva polabského. 
Zde ve východní části Hanoverska, v knížectví Liineburském, nejdéle 
se zachoval ostrůvek slovanský, když dávno již v sousední Staré Marce 
a v Braniborsku vyhasly poslední zbytky slovanských rodů; proto také 
tento kraj dostal název »Lúneburger Wendland*. Teprve 
v 2. polovici XVll. věku opanoval v tamějších evangelických sborech 
jazyk německý. Tehdy již asi jazyk potomků slovanských Drevanft 
by] v rozkladu, přijímaje vždy více cizích prvků. Tehdáž také počali 
nOkteří jednotlivci obraceti pozornost k vymírajícímu jazyku a zachovali 



"^ ') Prenssische Statistik. I. Theil. Die endgultigon Ergebnisse 
dur Volkszíililung im prtMisá. Staate vom 1. December 1890. Berlía 1893. 



wr^ 



Potomci Polabských Slovanů v Hanoversku. 185 

nám ve sbírkách slov jeho zbytky; hlavní sbírky pocházejí od něme- 
ckého pastora K. Henninga (z konce XVII. stol.) a rolníka Jana Paruma 
Schulze, samouka původu slovanského (? počátku stol. XVIII.; Parum 
Schulz zemřel nejspíše r. 1734). Rukopisných sbírek obou použil J. H. 
Jagler ke svému líinebursko-slovanskému slovníku, na jehož rukopise 
jest letopočet 1809 a jenž posloužil Schleicherovi za základ jeho po- 
labské gramatiky. Jugler praví v ůvodé, že roku 1751 již nikdo 
v téch končinách nemluvil jazykem předkův. Nékolik let před tím 
nacházeli se ještě tu a tam staří lidé, kteří pamatovali něco z jazyka 
svých předkův, ale jen velmi neradi ze svých vědomostí něco sdělovali. 
Roku 1798 zemřel ve vsi Gremmelin rolník Warratz, poslední prý 
člověk, který uměl ještě odříkati otčenáš v jazyku svých otců. Ale 
proti tomu ještě r. 1832 místní časopis liineburský praví, že jsou 
sedláci, kteří do jisté míry ještě znají jazyk svých slovanských předků. 
Ba i Hilferding vyslovil přesvědčení, že jazyk polabský nadobro vyhasl 
teprve v první čtvrtině našeho věku.*) R. 1862 vydal Hennings popis 
>Wendlandu«,^) v němž zaznamenává také výrazy původu neněme- 
ckého, žijící ještě v ústech lidu, jako: poleitzky (džbán), preutz (pryč, 
luž. »prječ<, dialekticky >prejč«), drawainji (obyvatelé lesů - Drevani), 
poleini (obyvatelé rovin, polí, luž. >polenjo«), luca (čti: luka = louka) 
atd. Také některá rodová jména patrně slovanského původu zaznamenal: 
Kabelitz, Wiebelitz, Gramusch, Janisch, Grebien, Belitz, Glabatz a j. 
Charakteristikou tamější němčiny dle Henningse jest nesprávné užívání 
souhlásky /* v násloví: mizí tam, kde jest v obecném jazyku německém, 
a objevuje se místo toho před náslovní samohláskou. (Příklad: »Er 
Hamtraann von Ading his ihrc místo >Herr Amtmann von Arhng ist 
hier<.) Tento fonetický zjev objevuje se všude v Německu, kde byli 
Slované nedávno poněmčeni; již to by stačilo za důvod, že obyvatelstvo 
banoverského »Wendlandu* jest ryze slovanského původu — a že se 
poněmčilo v dobách nepříliš dávných. 

A právě mezi těmiío obyvateli našlo se 585 osob, které jasné 
nazvaly svůj mateřský jazyk >wendisch«. Tento fakt, za- 
znamenaný v pruské vládní statistice z r. 1890, jest zajisté nenadálým 
a velmi zajímavým překvapením, jak praví spisovatel. Ovšem musíme 
pochybovati, že by ti lidé opravdu mluvili jazykem polabským, jehož 
budovu Schleicher vědecky znova vytvořil. Kdyby tomu tak bylo sku- 
tečně, neušlo by to obecné pozornosti. Avšak ze samého faktu, že na 
úřední otázku po mateřském jazyce hrstka Polabanů odpověděla nikoli 
deutsch nýbrž wendisch, můžeme právem souditi, že kromě 
živých vzpomínek minulosti zachovali si v obyčejích adia- 
lektě velmi vydatné, ze slovanských časů pocháze- 
jící zvláštnosti, jimiž se liší od sousedního néme- 
ckého okolí. Důkladné probádání těch zvláštností jest bez odporu 
v zájmu vědy, ale jest ovšem možné lohko při znalosti jazyka dolno- 

^ HUferding: Die sprachlichea Deakmiiler der Dravjauer uud Gliujaner, 
ElbslaFen im Líinebur^er Wendluade. Aus dem Rnssischen voa J. E. S«ili malér. 
Budyáíii 1857. str 3, 5 

') Hennings: Dns hannoversche Weudland. 



1 



186 Dopisy: 



německého, polského, obou lužíckfch a nářečí kašubského. K těmto 
slovům A. Parczewského dodáváme, že ze slovansk^^ch filologů vfbomě 
by se k tomu úkolu hodil luá^ckf učenec, prof. Dr. Arnošt Muka. 
Nemělo by bfti úkolem některé slovanské akademie, vyslati tohoto 
učence do lúneburského >Wendlandu« k dialektologick^m a národo- 
pisném studiím? 

Parzcewski podává i seznam vsí, v nichž dle vší pravděpodob- 
nosti především se nacházejí oni » Vendové*. Jsou to vesnice: Schletau, 
Bockleben, Witzeetze, Simander, Volzendorf, Predóhl, Trabuhn, Schwe- 
skau, Kriwitz, Kohlen, Schreyahn, Banzau, Lútenthien, Eúlitz, Proitze, 
Vasenthien, Tobringen, Gross-Breese, Nemitz, Lanze, Prezelle, Thurau, 
Meuchefitz, Kremlin, Ganse, Mammoissel, Gross- a Klein-Sachau, Diahren, 
Klein-Gaddau. 

Myslím, že by se akademie vůbec (nemluvím jen o slovanských) 
neměly omezovati na pouhé udílení vyžádaných podpor a cen (často 
pochybné ceny), ale také dávati přímý popud k vědeckým práčem a 
bádáním. Slovanským akademiím naskýtá se tu k takovému něčemn 
příležitost. AD. Černý. 



DOPISY. 
Z Petrohradu. 

(Sěvernyj Kurjer. — Censura. — Finanční krise. — Zákaz „Ruského Trudu". — 

Z divadla.) 

Nebyl-li nynější rok úrodný na obilí, to2 jím byl dojista na no- 
viny a časopisy. Povstává jich mnoho, ale nic pozoruhodného v nich 
nenacházíme; všecka nová, takřka neznámá v literatuře jména vystu- 
pují v úloze redaktorů a spolupracovníků nových hstů. Potěšitebou 
výjimku činí •CtBepuBiň Kypbcpx*, redigovaný mladým, nadaným a 
hlavně upřímným žurnalistou, knížetem V. V. Barjatinským. Články 
tohoto listu jsou skutečnými praménky živé vody mezi suchými, ře- 
meslnými a nudnými články jiných listů. Právě dostalo^ se novému 
listu i křtu : censura mu dala první výstrahu . . . Vynalézavost naší 
censury jest skutečně nevyčerpatelná. Poznavši nevhodnost krutých 
prostředků proti tištěnému slovu z dob Mikuláše I., vynašla nový 
způsob potlačování slova pravdy a zdravého rozumu. Dle ruského 
tiskového zákona následuje po třech udělených výstrahách hned bud 
zastavení časopisu na čas anebo úplný jeho zákaz; censura zařizuje 
nyní véc tak, že každý nový list obdrží velmi rychle za sebou první 
dvě výstrahy, tak že třetí přirozeně nad ním visí jako Damoklův meč; 
výsledkem toho jest, že list počíná psáti zdrželivěji, přechází mlčením 
nebezpečné otázky a vede si velice mírně, čehož si vlastně censura 
žádá . . . Avšak svitá naděje, že osudy ruské žurnalistiky brzo vstoupí 
na novou dráhu : náčelník censury Solovjev totiž odchází. Pokoj jeho 



r 



z Petrohradu. 187 



popelu! Za dob jeho úřadování mnoho vytrpěl ruský tisk, jehož ústa 
s neobyčejnou obratností byla zamykána » diplomatickými « zámky a 
závorami. 

V nynější dobé ruská veřejnost velmi se zabývá finanční otázkou. 
Odevšad ozývají se žaloby na nedostatečný peněžní obrat, na hroznou 
tiseĎ v úvěru, zvláště v obchodu směnečném. Úpadky solidních a starých 
podniků průmyslových přicházejí jeden za druhým, banky obmezují 
půjčkové a úvěrové operace, bursa nachází se v nejistém položení. 
V obecenstvu vznikají přerozmanité řeči, pověsti, domněnky, mnohdy 
Telmi nepokojné. Pro uklidnění myslí uveřejnila vláda obšírnou staf, 
čili úřadním jazykem řečeno »sděleníc (cooómeme), v němž dokazo- 
vala, že žádné finanční krise není a býti nemůže, že stísnění peněž- 
ního trhu jest časovým a nikterak znepokojujícím úkazem atd. Sděleni 
toto však nikoho neupokojilo. I uchopil se nyní ministr financí nového 
prostředku: po jeho nařízení ze dne 22. hstopadu (ruského) zastavila 
ňíšská banka (rocyA^pcTBeHHuň óamcB) připočítávání úroků k ji- 
stinám, uloženým v bance na běžný účet. Tento prostředek ovšem 
způsobí do jisté míry odliv kapitálu Říšské banky do soukromých 
a částečně zaopatří trh novými penězi. Zároveň tento prostředek zdán- 
livě svědči, jak jest ftíšská banka prostředky zabezpečena. Slovem, 
jako svého druhu finanční pokus je tento prostředek hezká věc, ale na 
kolik pomůže trhu, skutečně trpícímu nedostatkem peněz, těžko říci. 
Jedno toliko jest jasno: že přítomný finanční stav Ruska nikterak není 
skvělý; zavedení zlata značně zapletlo tak dost již zapletené finanční 
hospodářství naše, a kdož ví, nejsme-li na prahu průmyslové krise. 
Po S. F. Šarapovu, jenž ve svém >Ruském Truduc blížící se krisi 
pited pověděl, všichni o ní mluví. 

Když jsme se již zmínili o >Ruském Trudu«, musíme dodati, že 
podlehl v nerovném boji s censurou a finančním ministrem. Byl to 
snad již jediný orgán dohasínajícího u nás slavjanofilstva. Příčinou 
administrativního zastavení „PyccKaro Tpy^^a" byl vytrvalý boj, jejž 
vedl proti naší finanční politice, odhaluje nemilosrdné její nedostatky 
a předpovídaje záhubné jich následky. To se ovšem nelíbilo mocnému 
p. Witte, jenž stále čekal na příležitost k pochování listu. Ministru 
financí podařilo se to tím spíše, že s >Ruskfm Trudem t byl nespo- 
kojen také vrchní prokurátor svatého synodu a ministr národní osvěty. 
Zaniklého listu jest veliká škoda: ozývaly se v něm často smělé a 
upřímné hlasy v zájmu pravdy, utiskované naším činovnictvem. „PyccKiií 
Tpy;^i>" nebál se mluviti, a v tom jeho hlavní zásluha. On na př. 
vyvolal ruch za příčinou podvodů stavitele Jaroslavské dráhy, známého 
milionáře Mamontova, a důrazně žádal, aby byl odevzdán soudu, což 
se, jak známo, skutečně také stalo. „PyccKiíí Tpy^it" vřele se při- 
mlouval za svolání církevního sněmu, za reformu našeho církevní ctví — 
a ovocom této jeho snahy bylo, že našel nepřítele v osobě prvního 
činovníka duchovní správy, Pobědonosceva. Za to se k > Ruskému 
Trudu* utíkali všickni, jimž křivdila naše byrokracie; jejich stesky 
vždy nacházely zde místo, a tyto hlasy živých Hdí dodávaly časopisu 



188 Dopisy: 

zvláštní zajímavosti. Spolupracovníky jeho byli všichni žijící myslitelé- 
slavjanofilé: A. A. Kirějev, N. P. Aksakov, A. V. Vasiljev a j. 

Z ruského divadla můžeme zaznamenati zajímavý zjev: provozo- 
vání dramaticky zdařile zpracovaných děl Dostojevského. V divadle 
p. Suvorinové v Petrohradě s velkým úspěchem dává se »Prestuplenie 
i nakazanie« a v Aleksandrinském carském divadle »Idiot«. Lze to 
jen chváliti: zdařilá zpracování slavných románů stojí nepoměrně výše, 
než původní ruské dramatické práce poslední doby. Při takovém 
úpadku původní dramatické tvorby nelze se diviti tomu, že i vý- 
konné umění dramatické upadá, tak že se v poslední době nezřídka 
objevují v naší žurnalistice stesky na úpadek ruského divadla. 

i. (13.) prosince. lbtopisec. 

Z Krakova, 

(Nastí nálady. — Filosof apoštol. — Protesty protipolicejní.) 

Zajímavých událostí ze života krakovského nemohu zaznamenati. 
Zajímavější jsou snad naše nálady — neveselé jsou u nás obyčejné, 
ale nyní jest u nás teprve vždy více lidí, kteří by říkali se Šio- 
wackým: > Kdykoliv přijdu do styku se skutečností — vždy mi klesají 
křídla a jsem buď smuten, jako bych měl umřít, anebo . . . roz- 
hněván. « 

Všude tam, kde duch nespí, kde nevládne politická intrika, kde 
vášeň nevyrůstá dokonce nad zřejmý zájem, tuto nejdůležitější páku 
politiky, všude tam s hlubokým znepokojením přemý- 
šlejí o nejnovější fázi poměru naší a české repre- 
sentace ve vídeňském parlamentě. Ohlasy stísně- 
nosti a zármutku docházejí k nám též z království, 
kteréž takřka šmahem stojí na straně bezohled- 
ného spojenství českopolského. 

Těšíme se však myšlenkou, že nad hemžení denní politiky vždy 
vynikají ide'ální potřeby národů, vyplývající z hloubi 
jich ducha a tvořící neomylný základ trvalého 
s b r a t ř e n í n á r o d ů v. Tím větší uznání méjmež pro apoštoly a 
stálé vyznavače nejužšího přátelství dvou nejbližších sobě národů slo- 
vanských. 

Slovo » bratrstvo*, tak často nadužívané a tak často zůstávající 
pouhým prázdným a jalovým zvukem, opakuje se u nás nyní zoova 
v jistých kruzích, a to díky panu Lutoslawskému. Snažíř se on vlíti 
v pouhé slovo živou šťávu, užívaje ho se zřetelem k rodnému spole- 
čenstvu. Ale především snad nevíte, kdo jest pan Lutoslawski. 

Nedávno jmenovaný tento docent filosotie na universitě krakovské 
jest již od několika lei znám v evropském světě vědeckém ze svých 
prací íilosofických, zvláště jako badatel Platona, v bádání jehož razí 
nové dráhy. Ale mladý učenec jest příliš komplikovanou individua- 
litou, příliš upřímným Polákem, aby mohl a chtěl zůstati pouze v tom 
klassickém ovzduší. Proto, přemýšlíme-li o něm, mimovolně napadá 
n.uii parafrásovali Síowackého, nebjf on jest »cosi jako řecká antika, 



z Krakova. 18^ 



ne pantheista ostatně^ alo romantik «. A tedy tento romantik touží 
sbralrjLi dále polské, oddělované více než kordony se stráží pohra- 
njůni — kordony ideí a ptoud&v společenských, politických a estheti- 
ckých. Á pojímá toto své poslání způsobem, jenž připomíná dobu 
>Dziadá« Mickiííwiezovfcti a »véc boží« (spraw§ Bož^) Towiaňského. 

Dojem zpáteční vlny z před padesáti let óiní zvláště poslední 
ílánky prof. LulosiawakéhOj jež uveřejňuje pod souborným názvem 
íNárodm vychování* v příloze >Gzasu«.*) Ješté snad více odtrhovala 
nás od současného dudia strannického a od skutečnosti přednáška 
Tř »Czytelni Akademické*, napolo improvisovaná, >0 úkolech mládeže 
polské*. Nebyla to vluíjtnĚ přednáška, nýbrž extase, dosti neurčitá a 
neuredená v přesné formy jako každá extase, nepodávající též jasného 
vytčení ce^t ideál iim na&í mládeže. Ale celý, do posledního místa 
naplněný sál, jasné cítil, 2e bledý přednašeč sám žil jakousi chvíli 
převratu. Že přelétal všecko > ducha perutěmi*, že toužil míti onu moc, 
'která srdce křísí aneb kruší*, aby sklonil mládež i společenstvo 
polské k víře ve velikost svého národa, k obětem a posvěcení v životě 
jednotlivců, k poznávání lidu atd. A kdo vlastně byl přítomen v onom 
sále a co mu odpovídáno? ftekli jsme již, že byl sál naplněn do po- 
sledního místa — ale kromĚ živých lidí bylo v něm ještě plno stínů 
mbulosti, a ty právě vyvolaly onu neobyčejně povznesenou náladu, jíž 
by sám pvednaáeč — jenž není básníkem ani řečníkem — nemohl 
z vlastní síty vyvolati. Mládež z království, jíž tu jest nemálo, zvyklá 
na abstrakci a idealism při politických poměrech, v nichž jest doma 
íiva, nejspíše mohla se ^olidarisovati se šlechetným sice, ale příliš vše- 
obecným programem professorovým. Mnohem rychleji orientovali se 
ť jeho nenrůitosti mladí Haličané — jeden po druhém pouštěl se 
7 diskossi s professorem, a nám, kteří jsme je poslouchali, stávalo se 
jasným, že znají velmi dobře poměry současného života společenského 
a ie znají také dobře lid polský nejen proto, že sami z něho většinou 
pocházejí, ale i že se s ním mohou stýkati bez překážek, které se v té 
příčině mládeži z království na každém kroku staví v cestu. 

Ostatně po celé diskussi měli všichni dojem rozladění — přiro- 
zeného konečné ve společnosti, ve které panují dva hlavní proudy nej- 
novéjSiho data: demokratický socialismus na jedné straně a národní 
myaticism na druhé. 

Rozepsala jsem se blíže o té věci ne proto, že p. Lutosíawski 
jest v jistých kruzích krakovských hrdinou dne, nýbrž proto, že, jak 
ze TSeho patrno, bére na ae snad odvážné úlohu velkého významu — 
úlolm obecné národní organisace, založené na tvoření tak zvaných 
»kroužků íljarelů* z xnužň i žen, spojených láskou bratrskou a smě- 
řujících ke společným cllůtn, Není pochybnosti, že najde přívrženců. 
Ale s druhé strany není těžko prohlédnouti, že přívrženci jeho ne- 
budou ani příliš četní, ani jednohtí, ani vytrvalí, poněvadž nynější lidé 
jsou individuální, trpí tolika rozmanitými chorobami mysli, citu a vůle, 

'j Alo hlavní redakce sříká se zodpovědnosti za obsah těch článků a 
i^řeoccbává ji speciální redakci přílohy. 



190 Dopisy: 

a kotví v živote tak skomplikovaném, že nejideálnějdí a tedy příliš 
áirokf, byť vždy společný recept na dlouho jim nedostačí. A kromě 
toho jest nepochybno, že i sám apoštol jest trpícím synem svého věku; 
udtvání jeho duše jest zcela patrné, a nikdo asi nemohl by o něm 
říci, co se kdysi říkalo o jeho vzorech Towiaúském a Mickiewiczovi, 
že slova jejich dávala radost a sílu ke splňování těch slov. 

Ale přes to vše dobře jest, že novf náš íilosof touží pohnouti 
dušemi a skupiti je kolem sebe; dobře jest, že nám připomíná celistvost 
národa, rozděleného jako žádnf jiný, nejen hranicemi říší, ale stále 
více i různoběžnými stranami vnitřními. — 

Mnoho hluku budí u nás poslední dobou krakovská policie. Po- 
krokové denníky jí věnují řadu ělánků. Mládež akademická bez rozdílu 
odstínů svolává náhlá shromáždění a schvaluje na nich hrozivé reso- 
luce. V kruzích společenských mluví se o věci té velmi mnoho. 
Slovem, nějaký přibylý Američan na příklad by si snad mohl pomysleti, 
že se k nám vrátily staré, dobré časy, kdy v očích mužů vlády i theo- 
retikův práva byla policie alfou i omegou zřízení společenských, kdy 
musela dbáti o materiálně i duševní potřeby občanů, ba i o početné 
regulování obyvatelstva a rozvoj jeho smyslu esthetického. Co se týče 
posledního bodu, nevím opravdu, zdali policie naše se o něj stará, ale 
na regulaci obyvatelstva působí aspoň tím, že horlivě klade překážky 
přijímání poddanství rakouského oněm poddaným ruským, kteří se jí 
nelíbí pro své přesvědčení. Ještě častěji slýcháme o péči rovněž horlivé, 
jako za starých časů, ale nyní méně žádoucí — o naši osvětu, nebo 
spíše o naše vědecké ústavy. Dobré censury a doporučení od policie 
jsou u nás takou nutností, že bez nich nejzávažnější kvalifikace ne- 
dostačují aspirantům vědeckých míst. Jest v Krakově známa celá litanie 
jmen mladých filosofů, mediků, přírodozpytců atd., vynikajících nadáním 
i práčovi toslí, kteří však nebyli potvrzeni v posledních letech za asi- 
stenty, demonstranty, laboranty atd. při stolicích universitních, aniž za 
supplenty na gymnasiích, a to proto, že náleželi k radikábiému sdru- 
žení (s odstínem sociaUstickým) mládeže akademické »Zjednoczenie<, 
a tím upadli v nemilost policie. 

Zdá se však, že přes tyto odstrašující příklady počet členů 
>Zjednoczenia< stále vzrůstá — a rovněž se množí protesty proti 
> vládě policie v universitě i ve škole.* 

O slavnosti universitní, k níž si jednotlivé komitéty rozdělily 
práci, napíšu příště. 
ř> 20. pros. 1899. bomualda baudouin db coubtbkat. 

r z Eoratan. 

^'. (Ještě o slovinském ekolstyf. — Příprava našich učitelů v jazyce slovinském. — 

^ Smýšlení korutanských učitelů. — Chování se zemské Skelni radj a inspektorů 

í* zemských i okresních.) 

^ ' V červnovém sešitě I. ročníku Slovanského Přehledu jsem na- 

kreslil malý obrázek slovinského školství v Korutanech. V dnešním 
dopise doplním onen obrázek zprávou o učitelstvě. 

I Na celoveckém paedagogiu, z něhož vycházejí učitelé, kteří mají 

i 



r 



Z Korutan. l9t 



působiti na utrakvislickfTíh školách, jest slovinština nepovinným 
predraétem; dříve se jí vyučovalo ve dvou odděleních, v nejno- 
véjSím čase však se jí učí ve třech odděleních 2 hodiny týdně. Uóí 
se ovšem, ale jak! Za celou dobu trvání celoveckého paedagogia ne- 
vyučoval ještě na něm slovinštině učitel, jenž by byl z tohoto před- 
mětu zkoušen. První učitel, Germitsch, prý sám říkával žákům z Kra- 
jiny nebo ze Štýrska, kteří mluvili pěkně a pravidelně slovinsky: »Vy 
mluvíte příliš vysoce, sotva že vám rozumím.* Po něm -vyučoval slo- 
vinštině katecheta Nessler, rovněž z toho předmětu nezkoušený. Nyní 
jest sice na paedagogiu učitel zkoušený, ale ten slovinštině — neučí! 
Vyučuje jí učitel K. Presem, jenž má zkoušku jen pro obecné školy. 
Co se vlastně požaduje ze slovinštiny od žáků tohoto ústavu, není 
mi známo, tolik jest však jisto, že se vyučuje jen na základě n ě- 
mecké knihy Sketovy: Slovenisches Sprach- und Uebungsbuch. Z této 
německé knihy mají se cho branci naučiti tolik, aby mohli později ve 
dkole slovinský jazyk s úspěchem vykládati po slovinsku. Jest pfiro- 
zeno, že se na ústavě naučí ze slovinštiny jen tolik, že pak v učitelsicé 
praxi nevědí si s tím drobtem znalosti jazyka dítek rady. Svědomitější 
nčitelé to sami uznávají; tak na příklad jistý učitel ve Spodním Dravo- 
gradu sám se přiznal, že ts^ trocha slovinštiny mu v praxi nepostačuje, 
že jest nucen ve II. třídě vyučovati pomocí tlumočníka! 

Většinou na našich dvojjazyčných školách vyučují pouzí Némci, 
nebof na paedagogiu jest nedostatek slovinských chovanců. V posled- 
m'ch 10 letech jich z paedagogia vyšlo 87, loňského roku 12, příštím 
rokem vyjdou jen dva. Slovinští studující neobracejí se k učitelství a3Í 
z té příčiny, že pak jsou nuceni vyučovati mládež v cizím, nesroz- 
umitelném jí jazyku — a že dokonce bývají učitelé, kteří dle úsudku 
inspektora nedosáhnou u slovinských dítek dostatečného prospěchu 
v němčině, trestáni odnětím kvinkvenálek. 

Aby čtenář poznal, jací učitelé působí na dvoujazyčných a iiĚme- 
ckých školách, jež jsou určeny slovinským dětem, připojuji několik 
statistických dat. Na 92 utrakvistických školách působí 159 učitel- 
ských sil, z nichž jen 39 umí slovinsky (kdybychj)m chtěli přesně 
souditi, zmenšil by se i tento počet); 71 jich slovinštinu jen láme a 
ostatek (49) jsou pouzí Němci. — Na 18 zcela německých školách, 
ačkoliv je navštěvují většinou jen slovinské dítky, působí 45 učitelských 
sil; z nich umí slovinsky jen 9, ostatní buď jen lámaně (13), nebo 
zhola nic (23). 

Učitelé mohli by ovšem soukromou pílí doplniti svou znalost 
slovinštiny, ale to se neděje. Korutanští učitelé jsou a dle přání školních 
úřadů musí býti smýšlení německonacionálního a nepřáteli všeho slo- 
vinského. Do slovinských spolků nesmějí vstupovati, slovinských časo- 
pisů nečtou, slovinských knih nekupují, členy Slovinské Matice nejsou, 
k >družstvu sv. Mohora< si netroufají přistoupiti, byC i chtěli, po- 
névadž se bojí, že by jejich jména uveřejnily >Freie Stimmen* a oíer- 
nily je u zemské školní rady, jako se již nejednou stalo. S učitelem, 
který má jen trochu sympathií ke Slovincům, dovede zemská ákolní 
rada zatočiti; okamžité přeložení do ryze německého kraje bývá tre^'iM]i 



/■ 



I 



1 



192 Dopisy: 

za vlastenecké city slovinského učitele. Tak se* stalo na příklad učiteli 
K. Vilčniku, o němž se na yyšdích místech pouze domnívali, >2e 
by ho mohli slovinStí vlastenci dostati do svých sítí«, a jenž ničím 
jiným se neprobřešil. Tento učitel, jeden z nemnohých, kteří dovedou 
mluviti se slovinskými dětmi v jejich mateřském jazyku, musil uprostřed 
zimy s rodinou stěhovati se do německé části Korutan. A jak se chová 
zemská dkolní rada k učitel&m smýšlení německonacionálního ? Co se 
stalo dvěma učitelům, kteří s tlupou poštvaných selských synk& přišli 
do Apač, aby tam překazili slovinskou schůzi? Oba tito učitelé, do 
onoho času provisorní, obdrželi v krátce potom místa definitivní . . . Smý- 
šlení učitelů slovinských dětí a jejich • protektorů charakterisuje tento 
fakt: Učitel v Š. Mohoru, H. Maro, *) napsal k německonacionálnímu 
Parteitagu r. 1892 slavnostní báseĎ, ve které slovinské vlastence při- 
rovnává ke draku*), jenž musí býti potřen. Když si Slovinci na ta- 
kový způsob psaní stěžovali, byl Maro nenadále jmenován — okresním 
inspektorem! 

Takovému smýšlení korutanských učitelů nepodiví se, kdo ví, že 
jsou pod vlivem německonacionálňích inspektorů. Dřívější zemský in- 
spektor Gobanc řekl jednou vůči Slovincům: >Vi bindišarji^) nimate 
na Karoškem pravice do obstanka.* (Vy Slovinci nemáte v Koru- 
tanech práva existence.) A nynější zemský inspektor Palla ani slovinsky 
neumí, pouze slíbil, že se slovinsky naučí. Okresní inspektorové nejsoa 
o nic lepší. O jednom z nich (inspektoru velikoveckého okresu Artnakovi) 
napsal Mir r. 1889 (roč. VIII., č. 17), že kdysi při inspekci řekl dětem 
ve škole: >Deutsch miissťs lernen, deutsch! Deutsch ist schón, ist nobel! 
Windisch ist báuerlich, ist schiech!* — 

V tom, co jsem napsal, není nadsázky — té o slovinských po- 
měrech v Korutanech není třeba, poněvadž pouhá pravda jest až příliš 
smutná. ... fe. svbCAn. 

Z Erwiny. 

(Nová banka slovinská. — Hospodářská a obchodní družstva. — Záložnj. -y 

Rovnoprávnost sloviočinj v Korutanech. — Ze Školství. — Z Goricka. — Z Pfí- 

moří. — Z literatury.) 

Domácí roztržky kvetou dnes u nás více než kdykoli před tím 
a vyčerpávají nejlepší naše síly. Proto pokračujeme velice nepatrně 
v zemi, která jediná má ohromnou slovinskou většinu. Přece však mů- 
žeme zaznamenati na hospodářském poli několik faktů, jež svědčí o naší 
životní energii. Max Veršec založil na akciovém základě eskomptní 
banku s kapitálem 500.000 K, který po případě může akciemi po 
200 K ještě vzrůsti na 1,000.000 K. Má obstarávati bankovní a bur- 
sovní obchody slovinských finančníků, továrníků, velkoobchodníků, pod- 

*) Matka jeho byla Slovinka, strýcem jeho pak byl známý slovinský spi- 
sovatel J. Parapat. 

*) Doslovný citát zní: „Vernichtung muss ihm werden — dem Drachen- 
wurm, der wieďrnm wachsen will, — zermalmen muss der Kárnthner ihn, das 
merket, — zermalmen, ja, ehevor er gross geworden.** — 

^) T. j. VindiŠarji = Slovinci. 



z Krajiny. 193 

Díbatelu atd. — Nedávno byl v Lublani zvolen vfbor, který má pod- 
nikDOQti všB potřebné k založení samostatné slovinské pojišťovny. 
Kdyby se jí podařilo vytlačiti ze zemé váecky cizí Riuniony, Assicu- 
razjony, Fonciery, zi^kstalo by doma nékolik set tisícovek. Jest pouze 
obava, aby tento podnik nezůstal státi na polovici cesty, poněvadž jeho 
založeni vychárf vstfíc pouze strana klerikální. Této straně též dobře 
sloQži konzumní a hospodářská družstva, z nichž některá stala se pra- 
Tfmi jejími tvrzemi. Fouze to jim vadí, že nemají obchodnicky vzdělá- 
Djeh sil k řízení těchto sdružení; lidé z rolnictva jen z nouze do- 
alaÉujf, Proto se konal v prosinci v Lublani sociální kurs, kdež 
se obchodvedoucfm a delegátům jeBnotlivých spolků přednášely po- 
třebné věci; proto také vydán L Letopis, zpráva o působení všech 
spolků, sdmženfch v ^Gospodarské zvezi< (po případě o zaniknutí ně- 
kterých). Naproti tomu se sdružili obchodníci v družstvu Obchodním 
a řemeslnickém (Trgovsko in obrtniško društvo) v Lublani. Pravému 
rozvoji tohoto spolku brání vzájemná nedůvěra členů obchodníků, do- 
savadní jeho činnost omezuje se pouze na denuncování u politické 
vlády skutečnech i zdánlivých přestupků v konsumních družstvech a 
spolcích. 

V Celji měl »Svazek slovinských záloženc (Zveza slovenskih po- 
sojilnic) 12. listopadu valné shromáždění, které mezi jiným konstato- 
valo, že bylo letos ve Štyrsku založeno 6 nových záložen. Ve svazku 
jich je nyní dohromady 90: 20 korutanských, 24 krajinské, 11 prí- 
inojských a 35 štýrských. Všechny měly aktiv kolem 24 Va í»il. zlatých 
a čistého užitku 110.234 zl. 64 kr. Ostatní záložny jsou sdruženy 
v hospodářském svazku a ve svazku krajinských záložen. Orgánem 
vSech jeal měsíčník >Zadruga«, vycházející v Celji — prvý pokus 
slovinského národně-hospodářského časopisu. 

KorutanStí Slovinci mohou ve svých bojích zaznamenati malý 
úspěch: na obžalobu Dra. Tavčara proti vystupování běiáckého soudu 
uznal zemský soud v Celovci úplnou rovnoprávnost slovin- 
ského jazyka v slovinských krajích v Korutanech. 
Toléž potvrdil i nejvyůší soud. Na druhé straně však byl tento úspěch 
rychle páral yso ván ustanovením německo-nacionálních soudců, kteří 
slovinsky ani dobře neznají. 

Rovnoprávnost slovinčiny tedy jest uznána před soudy — ale 
nikoli v celoveckéin bohosloví. Zde jest ze 63 bohoslovců 28 Slovinců, 
jimi byla zakázána reč-nická cvičení v mateřštině. Proto došlo mezi 
oběma stranaroi v bohosloví k tuhé srážce. 

Dobře prospívá » Národní škola* v Št. Rupertu u Velikovce. Letos 
otevřela již třetí třídu a dívčí internát. Ve škole jsou 164 žáci a žačky 
a v internátě 12 slovinských chovanek. Škoda, že škola nemůže obdržeti 
práva veřejnosti. Ovšem, kdyby šlo o nějakou německou školu v Kra- 
jiJiĚ, doslalo by bc jí ho hned. Právě v posledním čase udělila zemská 
Jkolní rada krajinská pro nékolik Tyrolákii v slovinských Domžalách 
lamějií schulvereinskG soukromé škole právo veřejnosti. — Gyrillo-Metho- 
déjský spolek zamýilí zříditi dvě nové školy na slovinsko-nemeckých hra- 



194 



Dopisy : 



ničích ve Štyrsku: v Mariboni a na Muti. Předsednictvo již uveřejnilo 
vyzvání. Smutné však jest, že následkem politické roztržky, která byla 
letos zavlečena i do tohoto spolku, poněkud ubylo zájmu pro tento 
nás důležitý kulturní ústav. 

Na Goricku počali napodobiti krajinské bratry — v hádkách. 
Nejprve pro osoby, potom teprve pro účely. Škodlivf vliv se jeví na 
všech stranách. Obě strany, liberální i klerikální, chápou se organisace 
mezi svými přívrženci. Liberálové snaží se upevniti svůj vliv na obchod- 
níky a řemeslníky, klerikálové na rolníky a dělníky. Strana klerikální 
založila si nový list >6oricu< a po novém roce počne ještě vydávati 
čtrnáctidenník >Narod« — aby snadněji zatlačila >Soču« a >Primorce«, 
jež vydává A. GabrSček. Politickými boji trpí i literární podniky tohoto 
čilého nakladatele: > Slovanská knjižnica<, jež v dosavadních více než 
8 svazcích seznámila Slovince s tolika krásnými duševními plody všech 
slovanských národů, přestane vycházeti, neboť deíicit jest příliš veliký. 
Za to budou míti Vlaši v Gorici nový denník místo dosavadního >Cor- 
riere di Gorizia*. Smutné ovoce domácích roztržek ! ♦ 

V Prímoří poměry pro nás se nezlepšily. Patnáct let již marně 
žádají slovinští rodičové v Terstu pro své dítky aspoň jedinou slovinskou 
školu. Stěžovali si u ministerstva, jež odepřelo nové vyšetřování. Po 
několika letech teprve letos přišel rozsudek od místodržitelství, 
že slovinské školy v Terstu není třeba, jelikož tam prý není Slovincň — 
dle operátu o lidovém sčítání z r. 1890. A přece je Terst největším 
slovinským městem, maje přes 40.000 našich lidí! Ale největší část 
jich při sčítání byla povlaštěna, neboť sčítal — městský magistrát. 
Ten se tázal pouze: »Parla lei Italiano?* Ať již tázaný odvětil »8i< 
anebo »nd«, zapsali jej za Vlacha. V Rojanu (v tržickém okrese) takto 
napočítali pouze 250 Slovinců — a přece pouze dětí, navštěvujících 
slovinskou školu, je 258! Proto žádají přímořští Slovinci přede vším, 
aby vláda odňala magistrátu lidové sčítání v r. 1900. Proti odmrStění 
prosby za slovinskou školu v Terstu podali Slovinci opět rekurs. Nyní 
mohou zase několik let čekati na — nové odmrštění! . . . 

Končím několika drobnými zprávami z literatury. Družba sv. Mo- 
hora vydala opět letos šest knih (celkem ve 468.617 výtiscích), z nichž 
nejlepší jsou Stritarovy >Jagode«. Clenu jest 78.103 (o 972 více než 
loni). Na budoucí rok připadá sté výročí narození zakladatele tohoto 
spolku, biskupa Antona Martina Slomška, jenž se narodil 26. listopadu 
1800 v Ponškvi ve Štyrsku. — >Ljubljanski Zvon« má nového re- 
daktora v uznaném předním básníku našem Antonu Aškerci, kterýž 
slibuje, že pozdvihne tento měsíčník na výši moderní, časové revue, 
kdežto dosud byl pouze jakýmsi >Familienblattem«. — Blíží se jubileum 
Prešernovo, k němuž Němci Kleinmayr a Bamberk vydají po novém roce 
spisy slavného básníka ve dvou vydáních: dražším po 10 K. a laci- 
nějším po 5 K. Uspořádal je skriptor lycejní lublaňské knihovny, Luka 
Pinlar. Illustrace obstará — cizinec Karpellus ... A slovinští umělci 
strádají! . . . Slovinští nakladatelé přepustí Němci, aby nám vydával 
naše klassiky ! To jest v pravdě — klassické ! 

▲NT. DBRMOTA. 



r 



Z BulbArska. 195 



Z Bulharska. 

(Hiai8ter8k& kríae. — ;- Grekovova ž&dost za propuStěnou. — Finanční kríse. — 
Z divádta. — Společnost HterArní. — I. Vazov.) 

Hned po zářijoYfch volbách do národního shromáždění, o nichž 
byla zmínka v posledním mém dopise, propukla ministerská krise. 
Ji2 dávno před tím opposični časopisectvo roztrudovalo zprávy, af věro- 
hodné či patrné klamné, o brzkém páda ministerstva Grekova-Rado* 
slavova. Zprávy ovšem byly spojeny s více či méně prudkými útoky na 
ministerstvo. Orgány vládní snažily se je odráželi a slavnostně ujišťo- 
valy, že mezi ministry panuje nejlepěí shoda. Než volby, jež vypadly 
vesměs ve prospěch strany Radoslavova, přiměly jeho kollegu a před- 
sedu vlády, Grekova, aby odhalil jsoucnost krise a Smahem zvrátil dřívější 
úřední tvrzení opačného smyslu. Počet poslanců strany Radoslavova 
udnil další setrvání Grekova v úřadě ministerského předsedy nemožným. 
Požívaje důvěry knížete, byl by sice mohl shromáždění rozpustiti a vy- 
psali nové volby, ale při nichž by se musil chopiti týchž násilností 
policejních a ohrožování výživy a zdraví občanů, jimiž stranníci Rado- 
slavova vybojovali svému vůdci nadvlády a sobě odměny v podobě, 
služeb a různých milostí. To se však nestalo: nové volby, byly by 
vyžadovaly drahně peněz, k tomu finanční nesnáze státu bulharského 
rostly tak, že i služné úředníkův již na druhý měsíc plynulo na 
splátky státních podniků a dluhů. Proto nezbývalo Grekovu, než od- 
stoupiti; ale odcházeje vylíčil v žádosti za propuštění kabinetu hrůzu 
správy Radoslavova jako ministra vnitřních záležitostí, aby tím alespoň 
oprávnil svůj krok a zmírnil dojem své porážky. 

Gre kovová žádost za propuštěnou jest jedinou 
listinou svého druhu v parlamentním životě Bulharska. Vznáší se v ní 
k nejvyššímu místu ve státě úřední obžaloba ministra, že bez ohledu 
na zákony a přirozená práva občanů krutě užíval své moci, jen aby 
se dodělal přednosti v kruhu svých koUegů a výhod pro svoje stou- 
pence v národním shromáždění, v úřadech atd. Vůbec je tato listina 
smutným dokladem, s jakým svědomím naši mužové političtí ujímají 
se vlády a nakládají se zájmy státu a obecenstva. Grekov znal Rado- 
slavova jako vůdce určité strany již od roku 1887, znal ho dobře 
i jako bývalého již ministra; proč se s ním tedy v lednu spojoval, aby 
utvořil ministerstvo pod svým předsednictvím, ale pode jménem »Grekov- 
Radoslavov*, v němž každý spatřoval v Radoslavovu zručnějšího 
činitele pro >domácí« politiku než v Grekovu V V dubnu byly konány 
volby do národního shromáždění. Grekov a Radoslave v objížděli spo- 
lečně bulharská města a všude ujišCovali, že budou volby úplné svo- 
bodné; ale volby pak řídil Radoslavov dle svého známého způsobu, 
není divu, že vypadly většinou v jeho prospěch. Grekov o tom vědžl; 
proč tehdy nepředložil to knížeti, proč teprve v září promluvil o proti- 
iákonnostech Radoslavových, o dosazování osob nezpůsobilých, skom- 
promitovaných na místa úřednická, o znásilňování občanů, nehlásících 
>e k jeho straně? V ministerském spolku s Radoslavovem měl Grekov 
též své rozpočty, pro něž neodlučoval se od > nenapravitelného < kol- 
legy již dříve; a v těch rozpočtech první místo zaujímaly podmínky 

13* 



196 



Dopisj : 



ve prospěch representované jím strany zavražděného Stambulova, ni- 
koliv zájmy státní. Žaluje na Radoslavova před knížetem a před celým 
světem — podává Grekov ve skutečnosti obžalobu sebe sama; neboť ují- 
maje se předsednictví kabinetu ve spolku s Radoslavovem, sliboval 
národu vnitřní opravu, jsa si vědom již napřed, že nebude s to ji 
provésti; a pak snádeje po 8 měsíců nesprávnosti svého kollegy, do- 
dával mu tím smělosti až — ke své vlastní záhubě. 

Po odchodu Grekova měl Radoslavov podle vdech obyčejů par- 
lamentních zaujmouti místo ministra předsedy v novém kabinetě. Tomu 
se vdak protivila vůle knížete, kterf jmenoval chefem kabinetu dosa- 
vadního ministra osvěty, Ivančova. Tím znova došlo potvrzení pře- 
svědčení obecenstva, utvořené již od pádu Stambulova, že n e o b m e- 
zenfm správcem Bulharska jest vlastně kníže, nikoli však 
národní shromáždění. Ivančov byl ředitelem statistické kanceláře, než 
byl povolán do ministerstva Grekova. Dvůr knížecí projevoval ma 
okázalou příchylnost. Ve svém úřadě nehlásil se Ivančov k žádné 
straně politické, ačkoliv před rokem 1886 byl přívržencem Karavelova, 
nyní vůdce slabé strany deinokratické; v kabinetě Grekova pak více 
a zjevně se chf lil k názorům tohoto chefa. Jeho místo ministra osvěty 
zaujal předseda shromáždění Dr. Vačov, krajan Radoslavova, a tak jest 
nynější kabinet Ivančova jenom v jedné osobě a jménu změněný ka- 
binet Grekova. I za vlády nového kabinetu jest Bulharsko spravováno 
>starfm« způsobem, ba snad ještě s větší (neboť méně obmezenou) 
horlivostí než před tím. Vždyť je známo, že cvik dělá mistra — 
v té příčině není o správě ministerstva Ivančova-Radoslavova sporu . . . 
> Většina* shromáždění mu přeje, a kníže prý také — ovšem jak 
dlouho, není známo . . . Návštěva knížete u Grekova po jeho od(;hodu 
z ministerstva byla všelijak vykládána v listech opposičních, ale na tom 
nelze nic pevného budovati. Nanejvýš lze o ní říci, že pán země byl 
tentokráte zdvořilejším ke svému » sluhovi*. 

Po tomto obrázku politické správy Bulharska v dokonávajícím 
roku jest mi se zmíniti také o finanční krisi bulharské. Ta byla 
příčinou pádu bývalého kabinetu Stoilova v první polovici ledna, a ne- 
obejde se dojista jen jedinou obětí tohoto druhu, aniž pou^e takovými 
obětmi. Politické strany, jež se vystřídaly u vládního kormidla od doby 
první bulharské půjčky (1889), viní se navzájem z této kříse; ale ne- 
právem, neboť krise vyplynula ze špatného a čím dál horšího hospo- 
dářství za radu let. Nyní se najednou vláda snaží překonati všecky 
finanční nesnáze, které po léta rostly, až nyní hrozí velikým krachem. 
Za tím účelem přikročila vláda k některým nařízením bursovním, k nu- 
ceným srážkám půjčkovým z platů úřednických, ba i ke zkrácení sa- 
mých platů, ač by se v posledním případě spíše doporučovalo obme- 
zení počtu úředníků, jichž máme poměrně více než v Rakousku. — 

Z duševního života v Bulharsku mohu zaznamenati příznivé 
zprávy z divadla, přípravy ku zlepšení organisace ^Bulharské 
společnosti litera rní« a návrat básníka Vazová k lite- 
ratuře. 

Bulharské divadlo, jež vzniklo ze soukromého podniku 



r 



z Bulharska. 197 



>0cHOBa« (r. 1888), jest nyní positivním činitelem v našem veřejném 
a uměleckém životě. Společnost bulharské^ již tak dospěla ve svých 
požadavcích knlturních, že by těžce nesla ztrátu divadla; a na jeviáti 
bulharském již vystupují síly, které mohou uspokojiti i dosti přísné 
požadavky kritického diváka. Divadelní jednotu v Soíii »G'BJi3a H 
caitx'B< vydržuje stát, a proto se nalézá pod řízením > divadelního 
odboru*, jmenovaného ministrem osvěty. Letos jmenovaný odbor, aby 
divadlu zjednal podmínky Šťastnějšího rozvoje, povolal na počátku 
podzimu ze Záhřeba za režiséra p. A. Mandroviče, známého i z di- • 
vadel v Bělehradě a v Novém Sadě. ZároveĎ angažoval odbor jednu 
ženskou sílu a dva členy mužské, kteří prodělali školu divadelní na 
Rasi, v Moskvě a v Petrohradě, jakožto stipendisti bulharské vlády. 
1 roku minulého vítalo jeviště v Soíii dva mladé domácí členy, jednoho 
ze ákol pařížských, druhého z vídeňských, ale jen tento poslední (slečna 
Ignatova) udržel se v přízni jednoty i obecenstva. Staří členové (ryzí 
to ovoce domácího vychování a osobních snah i schopností) rozmno- 
žení novými členy, tvoří již slušné divadelní těleso, které zcela zdařile 
sehrává starší i současné divadelní kusy francouzské, německé a ruské. 
Na repertoiru jsou Moliěre, Sardou, Suderman, Freitag, Gogol, Ostrovskij 
a j. Jest si pouze přáti, aby německé kusy lehkého anebo ctihodně 
starobylého zrna neopanovávaly tak výlučně naše mladé jeviště, jak se 
to stávalo dosud, a pak aby nebyla přehlížena i díla z jiných literatur 
slovanských, než z ruské. Arci nemáme dosti překladů; ale jako si 
mohla jednota poříditi překlady německé a francouzské, "tak by jistě 
mohla si opatřiti i překlady komedií a dramat srbských, slovinských, 
českých a polských. Ostatně za tím účelem byl letos vytištěn bul- 
harský překlad Vrchlického veselohry »V sudě Diogenově*, s úspěchem 
dávané i na jevišti záhřebském, ale výbor divadelní si toho neráčil 
všimnouti, dávaje přednost všelijakým boulevardním fraškám pařížským. 
Z češtiny máme kromě toho překlad Bozděchova »Barona Goerze<, 
z polštiny Fredrovu veselohru >Pan Jovialský«, z chorvatštiny veršo- 
vané drama Tresiée-Pavičiče »Symeon€, které se doporučuje i domácí 
látkou, ze srbStiny pak něco od Trifkoviče a Glišiče. Mějme naději, 
že divadelní vfbor v Soíii pochopí konečně povolání bulharského di- 
vadla, aby pěstovalo vynikající měrou umění bulharské a slovanské. 
Bulharské divadlo dává posud svoje představení v > Slovanské Besedě <, 
jediném to útulku koncertů, akademií a podobných produkcí ; ale v ne- 
daleké budoucnosti naše sídelní město bude se honositi samostatnou 
budovou divadelní, pro niž jest již určeno rozsáhlé stavební místo 
u palácové zahrady; kromě toho sřekla se vláda ve prospěch stavby 
divadla důchodu kolkového od městské třídní loterie, obnášejícího 
100.000 franků ročně. 

Rodák bulharský K. Michailov-Stójan, operní pěvec di- 
vadel moskevskfch, pořádal letos v našich městech řadu koncertů, 
i pojal ministr osvěty Ivančov úmysl, zaříditi při bulharském divadle 
také operu, jejíž vedení mínil svěřiti jmenovanému tenoristovi. Na 
Slšstí divadla i pana Michajlova-Stojana nástupce Ivančova nedal se 
2%kati pro tento plán, neboť by potom prostředky nevystačovaly 



n 



198 Dopisy: 



na drama ani na opera, a ředitel opery doSel by jen zklamání a 
horkosti. 

»Bulharská společnost literám {< pracovala tohoto 
roku přísné dle usnesení valné hromady, konané loni v listopadu. Od 
té doby začíná obnoveny život této společnosti, kdysi u nás tak vá- 
žené a slavné. Ale dlouholetý spánek její přivodil okolnosti, které za- 
držují volný její rozvoj. Společnost neměla prostředků na podporu 
védecké práce a na vydávání svého časopisu. A přece vydala 4 svazky 
>Periodičesko Spisanie* a převzala vydání spisu člena V. K'Bnčova 
o ethnografii makedonské. Je to zásluhou jejího předsedy J. £. Ge- 
Sova, který ji pomohl z nesnází hmotných. Aby mohla společnost 
pravidelnéji pracovati ve svých schůzích vědeckých" a valných hroma- 
dách, pak aby i orgány svými mohla prospěšněji sloužiti domácí vědé, 
zahájila v polovici minulého listopadu porady o změně stanov; dou- 
fejme, že výsledkem jich bude vhodnějdí organisace této důležité spo- 
lečnosti. 

V zájmu pěkného písemnictví bulharského měli jsme oprávnénou 
příčinu k lítosti, že se básník I. V a z o v stal ministrem — a naopak 
zase k radosti, když ministerské křeslo měl opustiti. A vskutku, za 
doby ministrování Vazová nedostalo se nám ničeho z jeho péra, avšak 
hned po tom básník, odloživ odznaky vysokého sluhy státního, uchýlil 
se k přírodě naší a k jejímu synu, bulharskému sedláku, čehož vý- 
sledkem jest nová sbírka básní »CKHTRHmRH ntCHH< (>Tulácké pisně<). 
Nikdy před tím Vazov nesáhal tak určitě do strun životní bídy a 
trudu, jako v této sbírce. Kromě díla Vazová vyšla sbírka povídek 
A. T. StraSimirova z doby hrozných skutků vlády Stambulova, 
• CfliyTiio Bp'kMe< (»Doba piklů«). db. a. balan. 

Ze Srbska. 

(Nesprávné ponětí o srbských a vAbec jihoslovanských poměrech ) 

Na konci prvního svého dopisu řekl jsem, že vám posílám hrstka 
zpráv jen o našem ruchu osvětovém v poslední době, z ú m y s 1 a 
ponechávaje stranou smutné poměry politické, neboť se o nich, ba j e n 
o nich až do přesycení mluví v denních listech vašich. O jiných 
stránkách života srbského, o životě společenském a vůbec stavu kul- 
turním neděje se v nich takřka ani zmínky ; jediné v » Národních 
Listech* objeví se tu a tam nějaká zpráva — ale to se pohříchu děje 
nahodile, beze vší soustavnosti a proto i bez většího významu. Není třeba 
vysvětlovati, jak veliká škoda plyne z toho, že se českému čtenáři, 
který (což zaznamenáváme s největší chválou) vskutku s neobyčejně 
velkým zájmem sleduje věci slovanské a jihoslovanské zvláště, že se 
tomuto českému čtenáři ponechává, aby jen dle zpráv o » politice* (mí- 
níme tu dlouhé, sensační zprávy »Spectatora« v Nár. Listech) vytvo- 
řoval si obraz o celkovém kulturním stavu bratrského národa slovan- 
ského. Jsem dalek toho, abych vytýkal Národním Listům nelásku 
k nám, ale proto přece musím vyznati, že ony zvláště mají na svě- 
domí nesprávnost veřejného mínění českého o věcech srbských a 



n 



Ze Srbska. 199 



jihoslovanských F&bec. Lépe dělají jiné listy (o tom, jak pídě Hlas 
Národa, raději pomlčíme), které o našich věcech nepíSí nic, než Nár. 
Listy, které pídí mnoho, ale jednostranně a povrchně. Že touto výtkou 
nekřivdím Nár. Listům, o tom mám hluboké přesvědčení, nabyté delším 
pobytem v Praze. Nejednou bylo mi s bolem vyslechnouti ve vzdě- 
lané 6eské společnosti politování, že bratrský národ srbský, kdysi tak 
slavný, vznešený, hrdinský, tvůrce neobyčejně krásné národní poesie, 
dnes prý tak > duševně a mravně klesl « a stal se » neschopným* vyš- 
šího kulturního života. A z čeho to viděti? . . . >Přec taková bídná 
poHtika! Tam se dějí divy !< zní odpověď tak vážně a ostře, jakoby 
se v Čechách a jinde ^ikdy nedělo něco podobného. >Pro boha vás 
prosíme, povězte nám, je to pravda, co píší Nár. Listy o Srbsku ? . . . 
Váš život musí být strašně bídný .^< ptali se mne zase s jiné strany . . • 
Nebudu zde vykládati, co a jak jsem na tyto otázky odpovídal, po- 
dotknu jen, že články á la >Mízerie ze Srbska«, »Hanba Srbska« a 
podobné vskutku neměly by se objevovati v listě, který dovede o vý- 
znamu a potřebě vzájemnosti slovanské mnoho, mnoho psáti! Opakuji: 
lépe nepsati nic, než polovičatě anebo lež ... Prosím, aby se mi ne- 
rozumělo Spatně. Nezastávám se naší politiky, která jest dnes (ne 
vždy) vskutku mizernější než vaše, ale rád bych jen těmito řádky 
upozornil na velkou škodu, kterou nám i vám způsobuje nepravdivé 
a jednostranné líčení našich poměrů, a poukázal, že u nás, jako u vás, 
žije se nejen >politiso váním «, nýbrž také jinou prací, prací kulturní, 
o které vy, bohužel, nic nevíte. ^) Chci poukázati, že jest velikou a ne- 
odpustitelnou chybou politické přečiny jednotlivých lidí, kteří mají 
v rukou moc (nabytou vnějšími poměry), přenášeti na celý národ 
a všechny také jemu vytýkali. Proč psát >Mizerie ze Srbska«, »Hanba 
Srbska* a potupovat celý srbský národ za hřích jednotlivců? To není 
nic jiného, než kdyby naše listy psaly " »Hanba Čechů* a hanily český 
národ, že má na příklad mezi poslanci takové charaktery, jako spisovatele 
známé broSurky o Bosně a Hercegovině, anebo proto, že není s to 
zbaviti se jha silnějšího nepřítele . . . Pravda jest, že dnes srbský národ 
také není s to zbaviti se svfch nepřátel, ale není pravda, že národ nic 
nedělá, aby zlo zmenšil, a že je neschopen boje a života. Že jsou po- 
měry tak těžké, že nelze nic vybojovat — mfiže-li za to srbský národ ? . . . 
Proč se ve vašich listech nepoukazuje na to, žejsmei my 
jakový obětí rakousko-uherské politiky, a že všechno, 
co se v Srbsku děje v neprospěch plemene slovan- 
ského, odehrává se dle noty vídeňské a pešťské? 
Či o tom u vás nikdo neví? . . . Nevíte, že politika >divide el impera* 
nikde se energičtěji neprovozuje, než na Balkáně ? Nevíte, proč to musí 



*; Častokrát jsem v nejlepší české společnosti vyvolal udivení, když 
jaem vyprávěl, Že máme v Bělehradě vysokou školu. Akademii věd a umění, 
divadlo atd., Že naSe dívky studují gymnasium a vysokou školu, že naše ženy 
zastávají rázné slnŽby státní a ženy s doktorským titulem provozují lékařskou 
praxi atd. atd. Za to každý „věděl**, že jsou v Srbsku všude „hajduci", že 
nArod nem/i co jíst, že je mnoho dluhů atd. atd. 



200 Dopisy: Ze Srbska. 



bft? Nevíte, že my musíme býti seslabeni a zlomeni, aby byla širší 
a pohodlnější cesta k Soluni? . . . Domyslíte se, co bych odpovědí na 
tyto otázky chtěl říci. A proto: nepotupovati, neodsuzovati srbského ná- 
roda pro malomocnosti, když víte dobře, že je náš společný nepřítel 
tak silný. Pomůžeme si jen společnou, svornou prací proti němu . . . 
Nejméně se však česká žurnalistika má pozastavovat nad tím, že se 
v řadách našich vlastních synů srbských najdou agenti politiky »divide 
et impera< a přivádějí národ do takového politického (to akcen- 
tujeme) stavu, jaký je v Srbsku nyní. Však víte, že v Čechách, bohužel, 
není lépe. Není pšenice bez koukolu . . . 

Doufám, že jsem vám těmito několika upřímně míněnými slovy 
podal klíč k pochopení nešťastné politiky srbské a zároveň poukázal 
na potřebu lepšího poznávání našeho kulturního stavu a osvětnfch snah 
vůbec. Kéž by dosavadní neznalost co nejdříve ustoupila poznání hlub- 
Síiriu a pravdivějšímu ! Práce pro vzájemné poznání nesmí však býti pro- 
váděna nahodile, jednostranně a povrchně; musí býti vědomá, svědomitá, 
všestranná a prohloubená, nemá- li > vzájemnost € zůstati pouhým slovem. 
Tato práce, jak my si. ji představujeme, není ovšem snadná, vyžaduje 
hlubokého, delšího a svědomitého studia^ ale toho se nesmíme lekati. 

Na konec chci ještě pověděti, že se v české žurnalistice nadělá 
také mnoho chyb při posuzování různých sporů jihoslovanských (srbsko- 
chorvatského a srbsko- bulharského). I v posuzování těchto neblahých 
sporů jest mnoho neznalosti a povrchnosti — a pak se zapomíná, že 
zárodek a podpora všech těch sporů tkví opět hlavně v politice >divide 
et impera*. Turek, který zabíjel a nabíjel na kůl, byl menším ne- 
přítelem naším, než známí »kulturtragri€ a inspiratoři této politiky. 
Třeba jest stále míti na mysli, že jsou Jihoslované národ jeden, roz- 
tříštěný nepřáteli — a proto sympathisovati se všemi stejně. Pravým 
přítelem Jihoslovanů jest, kdo stejně miluje Bulhara jako Ghorvata, 
Srba a Slovince, kdo je všechny stejně zná, kdo je spojuje a nikoliv 
rozvádí. Malicherné spory svoje vyřídíme si nejlépe sami, bratrská 
česká žurnalistika pak prospěje nám nejvíce, zachová-li se ke všem ne- 
stranně, poukazujíc vždy, že jediná naše spása spočívá ve svorné a spo- 
lečné práci. Tím ovšem nemíníme, aby naše vady zamlčovala! abgus. 



Rozhledy a zprávy. 



(Nový proces Národních Novin. — Nové časopisy slovenské. — PeStský „slo- 
veuský" lisk. Bída pešfbkých Slováků. — f Šmolka, f E. Chojecki. Polská 
veřejnost o shodě polskočeské. Návštěva akademiků krakovských. Večer Gra- 
bowského. Dvojí „Oáwiata". Nové revise a zatýkání ve VarSavě. Jubilejní 
dar Sienkiewiczovi. — M. Gorkij. Oprava kalendáře. Hmotné postavení ači- 
telstva. Počet časopisů. Sektáři. — Rusíni v Uhrách a Bakovině. Ze školství. 
Spor o maloruský jazyk. Sbírky na nár. nrialor. podniky. BroSarka Badičova.) 

Slované severozápadní. 

Slovenské „Národnie Noviny" byly opět před porotou. Prof. Bau- 
douin de Courtenay, jak již v I. roč. Slov. Přehledu bylo vylíčeno (str. 243.), 
b\l v srpnu 1898 na Slovensku za studiemi dialektologickými. V Turč. Sv. 



f- 



Rozhledy a zprávy. 201 



HartinS slaipý mu činil obtíže a Bandonin, sám na subé zaživ surovost poli- 
tických ůřai^ů na Slovensku, jal se poměry slovenské vyietřovati a po návratu 
doiDÚ je vylíčil v polských listech. 

Téhož léta byl na Slovensku professor kijevské university, T. D. Flo- 
rinskij, jenž potom v zimě přednášel o poměrech slovenských v Slovanském 
dobročinném spolku v Kijevě. 

Nár. Noviny přinesly v únoru a březnu r. 18d9 ve Čtyřech Číslech pod 
názvem ^^Hlasy v Slovanstve o Slovákoch^ výňatky z pojednání téchto dvou 
slovanských učencAv, v nichž státní zastupitelstvo uherské shledalo „zlomyslné 
překroucení historických fakt, zákonných a skutečných poměrů v**, a prohlašuje 
články za způsobilé, „aby v slovenské národnosti vzbudily vzteklou nenávist 
proti maďarskému národu ** (— pozor: Slováci jsou národnost, Maďaři národ — ]. 

Ke Článkům jmenovaným přihlásil se jakožto původce Ant. Novák, 
jed^nadvacetiletý sazeč v PeSti, a předvolán byl dne 4. prosince t. r k porotě 
v PeStbudíně. Státní zástupce měl dlouhou politickou řeč, obžalovaného obha- 
joval Dr. Štefanovič řečí rovněž u velké míře politickou. Novák byl ovsem 
odsouzen, a to na týden do státního vězení a k 50 zl. pokuty, jakož i k za« 
placení soudních útrat. — 

Po novém roce přibudou dva slovenské časopisy, což jest pro Slovensko 
událostí. Počne totiž opět vycházeti „Priatef dietok'', r. 18^7 Salvou zalo- 
žený, a vejde v život nový vychovatelský měsíčník „Rodina a Škola **, nástupce 
Salvova časopisu „Domu a Školy", zaniklého r. 1897 pod persekucí pro pěsto- 
vání Československé vzájemnosti. K. K. 

V refer&té o procesu „Nár. Novin" postavily se na stranu vlády — 
^Slovenské Noviny**, vycházející 3krát týdně v PeSti redakcí V. Hornyánszkého. 
Již to ukazuje, komu slouží „Slovenské noviny", které jsou zdarma dodávány 
hostinským a kavárníkům, v jejíchž místnostech se Slováci scházejí! A po- 
dobné ceny jsou i oba ostatní slovenské časopisy, vycházející v PeSti, totiž 
^Opravdový křesťan" a „Vlast a Svět". Vůbec jest postavení pestských Slo- 
váků bídné. Skutečnou bídou strádá ta asi 20.000 Slováků, zaměstnaných 
větvinou při stavbách stále rostoucí Pešti. Jménem Slovák rozumí se tu vůbec 
nádenník na stavbě — poněvadž Slováci, kteří se nacházejí v šťastnějších po- 
měrech, z velké Části se za svůj původ stydí a přecházejí do tábora maďarského. 
Sedřené postavy Slováků pracují na stavbách za 80, nejvýš 40 kr. denně; jaká 
může být jejich strava při drahotě velkého města a pomyslíme-li, že mosejí 
pi*AC také šetřiti na zimu, kdy není práce! Skýva bramborového chleba se 
selenou paprikou bývá zaČasté celým obědem takového ubožáka! Noc přespá- 
vají v létě na stavbách, v zimě v barácích za městem, po 15—20 osobách 
v malé, tmavé komůrce. CoŽ tu divu, že nemoci řádí mezi nimi strašně . . . 
Ylicbui smahem stojí v táboře sociálně demokratickém. Slovenský spolek 
pestský (jehož život postrádá ostatně veškeré duševní vzpružiny, jako všecky 
ottatni zdejší slovanské spolky) nemůže pro ně nin učiniti, poněvadž jest 
v)ádou bedlivě střežen ... A tak jest v hlavním městě „svobodymilovných" 
Cher vydáno 20.000 Slováků na pospas největší bídě ... —in. 

Polákům odešel dne 4. prosince jeden z nejvýznačnějších muŽů tohoto 
století, jeden z vůdců pokolení, označeného rokem 1 848 — František Šmolka. 
Těžko jest zachytiti v krátkosti život a význam mnže, o němŽ se píší tisíci* 
stránkové knihy;') aviak jméno Smolkovo jest u nás tak populární, že staČi 
Itrátké připomenutí, aby stanul před oČima jeho obraz. Důkazem toho byl ohlas, 
jejž vzbudilo úmrtí jeho v celé veřejnosti České. — Fr. Šmolka narodil se 
5. listopadu 1810 v Kaluszi v Haliči, ač rodina jeho pochází původně z Litvy. 
Vprstodoval ve Lvově práva a stal se konceptnim praktikantem úřadu fískál- 
wlio, ale záhy se vzdal dráhy úřední a obrátil se k advokacii. Roku 1841 byl 
Zatčen pro ůl^astenství v tajném hnnti revolučním a r. 1845 odsouzen k smrti ; 
byl sice amnestován, ale zbaven hodnosti doktorské a práva návratu k advokacii. 

') K, Widman: Franciszek Šmolka, jego žycio i zawód publiczny. 1810 
až 1849. Lwów, 1886, stran 991. 



202 



Rozhledy a zprávy. 



1 




FrantiSek Šmolka. 



Od té doby náležel k vú4cilm veřej- 
ného života ▼ Haliči a rok 1848 z něho 
učinil nejhorlivějšího bojovníka parla- 
mentarismu. Náleželf k iniciátorem slavné 
adresy k císaři ze dne 19. března, byl 
později ^Národní radon" vyslán na slo- 
vanský sjezd do Prahy, ale jeitě před 
jeho rozprchnutím odjel do Vídně pře- 
svědčit se o stavn věcí Tam obdržel 
zprávu, že byl v Lnbaczově zvolen za 
poslance do říěskébo sněmu vídeňského, 
otevřeného 10. července. Zde s Leszkem 
Borkovským postavil se v Čelo strany 
snah svobodomyslných, byl zvolen do 
výboru pro vypracování ústavy, 8. října 
za prvního místopředsedu a po odchodu 
Strobachově 12. října za předsedu říš- 
ského sněmu. Vystupováním svým na 
sněme získal si. přízeň v&ech přátel po* 
kroku a lidu — ale obrátil k sobě i po- 
zornost vídeňské vlády, která nejiáka- 
véjěfroi sliby snažila si jej získati, aviak 
marně. Za to Šmolka mamě protestoval 
proti přeložení sněmu do Kroměříže, 
jehož prvním předsedou zvolen; při druhé volbě podlehl sice Strobachovi, při 
třetí však opět zvolen ohromnou většinou a zároveň vrácena mu hodnost do* 
ktorská Když se vláda rozhodla sněm uzavříti, odepřel Šmolka jako předseda 
přečísti na sněmu příslušný manifest císařdv a oktrojovanou ústavu. Ještě po 
uzavření sněmu snažila se vláda Šmolku získati, nabízejíc mu místodržitelství 
v Haliči; aln Šmolka odmítl. „Jeho pevnost v zásadách, jeho chladná krev, 
jeho vytrvalost, utužená v protivenstvích, budily úctu i u lidí opačných pře- 
svědčení," napsal o něm soudruh jeho parlamentní, Leszek Borkowski. Hlavním 
rysem jeho Činnosti politické jsou snahy federalistické; památným v té příČiiié 
jest r. 1868., kdy Šmolka na sněme haličském učinil návrh na odvolání dele- 
gace lialiČské z Vídně a zároveň podal nárys federativního Rakouska, v němŽ 
ovšem i koruně české přiznal náležité místo. I snah Potockého a Hohenwar- 
tových po vyrovnání s Cechy se účastnil; v té době vystoupil na obranu práv 
českých proti kn. Czartoryskému, jenž se přimlou''al za alliancí polsko-aé- 
meckoQ. Předsednictví jeho v říšské radě od r. 1879 jest v živé paměti. R. 1895 
oslavil Lvov padesátiletou památku jeho odsouzení na smrt! . . . Politický program 
svůj objasnil v brosurce „Politische Briefe" (Lvov, 1868) a v jejím doplňku 
„Nachwort zu der neuen Ausgabe einerim Jabre 1868 in Lemberg erschienenen 
Schrift: Politisehe Briefe** (Poznaň, 1877.) 

Před Šmolkou, dne 1. prosince, zemřel v Paříži stařičký polský spiso- 
vatel Karol Edmund Chojecki, francouzským spisovatelským jménem 
Charles Edmond, jehož povídku „Le neveu du Comte Sérédine'' oznámil 
náš pařížský dopisovatel již v I roč. Slov. Přehl. (150). Narodil se r. 1822 na 
Podlesí, r. 1844 před následky politického odsouzení prcbl do Paříže, a od 
té doby so již do vlasti nevrátil. Roku 1848 súčastnil se slovanského sjezdu 
v Praze a zamýšlel usaditi se v Haliči, ale pronásledování rakouské vlády jej 
od toho odvrátilo. Od té doby byl život jeho velmi pestrý: byl v redakci den- 
níku „Le peuple", trávil pak v Egj-ptě, ve Švýcarsku, v Itálii, účastnil se války 
krymské, ba i výpravy prince Napoleona na ledový sever byl úČasten. R. 18B2 
stal se bibliotekářem senátu v Paříži, odkud se od r. 1872 již nevzdálil. i'sal 
polsky i francouzsky. Nejlepší jeho povídka polská jest „Alkhadar^ (Paříž 1854, 
Lipsko 1869). Krom© toho vydal polsky: „AVspomnienia z podróžy po Krymie** 
(Varš. 1845), „Czeclija i Czechowie przy koilcu I-ej polowy XIX. atulecia* 
(Berl. 1847). „Rewolucjoniáci i stronnictwa wdteczne w r. 1848" (Berl. 1849, 
Lipsko 1864), povídka „Prakseda" (v „Kraji" 1869). Francouzsky napsal řadu 
dramat, z nichž některá měla svclio Času velký úspěch (na př. hned první „La 



Rozhledy a zprávy. 208 



Florentine^, 1856), zejména vŠak povídky získaly jeho literárnímu jménu Charles- 
£dmond popularitu. V literárním světě pařížském byl osobností velmi známou, 
i jest často připomínán v denníku bratří Goncourtd. Záslnžui^ jest jeho spis 
^La Polog^ne et ses trois poětes: Mickiewicz, Erasiňski, Slowacki^ (Lipsko, 18ti4) 
a řada překladů z polské poesie. • 

V posledních dobách byla obecná pozornost obrácena k poměrn dele- 
gací české a polské ve vídeňském parlamentě. Jak na ten poměr, resp. 
na počínání „Kola polského^, pohlíží polská veřeinost, patrno jest z našeho do- 
pisu krakovského. Otiskujeme k tomu slova krakovského korrespondenta >Dzien- 
nika Poznaňského** (tedy listu zaiisté konservativniho) ze dne 2'). pros. : „Zdá 
se mi vůbec, že zřídka kdy byla nespokojenost s obratem akce „Kola** tak 
vSeobecnow, jako nyní Shoda s Němci, přerušení spojenství s Čechy, oportu- 
nism politiky Kola — bohužel — přejedly se a zprotivily lidem nejumírně- 
nějším a nejhladčím. 8 kýmkoliv mluvíš, kohokoliv se otážes — v&ude setkáS 
se s více neb méně ostrým odsouzením této snahy po podporování vlády a 
státních nezbytností cdute que coato, pří Čemž zapomenuto spousty nenávisti, 
nadávek a křivd, jichž se nám nedávno od Němců dostalo.** 

Výrazem této nespokojenosti s politikou Kol.i jeSté před tím. než došlo 
k posledním událostem vídeňským, a touhy po upřímné shodě polskočeské byl 
také výlet akademiků krakovských do Čech a zvUltě do Prahy. Tento 
výlet jistě nezůstane beze stop v mladé intelligenci polské. 

Podobný význam demonstrační pro trvalou shodu českopolskou měl na 
České straně večer Bronislavi' Grabowského, uspořádaný v Plzni 
dne 16. pros. zásluhou prof. F. A. Hory. Srdečně jsme vítali tento projev vděč- 
nosti k muži, který po léta věrně pracuje pro myšlenku nejužSí shody dvou 
sousedoícb, jazykem i zájmy tak sobě blízkých národů slovanských, Poláků a 
Čechů. Po léta, jako přední zástupce této myšlenky v Polsku, seznamuje své 
rodáky s du&evním a vůbec kulturním životem naším — a jeŠtě mnoho v té 
příčině od něho očekáváme. Nyní právě bylo by na čase, aby sebral své Črty 
a Články o věcech českých — půda pro takovou knihu jest v Polsku nyní 
připravena! — 

Spisovatel a nČenec (filosof) W. M. Kozlowski počal v Krakově vydávati 
měsíČDÍk „Osvětu** (08wiata) věnovaný otázkám vzdělání, čtenářstva a sauio- 
uctva; list, ač skrovných rozměrů, jest nám z míry sympathický, poněvadž jde 
poctivě za povznesením duševní i mravní úrovně v&ech vrstev společnosti. — 
Týž název ponese polský illustr. týdenník pro lid, jeož se původně měl nazývati 
„Jntrzeiika** a jenž počne od nového roku ve Varšavě vycházeti „při kanceláři 
varšavského jenerál-gubemátora", jak píše vládní „Varšavský dněvnik". Jaký 
jest vlastně účel jeho, vyložili jsme již v předešlých Číslech . . . 

Je to jeden z př/znaků nynější, Polákům v Rusku prý ^^příznivější** éry. 
K této vládní péči o vzdělání lidu druží se náhlé revise v opatrovnách varšav- 
ského dobročinného spolku (o nichž pak všecky listy přinuceny přinésti úřední 
zprávn), po nichž přijde řada na lidové knihovny téhož spolku, které přetrvaly 
časy Hurkovy, ale nyní budou přivedeny na úroveň obecných knihoven a čí- 
táren vesnických, zařízených dle vládních seznamů knih . . . A k tomu docházejí 
zprávy o novém houfném zatýkání osob z nejlepších rodin, prý pro tajné vy- 
učování polštině a rozšiřování censurou nedovolených knížek . . . Avšak o tom 
bohdá přineseme příště původní dopis. — 

Místo obšírnějšího rozjímání o těch smutných věcech skončíme zprávou 
světlejší. Jak jsme v 1. ročníku oznámili, nepřál si předloňského roku H. Sien- 
kiewicz, aby uctěno bylo jeho 25leté mbilenm literární, poněvadž všecky 
mysli polské měly býti obráceny k Mickiewiczovi. Nyní však vydal komitét 
k uctění 251eté literární Činnosti slavného romanopisce provolání ke sbírkám 
na národní dar fl. Sienkiewiezovi. Tím dáno jest heslo k obecnému uctěni 
slavného povídkáře, jehož vynikající spisy budou bohdá za nedloulio všecky 
majetkem také českého čtenářstva. - Č. 



204 Rozbledjr a zprávy. 



Slované východní. 

O mUdém spisovAteli M. Gorkém, jehož nejnovéjSí román Bona 
TopA'feeR% vzbudil zaslonženoa pozornost, přináSf několik sajimavých zpráv 
časopis CeMbfl. Gbrkij narodil se 14. března r. 1868 neb 1869 v Nižním Not- 
gorodě. Byl synem maliře pokojů a počítá se proto dosud příslaSníkem počest- 
ného cechu malířského, jak sám v auto biografické noticce poznamenává. Otec 
zemřel mu v Astrachani, kdyŽ děcku bylo 6 let, a matka také dlouho nežila. 
Dědeček dal chlapce do obuvnického krámu. Bylo mu tehdy asi 9 let a uměl 
čísti a psáti. Aspoň čítával žaltář a časoslov. Ale z krámu záhy prchl a vstoupil 
ke kterémusi kreslíři, potom učil se malovati ikony, nějakou dobu sloužil na 
parníku, pak se učil kuchařství a konečně sadařství. V těchto potulkáeh uply- 
nulo 15 let. Čiperný jinoch při tom neustále zabýval se literaturou, pročetl 
velmi muoho neznámých autorů, ano na parníku učitel jeho, kuchař Smuryj, 
přiměl jej, aby si přečetl životopisy svatých, spisy Gogolovy, Gléba Uspenského 
a mnohé knížky francouzských spisovatelů a svobodných zednářů. Kuchař Smnryj 
vůbec měl rozhodný vliv na jeho dufiovní rozvoj. Po patnácti letech zatoužil 
jinoch po opravdovém vzdělání a odebral se do Kázaně, maje za to, že bude se 
moci učiti zadarmo, ale sklamal se. Y Kazani byl pekařským pomocníkem, 
dostávaje 3 ruble měsíčně. Později prodával zde jablka. Bída jeho dostoupila 
takového stupně, že r. 1888 pokusil se o samovraždu. Odejev z Kázaně, zkoušel 
itěstí v Caricyně, kde byl Železničním hlídačem, ale pak opět odejel do Nižního, 
aby se dal odvésti k vojsku. Když i tento úmysl byl zmařen, chopil se zase 
obchodu, prodával bavorský kvas, až konečně jakýmsi sfastným řízením osudu 
dostal se za písaře k advokátu Laninovi. Ten ujal se bludného jinocha v pravdě 
otcovsky, ač potulky jeho tím nebyly jeStě skončeny. Shledáváme jej později jeste 
jako železničního dělníka v Tiflise, kie v časopise „Kavkaz** uveřejnil první 
svoji povídku. Navrátiv se do svého rodiště, poČal uveřejňovati práce své 
v krajinských listech povolžských, až seznal so zde s Korolenkem, jenž uvedl 
jej do kruhu spisovatelů petrohradských. Čímž byl položen pevný základ k jelio 
dal&í kariéře literární. Zmíněný jeho román GoMa Top/^teB^ napsán jest 8 ta- 
lentem, svědčícím o nevšední individualitě umělecké. Spisovatel zná dopodrobna 
líčený život, jeho lidé mluví živým povolžským jazykem se zřejmým odstínem 
velkoruského nářečí a osudy hlavního hrdiny zůstavují mocný dojem v duii. *) 

Šk. 

Při petrohradské Akademii nauk bude utvořena komise za příčinou za- 
vedeni nového kalendáře. Zdá se, že nyní skutečně již dojdo k opravě, 
poněvadž v čelo komise postaví se prý sám předseda Akademie, velkokníže 
Konstantin Konstantinovič. Komise má se skládati z Členů akademie Baklunda, 
Bredichina, Sonina, Markova, Rykačeva a kníž. Golicina, dále ze zástupců správy 
duchuvní, vojenské, osvěty, záležitostí vnitřních, spravedlnosti a financí. 

Jiná reforma směřuje ke zlep&ení žalostného hmotného postavení 
učitelstva národních skol. Ministerstvo národní osvěty připravilo totiž 
projekt peusijniho fondu učitelského, nebot učitelstvo ruské dosud nemělo a nemá 
nároků na pensi, i jest při bídném služném, z něhož si nic nemůže uietřiti, ve 
starých letech vydáno Často největSí nouzi. Nejsou prý žádnou řídkostí případy 
(píše PyccKafl lílKOJia), že sestárlý učitel odkázán jest na almužnu . . . Možnost 
lep&iho vzdělání dětí v rodinách učitelských jest dle slov téhoŽ měsíčníku 
takřka vyloučena . . . Jak bídné jest hmotné postavení ruského učitelstva, nej- 
lépe ukazuje projekt zlepšení platů moskevského učitelstva. Zlepšení má na- 
stoupiti postupně; r. 1900 mají učitelé dostávati tyto zvýšené platy: starfií (ři- 
diči; učitel 560 rublů, řídící učitelka 460 rublů, třídní učitel nebo učitelka 
860 rublů. Mimoděk se tážeme, jak^ byly nezvýšené jejich platy ? . . . Mnohem 
ještě hůře jest na venkově. „Voronežskaja gubernskaja zemskaja úprava** usnesla 
se zvýšiti skutečným učitelům a učitelkám roční služné na 300 rublů (tedy asi 
na 390 zlatých!), jich pomocníkům (tedy jaksi podučitelům) na 200 rublů (Čili 



' ) Srovnej, co o něm bylo napsáno v Dorosevicoié přehledu ruské literatury 
za rok 1898 (Slov. Přehl. I., str. 328). 



Rozhledy a zpráry. 205 



asi na 250 zl. !) — ale jen tém, kteři dosud nedostávali ménS neŽ 200 nebo 
(pomocníci) 150 rnblů! Těm slaŽné zvýSeno nebude! Ti tedy budou i nadále 
odkázáni -na menii měsíční příjem, než na 16 nebo (pomocníci) 12'/, rublu!. . . 
Za těchto okolností není divu, že stav obecného Školství a vůbec lidového vzdé- 
láni v Busku je tak žalostný — a vítati musíme každý, byf sebe men&í krok 
k lepšíma. S potěSením konstatajeme, že volání po zvSeobecnéaí a zlepšení 
obecpého Školství ▼ Rusku Čím dál víca se vzmabá. 

O tom, jak málo může vnikati Četba do vrstev lidovýcb, svědči na př. 
poničme nepatrný počet časqpiseotva, jejŽ ov&em také vysvětluje útlak censury. 
Na 180 millionů obyvatelstva ohromné říše ruské (kromě Finska) připadá pouze 
789 novin a Časopisů, Čili jeden časopis na 176 000 obyvatelů. Poměr jest asi 
takový, jako kdyby v celých Čechách (pro české i německé obyvatelstvo) vy 
cházelo vieho všudy 30 časopisů (čili pro české obyvatelstvo pouze 20). Z těebto 
779 časopisů jsou 623 ruské, 65 polských, 42 německé, 11 estonských, 8 fran- 
couzských. 9 latinských, 6 arménských, 5 gruzínských a 2 hebrejské. — 

Rozkolniků a sektářů dle úřední statistiky jest v ří&i ruské 1'/, miliionu, 
tedy mnohem méně, než se dosud za to mělo ; dosud totiž odhadován jich počet 
na 10 milí. Rozkolnici hlavně bydlí na Donu, v Uralu a v Sibiři, sektári na 
Kavkaze a v gub. Sambovské. Č, 

Na Uherské Rusi maďarisace pokračuje směle. — Na sv. Nanebevzetí 
P. Marie v basilianském kláSteře v Maria-Povči v Uhrách, kamž se seSlo na 
15.000 ruských poutníků, slouženy letos poprvé služby Boží v jaz. maďar- 
ském ... A v Bukovině trvá dále spor mezi Rusíny a Rumuny, snažícími se 
svými lidmi obsaditi vSeoka důležitá místa v hodnostech církevních. Nyní 
obráceno ostří rumunských zbraní proti zemskému presidentu Bourguignoaovi, 
jenž nemíní podporovati snahy rumunské. 

Za to můžeme zaznamenati potěšující zjev v Haliči, totiŽ stoupnutí 
Školní návStěvy v letoSním roce. Vzrostlaf proti roku loňskému o 35,523 détí; 
největší přírůstek jeví se v okresích Bereskovském, Horodenském a Stryjském. 

Spory o jazyk, vyvolané opět při příležitosti archeol. sjezdu v Kyjevě, 
dosud neutuohly. V poslední době zejména Novoje Yremja, S. Peterburskija 
Vědom., Podolskija gub. Vědom, a Odesskij Lístok (prof. Modestov) starými, 
známými důvody útoČí proti literatuře v jaz. maloruském (důvody jako: že jest 
to jazyk literárně nevzdělaný, celá snaha že jest zbytečná atd.). 

Na konec jeStě 2 drobné zprávy z ruchu maloruského. Poltavu zaměstnává 
nyní otázka, kde postaviti pomník prvnímu malor. ^pisovateli J. P. Kotljarev- 
skému. Největší sympathii těSÍ se plán postaviti jej na vrchu za chrámem, 
odkud je rozhled po celém okolí. Staví se vSak proti němu tvůrce pomníku 
L. V. Pozen z příčin technických a volí místo uvnitř města. Sbírky na 
pomník konají se horlivě. — Na stavbu maloruského divadla ve Lvově sebráno 
přes 38.0(X) zl. r. č., jak oznámeno 6. října na hromadě Tov. imeni Kotljarev- 
ského ve Lvově. — ch. 



Jihoslované. 

Kromě mladé politické goneraco, jež není neznáma českému obecenstvu, 
jelikož počala se vlastně organisovati v Praze ve svých listech ,,Hrvatska 
Misao" a „Novo Doba", jest v Chorvatsku jrótě také mlad4 generace umě- 
lecká a literární. Té jest věnována brosurka 'Dra. Ant. Ralice, redaktora 
„Sborníku pro národní život i obyčeje jižních Slovanů", k níž podnět dal obla- 
žovaný nový list. umělecko- literární, „Život". Archová brošurka tato (Život, 
t. j. smrt hrvatskoga preporoda?) dotýká se nejdůležitějších problémů chorvat- 
ského života a jest bezpochyby znamením nových zápasů národních idei cbor* 
vatských s vlivy cizími. 

Dělí se na tri části. Z první Části, „Historie klubu chorvatských lite- 
rátů", dovídáme se, že kmotry tohoto klubu jsou vlastně někteří předáci mi- 



^ 



206 Rozhledy a ipr&vy. Uměni, véda. 

ďaronaké strany, mezi nimiž také redaktor úředních „N&rodníeh Novin" (Janko 
Ibler) a dva universitní proféssoři, z nichž jeden (Krinjavi) byl do nedávná 
chorvatském ministrem osvěty (odjelni predstojnik za bo^oitovje i nastává) a 
vyznamenal se pronásledováním byť jen stínu opposiéní myálenky v něitelstvě, 
druhý pak (Šiloviií) přijal kandidaturu .v okresu Boinjaci, kde Cetníci li osob 
zabili a ke stu poranili jen proto, že národ chtěl uvítati svého opposiěoiho kan- 
didáta. V téže Části charakterisuje se poměr jednoho z předních spisovatelfl chor- 
vatských (Gjalského), jejŽ mladí nazývali svým a jenž měl dělati pro ně reklamu. 

Druhá ěást pod názvem „Otcové a děti'' jest vlastně jádrem celé bro- 
ěury. Cituji doslovně (str. 10. až 11 i nejdůležitěj&í místo: „Mluvme zcela 
upřímně. Naži otcové, dneSní scar&í generace, pokud vabec představují něco 
jiného než své břicho, jsou jeitě vesměs lidé let Šedesátých, čili, což jest totéi: 
illyrská idea s chorvatským jménem. To byla velká (pokud jsme my velcí), 
moderní, svobodomyslná strana, jaké byly a podnes jsou také v ostatní Evropě. 
Tato chorvatská moderní a liberální strana byla na politickém poli právě tak 
poražena jako česká, zatím co na pf. strana maďarská zůstala živa i na poli 
politickém, ovšem se změnami, jež Čas musil přinésti. Ale neúspěch této 
strany a tím i neúspěch naSeho národního hnutí byl u nás tak osudný, jako 
nikde jinde. Poněvadž u nás, jako všude na světě, s politickým hnutím ftlo 
zároveň hnutí osvětové, lítorární, tato na&e strana působila na tomto poli i po 
své politické porážce. Zatím objevil se — pravé tak, jako všude v podobuých 
případech — elementární silou chorvatský radikalismus. Trvalé naše politické 
neštěstí pomáhalo mu tak vydatně, že se strašně rozmohl, mládež úplně zde- 
moralisoval a uěioil z ní chlebíčkáře nebo cyniky, jelikož bořil ideály . . . 
Veškerá naše kulturní práce byla nejbezohledněji haněna jako dílo „Slávo - 
srbů!^ . . . Nebylo spisovatele, jenž nebyl by „Slavosrbem", což znamenalo 
smetím, otrokem a jak zněly všecky ty nadávky. Odkud tedy úcta ke kal- 
turní práci, odkud idoaly v mládeži? . . . Jednoho dosáhl Starčevid pomocí 
našeho politického neštěstí: Lidé let Šedesátých ztratili u mládeže úctu a 
vůdcovství. Vždyf oui byli vinni, že neměli úspěchů a od politické strauy nic 
jiného 60 ani nežádá . . . Jaká tu mohla povstati všeobecná disposice u našich 
mladých lidí? . . . Naši mladí, když se počali seskupovati, neměli ideí — ni 
idi^alů ... V tom objevili se u nás sochaři a malíři, nujvíce také lidé mladí 
i — pravím to otevřeně, jelikož to vím a mohu dokázati — lidé naprosto 
chudí duchem a ideou. Cest těm, jimž naleží, čest těm, kteří nesklonili šíje.* 

Třetí Část má název: „Smrt ideí chorvatského obrození?^ a celý obsah 
její shrnut jest v této otázce: „Je-li možno, by chorvatští spisovatelé — a jsoa 
posud takoví — kteří v zátiší chrání ideály chorvatského obrození, zvítězili 
nad touto ohyzdnou alliancí literárního kretenství s hrobaři?^ By této otázce 
se rozumělo, podotýkám, že posud žádný chorvatský spisovatel nebyl mada- 
ronem a že přes všecko otroctví a ponížení na poli politickém chorvatský 
národ hrdě zvedal hlavu v literatuře i védě a poněkud i v uměuí. „Moderna*^ 
chorvatská znamenala především kapitulaci i kulturních snah před výbojným 
maďarismem, a tím by ovšem panství maďarské navždy se upevnilo v Chor- 
vatsku. Ale již sám fakt, že proti tomuto proudu vystoupil člověk nezávislý 
od vlády i politických stran, svědčí o tom, že jest v Chorvatsku jeŠtě moŽoa 
nová organisHce a nový zápas, jenž tentokráte povede, jak všecky příznaky 
svědčí, ke konečnému vítězství. — a— 



Uménf| véda. 



C. A. BEHrEPOB'L. OcHOBHua uepTU HcxopiH HOB'hHineři pyc- 
CKOH JiHTepaiypti. (Vstupní řeč universitní 27. září 1897.) Petrohrad r. 1899. 
Prof. Vengerov chce dok/izati : ruská literatura novější svojí tradicí i svým 
vývojem stala se čtenářstvu učitelskou kathedrou života. Proto literární hi- 
storik musí posuzovati ji pod zorným úhlem historie ideí a vzájemnosti literatury 
a ruského životu. 



r 



Umění, věda. 207 



Naznaéim mytlenkový postnp : rnikk literatura na sápadě posuzována jest 
jako litaratura teprve od objeveni se prací ToUtěho a Dostojevského. Tu pak 
stoji vedle německé, franconiské a anglické z druhé polovice století, svými 
koryftkji jich nejen dosahujíc, ale převyiujie, nebot vrcholy těchto literatur ná- 
ležejí první polovici našeho věku. 

A eo tyto mají za umělecký pokrok — * realism, ten žije v ní jií o i 
70 let. Kdežto vlak jejich „realism hraničí s pornografií, zahazaje ideály, pravda 
zobrazení sváděje v apotheosu hrubých instinktA — ruský realism přiná&í světlo 
ideálu a lásku člověka''. V něm mluví ne „stesk přesycení a nemoc stařecká, 
ale jinoSské volání po světle a pravdě**. (I.) Nelze tu hleděti „pouze** na theorii : 
poněvadž literatura je obrazem života, má veliký národ velkou literaturu, 
a veliká literatura je produktem duševního života velikého národa. Ruský 
život je dosud v plenkách* neboť obecná vzdělanost >záleží v účasti v duševním 
iirotě středních i nižších vrstev. A Ve vědě, v umění i technice odcházívají 
ruští muži za hranice na zdokonalenou. Jo tedy tak pokročilá literatura podivu 
hodným projevem ruského ducha. A tento duševní rozmach proniknuvší v lite- 
ratuře podmíněn jest tedy zvláštním postavením ruské intelligeuce a malým 
prAměrem kulturním, neboť tím stala se literatura ohniskem, v němž síli se 
ruský rozum i srdce. Je-li jinde jen složkou kultury, tam výjimečně po svém 
vnitřnii^ zákoně vyvíjí se při dřímotě obecných sil i obecné iniciativy. (II.) 

Ústřední to postavení literatury ostře odlišilo ruskou literaturu od zá- 
padních. Ona «nikdy neuzavírala se ve sféru čistě uměleckých zájmů a vždy byla 
kathedrou, s které zaznívalo učitelské slovo". Všichni větŠÍ Činitelé její byli 
umělci — kazateli. Jeví se to jiŽ od počátku v Činnosti Kantémira, chytivšíbo 
bič satyry, agitátora za evropskou kulturu Lomonosova, DérŽavina, jehož dilo 
je historií vznětů a nadšení doby Kateřininy, v letácích Fonvizina, v Dimi- 
trijevově „Zlobě dne*, v díle Žukovského (Pěvec ve gtaně ruských vo- 
jínů). — Ne tak n svérázného epikurejce Baťuškova. — A stejně svědčí původní 
(ne parafrasované) bajky Krylovovy, tak časové a místní (a skoro každý básník 
té doby pokusil se- o bajku). Ten vývoj zvykl čtenářstvo na literaturu — jako 
na učitelské slovo v současném životě, čeho>. nejvyšším výrazem je geniální 
Oribojedova komedie „Gore ot uma". A PuŠkin, výraz epochy Alexandro vskp, 
přes to, že „svobodu umí slaviti", všechuy tradice vyzývá, svobodu umění žáďi 
a libé formy miluje — povahou svou víc kloní se jinam a dochází ke „Klevet- 
níkům Ruska" a slib Čine: „Ty můžeŠ, lásko k bližnímu, dávat nám smělé úkoly, 
a my lě poilechneme" -— k Oněginu a Taťaně. Tu v době svého vrcholu igno- 
ruje čistě umělecké stanovisko a stává se učitelem života. Dědic jeho Lermontov 
nabádá, a ač pohrdá činně žitím společenským, koDečnc první o „mužících" 
P«Í« * flPÍsně země" zpívá; on hlásal „lásky i pravdy čisté učení". (III) 

Pak v dobách reforem, v jichž čele stáli právě představitelé literatury 
a jimž dostávalo se literárního řešení, význam PuSkinův stal se úhelným ka- 
menem názorů: pro čisté umění — nebo proti. A když Bélinský přiklonil se 
k ideám evropským, přátelé jeho osvojili si pokrokové ty názory, jež působí až 
do dneška. (I slavjanofilé, a kdož byli kolem „Ruského Véstníka", dali výraz 
svému názoru.) Ale vyznavači Čistého umění zalli v abstraktech a tak neměli 
vlivu na kritiku. Ta pak právě vlivem hlavního tonu literárního neesthetisovala, 
ale tázala se po myšlenkové podstatě díla, nebo jindy byla lyrickým manifestem 
toho neb onoho názoru. (Názor, že umění má konat službu lidstvu, nejvíce se 
vyvinul u Tolstého.) (IV.) 

Historii novější literatury ruské nutno tedy sv^ésti 1. na historii z/imeii 
ideí a útvarů vlnících se ruským životem a 2. dovedeuí vzájemnosti mezi ži- 
votem a literaturou. Nelze stavěti se k ni, cliceme-li ji pochopit, na stanovisko 
tsthetické. Neboť, kdoŽto v literaturách z/ipadních v tomto stololí vystři lály óQ 
generace podstatně se lišící formou — stylového rozilílu a vývoje není v litera- 
uře ruské (až na změny v románě venkovském, výsleiek to poznání ven- 
kova). A literatura ruská splývá tak se životem, že v ní (historie tu nezbytná) 
' zájmy jednotlivých roků se obrážejí (Turi^^eněv: Na kanuné — počátek ro- 
Sormní vlády.) Sám tedy jemný umělec Turgeněv představuje výrazně „tésné 
plynutí literatury a života". I on chce súčastén být reformování — největší 
ehdy chvála ruské kritiky. A tuk realista, idealista, positivista — každý chce 



208 Umění, yěda. 



žiti B dobou, aby ů&istnil se společenské práce na prospěch svého světového 
názoru. To jest fakt (V.) 

A tato ideově-hlasatelská povaha literatury rnské 
nese s sebou, že v historii jeji musí míti svoje místo také historie theoretiekého 
přemýšlení, jehož síla jeví se tu právě v ideovosti a plném uměleckém tvoření, 
nikoli v abstraktním theoretisování. Spisovatelé napojeni byli ideami, jež za 
těžovaly vzduch společenského života, daná idea organicky proto pronikla jejich 
dílo, ale výrazem mohly jí zůstati v literatuře toliko umělecké obrazy. Proeas 
organického vytvoření Uieoretických pozoatků vystopujeme tu v historii tvorby 
autorův. Kvas západu kyne. Bilná je idea oddati se celku. 

Z toho ze vSeho vyplývá : nelze-li rozdělení historie nové literatury ruské 
vykonat ani podle jednotlivců, ani podle slohu, ani ěistě literárně (od 40. let 
je realismus) — pomineme-li málo významné symbolisty — jest možno vyko- 
nati je toliko podle kruhu sociálně-ethických ideí v danou dobu zavládnuvizch. 
A tak (podle jmen představitelů theoretiekého myšlení) lze mluvit o době hege- 
lianismu, reforem, nihilísmu, pisarevČiny, národnostní, marxismu, což je jasné 
a vyhraněné a podá představu o základních rysech epochy. 

Kdybychom chtěli děliti podle nejlepSích pracovníků (jako názvy: doba 
LomonoBovská, Děržavinská, Pn&kinská jsou správné) (VI.)» pak doba od konce 
let SOtých nesla by název epochy Bélinského, ktei^ skuteěně jí vtiskl peěei 
svého velikého ducha, vysokých mySlenek, srdcB i ideální povahy. (Vil.) 

PROKOP MIBOSLAY HAŠKOVXC. 

MAPKO I^AP : Hhs po^^HO npHHOpje. Slike i utisci s Jadrana 
Mostar 1899. Nákladem Paher-Kisice. 

Od té doby, co srbská literatura postrádá básníka Ljubomira Nenado- 
vide a cestopisce Dr Milana Jovanovide, jediný Marko Car s úspěchem po- 
dává srbskému Čtenáři obrázky cestopisné. Vedle řady jiných jeho spisá 
pěkným dokladem toho je téŽ kniha, kterou máme před sebou. Živými bar- 
vami a vřelým lyrickým tónem zaujímá celou duSi étenáře a unási jej do krás- 
ných krajů dalmatského přímoří. Čtenář živě vidí, co Car popisuje: hluboce 
modrou Adrii (Jadran) s růžencem květných ostrovů, „otok** Lokrum, jeji spi- 
sovatel nazývá „ostrovem melancholie**, slavný Dubrovník, krásnou Boku, 
Herceg-Novi, Spljet, Hvar, starou stanici benátského obchodu s Východem atd. 
Z líbeni Carova vytuší ětenář krásu těch krajů a zatouží po ní — a dosáhnul-li 
cttstopisec toho účinku u svého čtenáře, pak věru nemá si čeho více přáti. 
Car poukazuje ve své knížce na přednost mnohých dalmatských měst před 
rěckou Abazzií, tímto uměle utvořeným sídlem vídeňských a pe&tských pánů, 
kteříji mermomocí chtějí prohlásiti rak on sko-uherskou Nizzou. „Co bychom měli 
říci o nafiich Kastelech, Orebici, Gruži a Boce Kotorské ?** ptá se spisovatel a 
vyzývá: „Jen přijďte sem, vysocí páni, a utratte zde v našich Nizzách polovici 
toho, co jste do těch holých břehů vložili, a rázem na všechny časy zastíníte 
slávu i francouzské „Cdte ďAzur^, i Lombardských jezer, i samotného Bo- 
sporu !** Souhlasíme úplně s těmito slovy a doporučujeme dalmatské břehy a 
ostrovy vřele všem, kdož hledají jižního slunce. Nesouhlasíme však s Carovým 
názorem lidského štěstí, s jeho touhou po „nervosním'* Životě velkého města, 
vyplynulou z nespokojenosti se životem maloměstským, jenŽ mu je nesnesi- 
telným. Více než toto pohrdání maloměstským životem nám imponuje „tichá 
filosofie" (jak ji spisovatel nazývá) hvarského „poustevníka" Dra. Grgnra Ba- 
(ííde, který na slova cestovatelova, že on — haéid — asi nemá žádných ne- 
vyplněných přání, jež by ho trápila, odpověděl : „Měl bych a mnoho ! Ale právě 
proto, že jsou to přáni nevyplnitelná, pomalu je vymazuji ze životních aktiv. 
Věřte mi, pane, většina lidí mohla by so smířiti se životem, nebof většina jich 
jest nešfastaa jen tím, že by chtěla býti mnohem šfastuější, než jest. Má-li 
člověk duševní klid, jistou míru nezávislosti, je-li zdráv, může-li ukojiti nej- 
nevyhnutelnější potřeby a má-U několik osob, které ho milují — může bytí 
úplně spokojen. Všechno ostatní je — dým.'^ Nezdá se p. spisovateli, Že 
takto šťastných Udí nejvíce by nasel mezi malými lidmi, vzdálenými rnchu 
velkých měst? — Tolik jen mimochodem po četbě knížky, kterou vřele dopo- 
ručujeme. ARGUS. * 



líměni, Teda. 

Pttudky a oanaiiiy: stnm* 

C. A. BeHrepoB^: Ochobhua ^epxLi hctodíh HOBtňinet pyc 

CROĚ JiRTepaiypu. {Prohop Miroslav Haškévec) 206 

M&pKO I^ap: Hh3 po;^Ho npunopje. (Argus) 208 

Vyobrazeni. 

11. Lesa Ukrajinka J61 

12. Fr. Šmolka 202 

Listárna. 

Bopiay» týkajiei ae redakea, knihv k oznámeni a čaaopisy 
na Týménu zasílány buďtei přímo redaktoru (Praha, Pštrosso^a 

Rakopisů nevracíme; irláStními dopisy odpovidati nemůžeme, 

Břeclava M. W. Zaslaných 6 %h na ddm Matice Srbeké t Badysíně 
jsem pnjal a odeslal p. prof. Dru. Am. Mukovi; budou kvitoyány t lednovém 
^isle j^LuSice** (ovSem jen pod VaSí mačkou, když {méno Vaše mi není 
mimo). Srdečné dfky xa VaSe Šlechetné účastenství s osudem Insiekýeh Srbů! 
Kéž by vsácný VU pnklad doSel n&sledov&níl Pan Dr. Muka r&d by Vim 
s&m podSkoval; necboete-li vystoupiti ze Svého incognita, račte mu napsati^ 
g jakou anačkou a kam by Vám mél dopis poste restante aaslati (adressa jeho : 
Freiberg, Sasko). — V. Vápenik. Ano, nejlépe ,,Lužica'^. Adressy slovenských 
listů mite v list&mč 3. čísla. ^Slovenské Pohrady^ přiná&ejí povídky, básnS 
i člinky poučné; „Hlas** včnov&n jest poučeni. Obtíže jazykové překonáte 
snadno, jen vytrvejte! — Čestmír B. Také Vám platí předeSlá odpovéď. Illa- 
strovaného listu neni. Na „Slovenské PohVady" předplácí se roČnd 5 zl. 

Oprava* 

Nemilým nedopatřením vypadla na konci článku „V údolí Resie** po- 
známka: Professoru J. Baudouinovi de Courtenay vzdávám vřelé diky 
za vzácnou pomoc při redakci, korrektuře a překladu resijských textů. — V po- 
sledním odstavci téhož článku sluSí Škrtnouti včtn: Zemřel atd. 



Spisy redakci zaslané. 

K). A. Haopciciň: K'b acTopiii II yiuKHHCKHxib efcasoKi. Otthori Hs^b 

asypHaaa g^HBoe Cjzobo". Lvov 1899. 
Majia BadjiHOTeica, svaz. 4. a 5. Ghmo Maiasy^: Tps npHnoBRjeTKe. — 

Caer. HopoBali: J[,BU]e maAHse KTpe. — Mostar, 1899, Paher a 

Kisič. Cena á 12 kr. 
Wl. II. Kosloweki: Misya Koáciuszki do Paryža w r. 1793. Lvov 1899. 

Nákl. vlast. 
Idea przewodnia powstaá polskich. Odczyt wygloszony w roezntc^*. 

powstania lístopadowego w Zakopaném. Przez J. Z. — Krakow 1900. 

Naklad Stef. Kowalskiego. 
Téstník slovanských starožitností. Vydává Dr. Lubor Niederle. 

Svaz. m. 1899. Nákl. vlast. V komissi u Buršíka a Kohouta, knihkupců 

české univ. Cena 1 zl. 60 kr. (3 mk. .— 4 fr. — 1 rab 60 kop.) 
Dt, Fr. Krček: Jaselka Kroánienskie z roku 1661. Odbitka z „Prze- 

gl^du Powszeehnego", Krakov 19C0. 
Sjezd slovanských novinářův v Praze. Uspořádal sjezdový výbor. 

V Praze 1899. V komisi knihkupectví F. Hovorky. 
Dr. O. Wagner: Slovanské látky u Lenaua Zvi. otisk z Yéstulka České 

Akademie'^, roč. VIII. 



Htíniyk Sienkiewicz: Pisma. Tom. Xll. Varšava 1800. Bezplatný <iod'4tí«k Ty- 

godnika II lustr. 
Bio.iíOTeKíi ^l^ii;íniiniiM()i chí.tkh", 8: ^y^H i MpiV. lloeaiii .Točí yicpaíiiKii. 

Lvov IS[)*J. Cena GO kr., váz. 8) kr. 
Anton Aškerc: Nove poezije. Lublaň 1809. Nakl. Ig. pl. 'Kleimnayr vS: F, 

Humbcrg. Cena zl. 1 60, postou zl. 1-55. 
Stanislav Helza; Listy ze Sycylii. Varšava 1900. Nakl, Gebethner i Wolff. 

Krakov, G. Gebethner i Rpólka. 
Vladoje S. Jugovií*: Male duše. Cena subskripíní 1 K, na 10 vytrskó 1 

zdarma. Zapotřebí, aby se přihlásilo 600 předplatitelů. Adresná: ZagreT». 

Jurjevska ni. br. 2o. 
Ilp0'i'. T. ^.lopniicKiíi: HhcKo.ibKo cjiubi. o Ma.iopy ooko3ii> asuKt. 

(napěni Hi H HOiitHmnx'b uoiihiiKaxij yoBoiiTb eMV poab opraná iiavKR 

II Bi.uMiicji onpa30HaiiHí)(TH KleHb 1809. Otisk z „KieD.iíiuMiia". 
Ur. Gojmir Krnk : A nto n A š li e r c. Studio mit Uberstitzung-íproben. Lubluú 

190'.). Nakl L. Schwentner. Cena HO kr., poštou 83 kr. 




Knihovnám 



spolkovým, obecním, učitelským i soukromým 

doponJÍujeniG 

I. ročník Slovanského Přehledu, 

jenž obsahuje článliy 

í-eských spisovatelů: J. liureckólio, A. Černého, J. Hudce, L. Kuhy> 
F. Kvapilíi, J. V. Lp<ia. J. Máchala, L. Qui^e, F. Kehoře, K. StépAoku 
F. TAborskúlio, J. Trcšlíka a J. Vrchlického; 

Kusa: V. Doroševičo ; 

KuhínŮ: J. Fiauka a V. Hnafuka; 

Poláků: J- Baudonina do Courteiiay, Romualdy Baudouin de Courteoay, 
P. Chmie*lo\\skóho, 8. H. Lywaiulowokého a AV. Mickiewicze; 

Slováka: V. íšrobáru; 

Slo\íllťŮ: T. Triiika a F. Vidi-o; 

S!'lK>clior\utu: D. Iliji-e a M. Mariauoviro; - 

lUlUiaia. A. Balana; 

fialo 'o'J v]:á:€l: Zť sh)Van'^kč poesie, cetuó pňvodnř dopisy z© vSech konciu 
re/tráti/y zprávy zo života Slovanů, řadu ptidohizenr 

1^$^ Cena 3 zi. 20 kr. ^'VQ 

}\aihli5kárna f. SííTláČek, nakiadaklé 

"v praže, Jeruzalémská ulice č. .11. 






slovaiiákýcli, 




Vydavatel B, í^nnárok. — Típkem F. Sini.ióka v Praze. 



S^- ^. £-1 



ÚNOR 



Slovanský 

PŘEHLED 



HOČNÍK i I. 
ČÍSLO f). 



'MmP^'& 



.<>,<f.<ť.<ť.<^^\:ť.K:^'\i'.<. 






,^'^,<''<^,<i'^\'^,\y.</;\Ý,<'ť. 




SBORNÍK STATÍ, DOPISL V A ZPKÁV 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 



KKUAKTOli 



ADOLF ČERNÝ 



Administrace a exíiedice 

v knihtiakárufi F. Siinát"^kové v Praro, Jernralt'ui3k& 

ulice 6. n. 
Vj'CbAaí vř.dy j>rvuIho pAtku v ni('síci, vyjímají- btihmi a ráří. 

Přťditlatué (i a ro^s^ řáeilkou) 

do vStích z«mí liukousko-riiorak.i, Tiosiiy a Ht-ree- 
goviny zl. S-2t", do N»''ii)i*cka b1. Sóu (- 6 nmreU), 
do Srhaka eI. ."'tío (7 'in franků), do celého ostalníliu 
Btarúho i n()v<'«ho BVt*ta řl. o8't (7j"' frauků, 3 rublej. 
Ctíua jodnotlivího neňitu 40 kr. 



V PRA2E 1900 

KNlH'nSKÁRNA F. ŠIMÁČEK, NAKI.ADATEl.K 



HARVARD COl r FGE LIBRARY 

THE Cirl Of 
ARCHIBALD CARY COOLIDGC 




lOMOiiOiiOiiOnOiiOiiOliOiiOiiOilOliOiiOMOilOiiOiiOllOliOllOiiOMOl 



OBSAH. 



Ze slovanské poesie. 

(Ukázka 32.-43.) Smaa 

Jaromír Borcchj: Ze slovínské poesíe. France Preiérn: Pod oknem. — 

Kam •? — K rozchodu. — Péyci. — Z ^azel, I.— V. — Simon Jenkt : 

Z „Obrazů** I— UI 209 

Stati. 

Dr, O. Wagner: Bfirne a Poláci. Příspěvek k oSmeckémn polonofiUtvi. 

(Dokořičení) 214 

Juljan Javorskij: Puskinovo jubileum V ruské literatuře 225 

Z časopisů a knih. 

E. Chojecki o česlcé literatuře. Referuje Adolf Černý . . .... .228 

Dopisy. 

Z Petrohradu. (Letopisec) 2S6 

Slovanský klub v Praze 289 

Rozhledy a zprávy. 

Slované severozápadní: 

Hrniii.uluó odsouzení yloyenských iatelligentA. Slov&ci ve Vídni . . 241 
'A-Mýkíiui ve Varšavě. Vystěhovalectví v Haliči. K dějinám vzájem- 

iioati eeskopolské 245 

Slované východní; 

Jinaové o Kijev8kém sjezde. Revise soudního zřízení. Reforma 
htreduích úkol. Z obecného školství ruského. Nemocnice. Si- 
bií-.-^ká dráha. Politická a orgauisační práce haličských Rusínd 24Ó 

Jihoslované : 

oprava bulharského pravopisu. Bulharské osady v Malé Asii. „Leto- 
pisy" K. Veličkova 249 

Národopisná hranice Slovanů a Vlachů t rakouském Přímoři . . , 250 

(PokračoT&DÍ na 8. itrané obálky.) 



JABOMÍR BOEECKÝ : 

Ze slovinské poesie. 
France Prešérn. 

Největší básník slovinskf. Narozen ve Vrbě 3. prosince 1800, 
zemřel 8. února 1849 v Krani. Jubileum jeho narozenin chystá se 
slovinský národ letoa důstojně oslaviti, zvláště kritickfm i populárním 
znovuvydáním jeho jediné, ale stěžejné sbírky >Poezije< (poprvé 1847, 
pdk častéji s mnohfmi změnami pravopisnými). > Slovanský Přehled < 
ponechává si o básníkově významu promluviti obšírněji a pidnáší zatím 
ukázka z nového překladu celého Prešérna, z něhož výbor podal již 
r. 1882 v Jičíně Josef Penízek. 

Pod oknem. 

Luna svítí, 

8 věže bíti 
mdlou slyš pozdní hodinu ; 

nepoznaná 

dříve rána 
srdci nedá spočinu. 

Vina tvoje, 

dívko moje 
neúprosná, plná vnad ! 

Ty mě raníS, 

ty mi bráníš, 
íLe nemohu^ doma spát. 

Obraz milý 

z celé síly 
Tždy mi před zrak vstupuje; 

vzdechy dchnoucí 

srdce vroucí 
v^dy tě s touhou stopuje. 

V okna výstup 
drahá přistup, 

nezří tě než roje hvězd ; 

zjev se, zjisti, 

v nenávisti 
zdn ti snad mé srdce jest? 

Naděj zdvihni, 

rukou mihni, 
bojíí-li se mluviti! — 

Stroj zní rázný, 

výklen prázný, 
chuďasu co počíti! 

V jizbu zřete 
a mi rceto, 

hvězdy, zdali vskutku spí; 



210 



Jaromír Boreeký: 



^ 



2i mne slyií, 
ikoiim& T tiši, 
aeb 86 pro jiného chví. 

Spí-li smavi, 

bndii zdráTft, 
zkonmá-H mne, dobře tak; 

pro ni zhyne, 

m&-li jiné 
l&sky, pnkne srdce vSak. 



Kam? 



Kdy2 bez klida kol bonřívám, 
mne př&telé se táži, kam? 

Taite 80 raděj oblaků, 
tažte vln mořských nátlakn, 

kdjš mocný jejich hospodář 

je žene, viehor, sem tam ▼ zdař. 

Mrak neví ani vlna, kam, 

kam naděj fitve mne, neyím s&m. 

To jenom znám, to jenom vím, 
že, anii na o£i jí smím, 

ni místa nemá světa dál, 

kde zapomněl bych na svAj žal! 



K roachodu. 

Fro6 mi odvraeíS svůj hled, 
milon líci v ustrnutí? 
Kdo tě milovat mne nutí? 
Badej výhost dej mi hned! 

Pravici mně podej vděk 
v rozchod vlídný bez rozpaků, 
slzí není v žádném zraku, 
na rtech není výčitek. 

V srdci stop ni po žale; 
bylot přec již neveselo, 
když se k tobě láskou chvělo, 
a< je takým nadále I 

Minulý se vrátí ěas; 
půjdu zas po temných drabách, 
nelítostný v zlobných snahách 
osudu kam káže hlas. 



Ze sloTinské poesie. 211 



Bodů BUr& láska má, 
bode trpSliyost milá,' 
jei, by.sTAsek obnovila, 
k láaiiaba mi nika dá. 

B její pomocí já hrd 
ŽivoU nést budu tíha, 
oEuda až smůže tíha 
slední milka — bílá smrt. 



Pěvci. 

Kdo zná 
aoe roijasnit temnoa, jež srdce ti klá! 

Kdo Jme 
se krahujce pUlít, jenž srdce ti rve 
od aory do aoamraku, od Sera do dne! 

PoaSí 
kdo s paměti zahladit nSkdej&ích dní, 
snít beznadJSj příŽtích prjČ s oSí, jiŽ iří, 
« nběhuont prásdna, v němž přítomnost tlí! 

Jak to 
hft poetoD chceS, kdji ti za přetěžko 
Je T prsQu Týk nebes ^i pekel nést dno! . 

Mějž ta 
TŠdj ua isijsU stav sviij, trp bez poklida! 



Z gasel. 

PÍ4«ň mého chorovoda ěíií tvého jména, 
pána mého srdce, k hoda ba jen tvého jména; 
mezi briitrj slovinské v ní zanesn tak sladký 
^d zttpadt] do výohoda hlahol tvého jména; 
nu n&dob€ v zlatých črtách povždy ěíst se hade 
od národa ku nAroda sláva tvého jména; 
4ál z ni je&tě hořet bade, kdy již oba přejdem 
přívoz GbaroDora broda, záře tvého jména. 
Nežli Delie, Corínnj, Cynthie ěi Laurj, 
cnaJfilo hy yětlí Škodu zabýt tvého jména. 



Já o£i éasto ptal se, zdali smím 
tě rád mít; odrěti se nedovím. 
Zdaleka bledíS^ drahá! na mne vlídně; 
Jioe odhrneš, kdy blíž se hotovím. 

14* 



n 



212 Jaromír Boreeký: 

■ ' r 



Když na tebe jsou npřenj mé zraky, 
své líce odvracuješ očím mým; 
vlak děvřata-li jiná prohlížím si. 
hněv před lidmi skrýt nemáš sily, zřím. 
Tak, at mne milajež, a( nenávidíš, 
ubožák nevím, jak as vyhovím. 



Komn neznáma je pravda, smutná sice, že ji kochám, 
v písních mojich stále jedna řeé, nic více, že ji kochám. 
Ví již noc, jež trpce slyší vzdychati mne beze spánku, 
ví již světlá jitřenka, dne omladnico, že jí kochám. 
Ví již ráno, poledne ví, ví jiŽ večera chlad mračný 
tichou tnžbu mojí bledé, zvadlé líce, žo ji kochám. 
Příbytku již mého sténám, klidné samotě jo známo, 
novinkou ni města rušné pro ulice, že ji kochám. 
Ví již růže, jež při cestě, kudy drahá chodí, roste, 
vi již, která nad tou cestou létá ptice, že ji kochám. 
Yí práh mokrý její chýše, každý kámen pobh'ž nSho, 
cesta ví, jež mne kol vodí po stezníee, že ji kochám. 
Ví již každý tvor, co vědět, čemu slouchat ode mne lze 
a jen věřit nechce ona, ukrutnice, žo ji kochám. 



Zdali vyklíčí kdy sémě, kdo je šije, neví sám; 
kdo strom sází, zda se v haluz porozvije, neví sám. 
Pod stropem se nebes trudí dnem a rokem kočovník, 
zda čím na konec však roku z chovu tyje, neví sám. 
A po světě' kupec chodí, bude- li však míti zisk, 
za zboží kdy sečte peníz. Či se kryje, neví sám. 
Ani vojín, kterého zve trouba v hromobití děl, 
vedro, rány, žízeň, co mu zaplatí je, neví sám. 
Hle, tak pěvec těchto gazel, ledné-li se srdce tobě 
při nich ohřeje, či vůbec čítáš- li je, neví sám. 
A zda víš, že ty ho nítíš, vléváš pěvecký mu žár, 
neb smět bude aspoň pozděj říc\ Čím nyje, neví sám. 



Kdo je Čte, vždy každý jinak písně moje soudí ; 
jeden chválí, druhému křik: „hanba ti!*' s rtit proudí. 
Ten mi velí: zpívej znělky; onen; ballady pěj; 
třetí byl by přítelem spíš ód, jeŽ Pindar loudí. 
Příjemným dost možná bude tomu hlas mých gazel ; 
onen zas: proČ za Vodníkem nejde? stále svou dí. 
Bezuzdníkům písné moje budou nevinňoučké; 
pobožnústkářky však řeknou: ďáblův dech z nich čoudí. 
Já pak tobě pouze, drahá! zdál se zalíbiti, 
jiných jsem se nedoptával, co jim hlavou bloudí. 



Simon Jenko. 

Narozen 27. října 1835 v Mavčicích na Soráském poli na Go- 
rensku, zemřel 18. října 1869 v Krani. Po bohosloví v Celovci stu- 
doval r. 1856 — 63 filosofii a práva ve Vídni a vystřídal se jako no- 
tářský a advokátní koncipient v Krani a Kamniku. Trud a ntrpení 
provázely jej od mládí do smrti ; bída podkopala jeho zdraví. Jenko 



^'^nfr 



Ze eloviaské poesie. 213 



je TjluťnĚ písniůkár, výrazu prostého a upřímného, řeči velmi lahodné. 
Svétobol, láska a slovanské cítění jsou tři struny jeho nepříliš bohaté 
lyry. Se zálibou pěje krásu rodného kraje. Mnohé jeho písně znárod- 
fiÉly; jeho » Na přeje je slovinskou marseillaisou. Pesmi vyšly poprvé 
r. 1865; pěkné vydání pořídil Funtek v Lublani r. 1895. Životopisnou 
éňu z pěvcova denníku vyňal a básnickou pozůstalost uveřejnil I. Jenko 
¥ Máléra celovskérn Časopisu »Kres« r. VI. 1886. 

Z ,,0bra2ů**. 

Až já zosQU, j&ma 
af se neuohjstá, 
kde se řady kříží; 
není mi tam místa. 

Na vysoké Tatře 

j&uiU vykopejte, / 

posvátné tři stromy 

na ni zasázejte. 

Tam zřít bude duch můj 
na vse čtyři pásy, 
dokud bílá zora 
dne mi neohlásí. 



Ve boroví temném 
mladá bríza vzrAstá, 
v rodném světe cizí 
stojí samopustá. 

Cizí dlouhá léta 
roste prostřed lesa, 
větru zryv jí klátí, 
listí její třesH. 

Vítr nosí listí 
sestrám do dálavy, 
tam o osamělé 
podává jim zprávy. 



Leží pole rovné, 
v poli růže krásné; 
pozvedá se skřivan, 
pěje písně hlasné. 

Píseň hlasná schvívá 
květy pestré záře, 
sestra k sestře stiská 
zruměněné tváře. 

Šepotání tajné 
přes nivu vzduch duje, 
sluch mu nerozumí, 
srdce pochopuje. 



214 Dr, O. Wagpier: 



BB. O. WAGNEB: 

BOrne a Poláci. 

PřispSvek k německému polonofilstvi. 
(pokonUal) 

m. 

Bčrnovy zprávy o Polácích jsou povahou svou různý a rozma- 
nitý: tfkaji se jednak bojiště polského, jsouce pravými dithyrambami 
na polské hrdinství a modlitbami za štěstí polskfch zbrani, jednak 
útrap a pronásledování po pádu Vardavy, tlumočíce hlubokou soustrast 
s nefiťastnfm národem; věnovány jsou z velké části vřelé účasti, jíi 
provázeny boje a utrpení polská hlavně ve Francii a Německa, a 
konečně týkají se též vlastních styků Bdmovfch s polskou emigraci 
Namnoze jsou pouhým ohlasem zpráv novinářských, namnoze vSak 
vzácným příspěvkem ku poznání své doby, krásným dokladem ně- 
meckého polonofílství. 

V době, kdy na území království Polského podléhala myělenka 
svobody přesile reakce, dlel Ludvík Borne v Paříži a doufal, nadien 
červencovými událostmi, že po přikladu Francouzů i ostatní národové 
pokusí se svrhnouti břímě despotismu. Proto vítal vřele každou novou 
vzpouru, každé vzbouření. Události varšavské zajímají ho s počátku 
také z toho důvodu. Několik dní po vypuknutí polské revoluce táže 
se již, kde že asi vzejde nová bouře. Duch jeho revoluční horečkou 
zmítaný není upokojen, přeje si více, daleko více, celý svět chce 
zříti ve víru revolučním, v boji proti tyranství. Ale polská revo- 
luce byla mu méně vhod, než ostatní boje za právo národů. Bčrne 
čekal s jistotou válku rusko-francouzskou, i obával se, že pro vzpouro 
varšavskou k ní nedojde; proto zní první jeho zpráva o polském hnutí 
ze dne 11. prosince celkem lhostejně, ba chladně. Nedoufal tehdy 
mnoho od povstání, pochyboval, že by se otázka svobody tak lehce 
dala řešiti v Polsku jako před tím v Belgii, byf by, jak na jisto oče- 
kával, povstání rozšířilo se i na Halič a PoznaíL Takové obavy o vý- 
sledek polské akce, jakási nedůvěra v síly povstalcův táhnou se všemi 
jeho zprávami z bojiště varšavského. Tvoří jakési černé pozadí, jež 
svírá i kresby barev intensivně živých: tylo obavy neopouštějí ho sdí 
ve chvíli, kdy plesá nad obdivuhodným rekovstvím polských vlastenců 
a hrozí vítěznými voji polskými tyranům evropským. I v těch nadše- 
ných výlevech radostných citů, tak charakteristických pro celé německé 
polonofílství, táhnou duší Bómovou temné mraky bolestné nejistoty 
o budoucnost Poláků. >Po]áci mohou zahynouti přes vznešený zápal svůj,< 
volá (X. 45) mluvě o obdivuhodném nadšení národa polského. > Ubozí 
Poláci jsou asi již mrtvi,* praví (X. 167) očekávaje v horečném na- 
pjetí výsledek bitvy grochowské. Třese se téměř o jejich výsledky 
(>0 Poláky obávám se nyní neméně, než oni sami,« X. 70), ba modU 
se za ně, nedůvěřuje, bojí se věřiti příznivým zprávám novinářským. 



BSrne « Pol4ci. 215 



bojí 86 radovati z nich. >Ale jak bázlivfm činí pravé Štěstí! I jindy 
tak smělé pařížské listy, jež vždy tak lehkovážné lžou, netroufají si 
oddati se radosti z vítězství polského. Obávají se sklamání. Ó, otče ne- 
beskf, nesesílej na mne takového žalul« (X. 174). Každf nezdar vrhá. 
ho v hluboký smutek. > Nemělo se státi, s Poláky jest konec, « naříká 
již dne 9. března, když se nepotvrdila zpráva o vítězství grochowském. 

Od toho temného základu odrážejí se mocnfm, téměř s nedů- 
sledností hraničícím kontrastem svěží obrázky polské obětavosti, hrdinství 
a nadšení, jásot nad úspěchy, vflevy obdivu i úžasu a bujnou fantasií 
živené plány o možné pomoci Polsce. Již smělf čin polské mládeže 
u večer 29. listopadu uvedl ho v nadšení, které se jeStě stupňovala 
zprávou o zavraždění chefa tajné policie i o uveřejnění jmen vSech 
členů jejích. Míněn tu dle vSeho plukovník Sass, človft jinak svědomitý ^ 
kterf často Konstantina varoval, aby nedráždil veřejného mínění, sám 
pak úřadu svého nikdy nezneužíval, ač může se zmínka ta vztahovati 
na neoblíbeného Lubowického. >Třicet mladíků z vojenské školy vrazilo 
do zámku, polovina z nich zbyla. Tři generálové byli zavražděni v před- 
síni Konstantinově. Ten zachránil se jen stěží. Spiklenci potkali Konstan- 
tinovu choť, jíž se velmi zdvořile uklonili a řekli, s ní že nemají 
jednati, že hledají pouze jejího muže < (IX. 210 etc.) V historických 
zprávách o té památné události připomínají se pouze dva generálové 
v blízkosti Konstantinově, generál Gendré, službu konající adjutant, a 
chef městské policie Lubowicki. Onen byl zavražděn, tento pouze po- 
raněn. Zmínka o galantnosti povstalců se rovněž nepřipomíná a byla 
by dojista nalezla vhodné místo v anekdotách z polského povstání, 
tehdy všeobecně zajímavých. Choť Konstantinova, něžná kněžna Lowi- 
czova, dlela prý ve svých komnatách na modlitbách za svého chotě. ^^) 

Též vlastenecké počínání polských židů, ichtějících si vlast vy- 
dobýti*, vyvolalo souhlas a pochvalu v listě ze dne 31. prosince 
(QC 227). Když se totiž po vzetí Belvederu utvořila jakási stráž bezpeč- 
nosti, podalo mnoho varšavských židů k hraběti Lubienskému žádost, 
aby směli vstoupiti v řady vlasteneckého vojska. Hořeli prý touhou, 
pí8e Graetz, *•) aby si obětavou oddaností vybojovali svobodu. Byvše 
odmítnuti, poněvadž nepožívali žádných práv, přispívali ochotně aspoň 
penězi. Štěstí přálo Polákům. Podniky jejich korunovány úspěchy. 
Povstání se rozšířilo po celé zemi. Mikuláš zbaven trůnu. Nadšení jejich 
neznalo mezí a budilo zájem v celé Evropě. I Borne počíná věřiti 
v positivní výsledek revoluce, třebas byla vyšla ze šlechty, jejíž odpo- 
vědným byl nepřítelem, a nikoli z lidu. I jeho roznítilo >pospolite 
ni8zenie« svým vlasteneckým zápalem. Přebohaté dikci jeho nedostává 
se téměř ani výrazů radosti a nadšení. > Avšak není- li zápal Poláků nejvýS 
vznešený, nejvýš dojemný? Bylo- li kdy něco velkého, jež by bylo zá- 
roveň tak krásné? Mezi hrubými listy dějin je to list, psaný na velí- 
novém papíru. < (46 — X.) Těmi slovy počíná v listě ze dne 2. února 
zprávu svou o všeobecném zbrojení polském. U Poláků — píše — 

■■| 8r. Soltyk „Polen und seine Heldeu*' I. str. 113. 
'^ Oraetz: Qeschichte der Jaden XI. str. 46? otd. 



216 Dr. O. Wagner 



n 



jest jen jeden věk, jeden rod. VSe zbrojí! Mnozí celé své jmění oběto- 
vali, ani jména svého neudavše. Stříbrnou lžíci míti v domě jest 
hanbou, užívají prf dřeveních. Ba ženy mění své snubní prstýnky za 
malé penízky s nápisem: >La patrie en échange.« (ibd.) 

> Pospolité ruszenie« způsobilo hluboký dojem v celé Evropě. 
Sotva kdy objevil se tak čistý zápal, taková láska k vlasti, nezištnost 
a obětavost jako právě v chvílích těch, kdy národ polský chystal se 
obětovati krev i statek za svobodu své otčiny. Příklady, jež Borne 
uvádí, jsou doloženy i jinými spisy, jsou to jen nepatrné ukázky zna- 
menitého toho ruchu. Šlechta vyzbrojila na vlastní útraty celé pluky, 
jako hrabě Zamoyski. Jakýsi mladík vstoupiv do řad vojů, věnoval 
celé své jmění lOÚ.OOO z1. anonymně vlasti, státní rada Brocki dal 
35.000 zl. V Krakově mnoho rodin prodalo veškero stříbro. V Suwal- 
kách sbírali snubní prsteny, *') hrabSnka Wongsowiczova věnovala své 
stříbrné stolní náčiní, řeholníci kláštera v Gz^stochowě polovinu pokladů 
Asi sto selek ze Zaborova od Varšavy na 7 mil vzdáleného vypravilo 
se za zpěvu do Varšavy, aby se účastnily prací ope vĎo vacích; jedna 
šlechetná Polka vydala provolání k ženám, aby utvořily zvláštní pluk, 
který by raněné opatroval a vojsko spíží- zásobil. *"*) 

Březnové pak listy Bornovy jeví náladu radostnou u míře ještě 
vyšší. Byla to doba příznivých zpráv z bojiště polského — o bitvách 
pod Wawrem, Bialol^k^ a Grochowem. Kulminační bod polského štěstí 
válečného. Časopisy hlásaly slávu polských vojů, a přátelé Poláků ple- 
sali. Paříž měla býti osvětlena, jakmile by došla zpráva o vítězství 
grochovském. »Ne jako lidé,« jásá Bdrne v listě ze dne 5. března, »jako 
bohové války bojovali Poláci. Zpívajíce honili nepřítele, jako hoši za 
motýli se honí, vrhali se na děla a dobývali jich, jakoby kvítí trhali. 
Muži, děti, starci, troje pokolení, trojí věk byl v bitvě, a Rusové jako 
zbabělí vrahové stříleli z houštin lesních.* (X 167.) Den na to píše 
pravé dithyramby. > Kdybych byl básníkem jen osm dní, zapěl bych 
píseň jásavou !« Jistý obchodní dům obdržel totiž zprávu, dle níž 
Rusové rozptýleni a Litva povstala. Gelá Paříž očekávala v horečném 
napjetí potvrzení zprávy. Ale toho se jí nedostalo. V Paříži zavládl 
smutek a Borne vystřízlivěl ze svého opojení, stal se opatrnějším. A když 
pak časopisy oznamovaly nové ztráty Rusů a vzetí Lublína Dwerni- 
ckým — připojil již skepticky: >Ale jestli . . .!« (X. 253.) 

Tím končí zmínky o polském povstání, jež se stalo podstatnou 
částí obsahovou prvého a druhého svazku >Briefe aus Paris « (IX. a 
X. díl sebraných spisů); třetím svazkem počínají zprávy o utrpení 
polském. 



Nadešel pád Varšavy. Ztraceno centrum povstání. Nepříliš schopný 
Rybinski stal se velitelem armády asi 28 000 lidí. Nepořádky vzrůstaly. 
Podřízení generálové válčili na svou pěst. Ramorino poražen před Bo- 

'^) Sror. Mickiewicz Wtad. : Z} wot Adama Mickiewicza II. 189 

'*J Srov. Anokdoteu und Ziijo au3 dem poln. Freilieitskampfe. Ulm. 1831. 



r 



Borne a Poláci. 217 



rovem, Róžycki složil zbraň Rakušanům. Ustanoven konec války, a 
Rybinski, pronásledován Paskiewiczem o 9000 mužů slabším, překročil 
asi se 20.000 vojíny pruskou hranici a složil potupné zbraň. 

události této zmiňuje se Bórne ve 3. svazku zmíněných pa- 
řížských listů (XI. 121). Pestrými barvami líčí zbédovanf stav oněch 
ubožáků, plížících se v zedraném odévu a smrtelné únavě pohraničným 
blátem. Příkře odsuzuje krutost pruských úředníků, kteří hladem strá- 
dající členy shromáždění národního i generály do blízkého kláštera 
zavřeli, kdež je nechali 15 hodin bez potravy. 

1 při této příležitosti neopomenul dáti na jevo svůj úsudek 
o Prasku, jemuž nebyl právě nakloněn. Proto také nepřál miláčkům 
svým, Polákům, aby se kdy dostali pod pruskou vládu. »To by bylo 
otroctví místo v octě v cukru naložené, daleko záhubnější, beznaděj - 
Déjší, poněvadž chutná.< (XI. 135.) ") 

Účast jeho na osudu Polsky v ničem se nezměnila. Poutal-li ho 
dnve heroismus polský, leží mu ted na srdci utrpení porobených. 
A bylo to pronásledování kruté, útrapy těžké. Jásající reakce prituhla 
ve všech státech a Polsko stalo se jejím hlavním sídlem. Zrušena 
konstituce, zřízen zvláštní nejvyšší soud trestní; zavedeny nové vyše- 
třující komise ve Varšavě, Vilně a Kyjevě, jež všelikým způsobem vy- 
máhaly na zajatých doznání. Zavedeno nucené stěhování se Poláků 
do krajin ruských. Zavírány školy jako universita Varšavská a Vi- 
lenská; musea, bibliotheky, sbírky překládány na Rus. Krutý zákon 
o rekrutech, vývoz polských dětí, konfiskace statků, vypovídání na 
Sibiř a věznění v kasematech — to vše stihlo národ, jenž se před 
nedávném chystal zbudovati důstojný stánek svobodě. Zprávy o zbě- 
dovaném stavu země šířily se celou Evropou. Věnovány jim celé stati 
v novinách a v pojednáních k tomu cíli vydaných. Bronikowski v ci- 
tovaných >Miscellen« mluví na 35 stránkách o útrapách lidu polského. 
Appelluje na cit, na lidskost. Mikuláš prý chce národ polský vyko- 
řeniti, úplně vypleniti, k čemuž zvláště slouží vývoz dětí, zákon o re- 
krutech atd. *Emigracya Polska* šíří se rovněž ve zvláštním oddíle 
o bezpráví v Polsku páchaném a líčí ostrými rysy pronásledování kato- 
líků, rušení klášterů, olupování chrámů, týrání kněží. Že nanášeno 
barev presy tých, netřeba podotýkati. 

Borne sdílel osud Poláků, zůstal jim věren i v neštěstí: jako 
dříve přecházel z obav a úzkosti o sympathický národ v jásot nad 
vitézstvími a úspěchy, tak střídají se nyní výlevy smutku a soustrasti 
s výbuchy nenávisti vůči caru Mikuláši, který jeví se mu býti hlavním 
zástupcem reakčniho systému. Každý carský výnos má v Bornovi 
přísného soudce. Vytýká mu, mluvě o neblahém vlivu šlechty na 
místech rozhodujících, že z ohledu na své úřednictvo nechce dáti Polsce 
svobodu (XI. 135.), posmívá se jeho milosti k poraženým, poukazuje, 
že již (13. října 1831.) ve Varšavě uvězněno na 500 osob a uprchlíci 
že stíháni zatykači. Obzvláště pak ostře kára carský list německým 
▼ládám adressovaný, aby učinily konec revolučním snahám ve svých 



^^) Srov. též „Einignicyji PoUka". Viuil 1-333. 



n 



218 Dr. O. Wagner: 



zemích. »Hned po pádu Vardavy stoupla jeho řeč od bodu mrazu aí 
ke 20 stupňům nestydatosti. « Široce rozepisuje se o pokutách i tře- 
stech, jež zvitézivší reakce uložila pokořené Polsce. Tak referuje o zaá- 
mfch krondtatskfch událostech, kde 50 vojínů mrskáno, ponévadS ne- 
chtéli odpřisáhnoutí své vlasti, nebo o hromadném zařazování polské 
dlechty v pluky kavkazskfch kozáků; líčí útrapy a strasti vystéhovalcft,. 
přejímaje často s naivní důvěrou ne vždy věrohodné zprávy časopisů. 
Žal jeho vrcholí v listé z 18. prouce 1832. Jakfsi Polák, nezastav 
Bdme doma, zanechal černou navštívenku na jeho stole. To uvedlo 
B6me v mínění, že snad Poláci tím dávají na jevo svůj smutek nad 
ztracenou vlastí. I posílá lístek ten své přítelkyni a připojuje svůj 
úsudek: >A prolila-li jste kdy jedinou slzu pro nějakého krále, a 
přálo-li by tomu Štěstí, byste i příStě jednu uronila, pak pohleďte na 
tento lístek, aby srdee vaše stalo se ponětí, jejíž písek by veěkery 
studnice citu zasypal. Neboť vskutku jest Šlechetnější, celé lidstvo 
nenáviděti, než jedinou slzu za některého krále uroniti. Přehrozné jest 
patřiti na umírající národ. Bůh nedal lidstvu nervy, aby sneslo ta- 
kovf bol! Po léta, století odumírati a přece nezemříti! Úd po ůdo 
pod sekyrou katovou ztráceti a vSecku krev a nervy odumřelých ůdů 
zděditi a na ubohf bídnf trup uvaliti bolest celku — ó, Bože, to jest 
přespříliš. Vždyť národu trpícímu neslábnou jako churavému člověka 
duch a smysly, on neztrácí paměti, byť byl sebe starSf, staneť se v ne- 
štěstí jinochem, dítětem, a mládí se vSí svou silou a nadějí, dětství 
s veselostí a se vSemi hrami vrátí se mu. A když Bůh stvořil tyrany, 
ty biřice světa, měl aspoň učiniti národy smrteinfmi.c (XIII. 180.) 

Takového rázu jsou úvahy o Polácích a jejich útrapách. Osud Var- 
šavy zahalil duši Bórnovu jako rouSkou smuteční, sloh jeho prve svěží, 
p( strý, stává se vážnějším, klidnějším, kmitne-lí se kde paprsk radosti, 
prosvitá vždy jemnou melancholií. To bývá při zprávách o tažent 
Poláků nebo účastenství, jaké celá Evropa na osudu Polsky měla. 



Účast na revoluci polské byla vSeobecná; nejvíce se vSak jevila 
ve Francii a v Německu. Národ polský stal se ideálem Evropy. Jeho 
hrdinství srovnáváno jen s epochálními činy udatnosti starověké.") 
Byl pokládán za ochránce evropské civilisace, za bojovníka nejvyššího 
cíle, totiž národní samostatnosti, za národ herou, jehož děje jsou po 
staletí řadou útrap a muk. Děje polské studovány s láskou, nazývány 
hlubokomyslnou školou neštěstí a vznešenou filosofií bolu. Poláci a 
Němci prohlašovali se za jeden národ, který toliko názvy se liší. Po- 
láci omlouvali svou dřívější nelásku k Němcům nesympathií k německé 
vládě, Němci litovali, že dříve Poláků tak málo dbali, a považujíce za 
svou povinnost napraviti hříchy, na Polácích předky spáchané, velebili 
řeč a literaturu polskou.") Básníci němečtí i francouzští pozdravovali 



*^j Srov. Straszewicz: Polen und Polinnen der Bevolntioii. Stuttgart 1882. 
Předmlnva překladatele Dra. Andrée. 

'^) Srov.: Elsner v doelovu k cit. Soltykova spisu. Str. 346. 



BSrne a PolAci. 21i> 



revoluci polskou: Plaien, Lenau, Mošen, Maltitz, Viktor Hugo, Delavigne,. 
Laprade, Beranger pSstili s obzvládtní láskou a celostí látky polské. 
Nadšení bylo TáeoSe€né, posvátné — škoda Ze z&stalo pouhým na- 
dienlm,**) 

BornoTy lisÉy pařížské jsou zajímavým dokumentem hlavně pro- 
polonofiiství francouzské, jež od samého počátku povstání varšavského 
dáváno v Paříži až ostentativné na jevo. Pořádaly se koncerty (X, 13.X 
plesy — »zur Todesfeier der Polen « — divadla. Utvořilo se zvláštní 
komité pod vedením Lafayetta, mající též za členy básníky Huga a 
Delavignea. Zahájené sbírky byly brzy v plném proudu. Ke koncert&m 
přijela schválné jakási šlechtična z Brusellu, virtuoska na harfu, abf 
účinkovala ve prospĚch Poláků. Též pařížské dámy sdružily se s umělci 
na podporu polské věci. Pořádala se loterie, pro niž určené dárky 
byly vtřejne vystaveny. Každá událost oslavována. Pod dojmem bitvy- 
Grochowské chystalo se velikolepé osvětlení, když pak výsledek její 
ohlášen, vytlučena okna na ruském vyslanectví a pr&vod mladíků táhl 
se smutečními prapory městem. Mládež akademická chtěla Ramorinovi 
odevzdali čestný prapor. Látky polské na divadle staly se oblíbenými^ 
Veškerá divadla pařížská chtěla po řadě ve prospěch Poláků hráti a 
připravovala nové zvláStní kusy z dějin polských. Divadlo de la porte 
&t Martin učinilo pučátek hrou »La vieillesse de Stanislasc NetajiMi 
se Borne souhlasem se zápalem Francouzů, tím více byl nadšen vřelým 
účastenstvím rodákíi svých na osudech Poláků. Tažení polských vy- 
hDanců Německem bylo velikým triumfem svobody. Každá rodina otví- 
rala jim ochotně dvéře, každý dům byl vyznamenán, mohl-li ve svém 
středu přijmouti Poláka. Nadšení neznalo míry a horečkou zmocnila 
96 všech vrstev obyvatelstva. I děli súčastnily se horlivě akce pra 
otrhané a hladové uprchlíky polské. Meissnerovy vzpomínky chovaji 
tak mnohý zajímavý doklad. Děti volaly hlučně a radostně >Af žijí 
Poláci!* a činily mezi sebou sbírky, jež věnovaly komitétu polskému; 
laková sbírka, jíž dosáhly děti jistého učitele v Túbinkách, obnášela 
70 zíatýcb, Malý hoch pohbil důstojníku polskému lem pláště a vtiskl 
mu do ruky áeatikrejcar. Ramorino byl všudy předmětem hlučných 
ovací. Ve Slrassburku byly mu národní gardou koně vypřaženy, tři 
sta gardistuí se dvÉma hudbami a nepřehlednými davy obecenstva 
vedli ho osvětleným městem. V Goppinkách podán mu od tamějších 
dam na ryehlo zhotovený věnec a každá z přítomných vyžádala si 
tatfiiek vlasů. Obyvatelé malého městečka zvěděvše, že v jejich středu 
djf Dembieki, rádi by byli oslovením znamenitého muže toho vyzna- 
intnáni, ale nikdo pro velikou úctu si netroufal přiblížiti se mu.*®) 

Mimoděk vynoH se nám v duši Klopstockův Abbadona! 

Města pořádala hostiny a slavnostní večírky na počest vy hnanou v. 
1 život velkého Mickiewicze podává u věci té pěkné doklady. Tažení 
Poláků melo velký význam politický, větší snad než řada politických 
spisků Vj revoluce se týkajících. Byla to ae strany reakčních vlád 

") 8roT. Gassí/núi: Do Francouzów. Poezie 8tr. 140. 
'*) Broiiikowski: Meine Auswanderung yoq Warschau. 



1 



220 Dr. O. Wagrner: 



značná chyba taktická, že dovolily tažení v tom způsobe, jak se právě 
dalo. Bórne dobře vystihl výsledky tohoto hnutí pro ideu svobody 
v Německu. > Tažení Poláků Německem ponese nejkrásnější ovoce. 
Ó, těch moudrých liéM, těch chytrých státníků! Před velkým skladištěm 
svobody ve Varšavě bylo jim úzko, rozprášili je, a ted chodí svoboda 
po celé zemi město od města, vísku od vísky. O potupě a hanbě, jíž 
se Rakušané a Prusové na šlechetných Polácích dopustili, musily jisty 
mlčeti a teď pošlou dvacet tisíc kazatelů po zemi, kteří vypravují, co 
vytrpěli, a učí, jak se trpěti přestane. (XII. 178.) *°j 

I on staral se o Poláky, i on byl nadšen pro veliké hnutí svo- 
body. Jeanetta Wohlova, později provdaná Strauszová, věrná přítelkyně 
jeho až za hrob, neopomenula příležitosti, zmíniti se o projevech přízné 
a nadšení, jakého se ubohým poutníkům bez vlasti všudy dostávalo. 
Bórne ovšem odpovídal svým způsobem, chválil, plesal, dával nadšení 
na jevo. Zvláště ho zajímalo uvítání Poláků ve Frankfurtě. >Go o Po- 
lácích jste psala a jak bylí nádherně ve Frankfurtě přivítáni, k slzám 
mne dojalo. Muži, jenž na mostě Polákovi svůj pláSC přehodil a mlčky 
<lále se bral, měl by se na místě postaviti pomník. O krásnější vlast- 
nosti srdce nemohou ani staré dějiny vypravovati.* (XIII. 156.) Na 
jiném místě provází poznámkami časopiseckou zprávu o vítání pol- 
ských emigrantů v německých městech, jinde dává nevoli na jevo nad 
tím, že zástup Poláků do města nevpuštěn. Velice poutavá jest též 
zmínka Bornova o listu, který německé dívky zaslaly komitétu polskému 
v Paříži. Dámský komitét v Mohuči zaslal polskému komitétu paříž- 
skému, jehož předsedou byl Lelewel, psaní, které prý dojalo až k slzám 
odvážné ty muže. > Zcela německé* — píše o něm nadšený Borne — 
>a zbožné v nejkrásnějším slova rozumu, zcela žensky oddané, a jako 
měsíční svit mile, ale smutné shlížející na německé muže, kteří spí.< 
Pařížský komitét poslal obratně německými vlastenci v Paříži dopis ten 
po německých universitách s přiloženým listem, který pro význačnost 
nutno citovati. >Toto psaní německých dívek doručili nám Poláci se 
slzou v oku, bychom je svému národu oznámili, a zvláště Vám aka- 
demickým bratřím, v jejichž vyšším vzdělání a ušlechtilých citech vlast 
dvou národností sémě svých velikých nadějí uložila. S pýchou a studem 
plníme přání mužů. Nalezne to mocný a účinný ohlas, neboť jsou to 
slova pravdy, z úst německých žen k srdcím německých mužů; když 
jsme četli německá ta slova, tu přísahali jsme při své cti a své vlasti, 
státi se hodnými děv, jež je procítily. Tuto přísahu vám posíláme, 
bratří. Poláci, Němci, mužové — tato slova nadále nebudou dělena 
rozdílem významu.* (XII. 306.) 

I nadšenému Bórnovi zdál se dopis příliš něžný a vřelý, sám 
připomíná, že by se smál frázoVitému obsahu, kdyby neznal poctivosti 
a upřímnosti pisatelův, kteří v bojích za svobodu v Belgii a Němcích 
jasně dokázali smýšlení své; jakž teprve působily takové výlevy na 



•") V tom je line «nad shodují se s Heinem. (Srov. Ileiao XII,,^ strana 
141-149.) 




Bornft a Poláci. 221 



mramorovou bytost kritického Heine! V chorobné něžnosti takových 
projevů leží klít^ k onĚm žíravfra poznámkám, jež Heine vmetl ve tvář 
némeckým ženám. ^^) 



S takovým spanilým smýšlením lidu nesouhlasilo naprosto mínéní 
vládních krulm o polské revoluci. Vlády stavěly. se v cestu mohutnému 
tomu naděeni, tříštily je v drobné krůpěje podpor a projevů, ale ne- 
daly mu vzrůsti, spojiti se v mohutný proud vydatné pomoci. Ani 
vláda francouzská, která měla k polskému národu velké závazky, ne- 
zachovala se jinak. Ludvík Filip chtěl toliko, aby byl také od cara 
uznán, jak mil o toho dosáhl, byl spokojen. Známá slova Sebastianiho 
po pádu polské véci: >Ve Varšavě panuje pořádek «, vystihují úplně 
stanovisko vlády. Kdyit pak emigranti se objevili ve Francii a lid pro 
ně jásal nadšením, pomýšleli úřadové na ochranné prostředky proti 
mocnému vlivu těch iheroů« svobody. Bornovy listy podávají nám 
řadu pěkných ukázek. >Mnozí Poláci, « píše dne 20. listopadu 1831, 
>kteři jsou tu nyní shromáždění, působí ministrům strašné bolesti 
hlavy, i zanáSejí se myšlenkou, odkázati je všecky do jižní Francie. 
Je to teplá Sibiř.* (XI. 175.) Na jiném místě stěžuje si, že žádný 
z vyhnaných Poláků nesmí do Paříže, že jsou posíláni jako tuláci 
předepsanou cestou do jižní Francie a tam odevzdáni pod policejní 
dohled Vláda prý zamýšlí poslati je do Afriky. Afrika nebo Sibiř! 

Vláda francouzská vskutku rozprášila emigranty po venkovských 
provinciích, zařizujíc t. zv. depóts (schváleno francouzskou sněmovnou 
21. dubna 1832) v Poitiers, Besan^onu, Avignonu atd. Tam bydlili emi- 
granti v kasárnách se svými důstojníky, vojensky organisováni, což sfr 
shodovalo s pevnou vírou jejich, že co chvíli vytáhnou do pole. Jen 
osobám vynikajícím a zámožným dovoleno dlíti v Paříži. Francouzská 
vláda vůbec ráda by se byla zbavila části Poláků. Dílem je chtěla 
poslati do Afriky do legie >cizinců«, dílem podporovala úmysl generála 
Bema utvořiti legií portugalskou.''*) 

Ale prea to zahájila emigrace činnost zimničnou. Věřili, že po- 
pádu Polsky jim svěřen geniem lidskosti zvláště vznešený úkol, jímž 
vittd měia býti odškodněna za hříchy na ní spáchané. >Je-li dovo- 
leno, < pravil Leiewel při prvé výroční slavnosti povstání varšavského, 
>dle zákona analogie budoucnost od minulosti odvozovati, může 
polský národ doufati , že doba jeho znovuzrození jest blízka.* V to 
obrození věřila emigrace — tento nejslavnější a nejvznešenější zjev 
mezi slavnými áiny Polska, jak Gregorovius tvrdí, hodný prý většího 
obdivu než houževnatost židů v zajetí babylonském — jak v Boha 
jediného a nesmrtelnost duše. Chápala se také těžkého úkolu, jí při 
obrození tom svařeného, chutě zapouštěla kořeny v klíně národů cizích 
a snažila se celý svět obepnouti sítěmi svými, příměti ke skutkům 



^') Srov. Heine, Spisy. XII. 141. 

•*j Srov. Wlad. Mickiewicze c. s. 11. 187. 



222 Dr. O. Wagner: 



-^ 



vlasti prospěšným. Položila si úkolem vrátiti Polsko samostatnost, 
mela representovati city, přesvědčení, nároky v cizině i osnovati plány 
•do budoucna. Proto masila býti silnon i dachem i snahou po lid- 
skosti, vytrvalou, bedlivou. Cil byl jeden a dojista vznešený, ale cesty 
rozličné, a ta r&znost prostředků byla kamenem úrazu emigračnich 
snah. Sallusiiův výrok Discordia maximae res dilabuntur volil mottem 
jakýsi anonym ke zmíněným dějinám polské emigrace, jež v krátku 
drobila se v různé frakce nespokojené, nesvorné. Aristokrati, demo- 
krati a union byly hlavními stranami jejími. Aristokrati, jichž náčel- 
níkem byl kníže Czartoryski, tvořili stranu umírněnou, snažící se di- 
plomatickou cestou dojíti svého účelu, dobyli té zásluhy, že svou za- 
hraniční kanceláří v Hotelu Lambert obratně řídili polskou věc, použí- 
vajíce agitátorů, novin i vlivných přátel, aby otázka polská zůstala 
<illouho na denním pořádku diplomacie evropské. Demokracie zase chtěla 
lidem pro lid dosíci znovuzřízení Polsky v dávném rozsahu, k čemuž 
chtěla si dopomoci všeobecnou světovou revolucí, podporujíc různé bez- 
významné bouře a vzpoury. 

I v Paříži byli Poláci zástupci svobodomyslných ideí. Přišli 
v pravý čas do města, o němž B5rne vítaje Heína mohl říci: »Hier 
ist der Konvent der Patrioten von ganz Europa und zu dem groszen 
2wecke miissen sich alle Vdlker die Hande reichen.« 

Bdrne byl té doby pravým apoštolem svobody — a to nad jiné 
horlivým. Byl spiritus movens všech vystěhovalou německých v Paříži 
•dlících. Ve velkém sále Passage Saumon míval řeči k německým ře- 
meslníkům a obchodním příručím. Tam působilo slovo živé, tam pa- 
dalo v srdce otevřená, upřímná, věrná. A Bdrne dovedl mluviti k lidu 
prostě, věcně, přesvědčivě. » Dobyl snad tak většího úspěchu« — praví 
žárlící naň Heine, »než svými spisy. « Jest přirozeno, že B5rne měl 
také styky s emigranty polskými — s těmi malými bůžky, jak se 
o nich vyjadřoval. Scházíval se s nimi měsíčně na soirée, jež pořádal 
svým přátelům redaktor časopisu > Revue encyclopédique«, pan Jullien. 
Bylo to pravé >Weltessen«, jak Borne vtipně pravL Zástupcové všech 
národů shromáždili se tam k representačním hodům, při nich2 se při- 
píjelo á Tunion des peuples, načež každý národ zvláště pozdravován ^ 
Poláci ovšem na prvém místě. Tam chystány ovace vynikajícím hrdinům 
revoluce polské, jako Ramorinovi, Langermannovi a polské amazonce 
hraběnce Platerové, jíž za několik dní do Paříže čeksJi. Zajímavé jest, 
že tato polská amazonka, hraběnka Emilie Platerová, do Paříže vůbec 
nepřišla a také tam očekávána býti nemohla, poněvadž zahynula na 
útěku. Straszewicz vypravuje v životě Caesara Platera o udatnosti 
její: prodělala veškery bitvy po boku svého bratrance, s nímž za selku 
přestrojena pak na útěk se dala litevskými pralesy, až podlehla únavě, 
hladu a rozčilení. Smrt její opěval Mickiewicz, a Odyniec věnoval 
jí >Smug Kowieúski«. Mezi četnými Litvínkami, jež bojovaly za svoboda 
Polska, byla hraběnka Platerová zjev dojista nejznamenitější. Znamenitá 
ta dívka trpěla prý známost s ruským štábním důstojníkem jen proto, 
aby vylákala na něm plán pevnosti, který byl vlastenecké společnosti 
nevyhnutelným. 



B8rne a Pol&ei. 



223 



Na těchto večírcích poznal BÓrne četaé Poláky. Zmiňuje se však 
téměř jen o Lelewelovi a Uminském. Velký revolucionář Lelewel ne- 
qčídíI na ndj zvláštního dojmn, zjev jeho zdál se mu přílifi stísněným; 
podobal prý se — praví E^me — mdlým hlasem svým spíde něme- 
ckému uěenci, než muži, ^terý řídil revoluci. B5me vykládal si ovdem 
stísněnost tu neblahým osudem vlasti. S Uminským navázal B5me 
styky dasté a přátelské. Uminskému odevzdal též báseň »o pruské 
éibeDÍci«, kterou mu přítelkyně jeho z Frankfurtu zaslala.'^ 

Uminski totiž prchl za noci z pruské pevnosti, kde vězněn byl, 
a přijel přímo na bojiětě grochowské, když bitva zuřila v pbé síle. 
V Poznani pak byla jména vdech d&stojníkfi, kteří se súčastnili boje 
za svobodu svých krajanfl, na šibenici přibita. Jméno generála Umin- 
ského bylo na prvém místě. Ač byla stráž na blízku, byla Šibenice 
ta kvítím vyzdobena, a mimojdoucí smekali před ní. 

Jinak zmiňuje se o Polácích jen mimochodem, jen tu a tam, že 
se s nimi bavil nebo seSel, s nadšením poukazuje na zájem Poláků 
pro svobodu tisku a na četné politické souboje, jež se mezi Poláky 
odbývaly. Ale zmínky ty jsou jako mimochodem. Emigrace nebavila 
ho v té míře, jako válka nebo pronásledování Poláků, mimo to poutaly 
té doby již jeho pozornost události a poměry bavorské. 






IV. 



Bdmův poměr k Polákům jest velice zajímavý. B5me nezpracoval 
otázky polské soustavně, nefilosofoval o příčinách úpadku polského, aniž 
spatřoval v Polsce val proti Rusku, a tudy nemluvil o dalekosáhlém 
Týznamu jejím, on jen mimochodem zmiňuje se o Polácích, registruje 
Da mnoze pouze novinářské zprávy, připojuje tu a tam svůj úsudek. 
Ale v tom úsudku leží vlastně vSe. Není kritický a často ani příliS 

'') Zajímavá ta báseň otiStěna y Anekd. u. Joxe sní: 

Es gíebt ein H0I2 aaf Erden, Die Wache mag*8 nicbt hindem, 

Das Die im Lens gesprosxt, Das Volk krftnzt, eh* es grant 

Es trag niir faule Frdchte, Das Holz, den Polenkindern 

Des Baben graase Kost. zn Scbimpf and Bchmach erbant 



In seinen Stamm scbríeb nimmer 
Ein liebend Paar sicb ein — 
Vermaledeite Namen 
Der Henkerskneebt allein. 

Wie einem Giftbaiim Tvicben 
Die Meuscben scben ibm ans. 
Den Hnt tief in den Augen 
Yerbarg man sicb den Grans. 

Nun aber stebet in Posen 
Soleh' Hohs, das lieblicb blflbt 
Von weisz nnd rotben Bosen 
Iffl Winter selbst nmgliibt. 



Wobl der Gtoliebten Namen 
Sebrieb ibm der Henker ein, 
Sie 8teb'n im Blnmenrabmen, 
Als sollť ibr Festtag sein. 

Uminski ! Oben stebet 
Der Name treu nnd gnt, 
Und wer voríiber gebet, 
Ziebt feierlicb den Hnt. 

Und wann nocb bnndert Gessler 
Die Stange ricbten auf, 
So berzlicb griiszt ench keiner 
Den leeren Hnt darauf. 



^^^^ 



224 Dr. O. Wagner: Borne a PolAci. 

věcný, je to úzkost a strach, jásot a ples, nebo výlev žalu a bolu a 
výbuch nenávisti. Jeho úsudky jsou »Polenlieder< v próze, kde jemná 
melancholie Lenauovská tiskne si ruku s Platenovskou nenávistí k Rusku, 
kde dýáe Herderovská láska k člověku bez ohledu na víru, jazyk, 
rassu, kdež však vládne Klopstockovská subjektivnost svou přepjatostí. 
Tím jest Borne zajímavý, tím váak vysloven také ráz doby. I tam 
utuženy humanitní zásady Herderovy v srdcích lidu válkami za svo- 
bodu tak trpce zklamaného, i tam zocelil se Byronský vzdor nenávistí 
vůči přesile a moci, celou Evropu rovně tísnící, i tam predráždéně 
chorobná citlivost lidová ulevovala si horečnými výlevy tklivých 
nálad. Týž duch, jenž se jevil v kultu přátelství XVIII. století, jenž 
vykvetl Abbadonou, Wertherem i Siegwartem; týž duch, který byl často 
vyznívajícím akkordem písní vlasteneckých, jenž vyzníval z Kotze- 
buových i líTiandových dramat a zp&sobil řadu divadelních kusů a ro- 
mánů pres míru tklivých, slzavých, vzdychavých, týž směr, jejž dovedl 
Heine svými výšiny psychologickými tak trefné pranýřovati, dal též do 
jisté míry formu německému polonoíilství, jevě se jak v písních pol- 
ských, tak i často v přehnaném zbožňování emigrantů. Slovo »Ud< mělo 
v sobě zvláštní kouzlo — lid polský choval je v míře nejvyšší. A tento 
přídech sentimentálnosti, ten bombastický rhetorismus, který propůjčil 
formu tak vznešeným ideám, jaké spatřujeme v lásce k trpícím Po- 
lákům, nemírností svou vtiskl zbraň do ruky Heinemu i jiným. Tato 
vada doby jest také vadou Bornovou, to jest také jedna věc, ve které 
se s Heinem rozcházeli. Opakuji: Borne nebyl kritický duch, nebyl 
mužem mathematického úsudku, byl člověkem srdce, ryzího srdce, a tím 
srdcem pojal otázku polskou ; miloval Poláky, miloval je jako reky za 
nejvyšší ideu tehdejšího světa vše obětující, miloval je jako mučenníky 
této ideje. Otázka polská byla mu jako červánky svobody, Poláci ulo- 
žili se v hrob jako símě nové vznešené doby. Nezdar polské revoluce 
byl mu neštěstím králů — obzvláště cara. Nezapomněl jim, jaké 
služby prokázali vznešené jeho ideji svobody. On, který všem národům 
výtky činí, svým milým Němcům, Francouzům i Židům, pro Poláky 
má jen výrazy chvály, nadšení. Po dobu války i tažení Německem 
byli Poláci alfou i omegou jeho myšlení a cítění. Pro ně se chvěl a 
třásl, s nimi jásal a plesal, pro ně lkal a naříkal. A co cítil, myslil, 
doufal, napsal tak prosté, tak upřímně předložil čtenářstvu stejně smf- 
šlejícímu, cítícímu. Jeho »Briefe aus Paris* jsou pravou podobiznou 
soudobého smýšlení, s tou láskou k Polákům i nenávistí k Rusku, jsou 
a budou vždy cenným a zajím ivým dokladem dávno zaniklého proudu — 
německého polonofilství. ^*) 



•*) Jsem povinen vzdáti vřelé díky příteU prof. Dru. J. Jankovi sa mnohou 
přátelskou radu a pokyny, jakož i p. Dru. Fel. Konecznému v Krakove a p. 
doc. Dru. Č. Zíbrtovi za pomoc při abírání literatury. 



JpljHD Javorskij: PaSkinovo jubileum v ruské literatuře. 225 



JTLJAK JAVORSKlJi 

Puákinovo jubileum v ruské literatuře. 

A. F. Koni ve své pozoruhodné jubilejní řeči nazval Puškina 
t básníkem s mnohohrannou duáí« — a věru nemohl ho nazvati lépe 
a Řťastněji. Puškin je skutečné básník s duší mnohohrannou, mnoho - 
si rannou, vSe isbjímající. Jakkoli se mu přiblížíš, odkudkoli popatříš 
na jeho bohatýrskou postavu, všude odkryješ novou krásu a pravdu, 
váude září tisícerÝmi barvami nové, paprskující, mnohohranné kry- 
staly * » . A nikdy nelze říci, že prozkoumání života a tvorby Puški- 
novy jest skončeno, že všecko v nich jest již pochopitelno, ujasnéno 
a objeveno, 

Z té priůiny nikterak nemůžeme nazvati zbytečnou onu pestrou 
literaturu o Paškinovi, která vyrostla minulého roku u příležitosti sto- 
leLého jubilea narozenin básníkových. Ovšem, nemá v ní vše stejnou 
zajímavost a cenu. Jako vždy v podobných případech, tak i tu obje- 
vilo se mnoho jubilejního povídání, mnoho bezmyšlenkovitých opako- 
vání, povšechných frází a ubohých nebo převzatých myšlenek. Vždyť 
památka velkých lidí dávno již jest odsouzena k tomu, aby se k ní 
pH každé vhodné priltížitosti připínali všelijací nepatrní příživníci. 

Ale všeobecné lze říci, že výsledky jubilejní hteratury puškinské 
iiplnÉ uspokojují. Obraz Puškina jako člověka i básníka vystoupil v ní 
ostřeji a reliefnéji, pronikl hloub v národní duši a stal se populár- 
nějším. 

Poměrné nejméně nového a zajímavého získal životopis básníkův. 
A není divu. Zjevy a události vnějšího života člověka, zvláště z ne- 
daleké minulosti, jsou snáze a šíře přístupny pozorování a bádání hi- 
storikovu než jemné tkáni vo jeho rozumu a duše. Tak i životopis 
PuškinClv dávno ji z jest dostatečně a pečHvě probádán, a zůstalo-li 
v ném jeSté n6co skrytého, jsou to jen náhodné drobty a varianty. 

Nejzajímavější materiály k životopisu Puškinovu, vrhající z ť^ásti 
nové svétlo na některé momenty básníkova života, sebral a vydal aka- 
demik Majko v. Jsou to vzpomínky mladšího, milého bratra básníkova, 
zápisky jebo přátel a známých: Puščina, Veltmana, Vulřa a básníkem 
opévané paní Kernové, konečně nové údaje k historii známosti Puškinovy 
8 rodinou Uéakovfch i jeho cesty na Kavkaz r. 1829. ^) Vše to jsou 
velecenné a dílem nové materiály, které nepochybně zaujmou důležité 
místo v budoucí úplné biografii básníkově. 

Nékoltk zajímavých dokumentů vydal také professor Šljapkin. 
ZvláMě zasluhují pozornosti dokumenty o předcích básníkových, Hanni- 
balových, jakož i vyjádření učitelů carskoselského lycea o jeho chování 
a prospěchu.^) 



*) L. N. Majkw': EyniKnH^. Biorpa^H^ecKie MaTcpia.iu ii ucTopiiKo- 
-iHiepuTypHiiie o^cpKii. Petrohrad, 1899. 

'} J. X Šljítpkín: Kt 6iorpa*ÍH A. C. nyinKHiia. Petrohrad, 1899. 



226 



Jaljan Javorskij: 



U příležitosti jubilea byly také ponejprv z archivního prachu vy- 
taženy původní akty vojenského soudu o souboji Puškina s ďAnthěsem- 
Heeckerenem. Z nich mezi jinfm seznáváme, 2e následkem 139. článku 
vojenského zákonníka zabitému básníku hrozil pitvornf posmrtný trest 
— pověšení za nohy, od něhož jej zachránilo pouze veliké kouzlo jeho 
jména, které přemohlo tupou moc zastaralého zákona. *) 

Ostatní životopisné stati a poznámky, které se objevily u příležitosti 
Puškinova jubilea, nepodávají nic zvláště zajímavého a důležitého. 

Nepoměrně šíře a bohatěji rozvinula se kritická literatura o díle 
PuSkinové, o jeho duševní soustavě a významu. Je to obšírné, neob- 
sáhlé pole, na němž vedle bystrého, vybroušeného kritika může se volně 
proháněti a kozelce metati i nepatrný příživník. Ke cti ruské literatury 
třeba jest říci, že v tomto případě objevilo se prázdných, bezvýznam- 
ných článků velmi nemnoho. Naopak, tato jubilejní literatura přinesla 
dosti bystrých a nových myšlenek a objevů, jež mnohé z tvorby Pu- 
Skinovy ujasnily a vyložily. 

Tupitelé Puškina, kteří se i při jeho uznané velikosti vždy po 
čase objevují na tundrách ruské země, vytýkají mu hlavně, že se vznášel 
se svou poesií pod oblaky, ale neměl živého porozumění pro rodnou 
zemi a současný život. Jak falešný a zvrácený je takový soud o poesii 
Puškinově, dokazuje A. K. Borozdin. Vytknuv abstraktnost a ne- 
realnost básnických předchůdců Puškinových, jasně dokazuje mladistvou 
životnost a neustálou souvislost jeho poesie s rodnou půdou a se současnou 
skutečností. V něm citlivě chvěly se národní nervy a proudila národní krev.*) 

Jak citlivě vnímal básník údery národního srdce, jak hluboko 
pronikl v tajemství národní duše, dokazují nejlépe jeho podivuhodné 
pohádky a národní písně. Tu nestačí býti genialným umělcem, který 
silou svého ducha dovede přivábiti z překrásných dálek barvy a zvuky, 
jaké libo. K podání >Pohádky o rybáři a rybce«, k udeření tónu ná- 
rodních písní, k vystižení tak čisté a zvučné lidové řeči, jak to dovedl 
Puákin, — k tomu třeba jest býti netoliko geniálním umělcem, nýbrž 
úplně národním pěvcem. Proř. Miller, propátrav prostonárodní, takřka 
ell.nografické živly v poesii Puškinově, staví proti tomu Slechticko- 
francouzské vychování básníkovo, v němž uplynulo jeho dětství a chla- 
pec I ví. Tím ostřeji odráží se od tohoto temného pozadí silná ruská 
duše básníkova, jež odolala plísni cizího vlivu i světového názoru a 
selřásla ji se sebe. K brošuře Millerově přiloženo jest 12 národních 
písní, zapsaných Puškinem z úst lidu. ^) 

') ^yajiB nyniKHHa c^ ^aHTecoM'b-reKKepeHOM'B. 
lío.^.iuiiHoe BoeHHo-cy^íHoe ^^*Jio 1837 r. Petrohrad, 1900. 

*) A. K Borozdin: A. C. IIviukhu^ h no93Ífl ^tňcxBHTeJiLHOCTH. Petro- 
hrad, 1899 

^) y^seoolod Miller: IIyinKHH'b, KaKi nodT'b-dTHorpa«'b. 
Moskva, l^í)9. — Pro studium puškiaských pohádek není bes zajímavosti ne- 
volk/i strif autora těchto řádek, tvořící v jisté míře doplněk «9th>;^0B'B 
o II y m K II Ht" prof. N, F. Sumcova. Vedle několika haličsko- ruských 
liílových parallel je zde uvedena i podrobná bibliografie pohádkových motivd, 
užitých Pi skinem. Srov. J, A. Javorskij: K-B HCTopÍH 11 y m KH HCRHX'B 
CKa:íOKi,. Lvov, 1899. 



Piilkinovo jnbileum v raské literatuře. 227 

Národovost Puškinova a jeho živf svazek s rodnou, » svatou 
Rusí* projevily se i v jeho upřímné náboženskosti, probudivší se v jeho 
áai\ záhy po prvfch pošetilostech mládí. Bližší styk s lidem mocně 
T něm probudil a stvrdil cit náboženský, ale zároveĎ s ním sesílil 
v Dím laké kritické pojímání nedostatků duchovenstva a některých 
vnějších Církevních přežitků, utvářejících uměle složitý poměr člověka 
k Bohu.«) 

Živý národní cit přivedl Puškina i k velikému a blahodárnému 
iridiu slovanské národní poesie, jež mu vdechla nemálo překrásných 
Kvaků a obrazů, kleré poprvé odkryly ruskému národu duševní bohat- 
sld jeho nejbližších rodných bratří. V Puškinových slovanských pís- 
ních ukázala se jeho podivuhodná schopnost proniknutí ducha jiných 
národu a vzdálených dob. Jeví se v tom skutečně pohádkovým bo- 
batírem slovanských písní a podání.'') 

Některé kritiky snaží se jaksi obléci Puškina v cizí, nápodobivý 
plást, vykládajíce i nejrázovitější jeho výtvory vlivem byronismu, 
jenž si svého času podmanil všecky evropské literatury. Že Puškin 
miloval bohatýrské, daetnonické zvuky poesie Byronovy, že nachá- 
zely v jeho bouřné duSi živý ohlas, to zapírati ovšem nelze a není 
třeba. Ale on sám byl příliš veHký a silný, příliš samostatný a bo- 
hatý duch, aby mohl podčiniti se trvalému vlivu jiného pěvce, byť 
fiamého Byrona; a íak i tento silný vliv záhy se sebe setřásl.®) V ně- 
kterých jeho nejrannějších básních lze též pozorovati lehké stopy vlivu 
Andrea Chéniera a ChaLeaubrianda, ale jen velice jemné sledy, jen 
slabé půUúny. Později však Puškin neměnil své samobytné síly a zů- 
sfával vždy a všude — Puškinem. ^) 

A nemolilo být jinak. Puškin příliš dobře byl si vědom svého 
vysokého poslání, svého vysokého údělu. Plně poznával, že jest ná- 
rodním pěvcem, národním geniem, který může rozněcovati srdce a budit 
mysU toliko svým původním, plamenným, vnuknutým slovem. Tím 
spíSe, bylo-li doma pusto a temno, a zástupy duší hluchý. Puškin byl 
na Rusi dlouho nechápán, dlouho nerozuměno jeho prorockým slovům. 
Básník bolestně pociťoval tento nešťastný nesouzvuk a často i hořce si 
na něj stěžoval. A ve svých věšteckých snech obracel se k potomkům, 
od nichž očekával pochopení a uznání. ^®) 

Tyto naděje a předtuchy nesklamaly básníka. Prozřevší potomci 
slepých otců uviděli a pochopili jeho velkolepý obraz a s láskou při- 
lnuli k němu, k blahodatnému prameni věčné pravdy a krásy. 



•) S. G, Bunkevič: PejinrioanHe mothbh bí counHeHiax-B* 
A. C. líyniKHHa. Petrohrad, 1899. 

^} Pl, Kulakovskij: CjiaBaHCKÍe mothbh bi> TBopnecTeb 
UyniKHHa. VarSava, 1899. 

•) Srov. Studii M4chalovu v I. roč. Slov. Přehl, str. 40S. Red. 

'i V. V, Sipovskij: IlyniKHH-B, Baňpon-B h IIIaTo6piaH'b. 
Potrobrad, 1899. 

'") B. V, Nikolskij : II o 9 t x h h h t a t e ji b b x .i h p h k t II y iii- 
KHHa. Petrohrad, 1899. 

15* 



228 Z časopisA a knih: 




Z časopisů a knih. 
E. Chojecki o české literatuře. 

Czechja i Czechowie przy konců pierwszéj polowy XlXgo sttdecia. Prze* 
EDMUNDA CHOJECKIEGO. Berlín 1847. ^Dva díly) 

Podáváme tentokrát výtah z díla, od jehož vydání uplynulo půl 
století které, však nepozbylo pro nás zajímavosti do dnedka. Zmínili 
jsme se o něm již dvakráte, posledně, když jsme přinesli zprávu o smrti 
E. Ghojeckého. 

Po uveřejnění této zprávy obdržel redaktor Slovanského Přehledu 
od Dra. Frant, Lad. Riegra velmi zajímavý list o Chojeckém^ 
z něhož vyjímáme místa, která osobními vzpomínkami doplňují naši 
zprávu o zvěčnělém polskofrancouzském spisovateli. 

> Tento duchaplný a zajímavý Polák zdržoval se asf r. 1846 déle 
v Praze, spřátelil se tehda se mnou, navštívil mne v mém rodišti a 
cestoval se mnou po Krkonoších a po Čechách v Jičínsku a Bole- 
slavsku; navštívili jsme Vinařického na Kováni, Krouského v Kalu- 
sicích. Nebeského, tehda vychovatele u Weitlofa statkáře (olce to ny- 
nějšího předsedy německého Schulvereinu). Dělav tak delší studia 
o věcech českých sepsal pak Chojecki spis svůj o Čechách, 1847 
v Berlíně vydaný, v němž jsou, jelikož je na mnoze psán z paměti, 
ovšem všeliké poklesky. Později odešel Chojecki do Paříže, kde se 
vrhl do pohtického života, spřátelil se s Proudhommem a jinými politiky 
i literáty — až stal se spisovatelem francouzským dosti váženým. Jeho 
drama La Florentine dávalo se s rozhodným úspěchem, a novelly jeho 
se líbily. Seznámil se pak s Napoleonovci, zejména s princem Napo- 
leonem, s nímž co jeho sekretář konal cestu na sever a k němuž mne 
také uvedl ... Po čas svých návštěv v Paříži stýkal jsem se častéji 
s ním a seznámil se jeho prostřednictvím s nejedním politikem a spi- 
sovatelem . . . Jeho drama La Florentine přeložil jsem pod ná- 
zvem Vláda a láska do češtiny a bylo dáváno s úspěchem na 
stavovském divadle . . . Myslím, že by naše obecenstvo zajímal obraz 
stavu české literatury r. 1846, jak jej viděl příbuzný Slovan, 
On ovšem necení vysoce plody české poesie té doby, ano kára silné 
chauvinismus tehdejších Čechův, kteří ve všem, co rodáci tehda stvo- 
řili, viděli díla světové ceny. Zapomíná ovšem, že jako člověk, 
tak i národ mladý musí míti nadšení, má-li míti odvahu ke stvo- 
ření něčeho kloudného, nemá-li ztratiti odvahu v beznadéjnosti a zou- 
řalosti nad svou budoucností, vida jen slabost svou ...« 

Podáváme skutečně velmi zajímavé úsudky Chojeckého, užívajíce 
z laskavosti pana Dra. Riegra exempláře spisu > Czechja i Czechowie* 
z jeho soukromé knihovny. 

Kniha, založená patrné na dobrých informacích a studiích, po- 
dává dobrý přehled dějin národu českého a jeho literatury od nej- 
starších dob. Hlavní zajímavost její však spočívá v části, jednající 



r 



E. Chojecki o Seské literatuře. 229 

o tehdejším současném životě českém, jenž se hlavně projevoval lile- 
raluron. Úsudky o tehdejších spisovatelích a knihách českých překva- 
pují většinou svojí trefností, blížíce se nejednou úsudkfim, k nimž 
jsme my sami dospěli teprve po dlouhých desítiletích. Ovšem jinde 
zase neviděl správně, jak uvidíme z jednotlivých úsudká, ale ani tu soud 
jeho nepostrádá zajímavosti. 

Všeobecně vytýká tehdejší literatuře a literátům nedostatek 
kritiky a kritičnosti. »V Čechách* — praví na str. 186. 
dílu I. — > všichni, kdož se obírají literaturou, tvoří jaksi jednu ro- 
<iinu, znají se navzájem; starší, toC patriarchové, proli nimž bylo by 
hříchem pozdvihnouti péro, mladí zase jsou přátelé, optimisti k vlastním 
pracím, stejně nenávidící Němce a se stejným zápalem navzájem se 
milující. Recensenti čeští stojí na zcela opačném pólu našich kritikův. 
Dostane-li u nás recensent do rukou knížku, jejíž autor nedosáhl ještě 
vážnosti pomníkové, jest prvním jeho pocitem, který v něm vzbuzuje 
nový plod, nechuť. Diví se, jak člověku dotud neznámému zachtělo se 
psáti, když on, kritik, mnohem jasněji rozumějící těm věcem, do té^ 
doby jedtě nic nevydal; a tak, trápen vlastni bezmocí a nedostatkem 
síly tvůrčí, vylévá si hněv na autorovi ... V Čechách jest docela 
naopak, zvláště v mladém pokolení. Tu jest stezka na parnas nesmírně 
pohodlná, vavřín za babka,* mladí literáti . . . houfně plynou v ne- 
smrtelnost. Ukáže- li se nějaký článek s neznámým dosud podpisem, 
hned autor získává doživotní titul: náš znamenitý, náš slavný a pod. — 
a žádný list neodváží se od té chvíle jmenovati ho bez uděleného pří- 
vlastku Starší učenci, lidé hlubokých vědomostí, nesouhlasí s tím zá- 
palem; za to mládež, vzdělaná na ubohé universitě pražské, nehýbající 
se na krok z domu, zaujatá tisícerými drobnůstkami a vůbec málo 
vědoucí, vítá hřmícím hymnem každý sebe menší výtvor a obléká se 
v tituly velikosti . . . Nejednou, pohlížejíce na tolik posvěcení Čechův 
pro věc národní, s bolestí odvraceli jsme zraky od toho falešného 
směru ducha, který předpovídá zemi smutnou budoucnost, až jednou 
bude se nedostávati starých učenců, jediných podpor národnosti české. 
Neradi však připouštíme uskutečnění té hypothesy, majíť Čechové příliš 
mnoho lásky ke své věci, aby to chvilkové zatemnění mělo na vždycky 
shasiti slunce jejich osvěty.* 

K thematu tomu vrací se ještě několikrát. Tak na jiném místě 
(209) praví: > Kdyby se i mohl nějaký věštec (básník) objeviti v Če- 
chách, mládež pražská udusila by jeho nadání předčasnými věnci va- 
vřínu. « Přirovnává dále mladé pokolení české k Diogenovi; jako on 
hledal člověka, tak ona stále se honí za geniem a vítá se zápalem 
každý první pokus, domnívajíc se viděti zárodky příští velikosti, i hřmí 
pochvaly, které snad jsou spíše povzbuzením než podivem »Radoslný 
len sbor,* praví, »bolestně zvučí v uších cizozemce; — běda člověku, 
který na poli myšlenkovém přestává na svém!« 

Na důkaz, jak nevídaným v Čechách kořením byla tehdáž kri- 
lika, uvádí památnou Havlíčkovu kritiku Tylova > Posledního Čecha «, 
tlerá byla tehdy v živé pamět'. »V Praze nemají o krilice do té míry 



280 Z SasopisA a knih : 



1 



Žádného ponětí,* praví na str. 188, >že, když. v polovici r. 1845 ob- 
jevila se první ostrá ač ne úplně bezpodstatná recense jedné novelly 
známého povídkáře, povstalo patrné rozrušení myslí; v mlčení pohlíželi 
na sebe, divili se neslýchané smělosti mladého literárního dileltanta,^ 
potom křičeli, spílali, hrozili, a ubohý recensent byl v nebezpečí, aby 
neužili k odpovědi jiných nástrojů než papíru a péra.« Jest však pře- 
svědčen, že přijde doba pravé kritiky: »Ať jen Čechům povstane jeden 
takový básník, jakých nemají nedostatek jiní národové evropští, a potoro 
teprve, zasloněni jeho vážností, otevrou dokořán brány kritice. « 

Úsudek jeho o české literatuře vůbec, poněvadž se na ni díval 
se stanoviska literatury světové, byl o hodně stupňů chladnější, než 
úsudek tehdejších českých současníků. Praví přímo (244), že může byli 
na ni pohlíženo pouze jako na literaturu provincionalní, poněvadž žádná 
myšlenka, zajímající té doby osvícené národy, nepronikla v Čechách. 

Hlavní pozornost obrací k poesii, jíž věnuje mnoho místa, ač 
o ní nemá velkého mínění. Jediného skutečného poetu českého spa- 
třuje v Kollárovi (209), ač i při tom uznání všecky básnické projevy 
Čechů do té doby jsou mu jen drobnými kvítky; dubu, jenž by vzdo- 
roval i bouřím časů, neviděti (175). Mladým veršovcům tehdejším vy- 
týká, že píší verše bez hlubších myšlenek, pachtíce se za látkami bůb 
ví kde, ač mají zejména v dějinách husitství bohaté a vděčné látky 
dostatek. »Avšak,« končí svou výtku, >zapomněli jsme, že v Čechách 
není básníka.* (194) .... Příčinu toho, že básnictví české rozptyluje 
se v drobnostech, hledá v úzkém slučování poesie s hudbou, » ačkoli 
Čechové nemají ani velkého skladatele, ani poety. Skladatelé písní po- 
važují poesii za tělo, které teprve duch melodie má oživiti.* (176.) 
Hlubšími příčinami nedostatku velkých projevů básnických u tehdejších 
Čechů zdají se mu býti kromě nedostatku širšího, světovějšího obzoru 
duševního — přílišné filologisování a nedostatek kmenové svéráznosli, 
cizími vlivy od věků stírané. » Každému přichází myšlenka, proč národ 
kdysi «ilný, povstávajíc ze staletého spánku vítá jitřenku probuzení 
traktátem filologickým a nikoli hymnem vzkříšení (205) . . . Vstal 
z mrtvých jazyk, objevili se lidé, kteří jím počali vládnouti silou denně 
vzrůstající, najednou Čechové mohli se pochlubiti nejznamenitějšími 
z jednoplemenných národů filology a badateli starožitností — ale bás- 
níka dosud není a není a, kéž bychom mylně předpovídali, zdá se, 2e 
prese všecko nadšení, živené neúmornou prací, přes všecko nadání, 
nezmění-li se dnešní směr ducha, nikdy velký básník nepovslane na 
zemi české (207) . . . Poesie může vytrysknouti toliko ze života národa 
široce rozvinutého, ze živlu svéráznosti, který se jeví stejnou silou 
v životě soukromém i politickém; zatím v Čechách znaky, vyznačující 
plemeno slovanské, ode dávna počaly mizeti. « (205.) 

Zajímavější než tyto všeobecné úvahy jsou však jeho úsudky 
o jednotlivých zásíupcích tehdejší české poesie. 

Svůj přehled české poesie počíná Kólláretn, >V čele básníků 
českých,* praví na str. 163., > stojí nepochybně Jan Kollár . . . Jméno 
jeho není nám cizím. Vzpomínáno o něm v kursech literatury slo- 



r 



E. Chojeeki o ^ské literataře. 281 

vanské,^) avšak úsudek, s jakým se tam o Kollárovi setkáváme, zdá 
se nám nezcela případným, a světlo padá sotva na jednu stránku věštce 
českého.* Při rozboru Slávy Dcery největší cenu přičítá místům, tý- 
kajícím se přímo Čech: >V zemi rodné oddychá poeta celou silou 
lásky k národnosti; přibyv do Cech vítá ji sonetem výborně malujícím 
nešťastný stav té země. Vůbec miluje-li Kollár, jest jako Petrarka, 
pláěe-li, jest jako Young, ale mluví-li o zemi otcovské, tu žádnéha 
z cizích spisovatelů nelze k němu přirovnati.* (165.) Za to poslední 
2 zpěvy, Lethe a Acheron, pokládá za zcela pochybené a slabé: >Dva 
ty zpěvy poslední jsou negativním pólem básnického nadšení Kollárova. 
Jak vysoko nad zemi se vznesl v prvých zpěvech, tak hluboko klesl 
v těchto posledních. Těžko si představiti plochost tohoto výtvoru a 
ubohost politického nazírání. Časem probleskne paprsk bývalého ducha 
nebo hořký sarkasm na Němce neb Maďary, ale v celku jsou to přec 
jen dva katalogy jmen, dokonce bez zdravého pojmu uspořádaných . . . 
Kdo si chce zachovati dobrý dojem o Kollárovi, musí sobě opatřiti 
vydání, které obsahuje toliko první tři zpěvy.* (168.) 

Mluvě o vlivu Kollárovu na evangelické duchovenstvo slovenské, 
zaznamenává odtržení Slováků od literatury české, jež ostře kára, ne- 
chápaje oprávněnost vyzdvižení na jazyk spisovný nářečí slovenského^ 
které »se asi tak dalece liší od českého, jako na př. mluva lidu velko- 
polského od knižního jazyka polského.* Připomenuv vydání slovníku 
Bernolákova praví: >Hned nalezli se následovatelé, toužící každým 
způsobem stvořiti si literaturu, nezávislou od české; ale ze všech pří- 
vrženců tohoto ruchu duševního toliko jedinému podařilo se obrátiti 
na sebe pozornost — a to byl Hollý. S neúnavnou pílí a znamenitým 
nadáním pustil se do práce ; básně jeho, vydané v nářečí slovenském, 
směle mohou vstoupiti v zápas o přednost s plody českých rýmařů. 
Hollý napsal epos z dějů českých, ale ten má menší cenu než jeho 
písně a práce prosaické. Tím způsobem povstalo ve vznikající české 
literatuře odStěpenství. Čechové ztratili několikanácte horlivých pra- 
covníků; Slováci pak nemohli vystavěti nové budovy na jediném 
autoru . . . Dnes Slováci, ač přesvědčeni o své bezmoci, neodstupují 
přece od záměru Bernolákova, vydávají dokonce časopis, ale chatrné 
jejich práce literární nezasluhují zmínky. Žák prvních tříd školních 
v každé civilisované zemi byl by nemilosrdně vyplísněn za nadutý 
sloh a mělkost pojmů, jakými se ta strana vyznačuje.* (173) 

Velice případné jsou úsudky Ghojeckého o Gélakovském, které 
budou nyní, po jubilejním roce básníkově, tím více zajímati.*) Čela- 
kovský »má méně poetického nadšení než Kollár, ale vliv jeho na 
mladé pokolení byl nepoměrně blahodárnější.* (174.) Hlavní básnické 
dílo Čelakovského spatřuje v Ohlasu písní českých, dále v Ohlasu písní 
ruských, kdežto Růži stolisté dává místo podřízené (175j; tím před- 

*) Míní tu Mickiewiczovy přednášky o literatuře slovanské v Collěg^ 
de France. 

') Srov. Jakubcův přehled jubilejní literatury o Čelakovském v 1. čísle 
II. roč. .Obzoru literárního a uměleckého". 



^ 



'232 Z ^asopisA a knih: 



stihl český úsudek té doby o padesát lét Ohlas písni českých y té 
míře považuje za hlavni dílo Oelakovského, že básníka toho druhdy 
nazývá >autorem Ohlasu písní českých«, jako podobné Kollára >pévcem 
Slávy dceryc. O Čelakovském jako básníku a o ceně jeho prací 
(zejména Ohlasu písní českých) vyslovuje se blíže takto: »V bás- 
ních Čelakovského vidíme více hlubokého znalce jazyka a milovníka 
češství než básníka, všecky pak jsou tak krátké, že není místa na roz- 
vedení nějaké organické myšlenky. Jsou to často vtipné epigramy, 
kvítky, sebrané na nivě poesie domácí.* (175.) >Písné Čelakovského 
nabyly by větší ceny, kdyby, jsouce plodem mladého autora, předpo- 
vídaly povstání práce znamenitější váhy; když však se to nestalo, ač 
jsou vděkuplné, ač z nich často proniká myšlenka kypící silou, přece 
dojmy z nich hynou v návalu následujících drobných úryvků . . . Aby 
bylo možno náležitě oceniti Čelakovského, třeba býti Čechem, od ko- 
lébky slyšeti melodické písně lidu, znáti jazyk do nejskrytějších jeho 
odstínů, a tenkrát teprve prvky té poesie, zachycené v národě a zpra- 
cované obratným filologem, mohou uchvátiti.* (176.) 

Novější poesie česká po Kollárovi a Čelakovském nenachází 
v celku mnoho milosti před jeho očima. Básně té doby jsou mu >roz- 
čechrané* (194), mezi tehdejšími verSovníky je mu dusno a rád se od 
nich utíká k Palackému a Šafaříkovi, aby si mohl volně oddychnouti 
(201). 

Historické látky především obracejí jeho pozornost k Vocélovi. 
Uznává, že se sice v » Přemyslovcích* některé básně Vocelovi zdařily, 
ale vidí, že v >Meči a kalichu*, kde vlastně měl ukázati svou básnickou 
sílu, ztratil dech. Jakmile se dostal k době husitské, » nedovedl se 
vznésti na stanovisko, s něhož třeba pohlížeti na ty děje, tak že beze 
vší pochybnosti nalezneme více poesie v dějinách těch dob, napsaných 
Palackým . . . Vocel nepochopil filosofické stránky husitismu; dílo ry- 
tířské, třeba se vyznačovalo osobní odvahou i posvěcením, nestačí na 
obsah básně, pomineme-li morální pohnutky, tlející v hloubi ducha bo- 
lí atýrů. Popisnost jest nejmenší předností básně historické. A přece 
objevení se husitismu jest vážnou událostí v středních věcích — kro- 
nika již složila důkladný epos, jenž by měl jen býti rozpředen filoso- 
fickým pojetím básníka . . . Ale bojovníci husitští čekají dosud na 
báseĎ, hodnou velkého jejich života.* (193—194) Přece však lituje, 
že zpěvy Vocelovy nedobyly si v Čechách takové populárnosti, jaké by 
pro své historické látky zasluhovaly. 

Z lyriků první místo připisuje Jablonskému. » Písně jeho pře- 
stávají býti otrockým napodobováním písní lidových; v literatuře české, 
kde dosud všichni lyrikové výlučně pěstovali toto odvětví, jest poesie 
Jablonského pro čtenáře skutečným odpočinkem.* (194.) V písních 
Jablonského objevuje nezvyklou prý v Čechách notu tesknoty. > Vůbec 
celá sbírka básní Jablonského — toť kytice polních květů, slzami tesk- 
noty jako rosou ranní skropených.* 

Za to soud jeho o Máchovi byl daleko chladnější; uznává sice 
jeho vynikající nadání, ale pravého významu jeho v poesii české ire- 
dovedl odhadnouti. > Pozůstalá po něm báseň (Máj) není sice bez před- 



£. Chojecki o české literatuře. 233 

nostf,« praví, >ale nedostatkem myšlenky a organiónosti v koncepci 
nikterak nepředpovídá velkého básníka . . . Marně bychom hledali účelu 
nebo nkryté tendence. Jsou to pouze dva od sebe odtržené obrazy, 
ladným organickým pojítkem nesloučené. Pravda, že popis krajiny 
jiskří zápalem silné vznícené obrazotvornosti, jazyk jest zvučný a správný, 
ale v tom všem nevidéti žádné myšlenky originální nebo aspoň se od- 
nášející ke stavu Čech. Kdybychom chtéli pilněji hledati, snad by se 
našlo i napodobení, avšak dost již o Hynkovi — nesluší zapomínati, 
že to byl autor začínající, a pokusy jeho vždy jsou cennější než mnohé 
plody dnešních básníků českých. Buď jak budf, není pochybnosti, že 
literatura utrpěla velkou ztrátu; znajíce horlivé úsilí Čechův přejeme 
jim, aby nový nějaký básník uskutečnil naděje, sřícené smrtí Má- 
chovou.* (197.) 

VinařickémUy k němuž se na to obrací, vyčítá, proč při své pře- 
kladatelské obratnosti nepřeložil celé Uliady a Aeneidy, proč neobe- 
známil rodáky svoje s čelnějšími plody mistrů evropských a pohrdl tak 
vlivem, jejž mohl míti na vzdělávající se mládež. (198.) 

Velmi příkře soudí o Nebeském, Líčí, jaké naděje vzbudil po 
smrti Máchově, uznává, že > v některých básních lyrických, rozptýle- 
ných po časopisech, . . . ukázal myšlenky vskutku poetické, vyznačující 
se větší uměleckostí a vycházející již z oboru písně lidové, « ale ne- 
může sdíleti nadšení mladšího pokolení, jež Nebeskému předpovídalo 
velkou budoucnost básnickou. O Prolichůdcích praví: > Kromě pře- 
kroucení staré legendy (o věčném židu) . . . nenajdeme v té básni žádné 
vynikající myšlenky. Nelze říci, že by v Prolichůdcích nebylo tu a tam 
několik pěkných obrazů nebo obratů, ale to vše není spojeno poutem 
dramatickým a není napnuto na organickém pozadí. Ach ano, je tu 
jakási myšlenka kosmopolitická, bůh ví kde vzniklá a čím vyvolaná, 
místy ozdobená květy, ale na konec nezňstavující žádného dojmu. 
Popis morové panny jest beze změny vzat z Wallenroda; že se autor 
nestyděl překládati verš za veršem. Dosud žádná kritika toho nepo- 
kárala, ačkoli Čechové příliš dobře jsou obeznámeni s naší literaturou, 
aby o tom nevěděli. Někteří z mladých literátů tvrdí, že autor Proti- 
chůdců má tak věrnou pamět zvláště pro básně, při čemž tak zapo- 
míná názvy, že často bezděky cizí verše uvádí za svoje v svědomitém 
přesvědčení, že jest sám jejich původcem . . . Vůbec každý výtvor 
mladého romantika českého je tak roztříštěný, že kromě několika jednot- 
livých myšlenek nelze v něm postřehnouti nějakého celku. Zdá se, že 
Nebeský pod okem přísné kritiky mohl by se časem vzdělati na spi- 
sovatele, ale byla by to cesta úplně opačná než ta. jakou nyní se ubírá 
při shovívavosti a neznalosti svých vrstevníků, c (200, 201.) 

Za to bére v ochranu Štidcej jehož překlad Konráda Wallenroda 
nazývá dílem mistrovským. V jeho balladách spatřoval » zárodky zna- 
menitého nadání a zejména organičnosti, jíž dosud spisovatelé čeští 
nemají nazbyt. « Lituje, že pro theologii opustil poesii romantickou, 
> jejíž pokusy předpovídaly mu tak skvělou budoucnost.* O Pomněnkách 
na cestách života praví, že se vyznačují čistým nadšením evangelickým 
a dojemnou tklivostí. »Ve Štulcovi stanovisko dacha českého* — 



234 Z časopisů a knih: E. Chojecki o české literatare. 

praví — >vyniká nej zřetelné] i. Po vftce subjektivní, nehoní se za po- 
pisy neb eíŤekty, ale váSnivě lna ke svaté véci s křes&inskou po- 
korou zdvihá kříž na trnité dráze bez nadéje odpočinku, bez přesvěd- 
čení, že hraníce utrpení snad jest bližSí, než se zdá duchu lid- 
skému.* (203.) 

Ku konci nákresu české poesie zastavuje se ještě jen u Marie 
Čacké^ o jejíchž písních praví, že »dý8v dojemnou prostotou a hlu- 
bokým citem. Nékteré,« píSe dále, >jako na př. Píseň nad kolébkou 
dítéte a několik jiných, nedali bychom za polovici výtvorů dnešních 
veršovou. € (205.) 

O Erbenovi jako básníku zmiĎuje se jen mimochodem, připo- 
pomínaje, že jest > autorem několika ballad nevšední krásy.* (210.) 

Z novellistů obírá se hlavně Tylem, jehož uznává za povídkáře 
znamenitého, ale vytýká mu manýru; jeho Posledního Čecha probírá 
na několika stranách. Jiných — Jana z Hvězdy, Vocela, Sabiny, Cho- 
cholouška — dotýká se jen zběžně. Podivením naplňuje, co očekával 
v oboru povídky od Vrfátka, o němž nepochyboval, že kdysi stane 
v čele českých belletristá, vrátí-li se zase k činnosti novellistické. 

S velikým uznáním a s neobmezenou úctou mluví o tehdejší 
vědecké české literatuře historické a jejích representantech, FcHackém 
a Šafařlkovi. Tito dva velcí lidé representují mu duševní zásoby 
Čechů. (245.) Mluví o nich docela zvlášť, >nechtéje slučovati jich 
s massou, v níž potkáváme více píšících než povolaných.* (245.) »A 
nyní opusťme plejádu českých veršovou, mezi nimiž jest nám tak 
dusno — oddychneme si plnou hrudí, když přistoupíme k Palackému 
a Šafaříkovi,* praví na str. 201, a podobně na str. 210: »Tím skon- 
číme část o spisovatelích českých, jež rodáci jejich nazývají básníky; 
mohli-li jsme málo pověděti na prospěch literatury krásné, za to se 
zcela jiným přesvědčením přistoupíme k dějinám a starožitnictví, v kte- 
rýchž odvětvích písemnictví české zaujímá čestné místo v historii vzdě- 
lanosti XIX. věku.* *) 

Dobře odhadl budoucí úkol Palackého ve slovech: > Palacký, více 
člověk činu,*) účastní se všeho, co se podniká pro dobro národní 
věci — sám jediný více pracuje než všichni ostatní. Stálé práce hi- 
storické a příliš vynikající postavení Palackého na jevišti českých věcí 
nedovolují mu výlučně věnovati čas dohledu na chod stroje. Palacký 
učinil si cílem ukázati svým rodákům minulost jejich ve světle pravdy 
— měl by v úmyslu vyčerpané výslednice z historiosoíie provésti v ži- 
votě praktickém? To nám ukáže budoucnost. Zatím myslíme, že se 
snad příliš zamyká v kabinetě učence a příliš málo užívá vlivu, jejž 
si dovedl zjednati v národě.* 

S obzvláštní úctou mluví také o Jungmannovi (234—238), jako 
vůbec s docela jiným uznáním vyslovuje se o české literatuře vědecké- 
(na př. o Musejníku, str. 180 — 181), než o poesii. 

Tím končíme výňatky z knihy bystrého Poláka, který si doved 

*) Tutéž myšlenku opakuje jeStě na str, 244. 

•) Než Šafařík, jehož nazývá „ideálem síly trpné*. 



Dopisy: Z Petrohradu. 



23& 



zjednali čestné míálo v literatuře i společnosti francouzské. Sledoval 
prý i později rozvoj myšlenky a literatury české — škoda, že po letech 
nepřipsal třetí svazek své knihy »Gzechja i Gzechowie*! Po tak 
bystré revisi českých snah kulturních v první polovici XIX. veku byla 
by zajímavo slyšeti jeho soud o Nerudovi a o celém rozmachu české^ 
poesie a života českého vůbec od vydání knihy »Gzechja i Gzechowie* 
do konce století. 



DOPISY. 
Z Petrohradu. 

(O. v. Grigorovic. — T. J. Filippov. — Památka stých narozenin Brjullova. — 
Volební reforma obecní. — Z Akademie nauk. — Rakouská výstava umělecká.)- 




Druh za druhem sestupují do hrobu po- 
slední mohykáni ruské literatury : 3. ledna 
(22. prosince rus. kal.) zemřel Dmitrij Vasil- 
jevič Grigorovic. Byl to talent bystrf , svérázný 
a nezávislý — jeden z > houfu slavných* Oa 
první postavil před oči ruské společnosti selský 
život a nevolnickou otázku v celé jejich na- 
hotě a bezprostřednosti. V >Rybácích« á »Vy- 
stěhovalcích* Grigorovic rozvinul obraz sel- 
ského života snad trochu tendenční, ale každým 
způsobem velmi reální a pravdivý, s překrásně 
vypracovanými podrobnostmi. Grigorovic byl 
umělec v plném smyslu slova: on psal i ma- 
loval, a překrásně rozbíral otázky umění. Jeho 
láska k umění a práci byly bezpříkladný. 

Grigorovic narodil se r. 1822. Jeho otec 
byl vysloužilý husar, statkář, matka Francouzka; 
počáteční jeho vychování bylo úplně franouzské, ruskému jazyku učil 
se tajné, u mužíků. Potom přišel zase do francouzského ústavu, a 
v 13. roce postoupil do inženýrského učiliště, kde se blíže seznámil 
s Dostojevským. Z učiliště přešel na akademii umění a tam se spřátelil 
se Ševčenkem. Opustiv akademii stal se úředníkem v kanceláři ředitel- 
ství carských divadel a zde, seznámiv se s herci, započal svou literární 
dráhu, překládaje různé kusy. První původní práce Grigorovičovy uká- 
zaly se r. 1844, a r. 1845 vyšla povídka >IIeTep6yprcKÍň mapiviaii- 
miiKT>€ (Petrohradský kolovrátkář), jež obrátila na autora vážnou po- 
zornost. Cím dál více váben literaturou, vzdal se konečné úřadu a počal 
pracovali s Dostojevským. Roku 1846 vyšla >/I,epeBHfl«, r. 1847 
»AHT0H'b FopeMUKa*. Obé ty povídky, jejichž sujetem jest byt hdu 
seUkého, zjednaly autoru rázem jméno. Tou dobou octl se Grigorovic 
v lak stísněném položení finančním, že byl nucen znova hledati si 



Dmitrij Vasiljevič Grigorovic 



n 



236 Dopisy: 



službu, i přijal tajemnictví Společnosti ku povznesení uméní. V úřade 
tom vykonal velmi mnoho — společnost ta dekuje Grigoroviči za své 
současné rozhodující postavení. Zanesen prací ve Společnosti, nepsal 
Grigorovič po 30 let skoro nic. Od té dlouhé přestávky až do dne 
smrti spisovatelovy vyšla však nejedná podobně znamenitá jeho práce, jako 
>ryTTanepHeBuňMajib^HirB« nebo >AKpo6aru 6jiaroTBopHTe;[bH0CTH<. 

Tof krátkými slovy životopis Grigoroviče. Jeho zásluhy o Rusko 
a ruskou literaturu jsou nevšední — a první z nich jest >Ahtoh'B 
FopeMHKa*, tento živý a mohutný protest proti nevolnictví. Jím byl 
hozen první kámen po nevolnictví, za Grigorovičem šli Turgenév a 
dvacet let pozdéji rozražen byl »řet$z veliký*, řetěz nev.olnictví ruského 
mužíka . . . Není-liž to zásluha? — Ale v ruské společnosti nevzbudil 
skon Grigorovičův ohlasu: byla zaneprázdněna předvánočními starostmi. 
O Grigoroviči mluvily skoro jen časopisy a denníky. — 

V noci na 12. prosince (30. listop. rus. kal.) zemřel říšský kon- 
trolor Tertij Ivanovic Filippov. Jako úředník ničím nebyl lišen od 
ostatních — ale jako člověk a učenec náležel Filippov ke vzácným 
nyní v Rusku lidem. Literární jeho kariéra počala se v ohnisku vla- 
stenectví — v Moskvě, v úzkém kroužku M. P. Pogodinova >Mo8kvit- 
janina«. Té doby se slavjanofilé seskupovali, zakládali, list, a neboitík 
byl redaktorem »Ruské besedy* (»PyccKaa Bect^^a*), v níž společně 
s ním pracovaH Chomjakov, Aksakov, Samarin, Kirějevskij. Siavjano- 
filem zastal do smrti, nepřestávaje v duchu želeti úpadku tohoto učení. 
Všecka četná díla Filippova proniknuta jsou střízlivým konservatismem. 
Zvláště zajímaly zvěčnělého církevní otázky (»GoBpeMCHHbie i^epROBHue 
BOiipocM*, 1882) a národní ruské písně. Zejména v tomto ohledu 
mnoho vykonal; zapisoval nápěvy s počátku sám, později pomocí zvlášt- 
ních expedicí, vysílaných na jeho podnět Zeměpisnou Společností petro- 
hradskou do různých končin Ruska. Prostředky na vysílání těchto 
expedicí byly povolovány z nejvyššího nařízení, jež Filippov u cara 
vymohl. Ruská národní píseň, tento podivuhodný plod svérázné umě- 
lecké tvorby ruského lidu — vymírá; na její místo nastupuje cynická 
a hrubá píseň fabričních dělníků, píseň, která nepovstala v rodných 
polích a lesích, ale v dusné atmosféře továren, za*hlomozu strojů. Po- 
slední zvuky ruské písně bývaly by zanikly nikým nepoznány, nebft 
T. J. Filippova, jenž se energicky ujal zachraňování těchto vzácných 
památek ruského umění. Může být, že lásku svou k ruské písni 
a snahu zachovati ji potomstvu zdědil po mladším Kirějevském 
1808 — 1870), jenž také nemálo pracoval na tom poli. — Ano, ruská 
národní idea a slavjanofilství utrpělo těžkou ztrátu smrtí Filippova. Ztra- 
tilo v něm jiídnoho z nejpřednějších pracovníků i petrohradské C.iaB- 
íiMCKoe 06u;ocTBO . . . Vzpomínku svou zakončíme slovy zvěčnělého, 
jož r. 1869 pronesl na uvítanou srbského metropolity Michala: >Máme 
jedinou o vás myšlenku a péči: aby všichni národové jedné víry a 
jedné krve s námi zbudovali osud svůj na základě skutečných práv, 
nevstupujíce na půdu bratří, *) a utvořili ze sebe svazek pokojných, 



'j T. j. na půdu práv národtSi bratrských. 



z Petrohradu. 237 



nikoho neohrožujících sil, nehledajících pomsty za minulost, ale dosti 
silnfch, aby odrazili útoky na jejich mír a svobodu* . . . Přebudiž 
bohu žel — za třicet let, dělících nás od tohoto vfroku, velmi málo 
vykonáno v naznačeném směru. Slavjanofilství rychle hasne, a na místě^ 
něho v náboženském i jiném ohledu zahnizďúje se německý >Kultur- 
karapf* . . . Avšak toho jsem se již dotkl v dopise o obecném sněmu ;^ 
nebudu se opakovati, ale pronesu věčnou paměť zvěčnělému borci slo- 
vanskému, pohříchu nedosti oceněnému ruským vzdělanstvem, jež ve 
Filippovu po většině spatřovalo toliko — úředníka . . . 

Dne 24. (12. dle ruského kal.) prosince naplnilo se právě sto let 
ode dne narození malíře Karla Pavlovice B r j u 1 1 o v a. Naše akademie 
umělecká (AKa^íCMÍa XyA0»cecTB'B) oslavila ten den slavnostním shro- 
mážděním; v Moskvě rovněž odbylo se slavnostní zasedání, a v obou 
předních městech říše ruské uspořádány byly výstavy obraze Brjullova. 
Vše plným právem, neboť zásluhy Brjullova o ruské umění jsou ne- 
popiratelné. Za jeho doby panoval v evropském umění pseudoklassicism, 
ruská akademie umění spíše kazila ruské umělce než umělecky vzdě- 
lávala, pro umění nebylo u nás vůbec porozumění. Jako syn své doby 
neubránil se Brjullov vlivu pseudoklassických tendencí a námětů, ale 
talent, živý jako sám život, aspoň do jisté míry bořil tyto překážky. 
Hlavní obraz jeho > Poslední dny Pompejí* byl jakýmsi ohňostrojem pro 
Rusko a ruské umění; obraz ten založil slávu svého původce a přinutil 
obecenstvo, aby vážněji pohlíželo na domácí malířství. Po tomto obrazu 
namaloval ještě mnoho maleb náboženských, historických a portrétů. Co 
se týče portrétního malířství, lze říci, že bylo v Rusku stvořeno Brjul- 
lovem; našel v něm mnoho následovatelů a stal se tak zakladatelem 
-celé školy. Brjullov pocházel z umělecké rodiny, záhy vynikl v aka- 
demii, r. 1821 ji absolvoval se zlatou medaillí, i byl vyslán za hranici 
k dalšímu vzdělání. V ftímě namaloval obraz » Italské jitro*, jenž se 
velmi zalíbil caru Mikuláši I., a r. 1833 povstaly » Poslední dny Pom- 
pejí*, jež umělci vynesly professuru petrohradské akademie. Zahrnut 
obecnou úctou namaloval po svém návratu do Petrohradu vedle množ- 
ství jiných obrazů > Ukřižování*. Starý professor Jegorov spatřiv tento 
obraz zaplakal a zvolal: >Ty štětcem slavíš Boha, Karle Pavloviči!* — 
Brjullov zemřel r. 1852. ^) 



'j Víco o Brjullovu nalezne čten&r ve článku „Pohled na ruské malíř- 
ství" ve II. roč. Naší Doby. Z él&nku, jenž jest překladem z knihy Mutherovy, 
citQJeme aspoň tato místa: „Ve veškerých dějinách umění 19. století sotva 
možno zaznamenati podobný ohlušující úspěch, jakého se dostalo Brjullovu 
obrazu ,Po8lední den Pompejí' . . . Římským kritikům zdálo se ještě málo, 
přirovnával-li so mladý Rus Michelangelovi a Rafaelovi. Smekali před ním 
uctivě klobouky, jako kdysi v Paříži před Guérinem; přes hranice státu pro- 
pouštěli ho bez pasu, nebot sláva jeho pronikla až k celním úřadníkdm. Uká- 
zal-li se v divadla, obecenstvo povstávalo se sedadel, aby pozdravilo maestra . . . 
Walter Scott, nejčtenější tehdy modla Rusů, proseděl v atelieru malířové celou 
hodÍDU, 8 nejhlubším soustředěním mysli, aniž slova promluvil, divil se dílu 
tomu a na konec prohodil: Brjullov nevytvořil prý obraz, nýbrž epopeji . . . 
Největší geniové ruští snažili se navzájem překonati, když Scott byl příkladem 
předešel, v kultu Brjullovském. Gogol zasypal ho ve své stati neobmezenou 
chválou, Puškin na kolenou se válel před malířem, aby vyprosil od něho 



238 Dopigy: Z Petrobrada. 



V příčině obecního městského zřízení přišla na rada otázka vo- 
lební reformy. Obecní činnost u nás v Rašku se vůbec jaksi 
nepěkně atvařuje. Ani městské, ani > zemské « zákonodárství neuspo- 
koj uje; za obecní činitele, zejména ve městech, nezřídka volí se lidé, 
kteří nedovedou nic, leda rozvinouti agitaci ve voličstva na svůj pro- 
spěch. Vláda zachovává se k obecnímu zřízení jaksi divně: povídalo 
se dokonce o zrušení »zemstev< a městských »dam< a o záměně jich 
•vládními zřízeními. Avšak nový ministr vnitřních záležitostí D. S. Sip- 
Jagin jest sám přívržencem obecní činnosti, i lze se nadíti, že si za 
něho volněji oddechnou naši pracovníci pro obecní reformu. Při dosa- 
vadním zákonodárství není možno pravidelně vésti věci obecní správy. 
Již měřítko volebního práva nedovoluje, aby se vSecky vrstvy občanstva 
mohly súčastniti obecní správy. Sestavení našich obecních korporací 
Jest po většině nahodilé (ve městech na př. převládají hostinští, v zem- 
stvech statkáři) — a to následkem obmezenosti volebního práva. Nyní 
se navrhuje rozšíření práva volebního ve městech, kde dosud náleželo 
pouze majetníkům domů! Ovšem tato reforma — dojde-li uskutečnění 
— bude teprv prvním krokem, ale již tento krok byl by důležitý. 
Obecní činnost v Rusku vůbec jest ještě v plenkách a bude k jejímu 
náležitému rozvoji zapotřebí ještě dlouhého času. Ovšem na nás ještě 
spočívají neblahé stíny doby Mikulášovy, nezvykli jsme si ještě pra- 
covati sami pro sebe a stále nás ještě straší byrokratický režim. A není 
to zbytečný strach. Formalism — nešfastný následek Mikulášské 
•doby — ničí v samém zárodku všelikou širokou iniciativu v oblasti 
■obecní činnosti. Gubernátoři a vůbec celá gubernská administrativa po- 
važují takřka za svůj úkol mísiti se v záležitosti městské a > zemské* 
správy. Svrchovaně zákonná ustanovení zemstev bývají měněna zhusta 
jen proto, že gubernské administrativě zůstaveno jest právo měniti je. 
hlenům zemstev nedovolují zakládati vlastní tištěné orgány, odbývati 
sjezdy, dle Hbosti nepotvrzují zvolené členy atd. Ovšem, omyly mohou 
se díti všude, v každé věci, tím spíše ve věci pro Rusko tak nové, 
jako jest obecní činnost, ale to neospravedlňuje byrokratického seky- 
rování, založeného na nedopatřeních zákonodárných anebo na jistých 



skizzu; Žukovský prodlel celé dni v ateliera Brjullova a nazval jeho nábo- 
ženské obrazy visiony od Boha vnuknutými. Dnes těžko je porozumSti tomn 
onthosiasmu . . . Brjallovy ^Pompeje^ mají zajisté knlturnéhistorický význam 
pro ruaké umění. Právě že do jednotonnosti klassicismu zatřepetaly jako vři- 
6kav& fanfára, vzbudily smysl pro barvu a převedly dosud dřímající pozornost 
ruského obecenstva na malíi^ství domácí . . . Avšak to není měřítkem pro 
uměleckohistorické posuzováni. Obraz Brjullova bylo krotké kompromisní dílo 
mezi klassicismem a romantismem . . . ,Pompeje* se všemi vadami svými zdstá- 
vají (však) hlavním dílem malířovým. Co později vytvořil, byly buď banální 
scény italské, které sotva snesou srovnání s Riedlem, anebo chrámové obrazy, 
jako Nanebevzetí Marie a Ukřižování, které mohly by náležeti Bolognanu tře- 
tího řádu . . . Brzy po svém příchod a do Petrohradu dal se do kolosálního 
obrazu ,H&jeni Pskova' . . ., ale výsledkem byla . . . vlastenecká scéna diva- 
delní v bramarbasovském slohu Hor&ce Vernata. Jenom několik energických 
podobizen a akvarelů beze všech nároků přežilo jeho historické blyskotné ha- 
raburdí." 

Fosn, red. 



Slovanský klub v Praze. * 239 

Ještě mdlčích a osobních příčinách. Při takovém stavu věci nemůže 
býti řeči o pokroku . . . 

Ve výročním zasedáni petrohradské Akademie Nauk dne 10. ledna 
zvolen byl za dopisujícího člena český učenec, prof. Jan Gebauer. 

Rakousko-uherská umělecká výstava, uspořádaná v Petrohradě, 
nesplnila nadějí, v ni kladených. Výbor obrazů nese ráz svrchovaně 
nahodilý, a výstava daleko nedává plné představy o umění našich 

sousedů. LETOPISEG. 



Slovanský klub v Praze. 

Delší dobu již objevují se v denních listech zprávy o přípravách 
k založení Slovanského klubu v Praze, jehož myšlenka vyšla z pří- 
pravného výboru pro obeslání krakovského sjezdu. Vyslovena byla 
v závěrečné schůzi po sjezde — a od té chvíle konány pilné přípravy 
k jejímu uskutečnění. Položené tuto provolání přípravného výboru 
ukazuje, že myšlenka stává se skutkem ; Slovanský klub vstupuje do 
života. Vítáme jej upřímné — kéž splní všecky naděje, v něj sklá- 
dané. Splnění jich záleží ovšem netoliko na vnitřním vedení spolku, 
ale hlavně také na tom, jak širokého poroznmění dojde v kruzích če- 
ského vzdělanstva, k nimž se obrací tímto provoláním : 

» Mocnější rozvoj našeho života spolu s událostmi politickými 
způsobily, že v době poslední s novou silou na vědomí českého vzdě- 
lanstva vystoupila slovanská myšlenka. Živěji, než kdy, pociťuje se 
potřeba účelného stělesnění pospolitosti slovanské, myšlenky, která od 
počátku našeho probuzení zářila jako hvězda na obzoru našich snah 
vzdělanostních. Dlouho zůstávala pouhým slovem, vidinou básníků, 
heslem nadšenců. Nezdálo se pravdě podobno, že by krásná idea 
mohla se jednou státi skutkem. Leč pokrokem času přibývalo sil a 
odvahy, s úpéchy docílenými ve všech oborech národní práce mohut- 
nělo i vědomí vlastní schopnosti, vychovávala se dovednost srovnávati 
€íle s prostředky, soustřediti vůli a snahu, postupovati od úkolu k úkolu, 
od lehčího k obtížnějšímu, od úzkého k rozsáhlému, rostlo sebevědomí 
a přišla odhodlanost. 

A tak nám dnešním nepřipadá už idea velikého pěvce slovanské 
vzájemnosti, veliké slovo Jana Kolára o splynutí slovanského ducha, 
slovanské vzdělanosti v jeden uvědomělý celek — nepřipadá nám už 
dávno tak vzdálenou, do říše pouhého snění odkázanou, jako před 
desítiletími otcům našim. Zanášíme se již myšlenkami a konáme po- 
kusy, jak by nejlépe bylo pošinouti ji z bývalé oblačné sféry blíže 
k zemi, vždy blíže ! Chováme již přesvědčení, že jednota vzdělaností 
slovanských bude I Ona velká jednota ducha, která by dávala možnost, 
aby práce žádného národa slovanského nezůstávala cizou, ztracenou pro 
Slovanstvo ostatní, aby zůstávala živým otevřeným zdrojem pospolité 
5Íly a uvědomělosti, všem stejně přístupným, ode všech hledaným a 



240 • Slovanský klub v Praze. 



užívaným, ona jednota kulturního snažení národů 
slovanských nejeví se nám už vidinou nedosažitelnou. Máme 
pevnou víru, že bude ! 

Bezpečnou cestou k vytknutému cíli bude opatření stálých a trva- 
lých styků mezi pracovnictvem slovanským všech oborů vzdělanosti. 
Každé odvětví práce, vědy, umění, obchodu, průmyslu, živností a i^- 
mesel objeví znenáhla nitky své souvislosti s živnou, plodnou, vydatnou 
pospolitostí velikého celku. 

Cíl je posud sice daleký, není vsak už nedostupný. Velkolepý- 
rozvoj moderních prostředků komunikačních, železnic, telegrafů a rozvoj 
novinářstva odstranil překážky prostoru; vzdálenost zemí, výška hor a 
šířka moří nejsou už na závadu dohodě zájmů a svornému sblíženi 
podnětů. Také myšlence slovafiského sblížení kulturního nebudou pře- 
kážeti. 

Nám Čechům připadá úloha počinu. Od počátku národního uvě- 
domění slovanského byli Cechové nositeli idey slovanské, ve všech 
končinách slovanského světa platily Čechy za její ohnisko a přiznáváno 
nám Čechům prvenství hesla. My první ve službách dalšího rozvoje 
musíme dáti příklad skulku. 

Prvním krokem na té cestě musí býti opatření živých, nepřetrži- 
tých styků společenských mezi vzdělanstvem slovanským. Stykům, které 
by se neobmezovaly nadále na nahodilý počin malomocných jednotlivců, 
nýbrž nabývajíce rozměrů nejširších, postupem času mohly se státi 
pravidelnými a soustavnými. Tuto nepřetržitost a soustavnost nelze si 
mysliti bez pořízení zvláštní účelné organisace. A tou organisací účelnou 
má býti na příště Slovanský klub v Praze, o jehož založení usilujeme 
a k jehož účinné podpoře všecko slovansky uvědomělé a cítící vzdělan- 
stvo české zveme. Královská česká Praha nesmí nadále zůstávati bez 
čilého zřízení, které by bylo střediskem, živitelem a udržovatelem ži- 
vého styku mezi společností českou a slovanskou. Střediskem, kde na 
příště vzdělanec náš navazovati bude svoje osobní známosti slovanské^ 
kde podněcovati, pěstovati a utužovati bude svoji praktickou znalost 
jazyků a věcí slovanských. 

Stanovy budoucího Slovanského klubu pražského jsou již schvá- 
leny a každému na požádání se zašlou. Každý našinec slovansky 
cítící považuj sebe za vřele a uctivě zvána a povinována, přistoupiti 
za člena klubu a přispěti ze svých sil k docílení jeho úkolů. 

Do roka sta a sta příslušníků všech národu slovanských projíždí 
Prahou za účely svého obchodu, úřadu, své živnosti, cestuje za svojí 
zábavou nebo za vyléčením porušeného zdraví. Nikdo tyto bezděčné 
hosty nevítá, neosloví, ruky jim nepotřese, průvod a přátelskou službu 
nenabídne, bližšího vysvětlení jim nepodá. Nikdo si jich nevšimne. 
Pobudou den, dva dny a jak přijeli, zase odjíždějí. Sotva od cesty 
odpočinuli, opouštějí rychle českou metropoli, lhostejni a nevědomí jako 
nejcizejší cizinci. Nikdo se ani nepokusil získati jejich náklonnost a 
zájem, učiniti z nich napříště přátele naší věci, přívržence a hlasatele 
našich snah, nadšence sblížení. Jen v případech osamělých dostávalo 
se Slovanům, kteří Prahu navštívili, příležitosti sblížiti se s českým 



Rozhledy a zprávy. 241 



svétem, obeznámiti se s českou vécí, s česk^i lidmi a zamilovati si 
je. Bfvala to vzácná vfjimka z pravidla. Tak nesmi zůstali dále. 
Přidté vfjimka má se státi pravidlem. Co dosud podnikáno jen po^ 
různu a nahodile ze soukromého popudu horlivých, ale malomocných 
jednotlivců, má příStd jménem a z moci uvédomélého celku národního 
podnikati soustavné a trvale zvláštní, velké, společenské ústrojí Slo- 
vansky klub pražskf, jemuž připadne úkol, měrou nejširší pěstovati 
2ivé stýkání společnosti české s přibylými nebo pozvanými do Prahy 
slovanskými hosty. 

Aby této své důležité úloze mohl důstojně a plnou měrou do- 
státi, má Slovanský klub zapotřebí a dožaduje se nejúčinnější podpory 
Ydeho uvědomělého českého vzdělanstva. 

Ustavující valná hromada konati se bude v neděli dne 18. února 
t. r. o 10. hodině dopolední. V ní provedena bude volba výboru a 
nově zařízený klab, jako důležitý činitel příštího bohdá plodného ži- 
vota idey, nastoupí ihned svoji činnost. 

Přihlášky členství *) přijímá p. Emil Bretter, chefredaktor časo- 
pisu > Politik*, a p. Prokop Grégr, ředitel >Nár. Listů*. 
' V Praze, v lednu 1900. 



Rozhledy a zprávy. 

{HronMdné odsouzení slovenských intelligentů. Slováci ve Vídni. — Zatýkání 
ve YarSavě. Yjstěhovalectrí v Haliči. K dějinám vsájemnosti Seskopolské. — 
Rasové o Eijevském sjezdS. Bevise soudního zřízení. Reforma středních škol. 
Z obecného Školství ruského. Nemocnice. Sibiřská dráha. — Politická a organi- 
sa&ií práce haličských RusínA. — Oprava bulharského pravopisu. Bulharské 
osadj v Malé Asii. „Letopisy*^ K. VeliČkova. — N&rodopisn& hranice Slovanů 
a Vlachů v rakouském Přímoří.) 

Slované severojsápadní. 

Dne 5. ledna odsoudila královská soudní stolice v Báňské Bystřici 
26 Slováků do žaláře... Historie tohoto houfného odsousení je tato : 
Dne 18. Června 1898 počaly jubilejní slavnosti Palackého v Praze. Na Žofíně 
při hostině ve svém přípitku přál Matoni Dula z Turč. Martina českému 
národu, aby se brzy uskutečnilo jeho státní právo. Maďarský referent telegra- 
foval do P^tiy že Dula připil sjednoceni vSech Slovanů pod korunou svato- 
václavskou. Pe&tské časopisy s chvatem rozepsaly se o velezrádČ DulovČ. 
V tčch právě dnech, dne 28. června, stál vrchní redaktor Národních Novin, 
Ajnbro Pietor, před peltbudínskou porotou pro novinářské články (jichž takto 
nepsal), a státní zástupce využil lživého tohoto telegramu z Prahy, ukazuje po- 
rotcům, jak daleko už pokročil panslavismus martinských národovou. Pod tím 



*) Členové spolku jsou : zakládající, příznivci, Činni. 

Zakládajícím členem jest, kdo k účelům spolkovým složí jednou pro vždy 
nejméně 600 K r. č. buď najednou nebo v pěti ročních lhůtách aneb kdo ně- 
jalÉým darem v téže hodnotě klub obmyslí. 

Členové příznivci platí 60 K r. č. ručně ve dvou lhůtách, činní 12 K r. č. 
Točně čili 1 K měsíčně. Činnými členy mohou se státi pouze osoby publici- 
sticky, literárně a umělecky pracující na slovanské vzájemnos^. 

Slovaotk/ přehled, n. 16 



242 Rozhledy a zprávj. 



1 



dojmem odsoudil porotní sond Pietra na 8 měucův státního Těseoí a 600 si. 
pokuty. Zatím vrátil se Dala od slaTností pražských, a kdyŽ doiel od Pietm 
telegraim, že je odsouzen, Dula přichystal se s jinými místními národovci k arí- 
táni svého přítelt!. Když odsouzený vystoupil z vlaku, podal mu Dala ruku a 
políbil jej, dcera jeho pak mu podala kytici. Ostatní národovci, v dekámě a 
u nádraží hojné shromáždění, volali odsouzenému Na zdar a Živio! 

Pietro a jeho přátelé usedli do dvou povozA a obecenstvo se počalo roz- 
cházeti. Sotva že vsak povozy poodjely, obstoupili četníci první z nich, v němž 
jel odsouzený, naČež rozcházející se shromážděni znova se shluklo a pisní „Hej, 
Slováci!" doprovázelo Pietra až k jeho bytu. Také ěetníci věrně jej doproTá- 
zeli až na dvdr, kdež prý někteří ze shromážděných hrozili jim holemi. 

Martinský služný Attila Ujhelyi viděl v n vítání odsoazeného redaktora 
bouření a udal soudu S2 přední slovenské národovce, mezi nimi 8 sleěny. 
Udání bylo velmi povrchní a stranné ; udal mnohé, kteří tam nebyli, a pominul 
některé, kteří byli v popředí průvodu. Obžalovaní byli na dny 23.-25. ledna 
1899 povoláni k vySetřování do Bánské Bystřice. Vyšetřováním se zjistUo, že 
tři z udaných na nádraží nebyli, ba jeden vůbec nebyl ani v Martině. Proti 
obžalobě podali Pavel Mudroň a Matoui Dula odvolání, jež královská tabule 
odmítla, následkem ěehoŽ bylo dne 4. ledna t. r. závěrečné trestní líěení. Již 
8. ledna vypravilo se 28 obžalovaných do Bánské Bystřice, odkudž jim tamní 
národovci vyjeli do Zvolena vstříc. V Bystřici ubytovali se v nejlepším hotelu 
a po veěeři jali se zpívati národní písně — neslýchaná to událost ve sloven- 
ském hotelu. <* 

U soudu první vyslýchán byl Matouš Dula. „Mí a neve?*' (Jak se jme- 
nujete?), táže se předseda královské soudní stolice. Ale Dula odpovídá slo- 
vensky, že jest Slovák, že pro nic jiného není obžalován, než pro svou národ- 
nost, a že bude odpovídati slovensky, aěkoli maďarsky umL Odpovídal muŽně, 
ničeho nezatajiv. Charakteristické jest, že za přitěžnjící okolnost mu počteno, 
Že při vítáni Pietra slzel ... Po něm byla vyslýchána dcera jeho Yiera a 
ještě dvě slečny, které též odsouzenému podaly kytice. Všichni obžalovaní 
byli dotazováni, zpívali-li „Hej, Slováci" a volali-li ^Na zdar" neb „Živio* ; 
obžalovaní většinou přisvědčili, zvláště stařičký Mudroň . stručně vyznal, že 
zpíval i volal. Redaktora Čajdu vyzval soudce, aby přednesl píseň „Hej, Slo- 
váci", a ten povýšeným hlasem řečnil: „Hej, Slováci, estě naša slovenská reč 
žije" atd. Nebylo toho třeba, neboť soudcové jistě píseň tu znali. Kromě 
učitele Meli^ka odpovídali všichni na maďarské otázky slovensky, a jejich od- 
povědi překládal tlumočník do maďarštiny, ačkoli všichni soudcové slovensky 
uměli. Ukládat maďarská státní idea, aby slovensky neuměli . . . Proti obža- 
lovaným byl hlavním svědkem služný Ujhel3ri, původem Slovák, ovšem nepřítel 
národa svého, jakož se samo sebou rozumí u každého úředníka v Uhrách. 
Ujhelyi je též osobním nepřítelem některých obžalovaných, zvláště pak Dulův. 
Svědectví svá vypovídal maďarsky — po .výslovnosti i slohu nespríivně. Ob- 
hájci obžalovaných usvědčovali jej z odporu v jeho výpovědech, tak že se mu 
obecenstvo hlasitě vysmívalo. Dále svědčili tři četníci, železniční pokladník, 
dva železniční sluhové a jedenáctiletý chlapec. Obžalovaní měli Čtyři obhájce, 
kteří proslovili řeči právnické i politické, Dula pak a Mudroň, oba advokáti, 
obhajovali se sami řeČmí velmi obsažnými. Síň i galerie byly obecenstvem 
přeplněny, ba celé město bylo vzrušeno. VeČer uspořádali domácí národovci 
(jichž je asi tolik, co prstů na jedné ruce) obžalovaným v hotelu hostinu, při 
níž se řečnilo, zpívalo a hudba hrála „Hej, Slováci" i jiné slovenské písně. 

5. ledna byl vyuesen rozsudek. Opět byly místnosti soudní, chodby a 
schodiště naplněny obecenstvem, většinou odrodilým (jakož je z pravidla všude 
ve slovenských městech), kteréž nicméně na konci procesu z velké částí sym- 
pathisovalo s obžalovanými. Trojčlenný soud uznal z 28 obžalovaných 25 vin- 
nými. Odsouzeni byli: Matouš Dula na 3 měsíce vězení, Blažej Bulla na 2 mě- 
síce;^ na 1 měsíc pak: Svetozár Hurban, Vladimír Mudroň, Ondřej Halaža, 
Jos. Skultéty, Jos. Čapko, Štěpán Cablk, Jos. Cipár, Jiří Čajda. Konst. Hurban, 
Petr Kompiš, Ant. Bielek; na 14 dni: Jan Cablk, Ludovít Šoltés, Jos. Fábry, 
Ondřej Sokolík, Samuel Kuchařík, Pavel Mudroň, Gedeon Turzo, Jal. Bra- 
necký, Ant. Novák* Slečny Viera Dulova a Elena Švehlova odsouzeny k po- 



r 



Rozbledy a zprávy. 



24a 



knté 50 i1m sl^ Etela Cablkora 100 zl. KromS toho odsnzají se jmenoraní na 
aplaeení soudních útrat 112 zl. 47 kr. 

Proti rozsudkn vSicbni odsonzeni oznámili odvoláni; rovněž státní zá- 
stupce, jenž 86 domáhá v5tSich trestů pro' odsoazené, potrestání neodsouzených 
« reknriýe proti tomu. Že sond nepriřkl odsouzeným vězeňské práce a že jim 
povolil, a^rj se sami stravovali. 

Viicbni jmenovaní odsouzeni byli pro přeěin bouřeni na základe § 174. 
trestního zákona, jenž zapovídá oslavovati přeěiny. A tak na př. tichý pxa- 
eovnik advokát HaUia za to, že postál v nádražní Čekárně, aby spatřil odsou- 
zeného přítele, odsouzea jest do vězení na celý měsíc! . . . Spravedlivý ělověk 
neshledá vysvětlení, jak nm může něco takového díti v koastituěním státě . . . 

Pravda, že národ náá Žije v době nad jiné pohnuté, ale přece neměl 
býti tento významný politický proces odbyt v naUch novinách Jen krátkými 
poznámkami . . .') K, Kálal, 

„Hlas** věnoval v posledním ěiale pozornost stěhování Slováků 
do Vidně. Smutná to staC! Stěbnji se tam hlavně Slováci c prešpurské a 
nitranské stolice, a stěhování to (praví pisatel), jako vůbec hromadné stěhování 
16 Slovenska, dospělo k nenapravitelnému ethaiclLému neštěstí. V prešpurské 
stolici jsou dědiny, skoro na '/, obyvatelstva vystěhované — čímž mizí lid intel- 
lektuelně výše stojící, než v stolicích východních, poměrně dosti uvědomělý, 
tedy materiál částečně zpracovaný, kulturně i hospodářsky pokročilejší. Již před 
4ráma, třemi desetiletími bylo ve Vídni 80—40.000 Slováků. Tehdáž právě, 
před 30 lety, založen byl spolek akademiků slovenských „Tatran**, středisko 
yorid tatranských". Skutečně orlí byl let tehdejší tatranské mládeže (jsou slova 
pisatelova), jejíŽ heslem bylo ,Jen výSI" Neboť pro samou výsku neviděli — 
lidu, massy nbobých Slováků . . . Pisatel vyčítá, že toto zanedbání massy slovan- 
ského lidu ve Vídni patři mezi nejhroznější hříchy všeobecné slovenské desor- 
gnuisjíce. Kolik drobné práce mohlo se vykonati za 30 let! Dnes mohli bychom 
▼M Vídni míti desettisíce uvědomělých, organisovaoých Slováků — a nikoli ne- 
Dvédomělou, germanisaci prosáklou massu. „Tatran*' při snahách literárních 
zabýval se i vysokou politikou, a to jej zničilo. V nejvySM čas, v hodině dva- 
nácté, založen byl spolek „Národ", jemuž vfiak vadí nedostatek vzdělancův. 
Je to spolek, založený na základech demokratických, opravdový spolek lidu, 
iirokých, pestrých vrstev slovenských ve Vídni. Zejména poslední tři roky zna- 
menaly rozkvět spolku — ale r. 1899 bylo lze pozorovati poklesnutí. Doufejme , 
že vlna se záhy zase zdvihne! — Č, 

* 

Zmínili jsme se posledně o houfném zatýkání ve Varšavě. Poněvadž 
slíbený původní dopis nás nedošel do uzavření čísla a poněvadž se našel český 
Fist, který se podjal úlohy advokáta četníků, policajtů a těch, na jejichž rozkaz 
se zatýkání dalo, jest nutno podati aspoň stručué osvětlení celé věci. Co se 
stalo, jttst sice křiklavějším, ale jinak docela obdobným opatřením ruské vlády, 
jako na př. vydávání vládního zábavně poučného listu pro lid (Osvěty). Je to 
jen další kapitola boje o lid, jejž svádí vláda s intelligencí polskou již po řadu 
let Inteligence polská v posledních několikanácte letech pracovala soustavně 
o povznesení vzdělanosti v lidu, aby jej k sobě přiblížila a zmenšila tak pro- 
past, která ji od něho dělí. Je to povinností intelligence každého národa v době 
moderní, a konala-li to intelligence polská, zasloužila za to uznáni ostatních 
Slovanů a nikoli pokárání. Pracovala sympathickou cestou k vnitřnímu sesílení 

*) Vůbec byla by to trpká kapitola, která by v pravdivém světle uká- 
zala, jak si naše noviny všímají Slovenska. Jako by bylo se světa. Jen 
velikou náhodou někdy zavěje vítr do sloupců našich politických listů 
zprávičku ze zapomenutého Slovenska, ovsem pak hodně bombastickou 
a promočenou nucenými slzami. Ale zdali které z našich novin si sou- 
stavně všímají života a zápasů slovenských ? Proč by nemohly po- 
dávati aspoň týdenní přehledy události slovenských ? Proč by důle- 
žitějším nemohly občas věnovati Článek na vynikajícím místě, když 
mobly snad na kilometry sloupců věuovati Dreyfussovi, Guérinovi, 
vraždě polenské a podobným aifairám? .. . Red, 

16* 






244 Rozhledy a správy. 



S" 



n&roda (k čemuž přec my také pmciijeme). To dobře vyeíiila vláda, i po&la 
stavěti se ▼ cesta této činnosti a roivinovati sama činnost podobnou, ovsem 
TO své účely. Tak povstaly na př. pověstné vládní lidové knihovny, dle jejichi 
i ř e d n { c h katalogů revidovány potom jiné bibliotéky, nrČené iirokým vrstvám 
lidu. Jaké knihy byly vylučovány a jaké pi^dpisovány, cnámo jest již naSim 
čtenářům') (byly mezi nimi také kniiky na&í Světlé a Jelínka); aby nenastal 
omyl: vyloučené knihy byly vesměs censurované! Takovýmito revisemi stižeoy 
byly veřejné čítárny Vaiíavského spolku dobročinnosti (Warszawskie towarzr- 
stwo dobroczynnoáci), jeS se stalo trnem v oku vládě, která s nelibostí sledo- 
vala jeho požehnanou činnost osvětnou. Zejména také bezplatným opatroraám 
téhož spolku věnovala v posledních letech bedlivou pozornost — jiŽ za časů 
Hurkových, a nyní za Imeretinského rovněž. Dle stanov jsou opatrovny určeny 
pro děti do 7 let; vládními revisemi viak bylo objeveno, že vedle těchto dětí 
poskytovaly opatrovny útulek také jistému počtu dětí starlích, jež pak oSetřo- 
vatelky přiměřeně věku zaměstnávaly, učíce je polsky číst a psát, ba vypravujíce 
jim snad i úryvky z déjin polských. Třeba jest míti na paměti, že v Ruska 
není povinné návštěvy Školní; v očích každého člověka s citem lidskosti byla 
to zásluha, poskytoval- li spolek ochrana i dětem starlím chudých rodiČú, kteří 
nemohli jich posílati do veřejných &kol. Ale v očích vládních orgánů byl to 
zločin. V listopadu vykonána nová revise opatroven, o níž podal Varsavskii 
Bnevnik úřední zprávu před vánocemi (18. prosince). Spolku dobročinnosti na- 
řízeno, aby buď do roka zavedl pro starSí děti vyučování dle stávajících zásad 
(tedy pouze ruské), anebo je po roce vyloučil. Zároveň sesazen pře(beda spolku 
i předseda odboru opatroven (oba bývali univ. professoři) — a přad Štědrým 
večerem najednou počala zatýkání. Zatčeni hlavně lidé (celkem 25), kteří bv 
jistě působili při nových volbách proti zvolení za předseda knížete MichaU 
Radziwilta, jenž kdysi jako předseda denuncoval n vlády proti spolku! Meii 
zatčenými jest předseda odboru bezplatných Čítáren, advokát Leszczynski, básník 
Niemojewski (z něhož jsme letos přinesli ukázky), dále vydavatelé „Poradniks 
dla samouków** Miehalski, Heflich a spisovatelé Mabrbarg a Krzywicki, řada 
slečen (mezi nimiž i dcera známého knihkupce Wolfa) — a vůbec vfieobecni 
známí a vážení lidé ve varSavské společnosti. Na to o ruských svátcích zatčeno 
26 gymnasistů a 8 studenti universitní, shromáždění u studenta Moezarského. 
Při nynějším stavu „polského* Školství v Království jest pochopitelné, že se 
studující scházejí ke vzájemnému povzbuzování k soukromému studia mateř- 
štiny a dějin domácích ; činili to naSi otcové, a nejzpátečnČjSim vládám naSim ne* 
napadlo je proto zatýkati; činí to studující lužičtf, a německé vlády také 
jich nezatýkají. Že zatčení stndující nic státu nebezpečnějšího ve své přátelské 
schůzce nekonali, patmo jest z toho, Že z největSí části (vSiokni varSavStí) byli 
již propuStěni ; ve vazbě ponecháni toliko mimovarSavStL Dle nejnovějSÍ q»Távy 
propuštěni dokonce vSichni aŽ na svolavatele; dle téže zprávy (Rachu katoU- 
ckého — tedy dojista ne listu nespokojeneckého) zločinem studentů bylo, že se 
radili o osvětné práci v lidu. Tedy o něčem, co my doma pokládáme za úkol 
studentstva a co od něho přímo požadujeme 1 — Tak se věci mají. Jsoa to věci 
smutné, jichž v zájmu dobré shody dvou největSích národů slovanských hlnboce 
litujeme — ale smutnějSí jest, že se naSli obhájci těchto policejních násilností, 
podniknutých na ochromení chvályhodné činnosti osvětné. Skutky tyto neměly by 
nikde ve vzdělaném světě nalézti souhlasu nebo dokonce skrjrté pochvaly — nej- 
méně vsak v listech slovanských. Odvolává-li se český obhájce shánění polské 
intelligence do varšavské citadelly na některé hlasy polské, třeba jest věděli, 
že to JBOU hlasy strany klerikálně zpáteČnické, proti kteréž týŽ Český list doma 
bojuje — anebo by měl bojovati. Tato strana, najmě její varšavské orgány 
(Przegl^d katolicki a Rola), má svými denunciacemi vynikající zásluhu o vládní 
revise v čítárnách Spolku dobročinnosti — a tím jest řečeno vSe. — Smatno nám 
bylo o té záležitosti psáti, ale pominouti mlčením jsme jí nemohli. u. 

Zemský výbor haličský obrátil pozornost k vystěhovalectTÍ, i obdržel 
na svou žádost od místodržitelství tato zajímavá čísla, dle nichž vystěhovalo •• 
do Ameriky: 



') Viz I. roč. Slov. Přehl., str. 89-90. 



Rozhledy a zprkvy, 245 



r. 1890 z okTfíBA východních 9.389, ze západních 2.804, celkem 12.198 emigrantA, 

, 1697 « „ 4.633, , „ 1.123, „ 5.766 

. 1899 ^ ^ 4.603, ^ „ 3.128, „ 7.782 , 

„ 1899 . „ 4.903, „ „ 2.977, „ 7.880 

Jsou to fintit ti & ^isk, která natí k hádání příčin tak houfnáho stěhoyání 
A ku hledání odpomoci. Proud yystShovalecký z okresů východních a tedy 
bUvce r u a £ n a k ý c h jeat nápadné silnější, neŽ ze západních — v některých 
1»tech (18^ a IHdl) víe Qe% trojnásobný. To je smutná charakteristika ho- 
apodirského postaTaní Uda haličského, zejména rusínského . . . Kromé emi- 
grnQlú odchází ročně znučné procento na Čas do Němec na práci; statistika 
téí^ito dočkaných TjBtěhoTalců je v&ak velmi neúplná — ale již čísla, která 
j»ou po ruco, oavétlají bídu haličského lidu. Za rok 1899 bylo takových do- 
éaaných emigrantů z 21 okresů 26.283! ... Polské emigraci věnován jest 
orgán Tówarzyfttwa huDdlowo-geon-afícznego, „Gazeta handlowo-geografíczna^ ; 
kromě toho povstalo ve Lvové „Towarzystwo kolonizacyjno-handlowe^, jež si 
vytklo za ůčeí, soustřediti emigraci polskou v jižní Americe. 

Obdrželi jsme zajímavý doplněk k loňskému článku „Příspěvek 
kiléjinám polskočaské vzájemnosti** od Čechofila ; jako článek 
tfáiu, tak i dudatak pocbád od člena bývalého „Českého kroužku** ve Varšavě 
a tfAy ósobtiíbo pamětníka a účastníka sympathického ruchu čechofílského v aka- 
flemícké mládeži varšavské na počátku let osmdesátých. Z dodatku dovídáme 
ae^ jak Mé styky tmataly po krakovské jubilejní slavnosti Kraszewského mezi 
Hskýtn A r^Tfi&vňkfm stadentsvem ; knihy České posílány A. Cihalikem do 
Varáavj tabdejKmu studentu práv^^tan. Van der Nooton Kijeiiskému, a zase 
imopnk polské kniby Akademickému čtenářskému spolku do Prahy. Na jaře 
r l&SO sesLo se dvAnáí^t přátel českého ruchu knltumiho v byte Kijeiiského, 
1 ta bylo založeno „Kdlko czeskie**. Členové jeho, jak jiŽ bylo řečeno v loň- 
ském élánku, scházeli so každého týdne k výměně 'myšlenek o české literatuře. 
H&eá v prVDJch mésfcích na podnét Kijeúshého ustanovili se vydati kapesní 
dovQÍk čosko^pobkýf jejž chtěl dle sděleni navrhovatelova nakladatel Lewental 
vytisknouti. Za základ vzat českofrancouzský slovníček Fastrův a o práci roz- 
dělili se členova kroužku. Současně podána žádost k rektorovi university (Blago- 
věiJ^GQukému) o povolení výkladů jazyka českého; za důvod žadatelé uvádéli, 
H ^ předmět koti ku raní rozpravy z práva slovanského právě bylo dáno studiem 
<i „Knize pltna t Kožmberka'', k čemuž mají zapotřebí znalosti jazyka českého. 
Pf^votm předsedou zvolen byl Franciszek Olszewski a sekretářem Kijenski, 
který vSak již v kvStnu 1881 odebral se za studiemi právnickými do ciziny. 
Před odjezdpoi odevi^dal celou svoji českou knihovničku přátelům z „Českého 
ItroiiiÉku'*, po jehož rozpadnutí přešla do knihovny České Besedy ve Varšavě. 
Ze Klomíkii zpracovátiu byla písmena L, N, ale odjezdem Kijeiiského jakož 
i tím, že nékolik jiných élenů skončilo svá studia, zůstala práce ta nedokon- 
čena ; nepokraéováao v uí pak hlavně proto, že nakladatel vzal svůj slib nazpět. 
Předsedou kroužku byl pak zvolen Leon Popieski a místopředsedou Z. Przesmycki, 
jak bylo uvedeno již v Článku Čechofilově, kde takc další osudy kroužku 
vylíčeny. Ó, 



Slované východní. 

Konečný úsudek o XI. archeologickém sjezde, konaném loňského roku 
r Kijevé, jest v Rusku nepříznivý. Úsilí některých ruských účastníků vyloučiti 
naloruštinu ze sjezdu, vyvolavší posléze novinářský boj se všemožnou neslušnou 
polemikou, vzbudilo hned s počátku dojem nevolnosti : cizích účastníků dostavilo 
)e málo a také ti brzo se rozjeli, tak že zbyli většinou jen účastníci ruští, a 
právě ruská práce na sjezdu (dle ruských hlasů) byla slabá. Trpěla roztříště- 
ností, úryvkovitostí, nedostatkem jednotného programu. Mnohé referáty vůbec 
nepatřily na sjezd. 8 pochvalou setkalo se jen několik referátů, na př. Sčep- 
kinúv o malbě v novgorodském malířství ikon, Kamaninův o zkoumání starých 



1 



246 Rosbledj a zpr&vy. 



podvrSenj^ch dokumentů, DaikevíČův o pAvodu jihoraského koz&ctva, Kordtdv 

kartografické yýstavé, jif. pořídil referent při aniversitof biblioiliéce, a j. 

1 y nich se vSak pozoruje příHSni speci&lnost. S úplným uzninfm setkaly se 
referáty: Niederldv o vlasti Slovanův a Miljnkova o výkopech v Makedonii. 

20. listopada (dle ras. kal.) bylo tomu 35 let, co vyd&no bylo znamenité 
soudní zřízení ruské, řadící se s^ým významem hned k selské reformě. Zá- 
kladní principy jeho: ústní řízení, oddělení soudnictví od administrativy, nemě- 
nitelnost soudců, systém trojí instance, instituce porotníeh soudů jsou vesměs 
živly reformní, a ruská veřejnost trpce nesla pozdějSÍ snahy reakční. Tak 
r. 1889 sloučena opět v ruce zemského presidenta moc soudní a výkonná, a 
hrozící již jednn chvíli zru&ení porot budilo obavy, že při nedávné revisi 
soudního zřízení veliké dílo reformní bude opět poroseno. NejvySěí re- 
skript vSak, vydaný 1. července 1. r. při ukončení revise, uznal ve zřízeni 
^obsažené v něm principy pravdy, milosti a rovnosti viech před zákoaem". Tím 
obavy pokrokových lidí zaplaSeny. 

Mnoho ruchu jeví se nyní v Rusku ve snaze o reforma středních škol, 
zejména gymnasií. Odsuzuje se právem rozli&ov&ní předmětů gymnasijaích na 
hlavní a vedlejSí, zvláště pak privilegované postavení starých jazyků proti ja- 
zyka rodnému, jazykům moderním a předmětům reálným. I v Rašku zasazojí 
se o jednotnější plán škol gymnasijnich a reálných, aspoň v oddělení nižším, 
tak aby přechod z jedné školy do druhé nebyl Čirou nemožností. Hlavně však 
se vedou stížnosti na reformu gymnasií, provedenou za ministra D. A. Tolstého, 
jenž ob% jazyky klassioké zavedl po německém vzoru jako povinné v týchž 
rozměrech jako v cizině (dřívd latina počínala Čtvrtým rokem a řečtina byla 
nepovinná) a tím proměnil gymnasia ve škely grammatikální se vším hrůzným 
pedantismem. Uvedením učitelstva cizího, z nedostatku domácích klassických 
filologů, rovněž m&lo posloužil škole. Jen nepatrná část cizinců, Čechů, Slo- 
váků, Haličanů, vyvinula se v učitele vynikající, většina se zvrhla v zlobné 
pedanty, kteří ani řádně ruský jazyk si neosvojili. Byl to podivný prostředek, 
tato reforma, k tomu cíli, ^a,hy mládež vystřízlivěla od tehdejší svobodomysl- 
nosti náboženské i politické.^ I žádá se tedy reforma ve všech těchto věcech: 
zejména omezení latiny na dřívější míru a vypuštění zbytečných podrobností 
v grairmatickém učivu; řečtina počínejž v quintě; dále nesou se snahy k pod- 
pórování gymnasií reálných, k jednotnějšímu plánu Čistých realek a gymuasií, 
jakož i zavedení stejných pravidel o zkouškách a odměnách žáků na obojích 
školách. 

O stavu Škol národních došla podrobná zpráva z gub. Archan' 
gelské (Russkaja Mysl, str. 35.) Počtem žuctva i učilišt rostou více Školy 
farní nežli školy, podřízené správě národního vzlělání. I podpory hmotaé 
dostává se více školám tamím : roční dotace ze zemských daní v gubernii po- 
skytuje se jim přes 6000 rublů, školy druhé nedostaly ani kopejky. Z penéz 
poskytovaných ministerstvem v ročním obnosu 60— 65.0JO, více než dvě třetiay 
jdou na školy městské a odborné (námořnické), tak že náklad na vesnické 
Školy ve správě světské se nalézající leŽí vesměs na obyvatelstvu. Náklad 
tento dosahuje až 40 000 roČně h je tedy velikým obtížením obyvatelstva 
Školy tyto trpí také nestejnoměrným rozložením ; ze sta „vóiostí^ této gaberoie 
je 40 vůbec beze školy. Jinou velikou vadou je nedostatek dozoru: jedia/ 
inspektor na celou gobernii nijak nestačí. O soukromém životě učitelů js 
ovsem referencí doďti, starajít se o to jak úřady tak i „dobrovolní inspektoři', 
aby každý krok učitelův byl znám. 

Neutěšenou kulturní stránkou jsou poměry v nemocnicích. Ani 
na klinikách universitních nejsou v pořádku, což v provinciích. V „Sibiřské 
Žizní'' prof. Popov popisuje tomský ústav pro choromyslné, a je to obraz, 
hodný Dantova pekla. Postelí v barácích není dosti, nemocní spí na podlaze^ 
ventilace žádná, v místnostech jsou jámy hnojně, zápach je takový, Že ani 
zdravý člověk ho nesne-se. Je -li nemocný v záchvatu zuřivosti, pomáhá se bitím, 
přeražení žeber není zjevem vzácným. Přod nedávném zjištěno, že ošetřovanec 
jeden byl ubit do smrti. Poněvadž pod svícnem bývá největší tma, nejsou lepši 



r 



Rozhledy a zprAvy. 247 



pomerj jiui v Patťcíhradaké gubernii. Nedávno proveden byl soapis choro onyslných 
v této ^dbernii a vjSla najevo tato fakta: na řetěze okováno 18 lidí, svazováno, 
bito, zavíráno jeat 1S6 lidí, tonlavých nemocných je 65, bez dozora 862, vSech 
nettCa^tníků vesměs v poměrech nemožných je 581. — Mnohé choromyslné dívky, 
znáailnáuj byv^e neznámo kým, mají děti ; jedna bloudila se dvěma dětmi a 
Iřetím na rukou. — V časopise „Urál'' odhaluje p. Fedorov, Člen Sadrinské 
letnfiké správy, jiný obraz. Na sjezda nemocniěnich lékařA vyŠlo na jevo, 
že k němocaým se dokroěuje tělesnými tresty (odnětím oběda atd.) a vznikla 
i debatu mexi ]ékai4, je- li vůbec záhodno tresty odstraniti. — Takovéto 
otevřené odhalování poměrů jistě se stane podnětem k žádoucí nápravě. 

—éh. 

Sibiř, která jeStě do nedávná byla v představách západní Evropy pouze 
>(^riijem tnrazu a Irestaneckých útrap a hrůz, objeví se nám nikoli v době nedo- 
hledné také v jiném světle. Stane se to dokončením velkolepého podniku stavby 
Eibiřaké dráliy. jíž má býti nejztizSí sibiřský východ spojen s evropskou 
Rtiáí a tím celá Sibiř Evropě přiblížena. Potom teprve bude moci býti náležitě 
oceneDo prírodni bohatství Sibiře, i není pochybnosti, že spojení železniční 
téchto krajin & evropskou Rusí bude míti veliký vliv na její hospodářské po- 
měry a j^ji'^ prostřednictvím i na západní Evropu. Velkolepým podnikem tímto 
přiblíží se nám n získá pro civilisaci obrovská Část povrchu zemského, měřící 
okrouhle 12'/) miUionu čtverečních kilometrů Čili třikrát tolik, jako celá mimo- 
ruská Evropa. A na celém tomto obrovském prostranství bydlí pouze 5 mil. 
lidi. o tnillion méně než v Belgii, tak že průměrně teprve na 2'/, km' přichází 
1 člověk. Jak známo, dělí se Sibiř ve dvě hlavní Části: západní s guberniemi 
tobolHkon a tomgkeu, a východní s guberniemi jenisejskou a irkutskou. Kromě 
toho náležejí k ni čl^ři territoria: jakutské, zabajkalské, amurské a přímořské 
H poloostrovem KamČatkou. Jak obrovských rozměrů jsou tyto kraje, patrno jest 
z toho, že na pr. sám kraj jakutský jest vČtSí než Rakousko-Uhersko i s Ně- 
mockem. Jižnějli části Sibiře mohly by se státi cblebnicí Evropy. Obilí dozrává 
lam at do 64^ severní Síře, a to v kratší době, než v Evropě; potřebuje-U 
Y okoH Paříže plenice ke svému uzrání průměrem 137 dní, dozrává Um jiŽ 
v« 107 dnech, ňúí o celý měsíc dříve. Hospodářství neprovádí se tu střídavé; 
panenská půda osívá se prostě týmŽ druhem obilí, pokud dává úrodu, načež se 
neubá ležeti uberoma zdělávají se i osívají jiné lány pády, leževsí dosud ladem. 
Po 10 a£ 15 letech užívá se zase úhorů k osívání jako dříve. I při tomto ne- 
raeíonelnťm způsobu hospodářství produkuje Sibiř ročně 40 millionů centů obilí, 
ale není pochybnosti, že by mohla při náležitě hospodářském užívání veškeré 
obilné půdy dávati užitek 20— SOkrát takový. Že se dosud více půdy neosívalo, 
toho příčí uou byl nedosti>tek železničního spojení pro vývoz; i prodává se me- 
trický cent pšenice na místě za 2 ruble - doprava pak ze střední Sibiře do 
Nižního NoTgorodu stoji skoro rovněž tolik. Po dostavění sibiřské dráhy se 
ovgem tyto poměry radikálně změní. Třeba jest věděti, že nyní v nejbližších 
krajích nibířských u samého Uralu osívá se toliko 9% orné půdy, v okolí 
Tomaka dokonce jen 2y,Vo Podobně je to s chovem dobytka, jenž za nynějších 
poměrů nemá takřka žádné ceny ; i při dosavadní nepohodlné a zdlouhavé do- 
pravě prodávala se v Petrohradě libra sibiřské hověziny po 15 haléřích, když 
se tu r, 1896 poprvé ukázala na trhu. Jak pronikavé změny v cenách masa by 
mučila způsobili rychlejší doprava živého dobytka ze Sibiře do Evropy! Na 
mi^té samém (na př. v Tobolsku) bývá libra hovězího masa za 5 haléřů; živé 
tele r. 1695 stálo 50 haléřů; zajíc jest za 3 kopejky, koroptev nebo divoká 
kachna za 1 kopejku. Podobně nízké jsou ceny ryb. — A jaké bohatství dříví 
chovají sibiřské lesy, jaké bohatství rud je tu uloženo v zemi ! Jak to vše bude 
moci býti zužitkováno po dokončení dráhy sibiřské! 

O stavbě této dráhy bylo rozhodnuto úkazem cara Alexandra III. ze dne 
2B. března 1891, a v květnu téhož roku byl tehdejší nástupce trůnu, nynější 
car Mikuláš 11. přítomen při slavnostním zahájení stavby ve Vladivostoku. Cel- 
ková délka trati jest 76<)9 km.! Sibiřská dráha jest prodloužením ruské trati 
ze Samary nji Volze do Ufy a Čeljabioska. Dělí se na tři hlavní části: západo- 
sibifskou z Čeljabinska do Omska (v délce 711 km.), středosibiřskou do Krásno- 



1 



2i8 Rozhledy a zprávy. 



jarska 8 odbočkou do Tomfika (celkem 1848 km.) a východosibiřskuu. která se 
satáči na jih až k Irkatsku nad jezerem Bajkalským, jde dále při jexeře a£ ke 
stanici My&oTskiga, probíhá Zabajkalí, dotýká se hranice Čínské a končí n moře 
TO Vladivostoka. Náklad stavební rozpočten jest na S50 milUonů rubld — ale 
což to jest jen u přirovnání k výtěžku zlatých dolů sibiřských, jež vládČ v p&ti- 
letí 1890—1896 vynesly 1200 millionů! Až bude dráha v celé své délce ode* 
vzdána dopravé, bude otevřeno přímé spojeni Ostende s Vladivostokem (přes 
Var&avu, Batraki a čeljabinsk, celkem asi 12.000 km), i projede se tato ohromná 
vzdálenost za 243'S hod. čili za 10 Ve dne! Sibiř samu po celé délce bude lze 
projeti za 163*1 hod. čili za 6Vs dne. Tím způsobem bude lze vykonati oeetu 
z Londýna do Pekingu nejdéle za 14 dní, kdežto nyní trvá cesta námořní přes 
kanál Soezský 88 dní. E tomu jest dosavadní cesta námořní skoro třikrát 
dražší, než bude potom cesta po železnici. Lístek I. třídy z Var&avy až do 
VladivoBtoku bude státi pouze 120 rubld, lístek III. třídy tedy asi SO rublů. 

Technické obtíže západosibiřské trati nebyly příliš veliké u srovnání 
s drahou kanadskou, nepřekáželyť tu ani příliš vysoké hory, ani bahna. Toliko 
nedostatek kamení a písku byl citelný, a pak bylo třeba stavěti veliké náspy 
proti sněhovým návějím. Obtížnější bylo vedení kolejí přes řeky Tobol, Irtyi 
a Ob; poněvadž všecky tyto řeky při každém takřka vystoupení z břehů mění 
svá řečiště, působila regulace jich nesmírné obtíže a bylo třeba stavěti obrovské 
mosty a před nimi i za nimi rovněž obrovské hráze. Nejdelší most (přes Ob 
nedaleko Koly vanu) má 740 metrů (kdežto známý kolínský most přes Býn má 
pouze 412 m). Mnohem obtížnější bylo vedení dráhy přes hory Altajské. Bylo 
třeba vystavěti 800 mostů (mezi nimi most přes Irkut s obloukem o rozpjett 
170 m), kromě toho ochranné zdí až 35 m vysoké, a tunely až 3&00 m dlouhé. 
Ale i podnebí zde na východě kladlo veliké překážky ; bývat tam sotva po 8 mě- 
síce v roce teploměr nad nullou (.dle C), kdežto v létě zase milliardy much 
a komárů nesmírně stěžuji práci. 

Celé obrovské dílo má býti dokončeno r. 1904, ale některé Části trati 
jsou otevřeny již nyní. Prozatím bude trať pouze jednokolejná, ale stavěna je 
tak, že každé chvíle může býti druhý pár kolejí položen. 

Hotovo jest již 2000 lokomotiv, SOOO osobních a 36.000 nákladních vozů. 
Vagóny opatřeny jsou všemožným pohodlím. Především bude možno celým 
vlakem pohodlně procházeti, ve vlacích budou nejen vozy restaurační a ložnice, 
ale i Čítárny, lázně, ba i kaple. Cestující I. třídy budou míti pro sebe vlastní 
pokojíky jako v hotelu. Č. 



Národní ruch Rusinů v Haliči jeví se hlavoě na poli politické a 
organisaění práce. Zevrubný program ustavila sobě ukrajinsko- 
rusínská strana na sjezdu ve Lvově. Snahy její v Bakousku ve Técech 
politických néeti se mají k vytvoření samostatného území rusínského, složeného 
z rusínských částí Haliče a Bukoviny, s nejširší autonomií v zákonodárství 
i správě. V nynějším složení Rakouska žádá rozdělení Haliče ve dva národ- 
nostní samostatné celky. V Části maloruské žádá vnitřní úřední řeč rusínskon, 
vnější věcí vedeny buďtež rovnoprávně. Volební řády buďtež zdemokratisovány 
na základě všeobecného hlasovacího práva tajného, se zrušením kurií a zastou* 
pěním menšin. Ekonomický program jest program soc- demokratický, přizpů- 
sobený k zemědělské povaze lidu rusínského. V oborech kulturních požaduje 
se úplné školství s universitou rusínskou, s bezplatným vyučováním, a zřízení 
samostatné školní rady zemské pro rusíaské školy. V náboženských věcech má 
nastati tolerance a vybavení církvo ze všech vlivů nepřísluSných. Vědomí ná- 
rodní jednoty s Uherskou Rusí a Ukrajinou stále má býti na zřeteli. Vědomí 
o nezbytnosti pevné organisace politické proniklo již značně hluboko do lidu, 
jak ukázaly volby do říšské rady, při nichž zvolen byl Vasilko na základě 
kompromisu s Ruskou Radou. Zejména vzrostla důvěra v učitelstvo, jeŽ četně 
bylo vybíráno za volitele ve venkovských obcích. 

V Kolomyji pořádána byla osvětně-liospodářská schůze s přednáŽkou 
prof. Kocjuby o školách průmyslových a s několika přednáškami hospodářskými. 



r 



Rozhledy >a správy. 249 



ÍTéattenstri při schůzi i při TeSeraím divadle, kde hráli balineČtí ochotníci ves- 
mětij bylo Teliké. , 

Poslanec JarosevyS organisnje msínské d$Inictvo ye Vídni. Svolává 
8ch4xi jejich s cilem, určiti jejich stanovisko vůči sociální demokracii. — Také 
smeríčti Rasíni mají se sjeti do Kew-Yorka na schůzi a pojednati o postavení 
své církve, délnictva rasínského a o Školách rasinských. — Již nyní obracejí 
Malomsové pozornost svoa k nastávajícímu sčítání lida, majíce v pamčti po- 
slední jeho provádění. — ch. 



Jižní Slované, 

Mimo přemnohé jiné svízele dSlá Balharům starosti také nedokonalý 
pravopis a v něm blaviiiS diblíci: %. b, £ a ii. Ministerstvo osvěty snaží se 
Mvésti oprava pravopisnou, ale dosud jeho snahy nevedly k žádoucímu konci. 
Již nedávno zemřelý ministr Zivkov sestavil „filologickou komisi^, jejímž úkolem 
bylo vypracovati zásady bulharského pravopisu. Komise tato se v&ak roze&la 
pro veliký odpor, jaký proti opravným návrhům jejím povstal. Členové komise 
však se svých opravných snah nevzdali a uvedli je ve skutek v mírnější po- 
někud fermě ve svém orgáne „Balh. Přehlede^ (BiJirapcKH IIperjieA^). Ne- 
odbytná potřeba úpravy pravopisu přiměla r. 1895 znova ministra osvěty K. Ve- 
liěkova ke svolání nové l9tiČlenné komise, aby vypracovala jednotný „fikolní'' 
pravopis. Komise té súčastnili se i odpůrcové první „filologické komise^. 
Roku 1898 ministerstvo Iv. Vazová vydalo bez autorského podpisu „Návod 
k jednotnému pravopisu*', jemuž kritika vytýká, že byl vypracován nakvap a 
ledabyle, že jest neúplný a nedokonalejší jeStě než pravopis posavadní. Po- 
ěátkem r. 1899 vystřídal Vazová nový (také již bývalý) ministr T. Ivančov ; 
poněvadž stálý učebny komitét při ministerstvu osvěty s „Návodem^ minister- 
stva Vazová nesouhlasil, vyzval nový ministr odbornou komisi (profesory 
A. Teodorova. L. MiletiČe, B. Coneva a Iv. D. ŠiSmanova, kteří byli již členy 
filologické komise za min. Živkova), aby mu podala své zdání. Komise tato 
celkem se vyslovila, aby se připravovaný návod přidržel Zásad nyněj&íbo pravo- 
pisu „Bulh. Přehledu^, jenž jest přechodem od dosavadního obvyíclého pravopisu 
ku pravopisu budoucnosti. Ale komise míní, a p. ministr — dělá podle svého. 
Nežli se kdo nadál, vydal Ivančov nový „Navoď*, celkem skoro stejný s ná- 
▼odem Vazová. Bulharětí filologové s takovým rozřešením tak důležité otázky 
ovšem spokojeni nejsou i budou svůj cík vytrvale sledovati dále. 

Horlivý pracovník v bulharském národopise, V. Kxnčev, navštívil nedávno 
bulharské osady na maloasijském pobřeží Mramorového 
moře, r oholí Brussy. Úhrnem žije tam podnes ve 20 osadách 11—12 tisíc 
Bulharů, jejichž předkové za různých dob buď o své ujmě ze zemí balkánských 
se vystěhovali, buď tureckými vládami sem byli přesídleni. Ostatně bulharští 
Pomáci stěhují se i nyní do Malé Asie. Úbytek obyvatelstva, stěhováním 
Turkův a Pomáků (mohamedánských Slovanů) z Bulharska značně citelný, 
mohl by být alespoň Částečně nahrazen návratem maloasijských Bulharů do 
původní vlastí. Maloasijští Bolhaři mají sice v té příčině namnoze dobrou 
TŮli a také již v tom směru učinili pokusy, avšak setkávají se při tom s veli- 
kými obtížemi. Bulharská vláda o věc tu se nestará a bulharský lid působí 
jim značné nesnáze. Knre, 

Pan Konst. Voličko v, známý básník bulharský a bývalý ministr, 
K)čal od 15. listopadu vydávati „JLhTOaACK^, jejichž dosavadní 4 Čísla činí 
lojem velmi příznivý. Je to „čtrnáctidenní revue pro politiku, literaturu a 
lauka.** Přináší bohaté a pečlivě sestavované přehledy domácího života poli^ 
ickébo i kulturního, podobné přehledy zahraniduě, zejména slovanské, články 
> jednotlivých otázkách politických, národohospodářských a vůbec kulturních 
flPnČiny naší finanční krise", „V Makedonii*, „Rusko a Bulharsko**, „Parla- 
oentarism u nás** a j.), vzpomínky z dob předosvobozenských i jiné články 
loačné — ale i básně, povídky atd. Mezi básněmi nacházíme ukázky z pře- 



^ 



250 Roibledy a ipráyy. 



klada GothoTa ^Fansta*, 8ehi11erovy „Haríe Staaiiky" — i zdá se n&cn, S» 
jde o systematické překl&dAnf arcidél světové poesie, což .bj mělo pro dtli{ 
rozvoj poesie balbarské význam dalekosáhlý. Č. 



K národopisné mapce rakouského Přímoří, otíiténé v 1. ěísl^ 
II. roě. Slovanského Přehledu, obdrželi jsme zajímavé doplňky a opravy od 
známého něence slovinského, p. prof. Simona Batara. Že mapka nesrovnáTi 
se úplně s pravdou, naznačili jsme již při jejím uveřejnění, charakterisajíee 
statístieká data, na jejichž základě byla mapka sestavena: „Čísla tato vs«ta 
jsou z vládní statistiky dle sčítáni z r. 1890, ve skutečnosti tedy jistě jest 
procento Slovanů v Přímoří mnohem jeitě vylSí.* Co jsme tímto tvrdili, po- 
tvrzují následující opravy p. Ratarovy: 

1. Okolí Gorice jest úplně slovinské, zejména také jeho východní část 
směrem k Šempasu. Národopisnou hranici třeba jest vésti západně od Gorice,. 
na východ od vsí Ločniku a Moli (Ločnik« Mo&a). 

2. Od ústí Vipavy do Soče pod Mimem (Miren) jde národopisná hranice 
dále po Sočí až ke ZdravSčině (Sdraussina) naproti Gradi&éi (GhadÍMs)^ 
odtud pak přímo na jihovýchod kolem Tržiče (8 km. východné od něho) sž 
k moři. kde končí také národopisná hranice naší mapky. 

8. V Istrii nenáleží do italské' části Buje, Čmivrh, GríŽnjan atd^ tím 
méně Topolovac, Oprtalj, Vížinada a Motavun. — V Buzetu jest něco YUchA. 
v Bočí (Boč) zcela málo (na mapce naznačena jsou obě místa jako vlasiké 
ostrůvky), v Brdu jich vAbec není. — V Labinu hovoří se sice vlaisky, ale celé 
okolí jest chorvatské, správně má tedy Labin býti naznačen pouze jako vlahký 
ostrůvek v chorvatském okolí. Rovněž tak jest celá Část na jih od Labina chor- 
vatská, ien v Budníku a okolí mlaví se vlašsky. — Z toho jest patrno, jak 
veliké území zvIáStě v Istrii zabrala vládni statistika pro Vlachy na úkor Slovaad. 

Pan prof. Butar, )>muž jsme za tyto poznámky velmi povděčni, tiskns 
právě samostatný spis o italských Slovincích, s jehož obsahem, aŽ vyjde, čte- 
nářstvo Slov. Přehledu zajisté seznámíme. & 



Literatura, uménL 

v. POKBOVSKIJ: B. T. B'bjiBHCKÍi kebi KpHTHKi h cos^^ 
xeJiB HCTopiH UOBO& pyccKoft JiHTepaiypu (Moskva, 18d9). 

Úkolem svým učinil si spisovatel, srovnati kritické a literární zásady ve- 
likého myslitele s názory jeho předchůdcův a vrstevníků — Merzljakova, Pole- 
vého, Nndéždina, éovyreva a j. Přirovnání to nejlépe vyjasnilo veliký význam 
ruského kritika. Božu mí se, že spisovatel, vzdávaje zasloužený hold literámim 
zásluhám Bělinského, neskrývá některých jeho nedostatků, podmíněných jednak 
vlastnostmi spisovatelského temperamentu Bělinského, jednak okolnostmi tehdejií 
doby. K těmto slabiím stránkám ruského kritika náleží jeho nesprávný názor 
na poesii národuí a na starou ruskou literatura. Důležitý příspěvek k poznání 
a ocenění Bélinského podal též J. Budde ve své stati án^HOCTB BtaflHCKZTO 
(Věstník Evropy, 1899, sv. 10). Šk. 

V. V. KAČANOVSKIJ: HcTopia Cep6ÍH c% noJiOBKHS 
XIV. ;^o KOHu^a XV. stKa. 

Důležitý příspěvek k dějinám srbským, obsahující historii pádu starého 
Srbska. Období nenáhlého pokoření jižního Slovanstva od Turků dočkalo se ko- 
nečně svého speciálního a povolaného badatele, jenž s věcnou znalostí probírá 
8 počátku bohatý materiál domácích i cizích pramenů historických, aby touto 
přísné kritickou cestou propracoval se k celkovému názoru na staré dějiny 
Srbska Za takových okolností není zajisté nadsázkou tvrzení, že uvedený spis 
stane se hlavní pomůckou každého, kdo zabývá se dějinami srbského národa. 



Literatura, umění. 251 



EOMAN ^AWILINSKI: Stowacj, ich Žjcie i literatura. Bibliotéka, 
dfiel wjbqrowych, No. lOl. Varšava, 1899. Str. 158 v 8^ Cena 40 kop. 

Spis pro polfiké kruhy velmi informační, za nějž jsme spisovateli, váj^.e- 
nému ethnografa a filologn polskému, velmi vdéčni. Založen joit nejen na po- 
drobném itndin literatury slovenské a o Slovácích, ale hlavně také na vlastni 
£ku^Qosti, nAbjté cestami po Slovensku, a na osobních informacích, získaných 
přtmo od předních mužů slovenských. Největší část knihy psal ethnograf a 
filolf^g' (Eároveň literární historik) ; sem patří oddíly „Chaty a kroje**, „Hospo- 
diratvi, paatýťství, průmysl", „Život rodinný", „Život společenský, jazyk" — 
„Literatura stárli^ ^ „Doba rozkvětu'', „Současná literatura". Celému obsahu 
pf«de$l&oa jeat kapitola úvodní „Obyvatels^^vo a jeho sídla^, a obě skupiny 
kapitol spojuje oddíl o poměrech politických a kulturních. Z úvah závěrečných 
vyjím Ame tato pozoruhodná místa: „Není pochybnosti, že Slováci, majíce mnoho 
kouževDatosti — ^ mají přilil málo energie. Jistá trpnost, sloučená s odevzdáním 
«e nsodu, onB trpiioat, kterou mnoho psychologů spatřuje především ve Slova- 
nech, jest jedniui nejen z nejvýznačnějších, ale zároveň nejškodlivějších zoakú 
iíTotA alovenakého . . . Ujařmeni od tisíce let nemohli v sobe vytvořiti smyslu 
poliiíckébot a jestli sobě dovedli přes tolik věků zachovati svoji národní své- 
Tkznost. není to Ink jejich zásluhou, jako spiŠe zásluhou pozdního probuzení 
u úrodni ho védomí a ,ideje maďarské' v Maďarech. Tento nedostatek vyspělosti 
politické obráši ee i dnes v jejich práci národní Právem naříkají na nepo- 
ctivou lígiUci, ule sami poctivé a rozhodné agitace mezi lidem rozvinouti ne- 
doTedúu, aby soUdárností zorganiso váných mass převážili útlak orgán A vládních. 
Široká samospráva místní v obci, škole a poněkud (u protestantů) i v církvi 
nemohla hj se utát lupem v rukou nepřátel, kdyby náležitě dovedli organiso- 
rati lid, působiti na něj přímým stykem i levnými novinami . . . InteligeQC» 
Blaven9ká» v pomém k ostatnímu obyvatelstvu neČetná, není sraženým Šikem ná- 
rodních bojovníků a. nemá vyvinutého citu, že jest povinna podporovati všeliká 
snaženi národní práce . . ." Mnoho trpkosti jest v tóch slovech polského pózo* 
foTatelej ale i mnoho pravdy, v níž jest skryt osten ku přemýšlení o ná- 
pravě Č 

\VALERY KLJASZ RADZIKOWSKI: Eorony królów poNkich. 
Poanaú, 1899 Str. 56 velké 8\ — Ubíory w Polsce I u s%siadów 
v wleku XIT. Ogólnego zbioru cz^éč III. Krakov, 1899. Str. 32 v 4* a 
9 obrazových příloh. 

Nové výsledky pilných archaeologických studií krojových malíře pol- 
ského W, EIjnaxe-Hadzikowského mají svou zajímavost i pro nás, poněvadž^ 
autor ku přirúvnání všímá si i sousedních zemí bývalé Polsky. Cenu obou 
«pÍ8kd^ o jejíchž epocialním obsahu nemůžeme se šířiti, zvyšují četná vyobra- 
£aní, pe£livS autorem pořízená, jež sama tvoří cenný materiál srovnávací. 

DR, ST4NISiiAW ELJASZ RADZIKOWSKI: Z folklorystykl 8*0- 
Wickiej^ Lvov, 1S99. Str. 46. (Otisk z „Ludu".) 

Je to přehled slovenských prací z oboru folklóru, uveřejněných v po- 
ileduicb 2, 3 letech ve „Sborníku museálnej slovenskej společnosti^, v „Časo- 
pise" téže společnosti a v „Slovenských Pohradech". Podrobný a kritickým 
prebted svůj zarirá apisovatel charakteristikou novějších prací slovenských na poli 
folklóru; „NepoiTfltéjíce se v širší záhady obšírné oblasti folklóru vzdělávají do- 
mácí pole poctivg H zdatně. Tu a tam jsou snad jisté nedostatky, zvláště ve vyklá- 
dání a seskupování zjevů folkloristických, ale pamatujme, v jakých okolnostech 
piá^e ty povstávají. Daleko od vědeckých středisk přičiněním jednotlivců, 
nepodporovaných nikým, pouze vlastním zápalem směřujících k cíli." 

JAN UACHAR: Magdalena. Przeložyi z czeskiego Adam M— s k i. 
Z priedmowfj A. Laogego. Varšava 1900. Nákladem redakce „Glosu". Cena 1 rub» 

Po dlouhé době zase knížka české poesie v polském rouše. Vítáme ji 
npřímofi ji^^ j>iko věcnost svébo druhu — náležíf k velkým řídkostem, objeví -li 
se ukázka ČG^ké poesie v jiném jazyce slovanském ve formě knižní. Nepříhlí- 
Žíme-li k překladům rukopisů Královédvorského i Zelenohorského, našlo by so 
£4mostnttiýcb kaiŽQÍch překladů z české poesie ve všech slovanských litera- 



252 Literatura. nm$n{. 



1 



tórách tnza málo: Ohlas písní ruských. Křest sr. Vladimíra, Večerní písni, 
Daeh a svět — a jsme skoro n konce. Snad by neměla býti ostatním SloTanům 
prázdným zvukem aspoň taková jména, jako Mácha a Nerada, nepřihlí£íme-li 
k básníkdm žijícím. 

Překlad Magdaleny není ani zcela věrný, ani úplný (ač neáplnost můie 
tu a tam spadati na vrub censury). Škoda, 9e nebyl v rukopise poslán do Čech, 
anebo že překladatel nevstoupil při práci do styku ne-li s autorem samým, toi 
aspoň s jiným literátem, který dobře ovládá polštinu ; konečně aspoň korrek- 
tura mohla býti do Čech posílána.') Poznamenáváme to v zájma věci pro bu- 
doucí podobné případy. Jsme vsak překladateli i nakladatelstvu vděční i a 
překlad, jaký jest. 

Předmluvu napsal básník A. Lange, nemůžeme viak říci, ze by byl Ma- 
charův básnický portrét vystihl ve vSem věrně a reliéfně; také umístění Ma- 
chara v nové poesii České není docela správné, rovněž se nesrovnáváme s vý- 
vody o jeho předchůdcích a nástupcích. Nevíme, je-li básník Magdaleny pann 
Langema po vděčen za toto místo: „fleine pravil, že v literatuře panují obyČefe 
rndochů; jakmile se objeví nové pokolení, jest prvním jeho dílem oskalpovati 
a sežrati své otce. Tak činil i Machar.** — 

Pokud je nám známo, překládá Magdalenu do rasínfitiny Dr. Ivan Franko. 

a 

Misya Eoáeia§zki do Paryia w r. 1793. Napisal WL. M. KOZLOW- 
€EI. Lwów 1899. Nákl. vlast. Str. S5. 

Opíraje se o dokumenty, chované v archivech věcí zahraničných v Pařiži, 
předvádí nám autor v krátkém náčrtku poměry mezi Francií a Polskem od 
r. 1798 do vypuknutí povstání Koéeiuszkovského. Francie, jak vidíme z listů 
vyslance francouzského Descnrchesa a přítele Poláků, Francouze Parendiera, 
upřímně sympathisovala s Polskem' a pomáhala mu. Nejhlavnějším bodem bro- 
iury jest objasnění pobytu v Paříži poslance na sněmu polském, T 'irského, jeho 
řeči v zasedání národního konventu, a dále objasnění poslání Koscinszkova, 
jehož Francie před tím učinila svým čestným občanem. Poslání to zakryto jest 
ještě rouškou tajemnosti, známo jest pouze, že ministr francouzský Polsku mnoho 
sliboval. Brošurka p. Kozlowského přináší v úzkém svém rámci mnoho nových, 
zajímavých podrobností. — J— 

JEAN D'OUTREMER: LaPologne et lapaix generále. Paris 1899. 

(Otisk z „L'Humanité Nouvelle".) 

Autor 8 podivením koustataje, Že na konferenci míru v Haagu, kde mla- 
veno o záležitosti alsasko- lotrinské, o otázkách krétské i arménské atd. — 
úplným mlčením byla pominuta otázka polská. Stručně, ale obsažně vykládá, 
jak Polska působila a působí na rozvoj jiných států Příliš dlouho byla hradbou 
proti barbarské Asii a v mnohém ohledu předchůdkyní v civilisaci národům 
slovanským, aby měl beztrestně a bez významu pro Evropu • přejíti zločin, na 
ní spáchaný. A jak vůČi rozebrání Polska a stálých bezpráví, na něm pácha- 
ných (nehledě ani k tomu, že každý národ má právo života) bylo možno při- 
stoupiti ke konferencím míru? — ptá se autor, jemuž sluší uznání, že aě pů-' 
vodem Polák, rozbírá otázku věcně a nestranně. — á— 

Studies in foreigii literatuře. By VIRGINIA M. CRAWFORD. 

London, Duckworth & Co. 1899. 

V této sbírce essayí nacházíme nadšené stati „Henryk Sienkiewicz*' a 
„War and peace" (Vojna a mír L. N. Tolstého). Ve stati ^The present deca- 
dence in France" podává spisovatelka nadšenou charakteristiku Tnrgeněva. Pro- 
mlouvajíc o nynějších vlašských románech, praví spisovatelka: „Není v nich 
onoho dechu tajemství, onoho citu, blížícího se dnchovitosti života, Čímž okoozlQJs 
literatura slovanská." Touto větou podařilo se spisovatelce vystihnouti ducha 
slovanského dokonale ; v tom, co zachytila v těchto několika slovech, tkví jistě 



*) Tak mohlo se předejíti množství tiskových chyb v českých textech 
a jménech, z nichž nejkřiklavější zůstala v samém jméně básníkově (Jan!). 



Literntnra, umění. 25S 



ůéii. badoncbůst elovaaskó literatury a slovanského posl&ni vůbec. Je v tom 
i Cl]«lé'Jcký a Hub, i Dostojevský a ToUtoj, i to, co mnsí ještě slovanský dnch 
£IoTě£«natvii d^tt, nemine-Ii se svého cíle. Č, 

A. AŠKEBC: NOTe Poezije. V Ljabljani 1900. Stran 222 v 8^ 
Cena S K. 

Nová sHrka Alkereova jest jakýmsi pendantem, 6i spíSe doplňkem k druhé 
j«ho knize „Lirske m epske poezije** (1896), z nií ukázky Slovanský Přehled při- 
nesl v miíittláiii ročník a. Hned prvý oddíl odpovídá „rAzným motivům** sbirky 
predelle, jta lyHcké a reflexivní povahy. Doeeluje obraz básníkův jakožto mir- 
nébo. strížlirébo sícb erotika, ale závažného myslitele. Jako v oné filosofická 
báaeá aJax"} j^ ^^^ P''^ básníka velmi přízoaSnou „Iz dne vniká starega pesi- 
mista^. Sliti myšlen kůvon %j>řesvěd2ivost upřímného názoru mají dále ^Lué is 
DdskonÉnosti", „Izbt^, ^vlá&tě v&ak „Ahasverjeva himna Noěi'', kde mluví bás- 
níkova láaka k svobodě. Pokračování „poutníkova denníku", dříve hlavně slo- 
Tanskému Balkánu věnovaného, provádí nás tentokrát v řadě pěkných ob- 
rixkfl Ital ti. Oddíl druhý má výpravný ráz, přináší balady, legendy, romance, 
Jnko dotyčný oddíl knfiky minulé i celá sbírka první („Baladě in romance'' 1890), 
a nechybí ani tónů satyrických („Michelangelo in kritik'') a sociálních (Delav- 
teva pesem o premogu"). Básníkova záliba k východním motivům, zvláitě in- 
dickým, kde subjektivní filosofii své může dáti plného průchodu pod rouškou ob- 
jektivnosti, což cbarakterisnje vlohu jeho jako vysloveně epickou, jeví se opět 
v řadě zdařilý cil čísel, na př: „Buddha v brahmanski knjiŽnici", „Fatír**, n^^^ 
)»ap&U", qBuddha ín Anauda**. Zajímavá svým provedením je scéna ^Pre- 
seran v gostilui ,Pri datem grozdu^** DeUí epícký okruh „Pavliha na jutrovem'' 
uzavírá ebírku. O něm promluveno bylo v listu tomto hned při jeho neknižném 
publikování (roS. I. str^ 845). «Nove Poezije**, lze shrnouti úsudek, potvrzují 
iDovu ASkercovi Jeho přední místo v současné poesii slovinské. — r — 



Smetanův Dalibor v Petrohrade. 

S trpkosti zaznamenáváme dnes y časopise našem událost, která 
Tfmluvně illustruje dnešní stav vzájemnosti ruskočeské na poli hudeb-^ 
nibo uméní. Neradí chápeme se péra, abychom právě v tomto časo- 
pise, věnovaném vzájemnosti slovanské, promluvili několik upřímných, 
nejlépe míněných slov o tom, jak ruská hudební kritika přijala prvé 
provozování Smetanovy opery > Dalibore na jeviSti císařské ruské opery 
v Petrohrade, Nejzarytější nepřítel českého národa nemohl by napsati 
o Smetanově hiidb3 to, co psaly některé ruské — i seriosní jinak listy 
politické. Skoro vSechny kritiky psány jsou tonem tak nešetrným, a 
některé dokonce tak jízlivým, že marně se snažíme vysvětliti si toho 
příčiny. Jame-li my Čechové v leckterém ohledu snad národními šovi- 
msCy, nejsme jimi v oboru hudby. Němci, úhlavní nepřátelé naši na 
politickém poli, dali nám v té příčině nejlepší vysvědčení, zařadivše do 
repertoiru prvých svých divadel jednotlivé opery Smetanovy, a zejména 
opery »Prodaná nevěsta* a >Dalibor*. O veHké hudební ceně těchto 
oper nem(^e býti tudíž žádné pochybnosti. Běžeti může jen o nepo- 
chopení Smetanovy hudby. A kdyby bratří Rusové v případě, o němž 
dnes mluvíme, hudby Smetanovy byli nepochopili, a u veřejnosti nijak 
se tím netajili, nemohli bychom zajisté ničeho proti tomu namítati. 
Vkus přece jest individuální a nedá se nikomu vnutiti. Neuráží nás 
proto, že ruská hudební kritika ani po třiceti letech od té doby, kdy 



254 Literatara, umřní. 



dávána byla v Rusku poprvé Smetanova > Prodaná nevěsta*, neporoz- 
uměla jinému přednímu dílu Smetanovu, uráží nás vSak způsob, 
jakým se píSe o díle prvébo českého hudebního 
d r a m a t i k a. Uráží nás to zjevné bagatelisování, ta jízlivost, to ne- 
pokryté strannictví, to překrucování nepopiratelného fakta, že opera 
> Dalibor* mela u ruského obecenstva úspěch dosti sluěnf, byť 
ne takový, jakého bychom si přáli. Někteří kritikové se totiž podřekli 
a zaznamenali, že » Dalibore sotva se stane na scéně Petrohradské 
operou repertoirní, přesto, žeu obecenstva měl úspěch. 
Tedy ruské divadelní obecenstvo lépe pochopila Smetanovu hudbu než 
vůdcové jeho vkusu. Není to charakteristické ? A ještě něco. Ze všech 
referátů ruských listů vysvítá, že výkonní umělci, kteří v opeře » Da- 
libor* zpívali, činili se, co mohli, jen aby přispěli k úspěchu opery. 
Provedeni > Dalibora* špatné tedy nebylo. A poněvadž ani u obecen- 
stva ruského opera Smetanova nepropadla, postarala se jediná 
ruská hudební kritika v době třiceti let již po- 
druhé o to, aby Smetanovu a s ní i všechnu českou 
hudbu na Rusi nadobro ubila. Neboť po kritikách, které 
vyšly v ruských listech o >Daliboru*, nelze se nadíti, že by ředitelství 
císařské ruské opery petrohradské dalo častěji na řepertoir »DaHbora<, 
a rovněž tak nelze se nadíti, že by hlasy ruské kritiky zůstaly beze 
vlivu. Než poslyšme již ony hlasy. 

Jeden z nejpřednějších denníků ruských, Novoje Vremja, 
píše v prvé stručné zprávě o premiéře >DaIibora« takto : » Opera měla 
velmi prostřední úspěch . . . Jakýsi těžkopádný provincialismus leží 
na celé této opeře jak ve scénickém tak v hudebním směru. Hudba 
,Dalibora* jest sice libozvučná, ba není prosta vřelosti, avšak nic v ní 
není nového nebo živého. Provedení ,Ďalibora* zasluhovalo plné po- 
chvaly. Všichni umělci a rovněž tak p. Nápravník osvědčili neobyčejnou 
péči o operu českého skladatele . . . Vypraven byl » Dalibore s ob- 
vyklým u našeho divadla přepychem : kostýmy byly velkolepé, deko- 
race objednány z jakési příčiny až ve Vídni ; výpravná část jako 
vždycky dělá divadlu čest. Rovněž tak sbor i orkestr učinily se své 
strany všechno, aby byly na obvyklé své výši. Divadlo bylo daleko 
ne plné; nemálo bylo volných míst v parteru a zdá se i v ložích.* 

Týž denník (Novoje Vremja) přinesl pak obšírný feuilleton o opeře 
» Dalibor*. Napsal jej hudební kritik M. Ivanov. Vyjímáme z něho 
toto: », Dalibor* dán byl za nejvýhodnějších okolností, o svátcích, když 
se obecenstvo tlačí do divadla. Tentokráte však hlediště zelo prázdnotou 
a neprodaných lístků bylo u pokladny při samém počátku představení 
dost a dost. Petrohradské obecenstvo chovalo patrně jistou nedůvěru 
k této opeře. Proč? Pamatovalo se snad na fiasko ,Prodané nevěsty* 
téhož Smetany, dávané na Mariinském divadle r. 1872? Ci prostě ne- 
důvěřovalo hudbě skladatele, jehož jméno mu vůbec ničeho nepravilo, 
a o jehož opeře mlčel tisk, přestávaje svého času jen na suché po- 
známce, že se zamýšlí dílo to dávati? Af jest tomu jakkoli, hlediště 
Mariinského divadla u večer prvého provozování opery Bedřicha Sme- 
tany vypadalo docela jinak než při podobných příležitostech. Ani zájmu 



Literatura, umění. 255 



žádného nebylo; zdálo se, že obecenstvo jest vlažné, že se nudí a že 
jen st&žj potlačuje zívání. Úspéch ,Dalibora' při premiéře byl každým 
spSsobem prostře Jní, skorp pochybný,* Velmi mnoho mluví referent 
c slabostech libreta, načež pokračuje o hudbé takto: >Hudba , Dalibora^ 
při jistjch svých přednostech má ve skutečnosti jen v f znám relativní. 
Leží na ni ráz provincialismu, ba čehosi staromodního . . . Měl jsem 
již na jiném miste příležitost mluviti o tom, že pro naSe ucho české 
melodie nezůíttavují dojmu bezprostřední svěžesti a rázovitosti (samo- 
bytnosti), ktertmi dfchají naSe písně; české melodie jeví se nám v jisté 
německé formé . . . Ostatní část hudby ,Dalibora* jest libozvučná, 
hladká, avdak nemá vzletu a pravé inspirace. Nedojímá ani srdce ani 
fantasii. Všecko jest hezké, ale při tom nudné . . .« 

Kritik N. Solovjev píše o » Daliboru* v »Rossiji* takto: 
>Soudíme-li dle ,Dalibora', nemožno říci, že by Smetana stačil na dra- 
matické sujety ... V celé opere viděti jest výborného hudebníka — 
technika, který znamenitě vládne orkestrem, sborovými massami, který 
omí včas přecházeti od recitativní hudby k hudbě melodické, za- 
okrouhlené — zkrátka viděti jest hudebníka vzdělaného, věci znalého. 
Avšak skladateli nedostává se pravého dramatického talentu, nedostává 
se mu vzletu, hudební nadání jeho není svérázné a postrádá skuteč- 
ného divadelního temperamentu. Všechno sestaveno jest rozumně, aka- 
demicky, avšak to všechno nedojímá, neunáší posluchače . . . Vůbec 
opera tato sotva může počítati na solidní a všeobecný úspěch. Aspoň 
my jsme o těch úspěších málo slyšeli, nehledíc k tomu, že ,Dalibor' 
dáván byl poprvé v Praze již r. 1868. Krásné dekorace, kostýmy, vý- 
borné provedení sotva pomohou této opeře, aby se u nás udržela . . . 
Sezóna ruské opery není příliš dlouhá, ruských oper, zařaděných do 
repertoiru a čekajících, až přijdou na řadu, jest mnoho, ,Dalibor* za- 
tarasil normální postup příprav jiných oper a bohužel dokázal, že jeho 
přítomnost na naší scéně jeví se daleko ne nevyhnutelnou. « 

Vrcholem zlomyslnosti jest kritika p. JBaskina v »P e t ě r- 
burgské Gazetě«. Pan Baskin tropí si posměch již ze jména 
Smetanova a praví, že » někteří, vyposlechnuvše si operu, shledali, že 
by se autor mohl jmenovati nikoli Smetana, nýbrž » Kyselé mléko c 
(Prostokvaša).* Není-hž pravda, pěkný vtip! Dle p. Baskina >neučinilo 
prvé představení Dalibora zvláštního dojmu, ba spíše naopak se nelí- 
bilo; obecenstvo bylo úplně lhostejné. Rozčiloval se jen p. Nápravník, 
který velice pečlivě se staral o úspěch opery. Postačilo několik zá- 
tlesků na poslední galerii, aby hned dal opakovati. Takto opakoval jen 
k svému potěšení duetto paní Budkevičové a p. Čuprynnikova i árii 
Jeršova. Ostatně taková láska k jeho rodáku jest úplně pochopitelná; 
Skoda jen, že p. Nápravník mnohdy (na př. když celé divadlo 
žádá opakování ouvertury k ,Ruslanu') zůstává lhostejným ku přáním 
obecenstva. Chcete-li, za takovýchto podmínek měla opera úspěch. 
AvSak dle vší pravděpodobnosti čeká ,Dalibora* osud zapomenuté již 
opery ,Saracin* od Kjuje . . . Všechno bylo učiněno, aby se Smetana 
ndržel na jevišti. Avšak všechny tyto podpory, zdá se, jsou velmi 
slabé pro výtvor skladatelův, nepomohou ani dekorace, ani kostýmy, 



^ 



2fi6 Literatura, nměoí. 



ani umělci, klerfch skutečně třeba litovati anebo je odměniti mučed- 
nickými korunami* . . . 

Stejně roztomile pide v jiném listě p. A., dle něhož hudba > Da- 
libora* >nevyyoIává žádného dojmu; vyposlechneš si ji a hned na ni 
zapomeneš, zapomeneš na vždy . . . Jest to v&bec sluSná kapelnicki 
muzika, bez určitého stylu se stopami vUvu různých nadanějších skla- 
datelů . . . Takové opery jako ,Daliboť, neobsahujíce projevu silné in- 
dividuálnosti a svědčíce jen o pracovitosti autora, svědomitého a věci 
znalého muzikanta, nejsou charakteristickým výrazem těch nebo jiných 
směrů v hudbě a nemají významu pro její rozvoj . . .« 

A takové jsou i jiné kritiky ruských listů. Zajímavé jest, že 
docela jinak píSe německý list petrohradský >Petersburger He- 
rold*, který operu chválí. 

Případná slova pronesl o přijetí » Dalibora* od Rusů v » Novém 
Vremeni* p. V. S, (myslí se, že jest to upřímný náS přítel p. F. SwU- 
kavsJcij), který píše takto : »U nás mely by sympathie působiti sptSe 
na prospěch českého díla. Nejsou-li nám české motivy dost blízké, 
měly by nám býti přece bližSí a srozumitelnější než Němcům. Stačilo 
by trochu dobré vůle, trochu lásky a možná, že bychom ještě dříve 
přišli jim na chuť nežli Němci . . . Jako Rus, který častěji pobyl v Če- 
chách, mohl bych poukázati ještě k jiné příčině, která nás měla pří- 
měti k větší pozornosti vůči českému dílu nežli se stalo. Té doby, co 
naše ruská opera nikde v celé Evropě nenalézá útulku, nacházíme 
v české Praze jediné zahraničně město, kde o ruskou operu je zna- 
menitě postaráno, kde se těší nejen značné oblibě, nýbrž možno říci 
skutečné lásce.* 

Ano, p. V. S. má pravdu, ale jen částečně. Od r. 1866, tedy za 
34 léta dávaly se na českém zemském jevišti v Praze tyto ruské 
opery : Žizň za carja, Ruslan a Ludmila, Panna Orleánská, Rusalka, 
Démon, Jevgenij Oněgin, Piková dáma. Májová noc a KxAže Igor, a pro 
příští léta chystají se jiné opery ruské. (Opery krajana našeho p. Ná- 
právníka Nižegorodci, Harold a Dubrovský nejmenujeme.) Máme-li však 
mluviti pouhou pravdu, musíme se přiznati bratfím Rusům, že jen 
některé z uvedených ruských oper, jmenovitě opery Cajkovského těšily 
a těší se skutečnému všeobecnému úspěchu kritiky i obecenstva na- 
šeho, kdežto o jiných operách nemožno říci, že by se obecenstvu přiliš 
mnoho líbily. Jestliže se přes to dávaly a dodnes dávají anebo i budou 
dávati, má o to zásluhu pouze správa Národního divadla a 
česká hudební kritika, která zaujímá jiné stanovisko než hudební 
kritika ruská. Nebýti této české hudební kritiky a vůbec lásky k ru- 
ským věcem, nevíme, kolik oper ruských by se udrželo na repertoira 
našeho Národního divadla. 

A ku konci malou poznámku. Od nějakého Solovjeva dávala 
se před několika lety ve zdejším německém divadle opera >Cordelia«t 
která propadla. Od našeho Nár. divadla nebyla k provozování přijata 
pro svůj ráz eklektický. Není snad tento p. Solovjev totožnou osobou 
8 jizlivým kritikem >Rossije<, p. Solovjevem? K. K. 



Uměni, yfda. 
Piiudky a oznainy: strana 

V. Pokrovskij: B. F. BtjinHCKLĚ RaKi KpRTUKib H co3;i(aTejib 

HCTopiR uoBoft pyccKoň JiHTepaTypu. (Sk.) 250 

V. V. KačaaoYskif: HcTopia Cepóifl c% nojiOBBHU XLV. flp 

KOHi^a xy. BtKa. (ŠL) 2í.O 

R. Zawilinski: iSlowacy, ich žycie i literatura. ((?.) 251 

W. Eljasz Radzikowski: Korony królów polskieh. — Ubíoiy 

w Polsce i o B«|3iadów w wieku XIV 261 

Dr. St. Eljass Radzikowski: Z folklorystyki slowaekiej . . 251 

J. Ma ch ar: Magdalena ((?) 251 

WL MKoxIowski: Misya Koáoiuszki do Paryža w r. 1793. (— ď — ) 252 

Jean D^Outremer: La Pologne et la paix generále, (-^d ^) . 252 

VirginiaM. Crawford: Stadieg in foreign literatuře. ((/.) . 252 

A. A & k e r c : Nove Poezije. (r) 253 

Snetanfiv Dalibor v Petrohrade {K K) 253 

Vyobrazeni. 

13. D. V. G r i g o r o v i « 286 

Listárna. 

Dopisy* týki^iei se redakee, knihy k oznámení a časopisy 
na Týménn zasílány bndtei přímo redaktoru (Praha, PfttrossoTa 
188-lL). 

Bokopisů neTraeíme; zyl&itními dopisy odpovídati nemůžeme. 

Dotazy zodpovíme příSté; doSly do tohoto Čísla pozdě. 

Opraya. 

Pod dopisem z Petrohradu v tomto čísle vypadl v některých exemplářích 
obTyklý podpis Let o pisec. 



Spisy redakci aaslanó. 

Konstantin Yeliěkov: Sonety. Z bnlharltíny přeložil Vladislav Šak. V Praze 
1900, nakl. A. Reinwart. 

Fyi^yjibU^Hua. HanHcaB npo«. Bojio/^hmrp lUyxesn?. I. Lvov 1899. Nákladem 
Nauk. Tovar. im. Ševčenka. 

Horoskop. Pami^tnik ze skarbca poezyi polskiej. Uložyta Wanda Želenska. 
Krakov 1900. Nákladem vlastním. 

Henryk Sienkiewícz: Písma. Tom XIII. Legenda žeglarska. Bartek zwyci^zca. 
Sielanka. Z wražeú wloskich. Varíava 1900. Bezplatná příloha pro před- 
platitele Tygoduika Illustrowanego. 

'říd)ebjenař. ^^^Jroí^fa fa ®3erbow na íeto 1900. Nákladem „Macíicy Serbskeje" 
v Budyiíně. 

Listownik dla dzieci i mtodziežy przez Józefa Chociszewskiego. 
Bytom, 1900. Nákladem „Katolíka*". 

Ni ech žyje! Zbiór toastów i przemówieií, zestawil Józeť Chociszewski Bytoni, 
1900. Týmž nákladem. 

Prospekt: Map Ha Jljnssi, n^Lpsaxa óiiJirapcKa KHAruHH, rpa^Hua Cbh- 
n^OBCKa. Buorpa«H«iecKH 04epK'B. HariHcajii* h cusLO^^nni^ ci> ili;im>- 
crpaii^HH A-P^ Ajz^pe^i PyAo.i«'&. Nakladatel: Jljk BeaeujuieR^B 3% ILiob* 
AHFB (ILion^a^^ „KHfl3x Bopaci*'). Cena 1 lev 80 stotinek, vázané 
5 1. 60 st. 



Knihovnám 

spolkovým, obecním, učitelským i soukromým 

dopornčiijeme 

I. ročník Slovanského Přeliledn, 

jehož máme jíž jen nepatrný počet exemplářů na skladě 

a jeuž obtfííhuje články 

Českých spisovatelů: J. Boreckého, A. černého, J. Hudce, U Kuby, 

F. Kvapila, J. V. Le<ri, J. Michala, L. Qiiise, F. Řehoře, K» »SíěpA,nka, 

F. Táborského, J. Třestíka a J. Vrchlického; 
Rusa: V. Doroševiče; 
Rusinů: J. Franka a V. Hnafiika; 
Poláků: J. Baudouina de Courtenay, liomualdv Baudouin de Courtenay, 

P. Chmieiowského, S-. R. Lewandowského a W. MigkiewÍGZe; 
Slováka: V. Srobára; 
Slovinců: I. Trinka a F. Vidice; 
Srbochorvatů : D. Illjce a M. Marianoviée; 
Bulhara: A. Balana; 
dále 59 ukázek ze slovanské "poesie^ četné původní dopisy ae vsecb končin 

slovanských, referáty^ zprávy ze života Slovanů, radu podobizen, 

mapky atd. 

Um^ Cena 3 z\. 20 kr. 



l^nihtiskárna f. Simáček, aakladalelá 

Y praže, Jeruzalémská ulice č. 11. 



Bay J^íáfilc iHt/šiťHkf/ sloranské prosíme, aby 
v krnlni srtfvfi xiíinuffvh itledtU SlovaiiHkénni JPře- 
tdcihi xiskárffti ofJhťrafr/it, ahif Jej bádali r karár- 
ikócli^ hrsviiáih, řfrn(fí'skf/r/i spolcích a pod, 1^'osiiHe 
dále odOřrařrlc itiíšvho Ustu^ ahff si iieobtéxovídi oxuú' 
nttfi mnu adrrsst/ srfjcit xhánnjch^ juux bycJunH mohli 
Sloranskff PřeJilťd xaslati na uká:^ku. 



Vyiavatol B. SimáOnk. — Tiskem F Šiui.tčka v Prače. 



SJaur S^.IL 



BŘEZEN 



Slovanský 



ročník II. 
<';ÍSL0 »;. 



PŘEHLED 











SBORNÍK STATÍ, DOPISŮV A ZPRÁV 
ZE ŽIVOTA SLOVANSKÉHO 



KKUAKTUK 



ADOLF ČERNÝ 



Adminiitrae* % exp«dio« 

▼ knihtiskArnft F. dimičkoré ▼ Praee, JeruBAlémikft 
alioa 6. 11. 

Vjoh&if Tftdy prmlho pAtku ▼ mésf ci, Tyjímajo irpen « s&řf 

Předplatné (i ■ poftt. siailkou) 

do Tieob lenf Bakouiko-Uherska, Boiny ft líerca- 
foriny ■!. S'20. do Némeckft ■!. S-5o (= e marek), 
do Srbika si. S'60 (7 20 franků), do c«I«ho oiUtnfbo 
itarého i noTéko iTéta si. 8-8o (7 3u frankA, S rnble). 
Cena jadnotltTďho laAitu 4U kr 



V PRAZE 1900 

KNIHTISKÁRNA F. řilMÁČEK, NAKLAIUTEI.É 



HARVARD COILEGE LIBRARY 

THE GIFT OF 
ARCHIBALD CARY COOLIDGE 






h''-^Sik€/''^ iSrvs^íg/^ ís \afs. 




>Oi<OtiOi'OHOJtOiiOiiOnOnO>iOMOiiOiiOiiO<tOiiOl lOiiOnOnOliOiiOi 



OBSAH. 

Ze slovanské poe«ie. 

(Ukázka 44.-46.) 



atnuta 



Vladixlav Sak: Z nové poesie bulharské. Ivan Vaiov. Sova. — Práce. — 

i'o^«atrte na uás joii! 2ó7 



Stati. 

St lepán llviič: Troji hnutí v Chorvatsku Dam. - Qlas. - Život ... 261 

Dopisy. 

Z Petrohradu {Letopi^eo 269 

Z Varšavy. [Anreli Wiszat) 272 



Rozhledy a zprávy. 



Slované severozápadní : 



Vl.uU Sz-t-lluv.-! a Slováci. \K. K.) Výstava českého vefejného 

tisku v Puří/.i ... 276 

Oslava prtiiiřitky C 'li. n,.uov^. i > - 276 



Slované východní: 



I : love knili.jvuy v Uuskii. ^ ah) 277 

Iltispt.íiái.-ké poinr-ry riniu-ikelio lidu v Haliči, {—ch}". „Mladá 

Ijkrji.um^. [Ú)', .' 277 



Jihoslované : 

J)r. !'». IjHvir. í '!. P\ Vrt^kmnúv pouitiík. 



278 



( iiiťiii, veda. 



Prelti«.'J literatur slovanských za r. 1899. 

I.' 11 H k H ( r. F. liwjittinrikij) 
r .. 1 > k JÍ [Ffíň. línrstrk) . . . 
Slovinska {Dv. /■ Vidív) . . 
Li u 1 h a r s k H {I)r. A. Balan) 



278 
284 
297 
300 



(PokračoTáBÍ ■* I. itraaé obálky.) 



VLADISLi? ŠáKr 



Z nové poesie bulharské. 

Ivan Vazov. 




lT»n Vaaov 



O I. Vazovu a jeho poesii mámo v naší 
literatuře samostatnou staf od J. A. Voráčka 
v Jelínkově Slovanském Sborníku z r. 1883 
(•Poesie bulharského básníka Ivana Vazová*), 
pročež se tuto omezujeme jen na několik 
stručných poznámek. 

Ivan Vazov se narodil 27. června 1850 
v Sopotu. Otec Vazová byl obchodníkem 
a Ivan, nejstarší syn, byl vyhlédnut za jeho 
nástupce. Tím byl dán směr jeho výchově. 
Měl se naučit novorecky a turecky, i poslán 
-na gymnasium do Plovdiva. Ale novořečtina 
i turečtina mu nevoněla. Po čase jej tedy otec 
vzal • domů, do obchodu, k němuž však 
Ivan nejevil valně chuti; místo obchodních 
číslic psal verše. I poslal jej r. 1870 k pří- 
buzným do Rumunska, aby se u nich vzdělal 
na řádného obchodníka. Zde poznal mladý" 
Vazov život »chašů« — dlažbošlapů, otrhanou, 
zhhalečůj karbaníka a zlodějů, avšak i hrdinů, revolucionářů, nadšených 
palriotů, prvních pionérů svobody Bulharska — hrdinů pozdějšího 
dramatu I. Vazová *Ghaáové«. 

V Rumunsku žil do roku 1874, kdy se vrátil do Sopotu. V So- 
potu byl členem revolučního komitétu. Po vypuknutí povstání r. 1876 
a po zmaru jeho, spasil se Vazov, jako mnozí jiní, útěkem do Ru- 
munska. Když Rusové vzali Svištov, byl Vazov knížetem Gerkavským 
jmenován úředníkem svištovské gubernie, kteréhož úřadu se vzdal 
r. 1879. V SviStově zastihla ho smutná zvěst: bašibozuci vyplenili 
Sopot, rodný dám jeho srovnali se zemí, otce na útěku v horách 
v pravém smyslu slova rozsekali, matku a bratra Ivana pak zavlekli 
do moldavského monastýru v Rodopách. 

Roku 1880 Vazov se přesídlil do Plovdiva, brzo se stal poslancem 
íí členem stálého komitétu Východní Rumelie. 

V té době redigoval » Nauku* a s Veličkem » Národní Hlas< a 
*Zoru«. 

Ale plovdivský převrat r. 1885 učinil všemu konec. Krásné 
>Zory< vyšlo jen 5 čísel; 9. srpen 1886 vyhnal Vazová z vlasti. 
Uchýlil se de Cařihradu a odtud na Rus, kde (v Oděsse) napsal nej- 
cennější své dílo >Pode jhem*. R. 1887 vrátil se do vlasti, založil 
v Sofii >Dennici« a stal se později v kabinetu Stoilova ministrem vy- 
učování. — 



Sloransk^ přehled. IL 



17 



268 



Vladislav Šak: 



Vazov mnoho psal: verde, dramata, romány, novely a jiné věci. 
NejdAležitéjdí jsou: IloBtCTH ii PacKasM (I. — III.), ^paCRH, 
H iIIapKH(I. — II.), Cptii^a, tf^e-JiH?, drama Xď^moBe (v němž 
líčí sebe v Brečkovu a zvéčúuje velkolepoa postava revolucionáře a 
turkobijce Strandžy), He mhjiii, hc ^^parii, PycKa (drama), 
MnxajiaKH Hopóa^^H (komedie), dále básnické spisy 11 o ji h 
H ropu (po přečtení » Epopeje zapomenutích* z této knihy chápeme, 
kdo byl Levsk^, Botev a druzí buditelé Bulharska), 11 o e m ii, 3 b y- 
KO B e, FpaMa^^a, Hu^obi^h, C^iiBHHi^a, 3aropKa, íIth- 
jiHJi, Ilp-bnopeut u rycjia, TArHit HaBi, jirapiiH 
HdĎaBJíeHHe, noA'B htoto, Hobh acMH a poslední 
GRHTHHinKH ntcuii, z nichž přinášíme malou ukázku. » Práce < 
a »Popatřte na nás jen< svým bezohledným realismem a sociálním 
zbarvením otevřely v bulharské poesii okno novému, ostrému vzduchu. 
Z té příčiny je vybíráme, ač jinak svým rhetorismem a provedením 
vůbec hlásí se do mnohem stardí doby, než jest doba nynějdí. 

V Sofii 1. února 1900. 



Sova. - 

ByisíJibTb. 

Strach neznámý i touhu, tíseň, muku 
jeem pocítil, sám bloudí v tichým lesum. 
Ni ptáče nezapíplo ▼ listech buku, 
ni brouček nezasustil mechem, vřesem. 

Úžasoý klid! Tot mrtvé ticho hrobů, 
jež chyční hrázy v teskné ňadro vná&i. 
Tak smutné asi vl&dne v kobk&ch roba — 
v&ak tam přec Časem řetdz zabaraSí. 

VSak BI7&! Hlas jakýs zachvěl nSmým vzduchem. 

V ten zvuk se vpíjím: sova houká kdesi ! 

A náhlá radost srdce budí ruchem: 

£vuk, třeba chmurný, vpadnul v chmurné lesy ! 



Práce. 

Tpjí^-bTb. 

Po chlumech, prorvách, vrcholích i stráních 
až k oblakům, na horách vSude pole. 
Umělec, pluh, tu zázrak konal na nich 
a zlatem klasů pokryl stráně holé 

Kam pohlédneš, zříš sledy prAco svalů, 
znoj Čela tady zemi vlažil všude, 
a nouze — páka práce — orala tu skálu, 
ruch vnesla v kraje půvabné, však chudé. 



z nová poesie balharské. 259 



Acb, práce! Zoáme mj ji? Kežný chleba 

my Wme-li jak dobývá se tradem? 

Mj známe-li, co síly k torna třeba 

z hor těžit neplodných, sft v kraji chudém? 

Rnchadla, srpd, motyky a kosy 
zda známe práci poctivoa a cennou? 
My prací slnžbn zveme, zisk jel^ nosí, 
jalovou lenost, dobře zaplacenou. 

Jame bídné pokolení sbéhů práce, 
nás tísní namáhání, trud nás plaSí! 
My nevéřime v práci svou a sladce 
si v službě hovíme — ta tužbon naSí! 

Prostorná pťSsobiStě u nás ladem 
už dlouho leží, nale země chudne; 
bez energie sval ná&, výSe kladem* 
chtíč podlízavců, cesty líných schůdné. 

Za plnou mison državného*) stoln 
se u nás každý pachtí, moudrý, prostý. 
My v život rodinný i v ddm i Školu 
zanesli heslo: K službě vodit hosty! 

A cizí host už hrabivon svou rukou 
sáh* na nál poklad, dary vSehomíra. 
A bída 8 nouzí na vrata nám tlukou, 
a v chaty naSe chudoba se vtírá. 

Ctím tichou práci uČencd. jích píli, 
ctím snahy pokroku i rozkvět vědy, 
umělce povzlet; věřím, že jde k cíli 
poeta písní, v níž zřím božství sledy. 

A vSechny ctím, kdož pro ideál dýsí, 
ospalé bndí, žárem tužeb hoří — 
vSak, bože, vedle rukou; které píSí, 
malují, řídí, vedou, velí, tvoří, 

dej, bože všemohoucí, u nás zdravé ruce, 
jež pracují a stírají pot skrání, 
jež tiše tvoří rozkvět v trudu muce, 
z jichž mozolů jde práce požehnání ! 



^yPopafřte na nás |en!^^ 

„EjiaTe HH BHTBre!'* 

Ten hlas mi vstříc jdo cestou celou, všude ! 
Jťo krčmách, chýžích — stále stejnou bude. 
Jsem v selské chatě, oknem zírám ven 
a hlas ten na mne volá z náspi chudé: 
. „Popatřte na nás jen!" 

>) Státního. 



n 



260 Vladislav Šak : Z nové poesie bulharské. 



Poehy dým a nízká, uSazená síně 
86 Tzdachem £alář4. Na slámé ▼ Spině 
sblíženi bídon spolu spí svůj sen 
ve hadrech Človék, dobytče i svinS. 
„Popafcřte na nás jenl** 

Zlá bída! Nooze! DuSe otupené! 
Sestárlá děcka, ienj nahrbené! 
Chléb (zpola peěeu, kouřem usufien), 
hltají chřtány hladem vycvičené ... 
;yFopatřte na nás jen!*' 

Jen tíže, spousta hluboká tu vládno 
a stálé strasti — ťadosti však žádné! 
Hnďj páchne dvorem, v jámé nuvrden — 
nemoci řádí, smrt má dílo snadné . . . 
„Popatřte na nás jen !" 

A stálým trudem s čela pot se valí, 
zoufalost, svízel vSecku naděj vzaly. 
Zvuk písní, smích je bídou zapla§eu. 
Jen nouze věčná tu, hlad host je stálý . . . 
„Popatřte na' nás jea!** 

Zde vAle rdousena! Pod každým krovem 
tu človék žije tmy své pod žernovem, 
poznání světlem neuí osvícun — 
od svého skotu li^í se jen slovem. 
„Popatřte na nás jeu!** 

„Popatřte na nás jen," zní v sluch mi lkáni, 
„živeni námi, velmožní vy páni! 
Jen na mžik vzdalte se svých denních scén 
a na nás, kteří pro vái platy shání, 
popatřte chvíli jen ! 

Vy, kteří v klidu v palácích svých dlíte, 
vy slavní, sytí, snad se přiblížíte 
ku plotům našim, poslechnout nái sten! 
Vám vlas se zježí, až nás uvidíte! 
Popatřte na nás jen ! 

Co národ je, vám naSe bída poví! 
Snad stud vás pojme pod našimi krovy 
a soucit promluví k vám nachýlen. 
Nás dosud rádi měli jste jen slovy: 
popatřte na nás jen!*^ 



^ /La^6^ 



r 



StJGpaa Radié: Trojí hnutí ▼ ChorTatsku. 261 



STJEPAN RA.D1Č : 

Trojf hnuti v Chorvatsku. 

Dom — Glas — Život. 

Od té doby, co plemenná zášf a stranoická zdivočelost dos&hlf 
v Chorvatska svého vrcholu, začíná také hnutí, jež v první své dobé 
bylo zcela přirozenou reakcí proti povrchnímu vlastenčení a vypočíta- 
vému politikaření. 

Reakce tato objevila se nejdlnéji u mládeže universitní, a v první 
chvíli se zdálo, že z jednotného odporu a z tfchž vnějdich příčin ne- 
spokojenosti vyplyne také jednotná positivní práce dle stejných zásad 
a stejnými prostředky, aspoň v hlavních svých rysech. Zdálo se to tím 
spíSe, poněvadž reakce nebyla jen národní a politická, nýbrž i sociální 
a literární, tak že možno bylo nadíti se, že nové pokolení vstoupí do 
veřejného života s celkovým programem životním. Ale také zde pře- 
vládaly pohnutky vnitřní nad příčinami vnějšími, tradice zvláštní vý- 
chovy nad všeobecnými tradicemi národními a individuální náklonnost 
nad všeobecnou potřebou. 

Mládež chorvatská sestává hlavně ze dvou částí dle svého p&- 
vodu: z části lidové, selské, venkovské a z části městské, více nebd 
méně úřednické, jelikož měšťanstva ve smyslu francouzském anebo ně- 
meckém v Chorvatsku ještě nebylo ani posud není. 

Venkovští studující, nemajíce žádných společenských styků, vy- 
vinují se zcela jinak než synkové > panští «, jimž jsou otevřeny dvéře 
i nejvyšší společnosti. Rozdíl není jen vnější, nýbrž spočívá hlavně 
v lom, že Záhřebané kladou hlavní důraz na umění a Hterataruý 
kdežto venkované na politiku a národní hospodářství. Poněvadž jsoti 
velká umělecká díla zřejmě majetkem více méně celého člověčenstva, 
kdežto každá politika má svoji zvláštní formu i své zvláštní zájmy, 
Vyvinulo se samo sebou, že » umělci a literáti « stali se kosmopolity, 
|)olitikové a ekonomové pak nacionalisty. Neznamená to, že by prvnf 
chtěli »zraditi« vlast a národ a druzí ohraditi se čínskou zdí. 

Kdo by soudil z theorií a z nesčetných a nekonečných student- 
ských sporů, které příliš často končí hádkou a urážkami, domníval by 
fte, že skutečně tu stojí proti sobě dva diametrálně protivné proudy: 
ryze kosmopolitický, protivlastenecký — a úzce národní. Zkušenost 
však poučuje nás zde jako jinde, že netřeba klásti příliš váhu na 
slova a theorie lidí vůbec a mládeže zvláště, nýbrž že teprve z čin ů 
i skutečného života lze souditi o pravém rozdílu jednotlivých skupin, 
K se zovou stranami, školami, kroužky anebo směry. 

V tomto praktickém denním životě vidíme záhřebské kosmo- 
polity, jak zcela klidně ne-li lhostejně pohlížejí na vzrůstající vliv mi- 
fcrské státní moci v Chorvatsku, třeba dle svých zásad a theorří 
stáli v nejpříkřejší opposici proti každému znásilňování. Je to důsledek* 
!€jich pojímání života, v němž tito »kosmop3lité« hlásají především 



262 Stjepan Radic: 



^ uměleckou svobodu tvoření. Maďaři vdak posad rníH hlavně proti 

politické svobodě smýdlenř, a ta, jako politika v Abec, zdá se bfti 
»uiněIcAm< věcí vedlejší. 

Proto se mladá literární generace postavila k nynějšímu poměra 
chorvatsko-maďarskému na stanovisko neutrální (možno-li na chorvatské 
straně mluviti o takové neutralitě, pokud od Maďar& hrozí nebezpečí 
netoliko nynějdí jakés takés autonomii chorvatské, ale i samé národní 
existenci); proto také představitelé tohoto pokolení stojí blíže liberálním 
maďaronům chorvatskfm než stranám opposičním, které jsou při VO7 
lební agitaci téměř výhradně odkázány na kněžstvo, následkem čehož 
počínají si často jako ryzí klerikálové 

Pravý opak vidíme u mladé generace politické. Tato obrátila se 
nejdříve proti maďarské nadvládě (připomeňme si jen aféru s maďar- 
ským praporem r. 1895) a zůstala vždy blíže starým vlastencům než 
maďarským liberálům, třeba u opposičních vůdců nenalezla nejmenSí 
opory pro své snahy. 

Snahy tyto přestaly brzy býti pouhou reakcí proti strannictví 
a proti plemennému boji mezí Choř vaty a Srby, jak to dokázala 
>Hrvatska Misao« a »Novo Doba<, vycházeváí v 1. 1897 — 98 v Praze. 
V těchto měsíčnících hlásán široký program národní, vnitřní politiky 
všech jižních Slovanů. Brzy však pod vlivem moderního socialismu 
oddělila se z kruhů přívrženců nového směru zvláštní skupina sociálně- 
demokratická a liberálně-kosmopolitická, jež tvoří jakýsi přechodní 
stupeĎ mezi skupinami literární a politickou. 

Všechny tyto tři proudy mají dnes již po vlastním listu; vnik- 
neme-li v obsah těchto tří orgánů, pochopíme myšlenkový ráz mladé 
generace chorvatské, ač k ni nelze počítati těch, kteří, byf byli 
mladými věkem, pokračají ve skutečnosti celým svým životem a jed- 
náním jen v staré strannické zuřivosti, v národnostní nesnášenlivosti, 
v povrchnosti a lenosti. 



Začneme směrem národně lidovým, jehož orgánem jest nedávno 
založený Dom, >list hrvatskomu seljaku za razgovor i nauk«, vydá- 
vaný a redigovaný Drem. Antonínem Řadičem (redaktorem známého 
»Sborniku za život i običaje južnih Slavena «, vydávaného Jihoslovan- 
skou Akademií v Záhřebe). 

>Dom« nenáleží k časopisům pro lid, v nichž se bezohledně agi- 
tuje anebo nestydatě chválí, jež přinášejí sáhodlouhé řeči parlamentní 
a rozličné drobné a politické zprávy. Jeho účelem není získávati pří- 
vržencův určité politické straně anebo sloužiti cílům jakékoliv politické 
moci; »Dom« vytkl si za úkol hlásati zásady vnitřní národní politiky, 
jež všechny vrcholí v tom, by na pevných domech jednotlivců vy- 
stavěl se znova velký dům národní, svobodná chorvatská vlast List 
jest zároveĎ hospodářský i literární, politický i sociální, vždyť ani dům 
sedlákův, ani vlast národa nemůže spočívati na jednom jediném úhelném 
kamenu. Avšak nejlepší pojem o listu podá nám jeho krátký obsah, ač 
z něho neseznáme výborného lidového slohu, jímž >Dom< si tak získal 



Trojí hnuti v Chorvatsku 263 



chorvatské sedláky, že po prvním čísle měl 557 předplatitelů, po 
drahém 862 a po třetím již 1050. ^ 

Ve článku 1. čísla » Jedno stogodidte« poučuje prosty chorvatský 
lid o dfiležitfch událostech, jež v tomto století měly největší vliv na 
chorvatskou budoucnost, totiž o Napoleonovi, o chorvatském probuzení^ 
o válce s Prusy a s Italy, jakož i o úpadku Turecka a jeho následcích, 
totiž o vzniku samostatných států Řecka, Srbska a Bulharska i o ra- 
kousko- uherské okkupaci Bosny- Hercegoviny. V článku > Koliko ima 
Hrvatá i njihove zemlje« populárním způsobem dle zcela jednoduché 
mapičky podává lidu obraz toho, kolik má národních bratří a jak jest 
velká jeho vlast. Po dalSím, obecně poučném článku kbnčí se číslo 
třemi drobnými povídkami (Staří lidé vědí více než mladí. Matčiny 
slzy. Děd a vnuk), příslovnými průpovédmi a drobnostmi. Podobné se- 
řádění mají i ostatní čísla (z přísloví uvádíme na př.: Nebuď jedem, 
by na tě plivali, ani medem, by tě lízali). V druhém čísle na př. v od- 
dílu národním vysvětluje se, >Jak Cborvaté přišli pod cizí v1ádu«, po- 
učuje se, co jest kapitál, úvěr a směnka. Drobnost, v níž se při- 
rovnávají 9niabécedaěi« (analfabeti) chorvatští k Němcům a Židům, 
kteří téměř všichni umájí čísti a psáti, končí slovy: »Vím o jedné 
vesnici v chorvatském Záhoří, kde jistý sedlák již po několik let kupí 
kolem sebe děti a učí je čísti. Kdybych byl báném, vymohl bych tomuto 
člověku od krále zlatou medaili a osvobození ode všech daní a při- 
rážek do smrti. « 

Prvá tři čísla vyplnil redaktor sám, ale ve třetím ohlašuje, že ve 
4. čísle uveřejní překrásný dopis od prostého sedláka a pěkný článek 
od rovněž prostého venkovského mistra. Tím začnou v »Domu« (jak jest 
jíž značně provedeno v akademickém »Zborniku«) objevovati se lidoví 
spisovatelé, jichž dle všeho jest v Chorvatsku dosti, ale nedovedly jich 
k sobě přivábiti ani aristokratické listy umélé literatury, ani nesroz- 
umitelné časopisy denní politiky. V tom právě může se objeviti vý- 
znam »Domu«, že pro hlubší, společný život vzbudí zájem v širokých, 
lidových vrstvách, že se stane pojítkem mezi světlem vědomostí tříd 
vzdělaných a teplem lidových tradic. Zájem lidu o »Dom« vůbec jest 
již nyní potěšitelný. Již nyní, ač »Dom« začal vycházeti teprve od 
15. prosince, ptají se venkované po něm s podobnou dychti vostí a ne- 
trpělivostí, s jakou mladí buditelé chorvatští v letech čtyřicátých oče- 
kávali první číslo >Danice< chorvatsko-sIavonsko-dalmatské.*}j 

Po dlouhé době nekonečných sporů politických anebo nedůstoj- 
ného plazení před vládami, po periodě historicko-íilologického bádání 
anebo romanticko-vlasteneckého vznášení se v povětří — objevuje se 
u intelligence upřímná snaha ne po agitaci v lidu pro politické strany, 
nýbrž po jeho poučování, po organisaci jeho práce a jeho duševní síly 
v starých, tak draze zaplacených hranicích národních. 

Kdo jen poněkud pozná duševní schopnosti a fysickou zachova- 
lost převelké části jižních Slovanů, pochopí, jak hluboký význam by 



') Vychází dvakráte méeíčuě ve velké osmerce na celém archu (IG stran] 
a stojí 3 K, pro deset odběratelů K 2*40 a pro dvacet jen 2 K. 



264 Stjepaa Badié: 



1 



měla pevná lidová organisace oné části jižnfho Slovanstva, kde nikdy 
neztratila se idea národní jednoty Slovinců, ChorvatCi, Srb& a Bulharů 
v nepřetržitém spojení s ostatními Slovany a v čilém styku s ostatním 
světem. V >Domu< smiřují se harmonicky: individuální svoboda, ná< 
rodní vědomí a lidsky cit. Směr tohoto listu jest synthesou ušlechti- 
lých snah, s nimiž jsme se setkali u ruských >národovců<, které vi- 
díme u polských »lidovců« a jež tak sympathicky projevují se také 
v mladém hnutí slovenském. 



Organisovati široké vrstvy lidové znamená vykonati příliš ohromné 
dílo, pročež práce mezi lidem a pro lid nabývá přirozeně formy parti- 
kularistické. Proto také věnuje se >Dom< jen chorvatskému 
sedláku, třeba jeho redaktor jest hluboce přesvědčen o tom, že Choř- 
váté jsou jen částí národního celku jihoslovanského. 

Toto přesvědčení vypučelo nejsilněji ve skupině mládeže, soustře- 
děné nyní kolem vídeňského >Glasu€^ o němž bylo psánp již ve 3. čísle 
tohoto ročníku Slov. Přehledu (na str. 153). Právě vyšlým dvojitým- 
číslem (4. a 5.) ukončen jest I. roč. »Glasu«. 

List vycházel se značnými překážkami, vnějšími i vnitřními. 
Vnějšími jsou maďarská politická moc a zakořenělost strannictví poli- 
tických vůdců všech jižních Slovanů, vnitřními pak rozptýlenost před- 
stavitelů tohoto směru a neustálý vliv různých moderních theorií na 
základní zásady celého hnutí. 

Zásady tyto shrnují se ve smýšlení o státním právu chorvatském 
a o privilegiích srbských, o sporu chorvatsko-srbském a srbsko- 
bulharském, o poměru intelligence k lidu, o duSevních stycích mezi 
Slovany a o nevyhnutelné potřebě hluboké reformy dnešního zákono- 
dárství i státní soustavy vůbec. 

O státním právu chorvatském přinesla »Hrvatska 
Misao* v 1. čísle 10. ledna 1897 toto přesné prohlášení: >Víme, že 
Chorvaté založili samostatný stát již v 8. století, že jimi do r. 1102 
vládli králové chorvatské krve, nezávislí od západního i východního 
císařství; že r. 1182 vstoupili v personální unii s Uhry; že teprve 
v 16. století, tedy pod Habsburky, započala reální unie s Uhry ; že 
Chorvaté samostatně r, 1627 zvolili Habsburky za své vladaře; že jim 
r. 1712 samostatně přiznali vladařské právo i pro ženské potomstvo; že 
r. 1790 umluvili nejužší reální unii s Uhry, ale že ani tehdy nesřekli 
se své státní samostatnosti; že konečně r. 1848 fakticky i právně pře- 
rušili každé spojení s Uhry. 

Známe tedy a uznáváme historické chorvatské státní právo. 

Víme dále, že delegace oktrojovaného chorvatského sněmu r. 1868 
umluvila státní vyrovnání se stejně četnou delegací sněmu uher- 
ského, tak že po tomto vyrovnání jest Chorvatsko právně úplně 
rovnoprávné Uhrám (§§ 1.— 5. a 70. zák. či. 1. [30.] z r. 1868), že 
právně má své politické území (§ 59.) s výhradně chorvatskou 
úřední řečí na tomto území (§§ 56. a 57.); vidíme však, že Choř- 



r 



Trojí hnutí, y Chorvatska- 



265 



vatsko je^t v6 skutečností maďarskou provincií se Širokou autonomií, nad 
níž bedlivj^m okem bdí ,dávěrník maďarské vlády*. 

Positivní chorvatské státní právo jest jen na papíru. 

By historické chorvatské státní právo priSlo jen na papír jako 
positivní zákon, musiii by Chorvaté býti silnějdí než Maďaři. 
A to nejsou a sami nemohou bfti. Kromé toho chorvatské státní 
právo historické ní positivní nevztahuje se jednak ani na Istrii a na 
Chorvaty za Dravou, jednak na Slovince, nevzpomínáme-li ani protiv, 
jež právě toto právo vyvolává se Srby. To jest: óhorvatské státní 
právo křižuje se s chorvatským právem národním. 

Proto my stojíme jen na základe principu národního 
práva, národního védomí, národní síly.« 

Stejné přesné náhledy jsou o tom, co znamenají výsady, dané 
Srb&m Leopoldem I. Není totiž pochyby, že Srbové nepřišli ze své 
staré vlasti jako stádo uprchlíků nebo tlupa lupičů, nýbrž jako orga- 
nisovaný národ pod svým patriarchou. Proto také jejich privilegia 
mají ráz mezinárodní smlouvy, tak že bylo pochopitelné, že r. 1848 a 
později srbští politikové zanášeli se myšlenkou jednoty všech Srbů pod 
korunou sv. Štěpána se zvláštním politickým územím srbským, známoa 
to srbskou Vojvodinou. Ale po r. 1868 ocitli se Srbové jednak v přímé 
závislosti státu maďarského, jednak měli se mu podrobiti nepřímo 
v autonomním Chorvatsku společně s Chorvaty. I měli Srbové těsněji 
přilnouti na jedné straně k ostatním nemaďarským národnostem, na 
druhé k Chorvatům. Místo toho trvali jejich předáci na specificky 
srbském stanovisku Leopoldových výsad a z nich vyplývající církevní 
autonomie. Proto nedosáhli žádných úspěchů a zůstali osamoceni. 
A přece fakt národní jednoty aspoň s Chorvaty otvírá zde zcela jiné 
pole působnosti. 

Skutečná národní jednota Chorvatů a Srbů, ne-li již 
všech jižních Slovanů, a nejen myšlenka o ní — tof originální sta- 
novisko nového hnutí. Důsledně dle toho spor chorvatsko-srbský není 
národní a kulturní nebo dokonce sociální, jak je tomu mezi Rusy 
a Poláky i mezi Poláky a Rusíny, nýbrž ^stě politický a territo- 
rialně historický. Všichni toliž jižní Slované pošinuli se pod ná* 
tlakem tureckým z jihovýchodu na severozápad, tak '2e mnohé kiaje 
původně srbské jsou dnes bulharské, původně chorvatské jsou nyní 
srbské, a původně slovinské jsou chorvatské. Jakmile se tento fakt 
ováží, ztrácí otázka makedonská a bosenská mnoho ze svého ostří. Vni- 
kajíce v národní život, přišli mladí lidé přirozeně k tomu, že dnešní 
poměr intelligence a lidu není normální, a to hlavně proto, že intelli- 
gence chce býti a zůstati nad národem místo aby žila a působila 
ireziní masní m. 

Tato otázka o poměru intelligence a lidu zajímala nejvíce m]a<]é 
pokolení, a ti, pro něž se stala úhelnfm kamenem, vidí v »Domě« 
njlepšf způsob, jakým se má řešiti. Druhým má tato otázka význam 
nipatrný vedle dnešního problému sociálního, jenž vystupuje hlavně 
jíko zápas kapitálu a práce. Tito poslední kloní se tedy k sociální 
d mokracii, náhledu totiž, že jest zapo^třebí hluboké reformy anebo do- 



n 



2GG Stjepan Rndic: 



konce úplného převratu celého rádu společenského, a nejen 
celé soustavy politické. Tento náhled převládl nyní v >61asu«. Proto 
>Dom< a »61as« tvoří dva směry: >Dom< vdří, že v národe v&bec a 
v lidu zvládté jest již pevnf základ společensky* a že tento základ 
dlužno zachovati a rozšířiti pro stavbu hospodářského blahobytu a ná- 
rodní samostatnosti. »61as< ve své nejnovější evoluci posuzuje lid 
více jako massu, již předevSím dlužno vyrvati z drápu kapitalistických 
a klerikálních a potom teprve přikročiti k nějaké positivní práci. Toto 
poslední stadium 9Glasu« není jedtě tak patrno z nejnovějšího seSitu, 
ale v poslední d&věrné poradě bylo rozhodnuto, dáti listu takovf směr, 
následkem čehož uchýlí se od něho značná část, ne-li větSina bývalýcti 
spolupracovníků >Chorvatské MySlenky* a »Nové Doby*. 



Strannické a plemenné boje mezi jižními Slovany jsou jeStě stále 
příčinou velmi neuspořádaných literárních poměrů vSech Jihoslovanň. 

U Ghorvatův, jako více nebo méně u vSech malých národů, po- 
litikové jsou zároveň spisovateli, a spisovatelé téměř pravidelně působí 
také i v politickém životě. Pokud na jedné straně byla strana ná- 
rodní, původně illyrská, jež zahrnovala ohromnou větSinu národa, a na 
druhé hrstka maďaronských Šlechticů, neškodilo strannictví literatuře, 
ba politický zápas oživoval zájem pro ni, jelikož maďaroni vystupovali 
hlavně proti >panslavistické< literatuře a tím jí jen prospívali. Jakmile 
vSak pozdější radikálové jménem Velkého Chorvatska počali útočiti na 
vSe, co utvořili první buditelé, dostavil se úpadek, jenž dosáhl svého 
vrcholu počátkem let devadesátých, kdy totiž historičtí radikálové vy- 
tlačili své odpůrce téměř úplně z veřejného života a dopomohli takio 
Macrarům, že při volbách r. 1892 z 88 mandátů obdrželi plných 77. 

»Matica hrvatska* rozvinula se sice velmi silně právě v té době, 
ale k tomu jí dopomohla jednak' její poníženost před maďaronskou 
vládou, jednak neslýchaná láce jejích publikací. Pro ni se totiž agi- 
tovalo hlavně tímto způsobem: » Považte, 8 až 11 knih s více než 20(X) 
tiskových stran za pouhé 3 zl. A k tomu vězte, že >Matica« nezabývá 
se politikou!* . . . ' 

V té době vycházel dále také »Vienac<, ale stotožúovali jej tak 
s > Obzorem*, denníkem strany Strossmayerovy, že stal se brzy pas- 
sivním a živořil, jako živoří i nyní, jsa závislý od milosti akciové spo- 
lečnosti, v níž rozhodují spíSe vSechny jiné ohledy než literární. 

Několikráte vznikl literární list radikálního směru, ale vždy po 
několika číslech zanikl. Planý radikalism totiž nestačí ani v politice, 
kde je tolik látky pro nespokojenost a rozhořčení, natož teprve v lite- 
ratuře, zvláště takové, jež vlastenectví zaměnila velikáSstvím, lásku 
sportem, hluboký cit romantickou sentimentálností. Znenáhla dodlo to 
v literárních listech tak daleko jako v politických, že totiž čtenář, po- 
dívav se na název, lhostejně řekl: »Ach, toť stará píseň!* 

Mezi universitní mládeží a bohoslovci téměř nikdo nečetl již lite- 
rárních časopisů a knih. Za to j)ři všech sporech a hádkách přichá- 



Trojí hnutí ▼ Chorvatsku. 267 

zeli odpůrci s denníky své strany, v nichž >dčiležitá místa « byla pod- 
trhána, by v rozfálenosti nezapomněl se nějaký zdrcující citát. Po ně- 
jakém literárním obecenstvu v pravém slova smyslu ani stopy, po 
literární kritice ještě méně. Lidé kupovali knihy z patriotismu, kupo- 
vali-li je vůbec, a universitní professoři psali pěkné esthetické úvody 
k vybranfm spisům zemřelých spisovatelů z úřední — povinnosti. 
Všude se cítila potřeba nového literárního ruchu, a ten ruch konečně 
přišel. 

Na pěkném papíru ve skvostné úpravě vyšla r. 1898 vídeňská 
>Mladost«. Ohlásila mezi svými spolupracovníky samého Zolu, třeba 
ještě redakce sháněla po Paříži člověka, jenž by Zolovi spolupracov- 
nictví nabídl. Pro »Mladost« psal také Vereščagin. Toto velikášství brzy 
ji zabilo. Na vídeňské půdě ani jinak b^ti nemohlo. A škoda bylo 
'Mladosti « právě proto, že byla mladá. Potom povstal boj, nebo správ- 
něji řečeno počalo se útočiti na bezbrannou chorvatskou modernu, když 
již neměla svého orgánu. Volali na ni i maďarskou státní policii. Ale 
právě tato měla nejméně příčin klásti překážky hnutí, jemuž vlaste- 
nectví jest staromodním copem a mravnost nedůstojnými okovy. S to- 
hoto stanoviska povstal proti tomuto směru dr. Antonín Řadič, jak 
bylo stručně sděleno v lednovém sešitě »Slov. Přehledu*. 

Od té doby vyšla již dvě 6Í3\d „Života^, orgánu střední 
a mladé literární generace. Staří zůstali stranou, jelikož 
mají celé toto hnulí jen za nové neštěstí v řetězu zkoušek, jimž vy- 
stavěno jest Chorvatsko ve své politické a národní bídě. A přece není 
nic přirozenějšího, než tato chorvatská moderna a její orgán, v němž 
nacházíme jména také předních chorvatských spisovatelů, které nazvali 
jsme věkem > středními*. Literární poměry byly jíž tak mdlé, že k reakci 
musilo dojíti. 

Mladí literáti brání se výtce, že napodobují cizí vzory německé 
a francouzské moderny, ač každá řádka jejich zásad literárních o tom 
svědčí, ba i velká většina jejich literárních prací vůbec. Na jedno však 
musí se klásti důraz: Chorvatská moderna, jako moderna vůbec, není 
směr jednotný ani jednotná škola, i není správno přičítati našim 
mladým literátům jakýkoliv společný ráz. Vyšlá čísla >Života« nejlépe 
dokazují, že zde není ani všeobecné reakce, že totiž mladé secessio- 
nisty nepojí ani pouhá negace. >Život< jest na prvý pohled vše- 
stranným kompromisem — s nímž se setkáváme i v samém družstvu 
chorvatských umělců, i v četě spisovatelů, jež společné s tímto druž- 
stvem »Život« vydává. 

Svědectvím tohoto kompromisu, tohoto ústupku >středním« uměl- 
cům a spisovatelům jest již samo motto na první stránce »Života«, 
vzaté z básně > Slovo národního jazyka* od neznámého posud básníka 
illyrského, Josipa Kontka, jenž po celých 20 let (1836—1856) byl 
misionářem v Indiáne v severní Americe. Motto zní: »Nebof povstávají 
mladí pilně pracujíce a ve starých oheň zašlý vznécujíce.* 

Moderna a vzněcování zašlého ohně u starých! 

Kompromis však byl nutný, a u většiny mladých — o » střed- 
ních* ani nemluvě — upřímný. Kompromis tento znamená: »Život« bude 



n 



2Q8 Stjepaa Radíc: Trojí hnntí v Chorvatsku. 

zároveů orgánem >Moderny< a národaího smdra literárního. »Mlad{< 
svolili k tomu klidně, jelikož i bez velkého sebevědomí vědí, že badoac- 
nost patří nutně a přirozeně jím. »Střední< myslí, že jejich literami 
činnost a váha bude blahodárně působiti na v^voj mladých, a že tito 
znenáhla přilnou k nim, aspoň ve velkých věcech. JsouC spisovatelé 
chorvatští mnohem hlubSí a mnohem pronikavější než chorvatští poli- 
tikové, tak že pamatují na to, že k mladému pokolení mají se starSí 
skláněli jako otcové k dětem — a neočekávati, že silné a vzdorovíté 
mládí přijde poklonit se tomu, co právem či neprávem má za •pře- 
konané stanovisko «. Je to nový dákaz, že lidé, žijící vnitřním životem, 
v touze po věčném ideálu dobra a krásy, pravdy a svobody, jsou 
daleko hlubSí a všemu přístupnějdí, než lidé, jimiž zmítají vlny denní 
politiky, a kteří nevidí jasně a daleko pro kotouče prachu sobeckosti, 
jenž zvedá se neustále z p&dy hmotných zájmfiv a zápas&v o poli- 
tickou moc. 

» Život* nepřišel se žádným úředním programem, jelikož kom- 
promis jakoby pravil: »Af přijde každá strana se svou prací, a obe- 
censtvo nechf soudí.* Pres to oba směry, národní i modernistický, 
snaží se oklikami projeviti své náhledy a obhájiti své stanovisko. 
Z té příčiny obě čísla jsou příliš tendenční a dosti málo literární, 
jelikož také redakci záleželo na tom, aby podala poměrný počet prací 
obojího směru. 

V obou číslech stojí poesie mnohem výše nad prosou. Trvalou 
cenu má básefi Kranjčevičova »Kristus k dítěti v chrámě* (»Hrist 
djetetu u crkvi*), a pěkné jsou i ostatní básně, zvláště >Ambrosijská 
noc« od Vladimíra Vidriče a výňatek z cyklu >Praslovan3ké legendy « 
o(i Vladimíra Nazora. 

Pěkná prosa původní zastoupena jest jen třemi malými pracemi: 
» Štědrý večer* od Vladimíra Borothy, >Z procházky* od Šandora Gjal- 
ského a > Poslední kapitola« od Srgjana Tuciče. Poslední autor jest 
» moderní*, první dva » střed ní*. Ve všech třech pracích možno se 
spokojiti jen pěknou formou, správným totiž jazykem a lehkým slohem. 

Kromě překladu dvou malých črt Anatola France celý >Ž>\xoU 
— 78 stránek in 4** — naplnily rozpravy a zprávy. V prvním sešité 
nejvýznamnější jest: Giovanni Pascoli (od Čedomila Jakši, »slredniho«) 
a Giovanni Segantini (od Ivanova-Dežmana, redaktora). 

Mluvě o malíři Segantini m, zapomněl redaktor Ivanov, že sám 
se poč lá k » moderním*. Píšeť o něm: > Odešel do Lombardie a lam 
žil se sedláky; naslouchal jejich starostem, cítil jejich radost a žalost* 
Obraťme však list a uvidíme, jak redakce útočí na tradice těchto 
sedlákův a na Brunetiera, jenž troufá si hlásati také Francouzům 
renaissanci idealismu! 

Chorvatská » Moderna « teprve je na prvním stupni svého vývoje. 
Tento vývoj jest zcela jiný, než u druhých národův. Mladí chtěli za- 
buráceti do všech starých předsudkův a přejíti na denní pořádek přes 
>zkostnatélé formy*, jež zdály se jim býti bez života. Přesvědčili se 
však, že lidé také před nimi cítili, myslili, trpěli, žili. Proto udělali 
kompromis, proto jsou nerozhodni, mají-li státi výhradně na stanovisku 



Dopisy: Z PetrohrHdu. 2G9 



čirého individualismi], jenž by je vedl k >titanisinu«, anebo majMi 
uznati jakákoliv společný princip, tfeba jménem Satana a jeho kiiltu . . . 
Chorvatská »Moderna« se jeSté hledá, a upřímná její snaha po kráse 
a svobodě pomůže jí, by se brzy vykrystalisovala, b u d e - li v ní 
zároveň dosti silná touha po dobru a spravedl- 
nosti. 



DOPISY. 
Z Fetrobradii. 

(Z Akademie. — Jubileum paní Savluó. — Církevní správa a starovérci. — 
Státní rozpočet. — f M- S. Kachanov.) 

Jak jsem již oznámil, byla na rozkaz car&v založena při Akademii 
Nauk zvláštní třída krásné slovesnosti, cosi jako Akademie francouzská. 
Dne 8. ledna byly provedeny volby čestných akademiků (skuteční čle- 
nové akademikové ješté nezvoleni). Zvoleni: veliký kníže Konstantin 
Konstantinovič (básník), hrabě Lev Tolstoj, A. A. Potéeliin (ctěný a 
Tažený dramatik, jeden z nemnohých představitelů staré literární školy), 
A. F. Koni (jako spisovatel vyznamenává se původností myšlenek a 
leposlí jazyka, mnoho pracoval v otázkách literární ethiky a kritiky — 
o Dostojevdkém, knížeti Odojevském a j.), A. M. Žemčužnikov (snad 
nejstarší ze žijících ruských básníků, soudruh hr. Aleksěje Tolstého), 
hr. A. A. Goleniščev-Kutuzov (básník), V. S. Sólo vjev (básník a filosof, 
autor četných prací literárně kritických, ovšem ne vždy vzbuzujících 
souhlas,*) A. P. Čechov a V. G. Korolenko. Toť jsou první ruští »ne- 
8mrtelní«. 

Dvaceti pětileté jubileum dramatické činnosti M. G. S a v i n é, 
která svým uměním budila loňského roku v Praze nelíčené nadšení, 
byl 19. ledna svátkem ruského divadla. Savina jest pýchou a největší 
ozdobou současného ruského divadla, stále chudšího skutečnými talenty, 
i není divu, že její jubilejní benefice stala se divadelní slavností prvního 
řádu. Car i earevna, kteří byli přítomni slavnostnímu představení, 
pozvali umělkyni k sobě do lože a dlouho s ní rozmlouvali. Okolo 
30 deputací pozdravilo umělkyni a podalo jí dary, ze všech končin 
říše došly pozdravné telegramy. Když se skončily pocty při otevřené 
scéně, hluboce pohnuta pronesla umělkyně chvějícím se hlasem slova: 
>Jistě jest na celém světě člověk šťastnější než já, ale v celé Rusi 
v této chvíli šťastnějšího není!< Program jubilejního večera podal také 
amělkyni příležitost, aby ukázala celou sílu a mnohostrannost svého 
talentu: dáváno po aktu z dramatu Ostrovského » Poslední obět*, ko- 

') Tak se pokusil zmenšiti velikost Lermontova i Puškina. Srov. Slov. 
Přehl. I. 374. 



1 



270 Dopisy : 



médie »Vlci a ovce<, »Reyisora< a Targenévovy komedie »ProvÍD- 
cialka*. 

V církevním životě Ruska v posledních letech lze pozorovati 
vesměs toliko neblahé fakty. Minulého roku psal jsem, jak na pokyn 
naěeho » patriarchy ve fraku* Pobědonosceva zakázala censura psáti 
o otázce svolání obecného sněmu církevního, jakož i o žádoucím oči- 
štěni kruhů náboženských od byrokratických živl&, které do nich čím 
dál více vnikají. V novém roce objevily se na veřejnosti příznaky 
nového útisku v ruském světě církevním. Rozhodnuto přinutiti děti 
starověrců a sektářů ve školách, aby se súěastnily vyučování nábo- 
ženství, udíleného pravoslavnými kněžími. Takové násilné počínání po- 
vede leda k tom«, že starověrci přestanou posílati děti do Školy. 
A přece sama duchovní správa jednu z hlavních překážek splynotí 
starověrců s církví pravoslavnou spatřuje v nevědomosti slarověrc&l 
Tak tedy se na jedné straně uznává potřeba, dáti staro věrcům vzdě- 
lání, a na druhé se nepřímo vyhánějí ze Skol. V takové odpory žene 
Rusko > duchovní* byrokracie. Té málo sejde na tom, že takové po- 
čínání nijak nelze srovnati s duchem v pravdě křesťanského učení, 
s duchem pravoslaví ani s duchem ruského národa. Násilné obracení 
jinověrců, jímž se tak proslavil katolicismus, zavádí se v novějdí době 
uměle i v pravoslaví. Za těch okolností je zcela přirazeno, že rozkol a 
sektářství se v Rusku vzmáhá. Ale to ještě není vše. Navrhuje se se- 
stavení zvláštní komise, jejímž úkolem bylo by nalézti prostředky k za- 
stavení slarověrectva. Za jeden z prvních prostředků navrženo: » Uznati 
starověrecké kacířství škodlivým, poněvadž tato sekta svými dogmaty 
i obřady jest blízka panující pravoslavné církvi.* Co to jest? Sekla 
jest škodlivá proto, že jest blízka pravoslaví — jaký to logický závěr! 
Je-li ta >sekta< blízka pravoslaví, může s ním snadno splynouti a tedy 
není škodlivá — tak tuším pomyslí si každý rozumný člověk, a přede- 
vším by tak měli mysleti pastýři církve, tito vyvolení lidského rodu, 
jimž svěřena péče o zbloudilé ovce stáda Kristova. Je přímo neuvéri- 
telno, že by pastýři ruské církve tak falešně mohli souditi — ale je 
to pravda; názor ten byl pronesen na sjezde missionářů, šiřitelů světla 
Kristova. Dále se navrhuje vypověděti z Moskvy metropolitu starověrců 
a zakázati mu užívání názvu » metropolity moskevského*, poněvadž 
přebývání dvou metropolitů v Moskvě, pravoslavného a staro věreckého, 
uznává se škodlivým pro »panující církev*. Ještě mnohé jiné pro- 
středky toho druhu se zamýšlejí; vrcholem jich jeví se vydání zákona, 
dle něhož starověrecké modlitebny smějí býti otvírány jen s dovolením 
ministerstva vnitra. Bolno a stydno musí být skutečným pastýřům 
naší církve, kteří jsou nuceni podrobovati se takovýmto ryze činov- 
nickým výmysliím, směřujícím k podrytí hlavních základů ruského ži- 
vota, k přeměně náboženství lásky v >církev bojující*. A pomoci není, 
neboť zájem duchovní vlády stojí nyní nad zájmy dobré věci — a 
uniformám a prýmkům musí býti přineseno v obět, čím Rusko žije 
a dýše. — 

Jako obyčejně v den nového roku přinesl IIpaunTejibCTBeHBUd 



z PelrohrHdu. 271 



BtcTiiUK-L státní rozpočet (PocuHCb rocy/íapcTBeHHUX'^ aoxoaob'b h 
j)acxo;^OB'i>) na počínající rok. Novf rozpočet slal se predmétem 
opatrné (pod bedlivým okem censury) kritiky novinářské. Příjmy 
v r. 1900 jsou rozpočteny na 1.757,387.103 ruble a vydání na tolikéž. 
U přirovnání k minulému roku vzrostly důchody o 124»617.477 rub. 
Rozpočet doprovozen jest rozkladem ministra financí o hospodářském 
položení Ruska. V rozklade mluví se mimo jiné o změné systému vy- 
bírání od rolníku t. zv. > výkupného* (suKyHHUx^B ojiaTe^eň), t. j. 
navrácení v majetek sedláků země, která do osvobození náležela jejich 
statkářům. Tato zména byla by skutečně dobrá, jen nezůstane-li pouze 
na papíre, jako se u nás často děje s dobrými změnami . . . Některá 
čísla státního rozpočtu jsou velmi zajímavá a charakteristická. Vydání 
státního dluhu jest na př. rozpočteno na 274 rublů — div ne na 
inillion rublů denně ; trochu mnoho i na 130millionovou říši 1 Ještě 
vySší jest vojenský rozpočet — 324 mil. rublů; za ním jdou co do 
výše rozpočtu ostatní ministerstva (komunikací 322 mil., financí 281 mil., 
námořní 86 mil., vnitra 85 mil., spravedlnosti 46 mil, zeměděUtví 
40 mil.) — a poslední takřka místo zaujímá vydání na národní 
vzdělání, totiž celkem 33 mil. rublů čili asi 30 kopejek ročně na 
jednoho obyvatele (pofítáme-li všeho obyvatelstva Ruské říše 130 mil.)! 
Jaké to smutné číslo! Z této sumy na nižší vzdělání (obecné 
školství) připadne pouze 6,000.000 rublů, čili ani ne 
půl kopejky ročně na jednoho obyvatele! ... A přece 
přímých i nepřímých daní plyne ročně do státní pokladny okolo 
8(X) mil. rublů, t. j. asi po 6 rublech od každého obyvatele Ruské 
říše . . . Pravda, rozpočet na národní vzdělání roste rok od roku 
(r. 1899 byl rozpočet pouze na 28 mil. rublů), ale jak pomalý je ten 
vzrůst, jak dlouho se ještě Rusko nedočká dostatečného počtu škol! . . . 
33 millionů na vzdělání a 94 milliony vydáni erárního na lihový 
monopol, na výrobu a prodej kořalky — toť vskutku smutná pa- 
rallela . . . 

V lednu zemřel vynikající státník M. S. Kachanov takřka ve 
chvíli, kdy dostává se do popředí myšlenka, jíž věnoval mnoho práce 
— totiž myšlenka reformy obecního zřízení. Na počátku let osmdesá- 
tých Kachanov řídil komisi, která měla zbádati a rozřešiti tuto otázku 
a byla známa pode jménem »Kachanovské komise*. Když však se slal 
ministrem vnitra hr. D. A. Tolstoj, byla komise >Kachanovská< roz- 
puštěna; nové ministerstvo upustilo od zamýšlených reform obecního, 
dávno již archaistického zřízení. Zároveň s Kachanovskou komisí za- 
niklo sloučení reform Alexandra II., dosud nedovrSených a jaksi zara- 
žených. 

31. ledna (12. února). 

LKTOPISEC. 



n 



272 Dopisy : 

Z Varfovy. 

(CláDek „VarSa78kého Dnevoika^. — Zločin opatroven „Towarzyslwa Dobro- 
czynnoáci**. — Tajné vyučovací ústavy. — Bratření Členit výboru naukového 
8 policií. — Náhlý soud. — Výbor bezplatných čítAren. — Stálé reviso. — Za- 
týkání. — Ztráta pilných pracovníků — Zatčeni studenti — Nový kurs. — 
Úmrti Ligioa a odchod Tnrana. — Marné sny!) 

Konec uplynulého a počátek nového roku ponurými barvami za- 
psal se v déjinách nadeho společenského života. V prosinci poloúřední 
„BapmaBCKiÉ ^hcbehk-b^ uveřejnil z nařízení vládního tento článek: 
» Místní varšavské Towarzystwo Dobroczynnoáci vydržuje mimo jiné 
řadu opatroven, které dle instrukce, obsažené ve Sbírce ustanovení ad- 
ministračních království Polského, mají za účel ošetřovati déti do 7. roku 
v těch hodinách denních, v kterých rodiče jejich zaneprázdněni jsou 
prací v továrnách, .dílnách nebo jakýchkoli jiných závodech. V léchtu 
opalrovnách nemá býti vyučováno z knížek nebo v seditecb, nýbrž 
práce s détmi má se obmeziti na ústní vyučování nebo modlitba Páné, 
na nejhlavnější základy náboženství, na hry, zpěv, hudbu, cvičení té- 
lesná, některé lehké práce a p. Nejednou však pozorováno, že opa- 
trovny překračují zákonem jim ustanovené meze p&sobnosti a zméňují 
se v tajné ústavy vyučovací. Tak r. 1892 při revisi opatroven var- 
šavského Towarzystwa Dobroczynnoáci zástupci školského dozoru obje- 
veno, že se v opatrovnách vyučnje r&zným předmět&m výlučné 
v jazyce polském, rovněž zjištěna přítomnost dětí starších, ne2 
stanoví norma, kteréž proto byly okamžitě z opatroven vyloučeny. 
Tehdáž však bývalý kurátor obvodu naukového, skutečný tajný rada 
Apuchtin, nechtěje pozbavovati těch dětí ošetřování v opatrovnách, dal 
na uváženou, že by snad místo vylučování z opatroven dětí staráích 
přes 7 let mělo se v těch opatrovnácii zavésti počátečné vyučováni 
s podmínkou, aby učitelský personál byl jmenován 
úřadem obvodu učebného po návrhu Towarzystwa Dobro- 
czynnosci, z osob, majících předepsaná vysvědčení o právu vyučování, 
jakož i aby ve shodě s Nejvyšším rozkazem z r. 1885 vyučování 
v nich dalo se jazykem ruským, vyjímaje náboženství a vy- 
učování polštině. Ale takovéto legalné rozřešení záležitosti nedošlo sou- 
hlasu u činitelů varšavského Towarzystwa Dobroczynnoáci, kteří tehdáí 
raději vyloučili z opatroven 2000 dětí, nemajících přédepianého stáří. 
Roku 1896 obnovena otázka připouštění do opatroven dětí starších než 
7 let a povolení počátečného vyučování, ale když kurátor učebného 
obvodu upozornil Towarzystwo, že není pozbaveno práva přijímati starší 
děli do opatroven s vyučováním řemeslům a počátečným vědomostem, 
avšak s podmínkou, aby učitelé byli jmenováni s vědomím školské 
správy jakož i aby se vyučování podávalo jazykem 
státním, tu zástupci Towarzystwa, předseda jeho a člen, řídící 
odbor opatroven, prohlásili na zvláštní, generál-gubernátorem v té zá- 
ležitosti svolané poradě, že se sríkají myšlenky přijímání do opatroven 
dětí starších přes 7 let, poněvadž prý bližší prozkoumání záležitosti 
ukázalo, že Towarzystwo Dobroczynno.sei, majíc za svoji přední po- 
vinnost opatrovati chudé děti od 3 — 7 let, nemůže učiniti zadost té 



z Varšavy. 27a 

polřebé chudého obyvatelstva města pro nedostatek místností. V mi- 
nulém listopadu (1898) z rozkazu hlavního náčelníka země byla členy 
vyučovací správy spolu s policií vykonána náhlá. 
revise opatroven varšavského Towarzystwa Dobroezynnosci, při čemž 
se objevilo, že vůecky jsou středisky tajného vyučování dětí. 
Ve všech opatrovnách nalezeny netoliko děti staráí než 7 let, ale do- 
konce úplné odrostlé, které žádným způsobem ošetřování v opatrovnách 
nepotřebují. Váude vyučováno z knížek i v sešitech výlučně polsky. 
Uživ prostředků, směřujících k zastavení vyučování v opatrovnách a 
zavedeni v nich náležitého pořádku, Jasně Osvícený kníže přece váhal 
vydati nařízení k okamžitému vyloučení všech dětí přes 7 let, poněvadl 
takový prostředek byl by nenadálým a těžkým trestem pro děti a jejich 
rodifie, kteří jsou nevinni tím, že osoby, jimž svěřeno řízení opatroven 
a dozor nad nimi, nevykonávaly předpisů zákona. Proto Jasně Osvícený 
kníže jeáté jednou naTrhnul varšavskému Towarzystwu Dobroezynnosci^ 
aby přikročilo k zorganisování opatroven pro starší děti s počátečným 
vyučováním na obecných zásadách, při čemž k poslednímu rozvážení 
té záležitosti a k jejímu uskutečnění dána Towarzystwu roční lhůta 
s doložením, že po uplynutí té lhůty všecky děti, nemající předepsaného 
stárl, budou z opatroven Towarzystwa okamžitě vyloučeny. Co se pak 
týče osob, jejichž povinností bylo dbáti o pravidelný běh činnosti To- 
warzystwa, jsou nezákonným stavem opatroven vinni představitelé To- 
warzystwa: předseda, skutečný státní rada Brodowski, jakož i ředitel 
odboru opatroven (zároveň člen Rady městské veřejné dobročinnosti), 
skutečný státní rada Jurkiewicz, který r. 1896 sám vyřkl zásadu, jak 
výSe vzpomenuto, že se má v opatrovnách Towarzystwa přestati na 
opatrování dští do 7 let. Následkem toho uznal Jasně Osvícený kníže 
za dobré sesaditi skut. stát. radu Brodowského z úřadu předsedy 
varS. Towarzystwa Dobroczynnoáci a skut. stát. radu Jurkiewicze z úřadu 
člena Hady méstské veřejné dobročinnosti, i nařídil, aby se za pří- 
činou obsazení obou úřadů provedly dle závazných předpisů nové 
volby * 

Tolik BapniaBCRiň ^HeBHHK'L. Z článku toho dovídáme se, ja- 
kého stranného zloť^ínu dopustilo se Towarzystwo Dobroczynnoáci a jak 
solidárně ruku v ruce jdou » členové správy vyučovací « s místní po- 
licií. A takoví *čltinové správy vyučovací « řídí vychovávání a vzdělá- 
vání naSich dgtU Článku, v němž by se vláda tak veřejně přiznávala 
k nepřátelskému jednání proti nám, v němž by tak směle cejchovala 
vyučování dětí polských v mateřském jazyce — nepamatujeme ani 
z dob Hurkovýcb. Uveřejnění tohoto článku i sesazení professorů Bro- 
dowského a Jurkiewicze bylo, jak se později ukázalo, pouhýni úvodem 
k eelé radě novýcli překvapení se strany starostlivé vlády. Říkalo se 
všeobecně, že > členové vyučovací správy spolu s policií « obrátí se nyní 
do bezplatných čítáren, trvajících již 40 let péčí Towarzystwa Dobro- 
czynnoáci. Tyto čítárny založeny byly knížetem Tadeuszem Lubo- 
miískjm na základe stanov Towarzystwa, dne 22. února 1891 znova 
carem Alexandrem III. potvrzených, jejichž § 2. odst. i) praví: >Var- 
Savské Towarzyalvvo Dobroczynnoáci opatřuje knihy ke čtení obsahu 
BlOT*ijtkí pNid«a n. 18 



1 



274 Dopisy : 



mravného a poučného dle katalogů vládou potvrzeních.* Přes to vSak, 
2e katalogy téměř každoročně posílají se k censure, generál- gubemátor 
varšavský ustanovil zvláfitního úředníka Kovzana, kterf stále navště- 
vuje čítárny, bádá správce jich i čtenáře a prohlíží knihy, z čítáren 
půjčované. Zdálo by se, že při takové kontrole jest zbytečná obava 
vlády, aby nebyly otřeseny základy ruského státu půjčením třeba jen 
jediné nelegální knížky. Vláda vdak jest opatrná, neboť (jak jsem již 
jednou napsal) z nařízení kn. Imeretinského byla ustanovena jeStě 
jedna revisní komise, skládající se z místogubernátora Pahlena, hr. Jo- 
sefa Wielopolského, dvou úředníků z kanceláře generáUgubernátora, 
Popova a Gressera, která čas od času nenadále reviduje knihy v čí- 
tárnách. Přes to vše vzrůst čtenářstva v nižěích vrstvách polské spo- 
lečnosti nedává spáti vládním orgánům. Není také divu! Vždyf áest 
malých knihovniček, založených s počátku při opatrovnách a obdaře- 
ných knihami samým knížetem Lubomir^kým, již následujícího roka 
po vyhotovení příslušné instrukce a utvoření zvláštního » odboru bez- 
platných čítáren* rozmnožilo se na 12. V řadě prvních protektorů bez- 
platných čítáren r. 1862 mimo knížete Lubomirského nacházíme jako 
čestné členy výboru: J. I. Kraszewského, Leopolda Kronenberga, Hen- 
ryka Natansohna, Alexandra hr. Przeždzieckého, Xavera Puslowského 
a mnoho jiných zasloužilých mužů. Další rozvoj čítáren v těžkých 
dobách, jaké na náš národ přišly, byl poměrně ponenáhlý. Nyní máme 
na různých místech Varšavy 23 čítárny Prvním předsedou čítáren byl 
Ludvík L§ski, r. 1867 vystřídal jej Jan Gautier, který setrval v té 
hodnosti 10 let, po něm převzal řízení čítáren znamenitý historik prof. 
Adolf Pawiáski, r. 1884 Mieczyslaw Siesicki, r. 1888 historik Alexandr 
Rembowski, bibliotekář ordinace hrabat Krasiúských, r. 1892 vynikající 
právník Adolf Suligowski, konečně od r. 1895 v širokých kruzích 
známý advokát Stanistaw Leszczynski, synovec básníka Lenartowicze, 
člověk velkých zásluh a dobré vůle Dle statistických dat z r. 1895 ze 
všech čítáren varšavského Towarzystwa Dobroczynnoáci půjčeno bylo 
za rok bezplatné 400000 svazků 132.184 čtenářům; od té doby 
vzrostlo čtenářstvo značně přes intriky vlády a kněží, kteří se obávají 
ztráty vlivu na nižší vrstvy společnosti a mají vzrůst čtenářstva za 
škodlivý. Tento neobyčejný zájem v nižších vrstvách pro domácí lite- 
raturu obracel k sobě pozornost vlády a znepokojoval ji do té míry, 
že již nedelegovala do bezplatných čítáren > členy správy vyučovací 
spolu s policií*, nýbrž vyslala v noci 22. prosince žandarmy, aby 
zatkli nejtila vnější představitele > odboru čítáren*. Tak před samým 
štědrým dnem vyrvány z lůna rodin tyto osobnosti: předseda čítáren, 
advokát Stanislaw Leszczyňski; tajemník inženýr Stanislaw Michalski, 
známý vydavatel >Poradnika dla samouków*; členové výboru čítáren, 
inženýři Jakob Winnicki, Stanislaw Kruszewski a dvě sestry jeho, 
Skwierczyiiski, W^drychowski, mistr Boczkowski; slečny Sempotowská, 
Gomóliňská, Piotrowská, Wolífova, dcera známého knihkupce a vyda- 
vatele; lékař Monsiorski; Aleksandr Heílich, spolupracovník >Poradnika 
dla samouków«, a tři naši vynikající spisovatelé, známý anthropolog 
a ethnograí Ludwik Krzywicki, íilosoř Adam Mahrburg a básník Aa- 



r"^ 



Z VarsAvy. 276 

drzej Niemojewski. Kdo znal ty lidi blíže, věděl, jaká se stala křivda 
polské společQOsti. Uvězněaf a umlčení na deldí čas člověka tak ohromné 
práce, jako Michalski, jest nenahraditelnou škodou pro Široké vrstvy. 
Kdo podrobně bádal děje sebevzdělání (samouctva) u nás, ten ví, že 
hlavním sloupem té budovy byl Michalski. Co práce, kolik probděn^ch 
nocí věnoval ten člověk své oblíbené myšlence! M&žeme směle říci, žé 
ne každá společnost může se pochlubiti takovou publikací, jako jest 
»Poradnik dla samoukówc — stojíť na rovni s nejlepšími toho druhu 
publikacemi evropské literatury. Třetí svazek tohoto velkého díla již se 
blížil k svému ukončení, když náhle Michalski byl uvězněn. Předsta- 
vuji si, jak trpí ten člověk ve své samotě v X. pavilloně citadely var- 
šavské, že se vydání svazku zdrželo, jak touží po své oblíbené práci, 
jíž zasvětil celý život. Jako tajemník odboru bezplatných čítáren při 
Towarzystwie Dobrocfcynnoáci byl Michalski pracovníkem rovněž hor- 
livým, on hlavně vybral vhodné lidi k řízení čítáren, kteří přispěli 
k takovému rozvoji čtenářství u nás. Pracovníci jako Leszczyúski, 
Krzeszewski, Sempotowská, Gomóliúská, Heílich, Winnicki, Piotrowská 
jsou ozdobou každé instituce společenské, pracující k dobru svého ná- 
roda. Cest jim všem! . . . Dva měsíce uplynuly ode dne jejicK uvěz- 
nění, ale přes úsilí rodin jejich není dosud ani zdání, kdy budou pro- 
puštěni. V posledních dnech rozešla se pověst, že všichni uvěznění 
mají býti propuštěni na kauci od 300 do 1000 rublů za osobu, roz- 
sudek však bude nejspíše vynesen až po několika měsících. f(H 

Skutek uvěznění těchto 18 osob není osamělý. Za několik dní 
na to zatčeno za bílého dne o 1. hodině po poledni v obydlí p. Lud- 
wika Moczarského v Chmelně ulici 31 gymnasistů a 4 universitní stu- 
dující, kteří se shromáždili k důvěrné schůzi. Jistá část gymnasistů 
byla propuštěna — všichni však byli již vyloučeni 
z gymnasií.*) 

Tak vypadá »nový kurs* za vlády kn. Imeretinského ... V po- 
sledních dnech ubyli mu dva spolupracovníci: zemřel kurátor okruhu 
vyučovacího, Ligin, a do pense dán, vlastně senátorem jmenován jeden 
2 největších našich nepřátel, prokurátor soudu Turau, který řídil vyše- 
třování proti všem politickým provinilcům a na jehož žádost dala se 
všecka zatýkání. Nedoufáme však v nějaké změny k lepšímu — po- 
zbyli jsme již všech bláhových nadějí. Sto let útisku jest strašná škola! 

15. února. auebli wiszab. 



*) Nepotvrzuje se tedy zpráva, že byli propuštěni všichni až na jediného 
svolavatele sehťlze. Z vězení byli sice propuštěni zdánlivě bez potrestání, když 
m nieh Žádné viny nenalezeno - ale do gymnasií zpět přijati nebyli. Obdrželi 
všichni t. zv. pVlěí lístky **, jimiž se vylučují ze všech středních i vyšších Skolí 

18* 



n 



276 Rozbltfdj a zprávy. 



Rozhledy a zprávy. 

(Vláda SiélloTa a SloTáoi. V/staTa éeského yeřejaého túka y PaHii. - 
OfllaTa památky CbopiuoTj. — Lidové knihovny v Basko. — Hospodářtké po- 
měry nuinského lida ▼ Hali6i. ^^^^^^^ Ukrajina*'. — Dr. Benjamin Ipavic, 

Prelerndv pomník.) 

Slované severompadní. 

Není nž žádné nadéjo, £e by uherská vláda za předsednictví Bzéllov* 
byla k Slovákům spravedlivSjii. Poslanec Komjáthy obvinil na sněmu Sxélla, 
že je vůéi agitacím nemadarských národů netečný a lhostejný. Proti takovému 
nařknutí bájil se dne 9. února Széll pravě, že sledoval jedině možnou politika,^ 
totiž politiku maďarského národního státu. Potom se chlubil, co viecko proti 
Slovákům vykonal: neobnovil Matice, nepovolil slovenského gymnasia a hospo- 
dy ňské ikoly, za niŽ Živena žádala, nařídil, aby cizozemští ělenové slovenské 
musejní spoleénosti, známí to agttátoři a panslávi (jako prof. Pastrnek, AI. Ji- 
rásek a j.)) byli se spolku vyloučeni, konečné nepovolil čtenářské besedy vMyjavČ. 
Byv též viněn, že dovoluje československou propaganda, odpovědi^ 
Siéll, Že bohužel jest ona skutkem. Pozoroval prý ji zvláStě v letech minulých, 
ale jako už tehdy, tak i nyní učiněna opatření, aby vláda zvěděla, kde je si- 
klad tohoto hnutí. 8 horlivostí hledá vláda poučení, s jakými závazky při- 
jímáni jsou sloven&tí mladíci na české ákoly. Je to smutný zjev, Že je tomi> 
tak, ale každá vláda bedlivým okem pcioruje tuto záležitost. 

' Je tedy Maďarům a maďarské vládě československá vzájemnost tuze ne- 
milá, z čehož mohou Slováci bráti poučení, že jim jest prospěina. K. X 

Výstava českého veřejného tisku zemí korunj české, jakož 
i D. Rakous a Ameriky uspořádána bude na leto&ní světové výstavě 
T Paříži. Při této příležitosti bude vydán zvláětní spisek český a fran- 
couzský, obsahující nástin rozvoje a historie českého novinářstva a přesný 
výkaz časopisů Českých. Spisek ten obsahovati bude též inserty. V exposici 
českého tisku na světové výstavě pařížské J>ude náž lint také vyložen. 

* 

Pěkně praví Stanislaw Tarnowski, Že mluví-li se o polské poesii XIX. sto- 
letí, zejména o velké její básnické trojici, Mickiewiczovi, Slowackém a Krasíňském, 
mimovolně přichází na mysl Chopin jako čtvrtý básník rozdělené Polsky, bez- 
děky zni dusí jeho „Polonez", jenž jest jaksi průvodem posledního obrazu Pana 
Tadeusza. Padesáté úmrtní výročí Bedřicha Chopina (zemřeU 17. října 1849) 
oslavili Poláci před několika měsíci. Ve v&ech městech polských, jakož i vSndt, 
kde se nachází větSí poČet Poláků, slouř.eoy smuteční mse za pokoj dnŽe ne- 
smrtelného „Bafaela hudby** (ve Var&avě v kathedrále šV. Jana); ve vleeb 
listech polských objevilo se množství článkův o této chloubě nažeho narodí; 
při varšavském „Towarzystwie muzycznem^ utvořila se zvláštní sekce Chopinova 
(podobně jako již trvá sekce Moniuszkova) ; zároveň, ba jeětě mnohem dříve 
zahájen byl vážný ruch literární o životě a tvoření velkého hudebníka, rucb, 
který zvláště r. 1899 vydal řadu prací o Chopinovi, napsaných originálně a zs- 
ložených na zcela nových materiálech. Z těchto prací zvláště tří přiná&ejí 
mnoho neznámých podrobností ze života mistrova: 1. profil Fryderyka Chopina 
od Adolfa Strzeieckeho, 2. neznámém příspěvky k životopisu mistrovu, podané 
Alexandrem Polinským (jenž píše podrobné „Dějiny hudby v Polsce^) a 3. „Ub^X 
WodziĎskich do Chopina'^, doprovozené výkliídem Mieczyslawa Karlowicze. Kromě 
toho třeba zaznamenati tři přednášky o Chopinovi: Zygmunta Noskovrského 
„O istocie utworów Chopina^ (předneseno v Krakově i ve Vartavě), Stanislswa 
Przybyszewského „O metamuzyce Chopina** (předneseno ve Lvově a v Zako- 
paném) a Ferd. Hoesicka „O schylku žycia i smierci Chopina" (předneseno dva- 



r 



Rozhledy a zprirj. 277 



In-át Te VarSavS *). Slovem, rok uplynulý mflže ae nazvati nejen v hndbě, ale 
i v literatuře rokem Chopinovým. — MySlenka převezeni ostatků Chopinových 
j pařížského hřbitova Pere Laebaise do Krakova na Wawel (nebo, bnde-li to 
ino?.no, do Variavy, kdeŽ tvůroe PolonesAv a MasnrAv prožil celá svoje mládí), 
podobné jako myiienka převezeni ostatků Qlowaekého odtamtud do vlasti za- 
jímala minalého roka mnoho myslí — a vypsáno i o té otáaoe. mnoho inkoustu. 

— í— 

Slované východní. 

Zařízení lidových knihoven v Rusku osvědčilo se za prvých 
•dt-set let trváni (od r. 1890 do 1899) jako instituce velmi dobrá. Jest jich dnes 
již přes 5000. Poéet étenářstva roste utěSené. Ve vesnicích, které dříve knihy 
nevídaly, vzrostla chuť ke čtení tak, Že knihovničky nestaSí, a jeví se opét 
a upét potřeba knih nových. Ano, v gubernii Vladimírské shledalo se, Že se 
^ěci chopili i lidé pro zisk, půjčujíce za poplatek knihy ze soukromých knihoven. 
V gubernii Voroněžské rovnéž shledalo se půjčování knih ze soukromých 
knihoven, a to bezplatně. — Smutný v&ak je zjev, že intellig^ce vénaje málo 
pozornosti této užitečné věci; knihovnám, které mají až na 2000 čtenářů jako 
v Kaluže (městě 50tisícovém) nebo v Jelci, hrozí nebezpečí, že bndoa zavřeny 
s nedostatku peněz na další vedení. Proto tím vítanějSí jest zpráva o chystané 
veliké knihovně v Kazani v továrně I. I. Alafazova. Zemřelý továrník odkázal 
na vzdělávání dělnictva svého 9^0.000 rublů, z nichž pořízen vzdělávací dům 
dělnický a při něm má býti knihovna na takovém základě jako veřejné biblio- 
tbeky vůbec, tak že nebude se omezovati jen na úzký kruh knih, pi^pustěných 
vlAduí kommissí do knihoven lidových. ~ Pokrok stal se i v té věci. Že do 
knihu /en lidových připouštějí se i knihy neruské: polské, německé, jak toho 
obyvatelstvo potřebuje. — ch. 

* 

Hospodářské poměry maloruského lidu haličského jsou málo 
utěšené Dvě věci ostře je osvětlují: v židovských rukou je 630 vell^ch used- 
losti a ve východní Haliči je na prodej sto tisíc jiter země za cenu ničemnou. 
Zprávy tyto vzaty jsou z listů židovských. Není potom divu, že tyto zjevy mají 
svůj reflex ve zjevu jiném; totiž ve vystěhovalectví z okresů rusinských, 
o némž podána byla smutná data v minulém čísle (str. 245). Emi^ace je tak 
Č«tuá, žb pouze v Brasilii je na 30.000 Rnsínů ; zakládají nyní kostely, spolky 
čtenářské a vzdělávací Zejména v koloniích Rio-Claro a Prudentopolis jevi se 
Čilejší živ